Dramatika ve vzdělávání

V pedagogice se už od počátku 20. století ví a je ověřeno, že učení je efektivnější, jestliže se děje aktivitou žáků a jestliže látka je prezentována v souvislostech. První projekt, který byl realizován, se týkal brambor – všech aktivit, které jsou s bramborami spojeny: výsadba, ošetřování, sklizeň, distribuce. Spojily se tu přírodopis, pracovní vyučování, klimatologie, ekonomika, doprava a jistě mnoho dalších prvků. Vznikla tak projektová metoda, ve světě na západ od Aše dlouhá léta uplatňovaná, rozvíjena, doplňována a korigována. K nám se moderní přístupy k výuce začaly dostávat, bohužel dost pomalu, až po roce 1990. Od 70. let začali angličtí pedagogové Gavin Bolton, Dorothy Hethcottová, Cecily ONeillová, Jonothon Neelands a četní další vyvíjet techniky, které umožňují zapojit do dramatických aktivit i žáky bez zájmu o dramatická umění, bez speciálních schopností dramatického typu, žáky ostýchavé a konec konců i málo nápadité, zkrátka umožnit celé třídě aktivní účast. A spolu s tím se rozvíjely a v poslední době rozvíjejí i u nás nejrůznější typy a podoby spojování dramatičnosti a uměleckých prvků se vzděláváním, s faktografií, poznatky, látkou – je více možností, jak to nazvat. Ovšemže zdaleka ne každá látka se pro tento způsob výuky hodí a především nelze veškerou učební látku probrat tímto časově poměrně náročným způsobem, pokud nechceme, aby člověk ve škole trávil desítky let. Jsou tedy alternativou, občasnou aktivitou, skrze niž si žáci najdou přístup i k látkám tradičně prezentovaným verbální cestou. Navíc existuje možnost zařadit témata výuky do práce v předmětu Dramatická výchova, v kroužku, v příležitostných soustředěních o víkendech, v adaptačních kursech, na letních táborech, a v neposlední řadě tvoří náplň práce dramacenter, která připravené projekty nabízejí školám a jejich kvalifikovaní lektoři aktivitu vedou.

Závěr Projekty, dílny, strukturované drama