Prof. Eva Machková
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ-Neužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 4.0 Mezinárodní License.
Obsah kapitoly
Od cechů k průmyslu
Stavovský mechanicus Josef Božek
Jak rostl český průmysl
Liebigovy závody
Laurin a Klement
Tomáš a Jan Baťové
Emil Škoda
Emil Kolben
Vzdělávací oblast
Historie, občanská výchova- ekonomika
Téma
Proměny doby přinášejí proměny ekonomiky a výroby – co bylo ve středověku pokrokem, přestává stačit a stává se postupně brzdou rozvoje.
Látka
Cechy vznikly ve 14. století a byly jevem městským. Původně jejich cílem byly činnosti společenské, náboženské a charitativní (podpora přestárlých, vdov a sirotků), pořádaly zábavy a oslavy. Ale pak začaly vystupovat proti svobodě řemesel, chránili se navzájem proti konkurenci, např. proti řemeslníkům z venkova. Stagnace trhu vedla k poklesu, cechy vedly proto k monopolizaci, určovaly, kolik tovaryšů a učňů může mistr mít, stanovili pravidla tovaryšských a mistrovských zkoušek. Členství v cechu bylo povinné, jen členové cechu směli ve městě vyrábět a prodávat. Tato monopolizace a rigidní pravidla omezující konkurenci i vznik nových řemesel, pracovních postupů a způsobů výroby a prodeje postupně začaly omezovat vývoj. První, kdo se bránili cechovním pravidlům byli malíři, sochaři a architekti, kteří byli považování za řemeslníky – kolem roku 1700 usilovali o zřízené akademie výtvarných umění, což se ale uskutečnilo až na samém konci 18. století.
Na zlomu 17. A 18. Století vzniky v Čechách první manufaktury, 1697 založil opat kláštera v Oseku – punčochářský a soukenický podnik, krátce po r. 1700 další manufaktury ve Slavkově, Křižanově, v Plánici u Klatov, v České Lípě a Horním Litvínově, převážně textilní. Ruční práce, ale rozčleněná do řady úkonů – plynulý řetězec, zařízení nebylo ještě strojové, ale bylo nákladné a jednotlivec si ho nemohl pořídit, stoupala produktivita práce. Vznikly i sklářské manufaktury v lesnatých a podhorských oblastech, kde byl dostatek křemičitého písku. Pak cukrovarnictví, papírnictví a výroba porcelánu (Horní Slavkov)
Manufaktury rozptýlené – dělník pracoval doma z materiálu, který dodal faktor a jemu také odevzdával práci. Centralizované manufaktury-v jednom místě.
Průmysl: jednou z prvních pražských továren byla Ringhofferova, kterou založil František Ringhoffer z Rakouska, který r. 1769 si otevřel v Praze v Platnéřské ulici dílnu na výrobu pivovarských kotlů. Na něj navázal ve 20. letech 19. století jeho syn Josef kovárnou mědi. V roce 2847 převzal továrnu František II., který ji přestěhoval na Nové Město a pak založil na Smíchově výrobu železničních vagonů. Ve 20. století továrnu převzal František IV, a firma se stala akciovou společností – největší výrobce vagónů na světě. Po roce 1945 znárodnění jako Vagónka Tatra Smíchov, pak součást ČKD. Přeorientovala se na výrobu tramvají, firmu v rámci privatizace převzal německý Siemens, ale zanikla r. 2011
Další důležité továrny – Křižíkova a ČKD = Českomoravská + Kolben + Daněk
Literatura
Petr Hora Hořejš: Toulky českou minulostí 4, Baronet, Praha 1995
Arnošt Klíma: Manufakturní období v Čechách, Nakladatelství ČSAV. Praha 1955
Vlastimil Vondruška: Život ve staletích -14. století, MOBA, Praha 2011
Vzdělávací oblast
Fyzika
Téma
Počátky techniky v českém prostředí na přelomu 18. A 19. století nebyly snadné a mimořádně talentovaný vynálezce, konstruktér nejrůznějších mechanických strojů a , narážel na nedůvěru, opatrnictví, nedostatek peněz, ale i na katastrofu způsobenou lijákem a bouřkou či na sebevraždu zákazníka.
Látka
Josef Božek (1782 – 1835) se narodil v mlynářské rodině ve Slezsku. Od dějství pozoroval chod mlýna, nechával si od otce vysvětlit jeho fungování a sestavoval různé dětské strojky. V tom pokračoval i jako žák školy v Těšíně a v téže době se v dílně svého strýce seznamoval s mechanikou hodin. Ředitel školy oceňoval jeho schopnosti v oblasti mechaniky a doporučil ho na studia do Brna, odkud pak přešel na univerzitu v Praze. Zpočátku studoval na filozofické fakultě a působil jako vychovatel v rodině Clam-Martiniců, ale když dostal nabídku pracovat jako mechanik v právě se rozjíždějícím stavovském technickém učilišti, které řídil František Josef Gerstner, ani chvíli neváhal. Gerstner v roce 1798 podal návrh na založení technické univerzity, navazující na inženýrskou školu, která v Praze existovala od začátku 18, století. Dekret o založení Českého stavovského polytechnického ústavu, který byl zárodkem ČVUT, podepsal císař František I. vroce 1803, učit se začalo na podzim roku 1806. Josef Božek velmi ochotně opustil filozofickou fakultu a nastoupil na polytechnice jako mechanik, vedoucí dílny. V přípravných letech se vyučil hodinářem. Božek dokázal vynalézat různá zlepšení, jako je udržování hodinek v chodu tím, že majitel s nimi chodí, ale to vyvolávalo nevoli jak jeho mistra, u něhož se vyučil, tak dalších pražských hodinářů, pro něž byl Božek nedouk a nežádoucí konkurence. Ale veřejnost se o něj začala zajímat. V rámci práce na polytechnice se mu podařilo vyrobit i první ortopedické náhrady v Čechách (umělá ruka), což bylo veřejností oceňováno jako humanitární počin. Brzy na to se dozvěděl z vyprávění o anglických pokusech s párou, a sestavil z jednotlivých dílů parní stroj, z Anglie dovedený v rozebraném stavu. V té době vznikaly stížnosti na problémy s dopravou zboží a Božek začal snít o parovozu. Přes Gerstnerovu nedůvěru a protesty vyrobil Božek parovůz a v září 1815 získal povolení vůz předvést v pražské Stromovce. Publikum bylo nadšeno, páni se ochotně nechali vozit zvláštním vozidlem. Noviny popsaly tuto senzaci, publikum bylo uchváceno tím, že parovůz jel neslýchanou rychlostí, rovnající se rychlosti chůze. A Božek v pokusech pokračoval a zkonstruoval paroloď – loďku s lopatkami, poháněnými párou. 1. června 1817 došlo na převádění parovozu i parní lodi ve Stromovce. Strhla se ale bouřka s lijákem, většina publika v zmatku prchala a přitom byla vykradena Božkova pokladna se vstupným, které mělo zaplatit Božkovy dluhy. Jen malá část diváků vydržela a po dešti se nadšeně svezli parolodí. Mezi Božkem a Gerstnerem docházelo ke střetům, Božek jednal bez šéfova svolení a narušil jeho konzervativní představy. Měl také velké dluhy. Zdálo se, že jeho problémy vyřeší objednávka továrníka Kastnera, ale ten spáchal sebevraždu těsně před tím, než vyplatit honorář za provedenou práci. Božek zatrpkl, ale pak přišla příležitost podílet se na budování koněspřežky z Budějovic do Lince, které řídil Gerstner mladší. Božek sestrojil vozy a pro pány malé šlapací kolejové vozidlo, které je uchvátilo svou pohodlností i rychlostí. S Božkem začali spolupracovat jeho synové František a Romuald na zakázkách hodinářských strojů (věžní hodiny) i na výrobě lisů pro rozrůstající se továrny. Na císaře Františka I. silně zapůsobil Božkův vynález umělého oka na žádost profesora očního lékařství, který potřeboval model pro výcvik budoucích očních chirurgů.
V roce 1835 se při práci nachladil, dostal zápal plic a v 53 letech zemřel. V té době už do Čech přicházely parní stroje z Anglie, Stevenson uspěl lépe než Božek.
Literatura
Jiří Streit: Božkové. Osudy rodiny vynálezců. Praha 1946
Vzdělávací oblast
Historie, ekonomie
Téma
Český průmysl vznikal v 19. století a na počátku století 20. jednak z malých řemeslnických dílen (Ringhofferovi, Laurin a Klement, Baťa), jednak na základě studia na vysokých školách a zkušeností ze zahraniční praxe (Lanna, Kolben, Křižík, Škoda). Obojí vedlo k růstu výroby, k proslulosti podniků a u většiny z nich se výrobní podniky dochovaly do dneška, nebo aspoň do doby nedávné, byť pod změněnými názvy nebo mimo ČR (Baťa). Byly základem toho, že České země byly nejprůmyslovější součástí Rakouska Uherska a znamenité pozice Československa mezi válkami, kdy patřilo k nejvyspělejším zemím Evropy.
Při hledání informací jsem narazila na to, že v naší literatuře je rozsáhle zpracovaná tématika dělnického hnutí, mizivě tématika průmyslu a jeho budování, který dělníkům dával práci (viz například Frant. Čapka: Historia populi, která jak v textu, tak v seznamu literatury tento fakt zrcadlí). Zatímco naši zemi průmysl dovedl k prosperitě, s dělnickým hnutím jsme skončili v totalitě a ekonomickém propadu. To na vysvětlenou, proč dominantním zdrojem zde byla Wikipedie a další internetové zdroje, včetně bakalářských a magisterských prací, minimálně knižní zdroje.
Látka
Jako průmyslová revoluce nebo industriální epocha civilizace je nazýváno období od 18. do 19. století, kdy se ekonomika zásadně proměnila ze zemědělské na průmyslovou. V 18. století se přežilo cechovní uspořádání řemesel, založené na individuální práci a důkladné kvalifikaci každého jednotlivce, ale omezené rigorózními pravidly. Manufaktura umožnila centralizaci výroby, zvýšení produktivity užitím strojů a v důsledku toho i zaměstnávání méně kvalifikované či nekvalifikované pracovní síly, včetně žen a dětí. Změnu nastartoval vynález parního stroje, původně použitý v textilní výrobě, postupně i v dalších oborech. Zavádění strojů mělo vliv na těžební průmysl, na vznik strojírenství a hutnictví a ovlivnil i dopravu, proměňovalo se i zemědělství. To vše vedlo i k demografické revoluci, s nižší natalitou a delší dobou dožití (na počátku 19. stol. se střední délka života pohybovala mezi 35 a 40 lety, koncem tohoto století se prodloužila až na 50 let). Industrializace vytvořila také novou třídu – dělnictvo, postupně se utvářelo protikapitalistické hnutí, které vyústilo ve vznik socialistického zřízení ve 20. století. Postavení dělnictva bylo převážně špatné, ale začaly vznikat i podpůrná opaření (Ringhoffer – zdravotní pojištění, penzijní fond), což v řadě zemí západní Evropy postupně vedlo k sociálnímu smíru.
V českých zemích se průmysl rozvíjel v značné šíři a České země se tak staly centrem Rakousko-uherské ekonomiky. Některé výrobní podniky patřily k největším či nejvýznamnějším nejen v rámci monarchie, ale i Evropy a světa.
Zakladateli byli řemeslníci, nadšenci i absolventi vysokých škol, Češi – někteří s vlasteneckou motivací – i Němci, a všichni přispěli k tomu, že až do poloviny 20. století tato země vzkvétala.
Podrobnější údaje k většině osobností najdete v přílohách
TEXTILKY VZNIKALY Z MANUFAKTUR
Liebigovy závody v Liberci
1806 - Kristián Kryštof Clam-Gallas 1806 založil v Kristiánově barvířskou manufakturu
1808 prodal manufakturu pražské bance Ballabene
1820 si podnik pronajal Josef Kittel
Johann Liebig (1802 – 1860) vyučen soukeníkem, dva roky na vandru
1818 jako šestnáctiletý přišel do Liberce
1822 si s bratrem si otevřel obchod se střižním zbožím.
1825 a 1827 – cesty do Anglie a Francie
1828 Johan Liebig koupil Clam - Gallasovu továrnu
Polovina 30. let - jeden z největších průmyslových podniků v monarchii
50. léta 19. stol. - 12 000 dělníků, filiálky a sklady v řadě míst. Jeden z největších výrobních komplexů v Evropě
1869 – mozková mrtvice - Liebig zemřel v červenci 1860. Podnik převzali synové, rodina majetek spravovala do r. 1945.
VZNIK PRŮMYSLU Z ŘEMESLNICKÝCH DÍLEN
Ringhofferovy závody – Ringhoffer –Tatra
František Ringhoffer I. (1744 – 1827), vyučený kotlář, do Prahy přišel na vandru, po složení mistrovských zkoušek založil v Platnéřské ulici dílnu na výrobu pivovarských kotlů
1827 – dílnu převzal syn Josef, 1820 zřídil kovárnu mědi
1847 – František Ringhoffer II. (1817 – 1873)
1852 založil výrobnu železničních vagonů na Smíchově, 1854 – první nákladní vagón, 1863 – první osobní, 1870 – první výtah v Čechách
1854 založení nemocenského pojištění pro dělníky, 1870 penzijní fond
1871 znovuzaložení velkopopovického pivovaru
1873 zemřel
František Ringhoffer III. (1844 – 1909), vystudoval vojenskou akademii
Zřídil pro zaměstnance úrazový fond, fond pro pozůstalé, knihovnu a učňovskou školu
1891 – vyroben salónní vůz pro císaře a další vládce, jídelní vozy, tramvaje, vozy petřínské lanovky
František Ringhoffer IV. (1874 – 1940),
1911 – akciová společnost, koupili Tatru Kopřivnice – největší výrobce vagónů na světě
1938 – rodina se přihlásila k německé národnosti
1946 – poslední člen rodiny JUDr. Hanuš Ringhoffer zemřel v internaci
1945 – znárodnění – Vagonka Tara Smíchov, pak součást ČKD
Privatizace – převzal Siemens, závod přesunutý do Zličína zanikl 2011
V místě vagonky nákupní středisko Nový Smíchov
Laurin a Klement
1894 – založení dílny na výrobu jízdních kol – dva majitelé + dva dělníci a 3 učedníci
1898 – vyrobena motorová dvoukolka, výroba motocyklů
1901 – první úspěchy v motocyklových závodech
1905 – zrušena výroba kol, vyráběna pouze dvou a čtyřstopá vozidla
1907 – akciová společnost
1912 – připojení liberecké automobilky, 5 filiálek v Rusku, vývoz do všech kontinentů
1925 – továrna prodána firmě Škodovy závody, nadále ASAP (Akciová společnost automobilového průmyslu)
1948 – znárodnění – AZNP (Automobilové závody, národní podnik)
Začátek 90. let – privatizace – Škoda Volkswagen
Tomáš a Jan Baťovi
1894 sourozenci Antonín, Tomáš a Anna založili ve Zlíně obuvnickou živnost, 10 domáckých dělníků
1895 se Tomáš se ujímá podniku
1899 - první šicí stroje
1897 dluhy zaplaceny, postavena první výrobní budova
1900 závod zaměstnával 120 lidí, zakoupeny další pozemky, název společnosti TaA Baťa
1908 Antonín zemřel na tuberkulózu.
1912 – výroba celokožené obuvi, uzavírání pracovní smlouvy s dělníky
1914 – narozen jediný syn Tomáš
1914 – 18 - zakázka na výrobu 50 000 párů vojenské obuvi, dělníci nebyli povoláváni na frontu, během války se počet zaměstnanců zdesetinásobil. Vlastní koželužna, velkostatky, prodejny po celém státě. Po válce odbytová krize, řešil ji osobními účty zaměstnanců.
1919 – 5. 200 zaměstnanců, denní výroba 100 000 párů obuvi. Baťovské ceny končící devítkou; stávka – příčina vzniku KSČ
1923 – 112 poboček, Baťa starostou Zlína, Baťova škola práce, zahraniční obchod – prodejny v cizině
1931 – změna na akciovou společnost, továrny v Německu, Anglii, Nizozemsku, Polsku, filmové studio, výstavba Zlína.
1932 - 31 235 pracovníků, prodejny v Evropě, Asii, Austrálii a Americe.
31. 7. 1932 Tomáš Baťa zahynul při vzletu soukromého letadla. Vedení převzal nevlastní bratr Jan Antonín
Jan Antonín Baťa se po válce do ČSR nevrátil, v nepřítomnosti dostal 15 let těžkého žaláře.
TOVÁRNY ZAKLÁDÁNY ODBORNÍKY
Vojtěch Lanna
Lannové (původní jméno Lahner) žili v Jižních Čechách od 18. století, původem ze Salzburska, provozovali obchod se solí
Vojtěch starší (1805-1866)
Otec Tadeáš, manželka Filipina, zemřela rok po svatbě, pak 1835 sňatek s její sestrou Josefinou
Studium na piaristickém gymnáziu, 1820 - 3 roky na ČVUT v Praze, odešel po konfliktu s rektorem Gerstnerem
1833 – jmenován loďmistrem – regulační a udržovací práce na Labi a Vltavě, ve službách Schwarzenbergů
Od 30. let 19. stol. – firma Lanna – regulace řek, koněspřežná dráha, stavba mostů (v Praze Řetězový, Negrelliho viadukt), železnice, hutě, silnice, těžba uhlí, železárny
(předkové, životopis, jednotlivé obory podnikání – viz Kamila Veitová – též mapy)
Vojtěch rytíř Lanna (1836 – 1909), gymnázium v Čes. Budějovicích, dva roky obchodní školy v Lipsku
1854 – vstup do praxe – důl a slévárna v Kladně,
1866 převzal vedení podniku
Úprava karlínského, holešovského a libeňského přístavu
Sběratel umění, spoluzakladatel Uměleckoprůmyslového muzea
1907 – povýšení do šlechtického stavu
Vojtěch František Josef Lanna (1868 – 1921)
Vystudoval práva, zřízení plavební komory u Štvanice, stavba nábřeží
1923 – splynutí s dalšími firmami – Lanna ASS
1948 – znárodnění
Emil Škoda
Rod Škodů – z roboty se osvobodili a v Plzni usadili r. 1790, děd Emila byl kovář, otec krajský lékař.
Emil Škoda se narodil 1839, vystudoval gymnázium v Chebu, pak 4 semestry strojního inženýrství a Hornické a technické škole v Praze, pak v Karlsruhe strojírenství.
Po praxi v zahraničí návrat do Plzně 1866 – nastoupil jako vrchní inženýr ve strojírně hraběte Kristiána Valdštejna
1869 podnik Valdštejn prodal Škodovi – malá továrnička, 33 dělníků, rozrostl se na 4000 dělníků a 200 techniků
Výroba zbraní, vybavení cukrovarů, sladoven, pivovarů, stroje pro doly a hutě, válcovna železa, ocelárna
1899 - akciová společnost
1900 Emil Škoda umírá, Škodovy závody přebírají potomci
Emil Kolben
Nejstarší z devíti dětí domkáře a obchodníka, vystudoval reálné gymnázium a německou techniku v Praze
Dvouleté Gerstnerovo stipendium - studijní cesty po Evropě a USA, zaměstnancem a spolupracovníkem Edisona, spolupráce s Nikolou Teslou
1892 – 96 – Švýcarsko, hlavní inženýr firmy Ortikon
1896 – návrat do Prahy, založení továrny ve Vysočanech – na začátku jedna kancelář, dřevěná dílna, 25 zaměstnanců
1898 – akciová společnost
1921 – fúze s Českomoravskou, 1927 – připojení Daňkovy továrny – vznik ČKD
1938 – odmítl emigrovat
1943 spolu se synem a vnukem deportován do Terezína, po necelém měsíci tam zemřel ve věku 80 let
Po válce znárodnění, zánik ČKD v 90. letech
Viz též realizovaný projekt Vojtěcha Löffelmanna: „pracuji – budujeme – rozhodují“ o osudech sirkárny Solo Sušice (Záznamy z praxe – Zdroj: Odborná literatura, poznatky, fakta)
Literatura
Běla Janoštíková: Průmysl: příběhy z historie, nákladem vlastním, Praha 2011
Marie Korandová: Sága rodiny Škodů, Starý most, Plzeň 2016
Ludmila Porkertová: Textilní průmysl v Liberci v 19. století. Bc práce, FF, Historický ústav, Masarykova univerzita, Brno 2006
Soňa Sinclairová: Tomáš J. Baťa – Švec pro celý svět, Melantrich, Praha 1991
Břetislav Štilec – Antonín Mocek: Vznik a vývoj továrny Laurin a Klement v Mladé Boleslavi, ZO Svazarmu- UJEP Brno 1986
Ing. Jiří Valenta: Emil Kolben, dostupné z Kolben.pdf
Kamila Veitová: Vojtěch Adalbert Lanna: Život a dílo osobnosti průmyslové revoluce v 19. století. Diplomová práce FHS UK Praha, 2013 – dostupné z DPTX- 2009 – 1 – 11240
PŘÍLOHY:
Vzdělávací oblast
Historie, ekonomie
Téma – heslo rodiny: Prací ke slávě
Látka
Liebigovy závody v Liberci
Rozvoj od 30. let 19. stol., nejvýznamnější textilní továrna Rakousko Uherska, jedna z největších továren evropské pevniny.
Předchůdci: Kristián Kryštof Clam-Gallas – 1806 založil v Kristiánově barvířskou manufakturu, zkušební provoz zahájen 7. října 1806, později i přádelna. 1808 prodal manufakturu pražské bance Ballabene a spol. 1820 si podnik pronajal Josef Kittel, který ji proměnil v továrnu, dal postavit parní stroj, zavedl ústřední topení a plynové osvětlení.
1828 továrnu koupil Johann Liebig.
Johann Liebig narozen 1802 v Broumově, vyučen soukeníkem, dva roky vandr, 1818 jako šestnáctiletý přišel do Liberce – byl tovaryšem u soukeníka. Brzy se ale věnoval obchodu, začínal jako podomní obchodník, 1822 si s bratrem si otevřel obchod se střižním zbožím, společnicí byla i sestra. Zisk mu umožnil koupit větší nemovitosti, uvádí se (ale není potvrzeno), že také pašoval zboží přes hranici.
1825 – cestoval do Anglie a Francie, poznal nové druhy látek. Měl malou dílnu, úspěch s novými látkami. 1827 – druhá cesta do Anglie, koupil s bratrem fabriku od Ballabene – 14 přadláckých strojů. V polovině 30. let již jeden z největších průmyslových podniků v monarchii, faktorie v Hodkovicích, Tanvaldu, v okrese Frýdlant. 300 dělníků + značný počet tkalců domácích, stavba dalších výroben, 1836 – 452 stavů, 850 zaměstnanců, parní stroj, mechanické stavy. 1841 – 2-3 tisíce stavů, 7 – 8 tisíc zaměstnanců, komplex továrních budov, pak továrny mimo Liberec. V 50. letech 12 000 dělníků, filiálky a sklady v řadě míst. Jeden z největších výrobních komplexů v Evropě, zabýval se i potravinářskou výrobou, Liebig se účastnil společenského a politického života. Povýšen na rytíře a pak na barona. Heslo: Prací ke slávě (Per laborem ad honorem)
1869 – mozková mrtvice, zemřel v červenci 1860. Podnik převzali synové, nejprve nejstarší Johann, pak převzal továrnu Theodor, ale ten brzy zemřel, po něm Heinrich, dále synovci Theodor a Gisbert, potomci rodiny se o majetek starali až do r. 1945.
1852 – zřízena v Liberci střední škola textilní, první ve střední Evropě; prvním ředitelem byl Ignaz Kafka, kreslič Liebigovy továrny, od roku 1953 VŠ textilní
Literatura
Ludmila Porkertová: Textilní průmysl v Liberci v 19. století. Bc práce, FF, Historický ústav, Masarykova univerzita, Brno 2006
Vzdělávací oblast
Historie, ekonomie
Téma
Látka
Mladoboleslavsý knihkupec Václav Klement (1868 – 1939) si dal jízdní kolo opravit k německé firmě v Ústí nad Labem, ale oni žádali německou objednávku. Naštval se a v dohodě s turnovským mechanikem Václavem Laurinem (1865 – 1930) založil opravnu a krátce na to i výrobnu jízdních kol, která vyráběli pod vlasteneckou značkou Slavia. Na počátku vyráběli dva dělníci, tři učedníci a oba zakladatelé, v r. 1898 už měli 40 zaměstnanců a 26 obráběcích strojů. Tehdejší továrna stála na místě dnešní automobilky (jednopatrová budova v Klementově ulici). Vyráběli i kola dámská, dětská, bezřetězová a tříkolky s nosičem. V roce 1898 dojel Klement do Paříže, přivezl motorovou dvoukolku – první motocykl a poznal tam i první automobily. Motorovou dvoukolku, která byla dost nebezpečná, zdokonalili, v r. 1899 byl postaven první motocykl. Z Anglie si Klement přivezl objednávku na 150 motocyklů. Vyráběly se pak různé typy, včetně sajdkáry. Závod měl už 68 zaměstnanců, 36 obráběcích strojů. 1901 vyráběny čtyřkolky z motocyklových dílů. Výrobky byly oceňovány na výstavách, 1902 – první sportovní úspěchy, závod Paříž – Vídeň, z 11 motocyklů dojely tři, z toho dva mladoboleslavské. 1903 – 204 zaměstnanců, 118 obráběcích strojů, o rok později vyrobeno za rok 1000 motocyklů. 1905 zrušena výroba kol, motory vyráběli na dvou a čtyřech kolech – první auto připomínalo kočár s motorem. 1907 – akciová společnost – vyráběly se už jen automobily, filiálky v Praze, Vídni, Budapešti, Londýně a Moskvě. Získali konstruktéra Otto Hieronymuse, ten zkonstruoval první letecký motor v Rakousku Uhersku. 1909 užitkové vozy – omnibusy, náklaďáky, vojenské vozy. Mladoboleslavské vozy se úspěšně účastnily řad evropských závodů. 1912 připojena liberecká automobilka - 5 filiálek v Rusku, vývoz do všech kontinentů, stavba správní budovy. Na Semmeringu získala mladoboleslavská auta 1., 2. a 4. místo.
První světová válka, r. 1916 - vybudování vlastních hydroelektráren, v r. 1914 – první významná finanční pomoc od Živnobanky, omezování výroby aut na úkol vojenské výroby, po válce potíže na trhu, zlepšení až 1923
1925 – automobilku koupily Škodovy závody v Plzni se všemi filiálkami, po červenci 1925 vozy označovány jen Škoda – zavedeno označování letícím okřídleným šípem
Literatura
Břetislav Štilec – Antonín Mocek: Vznik a vývoj továrny Laurin a Klement v Mladé Boleslavi, ZO Svazarmu při UJEP v Brně, 1986
Vzdělávací oblast
Historie, ekonomie
Téma
Baťova hesla: „Neříkej, že to nejde – řekni, že to neumíš.“ –„Konejme jen takovou práci, která slouží veřejnosti. Obchod je služba lidu.“
Látka
Rodina Baťova se po staletí zabývala ševcovstvím, zmínka o ševci Lukášovi Baťovi je z roku 1667. Tomáš Baťa se narodil ve Zlíně z druhého ze tří manželství ševce Antonína Bati, který byl dvakrát vdovcem a třikrát ženatý a celkem měl 12 dětí, včetně potomků jeho manželek z jejich předchozích manželství. Od 12 let se zajímal o řemeslo, ve 14 letech odešel do Prostějova k firmě vyrábějící ševcovské stroje, pokusil se založit dílnu ve Vídni. Pak obchodníkem v Uherském Hradišti. 1894 otec vyplatil všechny tři děti, ve Zlíně založili obuvnickou živnost, vyráběli valašskou prošívanou houněnou obuv. Zaměstnávali domácí dělníky (cca 10). 1895 - dluhy, Tomáš se ujímá podniku, vykonával všechny manuální profese, uspořil materiál, zjednodušil práci, do roka se dluhů zbavil. Inovace – „baťovky z plátna, 1899 zakoupil první šicí stroje. Sestra Anna se starala o ekonomickou stránku, 1897 dluhy zaplaceny. Postavena první výrobní budova, 1900 zaměstnával 120 lidí. Zakoupení dalších pozemků, název společnosti T a A Baťa – bratr Antonín doslal tuberkulózu, 1908 zemřel.
1912 – výroba celokožené obuvi, uzavírání pracovní smlouvy s dělníky, 1914 – jediný syn Tomáš. První světová válka – zakázka na výrobu 50 000 párů vojenské obuvi, dělníci nebyli povoláváni na frontu, během války se počet zaměstnanců zdesetinásobil. Vlastní koželužna, velkostatky, prodejny po celém státě. Po válce odbytová krize, řešil ji osobními účty zaměstnanců. 1919 – stávka – příčina vzniku KSČ. Snižování ceny o 50 %, platů o 40%, 1923 – 112 poboček, Baťa starostou Zlína.
Specializovaní zaměstnanci, Baťova škola práce, zahraniční obchod – prodejny v cizině – 1919 – 5. 200 zaměstnanců, denní výroba 100 000 párů obuvi. Baťovské ceny končící devítkou. Růst exportu, pásová výroba, komplex 30 budov, další sféry hospodářství, vyráběl ve Zlíně, Otrokovicích, Třebíči a dalších místech. 1931 – změna na akciovou společnost, továrny v Německu, Anglii, Nizozemsku, Polsku, filmové studio, výstavba Zlína. V roce 1932 zaměstnával 31 235 pracovníků. Prodejny v Evropě, Asii, Austrálii a Americe.
31. 7. 1932 Tomáš Baťa zahynul při vzletu soukromého letadla. Vedení převzal nevlastní bratr Jan Antonín – Baťův kanál, mrakodrap a četné další.
Jan Antonín Baťa se po válce do ČSR nevrátil, v nepřítomnosti dostal 15 let těžkého žaláře.
Literatura
Soňa Sinclairová: Tomáš J. Baťa – Švec pro celý svět, Melantrich, Praha 1991
Vzdělávací oblast
Historie, ekonomie
Téma
Hluboký zájem o práci, odpovědnost, schopnost vytýčit perspektivy, hledat nové možnosti, restrukturalizovat podnik, chápat nové trendy
Látka
Pocházel z rozvětvené rodiny, jeho otec byl krajský lékař v Plzni, kde Emil prožil dětství, ale rodina se odstěhovala do Chebu, kde vystudoval reálné gymnázium. Pak Technika v Praze, otec mu nedovolil studovat v Německu, kde byla v té době nejvyšší vyspělost strojírenství a jeho školství. Po dvou letech na technice se přihlásil jako jednoroční dobrovolník do armády, pak studium v Karlsruhe. Nejdříve pracoval v různých továrnách v Německu, ale v roce 1866 musel jako občan nepřátelského státu Německo opustit.
1866 Plzeň – hlavní inženýr v továrně Valdštejnů. Továrna byla špatně vedená, zaváděl novoty a pro ně se dostal do konfliktu s dlouholetými zaměstnanci. Valdštejn mu dal právo rozhodovat. Škoda se snažil o modernizaci, rozšíření a novou organizaci továrny, ale Valdštejn se tím nechtěl zabývat a roku 1869 továrnu Škodovi prodal.
1871 se oženil s Hermínou z bohaté patricijské rodiny Hahnenkammových.
Továrně věnoval veškerý čas, osobně ji řídil. Konec 19. století – moderně vedený podnik, 3 211 dělníků, 280 úředníků, techniků a konstruktérů, vzhledem k finančním problémům ustavena akciová společnost. Necelý rok na to Škoda zemřel ve vlaku na cestě z rakouských lázní. Honosný pohřeb v Plzni. Majetek přešel na jeho syna Karla (nar. 1878)
Literatura
Marie Korandová: Sága rodiny Škodů, Starý most, Plzeň 2016
Vzdělávací oblast
Historie, ekonomie, fyzika
Téma
Základem moderního průmyslu je věda a technika, vysokoškolská vzdělanost vedoucích pracovníků a zkušenosti ze světa, které umožňují kvalitní výrobu, export a zasahování do různých výrobních oblastí. Heslo Kolbenova podniku: Vyrábíme vše od špendlíku po lokomotivu.
Látka
Emil Kolben (1862 – 1943), nejstarší syn domkáře a obchodníka ve Stránčicích, vystudoval reálné gymnázium a elektrotechniku a strojnictví na německé škole technické v Praze. Vzhledem k dobrému prospěchu získal stipendium a spolu s manželkou Malvínou podnikal studijní cesty v Evropě, pak v USA, kde byl zaměstnán u Edisonovy firmy. Byl vedoucím inženýrem, spolupracoval s Edisonem i Nikolou Teslou. Spolu s Teslou prosazoval užívání střídavého proudu proti Edisonově koncepci proudu stejnosměrného. V katech 1892-96 byl hlavním inženýrem, švýcarské elektrotechnické firmy, 1896 se vrátil do Čech a založil firmu ve Vysočanech. 1898 vyhrál v soutěži s Křižíkem zakázku na stavbu městské elektrárny, zvítězila koncepce střídavého proudu.
Během tří let vzrostl počet zaměstnanců z 25 na 400. Motory, generátory, jeřábové pohony.
1898 akciová společnost, modelárna, slévárna kovárna a elektrárna.
1900 vyrobena první lokomotiva, 1921 firma přesídlila do Holešovic.
Kolben měl vynálezy, prodával licence, psal dvorné práce
1908 čestný doktorát německé techniky
1921 - fúze s První Českomoravskou továrnou na stroje, 1927 přičlenění Akciové společnosti Strojírny, dříve Breifeld a Daněk, vznik ČKD – 12. Zaměstnanců, Kolben generální ředitelem, zahájení výroby letadel, trolejbus, elektrifikace Slovenska
1938 odmítl emigraci, pro židovský původ musel odejít z ČKD a prodat svoje podíly, 1940 zemřela manželka Malvína, 1942 deportován jeho zeť a dva vnuci. 6. 6. 1943 ve věku 80 let deportován se synem a vnukem do Terezína. Zemřel 3. Července.
Po válce znárodnění ČKD – výstavní podnik socialismu, zanikl v 90. letech.
Prof. Eva Machková
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ-Neužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 4.0 Mezinárodní License.