Prof. Eva Machková
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ-Neužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 4.0 Mezinárodní License.
Jednota bratrská v Mladé Boleslavi
Poslední Rožmberkové
Židovská Praha
Praha Rudofa II.
Rudolf II., sběratel a mecenáš
Alchymie - věda nebo podvod?
Doba pobělohorská
Třicetiletá válka na kosteckém panství
Pražské baroko
Reformy Marie Terezie a Josefa II.
Vzdělávací oblast
Historie
Téma
Nabízejí se dvě varianty tematického zaměření:
Látka
Jednota bratrská byla založena v polovině 15. století. Po bitvě u Lipan v českém království byla menšina katolíků a většina utrakvistů (kališníků). O katolické liturgie se utrakvistická církev lišila jen přijímáním pod obojí. Pod vlivem Patra Chelčického se odštěpila Jednota bratrská, která byla na rozdíl od předchozích dvou nelegální. Na rozdíl od utrakvistů trvala na kritice církve a na uplatnění principů biblického života a morálky v denní praxi. Jednota preferovala v životě „sprostnost“, tj. prostou, což u některých představitelů (např. Lukáš Pražský) uznamenalo i rezignaci na vzdělání, které může člověka odvádět od víry pravé, vést ho k pochybám a morálním pokleskům (viz Janáček: Jan Blahoslav). Podle krále a politické situace byla Jednota více či méně intenzívně pronásledována.
Koncem 15. Století bylo Mladoboleslavsko výrazně kališnickým krajem, od poloviny 15. Století to toleroval i vládnoucí katolický rod Michaloviců, následující páni mladoboleslavského panství – Tovačovští z Cimburka a Krajířové z Krajku byli naopak Jednotě nakloněni a podporovali ji. Mladá Boleslav se postupně stávala hlavním centrem Jednoty bratrské v celém království. Působili zde v oznamní představitelé – biskupové Jan Augusta a Jan Blahoslav. Jednota si zvolila za své sídlo bývalý minoritský klášter zničený husity a vybudovali zde komplex nazvaný podle biblické hory Karmel. V letech 1544-54 byl v blízkosti Karmele vybudován Sbor Jednoty bratrské, zajímavá renesanční stavba italského stavitele M.Borgorelliho (byl také stavitelem mladoboleslavské radnice).
Významnou osobností té doby byl Mikuláš Klaudián, lékař, tiskař, iniciátor první mapy Čech, snad i člen Jednoty bratrské. První tisky v Čechách vyšly v Plzni, věnoval se tiskařství i Mikuláš Klaudián, který přišle do Mladé Boleslavi 1504, v roce 1511 byl v Norimberku u tiskaře Hieronyma Höltzela, kde vydal několik publikací a vyučil se tiskařskému řemeslu. Z Norimberku si také přivezl vybavení pro tiskárnu, kterou zřídil v Mladé Boleslavi na Karmeli. 1521 zemřel a část jeho vybavení převzal Oldřich Velenský, který pak provozoval tiskárnu v Bělé pod Bezdězem, pak se vybavení opět přestěhovalo do Mladé Boleslavi, kde byl tiskařem Jiří Štyrsa na různých místech a na konci rovněž na Karmeli. Po něm tiskárnu převzal Jindřich Šturm a asi 1536 činnost bratrské tiskárny skončila, ale ve 40. letech tiskl v Boleslavi Václav Oustský.
Mikuláš Klaudián se ale proslavil i jako kartograf vydáním první mapy Čech (podrobná analýza mapy viz Pešková: Klaudián). Nebyl zřejmě autorem mapy, ale byl jejím iniciátorem a asi vybral texty, které ji doprovázejí. Významná je proto, že je to první mapa některého středoevropského státního území a pravděpodobně sloužila poutníkům do Říma v rámci Svatého roku.
Klaudián byl též lékařem a lékárníkem v době, kdy medicína vycházela zejména ze spisů antických a arabských lékařů (Hippokrates, Galén, Avicenna aj.); lékař léčil nemoci, úrazy a zranění lazebník. Bylinky jako léčiva, pouštění krve, porody s bábou babicí, morové epidemie, hygiena té doby (veřejné lázně).
Jednotu bratrskou podporovali majitelé panství Krajířové z Krajku. Někdy před rokem 1476 se Johanka Krajířová (asi 1450 – 1531) provdala za Jana Tovačovského z Cimburka, který vlastnil boleslavské panství. Tovačovští přesídlili z Michalovického hradu do Mladé Boleslavi, do hradu, který přebudovali na zámek. Tovačovský podporoval Jednotu bratrskou. Zemřel r. 1494, a protože jeho syn Adam (zemř. 1502) byl nezletilý, správcem, a vladařem se stal jeho bratr Ctibor Tovačovský. Kolem r. 1500 se Johanka znovu provdala za Jana ze Šelmberka a Kosti a po Adamově smrti zdědila panství, brzy na to podruhé ovdověla. Bylo známo, že Johanka je Jednotě bratrské nakloněna a existovaly dohady, že je členkou, ale to zřejmě nebyla, aby měla volné roce v pomoci jednotě a mohla jí poskytovat záštitu svým postavením a majetkem, kterého by se musela jako členka Jednoty vzdát. Správu majetku pak předala svému bratru Konrádovi, který v té době přistoupil na bratrskou víru. R. 1496 věnovala jednotě zpustlý klášter minoritů a Jednota z něj vybudovala svoje středisko nazvané Karmel. R. 1511 Johanka obnovila město privilegia na svobodu víry a povinnost obsazovat fary knězi pod obojí. Krajířové zaměstnávali italského stavitele Mattea Borgorelliho, který přestavěl hrad na zámek, vystavěl radnici a Sbor českých bratří, mimořádnou stavbu ve stylu italské renesance. Po Konrádovi převzal správu majetku jeho syn Arnošt, rovněž podporující Jednotu bratrskou. R. 1544 Arnošt obnovil mladoboleslavské Jednotě privilegia. R. 1547 byl Arnošt Krajíř postaven do čela stavovského povstání, za trest mu byla konfiskována část majetku (Brandýs nad Labem, Čelákovice a Stará Boleslav), i Mladá Boleslav byla podřízena králi, a Arnošt byl odsouzen k doživotnímu vězení na svém sídle v Mladé Boleslavi; až 1551 nu byla budoucím králem Maxmiliánem uděleno právo pohybovat se po svém panství do západu slunce. Činnost Jednoty byla zakázána a probíhala tajně, král a císař Arnošta napomínali, aby činnost zastavil. Následoval exodus bratří, nejdříve z Brandýs a Turnova, do Polska a na Moravu, ostatní byli v ilegalitě. 1552 nastala jistá obleva a v v letech 1553-54 byl postaven Sbor českých bratří, ale den před jeho otevřením přišel zákaz shromažďování. V této situaci zasáhl Jan Blahoslav jednáním ve Vídni, ale než se vrátil, zemřel Arnošt Krajíř (1555). Jeho synové byli donuceni Sbor uzavřít. Arnoštovi synové postupně umírali, poslední zemřel Adam r. 1588 a tím vymřela boleslavská větev rodu Krajířů.
Karmel
Tovačovští z Cimburka věnovali v 15. století Jednotě bratrské bývalý minoritský klášter. Jednota zde vybudovala sbor z kostela (nyní sv. Bonaventury), v budově kláštera špitál pro nemocné a opuštěné, hřbitov hospodářské zázemí – dílny, stodoly, chlívky, v 1. polovině 16. století značný vzrůst, usazovaly se tu šlechtické rodiny z okolí,
obytný bratrský dům, knihtiskárna a škola.
Na popud Arnošta Krajíře vybudován nový sbor, 1544 koupil parcelu. Trojlodní bazilika s apsidou, se třemi velkými gotickými okny, sgrafita uvnitř, znaky zakladatelů, citáty z bible. V době pronásledování se stavělo hlavně v noci, sbor byl uzavřen, znovu pak 1602 Rudolfem II., 1606 podán městu, 1610 ho koupil Petr Vok z Rožmberka, dál bratrský dům a školu, špitál – poslední otevření. Po Bílé Hoře definitivně uzavřen, pak kostel sv. Václava, zrušen Josefem II., vojáci tu měli skladiště, pak od r. 1896 muzeum do r. 1980.
Bratrská škola na Karmeli vznikla na zač. 16. století, učebnice katechismu Lukáše Pražského, navštěvovali ji i šlechtičtí synkové. Kladen důraz na základní vzdělání, teprve později rozšířeno o humanitní vzdělání – v cizině vadily nedostatky bratří ve znalostech jazyků. Pak gymnázium piaristické, od konce 19. století školka do 1958.
Dodatek k příběhu:
Magazín na ČT24, 19. 7. 2008, moderátorka Koldinská, - Pavel Sosnovec, Muzeum Mladoboleslavska a Antonín Kostlán AV Pořad obsahuje historii Jednoty bratrské obecně a speciálně v Mladé Boleslavi, stavby komplexu Karmel, osobnosti atd.
Jádro tvoří fakt, že při rekonstrukci budov Karmele, tj. minoritského kláštera pro účely VŠ Škoda auto dělníci polské firmy, která prováděla rekonstrukci, našli v stropním zásypu 1. patra dvě truhličky, plné dokumentů, uložených zřejmě před emigrací po Bílé hoře – ojedinělý nález netknutých dokumentů po 400 letech. Obsahuje četnou korespondenci významných osobností, dopisy Karla staršího ze Žerotína nebo Václava Budovce z Budova, ale i řadových členů a občanů, včetně řešení různých běžných nebo kriminálních případů. Též dopisy studentů, Které jednota vyslala na studia na německé univerzity.
Literatura:
Josef Janáček: Jan Blahoslav, Svobodné slovo, Praha 1966
Stanislava Nováková: Krajířové z Krajku. Z Korutan do zemí České koruny. Veduta, České Budějovice 2010
Eva Pešková a kol.: Klaudián, Společnost Mikuláše Klaudiána, Mladá Boleslav 2016
Vzdělávací oblast
Historie – renesance
Téma
Renesance přinesla na rozdíl od středověku odlišný pohled na pozemský život, hmotné statky, lidskou tělesnost. Vliv renesančního myšlení na život šlechtice 16. století – rozdíly v životním stylu posledních Rožmberků: Vilém politik a diplomat, katolík schopný vycházet s protestanty, velmi střízlivý, ale podporovatel alchymie. Petr Vok – světák, protestant; oba vzdělaní, Vilém pěstoval hudbu, Petr Vok – literaturu, vybudoval rozsáhlou knihovnu.
Látka
Renesance jako styl života a způsob myšlení: umožnily ji a podnítily zámořské objevy, rozšíření knihtisku, vědecké objevy, zejména v astronomii – objev heliocentrismu. Odklon od středověkých církevních zásad a kritika církve, centrem zájmu se stává člověk a jeho pozemské bytí, z toho vyplývá i individualismus – sebevědomí a soustředění na rozumové kvality člověka, svoboda myšlení, celková sekularizace. Součástí těchto tendencí je i zvýšený zájem o estetické kvality odívání a vybavení obytných prostor, péče o zahrady a další estetizující prvky, stejně jako zvýšenou hygienu, včetně lázeňství. V literatuře (i odborné) se uplatňují národní jazyky na rozdíl od středověké latiny, sběratelství je výsledkem snahy o zachování hmotných produktů minulosti a mecenášství jako prezentace osobnosti bohatého člověka.
Vilém z Rožmberka - nar. 1535, vysoký činitel království.
Klíčové události:
Petr Vok, nar. 1539, otec Jošt zemřel 14 dní po jeho narození.
Klíčové události
V záznamech o Petru Vokovi se často objevují kriminální případy z dominia, někdy i zásahy obou šlechticů do jejich řešení, napadání lidí zvěří a další podobné události. Povodně, mor, zemětřesení atd. Výčty různých cest, často z pověření císaře – jeho zastupování na svatbách, křtinách atp., účast na sněmech, oba Rožmberkové byli vrchními veliteli vojska proti Turkům v Uhrách
Projevy renesančního životního stylu u posledních Rožmberků:
Náboženství a církve
Katolíci v Čechách – jen asi 10 – 15 % obyvatelstva
Katolické instituce - v rožmberském dominiu – královské město České Budějovice, cisterciáci Zlatá Koruna a Vyšší Brod jezuitské koleje Český Krumlov a Jindřichův Hradec; před polovinou 16. století – šíření Jednoty bratrské a luterství (hl. Němci), Jednota hl. Písek, Týn n. V., Vodňany, za Petra Voka Bechyně, Soběslav, Třeboň, Čes. Krumlov – škola, arcibiskup ho u císaře obvinil z šíření kalvinismu – P. V. podporoval Mladou Boleslav - uznával právo člověka na svobodnou volbu vyznání obvinění; církevní řády – cisterciáci a augustiniáni; Vyšší Brod – 80.- 90. léta 16. Stol. – násilní potlačování reformace
Podrobnosti viz Dvory velmožů s erbem růže, zejm. kapitoly o architektuře zámeckých sídel i pražských domů, o módě, textilních materiálech a klenotech, o mecenášství Rožmberků, soustřeďující se na školství a vydávání literatury, o budování knihoven a archivů, o hudbě v renesančních sídlech i sakrálních stavbách.
K životu v jejich době:
Manželství a postavení ženy:
Ideální manželka – zbožná a cudná, neoslňující přílišnou krásou ani temperamentem, není na ní nic zneklidňujícího a erotického (na rozdíl od kavalírů západní a jižní Evropy, kteří krásu a sexappeal oceňovali). Nápadná fyzická krása do českého manželství nepatřila, vtipná a intelektuální žena působila podezřele a nezvykle. Případ Karla staršího ze Žerotína – vdova Apolena Zástřizlová se domáhala splacení dluhu na příbuzném a požádala Žerotína o pomoc, ten ji kritizoval, ženy nemají projevovat hněv, mají být snášenlivé.
Poddaní:
Pytlačili v panských lesích, - existovala instrukce postihnout psa pytláka, utnout mu část jedné přední nohy, obdobný příkaz vydal Vilém z Rožmberka r. 1580, nedodržovalo se, proto r. 1609 úředníci Petra Voka nařídili psy z celého panství dát katovi.
Vilém z R. – instrukce trestat nadávání – dát ho do klády
Volný čas šlechticů:
Doporučen poslech hudby, hra na hudební nástroje i malování a čtení, ale doporučení hudby nebylo realizována, rožmberská kapela patřila k výjimkám. Kryštof Harant a Václav Budovec se věnovali psaní; sbírání kuriosit – jen u části českých šlechticů
Záliba v lovu – historky (s. 88); alkohol – společnosti pořádaly pitky, existovaly spolky, v nichž adept členství musel vypít určité kvantum alkoholu, zřizovali si Trinbücher, do nichž se zaznamenávaly pitky, vyjádření a historky jednotlivců – taková kniha byla i na Bechyni za Petra Voka
Erotika a sex:
Výjimečně se projevovaly v některých manželstvích, Silvie, manželka Heřmana Černína – něžnosti a erotika v dopisech (s. 128)
Religiozita:
S. 155 – problematika konverzí už před Bílou horou – případ Viléma Slavaty – korespondence s otcem evangelíkem; vedle případů konverze z kariérismu (Valdštejn, Lichtenštejn) byly i případ konverze poctivé, po zvážení všech okolností, včetně důvodů duchovní povahy (s.156 - 158)
Literatura:
Václav Březan: Životy posledních Rožmberků I. a II., Svoboda, Praha 1985
Václav Bůžek, Josef Hrdlička a spol.: Dvory velmožů s erbem růže, Mladá fronta 1997
František Čapka: Historia populi, CERM, Brno 2018
Marie Koldinská: Každodennost renesančního aristokrata, Paseka, Praha – Litomyšl 2004
Rožmberkové – první po králi, Čas, Řitka, 2014
Vzdělávací oblast
Významné osobnosti, které budovaly Židovské město
Témata
Příběh Mordechaje Maisla – historický životopis nebo pověst?
Látka
Židé přišli do Evropy vyhnáni ze své země válkou a římskou okupací. Přinesli si jiné náboženství a jinou kulturu, včetně životního stylu, a to vedlo k nenávisti evropských obyvatel, která vyvrcholila ve 20. století holocaustem. V Praze jsou Židé zmiňováni od 9. století jako kupci, postupně se usazovali, až ve středověku vzniklo ghetto – Židovské město, jemuž panovníci a vlády projevovali střídavě milost (zejména v dobách, kdy od nich potřebovali půjčky) a útlak, spojený v některých případech s vyháněním ze země, z města atp. Židé však překonali jak vládní nevůli, tak pogromy, jejichž iniciátory a aktéry byli řadoví občané a záminkou zpravidla nepodložená podezření a obvinění. Dál vytvářeli jak běžný život ghetta, tak judaistickou filosofii. Vrcholné a nejplodnější bylo období rudolfínské, kdy ghetto stavebně i funkčně vzkvétalo pod vedením Mordechaje Maisla a za jeho finanční podpory, a za působení rabiho Löwa, významného teologa a myslitele, nikoli tvůrce golema, jehož vytváření výslovně odmítal.
Souhrnem: nenávist, k odlišnosti, konkurence, Židé jako obětní beránek, proti tomu schopnost překonávat všechny ústrky a útoky, budovat ghetto, vzdělávat se, vytvářet hodnoty.
Varianta A - historická
Život Mordechaje Maisla: narození v Praze, vyhnání z Prahy, návrat do Prahy. Maisl primasem ghetta - výstavba ghetta. „Hradním Židem“ Rudolfa II., udělení privilegia a Maislova smrt, pohřeb s účastí Rudolfa II., zabavení jeho dědictví úředníky Rudolfa II. Epilog: pogromy na Židy až po „křišťálovou noc“, další historie ghetta do roku 1849,- 1917 asanace, památky na židovské ghetto (Židovské muzeum)
Varianta B – pověst
Pověst o Mordechaji Maislovi: rabi Jicchak se setkal se skřítky během cesty lesem, proroctví, že rabi najde poklad, až se jeho dcera provdá. Rabi Jicchak nastražuje zlaté mince, sbírá je chudý kluk Mordechaj, rabi si pozve chlapce, následuje vysvětlení. Mordechaj pak žije v rodině Jicchakově, jeho svatba s Jicchakovou dcerou Sulamit. Rabi Jicchak se pokouší najít slibovaný poklad. Mordechaj si zařizuje vlastní domácnost, uskuteční obchody a bohatne, staví synagogu, radnici. Maisl primasem, na smrtelné posteli přikázal ženě, aby dala peníze rabimu Löwovi pro chudé, žena odmítla. Zabavení Maislova majetku úřady - závěr – významné památky židovského města
Okolnosti a faktografie týkající jak židovské diaspory obecně, tak života Židů v Praze
Vyhnání Židů z původní vlasti, rozptýlení po Evropě (=diaspora)
Příchod Židů do Prahy (Židé v Praze doloženi k roku 903-906), svobodný život do 13. století, 1254 - Přemysl Otakar II. - ochrana Židů, privilegia, zákaz napadání. Obecná nechuť k cizincům - 10. století – kupecké sklady na Starém městě, Židovské osídlení na pravém břehu Vltavy zmiňuje už Kosmas, usídlení podle Vyšehradské cesty (údaje k roku 1091). Levý břeh opustili ve 12. století a usazovali se v prostoru Starého Města – základ pozdějšího ghetta. Původním židovským hřbitovem byla Zahrada židovská ve Spálené ulici až do r. 1478. 13. -14. stol. – Židé jsou majetkem panovníka, je jim trpěna obchodnická činnost, půjčování peněz, finanční převody monopol Židů, křesťané měli zákaz půjčovat peníze na úrok. - Vznik ghetta, jeho centrum - Staronová synagoga. Karel IV: pod tlakem církve přikázal Židům nosit vysoký klobouk, ale umožnil jim usadit se na Novém Městě za stejných podmínek jako křesťané. - 16. Století-Vladislav Jagellonský – 1501 poskytuje ochranu Židům za roční poplatek 500 kop stříbra. Rudolfinská doba – rozrůstání ghetta, příliv přistěhovalců vyhnaných z jiných zemí, nelibost staroměstských měšťanů, vznik malého ghetta v Libni, Židé prodávají i na tržištích mimo ghetto, do ghetta pronikají i řemesla. Dotvoření Židovského města Mordechajem Maislem, další osobností té doby – Jakub Baševi, rabi Löw, David Gans. Po roce 1781 nejbohatší Židé směli bydlet mimo ghetto, 1849 – oficiální zrušení ghetta, pak už jen chudinská čtvrť, asanace 1917
Průběžně pogromy – napadání Židů v Praze v letech 1096, 1389 (Václav IV.), 1541–64, 1744–45 - vyvrcholení: nacistická Křišťálová noc
Běžný život v ghettu – viz Ctibor Rybár: Židovská Praha, s. 172 a násl.
Literatura
Milada Vilímková: Židovské město pražské, Aventinum 1993
Ctibor Rybár: Židovská Praha, Glosy k dějinám, a průvodce, Akropolis, Praha 1991
Tomáš Pěkný: Historie Židů v Čechách a na Moravě, Sefer 2001
Magdalena Wagnerová: Příběhy ze staré židovské Prahy, Plot 2015
Vzdělávací oblast
Dějepis, kulturní historie
Téma:
Rozvoj vzdělání v renesanci. Intelektuální elita 16 – 17 století, význam osobností pro rozvoj vědy.
Látka:
Renesance byla spojena s rozvojem vzdělávání a s oceňováním vzdělanosti, školy se zaměřovaly na náboženství, literární umění, filosofii. Vzdělání mělo především společenské uplatnění, byla to i móda a zábava, způsob tráveni volného času – zájem o hvězdářství, přírodu, cestopisy, básně, teologické problémy. Habsburkové té doby byli vzdělaní a proto také vzdělání podporovali. Praktický účel školy – práce ve správní oblasti, znalost zákonů. Protestantské školy – soustředění na teologii, přípravu kněží.
Rudolf II. byl vzdělaný sběratel umění -
Školství
Vydavatelé a tiskaři
-Mikuláš Konáč z Hodiškova (1480-1548), první český humanistický vydavatel, 1507 založil tiskárnu, vydal 40 tisků, překládal z němčiny a latiny středověké filosofy a moralisty, Petrarku, Boccaccia, Husovy spisy, vydával spisy jako Česká kronika Eneáše Silvia, Paňčatantra – indické bajky (=Bidpajovy bajky I. Olbrachta). Obhajoval češtinu, tiskl české texty, překlady.
- Jiří Melantrich z Aventina (1511-1580), na universitě získal bakalářský titul, pak snad studoval v Německu. Začínal jako zaměstnanec tiskárna Bartoloměje Netolického, u něj vydal 1549 první vydání českého překladu Bible (pak několikrát opakováno), Nový zákon 1551. V r. 1552 se osamostatnil, tj. převzal Netolického vydavatelství, vydával latinsky psané básně, publikace o medicíně, Mattioliho Herbář v překladu Tadeáše Hájka z Hájku, učebnice latiny, spis Erasma Rotterdamského a mnoho dalších. V roce 1576 provdal svou dceru Annu za Daniela Adama z Veleslavína, který hned převzal řízení podniku, ale došlo mezi nimi k rozporům, Melantrich odkázal všechno jen vnukovi Jiřímu, Danielovi nic.
- Daniel Adam z Veleslavína (1546-1599). Absolvoval univerzitu, stoupenec Jednoty bratrské, výrazně ovlivnil češtinu, profesor historie na univerzitě. Převzal tiskárnu po tchánovi Melantrichovi, vydával Bibli kralickou (od 1579), Mattioliho Herbář, kroniky, historická díla, antické autory (Cicero, Plautus, Terentius). Jeho původní dílo – Kalendář historický.
Osobnosti
Literatura:
Petr Hora-Hořejš: Toulky českou minulostí 3, Baronet, Praha 1998
Josef Polišenský: Jan Jesenský – Jessenius, Praha 1965
Vlastimil Vondruška, Život ve staletích – 16. století, MOBA, Praha 2014
Zikmund Winter: Nezbedný bakalář in: Rakovnický primátor, opakovaná vydání
Zikmund Winter: Mistr Kampanus – četná vydání
Vzdělávací oblast
Dějiny, dějiny umění
Téma
Rudolf II. nebyl jenom podivín sbírající kuriosity a podporující alchymisty, ale především vzdělaný člověk, který rozuměl umění, podporoval ho a shromažďoval kolem svého dvora, budoval sbírky, které však po jeho smrti byly rozptýleny po Evropě. Jeho období se vyznačuje manýrismem, přechodem mezi renesancí a barokem.
Látka
Součástí Rudolfova dvora a jeho chráněnci byli malíři Hans von Aachen, Giuseppe Arcimboldo, sochař Adrien de Vries a rytec Aegidius Sadeler. Sbírky byly uloženy v několika sálech Pražského hradu. Vladislavský sál v té době sloužil jako shromaždiště lidí kolem dvora a dalších intelektuálů a umělců, byly tu prodejní stánky. Způsob Rudolfova sběratelství. Malíři a sochaři byli nespokojeni s cechovními pravidly, Rudolf je podporoval a rozlišoval mezi řemeslníkem a umělcem.
Literatura
František Xaver Harlas: Rudolf II. Milovník umění a sběratel, F. Topič, Praha 1918
Petr Hora-Hořejš: Toulky českou minulostí 3, Baronet, Praha 1998
Josef Janáček: Rudolf II. a jeho doba, Svoboda 1987
Vlastimil Vondruška, Život ve staletích – 16. století, MOBA, Praha 2014
Vzdělávací oblast
Historie, společenské vědy
Téma:
Je paradoxní, že šarlatán Kelley je dobře známý, kdežto o seriózním vědci Johnu Deeovi se u nás mnoho neví. Dobrodružnost, tajuplnost, zločinnost jsou přitažlivé, věda nudná. Tak vznikají legendy a mýty, jejichž protagonisté se zpravidla jeví jako zajímavější - vyžadují totiž méně duševní námahy, než seriózní lidé a jejich (komplikovaná) činnost.
Látka:
Alchymie, resp. „pravá alchymie“ je filozofický směr usilující o dovršení přírodních dějů, zaměřuje se na zdokonalování přírody. Vychází z nauky o příbuznosti a proměnlivosti látek. Obsahuje určité prvky nynější fyziky, chemie a medicíny a experimentuje s poznáváním přírodních dějů. Odtud pokusy o transmutaci kovů, vytváření elixíru života a homunkula – umělého člověka. V rudolfínském období dominovaly právě tyto pokusy, které se jevily jako výnosné, a to jak (předpokládaným) rozmnožováním zlata, tak ovšem i podvody páchanými na bohatých zájemcích.
Alchymie se do Čech dostala už v době Karla IV. zásluhou dominikánů a františkánů a Univerzity, největší rozvoj zaznamenala v době rudolfínské. Na Rudolfově dvoře působil Polák Michal Sendivoj, ale nejznámější jsou Kelley a Dee. Zřejmě nepravdivá je tradovaná představa, že na Pražském hradě za Rudolfa II. byla velká společná laboratoř všech alchymistů, pravděpodobnější je řada menších laboratoří, mj. proto, že alchymisté neradi viděli, když jim někdo mohl ukrást jejich tajemství. Vedle Rudolfa II. se alchymii věnoval i Vilém z Rožmberka.
Edward Kelley, nedostudovaný, snad apatykář ve Worcestru, se nabídl pod jménem Talbot jako asistent bohatému a velmi váženému vědci a rádci královny Alžběty I. Dlouhá léta u něj působil jako médium, které hovoří s anděly. Spolu odešli z Anglie do Polska na pozvání významného šlechtice Albrechta Laskiho, ale ten nesplnil jejich očekávání, protože měl finanční potíže. Z Polska proto odešli do Prahy, Rudolf II. však Johna Deea do svých služeb nepřijal, Dee mu totiž tlumočil nepříznivá vyjádření andělů. Oba alchymisté pak žili dál v Praze, zpočátku i s rodinami v domě Tadeáše Hájka z Hájku a pokračovali v rozpravách s anděly. Kelley jako médium zřejmě od samého počátku Deem soustavně manipuloval. Později se k nim připojil kontroverzní bývalý kněz Pucci a v souvislosti s tím papežský nuncius vyvíjel tlak na jejich vypovězení, mj. vyslovil podezření, že jsou v Praze jako špioni Alžběty I. Po několika měsících jejich pobytu v Německu si však Vilém z Rožmberka vyžádal od císaře povolení, aby je směl pozvat do Třeboně.
V Třeboni se jejich pozice začaly měnit, Kelley byl ubytován lépe než Dee, asi proto, že Vilém si od něho sliboval jednak řešení své neplodnosti (snad radami andělů), ale i řešení počínající finanční tísně rozmnožením zlata. Kelley v té době dojížděl často do Prahy, zabýval se transmutacemi a byl v kursu. Dee se v té době pokoušel Kelleyho jako médium nahradit svým, sedmiletým synem Arturem ale neúspěšně. Vrátil s rodinou do Anglie, ale zůstali v kontaktu.
Kelley dostal od Viléma z Rožmberka kromě peněz i majetek, statky a vesnice a v Jílovém si zakoupili s manželkou celkem 12 domů, zřejmě se chystal těžit zlato. V Praze koupil dva domy na Dobytčím trhu, jeden z nich tzv. Faustův dům. Byl na vrcholu, ale jen krátce, v roce 1591 se dozvěděl, že má být zatčen a pokusil se dojet do Třeboně, ale v Soběslavi ho dostihla pětadvacetičlenná četa, která ho odvezla na Křivoklát, kde strávil ve vězení skoro tři roky. Je nejasné, čím Rudolfa II. popudil, jeden z důvodů byly dluhy, ale to by na takový zásah nestačilo. Po propuštění už neměl dřívější výsadní postavení mezi alchymisty a brzy byl znovu uvězněn, tentokrát ve vězení pro dlužníky v Mostě. Z tohoto vězení se pokusil uprchnout, zlomil si přitom nohu a raději spáchal sebevraždu jedem. (Takto líčí příběh historička P. Chourová, legendy a mýty a beletrie o Kelleym se v řadě bodů liší.)
Literatura:
Petra Chourová: Alchymisté nebo šarlatáni - John Dee a Edward Kelley, Libri, Praha 2010
Václav Kaplický: Život alchymistův, Levné knihy KMa, Praha 2004
Vzdělávací oblast
Historie
Témata
Podcenění nastávající bitvy velením stavovské armády, lhostejnost a nekompetentnost v její přípravě s nedozírnými následky.
Zneužití situace po bitvě k popravám, věznění, vyhnání elity ze země, deprese ve společnosti, její ochuzení o významné osobnosti.
Morální propad, dilemata nekatolíků – konvertovat nebo jít do vyhnanství?
Látka
Poznatky o průběhu a následcích bitvy na Bílé hoře 1620, Třicetiletá válka a poroba Čech, které se na 298 ket staly součástí Habsburské monarchie. Poprava českých pánů 1621, zrušení náboženské svobody, kořistnické jednání chudších českých šlechticů a jejich obohacení, emigrace elity. Rabování císařských vojsk v Praze. Noví lidé, kteří se chopili příležitosti – Heřman Černín, Albrecht z Valdštejna, Pavel Michna z Vacínova, císařští důstojníci.
Varianty
Albrecht z Valdštejna
Johanes Kepler vypracoval Valdštejnovi v letech 1614-15 horoskop – posoudil jeho asociální osobnost s touhou po výjimečnosti a uvedl, že dosáhne vysoké hodnosti a bohatství. Člen starého, ale zchudlého rodu Valdštejnů Albrecht využil plně situace a spolu s místodržícím Karlem I. z Lichtenštejna se účastnil na devalvaci měny, vedoucí k velkým ziskům členů Mincovního konsorcia – Lichtenštejn, Valdštejn, Michna a další; uchvácení konfiskovaného majetku popravených i ze země vyhnaných. Valdštejn usiloval především o obrovský majetek Smiřických, skupoval domy a pozemky na stavbu paláce na Malé Straně, zejména od Marie Magdaleny Trčkové, která mu vyhověla, aby získala podporu pro svou nekatolickou rodinu. Vybudování frýdlantského panství, Jičín. Po jeho bezskrupulózním jednání zůstaly paradoxně velmi cenná architektonické a urbanistické hodnoty.
Heřman Černín
Byl členem komise, která rozhodovala o popravách českých pánů, mezi nimiž byl i jeho bratr Diviš Černín a přítel a švagr Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic. Protože byl bezdětný, jeho nástupem se stal synovec Humprecht Černín, budovatel Černínského paláce v Praze a zámečku Humprecht u Sobotky.
Literatura:
Josef Janáček: Valdštejn a jeho doba, Svoboda 1978
Josef Pekař: Kniha o Kosti
Zikmund Winter: Mistr Kampanus, četná vydání
Vzdělávací oblast
Dějepis, třicetiletá válka
Téma
Vliv války na život běžných občanů. Rozporuplnost osobnosti, politického postoje a ekonomických zájmů versus osobní vztahy v rodině a s přáteli; závist, zrada, nenávist a pronásledování. Zaujatost soudnictví, emoce přemáhající rozum a důkazy, manipulovatelnost soudy obviňování bez důkazů, závist a její vliv na osud pomluveného člověka.
Příběh
Hrabě Heřman Černín koupil hrad Kost a kostecké panství r. 1637. Hejtmanem ustanovil Svatoše Hosiána z Marchendorfu, svobodného měšťana Nového Města pražského s erbem. Hosián se o Kostecko staral i za vpádu Švédů a císařských, jejichž vojska živil, a spotřeboval tak i peníze, které si Černín na Kosti uložil. Po vypuzení obou vojsk z panství (Švédy prý k odchodu donutily prosby a pláč fraucimoru), nepřátelé Hosiána pomluvili a obvinili ho. Černín prosadil jeho uvěznění a obviňoval ho bez důkazů, až na zásah z Vídně byl Hosián propuštěn.
Život na Kosti za třicetileté války – žijí tam rodiny různých zemanů a rytířů, hospodaření na zámku, nutnost živit jak švédskou, tak císařskou armádu. Průběh bojů na našem území, charakter války a její vliv na osudy nekatolické šlechty a ekonomiku venkova, život na venkově; chod kosteckého panství – příklad administrativy a ekonomiky venkova; výjimky a omezení v pronásledování nekatolíků v době, kdy nebylo jisté, jak válka skončí. Převažovaly problémy hospodářské, bojovalo se žoldnéřsky, to jest tak, aby bylo málo ztrát a „zaměstnání“ déle vydrželo.
Faktografie
Heřman Černín z Chudenic (1576 – 1651), renesanční podnikatel, spekulant, diplomat a vysoký státní úředník; jako jediný český šlechtic byl v císařském vojsku v bitvě na Bílé Hoře; podílel se na odsouzení českých pánů a jejich popravě, včetně svého bratra Diviše a přítele a spolucestovatele Kryštofa Haranta; v pobělohorském období skupoval majetky exulantů, Kost s panstvím – nejvýnosnější dominium v kraji Boleslavském, koupil od Lobkoviců, něco zůstal dlužen, něco si srazil na dluzích Lobkoviců; třikrát ženatý, bezdětný, majetek odkázal synovci Humprechtu Černínovi. Ten postavil Humprecht u Sobotky i Černínský palác v Praze.
Postup války
1639 – Na Boleslavsku dva regimenty císařských – Sobotka: povinnost poskytovat chleba, maso, pivo + denní přídavky v penězích, krmení koně a dobytek; vyšší důstojník měl např. 20 koní a několik krav; Hosián rozdělil vojsko po vesnicích.
1639, květen - Švédové pod Kostí – chtěli do hradu, Hosián je odmítl, ale oni zapálili mlýn, skončilo to výkupným. Pak to Hosián vzdal, přijal švédskou ochrannou posádku, včetně manželky generála Banéra. Hustě obsazený hrad, Švédové s ženami, dětmi a koňmi, tucet zemanských rodin z okolí; poddané, kteří se tu před tím schovávali, Hosián vykázal. Hosián a jeho úředníci se snažili zachránit aspoň něco z množství zásob, které byly na hradě. Železo, vlna a víno rozkrádány. Hospodaření umožňovaly jen výnosy pivovaru. Byl nedostatek peněz na provoz a všechny platby, Hosián si vypůjčoval, sáhl i na zazděné peníze hraběte – z tisícovky zbyla ani ne stovka. Hosián psal "šifrované“ dopisy hraběti, sliboval peníze vrátit.
Začátkem roku 1640 změna vojenské situace, vítězí císařští, získali Hrubou Skálu, pak Kost – obavy z rabování a ničení, dámy z fraucimoru prý švédského velitele ubrečely, aby se vzdal. Je to pověst, ale ne nereálná, válka nebyla nijak rozhořčená, spíš žoldnéřská, bála se krve a zabíjení. Příchod císařských dovršil zkázu panství, velitelé Švédů byli ve vězení na Kosti, k tomu císařská armáda – požadovali dvakrát tolik než Švédové, zplundrování hradu i celého panství, na Mladějovsku mor. Švédové odtáhli na sever, posádka už byla zbytečná. Na Kosti zajišťovali bezpečnost Černínovi mušketýři.
26. dubna uvěznil Černín Hosiána, písaře Rovenského a klíčnici Uršulu pro zpronevěru. Byl celou dobu průběžně informován, neměl námitky, rozzuřil se, až když dostal udavačský dopis od bývalého hejtmana Vodičky, že Hosián kšeftuje s Židy v Boleslavi. Zabavil Hosiánovi i jeho osobní majetek. Další nepřátelé Hosiánovi měli spoustu stížností. Černín chtěl po Hosiánovi všechno, co pobraly armády. Pražské místodržitelství ale Černínovo jednání odmítlo, Hosián byl měšťan novoměstský, proto byl převezen do Prahy, cestou ho Černín navíc zbil. Na Kosti posbíral všechny papíry, ale oprávnění žádat všechny ty náhrady tam nenašel. Z Vídně nakonec přišel příkaz žalovat Hosiána u řádného soudu, to Černín ve skutečnosti ani nemohl, ale až v červenci 1641 byl Hosián osvobozen, k soudu nedošlo. Co stála vojska, to mají uhradit poddaní, ale ti nebyli schopni to zaplatit.
Hlavní problémy následující doby byly hospodářského rázu – byla bída, špatná úroda, přemnožily se myši, opakovaná povinnost živit císařská vojska, to vše zem plundrovalo. A k tomu strach z toho, že se vrátí Švédi, kteří ze severu podnikali nájezdy od Čech a žádali výpalné. Další obsazení Kosti Švédy - leden 1643, následovalo obléhání císařskými, Švédové se vzdali, hrad obsadili císařští. Opakované průtahy císařských, které bylo nutno živit, lidé se shromažďovali na Kosti, poddaní často v lesích, vesnice a města opuštěná. Na jaře 1646 – Švédové vyžadují peníze, zboží. 1648 – konec války – Vestfálský mír. (Charakteristiky a životopisy Heřmana Černína a jeho ženy Sylvie – kap. XII – Hrabě Heřman a jeho choť.)
Literatura:
Josef Pekař: Kniha o Kosti, 4. vyd. (v ČSs 1.), Československý spisovatel, Praha 1970
Vzdělávací oblast
Poznatky o době na přelomu 17. a 18. století, vliv předchozích válek a moru, některé církevní objekty se teprve v této době vzpamatovávaly z husitských válek, které je devastovaly (Břevnovský klášter – dílo obou Dientzenhoferů); změny Prahy za účasti německých, italských a dalších cizích stavitelů - Kryštof a Kilián Ignác Dietzenhoferové a jejich stavby, barokní styl.
Témata
Špatná doba se skvělými a trvalými výsledky v utváření města v kontrastu „doby temna“, (násilné rekatolizace, stavu země po vyhnání nekatolíků do exilu, konfiskace majetku) k vyvrcholení velkého stavebního boomu na přelomu 17. a 18. století a barokizaci Prahy.
Faktografie
Stavební boom přivedl do Prahy mnoho stavitelů, malířů, sochařů a pomocných profesí- Dientzenhoferové, Santini, Luragho, Alliprandi, Orsi a další Italové, Francouz Mathey, jen výjimečně Češi (František Maxmilián Kaňka)
Budování sídel barokních magnátů-počátek v raném baroku – Valdštejnský a Černínský palác. Budování světských staveb (paláce, ale i měšťanské domy), církevní stavby, vytvoření a dotvoření panoramatu Prahy. Stavby, které změnily Prahu.
Cechovní pravidla a jejich zastarávání – snahy o překonání cechovního systému - problémy stavitele J. B. Matheye – vyučil se malířem, nemohl proto vést stavby, byl ale architektem hradní jízdárny, Trojského zámku, Arcibiskupského paláce a řady dalších paláců – jeho nástupcem byl Jan Blažej Santni Aichel. Tuhý centralismus, i např. zřízení manufaktury v Praze (mimo cech) nebo podobné privilegium pro jednotlivého řemeslníka schvaloval přímo císař.
Dientzenhoferové
Rodina Dientzenhoferů pocházela z Jižního Bavorska, z podhůří Bavorských Alp. Početní synové malých hospodářství (chovali zejména dobytek), kteří nezdědili statek a nepřiženili se vhodně, se vyučili. Otec Kryštofa Jiří hospodařil na Kukaččím vrchu ve výšce přes 700 m n. m. (statek stojí dodnes) 9 dětí, ze dvou manželství. Synové byli vyučení zedníci a po otcově smrti se vydali do Prahy bratři Jiří, Wolfgang a Kryštof a s nimi sestra Anna, Leonard a Jan došli později, Leonard jako tovaryš, Jan do učení. Kryštof se brzy oženil s vdovou po zednickém mistrovi a získal tím jak živnost, tak právo titulu mistra. Vyženil i děti, jeden z nevlastních synů se stal rovněž zednickým mistrem, Kryštof mu vydatně pomáhal. Jeho bratři byli zaměstnáni u různých mistrů a většinou pak odešli do Saska, kde zůstali natrvalo. V Praze bylo v té době mnoho staveb rozestavěných, stavěli Valdštejnové, Lobkovicové, Trčkové, Martinicové, Slavatové, Lichtenštejnové, Černínové, Michnové a cizí rody, Buquoyové, Schwarzenberkové, Colloredové, Gallasové a další. Probíhaly i drastické proměny ve stavebnictví církevním – stavěli jezuité a další řády na Malé Straně a Hradčanech, karmelitánky, karmelitáni, barnabité, voršilky, i starší řády – Augustiniáni, premonstráti, augustiniáni (sv. Tomáš – Rubens), benediktini (Břevnovský a Broumovský klášter, kostely na vesnicích na broumovském benediktinském panství).
Kryštofův syn Kilián Ignác vystudoval nejdříve jezuitskou latinskou školu, pak se vyučil zedníkem, aby mohl převzít živnost po otci. Po absolvování povinného tříletého vandru spolu s otcem začal pracovat, nejdřív jako polír na Břevnovském klášteře. Byl dvakrát ženat, měl celkem 15 přeživších dětí, vybudoval si pro rodinu letní sídlo za městem, na Smíchově (nynější Portheimka).„Stavební písař“ dvorské komory Seiler zadával práce na Hradě a přijímal zaměstnance interní i externí, Kilián Ignác byl dvorním stavitelem.
Literatura
Milada Vilímková: Stavitelé paláců a chrámů. Kryštof a Kilián Ignác Dientzenhoferové
Vyšehrad, Praha 1986
Antonín Novotný: Praha v květu baroka 1700 - 1718, Praha 1949
Vzdělávací oblast
Reformy Marie Terezie a Josefa II.: daňový a měnový systém, armáda, administrativní členění státu, centralizace, každodenní život. Reformy Josefa II. zmírnily následky doby pobělohorského „temna“ zrušením nevolnictví a tolerančním patentem.
Témata
Osvícenství ovlivnilo chod života v Habsburské monarchii, změnilo rozvrstvení společnosti, směřovalo k občanským svobodám a občanské společnosti – velké věci, které se uskutečňovaly řadou administrativních opatření. Josef II. změnil poměry v Českých zemích, proto jen zde byl oblíbený a vstoupil jako jediný Habsburk do českých pověstí.
Látka
Reformy Marie Terezie a Josefa II. byly ovlivněny osvícenstvím, které zdůrazňovalo racionalismus proti víře, kritizovalo církev, nastolovalo občanskou společnost, rovnost všech před zákonem, posílení měšťanského stavu, rozmach vědy založené na experimentu a širšího zájmu o vzdělanost, vedlo k svobodnějšímu podnikání. Centralismus – jeden stát, jedna řeč – němčina. Marie Terezie se dala korunovat českou královnou, v r. 1755 zřídila na Pražském hradě přestavbou Rožmberského paláce Tereziánský ústav šlechtičen (arch. A. Lurago) a dále zajistila přestavbu Pražského hradu do dnešní klasicistní podoby.
Důležité reformy:
1762 - zavedeny první bankovky
1773 – zrušeno mučení
1775 – robotní patent, robota směla být vyžadována maximálně tři dny v týdnu
Reforma armády – zřizování kasáren, vojenských škol
Školská reforma:
1773- zrušen papežem Klimentem XIV. jezuitský řád, školství jezuitů převedeno do studijního fondu jako základ školské reformy, zrušeno i pálení a zakazování knih
1774 – zavedena všeobecná školní docházka od 6 do 12 let, na vesnicích školy triviální – učilo se trivium, tj. psaní, čtení počítání + náboženství, v městech školy hlavní, reforma středního a vysokého školství, universita, začátky techniky.
Negativní vliv z hlediska DV: zrušeno školní divadlo a divadelní aktivity vůbec, od té doby jen jako zájmová činnost (od první čtvrtiny 19. století). Výtvarné aktivity jako praktické dovednosti pro řemeslníka (rýsování apod.), zpěv pro kostel.
Reformy správní:
Sčítání obyvatel, očíslování domů, katastry, zavedeny názvy ulic, příjmení.
Ohňový patent – zákaz užívání hořlavých materiálů ve stavbách, zavedeny hlídky
Změny ve výrobní sféře:
Podpora manufaktur, zejména v textilu, sklářství a papírnictví, původně manufaktury vznikaly na základě rozhodnutí císařského dvora, pak docházelo k oslabování a rušení cechů, které omezovaly rozvoj, neumožňovaly svobodu podnikání. Hnutí proti cechům začali výtvarníci, začátek 18. století – malíři a sochaři usilují o zřízení akademie a odstranění povinnosti podřídit se cechovním pravidlům (V.V.Reiner byl nucen vyučit se u druhořadého malíře).
Josefovy reformy:
1781 – zrušeno nevolnictví, Českých zemích se do té doby poddaní směli ženit, stěhovat, jít do učení nebo na studia jen se souhlasem vrchnosti. Toleranční patent – umožnil vedle katolické i další církve (protestantská, pravoslavná), rušeny kláštery, odstraněna cenzura. V české lidové tradici je Josef II. nejpopulárnějším panovníkem a v lidové slovesnosti je vždy kladným hrdinou – králem, který chodí mezi lid. Je tomu tak od příhody, kdy na Moravě v r. 1769 během čekání na opravu kočáru vyryl několik brázd pluhem, a ten se pak stal posvátnou relikvií zemědělců a je díky tomu nejstarším dochovaným zemědělským nástrojem. Zatímco většina monarchie přijala jeho smrt s úlevou, České země ho upřímně oplakávaly.
Literatura
Ivana Čornejová, Jiří Rak, Vít Vlnas: Habsburkové v českých dějinách, 2. vyd. Brána, Praha, 2012
Petr Hora Hořejš: Toulky českou minulostí 5
Jana Janusová: Marie Terezie – legenda a skutečnost, Karviná 1995
Arnošt Klíma: Manufakturní období v Čechách, Nakladatelství ČSAV, Praha 1955
Alois Jirásek: F. L.Věk, 1. díl
- Česká historie - starověk a středověk - Česká historie 19. - 20. století
Prof. Eva Machková
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ-Neužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 4.0 Mezinárodní License.