- Zeměpisné objevy

- Zeměpisné objevy

Obsah kapitoly:

Mořeplavci, kteří změnili svět

Kryštof Kolumbus, cesta do neznáma

Mořeplavci, kteří změnili svět

Vzdělávací oblast

Dějepis a zeměpis

Témata

Plavby bez spolehlivých a ověřených map, jen na základě odhadů a nepřímých poznatků vyžadovaly neuvěřitelnou odvahu a víru v úspěch, který zpravidla zajistilo jen bezohledné diktátorské velení, doprovázené nejen loupeženi, ale i těžko obhajitelnými popravami a vraždami. Přitom podmínky byly po všech stránkách obtížné – plavby probíhaly většinou v situaci mezinárodní soutěže (zejména Španělé a Portugalci bojovali o některá území), bez technického vybavení a zázemí – na dlouhou plavbu bylo potřeba vézt s sebou potraviny a vodu, ale bez lednic a jiných způsobů jejich uchování. Potíže spočívaly často i v nevzdělanosti námořníků, v jejich víře v nesmyslné pověsti, v jejich nejistotě, zda jak se vrátí zpět, ale také v konkurenčním boji velitelů a důstojníků, v jejich svárlivosti a ješitnosti.

Látka

Starý svět představovaly tři světadíly – Evropa, Asie a Afrika, představy o jejich rozsahu, o pobřežích a v některých případech i obyvatelích byly velmi nepřesné a mezerovité. Ale podle toho, co středověcí cestovatelé zjistili při cestách po souši bylo zřejmé, že jde o kraje bohaté na cenné poklady, nejen na zlato a stříbro, ale také na vzácná koření – hřebíček, pepř, skořici, zázvor a muškát – a na vzácné látky, na hedvábí, na porcelán a mnoho jiných výrobků Proto Evropané začali hledat cestu pro plavby kolem známých kontinentů - kolem Afriky do Indie, Indonésie a Číny. Hledali možnost obchodu bez prostřednictví arabských států. Prvními mořeplavci, kteří tyto cesty hledali, byli Portugalci.

U této problematiky je třeba objasnit pojem „objev“, který označuje cesty a poznatky Evropanů, i ovládnutí určitého území. V knize A. Skřivana a P. Křivského se píše:“… většina pevnin a ostrovů musela být někým „objevena“ už předtím, o čemž svědčí jejich osídlení. Na druhé straně není zase toto vžité „evropské“ chápání „objevu“ tak nesprávné, jak by se snad zdálo….“objevené“ území muselo být popsáno natolik přesně, aby mohla být informace o něm použitelná pro námořníky, kupce i učence na celém světě.“ A v tomto smyslu je třeba také chápat fakt, že Ameriku dávno před Kolumbem „objevili“ Vikingové – ale nikdo další o tom nevěděl a v žádných zveřejněných mapách se to neodrazilo.

Princ Jindřich Mořeplavec (1394 – 1460), 4. syn portugalského krále. Byl iniciátorem 1415 dobytí Ceuty na severoafrickém pobřeží nedaleko Gibraltaru, a toto město, jedno z nejbohatších měst Středomoří, vyrabovali. Po prozkoumání atlantických ostrovů (Madeira, Kanárské ostrovy, Azory) a průzkumu západoafrického pobřeží pátrali po cestách do Indie, ale také po bájné říši kněze Jana. V Guinejském zálivu se vydali podle pobřeží na východ v domnění, že již obepluli jižní pobřeží Afriky, ale to se podařilo až v letech 1487- 88, kdy Bartolomeo Diaz obeplul Mys dobré naděje a přiblížil se cestě do Indie. Tu uskutečnil v roce 1497 -Vasco da Gama. Hlavním úkolem v 15. století bylo najít cestu do Indie a Indonésie, oběma směry, cíl: získat indické koření a zlato, navázat obchodní vztahy, získat vliv v těchto částech země – počátky kolonizace

Ale už o pět let dříve se vydal na cestu do Indie západním směrem, přes Atlantik, nejslavnější z mořeplavců, první objevitel nového kontinentu (ač o tom do smrti nevěděl) Kryštof Kolumbus. Stalo se tak roku 1492, který je proto považován za předěl mezi středověkem a novověkem - vyplul „s maximem míry a minimem techniky“. (viz samostatné heslo)

Název novému kontinentu dal Ital Amerigo Vespucci, který prozkoumával pobřeží Jižní Ameriky. Jako zástupce florentské obchodní firmy přijel v r. 1492 do Sevilly a v letech 1497, 1499, 5001 a 1503 podnikal cesty do Karibiku a k pobřeží Brazílie. V těchto letech byly podniknuty i další cesty různých mořeplavců a existují nejasnosti i dohady o přesném průběhu těchto cest i o podílu jednotlivých osob na objevech. U Ameriga Vespucciho se řeší i otázka, zda byl převážně obchodník či objevitel.

Jižní cestu do Asie kolem Ameriky a souostroví Filipín objevil v letech 1519-22 Portugalec ve službách Španělska Fernao Magallhaes (1480 – 1521 - španělsky Fernando de Magallanés, v latinské podobě Magellan). Pocházel z nižší šlechty a nejdříve dvakrát doplul do Indie kolem Mysu dobré naděje, až potom přišel s návrhem hledat jižní cestu dokem Ameriky. Jeho návrh portugalský král nepřijal, Magallhaes proto odešel do Španělska, kde mu bylo pro tuto plavbu přiděleno 5 zastaralých lodí v špatném stavu – v úspěch král příliš nevěřil. Admirálské lodi Trinidad velel Magallahes, další Portugalec Joao Serrao velel lodi Santiago. Problém této cesty vězel v tom, že velitelem flotily byl Portugalec, což vadilo španělským kapitánům a důstojníkům. Flotila vyplula 20. září 1519. 10. ledna následujícího roku připluli na dohled brazilských břehů, kde zakotvili, pak pokračovali a jih podle pobřeží, od konce března pátrali po průlivu, ale museli přezimovat v zálivu San Julián. Tam se Španělé pokusili o vzpouru, zajali loď San Antonio, uvěznili jejího kapitána – Portugalce a zabili lodivoda. Ale Magallhaesovi se podařilo vzpouru potlačit. V tomto období také zmizela loď Santiago, námořníci se ale zachránili. Až v říjnu 1520 se podařilo průliv najít, 28. listopadu se objevilo moře, velmi klidné, proto ho nazvali Pasifico. Ale loď San Antonio mezitím uprchla a vrátila se do Španělska. Plavba Pacifikem byla dlouhá, mnohem delší, než odpovídalo představám, které o rozloze oceánu v té době existovaly. Námořníci trpěli hladem, žízní a kurdějemi, mnozí umírali. Až v dubnu 1521 přistály lodě na ostrově Cebu na Filipínách. V celkem zbytečném střetnutí byl Magallhaes zavražděn domorodci. Do Španělska se vrátily jen dvě lodi Trinidad a Victoria, třetí nebyla schopna další plavby. Výpravu vedl El Cano, původně jeden z iniciátorů vzbouření.

Na tuto výpravu navázal v letech 1577 - 1580 Angličan Francis Drake který jako první obeplul celou zeměkouli (viz samostatné heslo).

Jako předposlední kontinent byla objevena Austrálie – už od Antiky, dlouho před tím, než byla obepluta a než na ni vstoupili Evropané, se vědělo o „Terra australis“ – Jižní zemi, ale bližší informace o ní chyběly a zřejmě se týkaly i Nového Zélandu a Tasmánie. Až koncem 16. století v legendě k mapě vydané v Holandsku autor předpovídá, že bude uznána za pátý díl světa. Je známo, že jako první k jejímu pobřeží připlul r. 1606 Holanďan Dirk Hartog, ale není známo, který Evropan vstoupil jako první na její půdu.

Mořeplavba a objevy pokračovaly i v dalších staletích, v 18. století byl objevitelem jeden ze z nejslavnějších a nejvýkonnější mořeplavců Angličan James Cook (1728 – 1779). Uskutečnil celkem tři plavby v letech 1768-71 vedl prví expedici do Tichomoří, při třetí zahynul r. 1779 na Havaji. První z oněch výprav už měla ryze vědecký úkol – pozorovat zatmění slunce způsobené Venuší. Na lodi Endeavour byli i přírodovědec Josef Banks, švédský botanik Daniel Solander a astronom Charles Green. Cook zmapoval Nový Zéland i průliv mezi oběma částmi Nového Zélanduai mezi ním a Austrálií a jako první překročil jižní polární kruh.

Ale tito mořeplavci už věděli, do čeho jsou a čeho chtějí dosáhnout, svět byl v zásadě zmapován a už jen upřesňován či doplňován. Cestovali i za lepších hmotných podmínek, James Cook například objevil způsob, jak čelit kurdějím: vezl s sebou kysané zelí, které v té době bylo známo jen ve střední Evropě, a spolehlivě onemocnění zabránilo. Na začátku 19. století byl objeven a popsán i šestý kontinent – Antarktida, kterou téměř současně objevila výprava ruská, vedená F.G. von Bellinghausenem a M.P.Lazarevem (leden 1820), o dva dny později dorazil k Antarktidě Brit Edward Bransfield. (Příběhy jsou zejména v knize Skřivanaa Křivského)

Literatura

Alain Bombard: Velcí mořeplavci, přel. G. Stočesová, Panorama, Praha 1981

Josef Janáček: Století zámořských objevů 1415 – 1522, Orbis, Praha 1959

Jürgen Sarnowsky: Objevování světa od Marka Pola po Humboldta, přel. J. Hlavička, Vyšehrad, Praha 2017

Aleš Skřivan – Petr Křivský: Moře, objevy, staletí, Mladá fronta, Praha 1980

Kryštof Kolumbus, cesta do neznáma

Vzdělávací oblast

Dějepis a zeměpis

Téma

Vytrvale stát na svém, důvěřovat svému plánu, a také podstoupit cestu do neznáma, překonat přitom nesmírné obtíže a nebezpečí, což vedlo k zásadní změně velikosti světa“, který se v důsledku rozšířil o celý velký a nesmírně důležitý kontinent.

Příběh

Kolumbus pocházel z Janova, ale podle různých mýtů byl žid, Kastilec, Katalánec, Korsičan, Majorčin, Portugalec, Francouz, Angličan, Němec, Armén a Indián. Otec Domenico Colombo byl tkadlec, měl významné postavení městě Janově, obchodoval s vlnou. Vzdělání Kryštofa Kolumba – možná odešel z Janova negramotný a naučil se číst a psát až kastilsky, z praxe za pobytu znal asi portugalštinu, latinu se naučil až mnohem později. Kdy přesně se dostal na moře (byl tkalcem), je nejasné, asi ve službách obchodní společnosti Centurione v letech 1474 – 75. Roku 1476 plul v janovském loďstvu na lodi Bechalla, kterou potopilo francouzsko-portugalské loďstvo, Kolumbus byl zraněn a doplaval na břeh, léčil se v Lagosu a Lisabonu, pak plavby do Británie a na Island. 1477 opět v Lisabonu, kde jeho mladší bratr byl výrobcem map. Za dalšího pobytu v Portugalsku se Kolumbus oženil se šlechtičnou Felipou Perestrello a tím získal v její rodině podporu. Měl s ní syna Diega. V Portugalsku pojal úmysl vydat se západním směrem, není však pravda, co se traduje, že byl nucen přesvědčovat, že země je kulatá – to se vědělo už od starověku, psal o tom například Aristoteles, ale tento poznatek ho inspiroval pro volbu cesty do Indie západním směrem. Naopak nevzdělaný Kolumbus stál před humanistickými vzdělanci, astronomy a geografy. Žádal portugalského krále o možnost vyplout, ale byl odmítnut.

1485 již jako vdovec odjíždí se synem Diegem do Kastilie, zřejmě byl v Portugalsku z něčeho obviňován. Vrátil se v r. 1488., ale opět neuspěl, vrátil se Bartolomeo Diaz, který obeplul Mys dobré naděje, a cesta do Indie byla pro Portugalce otevřená. Diega se ujal františkánský klášter a Kolumbus odjel do Sevilly. V roce 1486 přednesl Kolumbus svůj lán královně Isabele Kastilské. Následovalo 6let zkoumání Kolumbova plánu zvláštní komisí, průtahů a pochybností. Diskuse se vedly o šíři oceánu- ale začaly se scházet finanční dary. V roce 1489 komise plán zamítla pro údajnou šíři oceánu, cestu odhadovali na 3 roky. Další zamítnutí přišlo v r. 1491, ale začátkem roku 1492 se podařilo Španělům vyhnat z Pyrenejského ostrova poslední Maury, když dobyli Granadu. Kolumba dostihli se změnou stanoviska v momentě, kdy chtěl Kastilii definitivně opustit. Zatímco Portugalci plánovali cesty z důvodů obchodních, Isabela Kastilská uvažovala o možnostech christianizace vzdálených oblastí. V dubnu pak byly vydány dokumenty schvalující Kolumbovu cestu. Kolumbus byl jmenován admirálem, vicekrálem a generálním guvernérem dobytých území- - don Christóbal Colombo. Přípravy se konaly v přístavu Palósu, kde žil i obchodník a zdatný plavec MARTIN Alonso Pinóza.

Velitelem vlajkové lodi Santa María byl Kolumbus, Pintě velel Martin Pinóza a velitelem Niny byl jeho příbuzný Vincente Yánez.

Flotila vyplula 3. srpna 1492, na prvním ostrůvku v Karibiku přistála 12. října, Pinta a Niňa v mateřském přístavu zakotvily 15. března 1493.

Po vyplutí flotila zamířila nejdříve na Kanárské ostrovy, kde zůstala přes měsíc kvůli opravám. Porucha kormidla jedné z lodí vyvolala podezření ze sabotáže, ale to se nepotvrdilo. Byl to první případ napětí mezi Kolumbem a Martinem Alonsem Pinzóem, velitelem Pinty. Z Kanárských ostrovů flotila vyrazila 6. září. Po dvou omylech – 25. 9. a 7. Října, v době, kdy posádka byla už velmi nervózní a žádala návrat, se země konečně objevila v noci z 11, na 12. Října – přistáli na malém korálovém ostrůvku na Bahamách, který Kolumbus nazval San Salvador. Místní indiáni přijali Evropany přátelsky, ale byli chudí a něco zlata pak výprava našla na dalších ostrovech, které prozkoumávala. V té době se ale Pinzón bez domluvy s Kolumbem vydal na vlastní pěst na pátrání, kde vlastně jsou, příliš nevěřil Kolumbovu přesvědčení, že jsou opravdu v Asii. Napětí se stupňovalo i tím, že Kolumbus začal tvrdit, že to byl on, kdo první spatřil zemi (ve skutečnosti to byl hlídkující námořník) a trval na tom, že vše jsou jen jeho zásluhy. Při putováním mezi ostrovy najela na skalisko Santa María, část námořníků zůstalo ve srubu pro ně vybudovaném do další výpravy a vracely se jen dvě lodě. Před doplutím k evropským břehům ještě výprava zažila bouři a přistála nejdřív v portugalském přístavu, teprve pak doplula do Španělska. Španělé Kolumba uvítalis velkou slávou.

Druhá výprava vyrazila z Cádizu 25. Září 1493. Tvořilo ji 17 karavel a na jejich palubách bylo něco mezi 1200a 1500 mužů, včetně řemeslníků, úředníků, kněží a kolonistů. Cílem byla christianizace indiánů a zřízení obchodní kolonie. Výprava vyrazila 13.října z Kanárských ostrovů a Karibiku přistála 3. listopadu. Při této cestě vyprán narazila na lidojedský kmen Karibů, obsadila řadu ostrovů, dostala se na Kubu a Jamajku. Kolumbus pokládal Kubu za asijský poloostrov a námořníci doufali, že se brzy dostanou domů do Španělska kolem Mysu dobré naděje. Kolumbovi bratři vládli na Espaňole, kde se jim podařilo od května 1495 do března následujícího roku vyhubit třetinu obyvatel – španělská kolonizace Ameriky začala. Kolumbus se vracel se dvěma karavelami a do Cádizu doplul 11. Června 1496.

Třetí výprava, při níž Kolumbus objevil Trinidad a pobřeží Venezuely, vyplula 30. Května 1498. Kolumbus byl v té době nemocen a uchýlil se na Espaňolu, ale tam vládl chaos a násilí, které přijel řešit zvláštní komisař de Bobadilla – ten zajal Kolumba a spolu s jeho bratry jej v řetězech dopravil zpět do Španělska. I tam ještě 6 týdnů pobyl ve vězení. V květnu 1502 vyplula čtvrtá expedice, složená ze dvou lodí, prozkoumávala další ostrovy Karibiku, ale dosáhla i pobřeží Panamy – Kolumbus stále trval na svém přesvědčení, že je v Asii a nikdy se nedozvěděl, že objevil Nový svět. Jeho karavely ztroskotaly a Kolumbus pobyl na Jamajce rok, než byla jeho část výpravy vysvobozena. 12. Září 1504 dorazil zpět do Španělska a krátce na to zemřela jeho podporovatelka Isabela Kastilská. Kolumbus zemřel 19, května 1S506, jeho syn Diego pak byl jmenován guvernérem na Espaňole. (Příběh je v knize Skřivana a Křivského, Janáček je více o souvislostech a době.)

Literatura

Josef Janáček: Čtyři plavby Kryštofa Kolumba, 2. vydání, Paseka, Praha – Litomyšl 2003

Aleš Skřivan a Petr Křivský: Moře, objevy, staletí. Mladá fronta, Praha 1980

- Ze světové historie - Osobnosti