Podoby dramatické výchovy. Příběh a metoda

V dávných předlistopadových dobách jsme občas mluvili o nesplnitelném snu – vysokoškolském vzdělání pro učitele dramatické výchovy. Se změnou režimu se sen naplnil a dnes jsou v Česku stovky absolventů a pár směrů či větví, v nichž se dramatika rozvíjí. Je nejen v ZUŠ, ale i v mateřských, základních a středních školách, v dramacenterch a lektorských odděleních muzeí, galerií a divadel, existuje Improvizační liga, tu a tam se vyskytne dramatická výchova dospělých, hlavně seniorů a možná ledaco dalšího. Dramatická výchova se rozvíjí a mění. Pokusila jsem se podívat na jednu její část, která má své místo na mnoha z oněch větví a větviček, na to, jaké vznikají lekce, dílny, bloky lekcí a projekty, a to v práci posluchačů i absolventů Katedry výchovné dramatiky DAMU. Vyšla jsem z toho, co znám, často jsem byla u zrodu oněch počinů, a znám i jejich autory. Je to poměrně kompaktní celek, jehož části se doplňují a vzájemně inspirují, a který má posouditelné a dohledatelné základy a principy. Je to výsledek dosavadních cest, ale také startovní bod počinů příštích, neboť ti, kteří dnes začínají, mají na co navázat.

Didaktika v praxi Možná přesnější titul by zněl „didaktika z praxe“, protože základem je analýza a komentáře k lekcím a projektům již realizovaným. Autory záznamů lekcí jsou studenti a absolventi Katedry výchovné dramatiky DAMU. Didaktika Jak se učí dramatická výchova se podílela souběžně s řadou praktických i teoretických předmětů na odborné přípravě posluchačů. Didaktika je obor praktický, i když bývá řazena mezi teorie, ale jen proto a tehdy, když se omezuje na výklad. Na i Katedře dramatické výchovy je však v seminářích, v dalších předmětech i v praxi mimo katedru těsně propojena s praktickým poznáváním jejího fungování. Vedle „vědět“ dává studentům i příležitost „umět“, což v této kombinaci znamená „rozumět“, tj. odborně zvládat pedagogický obor. Ani praktickou zkušenost, ale ani znalost princiů a porozumění praxi nelze vypustit. Pouhé znalosti bez praxe jsou plané a snado se deformují, praxe bez pochopení příčin a následků činností se mění v beozobsažný stereotyp. Vycházím z premisy, že látka, předloha a téma, jsou důležitou a neopomitelnou složkou dramatických činností a že literatura, umělecká nebo odborná, jsou hlavním a nejčastějším zdrojem toho, oč jde v první řadě, tj. tématu, myšlenky, sdělení těm, kteří se práce účastní svým psychofyzickým Já. Z tohoto důvodu řadím záznamy a komentáře podle žánru a typu předlohy. Komentáře k metodám a výstavbě následují za vlastním textem, ale na závěr jsou ještě v bodech shrnuty.
Příklady lekcí, dílen a projektů mají objasnit hlavní typy literárních předloh i jejich zpracování, jak vznikly na Katedře výchovné dramatiky pražské DAMU, v rámci úkolů ve výuce didaktiky, jako absolventské projekty nebo jako součást diplomových prací. Je to jen část toho, co vzniklo na KVD – lekce, dílny, projekty. Isncenační práce zde zahrnuty nejsou a využívání dramatických metod ve vyučování na školách mateřských, základních i středních je věnována samostatná publikace. Zde zařazené lekce jsou určeny pro studium a eventuální inspiraci, ale ne k přebírání a kopírování, neboť mechanická reprodukce potlačuje tvořivost a nerespektuje novou skupinu, odlišnou od té, s kterou byla provedena původně.

Nahlédnutí pod pokličku Pohádka