Pohádka

Pohádka

Pohádka

Pohádka, přesněji řečeno tradiční pohádka lidová, je sice uznávanou součástí kultury, ale její postavení v našich podmínkách není jasné, pevné a snadné. V běžné praxi knihkupecké, knihovnické, televizní i filmové se pod tento název řadí rozmanitá literatura pro děti  bez rozlišení.  Neurčitost obecného povědomí o identitě pohádky vyvolává u mnoha autorů a dramatizátorů  představu, že v pohádce je možné cokoli, a že v ní nejde o nic víc, než o povyražení a odpočinek. Když pohádky čtete a přemýšlíte o jejich smyslu, zjistíte záhy, že mají  svá pravidla a principy, a že v nich  jde o  nejpodstatnější věci života: o vztahy mezi lidmi, o jejich chování a jeho důsledky,  o fáze života a jejich smysluplné naplnění, o  uzrávání a  dosažení  dospělosti se ctí. 

Pohádka je také součástí školní výuky, především v prvním a druhém ročníku ZŠ, je však metodickými materiály i zvyklostí omezována v mnoha případech jen na desítku neznámějších, a dá se říct nejotřepanějších „pohádek pro děti“. V dávných dobách vznikly jako dobová představa o výchově, jako odpovídající způsob poučování dětí o tom, že mají pozdravit, poděkovat, že nemají otvírat cizím lidem a podobně. Odpovídají stylu frontálního a verbálního vyučování. Je to vyučovací styl založený na autoritativnosti učitele, který ví, „co je správné“ a od dětí vyžaduje zapamatování a poslušnost v přejímání daných pravd. Tento přístup ignoruje celé bohatství světového fondu pohádek, jehož podstatná část je v češtině dostupná, jak v záznamech sběratelů 19. století – Erbena, Němcové a několika dalších, i v překladech a převyprávěních předních pohádkářů 20. století. Při uplatňování pohádky v dramatickovýchovné práci existují dva základní modely: a) Důsledné respektování děje a textu, jeho struktury, slovní zásoby a dialogů; velmi často takto postupují začátečníci, kteří si netroufají do textu zasáhnout, nevědí, jak na to jít, a proto činnosti prokládají postupným předčítáním; někdy dokonce jde spíše o předčítání tu a tam přerušené nějakou činností. Oprávněné užití předčítaného textu je ovšem na místě tam, kde jde o mimořádně rozsáhlou látku nebo o dlouho trvající workshop, který vyžaduje i fáze odpočinkové. Přesné dodržování textu se vyskytuje i v práci s tzv. „školskou dramatizací“, kdy učitel nejdřív předčítá, zkouší děti, co si pamatují a text opakuje proto, aby ho dokázaly přesně reprodukovat, což s dramatickou výchovou nemá nic společného. b) Respekt k znění pohádky, případně kombinace motivů z různých variant téhož příběhu v tzv. strukturovaném či školním dramatu a jeho obdobách, má jinou funkci, než pouhé zapamatování nebo zkoumání ryze literární, verbální stránky pohádky i každé jiné literatury. Text je východiskem, ale aktivitou se hledají jeho podtexty a pozadí a rozvíjejí se různými metodami klíčové části příběhu. Ty směřují přímou cestou k tématu a vedou k poznávání a k utváření postojů. Tento typ práce učí chápat text do hloubky, uvažovat o motivacích postav a důsledcích jejich činů, včetně těch, které nejsou v texu výslovně vyjádřeny, a těch, které jsou vázány na život zúčastněného hráče, jsou spojeny s jeho prožitky a problémy. Zejména druhý z obou způsobů odpovídá tomu, čím se zabývá Bruno Bettelheim v knize Za tajemstvím pohádek. Četbu pohádky označuje za „zápas o smysl života“. Pohádka je podle něho způsobem, jak smysl života hledat a prozkoumávat a kritizuje přístup, který se v četbě pro děti omezuje na „...výuku nezbytných dovedností, bez ohledu na významové souvislosti“ a dítě chce buď bavit, nebo jednoduše informovat. Souvislosti jsou to, co sděluje hlavní myšlenku díla, a tu dramatické činnosti dokáží zvýraznit a prohloubit. Tendence k podrobnému, racionálnímu rozložení pohádky ve hrách, sledujících jednotlivou dovednost nebo funkci, celek ignorují a tím také potlačují tematickou rovinu pohádky, která se pak jeví jako nezávazná zábava.

Pohádka Boženy Němcové Berona patří k těm, které vyprávějí příběh mladého muže vydávajícího se do světa. Jedná statečně, je trpělivý a překonává překážky. Prokazuje tím svoji morální kvalitu v řešení náročných situací a tedy svou zralost, která mu dovoluje založit rodinu. Z tohoto důvodů pohádky končívají svatbou s mimořádně žádoucí nevěstou, která je potvrzením hrdinových kvalit. Deformace v pohledu na pohádku vedou k chápání svatby jako příležitosti k efektnímu finále. Navíc vyvolávají u některých autorů sklon omezovat námět pohádky jen na řešení svatby, na donucování mladých lidí k volbě partnera a podobně, a tito autoři nechápou, že svatba není cílem, ale dovršením příběhu, tedy tečkou za ním, ne jeho tématem. Berona je v oblasti klasické lidové pohádky výjimečná tím, že se v ní velmi podstatně uplatňuje motiv hudby jako kouzelného prostředku, a v rovině didaktické umožňuje spojení dramatiky s hudebními činnostmi. Motivy umění a vzdělávání se v českých i jiných evropských pohádkách objevují výjimečně, najdeme je spíše v pohádkách asijských – o ceně vzdělání, o umění vypravěčském, kaligrafickém a podobně. Souvisí to zřejmě s tím, že asijské pohádky oceňují hodnotu krásy a také umění ve smyslu „umět“, evropské pohádky tyto motivy v naprosté většině postrádají. Autorka volila variantu z Mahuleny krásné panny Boženy Němcové a Jaroslava Seiferta. Němcová příběh přinesla do českého pohádkového fondu ze Slovenska, kde tentýž příběh zaznamenal Pavol Dobšinský.

Sandra Holáková: Berona

Skupina ** Určeno pro 2. ročník základní školy v počtu žáků 15 – 20 (z toho 4 integrovaní). Realizace Běžná školní třída, upravená pro výuku dramatické výchovy, lavice a židle uspořádané podél zdí. Uprostřed zůstane koberec. Časová náročnost 3x 90 minut. Literární předloha NĚMCOVÁ, Božena –SEIFERT, Jaroslav. Mahulena, krásná panna. Praha, Albatros, 1982. Cíle Vzdělávací oblast: Umění a kultura Člověk a jeho svět Osobnostně- sociální výchova (průřezové téma v RVP, tematické okruhy – rozvoj schopností poznávání a mezilidské vztahy) Výstupy v RVP: Žák… • rozpozná výrazné tempové a dynamické změny v proudu znějící hudby. • reaguje pohybem na znějící hudbu, pohybem vyjadřuje metrum, tempo, dynamiku, směr melodie. • improvizuje v rámci nejjednodušších hudebních forem. • v tvorbě projevuje své vlastní životní zkušenosti; uplatňuje při tom v plošném i prostorovém uspořádání linie, tvary, objemy, barvy, objekty a další prvky a jejich kombinace. • pozoruje, popíše a porovná viditelné proměny v přírodě v jednotlivých ročních obdobích. Kompetence osobnostně – sociální: Žák… • slovně charakterizuje vjemy z vnímání různých hudebních ukázek, • plně se soustředí na určenou akci, • v rámci svých schopností se aktivně zapojuje do skupinové práce. Kompetence vzdělávací: Žák… • rozliší zvuky. • rozliší stoupající a klesající melodii, • jednoduchou melodií doprovodí událost,
• ve výtvarné tvorbě projevuje své vlastní zkušenosti, využije příslušných barevných kombinací k vyjádření nálady, • vysvětlí, jak se vytváří plod (jablko). Kompetence dramatické: Žák… • vědomě ovládá svůj dech a správným způsobem jej ozvučí, • aktivně se zapojuje do her a improvizací, • vnímá prostor a respektuje partnery v něm, • pohybuje se v prostoru bez srážek, • improvizuje na námět v hromadných improvizacích, • hledá správnou formu řešení situace, • v komunikačním kruhu vyjádří svůj zážitek nebo názor. Popis lekcí

  1. LEKCE DV – Tajemný strom v zahradě Cíle: • Vytvořit imaginární zahradu (ukotvit téma do prostředí). • Nabídnout „návnadu“. • Odhalit, že hudba je prostředek k vyjádření sebe sama (pocitů, vlastností atd.). Obsah: *1. Honička v zahradě
  2. Zahrada ve dne a v noci (hromadná improvizace)
  3. Tajemný strom v zahradě (návnada, živé obrazy)
  4. Hlídání jabloně (boční vedení – simultánní improvizace)
  5. Doporučení pro třetího syna
  6. Odhalení tajemství stromu (čtení pohádky)
  7. Závěrečná reflexe (postava nejmladšího syna) Poznámka: Na tuto lekci můžeme navazovat v prvouce tématem list- květ – plod, nebo proměny stromu během ročních období. Časový rozsah: dvě vyučovací hodiny (90 minut) Pomůcky: hudba (Clarinet factory – Traincid, Skleněná nebo Měsíční zem), obrázky zahrady v proměnách ročních obdobích, zvoneček, výtvarné potřeby a čtvrtky A3 i A4, žluté jablko.
  8. Honička v zahradě (naladění a rozehřátí skupiny) Jeden z žáků je baba. Koho se baba dotkne, ten se promění v danou věc podle instrukce baby (strom – stoj snožmo, ruce v upažení, květinový záhon - sed na patách, hrudník na kolenou lávka – široký stoj). Kamarádi jej zachrání, když záhon přeskočí, lávku podlezou, strom oběhnou kolem dokola. Komentář: Honička byla pro děti zábavná, instrukce přijaly bez potíží.
  9. Zahrada ve dne a v noci (otevření tématu, hromadná improvizace) Žáci se projdou po třídě a prohlédnou si obrázky zahrady v proměnách ročních období. Na zazvonění přichází postupně na smluvené místo. Zde se vytváří živý obraz královské zahrady. Před znehybněním žák pojmenuje, co bude vytvářet (např. „Jsem jehličnatý strom“. „Jsem zahradník.“). Na hudbu žáci rozehrávají zahradu ve dne (Traincid), v noci (Skleněná nebo Měsíční zem pouze 1 minutu). Na lekci může v dalších dnech navazovat vyučovací hodiny VV, ve které děti společně malují na velký arch balicího papíru jejich zahradu. Komentář: Osvědčilo se předem si formulovat instrukce. Děti znázorňovaly cestu, potok, kámen, stromy, ptáčka, kočku, žáby atd.
  10. Tajemný strom (návnada, živý obraz) Převyprávění první části pohádky: „V této královské zahradě má své místo tajemný strom – jabloň, která plodí ovoce o půlnoci, ale jablka záhy mizí.“ Výzva pro žáky „ Proč jablka mizí, co se s nimi děje? Proč strom plodí ovoce o půlnoci?“. Úkolem žáků je odpovědět živým obrazem. Čas na přípravu cca. 3 minuty. Možnost volby – dvojice, trojice. Komentář: Objevily se následující živé obrazy. Pes shazuje jablka do potoka. Přiletí pták, který jablka sní nebo odnese. Beran trká do stromu a spadlá jablka odnese. Jablka kradou loupežníci. V noci přiletí čarodějnice, která jablka začaruje (zneviditelní).
  11. Hlídání jabloně (boční vedení, simultánní improvizace) „Pojďte si poslechnout, jaké tajemství tato jabloň ukrývá.“ Učitel bočním vedením vypráví první a druhý pokus o uhlídání jabloně. (Tím prozradí důvod, proč jablka o mizí.)
  12. Doporučení pro třetího syna (brainstorming) Sejdeme se v komunikačním kruhu. Kdo si vezme do rukou jablko, sdělí své doporučení pro nejmladšího syna, který půjde hlídat jabloň. (Varianta – písemné sdělení „vzkaz, dopis“). Otázky: Co by si měl vzít se sebou na hlídání? Co je tvoje zbraň, která ti dodává odvahu? Co bys mu doporučil/a? Komentář: Doporučení pro nejmladšího syna jsme realizovali v komunikačním kruhu ústně. Téměř každý měl svou originální odpověď (mít dobré srdce, vzít si ježkovu kůži, mít odvahu, vzít velký meč, nepít víno a nečekat, vytvořit kolem jabloně hradby, vzít si kulomet, vzít si síťku, navléknout se do kožichu...)
  13. Odhalení tajemství (čtení pohádky) Učitel žákům přečte počínání třetího syna. (Svým jednáním si získal lásku Berony a je mu dovoleno otrhávat jablka v poledne.)
  14. Závěrečná reflexe (povídání v kruhu, zachycení všech údajů o postavě) Zamyšlení se nad nejmladším synem, jaký vlastně je a podle čeho jsme to poznali. (Podle čeho poznala Berona, že má dobré srdce?) Své nápady zapisujeme k obrysům postavy prince. Cílem rozhovoru je přijít na myšlenku, že hudba je prostředek k vyjádření sebe sama.
    Komentář: V diskusi převažovaly následující myšlenky - neměl zbraň a nechtěl ublížit stromu, proto měl dobré srdce. Nechtěl být lakomý, protože nechal Beronu jablka otrhávat. Berona poznala, že je laskavý, protože krásně hrál na píšťalku. – (To bylo naším cílem odhalit. V dalších lekcích se tato myšlenka bude potvrzovat.) Jeho síla byla v píšťalce. Princ byl odvážný.

  15. LEKCE DV – Zlatá panna Cíle: • Propojení DV a HV. • Nalezení Černého Města a setkání s ježibabou. Obsah:
  16. Honička s píšťalkou (naladění)
  17. Poster z minulé lekce (evokace)
  18. Cesta prince za Beronou (melodie)
  19. Komunikace prince s družinou (rytmická a hlasová cvičení)
  20. Setkání s ježibabou (čtení textu a hudební doprovod)
  21. Zápis do cestovatelského deníku (pantomima) Časový rozsah: 2 vyučovací hodiny (90 minut) Pomůcky: píšťalka nebo flétna, 3 obrázky pro práci s hudebním motivem (dvojice, trojice), Orffovy nástroje, klavír nebo klávesy, cestovatelský deník (volná stránka).
  22. Honička s píšťalkou (naladění a asociace) Předmět má evokovat minulou lekci. Ten, koho baba chytne, zkusí zahrát pár tónů na flétnu, v případě píšťalky se pokusí o melodii. Pak pokračuje v chytání a předávání nástroje. Komentář: Píšťalka byla velmi motivující, avšak ne všechny děti byly schopné zapískat melodii. U dětí méně hudebně zdatných jsme respektovali pouhé zapísknutí, protože cílem bylo naladění, uvolnění.
  23. Nejmladší syn (evokace) Povídání v komunitním kruhu, uprostřed leží poster z minulé lekce. Mluví ten, kdo drží píšťalku. Měli bychom si připomenout klíčové postavy i událost setkání Berony s princem a jeho výhře – trhat jablka v poledne.
  24. Cesta prince za Beronou (melodie) „Nyní se podíváme na výpravu prince za Beronou, do které se princ zamiloval a již bez ní nemohl žít.“ Dvojice nebo trojice žáků obdrží 3 obrázky (princ ve výzbroji s družinou stoupá do hor, princ rychle klesá do údolí, princ s družinou je vyčerpán a odpočívá v lese). Každému obrázku odpovídá jedna melodie (stoupavá, klesavá, střídavá). Učitel zahraje melodie v odpovídajícím tempu na xylofon nebo klávesy. Děti mají melodii přiřadit k jednotlivým obrázkům. Učitel hraje, děti podle melodie zvedají obrázky nad hlavu. Komentář: Vyplatilo se být na rozhodnutí ve dvojici nebo trojici. Krátké sdílení mezi žáky podporovalo dovednost sluchové syntézy.
  25. Komunikace prince s družinou (rytmická a hlasová cvičení) Při odpočinku si družina vytvoří stanoviště a hlídka si předává signál „UUU“ (vědomě ovládnout svůj dech a ozvučit jej). Žáci sedí ve dvou skupinách zády proti sobě. Skupiny jsou od sebe vzdálené. Po zaznění zvuku předešlého hráče z protější strany, se žák otočí, stoupne si a 3x do dálky zvolá „UUU“. Další cvičení: Při noční stráži již nemohou použít hlas, proto si předávají znamení pouze zvukem. Spolu s žáky stojíme v kruhu a postupně si posíláme nejprve jednoduchý, pak složitější rytmus.
  26. Čtení textu a hudební doprovod Učitel čte dětem další část příběhu str. 205 (Putování prince s družinou, vyčerpání, hledání Černého Města, setkání s ježibabou.) Každý žák si vezme jeden hudební nástroj a hudební improvizací doprovází příběh. Komentář: Možnost volby hudebního nástroje a svobodného vyjádření vyvolalo touhu celou věc znovu opakovat.
  27. Zápis do deníku Co by si princ dnes zapsal do svého cestovatelského deníku. Své poznatky si žáci ve dvojici předvedou pantomimou. Každý předvádí minutu, pak se ve dvojici prostřídají. Kdo bude mít potřebu, může si to také zapsat a na závěr lekce přečíst. Komentář: Pantomima je oblíbená aktivita dětí. Některé děti mají bujnou fantazii, která se zde mohla uplatnit.

  28. LEKCE DV – Svatba s Beronou Cíle: • Výtvarné zpracování „Černé Město“ • Smyslová cvičení. Co znamená oddanost sluhy, pomocníka? • Řešení situace – Jak by se měl zachovat princ ke sluhovi? Obsah:
  29. Černé město (propojení s minulou lekcí)
  30. Sluha a princ (smyslové cvičení)
  31. 3x uspávající kouzlo (boční vedení)
  32. Zrada (reflexe)
  33. Setkání prince s Beronou pomocí tří darů ( hra v roli)
  34. Závěr (komunikační kruh) Časový rozsah: 2 vyučovací hodiny (90 minut) Pomůcky: tempery a čtvrtky A4, šátky (pro polovinu třídy), rekvizita pro prince – meč a kostýmní náznak - červená deka jako plášť.
  35. Černé Město (barevné zpracování) Úkolem je barevně vyjádřit náladu Černého Města (pozadí, scénu). Během malby žáci přemýšlí, kdo v takovém městě žije a co se tam odehrává, jaká řemesla se tam rozvíjí. Proč se jmenuje Černé Město? Sdílení ve dvojicích a tři doporučení (sdílení nejzajímavějších obrázků v celé třídě). Klíčovým aspektem aktivity je navázat na předešlou lekci. Komentář: Děti dostaly možnost volby práce – vybraly si skupinovou malbu na velké balicí papíry. Tímto se lekce protáhla. Odpovědi dětí na výše položenou otázku byly: Protože ve městě žijí černí lidé. V černém městě svítí černé slunce. Jsou tam ošklivé černé, temné domy. Bydlí tam černokněžník. Žije tam zlá ježibaba.
  36. Sluha a princ (smyslové cvičení) Žáci vytvoří dvojice. Dohodnou se na zvuku, podle kterého se poznají a rozdělí si role – princ a sluha. Jeden z nich si zaváže oči (princ) a druhý (sluha) jej vede podle dohodnutého zvuku z místa A do určeného místa B (zahrada, ve které bude princ čekat na Beronu). Zároveň svého pána (prince) střeží, aby si neublížil. Reflexe: Věřili jste svému sluhovi, že to myslí s Vámi dobře? Že Vás upozorní na nebezpečí? Co znamenalo pro Vás sloužit pánu? Komentář: Někdo se bál, někdo věřil. Děti vypovídaly, že to bylo husté, šílené, divné, legrační. Sloužit pro ně znamená závazek, čest, závislost, odpovědnost. Aktivitu chtěli opakovat ještě jednou. Její opakování lze uskutečnit v hodině tělesné výchovy v náročnější variantě překážek.
  37. Uspávající kouzlo (boční vedení, simultánní improvizace ve trojicích) Žáci se rozdělí do trojic. Rozdělí si role (Berona, sluha, princ). Žáci improvizují během čtení pohádky (sluha 3x uspal prince, aby se nemohl setkat s Beronou).
  38. Zrada (komunikační kruh) Povídání s dětmi. Otázky k diskusi: Proč sluha takto jednal? Co se stalo? Co tentokrát píšťalka způsobila? Čím vším je píšťalka v našem reálném životě? Slova, skutky, díla...Jak by se měl princ zachovat ke svému sluhovi?
  39. Setkání prince s Beronou (hra v roli) Žáci se rozdělí do tří skupin. Každá skupina je kolektivní role jednoho čerta. Učitel vstupuje do role bloudícího prince. Žáci jsou předem informováni o pravidlech kolektivní role a jsou uvedeni do situace, kdy se hádají o tři dary (Plášť, boty, bičík), o dary, které zdědili po otci. Kdo se zahalí do pláště, stane se neviditelným. Kdo si obuje tyto boty, dostane se tam, kam bude chtít. Kdo bičíkem švihne, dostane se tam, kam si pomyslí. Princ se snaží nad čertovskou hádkou vyzrát podle příběhu. Pokud se mu to podaří, dohraje situaci až k setkání s Beronou. Pokud se mu to nepodaří, příběh převypráví. Komentář: Mezi žáky jsou soutěživé typy, tak se skoro podařilo děti v rolích čertů přesvědčit na soutěž – kdo k princi nejrychleji doběhne, ten dané věci dostane. Nakonec, ale zvítězila spravedlnost. Děti v rolích čertů si napsaly věci na lístečky a každý čert si vylosoval jeden. Převyprávěli jsme si variantu z pohádky.
  40. Závěr
  41. Co pomohlo princi, aby našel Beronu?
  42. Co pomohlo princi, aby uhlídal jablka?
  43. Čím vším je píšťalka v našem životě?
  44. Už se ti stalo, že bys někomu slovy ublížil nebo mu pomohl? Komu a kdy? Pozn. Lze navázat v českém jazyce a napsat životabáseň na jednu z postav tohoto příběhu nebo vytvořit kostru pohádky. Komentář: Ad. 1. Chytrost, trpělivost, překonání překážek, jít za svým cílem, čertovy dary. Ad. 2. Píšťalka, která prozradila jeho dobré srdce a úmysly. Nebyl lakomý. Vydržel. Ad. 3. Slova, hudba, zpěv, činnosti, skutky. Ad. 4. Každý měl velkou potřebu povídat. Z časových důvodů jsme se rozdělili do trojic a tak si vše pověděli. Na závěr jsme si poslechli 3 příběhy kamarádů, kteří je doporučili. Komentář k realizaci: Děti byly příběhem nadšené a zvolily si jej k inscenaci. Ačkoliv příběh znaly, provedly v improvizacích mírné úpravy. Hudba se jim stala přirozeným prostředkem k vyjádření a dotvoření atmosféry. V červnu se na představení přišly podívat rodiče i prarodiče žáků.

Na této práci Sandry Holákové lze demonstrovat principy výstavby lekce nebo jiného tematického celku. a) Každá ze tří lekcí má svůj název - _Tajemný strom v zahradě, Zlatá panna, Svatba s Beronou, a každá má v úvodu obsah. První bod je vždy zahajovací, dvakrát je to tematizovaná honička, potřetí černé město jakožto navázání na předchozí lekci (výtvarná technika) b) Každá lekce má jasný závěr, spočívající v souhrnu toho, co probíhalo v lekci – Reflexe, Zápis do deníku, Závěrečná reflexe. Kladou se otázky otevřené: co pomohlo princovi – etika; funkce píšťalky – co znamená hudba v životě; závěr – osobní zkušenosti dětí. c) Uvnitř každého obsahu je rozpracované jeho téma. U první lekce je to téma zahrady a jabloně. U druhé cesta prince a setkání s nebezpečími a kouzly, v třetím získání Berony. d) U každého bodu osnovy je uvedena použitá metoda Souhrnem: ve výstavbě a průběhu lekcí je zřejmá plánovitost a zacílenost, ale provedení a použité metody zajišťují dětem plnou účast – improvizace hromadná a simultánní, živé obrazy, naladění a evokace, pantomima, hra v roli, závěrečný komunitní kruh – vesměs metody, které vyžadují přínos dětí, jejich svobodné vyjadřování.

Podoby dramatické výchovy. Příběh a metoda Pověst