Autorská literatura

Autorská literatura

Autorská literatura

Charakterizovat veškerou literaturu podobně jako pohádku, pověst nebo mýtus, je nad lidské síly a nemělo by to ani smysl. Každý, kdo s literaturou pracuje, musí mít vlastní čtenářskou zkušenost, a to i v případě, že je zvolen text, který se už osvědčil nebo byl tak či onak doporučen. V každém případě musí text posoudit vcelku, čtením a vlastním uvažováním nad skupinou, formou práce, jejími okolnostmi. Je to oblast nekonečných možností a nikdy nekončícím čtením a přemýšlením.
Při čtení by měl učitel dramatické výchovy uvažovat, zda látka obsahuje lidské jednání (viz analýza Prométhea), jestli má co říci dnešním dětem a konkrétně těm, které tvoří cílovou skupinu. Je také žádoucí, aby text u hledajícího učitele při čtení vyvolával představy realizovatelnosti, a to bez ohledu na to, zda se použije právě to, co se mu při čtení vybavilo, důležité je, že obsahuje akci.

Jihoasijská a Východoasijská kultura má dávné kořeny – filosofie, náboženství i literatura vznikly pod vlivem hinduismu a buddhismu ve starověku. Buddhismus má několik podob, lišících se podle jednotlivých zemí. Spojuje je však etický základ a náboženská snášenlivost. Je to etika a respekt k umění a kráse, které umožňují najít v nich témata pro Evropu a pro naši dobu, přestože vznikala od starověku do raného novověku. V příbězích z Indie, himálajských zemí, Zadní Indie i Číny, Japonska a Koreje nabízejí témata „věčná“ a kdekoli platná. Jednou z nich je tibetská bajka O ptácích a opicích v překladu a s komentáři českého tibetologa Josefa Kolmaše. Tibetská literatura vznikla v 8. – 9. století, Bajka o ptácích a opicích od neznámého autora pochází z 16. – 17. století. Kolmašova kniha obsahuje i tibetské pohádky a další texty. Bajka o ptácích a opicích je v jistém slova smyslu přechodem mezi slovesností lidovou, respektive vyprávěnou či zpívanou, a literaturou autorskou, protože jde o psaný text, ale jeho autor není znám. A s vyprávěnou slovesností má společné to, že zobrazuje jednání „viditelné“. Z hlediska didaktického je u tohoto projektu důležitý fakt, že jedna z členek pracovního týmu, Božena Osvaldová, je výtvarnice a vnesla do realizace výtvarné prvky. Při hledání látky s určitým tematickým základem je možné volit současnou literaturu, která přímo reaguje na současné problémy a na potřeby dětí a dospívajících. Ale také se lze obrátit k starší nebo místně odlehlejší kulturu a texty v ní vzniklé, nebo na díla o dávných dobách a vzdálených místech. Na první pohled se zdá, že to první je vhodnější a účinnější, ale není tomu tak ve všech případech. Naopak látky odlehlé umožňují nadhled, protože účastníci nejsou v jejich situacích osobně angažováni. Nehrozí, že by jednali ovlivněni předsudky, které jsou založeny na emocích a proto jsou argumentací nevyvratitelné, a mohly by vést ke konfliktům mezi hráči nebo mezi skupinou a pedagogem. Odstup snadněji vede k objektivnosti a dovoluje problém chápat v souvislostech. Jinak řečeno: příliš blízké, aktuální příběhy se dají často charakterizovat úslovím „pro stromy nevidět les“, tj. detaily a konkrétnost znemožní chápání celku, souvislostí a podstaty věci.

Anna Bura,Alžběta Gavriněvová a Božena Osvaldová:

Bajka o ptácích a opicích

ZLiterární předloha: Bajka o ptácích a opicích, in: Josef Kolmaš: Suma tibetského písemnictví, Argo 2004 Téma: Podoby dialogu ve sdíleném prostoru. Cíle: Výtvarné – vyzkoušet práci s prostorem skrze kompozici na papíře; vytvořit skupinovou mandalu; zanechat vlastní otisk v prostoru s nalezením jeho optimálního tvaru Dramatické – převést významy z výtvarného jazyka do dramatického; znázornit dialog živou sochou; vnímat ostatní spolužáky a sjednotit s nimi krok Vzdělávací – získat zkušenost s hledáním kompromisu; komunikovat ve skupině; seznámit se s tibetskou bajkou a tibetskými příslovími Čas: 3 vyučovací hodiny + přestávky (135 min. + 20 min.) Skupina: 26 dětí, 5. třída ZŠ Kunratická Pomůcky: Modlitební praporky, vyrobené praporky s příslovími z bajky, vonné tyčky, látka s tibetskou tematikou, tematická hudba, tibetská mísa, archy balicího papíru (2x předkreslené kružnice pro vytvoření mandal), prstové barvy (dvě balení šesti barev), nůžky, lepidlo, vytištěný text vyňatý z bajky.
Osnova: NALADĚNÍ Žáci vstoupí do prostoru, ve kterém hraje hudba, zní zvuk tibetské mísy a visí vlaječky (jedny autentické, druhé papírové s vyňatými příslovími z tibetské bajky). V prostoru stojí tři lektorky ve stylizovaném kostýmu. 1 TEXT Jedna z lektorek (třikrát) udeří do tibetské mísy, druhá přečte úvodní text: Před mnoha a mnoha lety se v bájné zemi Tašidzega tyčila hora Künzang. Její úpatí vroubil les, stráně měla porostlé trávou a vrcholky přikrýval ledovec. Na samém vršku hory žili bílí lvi, travnaté svahy obývalo rozmanité ptactvo se svým vůdcem Tetřevem a na úpatí se v hustém lese proháněla dravá zvěř, tygři, pardáli a medvědi. V jednom koutě toho lesa žili již od nepaměti opice se svým náčelníkem Hromotlukem. 1 ROZDĚLENÍ DO SKUPIN Lektorka v rukou drží dva svázané svazky provázků tak, aby nebylo zřejmé, které patří k sobě. Každý žák uchopí jeden volný visící provázek a směrem od lektorky ho natahuje (všichni najednou). Ve chvíli, kdy jsou provázky napnuté, lektorka svazky uvolní. Žáci se nyní snaží provázky rozplést tak, aby vznikly dvě hvězdice provázku. Lektorky pak určí, která skupina náleží k opicím a která k ptákům. Děti měly tendenci porovnávat vytvořené skupiny a hodnotit, v čem je jedna dobrá a druhá špatná (v jedné skupině výrazně převažovaly dívky, ve druhé chlapci). TEXT Jedna z lektorek třikrát udeří do tibetské mísy, druhá přečte úvodní text: Jednoho dne se na Künzangu přihodila tato událost. Několik opic přeběhlo z lesa na travnatý svah a začalo se pást na keřích, trávě i chutných houbách, které patřily ptactvu. Když se toto loupežení opakovalo i druhého dne, shromáždili se všichni ptáci, aby se poradili, co činit.

1. PULZOVÁNÍ SKUPIN Obě skupiny vytvoří kruh (každá svůj). Úkolem žáků je beze slov vnímat skupinu a snažit se společně přibližovat a vzdalovat od středu kruhu. Ideálním výsledkem tohoto snažení by mělo být „pulzování“ skupiny k sobě a od sebe – vzájemné naladění a nalezení společného tempa, společné řeči. Reflexe: Povedlo se vám sjednotit, najít společný rytmus? Podle čeho jste se řídili? Jak se vám vyvíjelo, proměňovalo hledání společného rytmu? V čem to bylo těžké? … Ke každé skupině se přidala jedna lektorka, která skupinu naváděla, jak na to, resp. upozorňovala a zpřesňovala zadání, včetně ztišení dětí a vedení k soustředění. Poté také se skupinou vedla reflexi.
2. TVORBA SKUPINOVÝCH MANDAL Obě skupiny dostanou arch papíru s předkreslenou kružnicí a kelímky s prstovými barvami. Jejich úkolem je shodnout se na jednotné podobě otisku a těmito otisky vyplnit (vybarvit, vykreslit) společnou mandalu. „Víte, co je to mandala?“ Mandaly vyšly výrazně odlišné jednak tím, jaký postup ta která skupina zvolila pro vyplňování prostoru, a také volbami převažujících barev otisků. Vzájemné ukázání skupinových mandal.
3. ROZDĚLENÍ DO SKUPIN Skupiny se postaví do dvou řad naproti sobě. Na úder do tibetské mísy vždy jeden a jeden z každé skupiny přiběhnou k sobě na střed a postaví se do soch ve vztahu k sobě navzájem. Pro urychlení můžeme stanovit, že vybíhají dvojice postupně z obou konců řad. Poslední k sobě přiběhnou ti, kteří v řadách stáli uprostřed. Takto jsou určeny dvojice, které spolu povedou diskuzi svými otisky na společném archu. Dvě řady proti sobě (ptáci a opice), na zvuk úderu do tibetské mísy „ulovit“ kamaráda z druhé skupiny a vytvořit s ním dvojici. – Ušetření času, pohybově živější aktivita, zábava (Anička)
4. DIALOGY DVOJIC Dvojice dostanou arch čistého papíru. Na něm následně vedou dialog pomocí otisků (v té podobě, na které se jako opice nebo ptáci dohodli) prstových barev. Téma dialogu je „vstupování do společného prostoru“. Postupné obcházení a navádění dvojic k abstrakci namísto kreslení obrázků a značek, které děti začaly kreslit po zadání aktivity PAUZA – asi 10:00 – 10:25
5. INTERPRETACE ŽIVÝMI SOCHAMI (asi 50 minut i s reflexí) − Dvojice položí své výtvarné podoby společného dialogu na zem a prohlídnou si kompozice ostatních dvojic. Po prohlídnutí zaujmou místo kdekoliv v prostoru. Jedna lektorka následně zvedne ze země některou z kompozic a napočítá do pěti. Druhá lektorka na to udeří do tibetské mísy a žáci se ve svých dvojicích postaví do soch v takovém vztahu vůči sobě, aby to co nejlépe odpovídalo výtvarné kompozici. Třetí lektorka následně obejde některé ze soch a dotykem je nechá promluvit nebo jinak zvukově vyjádřit, to, jak se zrovna cítí. − Reflexe: Jak se vám dařilo svými těly ztvárňovat výtvarný objekt? Je to vůbec možné, převádět výtvarný jazyk do jazyka dramatického? … − Sochami jste často ztvárňovali hádku, spor boj, na kterých arších (výtvarných kompozicích) je to nejvíc znát? Je na jiných naopak čitelná „společná řeč“, usmíření, …? Dostáváte se vy někdy s někým do sporu? Jak to probíhá, a jak se to snažíte vyřešit? Jak by se dalo v dialogu na papíře „změnit téma“, „přijmout, že druhý je v právu“, …? DIALOG SKUPIN Žáci se opět vrátí do svých skupin. Mezi skupiny je položen další čistý arch papíru, na kterém nyní vedou dialog obě skupiny. Není dáno, kdo začíná, ani jestli se mají skupiny pravidelně střídat. Vše je nyní na žácích. Jak dialog probíhal, se v závěru probere v rámci reflexe. TEXT − Jedna z lektorek (třikrát) udeří do tibetské mísy, druhá přečte úvodní text: − Velkých a malých ptáků je bezpočet a rovněž i vás opic nelze vůbec spočítat. Každý z vás má svůj rozum a svoji vůli. Sjednotit je všechny v jednom je věru obtížný a namáhavý úkol, neboť se přečasto stává, že jedni mají za správné to, co jiní považují za nesprávné a naopak. Nejednotná mysl již mnohokrát z nepatrné věci učinila složitou záležitost. Text převyprávěn
6. VYTVOŘENÍ SPOLEČNÉ MANDALY Obě skupiny dostanou arch s předkreslenou kružnicí. Jejich úkolem je vyplnit kružnici svými v úvodu vytvořenými mandalami tak, aby ze dvou vznikla jedna. Jaké zvolí řešení, je na nich samotných.
7. REFLEXE Na společném kruhu s novou mandalou, skupinovým dialogem i dialogy dvojic uprostřed. Jste spokojeni s konečnou podobou společné mandaly? Jaké jste zvolili řešení, pro spojení jedné mandaly ze dvou? Padaly i jiné nápady? Proč jste je nezvolili? Kdybyste toto zadání dostali znovu, vyřešili byste ho stejně nebo jinak? Vrátíme se ke skupinovému dialogu. Zanechal zde každý svůj otisk? Jak se dialog vyvíjel? Vzpomenete si, kdo měl poslední slovo? A v čem to bylo jiné, než dialog ve dvojici? Bylo vám jedno z toho příjemnější? Byly chvíle, kdy jste měli pocit, že ten / ti druzí zasahují, kam nemají, ačkoliv nebyla jasně stanovená hranice? V báji O ptácích a opicích, ze které jsme vám přečetli několik úryvků a podle které byl vystavěn tento projekt, opice vniknou na území, které nepsaně patří ptákům. Ptáci na to reagují ostražitě s obavou, aby jim opice nezabraly ještě víc a neobsadily je úplně. A tak vyšlou svého vůdce vyjednávat s opicemi. Z toho vznikne dlouhé dohadovaní v rámci ptáků, v rámci opic, mezi ptáky a opicemi, a vysílání poslů k jedněm a k druhým s různými zprávami a výhružkami, až to pomalu vypadá, že celý spor skončí válkou, která by neprospěla ani jedné straně. Znáte ze svého okolí podobné šarvátky o území víceméně společné? … V báji je spor vyřešen tím, že jsou povoláni dva zástupci zvířat, kteří jsou označeni za moudré a výřečné a kteří přijdou s řešením, které je pro obě strany přijatelné. Válce se tak vyhnou. Je podobné řešení možné i v našem světě? A s jakými riziky případně? Všichni v kruhu, ztišení, pokus o společné vkročení směrem do kruhu a následné pulzování ke středu a ven s postupným ztišením a zakončením. Obřadné závěrečné udeření (rozeznění) do tibetské mísy a odchod z místnosti.

Poznámky lektorek k realizaci:  Velký počet žáků – je těžké ohlídat, nakolik se kdo zapojuje a zda každý dostal prostor pro vyjádření při reflexích apod.  Věk žáků – zajímavá by mohla být realizace s výrazně staršími dětmi  Vymyslit alternativu pro děti, které se nechtějí ušpinit prstovými barvami  Požadavek vůči dětem – pracovní oblečení (s možností ušpinit)  Při zadávání jednotlivých činností volit jednodušší slova a více názornosti (v případě podobně starých dětí jako byly ty, se kterými jsme pracovaly)

Výrazným rysem této lekce je výtvarné vyjádření lidského jednání a dialogů, a naopak dramatické vyjádření výtvarných artefaktů těly hráčů. Je tu tedy i hledání možností téže činnosti nebo procesu prostředky dvou umění, která jsou odlišná. Výtvarné principy tu tedy obohacují dramatické činnosti značnou měrou. Součástí tohoto pojetí je i užívání předmětů tibetského původu, zejména tibetských mís, které slouží jako ohlašovatel začátků či konců jednotlivých sekvencí a evokují vzdálenou asijskou kulturu. Autorky se soustředily na hlavní téma – schopnost komunikace a dohody v případě odlišných zájmů, což je trvalý a podstatný problém lidského soužití a schopnosti vzájemně se respektovat a spolupracovat. V textu je ale další pro nás důležité téma – otázka, zda dát přednost individuálnímu vlastnictví nebo vlastnictví „nás všech“. Čtyřicet let jsme zažívali to druhé a restituenti nemovitostí by mohli vydat svědectví o tom, kam „národní vlastnictví“ zemi dovedlo. Ještě po 30 letech od listopadu 1989 katastrální úřady i soudy obtížně a složitě hledají někdejší pravoplatné majitele nemovitostí a stále ještě je značné množství objektů, které na svou záchranu čekají, a to včetně některých stavebních celků, jako je historické centrum Jáchymova. I to by mohlo být pro starší děti a dospívající podstatné téma aktivit.

Divá Bára Boženy Němcové je příběh odehrávající se v okolnostech, lišících se od okolností života současných teenagerů, přesto je příběh stále aktuální: svérázné děvče, odlišující se svým chováním od většiny dívek své doby, je samostatná, fyzicky zdatná, nekonvenční a proto vrstevníky i dospělými považovaná za „divnou“. Ve vsi se tradovalo, že ji matce podstrčila polednice, což se podle pověr projevovalo i tím že měla velké oči. Varianty této situace jsou dost časté i v současných podmínkách a okolnostech a proto je to příběh aktuální, přestože se vnějšími znaky výrazně odlišuje od okolností současného života. Jinak řečeno – aktuální a živé je téma příběhu.

Klára Fidlerová: Divá Bára

Dvě úvodní, po sobě jdoucí lekce osobnostní a dramatické výchovy mají sloužit především k získání kolektivu pro dramatickovýchovnou práci, seznámení s jejími hlavními metodami a k navození atmosféry důvěry a tolerance ve skupině. Látka byla vybrána jakožto vhodná a inspirující pro dívčí skupinu ve věku přibližně 15 let. Výběr situací z textu a vlastních metod byl ovlivněn jednak pedagogickým zaměřením dívek, jednak tím, že naprostá většina z nich nikdy dramatickou výchovou neprošla. Vzhledem k tomu, že lekce byly koncipovány skutečně jako úvod do předmětu osobnostní a dramatická výchova (v praxi následovaly po úplně první, seznamovací hodině), nepokládám za nutné blíže charakterizovat skupinu, o níž jsem při plánování tohoto projektu koneckonců měla jen velmi málo informací. Obě lekce jsou prostoupeny pohybově-slovním rituálem, který v rámci lekce plní poměrně velké množství funkcí, jež rozhodně stojí za bližší popis. Na prvním místě, jak je i ze zběžného čtení obsahu lekce vidět, tvoří rituál jakousi kostru lekce, na niž se navěšují jednotlivé techniky zkoumající příběh a jeho témata. Tím pomáhá příběh členit na menší sekvence a rytmizovat jej. Rovněž plní funkci epického vypravěče, který do příběhu vtahuje důležité informace, jež z různých důvodů není možné či vhodné hrát, nebo posouvá čas příběhu. Využíván je i jako prostředek reflexe; nejen že pauzy v rytmickém opakování nutí hráče k jejich zaplnění vlastními představami, názory apod., ale už samotné zařazení rituálu po dramaticky náročnější aktivitě umožňuje hráčům od příběhu odstoupit a reflektovat prožité mimo roli, uvědomit si své pocity ve fiktivní situaci atd. Z hlediska osobnostně-sociálního má rituál velmi pozitivní vliv na stmelování kolektivu, přirozeným způsobem totiž odbourává ostych z fyzického i očního kontaktu a svou vlastní podstatou (společně opakovaným rytmizovaným pohybem a společně pronášeným slovem) vytváří v hráčích pocit sounáležitosti, spolupodílení se. Pro všechny tyto důvody je zaváděn právě již v úvodních hodinách s tím, že může být opakován, variován, doplněn i ve všech hodinách následujících, což kromě již zmíněného pocitu společenství, přináší velké výhody pro rychlý management pozdějších lekcí. V nich už není třeba dělat dlouhé expozice, stačí malý signál pro započetí rituálu, jenž už samospádem vtáhne hráče do hry a učiteli umožní již soustředěným žákům briskně a efektivně podat nové zadání. Vzhledem k tomu, že v 1. ročníku SOŠPg se většina studentek potkává s dramatickou výchovou poprvé v životě, je třeba je postupně seznámit s hlavními metodami a technikami tohoto oboru. Mezi nejfrekventovanější patří metoda plné hry a živý obraz, jež jsou nadto typickými metodami, se kterými si, ač na nižší umělecké úrovni, poradí i úplní začátečníci. Vedle reflektivních technik, jejichž cílem je přimět studentky přemýšlet nad hraným a projevovat své myšlenky před ostatními, se tedy náplň obou lekcí skládá převážně z variant plné hry a živých obrazů. Hráčky se s nimi ovšem seznamují v průběhu lekce postupně. Nejprve si je zažijí jako diváci, a to v úvodních částech lekce, kdy živé obrazy a plnou hru prezentuje učitel v roli, resp. učitel v roli a vybrané, přesně instruované studentky. Dalším krokem jsou jednodušší formy těchto metod/technik; oběma mají hráčky znázornit nějaký děj, činnost. Až poté přistupujeme k tomu, že živým obrazem chceme vyjádřit postoj a plnou hrou situaci dramatičtější, vyvolávající pocity, jdoucí k podstatě hry, k tématu. Bára – úvodní hodiny ODV pro 1. ročník Motto: „Jednomu svědčí karafiát, druhému růže, třetímu fiala; každé kvítko najde svého obdivovatele, každé má svoji krásu. – Neponižuj sebe, nepovyšuj mne, jsme si rovny“ Božena Němcová, Divá Bára Souhrnné cíle celého projektu: Osobnostně-sociální cíle

• Budovat atmosféru důvěry a tolerance ve skupině.
• Uvědomit si, že na každém z nás je něco, čím se odlišuje od ostatních, a to odlišné je možné vidět z různých úhlů pohledu. Jednomu se to líbí, druhému ne. Uvědomit si, že nemáme člověka soudit podle povrchních informací.
• Vyzkoušet si vnímání odlišnosti z více úhlů pohledu.
• Hledat v odlišnosti jedinečnost a krásu, hodnotu. Dramatické cíle
• Seznámit se se základními metodami a technikami dramatické výchovy.
• Hrát v roli (přijmout postavu a jednoduchými prostředky ji prezentovat) Literárně výchovné:
• Poznat aktuálnost a hodnotu literárního příběhu, který se běžně předkládá jako povinná četba, ukázat, že i dnes má smysl číst Boženu Němcovou, potažmo i jiné „staré“ knihy První lekce Specifické cíle: Osobnostně-sociální cíle
• Dostat možnost ventilovat, čím si připadám odlišná. Dramatické cíle Seznámit se s metodami a technikami: učitel v roli, kolektivní role, živý obraz jako znázornění děje, polopřipravená plná hra, reflexe v roli, reflexe mimo roli)
  1. Rituál: (V kruhu za ruce) Utíká, utíká čas (chůze doleva, tlesknutí) Sešly jsme se tady zas (chůze doprava, tlesknutí) Já jsem tu (ruce na hrudník) Ty jsi tu (ruce na stehna a předklon s pohledem do očí spoluhráčů) My jsme tady (paže vzhůru, chytit se za ruce) Pojďme dát hlavy dohromady! (opsat rukama tři čtvrtě kruhu a předklonit se hlavami k sobě) Berany, berany duc!(kroutit hlavou a mírně ducnout) a) naučení slov i pohybů jejich pomalým rytmickým opakováním, postupně zrychlovat. b) Do rytmu prvních dvou veršů se vypráví úvod příběhu. „Utíká, utíká čas“ (udělám na ně pssst), Jsme v malé vesnici na Vysočině, „sešly jsme se tady zas“- jmenuje se Vestec – „utíká, utíká čas“- a píše se rok 1850- „sešly jsme se tady zas.“ V té vsi žije spousta počestných a pracovitých žen (ukázat na nás). Rituál od začátku, místo šestého verše: Máme zas práce až nad hlavy (položit ruce na hlavu): Co děláme? – pantomimicky předvádíme různé činnosti, které ženy na vsi dělávají během dne (vaření, dojení, modlení, „drbání“) „Berany, berany duc“- sdělení, že se Barboře a Jakubovi v pastýrně narodilo miminko. Půjdeme se na ně podívat? (10min)
  2. Chování miminka sousedkami: učitelka v roli sousedky přinese zpoza dveří z prostěradla a šátků uvázané „miminko“. Dívky si ho v kruhu předávají a mají děvčátku do peřinky popřát, jaké by mělo být, jak by mělo vypadat, co by mělo či nemělo umět, dělat, aby se mu na vsi žilo dobře (5min)
  3. Rituál: utíká, utíká čas, přešel týden, druhý, sešly jsme se tady zas: přešel i třetí a čtvrtý… a my se podíváme do pastýrny znovu. Rituálem posuneme čas o čtyři týdny (5min)
  4. V šestinedělí: Za pomoci jedné z dívek v roli maminky vytvoříme pro ostatní tři živé obrazy: s maminkou a miminkem, následně s maminkou u plotny a poslední s maminkou ležící na zemi. Následuje diskuze: Co se asi mohlo stát? (10min)
  5. Fáma o polednici: dvě instruované studentky a učitelka v roli sousedky-klepny přehrají, co se dělo dál: klepna přijde na návštěvu, najde Barboru v mdlobách, přivede ji k sobě, hned na to přichází porodní bába, ptá se, co se stalo, klepna začne vymýšlet báchorku o polednici a divém dítěti, porodní bába se jde podívat na miminko a ujišťuje, že je to ta samá holčička, které pomohla na svět. (5min)
  6. Fáma se šíří: Klepna svolá všechny sousedky a šíří mezi nimi fámu tichou poštou- je to divé dítě, podstrčila ji polednice, má takové obrovské tmavé oči, spoustu vlasů, vůbec nepláče. (5min)
  7. Rituál kolo času: Do rytmu rituálu učitelka říká, že Barunce zůstaly velké oči, nepoddajné tmavé vlasy, nezůstala jí však maminka, která do roka umřela. Tatínek se však o Báru hezky staral. Dívky dodávají, co pro ni dělal; když jí bylo pět, našla si kamarádku Elišku, neteř pana faráře (po kruhu se rozdělí v rytmu rituálu na Barunky a Elišky). (5min)
  8. Kamarádky: rozžité živé obrazy ve dvojicích ilustrující, jak spolu Barunka a Eliška trávily čas, beze slov, s pomocí louskání prsty (10min)
  9. Rituál: kolo času: připomenutí, co sousedky přály Barunce, aby se jí žilo dobře; ona ale vyrostla v dívku, Báru, která s tím měla pramálo společného (5min)
  10. Čím se Bára odlišovala a co na to sousedi: učitelka pošeptá Bárám z předchozího kola, čím se Bára lišila od ostatních (umí plavat, má kudrnaté, nepoddajné vlasy, veliké oči s dlouhými řasami podobné kravským, nebojí se chodit po tmě kolem hřbitova, umí uklidnit rozzlobeného býka, má velikou sílu- nosí těžká vědra s vodou jakoby nic, umí se prát, a to dokonce s chlapci …- každé dívce jednu věc), a ty pak spolu se svými partnery ve dvojici zahrají situaci, v níž někdo ze sousedů zjistil, v čem dalším je Bára tak jiná. Důležitá je též reakce sousedů.
  11. Když se někdo zeptal, co se Elišce líbí na Báře a Báře na Elišce, co mu odpověděly? – krátká reflexe v kruhu (15min)
  12. Eliščin odjezd do Prahy: učitel čte dopis pro Elišku od tety z Prahy
  13. Reflexe: Co máte třeba i vzdáleně společného s Bárou? Kdy jste se v dnešní hodině necítily dobře a proč? Co se vám na dnešní hodině líbilo? Druhá lekce Specifické cíle: Osobnostně-sociální
• Prožít si pocit vyděděnosti, jinakosti.
• Reflektovat různost pohledů na jednu věc.
• Rozvíjet schopnost mluvit o svých představách, myšlenkách a případně pocitech před skupinou. Dramatické cíle
• Seznámit se s metodami a technikami: živý obraz jako znázornění postoje, kolektivní role, písemná reflexe.
• Rozvíjet představivost.
• Rozvíjet reflektivní dovednosti. Literárně výchovné cíle
• Rozvíjet schopnost abstrahovat z příběhu téma.
• Hledat analogie literárních motivů a témat v reálném životě.

1. Rituál- v něm reflexe toho, co víme o Báře (5min)
2. Relaxace: představy …Jste Bára a koupete se nahé v řece, najednou to v křoví na druhém břehu zachrastí, jako by odtamtud někdo, něco vyšel/vyšlo; pasete krávy, je krásný slunný den, nastavujete tvář sluníčku, kolem voní louka, šumí les, cítíte na tváři vítr a náhle i něčí pohled, otevřete oči a spatříte, jak se na kraji lesa prudce otočil myslivec a spěšně kráčí do lesa, je večer a vy sedíte na lávce nad potokem, vedle sedí váš pejsek, díváte se, jak zapadá sluníčko, posloucháte ptáky, kteří se ukládají k spánku, sledujete cestičku k lesu po jednotlivých kamíncích až pohledem narazíte na pevné kožené boty a zelené kalhoty, pozvednete oči a zjistíte, že opřený o vrbu stojí asi padesát metrů od vás onen myslivec a dívá se na vás, tentokrát se neotočí a neodchází, ale zvedne ruku a opatrně zamává. Máte poprvé možnost si ho prohlédnout, i když trošku zdálky, jeho postavu, postoj, vlasy, tvář a v ní hlavně oči, líbí se vám- (raději říci konkrétně), je starší než vy, už je mu hodně přes dvacet. (10min)
3. Reflexe: Který z prožitků byl pro vás v Bářině kůži nejintenzivnější? Kterými smysly jste vnímaly nejvíce? Co jste si pomyslely, když jste poprvé měly pocit, že vás někdo sleduje? Jaký jste měly pocit, když jste se v tom utvrdily? Jaký, když jste zjistily, že je to nejspíš obdivné pozorování? (5min)
4. Čtyři živé obrazy: Víme, co Bára prožívala po dobu Eliščiny nepřítomnosti mimo ves, ale jaký byl její život ve vsi? Jaký měli k Báře vztah chlapci, děvčata, ženy ze vsi, muži ze vsi? Skupina se rozdělí na čtyři menší skupinky a ty vytvoří živé obrazy znázorňující vztahy těchto lidí k Báře či konkrétní situaci. Bára může a nemusí být součástí obrazu. Zdůrazníme, že škála pocitů a vztahů u vesničanů mohla být hodně různá. Postavy na vyzvání verbalizují své myšlenky. (10min)
5. Rituál-kolo času (5min)
6. Eliščin příjezd a vití věnečků: dívky v kolektivní roli Báry, učitelka v roli Elišky se snaží z Báry vydolovat, jestli na někoho nemyslí… a sama naznačuje, že se má s čím svěřit také, nakonec se svěří, že má v Praze lásku, ale teta a strýček, že jí předhazují pana správce ze sousední vesnice, ale Elišce se vůbec nelíbí. (10min)
7. Rituál: kolo času, čas se vleče pomalu, Elišce nepřichází dopis z Prahy, ale za to se ve vsi dějí divné věci, po klekání nahlíží do oken vesničanů přízrak, který všichni považují za smrtku, jindy ji vídají u hřbitova (5min)
8. Upír s maskou: hra s pravidly, usilující o navození nepříjemného pocitu (strachu) u hráčů-vesničanů; učitelka si vezme na sebe masku a loktuši a stojí uprostřed kruhu vesničanů. Na koho se zadívá, k tomu se pomaličku sune a snaží se ho chytit za krk, vybraná oběť se může zachránit jen tak, že se zadívá na někoho z kruhu a ten vyřkne její jméno. (10min)
9. Reflexe vně příběhu: Co myslíte, že na ten přízrak říkala Bára? …pokud se studentky dovtípí, že oním přízrakem je převlečená Bára, zeptáme se, co si o tomhle jejím nápadu myslí: považují ho za řešení Eliščiny situace? Jak ho vidí z hlediska morálky? Je to, co Bára udělala pro Eliščino dobro, správné, nebo ne? Z jakého hlediska?… Pokud to nebyla Bára, co to mohlo být? My se teď na to podíváme očima vesničanů. (10min)
10. Živý sociogram: všichni najednou se vrátí do předchozích živých obrazů vesničanů, učitel je znovu obejde s maskou na tváři, podívá se jim zblízka do obličeje, aby u nich zintenzivnil pocit úzkosti, pak odejde, vrátí se v roli starosty s maskou a loktuší v ruce a sdělí vesničanům, že chytili divou Báru, že to byla ona, kdo je strašil; mimo roli požádá hráčky, aby v rolích sousedů zaujaly k židli, na niž za chvíli usedne Bára, postoj a výraz odpovídající jejich vztahu k Báře. Poté se na židli postupně vystřídají všechny dívky, aby zakusily situaci v Bářině kůži. (15min)
11. Trest- rituál: v rytmu rituálu: učitelka uzavře starostovým trestem; Bára má strávit noc v márnici…učitel v roli starosty rozdá všem kusy látek, jimiž si v následujícím kroku přikryjí alespoň hlavy, a pošle je do márnice pevným nekompromisním hlasem (5min)
12. Reflexe v márnici: hráči se odeberou na co nejvíce izolované místo a přikryjí se látkou, když mají všichni hlavy zakryté, přejde učitelka z role starosty mimo roli a komentuje: Báru sousedé zamkli na hřbitově v márnici a odešli, začalo se pomalu stmívat, Bára se nebála, věděla, že nemá čeho, promítala si ale v hlavě vše, co vedlo k tomu, že ji průvod, v němž byla kromě Elišky a táty celá ves, vyprovodil až sem. Hráčky napíší, co šlo Báře hlavou, jak se cítila… až budou mít Bářinu zpověď hotovou, nechají ležet dopis na zemi a sednou si do kruhu. (10min)
13. Milostný dopis: učitelka vyzve hráčky, aby nechaly dopis- Báru, její duši ležet na místě a přišly k ní. Sdělí jim, že když se úplně setmělo, přišel za Bárou táta a přinesl jí dopis, který mu odpoledne donesl mladý myslivec Jan. Když ho Bára otevřela a při svíčce začala číst, ihned zjistila, že je to dopis milostný, ba co víc, dopis, ve kterém našla všechno, co potřebovala slyšet. Dívky společnými silami „napíší“- posílají si obálku (každý řekne jednu či dvě věty) dopis pro Báru.(Putuje od učitelky po kruhu opět k učitelce, která dodá závěr a podpis.) (10min)
14. Rituál: Dodáme, jak se vyřešil Bářin i Eliščin problém.(5min)
15. Reflexe mimo role: hledání analogií v současném světě a životě mladých lidí (10min)
16. Rozdání lístečků s mottem příběhu: Dívky lístek nemají zatím číst. Mají si během týdne najít chvíli, kdy budou o samotě a budou si moci zavzpomínat na Bářin příběh a zamyslet se nad tím, co bude napsáno na lístku. Poznámky k realizovanému projektu Své studentky se od začátku snažím vést k umění reflexe vlastní osoby, skupiny a práce v hodinách osobnostní a dramatické výchovy, a proto od nich vyžaduji v prvním ročníku každé čtvrtletí krátkou písemnou úvahu na tato témata. Reflexemi prvního ročníku, který si se mnou prošel ve dvou lekcích příběhem Divé Báry, se mohu směle zaštítit, když řeknu, že Divá Bára byla snad nejšťastnějším možným startem pro začátečnickou dívčí skupinu tohoto věku. Dívky na projekt jako celek i na jeho jednotlivé části vzpomínaly ve svých reflektivních úkolech ještě půl roku poté, dokonce kdykoli o těchto hodinách znovu mluvily, nazývaly hlavní postavu nikoli Bárou, ale Barunkou, jak jsme ji jmenovaly, když byla v našem příběhu ještě malým dítětem. Nejdůležitější zpětnou vazbou dokazující, že se mi podařilo dosáhnout nejdůležitějšího osobnostně-sociálního cíle projektu, však pro mne byly zprávy dívek o tom, že od té doby, kdy jsme společně projekt Divá Bára realizovaly, se více zamýšlejí nad situacemi jiných lidí, jejich pocity apod. (Jedna ze studentek například uvedla, že se méně hádá se sestrou a snaží se ji namísto toho pochopit.) Velmi pozitivně také reagovaly na mne jako učitele v roli. Tato metoda jim jednak potvrzuje jiné, rovnocennější postavení učitele dramatické výchovy vůči nim, než na jaké jsou zvyklé v ostatních předmětech (opakovaně třeba vyjadřují své potěšení, že „hraju s nimi“, myšleno v doslovném i přeneseném smyslu toho slova), jednak mi hraní v roli získává v jejich očích vyšší status, status „mistra“, člověka, který má právo je učit, protože umí (z jejich pohledu), respektive se odvažuje (z mého pohledu) dělat něco, co se ony samy ještě neodvažují či neumějí. Při provádění první lekce jsem odhalila jedno úskalí, na něž bych zde měla upozornit. V bodě č. 7, kdy hráčky dodávají, co tatínek pro Báru dělal, se jednou objevilo i to, že jí „sehnal novou maminku“, což je motiv dost nežádoucí nejen vzhledem k tomu, že s ním příprava nepočítá, ale hlavně proto, že výrazně odporuje literární předloze, s níž se tímto způsobem mají dívky také obeznámit, a hlavně proto, že macecha, ať už chápavá, nebo netolerantní, přináší do hry úplně jiné téma. Problém je pravděpodobně řešitelný zkrátka tím, že se před započetím aktivity jednoduše řekne, že Bára zůstala až do dospělosti jen s tatínkem apod. Zajímavým zážitkem pro některé je též hraní negativních rolí, v tomto případě rolí sousedů. Nejen, že jim to skýtá nevšední prožitek ze hry, ale navíc na konci lekce dostanou možnost distancovat se od toho, co hrály, a projevit tak před skupinou poprvé vlastní názor a pocity. Minimalistické techniky hraní rolí fungují také výborně, dívky se při nich osmělí vůbec něco říci, nějak se posadit, něco společně dělat a už v druhé hodině jsou některé z nich schopné přijmout roli v daleko větším rozsahu, s daleko větším zaujetím. Tak se kupříkladu stalo, že když mne v roli Elišky dívky v kolektivní roli Báry podporovaly v neštěstí plynoucím z toho, že mě/Elišku chce teta provdat za nějakého správce, projevily přání promluvit si přímo s pannou Pepinkou a zastat se Elišky. Toto přání jsem jim improvizovaně zprostředkovala a v roli Pepinky jsem jim tak vynadala, že si nemají vůbec dovolit s něčím takovým za mnou chodit, že z toho měla tato skupina jeden z nejsilnějších zážitků z celého příběhu. Nicméně tak na vlastní kůži zakusily nejen bariéru, na kterou obě dívčí postavy musely narážet denně, ale také vlastní svobodu v rámci dramatickovýchovné hry, svobodu umožňující jim částečně rozhodovat o tom, co se bude ve hře dít. Mám-li zmínit ještě jednu aktivitu, která v některých hráčkách vyvolala intenzivní zážitek, pak to byla hra na upíra s pozměněnou motivací na strašidlo. Hru jsem zařadila, abych v dívkách vyvolala skutečný (i když zeslabený)pocit nepříjemnosti, strachu, ohrožení, které prožívali lidé na vsi, když je Bára strašila a kvůli němuž pak měli pádný důvod ji pronásledovat a trestat. Modrá maska s loktuší a zpomalený, zkoumavý pohyb opravdu odvedly svou práci dobře- citlivější z dívek chvílemi opravdu odvracely oči a viditelně si oddechly, když jsem masku sundala. Opět poznamenám, že si tím nejen prošly zkušeností důležitou pro příběh, ale zkušeností důležitou pro práci divadelní, zkušeností, jak mocný účinek může nasazená maska na diváka mít.

Úvodní úvahy, výstavba lekce i závěrečné hodnocení tvoří jeden celek, dokumentující celou řadu hledisek, které je nutné brát v úvahu při plánování dramaticko výchovné práce. V případě druhého setkání s nově ustaveným prvním ročníkem střední školy mohla autorka vzhledem ke skupině zvažovat pouze věk dívek. Brala však v úvahu i fakt, že většinou nejsou obeznámeny s dramatickou výchovou, i to, že studují pedagogický obor a látka by se proto měla tak či onak k pedagogice a vychovatelství vázat. Rozhodla se pro českou literární klasiku, která nepochybně přispěje i k látce českého jazyka. Vedle těchto podmínek práce si stanovila cíle, které prostupují celou její prací ve výuce dramatické výchovy, a připravuje si půdu pro další práci (reflexe vlastní osoby). Zdůrazňuje i nutnost zpětné vazby, což je rovněž věc celého cyklu výuky. Volba rituálu jako trvalé součásti práce je dalším důležitým prvkem této práce, protože tímto způsobem lze navodit nejen věcnou vazbu práce, ale také vazbu mezi studentkami. Neobvyklý je způsob zápisu, není členěn na jednotlivé techniky nebo témata, ale je svým způsobem vyprávěním, jak lekce probíhala Autorem předlohy následujícího projektu je Herbert George Wells (1866 -1946), spolu s Julesem Vernem označovaný jako „otec sfi-fi“. Je autorem Stroje času z roku 1895 a do konce 19. století vydal ještě Neviditelného (1897) a Válku světů (1898). Země slepců vyšla poprvé v r. 1911. Řada jeho povídek a románů byla zfilmována, první film byl natočen už v r. 1919. Výběr z jeho prací vydal Albatros v edici Knihy odvahy a dobrodružství. Wells psal pro dospělé, četbou dětí se stal až dlouho po své smrti. A ještě déle trvalo, než příběhy, jako je tento, zůstaly nebo se staly aktuálními.

Sandra Holáková a Magda Ptáčková: Země slepců

LITERÁRNÍ ZDROJ: H. G. Wells, Válka světů, Praha, Albatros, 1999. TÉMA: Jsme schopni tolerovat někoho, kdo se od nás liší? VÝUKOVÉ OHNISKO: tolerance, hodnoty skupiny, hranice jedince DRAMATICKÉ OHNISKO: ztráta zraku ČAS: 4 vyučovací hodiny VĚK HRÁČŮ: 10 – 14 let POČET ŽÁKŮ: 26 CÍLE: Žák nahlíží z různých úhlů pohledu na motivaci Nunězova rozhodnutí. Žák získá zkušenost s odlišnými podmínkami ze země slepců. Žák si vyjádří svůj názor k Nunězovu rozhodnutí. POMŮCKY: lepítka a fixy, židle, lana, krosna, fotografie a mapy, krosna a v ní horolezecké potřeby, balicí papír a pastelky, list z deníku pro každého, balicí papír se siluetou, šátky nebo látky v počtu 28 kusů, noviny a v něm vlepený článek, značky na označení dvou míst, barevný tisk textů (rozstříhat až na místě podle počtu žáků), triangl, text „Zamilovaní“, rekvizita pro stařešinu – klobouk a hůl, papíry PLÁN AKTIVIT

1. VH (téma hodiny: Horský průvodce Nuněz se ztratil. Kdo to je? Co se mu stalo?) úvod a navození tématu fotografie míst a mapa + cesta k útesu objevení krosny + brainstorming list z deníku + živý obraz + sledování myšlenek reflexe a silueta Nuněze

2 VH (téma hodiny: expozice a kolize - Jeho první setkání s vesnicí slepců a představa, že mezi slepými je jednooký králem. Střetnutí Nuněze se slepci, jeho povídání považují za blouznění, za příznak duševní choroby.) novinový článek a slepá bába naruby kreslená vesnice kolektivní role Nuněze a učitel v roli 3 VH (téma hodiny: krize a peripetie - Nuněz se pokusí o únik, pak volí návrat, i když se s nimi obtížně komunikuje. Láska mezi Neknězem a dcerou pána.) Škála – Jak se má Nuněz rozhodnout? Připravená improvizace – šest situací Prezentace situací a jejich reflexe 4 VH (téma hodiny: krize a peripetie - Láska mezi Neknězem a dcerou pána. Podmínka starších, aby si nechal odstranit anomálii – oči. Nuněz má sílu vyšplhat se do normálního světa.) Četba „Zamilování“ Hra v roli – slepí vědci a Jakob Dopis Neknězovi Hlasování Závěr podle jejich volby – simultánní improvizace Závěrečná reflexe

SCÉNÁŘ

1. VYUČOVACÍ HODINA – ÚVOD A VSTUP DO PŘÍBĚHU ÚVOD Pomůcky: lepítka a fixy Učitel: Dobrý den, děti. Jmenujeme se Magda a Sandra. Dnes Vás budeme provázet příběhem, o kterém Vám nyní nemůžeme ještě nic prozradit. Nemusíte se ničeho bát, bude to naše společné dobrodružství do světa dramatické výchovy. Budeme mít spolu čtyři vyučovací hodiny a vždy se domluvíme na společnou přestávku. Rády bychom, abyste se po celou dobu cítili bezpečně a k tomu nám pomůže dodržování pravidel Vaší třídy. Pojďme si připomenout, jaká pravidla máte... Také bychom chtěly, abyste se cítili příjemně, k takové atmosféře přispívá, když se oslovujeme jmény. Proto si nyní vezměte každý jeden lepek, napište na něj své jméno a přilepte si jej na viditelné místo na hrudi. Pokud je to pro Vás srozumitelné, tak to udělejte a vraťte se zpět do kruhu. (napíší si jména) Nyní, kdo bude držet kámen, řekne svoje jméno a přidá k tomu svoje oblíbené (zeměpisné) místo, které může být konkrétní (např. Sandra, Bílé Karpaty). Popis činnosti: S dětmi sedíme v kruhu na koberci, připravíme je na dnešní dopoledne. Děti si nalepí cedulku se svým jménem a v komunikačním kruhu sdělíme svá jména a naše oblíbené místo (tím jim napovíme, že se budeme věnovat příběhu o cestování). Cíl: Udělat si příjemnou atmosféru a zajistit citovou bezpečnost (oslovování jménem) a předem se dohodnout na pravidlech – prevence konfliktů. Realizace: S dětmi jsme se dohodli na pravidlech (např. mluví jeden, chováme se ohleduplně, hlídáme své tělo, symbol – zvednutí rukou a zavření pusy...). Překvapilo nás, kolik dětí místo svého jména napsalo přezdívku (např. Moula, Superman, VIP kuře, Batman...). Všimli jsme si, že si žáci po první hodině začali předělávat lepky se svými jmény. FOTOGRAFIE MÍST A MAPA + CESTA K ÚTESU + UČITEL V ROLI Pomůcky: židle, lana, krosna, fotografie a mapy (BOGOTA ODKUD PŘIŠEL- ZDŮRAZNIT) Učitel: Nyní se nacházíme v horách. Prohlédněte si, jak to tady vypadá. Za chvíli vyrazíme. Zabalte se na cestu, máte minutu si se sebou vzít pouze tři předměty, o kterých si myslíte, že by se Vám mohly hodit. „ZTRATIL SE NÁM JEDEN Z PRŮVODCŮ, MUSÍME JEJ NAJÍT, NÁSLEDUJTE MĚ.“ „TO JE NUNĚZOVA KROSNA.“ Popis činnosti: Děti sedí v kruhu, prohlédnou si fotografie míst a následují lektorku. Společně prolézají lesem a šplhají na vrchol. Motivovaná opičí dráha. Cesta končí u nalezení krosny. Cíl: Separátor od jiných aktivit a vstup do místa příběhu. Realizace: Viděli jsme, že děti s radostí (některé s nadšením) prolézají „naším lesem“(opičí dráha v prostoru divadla – využití hlediště s židlemi a stoly). V následující aktivitě se ukázalo, že je hra vtáhla do fikce.

OBJEVENÍ KROSNY + BRAINSTROMING Pomůcky: krosna a v ní skoba, balicí papír a pastelky Učitel: Pojďme dát hlavy dohromady a přemýšlejme nad tím... Co se mohlo stát? Tato skoba bude kolovat. Ten, kdo ji drží, mluví a my se trpělivě snažíme naslouchat. Když tě nic nenapadá, bez komentáře ji pošli dál. Popis činnosti: BRAINSTORMING (evokace) – Děti říkají svoje nápady a jeden z lektorů nápady zapisuje na balicí papír, druhý je facilitátorem. Cíl: (Předpoklad nezkušených hráčů, proto začínáme s metodou brainstorming.) Probudit zájem o hlavní postavu Nuněze a zmapovat možné okolnosti jeho příběhu, aktualizovat jejich zkušenosti. Realizace: Děti štrachaly v krosně. Velmi je zajímalo, co tam je. Zároveň kriticky posuzovaly nalezené objekty (diskuse nad prázdnou plechovkou plynu – vzduch do vyšších poloh, plyn na ohřívání jídla). Žáci přišli se širokou škálou nápadů: Utrhlo se mu lano a ztratil se. Byl to horolezec. Byl zraněný a nechal tam batoh kvůli zátěži. Byl to blázen, který se zabil. Honí jej Yetti a on spadne. Byl nemocný – skočil do jámy. Měl astma a nevydržel...atd. ++++ napsat nápad a vybrat za skupinu ten nepravděpodobnější ŽIVÝ OBRAZ + SLEDOVÁNÍ MYŠLENEK Pomůcky: list z deníku pro každého (viz příloha 1) Učitel: Přečtěte si list z deníku Nuněze. Potřebujeme dobrovolníka. Nyní jej(Nuněze) někdo „napravte“ do pozice, ve které si myslíte, že byl, když dopsal tuto stránku deníku. Dobrovolník tuto pozici zachová ve štronzu, tím vytvoří živý obraz. Popřemýšlejme, co se Nunězovi honí hlavou. Nahlédneme do jeho myšlenek, kdokoliv může přijít a položit mu ruku na rameno a zároveň vysloví nahlas jeho myšlenky. Popis činnosti: Učitel vyzve dobrovolníka k živému obrazu a pobídne zbytek třídy k vyslovení myšlenek, které se mu můžou honit hlavou. Cíl: Zmapovat události z příběhu Nuněze a zjistit jeho motivaci.

Realizace: Viky šla do role dobrovolníka, živým obrazem ztvárnila Nuněze. Ostatní přicházeli a sdělovali jeho myšlenky. REFLEXE – SILUETA NUNĚZE Pomůcky: balicí papír se siluetou Učitel: Pojďme dát hlavy dohromady a pojmenovat si, co již víme o Nunězovi. Naše nápady budeme zapisovat do této siluety. Kdo to je? Jaké má vlastnosti? Co se mu stalo? Jaké otázky nám zůstávají nezodpovězené? Potřebuje ještě někdo něco říct? Popis činnosti: Shrnujeme informace o naší hlavní postavě. Vpisujeme i otázky. Realizace: Dovnitř siluety zaznamenaly myšlenky: Bojím se. Nemůžu rozdělat oheň. Mám hlad. Sní mě vlk nebo člověk. Chci domů. Co se děje? Kolem siluety zaznamenali: vědec, doktor z hor, horolezec, objevitel... ++++ Chtělo to přidat informace, kdo to je...a při reflexi – nechat skupinu nápad prozkoumat. Chtělo to příběh ukotvit.

2. VYUČOVACÍ HODINA – EXPOZICE a KOLIZE – ODLIŠNÁ KULTURA NOVINOVÝ ČLÁNEK A SLEPÁ BÁBA NARUBY Pomůcky: šátky nebo látky vpočtu 30 kusů, noviny s článkem (viz příloha 2) Učitel: Kdo by mohl přečíst novinový článek? Nyní nahlédneme do této říše. Zahrajeme si hru, která Vám může napovědět, čím je tato vesnice zajímavá. Všichni si stoupněte do kruhu čelem k jeho středu před jeden šátek nebo látku. Všichni si zavažte oči, nemusíte se ničeho bát, půjde o spolupráci skupiny. Až budeme mít všichni oči zavázané, projdu kolem Vás a jednomu z Vás šátek odvážu. Ten si stoupne doprostřed kruhu a bude se snažit z kruhu uniknout. Hru zahájí slovy: „To jsem já.“ Tento dotyčný pro Vás představuje velké ohrožení a nesmí Vám uniknout, proto učiňte jako skupina opatření, aby Vám neuniknul. Hra bude trvat dvě minuty. Končí slovem STOP se třemi tlesknutími. VARIANTA: „Slepí hráči“ ve vymezeném prostoru chytají „člověka“. Popis činnosti: Hrajeme obdobu slepé báby naruby. Reflexe: Má někdo tušení, čím může být tato země jiná? (Lidé tam jsou slepí.) Změnilo se něco ve vašem jednání, když jste zjistili, že uprostřed stojí ohrožení? Uvědomil si změnu i ten, kdo viděl? Jak jste se cítili jako slepci? Dostali jsme se do vesnice, do které se zřítil horolezec Nuněz a nyní se podíváme, jak to v této zemi vypadá. Cíl: Výzva ke spolupráci skupiny. Zažít si ohrožení v podobě „odlišného“ elementu. Realizace: Skupina spolupracovala velmi rychle a dobře. Viky si dřepla a všichni ji obklíčili. Působila vystrašeně. Ostatní děti byly nadšené a přály si hru opakovat. Svolily jsme ještě ke dvěma opakováním. Děti velmi dobře odhadly, jak to bude ve vesnici vypadat, že lidé budou slepí a on bude jediný, který bude vidět. MALOVÁNÍ – KRESLENÍ VESNICE A ŽIVÉ OBRAZY Pomůcky: část textu o vesnici - malby domů a chodníků, cesty (viz příloha 3) Učitel: Podíváme se , jak to vypadá v Zemi slepců. Za chvíli dostanete do skupiny svá výtvarná zadání a vaším úkolem je ilustrovat to, co si přečtete. Skupina, která bude mít hotovo, přinese své dílo do naší „galerie“. Nyní se projdeme touto galerií a dotvoříme obrazy z této vesnice našimi těly. Zkuste procházet bez mluvení, abyste slyšeli, o čem Vám budu vyprávět. Třikrát nebo čtyřikrát vyprávění zastavím a v té chvíli všichni společně vytvořte živé obrazy z vašich těl. Ty nám ukáží a zpřesní, jak to ve vesnici vypadá. Pojďme si ještě ujasnit, co znamená živá fotografie nebo živý obraz... Co odlišuje fotografii od reality? (zmrazení v pohybu, ticho). Děti živými obrazy dotváří témata: KAMENNÉ DOMY, PRACOVNÍ DOBA SLEPCŮ, VOLNÝ ČAS SLEPCŮ, HRY DĚTÍ.... Popis činnosti: Děti prochází galerií (kterou tvoří jejich malby). Ilustrace dotváří svými těly - živými obrazy. Reflexe: Co jsme zjistili? Co byste ještě řekli, jaké spatřujete rozdíly ve městě slepců od jiného města? Zkuste se poradit ve skupině a zvolte jednoho mluvčího, který bude souhlasit a sdělí nám Vaše myšlenky. Cíl: Budování kontextu a fikce vesnice slepců. Prozkoumávání jejich života. Realizace: Při zadávání tohoto úkolu jsme zjistily, že máme velký časový skluz. Proto jsme již nerealizovali živé obrazy a nechaly jsme děti pouze pohovořit o odlišnostech vesnice slepců. Cítily jsme, že pro některé děti bylo náročné si představit, jak to v zemi slepců vypadá. Při diskusi šly některé děti do velmi osobních rovin (Co pomlouváte náš obrázek apod.), tak jsme se pouze vrátily k našemu cíli, zda jejich malba opravdu ilustruje daný text. KOLEKTIVNÍ ROLE NUNĚZE A UČITEL V ROLI Pomůcky: zástupná rekvizita pro stařešinu – klobouk a hůl Učitel: Za chvíli se stanete jedním člověkem Neknězem, které ho slepci objevili a dotáhli před stařešinu. Předáváte si slovo. Já se proměním v stařešinu, až si nasadím klobouk a vezmu si hůl. (Odkud jsi přišel? Nevěřím, náš svět končí těmito stěnami a nad námi je kamenná pokrývka. Pojď blíž. Ohmatává ruce – ty máš drsnou kůži. Hrubé chlupy jako lama. Ohmatává obličej - Ty jsi divný tvor. Ty budeš člověk. Otcové nám vyprávěli, že člověk může vzniknout působením přírodních sil. Je čerstvě stvořený. Při chůzi ještě klopýtá, plete do řeči slova, která nemají žádný význam. Jaká obloha a zrak, nic takového neexistuje. My máme dobré uši a špičky prstů. Nenabyl ještě rozumu! Má ještě nevyvinuté smysly! Ale my jej přivedeme k rozumu. – PODOBNÉ VĚTY BY SE MĚLY OBJEVIT V ROZHOVORU.) Popis činnosti: Učitel je v roli stařešiny, klade otázky Nunězovi (kolektivní role dětí) a lehce se mu vysmívá. Reflexe: Co jsme se dozvěděli? (Nuněz je pro slepce ohrožení, cizí nežádoucí element, je nutné, aby se nám přizpůsobil, je to člověk a ještě nemá vyvinuté smysly.) Cíl: Nahlédnout do hodnot a životní filosofie slepců. Realizace: Někteří žáci nemají s dramatickou výchovou zkušenosti, tak byla pro ně kolektivní role náročná. První pokus se nám nezdařil, Sandra vystoupila z role a vyzvala žáky, kteří již nyní vědí, že je tato aktivita pro ně náročná a vede je to k přílišnému vtipkování, aby z role vystoupili – pokud chtějí, posadili se a aktivitu pouze sledovali. Čtyři žáci toho využili. Sandra znovu vstoupila do role a druhý pokus se již zdařil. Učitel v roli tak sdělil klíčové informace o filosofii slepců.

3 VYUČOVACÍ HODINA – KRIZE – ÚNIK A LÁSKA ŠKÁLA – CO MÁM DĚLAT? Pomůcky: značky na označení dvou míst Učitel: Nyní si představte mezi těmito značkami pomyslnou čáru. Tato značka znamená: „Ano, měl bych se pokusit o útěk.“ Značka na druhém konci znamená: „Ne, žádná vzpoura, musím se přizpůsobit.“ Postavte se, kdekoliv to cítíte, měli byste mít promyšlený důvod, proč se tam stavíte. (děti se rozestaví) Zkuste povědět nejbližšímu hráči, proč jste se postavili přímo na toto místo. Mohl by někdo sdílet svůj důvod s celou skupinou? Popis činnosti: Hráči se rozestaví mezi značky na pomyslné škále a sdělí důvod, proč se postavili právě na toto místo. Cíl: Účastníci procesu mají příležitost vyjádřit svůj postoj k situaci Nuněze sami za sebe. Cílem je propojit jejich zkušenosti s příběhem.

Realizace: Byly jsme překvapeny, jak se děti rozestavěly a kolik z nich mělo potřebu veřejně se vyjádřit. Na jedné straně stály děti, které argumentovaly, aby jim dal šanci, aby zkusil poznat jejich svět a pak je něco naučil. Na druhé straně padaly argumenty typu, že tam zemře, že se má rozhodně pokusit o útěk. Uprostřed stálo několik jedinců (asi 3), kteří nevěděli, jak se mají rozhodnout, spíše se přikláněli k názoru, aby je lépe poznal. PŘIPRAVENÁ IMPROVIZACE – ŠEST SITUACÍ Pomůcky: barevný tisk textů (rozstříhat až na místě podle počtu žáků) Učitel: Pojďme se podívat, co udělal Nuněz. Čeká nás šest živých obrazů, které se rozehrají do plné rolové hry. Tyto situace budou na sebe navazovat. Za chvíli se rozdělíme do čtyř skupin. Každá skupina si přečte svůj úkol a připraví si situaci, kterou pak bude prezentovat. Každý si vylosuje kousek barevného textu. Až to uděláte, nechte si jej ukrytý v dlaních. Až budou mít všichni vylosováno, dáme všichni zavřenou pěst s lístečkem doprostřed kruhu a společně ve stejný okamžik dlaň otevřeme. Stejné barvy půjdou k sobě, složí si svůj text a začnou pracovat. Na přípravu máte 6 minut a myslete na to, že váš výraz tváře nám prozradí, kdo jste a jak se cítíte. Popis činnosti: Hráči se rozdělí do skupin podle barevných textů a připraví si situaci podle textu, který si složí z předešlé aktivity. Cíl: Odkrývání významů epického materiálu. Realizace: Ačkoliv jsme byly dvě a obcházely jsme jednotlivé skupiny, tak jsme při prezentaci zjistily, že jedna skupina si nestihla situaci připravit, protože žáci nebyli schopni se dohodnout. PREZENTACE SITUACÍ Pomůcky: triangl Učitel: Všichni dostanete pořadí. Uvidíme „přerušovaný film“ zvukem trianglu. V této části jsou diváci, na pódiu budou herci. Dvakrát zazvonění trianglu znamená, že si diváci zavřou oči. Jedno zazvonění je znamení pro diváky, že obrazy jsou připraveny k prezentaci a mají si otevřít oči. Popis činnosti: Skupiny předvedou svoji situaci. Návaznost skupin vytvoří dojem hraného filmu. Cíl: Přiblížení Nunězova postoje a jednání. REFLEXE – SILUETA NUNĚZE Pomůcky: balicí papír se siluetou Učitel: Pojďme dát hlavy dohromady a pojmenovat si situace, které jsme viděli. Co jsme viděli? Co nás překvapilo? Co Vás zaujalo a proč? Jak se Vám dařilo spolupracovat? Popis činnosti: Shrnujeme informace z rozehraných situací. Vpisujeme i otázky. Mluvíme i o spolupráci ve skupinách. Realizace: Na podrobnou reflexi nám bohužel již nezbýval čas. Linn a Viky shrnuly, co jsme viděli (příběh, jak byl Nuněz na pokraji sil, když mu ostatní nerozumí, a tak se rozhodl o útěk).

4 VYUČOVACÍ HODINA – ZÁVĚR – ROZHODNUTÍ – ÚTĚK, ODSTRANĚNÍ ANOMÁLIÍ

ČTENÍ O ZAMILOVANOSTI Pomůcky: text zamilovaní Učitel: Nyní se pohodlně posaďte a poslechněte si, co se Nunězovi přihodilo. Popis činnosti: Účastníci naslouchají čtenému textu. Cíl: Zprostředkovat zkušenost o jeho citech. Realizace: Magda výrazově přečetla text, žáci pozorně naslouchali. POHLED SLEPCŮ NA JEJICH VZTAH – HRA V ROLI SLEPCŮ – DUŠEVNÍ CHOROBA Pomůcky: rekvizita pro stařešinu Učitel: Vstoupím do role Yacoba, který se přijde poradit se shromážděním vědců–slepců. Rozhovor by měl směřovat k myšlence, že oči jsou pro Nuněze duševní choroba, která mu dráždí mozek. Popis činnosti: Rozhovor v plné rolové hře. Účastníci jsou v roli vědců a učitel v roli stařešiny. Cíl: Psychofyzicky si odehrát rozhodnutí pro Nuněze. Realizace: Bohužel kvůli časovému skluzu jsme tuto aktivitu vypustily, dětem jsme tuto informaci pouze sdělily (Nuněz byl označen za duševně chorého.). DOPISY (VZKAZY) PRO NUNĚZE Pomůcky: bílé papíry a psací potřeby Učitel: Zastavme se a pojďme zkusit napsat Nunězovi dopis. Zkuste napsat, co mu doporučujete a proč. Jak byste se rozhodli na jeho místě vy? Popis činnosti: Účastníci na základě svých a prožitých zkušeností zkusí formulovat svůj postoj k dané situaci. Písemným vyjádřením sdělují svůj postoj k dané situaci. Cíl: Žáci si zkusí pojmenovat svoje životní zkušenosti a vyjádřit svůj názor k Nunězovu rozhodnutí. Realizace: Všichni byli schopni napsat svůj postoj (dokumentace viz příloha). HLASOVÁNÍ Pomůcky: papírky a klobouk Učitel: Má Nuněz zůstat a podstoupit operaci? Svou radu vyjádřete jasně slovy ANO, Ne. Napište tato slova na papírek a vhoďte jej do klobouku. Popis činnosti: Žáci vyjádří svůj názor. Cíl: Žáci dostanou příležitost rozhodnout se za Nuněze. Realizace: Kvůli časovému skluzu byla aktivita vypuštěna. ODEHRÁT ZÁVĚR PODLE JEJICH VOLBY – SIMULTÁNNÍ IMPROVIZACE Učitel: Vrátíme se do osvědčených skupin, v nichž se odehraje vaše volba. Všechny skupiny budou závěr příběhu hrát současně. Popis činnosti: Simultánní improvizace podle jejich volby. Cíl: Ukončení příběhu dramatickou situací. Realizace: Kvůli časovému skluzu byla aktivita vypuštěna. ZÁVĚREČNÁ REFLEXE Pomůcky: papíry Učitel: Co si z dnešní lekce odnášíte? Čeho si ceníte? Co bylo pro Vás obtížné? Která aktivita Vás potěšila a proč? Do které aktivity se Vám nechtělo a proč? Máte potřebu ještě někdo něco sdělit? Máte pro nás nějaké ocenění nebo doporučení? Popis činnosti: Diskuse s žáky na koberci. Některé odpovědi na otázky píší slovně. Cíl: Společné zhodnocení projektu. Realizace: Všechny děti hodnotily společnou práci na příběhu Nuněze velmi kladně. Oceňovaly, řečeno jejich slovy...divadlo (připravené improvizace), úvodní horolezeckou dráhu, slepou bábu naruby. REFLEXE SANDRA HOLÁKOVÁ Během této práce jsem si vyzkoušela, že párová výuka (i příprava) není jednoduchá záležitost. Uvědomila jsem si, jak je důležité dokázat si pojmenovat svoje role a dohodnout si úkoly. I přes náročnost tohoto typu práce, se mi s Magdou pracovalo velmi dobře. Společně jsme si vyzkoušely vytvořit strukturované drama. Mám radost, že se nám projekt vydařil. Během procesu příběhu byly děti aktivní, zapojené, komunikující a s námi spolupracující. Líbily se mi jejich originální dopisy, ve kterých vyjádřily svůj postoj k dané věci. Domnívám se, že všechny tři stanovené cíle jsme naplnily. Pro sebe jsem si objevila i potvrdila, jak demokratický přístup k žákům vytváří příjemné a bezpečné prostředí nejen pro žáky, ale i pro učitele. Opravdu jsem měla dobrý pocit, že jsme 26 žáků dokázaly udržet pozorných a relativně soustředěných. Cením si příležitosti opět si vyzkoušet hru v roli a sledovat jednání žáků. Objevila jsem si, jak dramatická výchova je mocným nástrojem k utváření postojů a schopnosti naučit se rozhodovat a řešit problémy. REFLEXE MAGDALENA PTÁČKOVÁ Byla jsem ráda, že jsem mohla na projektu spolupracovat se Sandrou, o které si myslím, že je výborná učitelka. Je důsledná, přátelská, tvůrčí a empatická. To vše může zúročit nejen v hodinách dramatické výchovy. Ukázala mi v praxi, jak je důležité dodržování pravidel, bez kterých by se lekce staly neudržitelné, zvláště v počtu 26 žáků. Dále byla pro mě cenná zkušenost se strukturováním dramatu. Poprvé jsem měla možnost si tento typ práce vyzkoušet a ráda bych se mu věnovala i v budoucnu. Myslím si, že se nám projekt vydařil a cíle byly naplněny. Opět se musím vrátit k Sandře, která se snažila udržet pozornost žáků ve všech aktivitách, od ničeho neutíkala, naopak si sjednala v hodinách klid a ztišení vhodnou motivací anebo dodržením slíbených pravidel. Žáci byli vtaženi do příběhu už od samého začátku. Vrchol pozornosti a spolupráce spatřuji v momentě, kdy Sandra v roli stařešiny vedla s žáky rozhovor a ti reagovali s naprostou fascinací ve tváři v situaci, ve které se Nuněz ocitl. Přesvědčovali, a to nejen slovně!!!, že vidí, že svět existuje i za branou země slepců apod. Prostě krásný zážitek! Všimla jsme si i některých kluků, kteří na sebe rádi upozorňovali, jak se při některých činnostech plně soustředili a děj příběhu prožívali. Například, když jsme objevili krosnu a ptaly jsme se, co se mohlo stát, a následně, když jsme měli nahlédnout do myšlenek Nuněze. To mě utvrdilo v tom, jak je dramatická výchova prospěšná i třeba jako vhodná metoda pro soustředění a hlavně, kolik otevírá možností nahlédnou do nějaké problematiky – skrze metody a skrze zapojení různých stylů práce - žáci přemýšlejí, myslí, filosofují a převážně jednají. Z lekcí si odnáším hluboký a myslím i trvalý zážitek a děkuji Sandře za získání nových zkušeností a poznatků. PŘÍLOHA 1

Z deníku ... Ani nevím, kolik to už může být dnů, co jsem se ztratil. Musel jsem padat dobrých tisíc stop po svahu, v oblacích sněhu jsem proletěl na sráz ještě příkřejší. Byl jsem po něm smýkán, omráčený, bez smyslů, avšak bez jediné zlomeniny. Až nakonec jsem se dokutálel a zůstal jsem ležet v měkkých bílých spoustách. Má výprava zmizela bůhvíkam. Přede mnou v dálce je lučinaté údolí a spolu s ním i shluk podivných chatrčí. Pustá krajina mě neděsí proto, že je těžké tady sehnat jídlo a vodu. To, co mi na ni vadí nejvíc, je absence života. Vždy mám pocit, jako bych se ocitl na vyprahlé a bezútěšné planetě vzdálené všemu, co je mi milé. O to krásnější setkání je se vším živým. I pták se najednou stává mým vítaným společníkem, s nimž mohu sdílet svůj těžký osud. A co teprve lidé! Jen v těchto okamžicích si plně uvědomuji, jakou radost mi jejich blízkost přináší... Z deníku ... Ani nevím, kolik to už může být dnů, co jsem se ztratil. Musel jsem padat dobrých tisíc stop po svahu, v oblacích sněhu jsem proletěl na sráz ještě příkřejší. Byl jsem po něm smýkán, omráčený, bez smyslů, avšak bez jediné zlomeniny. Až nakonec jsem se dokutálel a zůstal jsem ležet v měkkých bílých spoustách. Má výprava zmizela bůhvíkam. Přede mnou v dálce je lučinaté údolí a spolu s ním i shluk podivných chatrčí. Pustá krajina mě neděsí proto, že je těžké tady sehnat jídlo a vodu. To, co mi na ni vadí nejvíc, je absence života. Vždy mám pocit, jako bych se ocitl na vyprahlé a bezútěšné planetě vzdálené všemu, co je mi milé. O to krásnější setkání je se vším živým. I pták se najednou stává mým vítaným společníkem, s nimž mohu sdílet svůj těžký osud. A co teprve lidé! Jen v těchto okamžicích si plně uvědomuji, jakou radost mi jejich blízkost přináší...

PŘÍLOHA 2 ZTRACENÝ CESTOVATEL

Už jsou tomu tři měsíce, co anglická horská výprava objevila krosnu světoznámého cestovatele Nuněze. Ten zmizel. Vypráví se, jak se skupina propracovala nejobtížnější, téměř kolmou cestou až k patě nejvyšší stěny, jak si budovali noční bivak na úzké římse a jak náhle zjistili, že se jim Nuněz ztratil. Volali, křičeli a hvízdali a odpověď nepřicházela. Když se ráno rozbřesklo, narazili na strmou sněhovou návěj, kde ležela jeho krosna. Všichni se domnívají, že jí proletěl spolu se sněhovou lavinou. Jediná stopa vedla na okraj úděsného srázu, pod nímž bylo ukryto vše, co přišlo potom. Mrtvola se nenašla a mezi lidmi se povídají báchorky, že přežil a žije v ztracené říši v horách...

PŘÍLOHA 3 A. SKUPINA Většinu povrchu údolí zabíraly zelené louky poseté spoustou krásných květů. Na kopcích se pásly lamy. B. SKUPINA Uprostřed vesnice vedla pravidelná síť cest dlážděných černými a bílými kameny, každá jinak vysoká. C. SKUPINA Chatrče stály v řadě po obou stranách hlavní cesty. Přístřešky vypadaly jako stáje nebo krmítka pro stáda. Chatrče se mu zdály podivné, stejně jako celé údolí. Byly nahozeny omítkou, která byla šedivá, jinde nahnědlá, jinde temně hnědá. D. SKUPINA Ze srázu stékal vodopád, který ústil do říčky, která lemovala údolí.

PŘÍLOHA 4 TEXTY K PŘIPRAVOVANÉ IMPROVIZACI SITUACE PRVNÍ Seděli se svěšenou hlavou, uši pozorně natočeny směrem k němu a on se jim poctivě snažil povědět, co znamená vidět. Vyprávěl o krásách, které zrak poznává, o pohledu na hory, na oblohu, na východ slunce a oni mu naslouchali s pobavenou nedůvěrou, která se vzápětí změnila v odsouzení. Říkali, že nic takového jako hory není, že přece tam na konci skal, kde se pasou lamy, je opravdický konec světa. SITUACE DRUHÁ Pokud jim popisoval mraky a hvězdy, měli to za děsivou prázdnotu. Tvrdili, že nad nimi je strop jeskyně, který je nesmírně hladký na dotek a ten jim dává vláhu a padají z něj laviny. Prohlásili, že jsou to zlé myšlenky. SITUACE TŘETÍ Když mu nikdo nevěřil, rozhodl se jim objasnit praktickou stránku ceny zraku. Jednoho rána spatřil Pedra, jak přichází cestou, které se říkalo Sedmnáctá, byl však ještě z dosahu jejich sluchu a čichu, a tak jim o něm pověděl. „Za chvilinku, sem přijde Pedro,“ prorokoval. Nějaký stařec poznamenal, že Pedro na Sedmnácté nemá co dělat, a pak, jakoby na potvrzení jeho slov, blížící Pedro odbočil a šel po desáté, směrem pryč. Když Pedro nedorazil, vysmáli se mu. SITUACE ČTVRTÁ Po všech nezdarech se jej zmocnil vztek a rozhodl se použít násilnou cestu v přesvědčování. Chopil se rýče a chtěl udeřit, ale zjistil o sobě novou věc, nedokáže chladnokrevně udeřit slepce. „Polož ten rýč,“ volali na něj. Odstrčil jednoho slepce a utíkal pryč z vesnice. SITUACE PÁTÁ Utekl pryč z vesnice a usadil se na louce. Z dálky pozoroval, jak vzali klacky, čenichají, poslouchají a narazili na jeho stopu. Jeden z nich se sehnul a po hmatu ji sledoval. Ostatní jej následují. Stál pevně a svíral rýč oběma rukama. Když jej obkroužili, zavolal: „Dejte si pozor, budu si dělat, co chci, a chodit, kam chci!“ SITUACE ŠESTÁ Když unikl, zjistil, že není, kam utéct, nelze je vyvraždit, mám hlad a potřebuji spát. Vrátil se a omluvil. „Byl jsem bláhový, to je asi tím, že jsem čerstvě stvořený.“ Ptali se ho, jestli stále ještě vidí. „Ne, nic takového,“ odpověděl. Zeptali se ho, co má nad hlavou. „Nad hlavou je střecha kamenná a hlaďoučká. Už se mě na nic neptejte a dejte mi prosím najíst.“

PŘÍLOHA 5 ZAMILOVANÝ NUNĚZ A tak se stal Nuněz jedním z obyvatel Země slepců, kmen přestal být ledajakým kmenem a rozpadl se pro něj na známé jednotlivce (Pedro, Yacob, Medina-saroté…), zatímco svět za horami byl stále vzdálenější a méně skutečný. Yacobova dcera Medina v zemi slepců nebyla příliš ceněna, neboť měla pevné rysy a postrádala onu lesklou pleť na omak (pro slepce ideál krásy), ale Nunězovi se hned napoprvé zdála krásná. Její zavřená víčka nebyla zapadlá, jak to bylo v údolí běžné. Měla dlouhé řasy, které ji podle tamějšího úsudku hyzdily. A měla zvučný hlas, nevhodný pro zjemnělý sluch slepců. A tak byla bez nápadníka.

Nastal čas, kdy se Nuněz domníval, že pokud získá její přízeň, smíří se s tím, že v údolí zůstane navždy. A tak vyhledával příležitosti, kdy ji mohl překvapit, pomoci, oslnit a vyprávět jí. Až si jej všimla a opětovali si stisk rukou. Tak se stalo, že se do sebe zamilovali. Údolí se pro něj stalo celým světem a svět za horami se zdál jen pohádkou, o které jí vyprávěl šeptem a ona mu naslouchala. Jeho láska ztratila na bázni a on získal odvahu požádat Yacoba – stařešinu o její ruku.

Auorky si práci věcně a pocivě zhodnotily samy. Současně dávají čtenáři nahlédnout do spolupráce na tvorbě a vedení lekce. Nejen u Země slepců, ale i u dalších skupinových projektů dobrý výsledek napovídá, že jde o efektivní přístup k  vzdělávání v didaktice. Cenné je,   že si  studenti sami mezi sebou předávají zkušenosti, ale také se přátelským  způsobem  navzájem kritizují, když některý člen navrhuje nevhodný postup práce. Jestliže si to vyříkají mezi sebou, je to chápáno jako spolupráce, kdyby totéž vyslovil pedagog, bylo by to hodnocení,  tj.  skrytá klasifikace. A spolupráci člověk přijímá ochotně, kdežto klasifikace vyvolává obavy a  může vyústit do sebeobrany a neproduktivního zdůvodňování ex post.

Lekce Františka Oplatka podle úryvku ze Steibeckova Ryzáčka je součástí výuky čtenářské gramotnosti. John  Steinbeck (1902-1968) nositel Nobelovy ceny za literaturu tuto novelu poprvé vydal v roce 1949. František Oplatek se soustavně věnuje čtenářské gramotnosti, metodě, jejímž účelem je dosáhnout u čtenářů plného pochopení skrze spojení literárního díla s osobní zkušeností žáků.

František Oplatek: Ryzáček

Literární zdroj: John Steinbeck: Ryzáček – úryvek z 1. kapitoly Dárek, překlad Aloys a Hana Skoumalovi, 2. vyd., Alpress 2006 Časový rozsah: 30 – 45 minut Skupina: Žáci 5.- 6. ročníku Čtenářské cíle: Žák si na základě pozorného čtení uvědomí hlavní téma textu i další myšlenky v textu obsažené. Žák využije tyto informace ke hledání souvislostí v rovině „já – text“ a „text – svět“. V rámci skupiny sdílí zážitky z četby a podílí se na výběru nejvhodnějších předloh pro dramatické zpracování. Žák využije čtenářskou strategii vysuzování a předvídání Na základě těchto aktivit se žák seznámí s danou čtenářskou strategií a uvědomí si výhodnost a účinnost jejího využití. Cíle dramatické výchovy: Žák si zopakuje metodu živého obrazu a plné hry. Žák aktivně vstupuje do jednotlivých rolí. Žák zkoumá téma na základě vlastní zkušenosti. Žák na základě přečtených reálií usuzuje na charakter dané postavy a jedná v rámci této postavy. Žák usuzuje na jednání dané postavy a improvizuje jej. Aktivně spolupracuje v rámci skupin. Prezentuje v rámci skupiny výsledky své práce před ostatními a aktivně se podílí na reflexi. „Lov na literární postavy“ Každý napíše na štítek jméno jedné oblíbené literární postavy a nalepí jej v kruhu spoluhráči na záda tak, aby ho nikdo nepřečetl. Pak učitel počítá do 30 a všichni se začnou pohybovat rychlou chůzí – úkolem každého hráče je přečíst a zapamatovat si během tohoto časového limitu co nejvíce jiných literárních postav. Nesmí se chodit u zdi, sundávat štítky apod. Po vypršení limitu obdrží každý hráč papír a tužku a během minuty musí zapsat co nejvíce „ulovených“ jmen. Společně si při reflexi všichni vzájemně přečtou literární postavy a vysvětlí ty neznámé. Zároveň si hráči uvědomí určitou hierarchizaci těchto postav a akcentují se postavy dětských literárních hrdinů. V rámci diskuse si uvědomí, proč tyto postavy vlastně vzbuzují náš čtenářský zájem (podobný věk, zájmy, tužby, problémy, životní osudy apod.). Nejbarevnější vzpomínka Všichni se posadí do kruhu, každý uvede jednu vzpomínku z dětství, kterou vnímá jako nejbarevnější (popř. nejstarší, nejvtipnější, nejpodivnější apod.). Poté hráči uvedou nějakou konkrétní osobní vzpomínku, v níž hrálo důležitou roli jakékoliv zvíře. Sochy vzpomínek – navození tématu Každý chodí prostorem na hudbu, při jejím přerušení hráči zavřou oči a utvoří sochu své osobní vzpomínky na tato učitelem zadávaná témata: nedělní ráno, nemohu se dočkat, tma, vůně, našel jsem odvahu, těším se, stydím se, …, dárek). Tyto sochy vzpomínek není potřeba pojmenovávat, jedná se o vzpomínky osobního charakteru. Při ztvárnění vzpomínky na slovo dárek ale učitel skupinu obchází a každý nahlas sdělí, o jaký dárek se jedná. Vzpomínání na dárky Kruh, reflexe předchozí aktivity - kdo má zájem, podělí se s ostatními se svými vzpomínkami. Pak si každý vzpomene, jaký nejlepší dárek jako dítě dostal, ale také, jaký „nejtrapnější“. Reflexe - jaké dárky vnímáme jako nejlepší a nejhorší, jak je tomu u dospělých, jak u dětí, je lepší dávat, nebo dostávat apod. Zajisté se mezi vzpomínkami také objeví situace, kdy bylo darované, nebo alespoň očekávané, nějaké zvíře Četba textu, vzpomínky Každý dostane nakopírovaný úryvek (John Steinbeck – Ryzáček, úryvek z kapitoly 1. Dárek), najde si příjemné místo v učebně a text si samostatně nejméně dvakrát přečte. Stručný obsah úryvku: Desetiletý venkovský chlapec Jody dostává vysněný dárek – rezavé hříbátko poníka. Poprvé se s ním setkává ve ztemnělé stáji plné zvířecího pachu v přítomnosti otce a Billyho Bucka. Přísný otec farmář Carl Tiflin mu přitom klade na srdce, že se musí o hříbě náležitě starat, jinak prý ho prodá. Jody, který stále nemůže uvěřit, že je hříbátko jenom jeho, napřáhne k poníkovi ruku a ten ho kousne. Jody je však pyšný, jak má jeho koník silné zuby, což vyvolá u dospělých mužů smích. Jody pak ve stáji osamí s Billym Buckem – pomocníkem na farmě, se kterým může hovořit snáze než s přísným otcem a znovu se Billa optá, zda je poník opravdu jeho. - Společně vysvětlíme neznámé výrazy. Poté každý žák dostane papír se dvěma sloupci. Na základě nějaké části textu (část věty, věta, několik vět, ale ne pouze jedno slovo) pak napíše do jednoho sloupce dvě své osobní vzpomínky (přesně, nebo alespoň v bodech) a k nim do sloupce druhého doslova opíše příslušnou textovou pasáž, která tyto konkrétní vzpomínky vyvolala. Tato aktivita využívá čtenářské strategie vyhledávání souvislostí v rovině „já – text“. Oživení vzpomínek Skupiny po čtyřech, pěti – hráči si ve skupině nejprve sdělí své vzpomínky, pak společně jednu vyberou a ztvární plnou hrou (pohyb i slovo). Diváci při prezentaci hledají v textu pravděpodobnou výchozí pasáž a hádají autora vzpomínky. (Jedná se o rozvíjení čtenářské strategie aktivizace vlastních zkušeností a vysuzování okolností z textu.) Je důležité, aby po proběhnutí prezentace všech skupin měl každý žák možnost své vzpomínky krátce sdělit ostatním (pokud samozřejmě chce). V neposlední řadě si žáci na základě osobních vzpomínek a podobných pocitů budují vztah k postavě hlavního hrdiny – chlapce Jodyho. Charaktery postav Stejné skupiny na balicí papír nakreslí siluety tří postav – Jody, otec, Billy Buck. Dovnitř každé postavy pak zapíší informace o postavě, které se čtenář dozvídá přímo z textu. Vně siluety pak informace, které si čtenář může domýšlet. Pak společně přečtou ostatním a vysvětlí, proč byly zapsány vně postav právě tyto informace (čtenářské strategie vysuzování a kladení otázek). V diskusi si opět mohou uvědomit některé společné rysy s osobou Jodyho, ale i nacházet podobnosti v postavách dospělých postav ze svého života s postavami v textu. Žáci si uvědomují a vytvářejí charaktery daných postav, jejichž znalost uplatní v následující aktivitě. Pravděpodobné situace Skupiny mají za úkol zahrát plnou hrou (pohyb i mluvené slovo) pravděpodobnou situaci, v níž vystupují všechny tři postavy – Jody, jeho otec a Billy Buck. Učitel tyto situace opět může zadat (např. společná snídaně, práce na poli, ve stáji, návštěva pouti, cirkusu…). Diváci vnímají charaktery postav a konfrontují je s jejich jednáním v hraných situacích. Uvědomují si, zda charaktery odpovídají představám z minulé aktivity. Lze zadat i ztvárnění situace dalšího pokračování děje plnou hrou – jak tedy může pokračovat děj ve stáji při prvním setkání Jodyho s hříbětem (čtenářská strategie vysuzování a předvídání dalšího děje). Při reflexi je opět nutné si uvědomit, zda nabídnuté situace zobrazující další pokračování mohou být adekvátní a pravdivé vzhledem k přečtenému úryvku. Při další četbě (společné či individuální) pak je třeba porovnat skutečný text s představami skupin. Práce postupuje od osobní zkušenosti a prožitků žáků a vyvolávání vzpomínek tu tvoří podstatnou část celé lekce, odtud se aktivity odvíjejí a odtud pedagog dochází k zážitku z literárního díla, a to zejména v rovině „já-text“. Lekce odtud postupuje k Ryzáčkovi, proto technika „postava na zdi /na papíře“, která bývá obvykle v počátečních částech lekce nebo projektu, je zde výsledkem osobních zkušeností žáků, což je dáno hlavním cílem vyučovací hodiny. Kombinace dvou moderních autorů a jednoho starořeckého: Ezop žil asi v 6. století př. n . l., Jiří Kolář (1914 – 2002), básník, výtvarník, dramatik a překladatel a Josef Hiršal (1920- 2003) básník a autor literatury pro děti jsou představiteli nedávné minulosti. Spolu napsali nejen životopis Ezopův, ale také knížky o Enšpíglovi, o Kocourkovu, Palečkovi krále Jiřího a o Baronu Prášilovi. Kolář žil od roku 1980 v emigraci v Paříži, po Listopadu se často vracel do Prahy, koncem 90. let definitivně. Byl signatářem Charty 77, angažoval se v samizdatu a proto za normalizace jejich knihy, poprvé vydané v 60. letech, nesměly vycházet. Nová vydání jsou z doby po listopadu 1989. Tato pětice jejich knih patří do kategorie převyprávění mytologických a hrdinských i jiných tradičních děl vzniklých v minulosti a tvořících základ evropské kultury.

Barbora Fuková, Lenka Kohoutová, Ivana Martykánová: Ezop

Skupina: 13 dětí ve věku 7 – 16 let, děti se vzájemně neznaly, část jich neměla zkušenosti s prací v LADO Realizace: ZUŠ Zábřeh, učebna LADO, 11. 3 2017, pětihodinový workshop, rozdělený do dvou bloků Literatura: J. Hiršal – J. Kolář: O podivuhodném životě mudrce Ezopa Pomůcky: sádrové obvazy, misky s vodou, vazelína, akrylové a temperové barvy, provázek, štětce, fixy, papíry, balicí papír, barevné lístečky s písmeny, nahrávka antické hudby, přehrávač, papírové utěrky, mikrotenová plachta, osvětlení, kniha J. Hiršal – J. Kolář – O podivuhodném životě mudrce Ezopa, informace o Ezopovi, bajka Pravdomluvný člověk a úlisný lhář

TÉMA: Zevnějšek člověka nevypovídá o jeho vnitřní hodnotě, důležitý je intelekt a morálka Život v otroctví, omezení svobody, porovnání dnešního a tehdejšího života Otevření otázky spravedlnosti Ezopův život a jeho bajky – bajka jako východisko pro morální ponaučení

CÍLE: Osobnostně - sociální Vytváření vlastních morálních hodnot Hledat vlastní názor na problém a obhájit ho, formulace argumentů Práce ve skupině a společná zodpovědnost za výsledek práce Dramatické Rozvíjet hru v roli a improvizaci Seznámit děti s výrobou sádrových masek a jejich použití v realizaci bajky Práce s příběhem – zkoumat témata a konflikty dané doby Vzdělávací Seznámení s antikou a antickým divadlem, učit se poznávat některé rysy antické doby Seznámit se s dílem Jiřího Koláře jako výtvarníka, který ilustruje knihu O podivuhodném životě mudrce Ezopa

POPIS PROJEKTU

I. BLOK

1. Skupinové přivítání Žáci se seznámili s organizací dne, s bezpečnostními zásadami, s prostorem a základními pravidly, podle kterých se budou řídit

2. Seznamovací hra a)Všichni sedí v kruhu, každý se představí jménem. Při dalším opakování vysloví ještě jméno někoho z kruhu, přičemž se nesmí jméno opakovat. Poslední řekne jméno prvního. Hra začíná, že si jednotlivci při vyřčení jména vymění místa. Tempo se stále zrychluje. Chvíle na vydýchání a vytvoří se další „síť“ s názvy zvířat, začínající na první písmeno jmen hráčů. Nejprve se rozjede jedna síť, potom paralelně druhá, ale v této variantě pouze slovně. b)Všichni sedí v kruhu a začíná jeden z lektorů. „Já jsem jméno a rád dělám...“ Pantomimicky znázorní činnost a posléze ostatní opakují a znázorňují činnost. „Ona je jméno a ráda dělá…“. c) Od činnosti k vzezření. „Já jsem jméno a mám velký nos. „Pantomimicky znázorní činnost a posléze ostatní opakují.

3 Tvář, výraz, sympatie a)vymezení hracího prostoru (cca XP m) barevnou látkou s obličeji, antická hudba; štronzo x portamento úkoly – na signál chůze pouze po některých barvách, změna pohybu ve OD prostoru, chůze po obličejích ženy, muže; vyhledat veselý x smutný výraz, barvy vlasů, pohyb s omezením (tím se hráči fyzicky dostávají do různých pozic, které např. mohou napovídat nějaký handicap), obličej sympatický, zlý, hezký, hodný apod. Každý si vybere jeden obličej a pokusí se podle něj popsat a zkusit říct, jaký ten člověk asi je a podle čeho tak soudí b)Simultánní hra v roli - po výběru tváře chodí žáci po prostoru na hudbu, postupně se tím člověkem mohou stát. Určí si, jaké má tento člověk vlastnosti (mohou i písemně zaznamenat). c) Na signál se utvoří dvojice těch, co jsou k sobě nejblíže. Jak by vypadal rozhovor těchto lidí? (může se opakovat vícekrát, pokaždé jiná dvojice). Diskuze: Podle čeho žáci usuzovali vlastnosti dané osoby? Jaké bylo setkání s určitými osobnostmi.

Ideál krásy a dobra (kalokagathia)

a) Rozhovor, podle čeho usuzujeme, že je člověk krásný, co pro děti znamená ideál krásy a dobra, v jaké době se setkáváme s tímto pojmem (v Antickém Řecku). b) Popis doby - Lidé se nespokojili s bohem jakožto s jediným zdrojem informací a inspirace. Je sice pravda, že bůh zaujímal jisté místo ve starověké kultuře, ale už ji nedokázal ovlivňovat celou. Antičtí lidé nebyli první, kteří vzhlédli k přírodě, matematice, poesii, divadlu, chemii a obloze. Ale jako první dovedli popisovat věci přesně, systematicky a hlavně zcela nezávisle na náboženství, jen podle vysledovaných a potvrzených výsledků. Dokázali si vybudovat funkční a prosperující státy, tudíž se mohli více zajímat o kulturu, společenské vědy a technické disciplíny. Měli čas na jejich zdokonalování a vývoj. Řecko bylo zakladatelem moderního divadla, lidé se obklopovali pozemskou krásou, zabývali se filosofií a snažili se najít vyrovnaný a dobrý život.c) Vznik bajky - Ve starověkém Řecku vzniklo mnoho uměleckých děl a žánrů, které mají odkaz i v současné době. Po třídě jsou ukryta písmenka, ze kterých žáci složí slovo BAJKA. Úkolem je, najít všechna písmenka, zapsat si je, ale nikomu děti nesmí dát najevo, kde jsou písmenka ukryta. d) Rozhovor o tom, jestli nějakou bajku děti znají a jestli znají někoho, kdo bajky psal. Diskusí se dostaneme k Ezopovi. e) Aktivita – honička „Letovačka“ (podle toho jakou bajku děti znají, vybereme 2 zvířata, která použijeme do honičky) – dvojice, které se jednou rukou drží, druhá v bok a vytvoří tak loktem domeček. Honí např. lev myšku, která se zachrání tím, že vběhne do domečku (chytne se za loket někoho ze dvojice). Druhý ze stojící dvojice se okamžitě stává lvem a původní lev se promění v myšku. f) Vydýchání, každý si v prostoru najde místo, kde se mu bude nejlépe poslouchat. g) Přečtení bajky – Pravdomluvný člověk a úlisný lhář

Pravdomluvný člověk a úlisný lhář Putovali světem. Šli dlouho, předlouho, Až přišli do opičí země, Kde vládl samozvaný opičí král. Když poutníky spatřil, Rozkázal je zajmout a vyslechnout. Potom poručil zhotovit A donést na nejvyšší místo císařský trůn A shromáždil kolem všechny obyvatele. Sotva byl rozkaz vykonán, Přikázal cizince přivést A přede všemi se jich otázal, za koho jej považují. „Ty jsi král!“ řekl úlisně lhář. „A kdo jsou ti kolem?“ „To jsou tvoji dvořané, Rytíři a hejtmané, Vojevůdci, štítonoš, Správce, maršál, jídlonoš, Komorník a bojovníci, Poddaní a služebníci.“ Jakmile opičák uslyšel Poklonu tak lichotivou Pro něho i ostatní, Štědře muže odměnil. „Když je tak oblažil svým lhaním lhář,“ Uvažoval pravdomluvný, „oč víc budu poctěn já, řeknu-li pravdu!)

Jak tak uvažoval, Král ho zavolal a zeptal se: „Nyní pověz ty, kdo jsem já A všichni moji věrní?“ „Jste jeden jako druhý, obyčejné opice!“ Pravil ten, který miloval pravdu.

Král neodpověděl A dal ho opicemi roztrhat

Rysy bajky – o čem tato bajka vypovídá, jak souvisí s předchozími aktivitami. Vybírání postav z bajky, určení charakterů. Seznámení s výrobou masek ze sádrového obvazu – opičák – král, poddaní, pravdomluvný a lhář (teorie – antické divadlo a masky, amfiteátr, herci, koturny…) Výroba masky – příprava prostoru, ošetření pleti vazelínou, základní bezpečnostní instrukce, instrukce k postupu práce

Konec prvního bloku – během pauzy dodělávání masek, shrnutí

II. BLOK Aktivita – Všichni jsme stejní? Pohybová aktivita – určí se pohyb, tvar, místo, když vedoucí řekne tvrzení, které žáky vystihuje (př. do řady se postaví všichni, kdo mají rádi špagety….). Postupně se dostáváme od zevnějšku až po charakterové vlastnosti) Po hmatu poznat obličej kamaráda, po té ohmatat svůj a zjistit, co má s kým společné. Reflexe – je těžší najít rozdíly nebo společné věci? Ezop – Kdo byl Ezop Narodil se jako otrok, žil asi v 6. století př. n. l. „Měl protáhlý, škaredý obličej, hlavu jako melou, oči zapadlé a uhrančivé, pleť jako hlína černou, sražený krk, baňatá lýtka, placatá chodidla, ústa od ucha k uchu, břicho jako džbán a na zádech hrb. Navíc huhňal, breptal, koktal, nedovedl ze sebe vypravit souvisle jedno slovo.

Na druhé straně byl obdařen velkou moudrostí, chytrostí, vtipem a veselostí, takže dovedl každého rozesmát a poradit i tam, kde se zdálo, že je se vším amen a všechno na dobro ztraceno.“

Čtení z knihy – Dar bohyně Isis.

Dekorace masek temperovými barvami Ezop a jeho život Vyprávění, seznámení s jeho životem: Ezop se během svého života dostal k mnoha pánům, ale díky své výmluvnosti a chytrosti se z otroctví vymanil. Své pány i ostatní občany bavil svými příběhy a hádankami. V každém bylo skryto nějaké poučení. Aktivita Ve třídě jsou rozmístěny lístečky s poučením, děti mají ve dvojici vyjádřit, ve dvou živých obrazech moment konfliktu. Tzn. určit si prostor, kde se odehrává konflikt, kým žáci jsou, co bylo původcem děje a konflikt zapříčinilo. V další fázi budou žáci situace rozehrávat a ve třetí fázi dostanou instrukci sestrojit třetí obraz, který bude zachycovat možné řešení konfliktu. – Diskuze

„Svádět vinu na poctivé A sám chodit krást- Lapí tě později či dříve Vlastní lež jak past.“

„Dobrý skutek člověku Stokráte se vrací. Na světě se od věků Dobro dobrem splácí.“

„Chceš – li znát sídlo lidské ctnosti, Nehledej v slovech! Značí lež! Jen v jednání bez záludnosti – Jinde pravou ctnost nenajdeš!“

„Jazyk, jenž se propůjčuje zlému, Často nese smrt i nevinnému. Lstivý jazyk nevěstí Nic než zlo a neštěstí!“

„Vlk má vždycky vlčí cíl, Dravec dravčí spády. Přítel, jenž se osvědčil, Není hoden zrady!“

Přímý leckdy nevděk sklidí Se svou pravdomluvností, Pravda uším mocných lidí Často je jen drzostí!“

Žáci popíší a vysvětlí význam poučení, které by vystihovalo předchozí bajku, podle čeho se řídili. Reflexe

Ezop a král Kam Ezop přišel, všude ho vítali a naslouchali jeho moudrým a poučným rozprávkám. Tak se na svých cestách dostal až do Babylónie. (četba z knihy – v těch dobách panoval mezi vládci zemí podivný zvyk) – využití hádanek z textu. …..později byl Ezop obviněn ze spiknutí proti králi. Měl být popraven, ale šlechtic, který ho měl popravit, ho ukryl na svém statku v hrobce. Král Likur dostal opět další úkol od krále Nektanabuse, se kterým si nevěděl rady.

Chci vystavět strmou věž tak, že její témě oblohy se nesmí dotknout, ani pata země. Nařiď proto co nejdříve, ať se ke mně vypraví zedníci a kameníci, kteří stavbu postaví. odpovíš-li i na otázky, které ti hodlám ještě dát, daně i důchod ze všech mých zemí deset let můžeš pobírat.

Diskuse o tom, jak by si s tím poradili žáci. Navození tématiky řešení problémů – každý problém má řešení. Aktivita – Gordický uzel Děti se seskupí do kruhu těsně vedle sebe, zavřou oči. Zvednout nejprve levou ruku a chytí se něčí ruky. Poté zvednout pravou ruku a opět se někoho chytí. Následně otevřou oči a jejich úkolem bude se rozmotat. Žáci se snaží najít řešení a vymotat se ze zauzlování, aniž by si ruce protáčeli nebo se pustili. Posunutí příběhu Když král hořce litoval, že nechal popravit jediného, kdo mu mohl pomoci, šlechtic přivedl Ezopa ke králi. (Ezop a Nektanabus – jak si s tímto úkolem Ezop vtipně poradí)

Ilustrace Jiřího Koláře – seznámení s knihou a jejími ilustracemi, při čtení kapitoly Ezop a Nektanabus žáci napodobí styl kreseb a ve skupinkách se pokusí zachytit obsah. (kresba na balicí papír fixou, kolorování anilinovými barvami.) Vyvěšení kreseb ve třídě. Dramatizace bajky Žáci se rozdělí do dvou skupin. Úkolem je zpracovat bajku Pravdomluvný a lhář (využití masek) prostřednictvím 3 živých obrazů.
Samostatná práce ve skupině, postihnout nejdůležitější momenty bajky Domluva na podobě živých obraz Rozehrávání na signál Předvedení před druhou skupinou Ezopova smrt Krátké vyprávění o soudu v Delfách a o Ezopově smrti Závěrečná reflexe
Kruh – žáci se vzájemně chytí tak, aby každý držel levou rukou palec levé ruky spoluhráče. Tím se vytvoří kruhový otvor (měšec), ze kterého si každý pro sebe vezme něco, co mu dnešní den přinesl, nebo pro něj bylo zajímavé. KOMENTÁŘ K REALIZACI PROJEKTU: Původně byl projekt postaven na dva dny pro děti věkové skupiny 10 – 12 let. Vzhledem k možnostem využití prostoru v ZUŠ byl projekt realizován v jednom dni. Věková skupina dětí byla rozmanitá – od 7 let do 16, což se v průběhu dne ukázalo jako výhoda. Děti se navzájem neznaly a proto i seznamovací úvodní aktivity byly smysluplné, děti neseznamovaly pouze s námi, ale i navzájem. Úvodní část trvala déle, než bylo v plánu, ale opět to bylo přínosné pro další práci, protože děti velmi brzy ztratily ostych.
Velmi zábavná se ukázala i část s jednotlivými úkoly po barevné látce s obličeji. Při charakterizaci jednotlivých postav docházelo k vtipným setkáním. Pozitivní bylo, že nikdo handicapované osoby nijak nezesměšňoval. Pod celou touto aktivitou byla plánovaná podkreslovací antická hudba, ale ukázalo se, že to nebylo úplně vhodné. Některá část působila na děti v pohybu trochu stísněně, proto jsme ji dále již nepoužívaly. V části, kde jsme se zabývali starověkým Řeckem, se ukázalo, že některé děti mají velké znalosti o tomto období ať už ze školy nebo z domova. Samy se dostaly při setkání se slovem bajka na Ezopa. Celý projekt probíhal podle plánu až do doby výroby masek. Děti měly na výběr, pokud by někdo nesnesl masku na obličeji, může si udělat papírovou. Této možnosti využil pouze jeden 7 letý hyperaktivní chlapec. Naše obavy, jestli děti nebudou mít klaustrofobický problém, nebyly naplněny. Podařilo se i dobře zkoordinovat čas, kdy některé děti odcházely domů na oběd. Masky se postupně dodělávaly a nechaly schnout. Ukázalo se, že sádrová vrstva potřebuje delší dobu na úplné zaschnutí. I přesto se podařilo masky dekorovat. Tato činnost také zabrala více, než bylo předpokládáno. Odpolední část z časových důvodů byla tedy zkrácena o aktivitu s hledáním poučení v citátech a o celý blok s příběhem krále Nektanabuse. Kreslení obrazů podle J. Koláře bylo vyřazeno. Děti se s knihou pouze seznámily. Dramatizace bajky proběhla velmi dobře, bylo možné ve třídě navodit opravdu divadelní atmosféru s úplným zatemněním, jevištěm a světly. I přes krátkou chvíli na přípravu děti dokázaly využít některé rekvizity a rozehrávané obrazy velmi dobře vystihly daný příběh. Nejvýraznější byla asi reflexe, kdy si jednotlivé děti s sebou odnášely něco z hodiny, co by si chtěly uchovat. Např. „Já si odnáším to, že má spoustu dětí velkou fantazii, jako mám já.“ „Já si odnáším to, že je někdy dobré lhát.“ „Já si odnáším poznání, že se dá spolupracovat i s malými dětmi.“ SPOLEČNÉ SHRNUTÍ A ZÁVĚR: Z vydařeného semináře (divadelního workshopu) si odnášíme řadu nových zkušeností a poznatků. Rády bychom zmínily skvělou vzájemnou spolupráci nás jako lektorek. Situace pro naši společnou přípravu nebyla jednoduchá. Časová vytíženost a velká vzdálenost mezi námi nám umožnila pouze elektronický způsob komunikace. Řadu důležitých detailů jsme tedy řešily až večer před samotným seminářem, kde jsme se mohly spolu sejít osobně. I přes to, byla naše příprava a následné vedení skupiny smysluplná, s jasně vytyčeným cílem, který se nám podařilo naplnit. Rozmanitost našich osobností, energií a způsobu vedení, dodávala do jednotlivých aktivit a částí lekce rozdílné podněty, které byly pro děti přínosem. I přes to, že jsme z časových důvodů nestihly všechny naplánované aktivity, jsme přesvědčené, že děti, které náš program absolvovaly, odcházely spokojené, plné nových zážitků a zkušeností. Řada dětí, která se díky tomuto semináři setkala poprvé s dramatickou výchovou, zvažuje studium tohoto oboru. Kladné ohlasy zazněly také z řad rodičů. Vedení školy, kde jsme seminář absolvovaly, bylo k našemu záměru vstřícné a s jeho průběhem a ohlasem spokojené.

Život a dílo Ezopa zpřítomňovaly jeho bajky a v souvislosti s jednou z profesí Jiřího Koláře prokládaly autorky literární složku příběhu výtvarnými aktivitami a artefakty. Důležitým rysem projektu byla kombinace Ezopova života a téma hodnocení člověka podle schopností  a povahy,  ne podle vzhledu, s látkou o žánru bajky a jeho vymezením. Práce v ZUŠ v takovém případě doplňuje, rozvíjí a posiluje výuku v základní škole. Ve  skupině  byl mezi žáky značný věkový rozdíl, navíc se  práce zúčastnily jak děti, které chodí do ZUŠ, tak ty, pro které byla dramatická výchova nová. Přesto se vytvořil kolektiv schopný spolupráce a v některých případech přivedl nové děti do ZUŠ. 

Další lekce svědčí o tom, že literatura pro děti má nespočet podob. Jednu z nich představují irské příběhy, pověsti, pohádky, historky ze života. Irové jsou dobří vypravěči a svět jejich elfů a skřítků i jejich někdy velmi úzké soužití s lidmi, většinou svéráznými a zajímavými, nabízí množství podnětů pro dramatiku. Není to jen Bairbre McCarthyová, která pro děti převyprávěla různé zkazky a pověsti o skřítcích, kteří se v originále jmenují leperchamové. Jsou to ševci, ale také strážci „pokladu na konci duhy“. Mají svůj svérázný oděv, ale v jistém směru jsou příbuznými českého Krakonoše, ne velikostí a podobou, ale spravedlivým přístupem k lidem: pomáhají dobrým, škodí špatným. Další irské látky lze najít především u Michaela Scotta a Josepha Jacobse, jejichž práce vyšly česky.

Michaela Váňová: Důvěřujte mi a já se o vás postarám

Literární předloha: Bairbre McCarthyová: Příběhy skřítků leprikónů, Princezna Máta, leprikóna a obr Vzdělávací oblast: Člověk a jeho svět Průřezové téma: Osobnostní a sociální výchova Rámcové téma: Vzájemné vztahy mezi lidmi Skupina: 6 - 8 let / 1. - 3. třída, 15 dětí Délka: 3 lekce (1 lekce týdně / 60 min) Zúčastnila se skupina dětí ZŠ Školní v Praze 1, které chodí na kroužek dramatické výchovy. Polovinu dětí učím druhý rok (od první třídy), druhou polovinu od září. Původně tři skupiny dětí povedu od dubna v jedné velké skupině. Lekci chci využít v jedné z prvních hodin, aby děti měly silný společný prožitek. Proto jsem zvolila jako hlavní téma důvěru. Lekce by měla podpořit pocit bezpečného prostředí a důvěrného zázemí kroužku, ve kterém má každý své místo. Cíle Děti přijmou text prostřednictvím zážitku z herních činností.

KOMPETENCE K ŘEŠENÍ PROBLÉMŮ

• žák činí uvážlivá rozhodnutí, je schopen je obhájit, uvědomuje si zodpovědnost za svá rozhodnutí a výsledky svých činů zhodnotí Jednáním za postavy děti pochopí, že je možné aktivitou a vlastním jednáním změnit věci k lepšímu.

KOMPETENCE KOMUNIKATIVNÍ

• žák využívá získané komunikativní dovednosti k vytváření vztahů potřebných k plnohodnotnému soužití a kvalitní spolupráci s ostatními lidmi

KOMPETENCE SOCIÁLNÍ A PERSONÁLNÍ

• Žák účinně spolupracuje ve skupině; podílí se na utváření příjemné atmosféry v týmu; přispívá k diskusi; vytváří si pozitivní představu o sobě samém, která podporuje jeho sebedůvěru a samostatný rozvoj Děti si v herních aktivitách uvědomí hodnoty spolupráce a pomoci.

KOMPETENCE OBČANSKÉ

• žák respektuje přesvědčení druhých lidí, váží si jejich vnitřních hodnot, je schopen vcítit se do situací ostatních lidí, odmítá útlak a hrubé zacházení, uvědomuje si povinnost postavit se proti fyzickému i psychickému násilí Díky vlastnímu proniknutí a bytí ve fiktivním světě pohádky děti můžou vyzkoušet zaujmout rozdílné sociální postoje. Prostřednictvím reflexe je mohou dát do kontextu vlastních životních zkušeností.

VZDĚLÁVACÍ CÍLE Děti se seznámí se základními znaky irské kultury.

DRAMATICKÉ CÍLE Děti ve skupinách vytvoří jednoduché etudy. V herních činnostech děti mohou uplatňovat základní pohybové dovednosti. BLOK LEKCÍ - SCÉNÁŘ

I. LEKCE

1. Warm Up, navození tématu Skákali jste někdy po kamenech přes potok? Představte si obry, kteří se potřebují dostat přes moře. Dělají to úplně stejně, jako když se skáče přes potok. Udělejte si dvojice (příp. jedna trojice). Každá má tři kameny. (novinové papíry velikosti A4) Uprostřed je moře. Postavte se na tento (ukážu) břeh. Vaším úkolem je překonat moře na druhou stranu co nejrychleji! Ale pozor - nikdo nesmí spadnout do moře. Kdo sklouzne z kamene, je ztracen a nemůže pokračovat – sedne si tam, kde spadl. Své kameny můžete libovolně přesouvat. REFLEXE: Bylo to těžké? Jak jste si s tím poradili? Co vám pomohlo? … Pro nás to nebylo úplně snadné - myslíte, že by to bylo stejně těžké i pro obry? Proč? Čím to je? (nápady dětí vzít do hry; např.: protože mají obři víc kamenů, je jich víc na spolupráci,… - z toho vyjít pro následující aktivitu) Jak by se dostala celá skupina obrů z jednoho břehu na druhý? (dětem k dispozici víc papírů - necháme je přejít) Výborně. Takhle snadno naházeli obři ze Skotska (načrtnout obrys země na papír jako slepou mapu) obrovské balvany do moře směrem k Irsku (obrys Irska). Po nich pak přešli do Irska suchou nohou (zakreslit body trasy do mapy) a obsadili je (výrazně obtáhnout obrys Irska).
2. Nešťastné království TEXT
   „Poddaní se obrátili na svého krále, krále Connlu, o pomoc a on jim slíbil, že bude přemýšlet, jak nejlépe tuhle zlou situaci vyřešit. A tak uvažoval a přemýšlel a dny ubíhaly, obři se zmocnili celé jeho země a nutili lid platit obrovské daně, na které nikdo neměl. Léta plynula a lidé v Connlově království byli chudí a nešťastní. Obři si postavili pevnost na ostrově přímo proti královskému paláci a odtamtud tvrdě rozkazovali celému království.“ ŽIVÉ FOTKY Lidé v království se neměli dobře. Posaďme se na jednu stranu místnosti. Jeden po druhém vstupte do obrázku smutného království. (jeden po druhém vstupují do živé fotky, když někdo vstoupí – štronzo, teprve pak jde další; může docházet k pomyslným interakcím) Teď budu pomalu počítat do deseti – co by se stalo za deset vteřin od téhle chvíle? Rozehrajte zpomaleně. (končí znovu štronzem) Teď budu počítat ještě jednou – tentokrát už se obraz rozehraje v reálném čase. Já se jdu po království projít. Jak to tedy vypadalo? (končí štronzem) TEXT
   „A král stále seděl na trůně a lámal si hlavu, jak zachránit své malé království před záhubou.“ Posaďme se do kruhu. REFLEXE: Co jste zažili? Jak vám bylo v takovém království? Když jsem procházela po náměstí cítila jsem… (učitel zmíní své postřehy z procházení) Takhle to vypadalo v irském království, když se ho zmocnili obři. Ale vždycky to nebylo takové. Dřív, než zemi obsadili obři, lidé rádi zpívali, tančili a … Co ještě?

3. Šťastné království KRESLENÍ KVĚTŮ Lidé se scházeli na náměstích a společně tančili. Země byla plná květů a listů, které tam děti nanosily a tančilo se mezi nimi. Tu byly pohozené trojlístky, tam barevné dubové listí. Namalujte teď takové květy, které by vám udělali radost až byste mezi nimi chtěli tančit. Pak si je tu všechny rozesejeme a budeme mít opravdové šťastné království. (hotové obrázky rozprostřeme po celé místnosti) Najděte si místo, kde se budete cítit dobře a tam se posaďte. TEXT „I o tuhle radost obři království připravili. A král stále sedával celé hodiny na trůně a lámal si hlavu, jak zachránit své malé království před záhubou. A lidé byli smutní. Jednou za měsíc se do paláce krále Connly dostavil veleobr, aby dohlédl, jak tam lidé svážejí ryby, drůbež a nejlepší úrodu jako výkupné pro obry.“

4. Veleobr Morous Veleobr byl ze všech obrů nejošklivější. Jak vypadal? Za deset vteřin tady uprostřed vznikne socha obra, který byl „ze všech obrů nejošklivější“. Jedna, dvě, tři,… deset. (děti společně vytvoří jednu živou sochu) Štronzo. Mohl by to být on? Obrovské šlachovité paže měl silné jako kmen stromu (děti se můžou doupravit podle přečteného popisu). Uprostřed čela měl jediné oko (čas na přetvoření) a v hustých nečesaných vlasech se mu kroutili červi (čas na přetvoření). Tohle je on! Pojďme se raději posadit zpět tam, kde je nám dobře a poslechnout si, jaký ten obr je. TEXT „Pohledu na něj se každý́ radši vyhnul – když mu vesničané snášeli vynucené dodávky, chodili s hlavou sklopenou a s očima k zemi. Jmenoval se Morous a to jméno odpovídalo jeho povaze. Jakmile bylo nádvoří plné plodů jejich těžké práce, Morous rozkázal svým mužům, aby všechno nanosili do člunů připravených u mola, zasedli k veslům a náklad odvezli na protější ostrov.“
5. Ztráta šťastné země – odvezení úrody Vesničané (ukážu na děti) měli hlavu sklopenou a dívali se k zemi, král seděl na trůně a lámal si hlavu, jak zachránit své malé království před záhubou a obři (ukážu na sebe) zatím všechno nosili do člunů. (v roli obra procházím mezi dětmi a sesbírám všechny obrázky a položím na nedostupné místo nebo do koše se sběrem – znak znehodnocení, lhostejnosti; po odnesení obrázků vystupuji z role a vracím se k dětem) REFLEXE: Co se teď stalo? Jak jste se cítili? Měli jste chuť něco udělat? … Pojďme si to zkusit! (Divadlo Forum; možnost do situace vstoupit, měnit, řešit) II. LEKCE
6. Warm Up, návrat k tématu OBŘÍ MRAZÍK (vnějšková charakterizace obra) Minule jsme se dostali do příběhu, ve kterém vystupuje jedna velká a ošklivá postava, pamatujete si která? (reakce dětí - obr; vysvětlení pravidel - jeden člověk se převtělí do obra, který se snaží posbírat všechnu úrodu - čeho se dotkne, to se promění v kámen - dřep; záchrana přeskočením kamene; obr je „ze všech obrů ten nejošklivější“) Na vydýchání se posaďme do kruhu.
7. Princezna Máira a leprikón Larry TEXT „Král Connla měl malou dcerku, a ta se obrů ani trochu nebála. Princezně Máiře bylo teprve sedm let, taky si myslela, že obři jsou děsní šeredové, ale nenechala se jimi vyvést z míry. Protože její tatínek celé dny seděl na trůně a přemýšlel, královna – maminka dohlížela na služebnictvo a starala se o státnické záležitosti. Princezna se tedy musela zabavit sama. Ale nedělalo jí to žádné potíže.“ Celé dny trávila Máira v lesích poblíž královského paláce, na zeleném kopci, kde se někdy nechávají dětem vidět pohádkové bytosti. A tak se stalo, že tam jednou potkala malého skřítka v zeleném kabátku. Byl to leprikón Larry. Víte, kdo to je leprikón? VĚCI V KAPSÁCH Pojďme se podívat, co nosí po kapsách. (postupně ukazuji předměty: kladívko, hřebíčky, zlatá mince, červená mašle – děti říkají postupně k čemu předměty slouží a společně přicházíme na to, co je leprikón za skřítka) /možnost - pozastavení nad bytostmi z keltské mytologie, detailnější pohled do irské kultury apod./ Leprikóni jsou samotáři. Jsou ohromně moudří, nejradši pracují o samotě a při tom o něčem usilovně přemýšlejí. Nepřipomíná nám to někoho? Myslíte, že by nám mohl pomoci? Zkusme to.
8. Máira prosí o pomoc KOLEKTIVNÍ POSTAVA, UČITEL V ROLI Usaďte se pohodlně na zelený mech, zády ke mně (děti se usadí dál od učitele). Právě jste se společně stali Máirou. Jste malá princezna, která si šla hrát do lesa a potkala leprikóna, o kterém víte to, co víte (to, co jí pohádkové bytosti prozradili, je moudrý, …). Až skřítka uslyšíte, pomalu a opatrně se k němu můžete zkusit přiblížit a požádat o pomoc. (učitel si vezme předměty, které skřítka vystihují, „spravuje botky“, je plachý́, ale nechá k sobě pomalu děti dojít a nechá děti vhodně vedeným dialogem převyprávět, co se stalo, proč Máira přišla a o co žádá; nabídne pomoc, nebo k ní svolí, dá Máiře zlatou minci a pošle jí za králem – může pomoci, jen když v něj král bude věřit) Jeden úkol máme za sebou – leprikón nám slíbil pomoc. REFLEXE: Bylo to těžké?
9. Důvěra, víra KOLEKTIVNÍ POSTAVA, UČITEL V ROLI Teď to možná bude trochu složitější. Musíš, Máiro, přesvědčit tatínka o tom, že jsi potkala skřítka, který se jen někdy nechává vidět dětem, a že vám může pomoci. (učitel si sedne na židli a přemýšlí; pesimistický král – nic nám už nepomůže apod.; děti musí tatínka přimět k tomu, aby svolil, i když ve skřítky nevěří; pokud se dobře podařila vystavět část šťastných vzpomínek na království a k ní kontrastní část smutného království, děti by měli mít zájem na tom, aby král uvěřil a pomoc od leprikóna přijal) REFLEXE: Jaké bylo přemluvit tatínka? Bylo těžší mluvit s ním, než se skřítkem? V čem to bylo jiné? Co tatínka přesvědčilo? TEXT „Král Connla se tentokrát nezavřel v trůnním sále, místo toho se nepozorovaně vydal za Máirou, která spěchala ke skupince muchomůrek. Slyšel její hlas, viděl, jak se usmívá, ale ať se namáhal, jak chtěl, nikoho v její blízkosti neviděl.“ Někdy bychom rádi věřili, ale potřebujeme se přesvědčit, cítit, že se můžeme na druhého spolehnout. Vytvořte dvojice. Jeden z dvojice má zavřené oči a druhý ho jemným dotekem mezi lopatkami vede prostorem. Dopřejme tomu, kdo má zavřené oči, příjemnou procházku po irském kopci (po chvíli instrukce), doveďte jej pomalu na krásné místo, které mu vyberete (po chvíli další instrukce) a teď si může otevřít oči, nechme mu čas, aby se mohl rozkoukat (po chvíli) a teď mu řekněte, proč jste ho dovedli právě sem. Výměna rolí v páru, opakuje se totéž. REFLEXE: Jaké to bylo? Co bylo příjemnější? Nechat se vést nebo vést? … TEXT „Král se utvrdil v přesvědčení, že se celý ten příběh zrodil v dcerčině fantazii, když tu Máira přistoupila k jedné muchomůrce, natáhla ruku a král Connla viděl na vlastní oči, že drží v prstech lesklou minci. „Nebojte se veličenstvo,“ řekl leprikón Larry královi, „důvěřujte mi a já se o vás postarám.“ KRÁTKÁ ETUDA V TROJICÍCH Stalo se vám někdy, že jste zažili něco, čemu někdo nechtěl věřit? Udělejte si trojice a navzájem si řekněte, co se vám stalo. Pak vyberte nápad, který vás zaujal a připravte z něj krátkou scénku. Můžete použít všechno, co potřebujete. Pohyb, zvuky, slovo, cokoliv… (5-7 min na přípravu; každá skupina pak předvede svojí etudu; prostor pro komentáře – co jsme viděli, rozuměli jsme tomu, proč si právě toto skupina zvolila, co jí na tom připadalo zajímavé,…)

III. LEKCE

1. Warm Up, návrat k tématu Minule se král vydal nepozorovaně za Máirou a za leprikónem Larrym. Cesta to určitě nebyla snadná. A protože se na cestu vydal tajně, vyberte si teď každý tajně jednoho člověka - neříkejte jeho jméno nahlas, jen víte, že je to on (děti si zvolí) a teď máte za úkol ho 5x oběhnout kolem dokola. Teď!

2. Soutěž Když král přišel až k Larrymu, pamatujete si, co mu leprikón řekl? Byla to poslední věta minulé hodiny… TEXT „Nebojte se veličenstvo,“ řekl leprikón Larry královi, „důvěřujte mi a já se o vás postarám.“ Když Morous vešel do nádvoří, leprikóna si v první chvíli nevšiml. Pro tak velikého obra byl Larry čímsi při zemi, kam snad ani nedohlédl. Postupně ale Morous zaznamenal, že si lidé na cosi ukazují. „Jsem tu, abych ti navrhl, že spolu budeme soutěžit,“ řekl Morousovi. „Když vyhraješ, ukážu ti, kde je schované všechno bohatství světa, když vyhraju já, budu chtít, abys opustil zemi krále Connla a nikdy se do ní nevrátil.“ Morous ani na minutku neváhal s odpovědí: „Souhlasím a můžeme hned začít.“ Leprikón navrhl hru na schovávanou: „Budeme hrát tři dny, každé ráno se schováš a já tě do večera musím nalézt, jinak prohraju. Jestli tě ale najdu, budu se schovávat já a ty mě musíš hledat. Můžeme začít?“ „Můžeme,“ souhlasil obr, který už měl plán, kde se schová.“ POHYBOVÁ HRA Před námi je důležitá soutěž. Jak bude probíhat: Víme, že se nejdřív schovával obr Morous (ukazuji na sebe a zakrývám si jedno oko). Obr se může schovat kdekoliv v království (prostor třídy) a to tak, že si zvolí nějaké vhodné místo a s ním se snaží splynout. Ani se nepohne. Přejít celé království (prostor třídy z jedné strany na druhou) trvá přesně den. Proto se leprikón (ukazuji na děti) nesmí zastavit ani vracet. Může, stejně jako čas, jít jen dopředu. Za to ale může jít tak pomalu, jak dokáže. Za tu dobu se obr nesmí ani na vteřinu pohnout, jinak by mohl být nalezen. Je to jasné? (dovysvětlení: leprikón – kolektivní postava, přechází místnost z jedné strany na druhou, v prostoru je obr – učitel, který se v sošné póze snaží splynout – učitel se každý ze tří dnů pohne a je nalezen) Můžeme začít? (mezi dny učitel vystupuje z role a přenáší nás do dne dalšího; po třetím objevení –) Obr byl tedy vždycky nalezen. Lid se začíná radovat a věřit, že by se království mohlo zbavit nadvlády obrů. To teď ale záleží hlavně na šikovnosti leprikóna. Můžeme začít? (učitel v roli Morouse – přechází třikrát třídu – dle uvážení schopností dětí, koncentrace apod. soudí, zda leprikóni dokázali vydržet; leprikón by měl zvítězit) REFLEXE: Jaké bylo hledat obra? Jaké bylo být schovaným leprikónem? Báli jste se, že to nevydržíte? … Už jste se někdy schovávali ve chvíli, kdy bylo důležité, abyste nebyli nalezeni?

3. Leprikónovo vítězství Leprikón opravdu vyhrál. Víte co to znamená? Co uvidí skřítek, když vyleze třetí den z úkrytu? Posaďte se tam, kde se v prostoru budete cítit dobře a zavřete si oči. (hudba – pustím tradiční irskou taneční píseň, na zem mezi děti roznesu obrázky květů, které jsme malovali) Můžete pomalu otevřít oči a radovat se, protože obři už nad vámi nemají moc. REFLEXE: Děkuji. Pojďme se posadit do kruhu. Jaký z toho máte pocit? Jak asi budou vypadat následující dny v našem království?
4. Co udělat s obry? DISKUZE, ROZDĚLENÍ Ještě je před námi jedno rozhodnutí. Co má teď král udělat s obry? Máte nějaké nápady? Co byste teď udělali na místě krále? (děti říkají nápady; učitel pak označí v místnosti několik míst – podle počtu možností – děti se přiřadí k řešení, které by v roli krále zvolily; po skupinách sesedneme do kruhu a pokračujeme v diskuzi) Jaké bylo se rozhodnout? Co takové rozhodnutí znamená pro obry a království do budoucnosti? (skupiny vysvětlují svá rozhodnutí; pokud má někdo zájem, může po vysvětlení změnit svou skupinu) Jste teď všichni spokojení se svým rozhodnutím? Ať už se král rozhodl jakkoliv, a že udělat takové rozhodnutí není vždy lehké, viděli jsme, že nestačí jen sedět a lámat si hlavu, je třeba také něco…
5. ZÁVĚREČNÁ REFLEXE Co si tohoto příběhu odnášíte? Objevili nebo zažili jste něco nového? Zajímavého? Příjemného – nepříjemného? Co byste udělali s kameny (ukáže na slepé mapě z první lekce), které obři naházeli do moře, aby po nach přešli do Irska? Nemusíte to nikomu říkat, ale můžete svůj nápad zakreslit do mapy. A kdybyste chtěli vědět, co s kameny udělal král v příběhu autorky, Baibre McCarthy, můžete si to teď tady v knížce přečíst.

Lekce Váňové se vyznačuje tím, že pro předčítání vybírá jen krátké úryvky, a to ty, které jsou nezbytné pro informovanost dětí a fakticky jsou svého druhu zadáním. Text je způsob, jak příběh vypráví autor, akce je způsob, jak příběh prožívají hráči – to je rozdíl mezi literaturou a dramatikou. Znamená to důležitý rozdíl v uplatňování literárního díla v dramatické výchově, jejímž úkolem není opakování a dublování jiných metod, ale jiná metoda a přístup a způsob práce s literaturou. Umožňuje mimo jiné hledání podtextu, to znamená co je „za textem“. Pohled na literární dílo se tak obohacuje, učí vnímat literaturu citlivě a vytvářet si i za jejími slovy představy, chápat literární dílo do hloubky. Práce Michaely Váňové má jasnou a promyšlenou osnovu a důsledně zařazované reflexe, jak na závěr lekce, tak v jejím průběhu. Autorka si také dala práci se studiem RVP, z něhož převzala kompetence, které se s cíli vzájemně doplňují. Následující dva projekty podle téže předlohy jsou založeny – stejně jako jeden z dalších projektů – na knížkách Petra Síse, které spojují literární text s výtvarným projevem. Petr Sís (1949), emigroval do USA a od roku 1990 střídá život v New Yorku s pobyty v Praze. Je autorem téměř třiceti knih pro děti, některé vyšly jen v angličtině. Zde je předlohou Ptačí sněm, volná interpretace perského eposu z 12. století. Témata a náměty Sísových knih jsou velice různorodé. Je mezi nimi trojice pražských pověstí, Exupéry a jeho Malý princ i život Charlese Darwina nebo dětství Mozartovo, dobrodružná témata jako je Robinson, a s dvěma z jeho knížek se ještě čtenář setká. Spojení výtvarné a literární složky nabízí dramatice množství různých témat i metod a výrazových prostředků. Oba projekty mají dokumentovat fakt, že záleží na cílové skupině, jejím věku i problematice, jak je látka uchopena. První z obou projektů byl určen žákům literárně dramatického a výtvarného oboru ZUŠ a vedly ho lektorky – studentky oboru dramatické výchovy s různorodou předchozí kvalifikací: výtvarnou, pantomimickou a hudební.

Veronika Blažková, Petra Jančová, Kateřina Michlová: Ptačí sněm

Uvažovat o knize Petra Síse Ptačí sněm jako o předloze pro připravovaný projekt začala jako první z naší trojice Petra Jančová. Kniha je úžasným výtvarným dílem a skýtá možnosti výtvarných a dalších estetických aktivit. Proto se k Petře přidaly Veronika Blažková a Kateřina Michlová. Předloha nás oslovila svým filosofickým tématem hledání, tázání se, tématem svobody, cesty a poznání. Autor o knize napsal: „Odjakživa nesmírně rád maluji obrazy létání- svobody – a ptáků. Jsou to ptáci všeho druhu: ptáci s lidskými tvářemi, rybí ptáci, hadí ptáci. Inspiroval mě příběh o Simorgovi, který jsem ilustroval v Borgesově knize – Fantastická zoologie. Přivedl mě přímo k překladu původního Mantiku t- tair z roku 1177 od Faríduddína Attára. A Attár – můj Dudek – mě zase provedl mými vlastními sedmi údolími. Nyní doufám, že se k hoře Kaf dostanu i já sám...“ Z knihy na nás promlouvalo poselství- je třeba oprostit se od vnějších opor, které nám poskytují pouhé zdání jistoty a dospět k sobě samým. Opustit jistotu, zaběhlý způsob života a vydat se na nejistou pouť. Sedm údolí jako impulzy k duchovnímu vývoji – možná překážky na cestě. Ptáci se musí znovuzrodit ze své vlastní beznaděje. Hora Kaf jako místo vlastní sebereflexe. Petra v úvodu práce přemýšlela o tom, s jakou skupinou by se dal projekt realizovat. V úvahu přicházeli studenti gymnázií nebo umělecko- výtvarných škol. Bylo by to určitě možné, třeba v rámci společenskovědních nauk – úvodu do filosofie a religionistiky apod. (podstata filozofického tázání, mýtus, náboženství … umění). Po prezentaci návrhu v hodině didaktiky DV a připojení Veroniky a Kateřiny do projektu se ujasnila i cílová skupina studentů. Návrh byl, že sloučíme studenty výtvarného oboru ZUŠ Miroslava Stibora v Olomouci a žáky literárně-dramatického oboru ZUŠ Bedřicha Smetany v Karviné a projekt zrealizujeme na olomoucké ZUŠ. Pro tuto cílovou skupinu jsme začaly připravovat scénář Ptačího sněmu. Braly jsme v potaz, že výtvarníci nemají zkušenost s DV a studenti dramatického oboru zase nemusí být výtvarně zkušení. Začaly jsme se pravidelně scházet a konzultovat naše návrhy a postupy. Osvědčila se setkání tváří v tvář. V Praze se pravidelně setkávaly Petra s Veronikou, své úvahy jsme pak všechny tři prodiskutovávaly a promýšlely na společných setkáních a emaily. Termín realizace padl na 9. a 10. února 2013. Odpoledne 8. února Veronika s Petrou připravily místnost, rekvizity a výtvarné potřeby pro realizaci projektu. Vyzkoušely techniku (ovládání počítače), akustiku prostoru, připravily občerstvení. V sobou ráno dorazili žáci literárně-dramatického oboru z Karviné a studenti olomoučtí. ZÁKLADNÍ ÚDAJE Skupina Náš původní záměr byl zrealizovat tento projekt s výtvarníky z olomoucké ZUŠ a se skupinou studentů z Karviné, kteří mají větší zkušenost s dramatickou výchovou. Uvažovaly jsme o skupině středoškoláků. Bohužel do našeho záměru zasáhl koncertní zájezd sboru Permoník do New Yorku (všechny studentky této skupiny jsou členkami sboru) a nakonec i chřipková epidemie. Proto z Karviné dorazili 3 chlapci a 2 dívky, kteří jsou již zkušenými "dramaťáky." V Olomouci je doplnilo 6 žáků výtvarného oboru ZUŠ a jeden student vysoké školy. Z výtvarníků měli zkušenost s dramatickou výchovou pouze dva žáci, a to z výtvarných dramatických táborů realizovaných DDM v Olomouci. Celkový počet 12 účastníků se nakonec ukázal jako optimální. Celkový počet žáků: 12 (4 chlapci, 8 dívek) Věk: 11 – 22 let Místo Vzhledem k tomu, že v projektu hrály ústřední roli aktivity výtvarné, zvolily jsme jako místo realizace projektu ZUŠ Miroslava Stibora v Olomouci (jednooborová umělecká škola – výtvarný obor). Termín realizace a čas Projekt byl realizován o víkendu 9. 2.- 10. 2. 2013 Sobota 10:00 – 18:00 (s hodinovou přestávkou na oběd) Neděle 9:00 – 12:00 Předloha SÍS, PETR; Ptačí sněm. Praha: Labyrint, 2011. ISBN 978–80–86803–20-3 TÉMA Tématem projektu byla cesta k poznání. Je obtížná a jen ti nejvytrvalejší mohou dosáhnout cíle. Je iluzí, že někdo jiný vyřeší problémy za nás. Jak tenká je hranice mezi nabízenou pomocí a manipulací? CÍLE
Výtvarné: vyjádřit tvar ptačího těla pomocí mačkání a perforování papíru zachytit tvar letícího ptáka pomocí symbolu a zkratky nalezené v otisku vlastní ruky pochopit princip výtvarné podoby mandal (opakování jednoduchých geometrických symbolů, které na sebe navazují) a na tomto základě vytvořit ve spolupráci jednu vlastní mandalu pomocí vrstvení luštěnin a dalších sypkých potravin využít barvy jako symbolu nesoucího záznam vnitřního prožitku a emocí Dramatické: rozvíjet metaforické cítění přes pohyb, zvuk, slovo, symbol rozvíjet schopnost komunikace verbální i neverbální zvládnout prostor Osobnostně-sociální: objevovat své možnosti, schopnosti učit se naslouchat druhým, spolupracovat s nimi učit se respektovat jinakost druhého učit se formulovat myšlenky

ZÁZNAM PRŮBĚHU REALIZACE PROJEKTU I. DOPOLEDNÍ BLOK Seznámení Scházíme se v připravené učebně, na stěnách a pod okny jsou obrázky ptáků, knihy s ptačí tématikou, různé druhy peří. Lepíme si jmenovky s křestním jménem a usedáme do kruhu. Zdravíme se s účastníky a postupně představujeme sebe, náš projekt, uvádíme naše očekávání i obavy. Představují se všichni účastníci a krátce o sobě hovoří. Abychom se lépe poznali, hrajeme hru – místa si vymění všichni ti, kteří.... Místa si vymění všichni ti kteří, dnes cestou sem viděli nebo jen slyšeli zpívat ptáka. Ti, kteří někdy našli sojčí pírko.
Ti, kteří si někdy udělali čelenku z peří. Ti, kteří už někdy viděli letět hejno ptáků. Ti, kteří, kdyby se proměnili v ptáky, by byli ptáčkové zpěvní. Ti, kteří, kdyby se proměnili v ptáky, by byli dravci. Ti, kteří, kdyby se proměnili v ptáky, by byli ptáci vodní. Ti, kteří, kdyby se proměnili v ptáky, by byli ptáci noční. Ti, kteří snili někdy o tom, že budou létat. Pokud se někoho vyslovená informace týká, vykročí do středu kruhu a vymění si místo s dalším účastníkem. Průběh: Tato aktivita proběhla naprosto přirozeně a byla jakýmsi úvodem do ptačího světa a rozehřívací aktivitou zároveň. Během hry, kterou vede Petra, připravují Veronika a Katka z ptačích per kruh s dostatečně velkým středem, kde bude probíhat přeměna básníka v Dudka. Studenti sedí vně kruhu, přichází Petra a lehá si do středu pernatého kruhu. Při pohybové etudě (neklidný sen, probuzení básníka a jeho přeměna v Dudka) je recitován text. Když se básník Attár jednoho rána probudil z nepokojného snu, shledal, že se proměnil v dudka... Nakonec si Petra nasadí hlavovou masku Dudka – přeměna v postavu Dudka je dokonána. Narativní pantomima Petra vybízí účastníky, aby si z pernatého kruhu vybrali z různých druhů per a peříček, a pak si našli pohodlné místo na podlaze a zaujali polohu ptačího vajíčka. Vyprávění – „Nyní se stanete nevylíhnutým mládětem nějakého druhu ptáka. Prostor kolem vás je teplý, příjemný – ze všech stran těla cítíte dotek skořápky. Z venku k vám doléhají zvuky okolního světa... Soustřeďte se na své rodící se ptačí tělo, vnímejte jeho formu a stále větší těsnost malého prostoru. Nos a ústa se protahují a mění se v zobák, ruce se proměňují v křídla, vyrůstají ocasní pera... Položte si ruku na své srdce a vnímejte jeho tep – rytmus, pokuste se ho vyklepat druhou rukou do podlahy. Vaše ptačí tělo má už dostatečnou sílu a energii, aby se pokusilo skořápku rozbít a prodrat se nějakou částí ven. Svíravý prostor povoluje, ustupuje, skořápky z ptačího těla opadávají a vy začínáte objevovat možnosti pohybu vašeho ptačího těla a poznávat prostor kolem sebe. Vaše pírko vám bude pomocníkem a průvodcem pohybu, můžete kopírovat jeho let či pád.“ Průběh: Při pohybové improvizaci klubání se z vajíčka a následném létání použito CD – Petera Gabriela – Real Word. Poznámky Petry v roli Dudka: „Z důvodu mé počáteční nervozity jsem po přeměně v Dudka zapomněla vyzvat účastníky, aby si vybrali pírko, a tak bylo jejich vyklubání z vejce a vžívání se do ptačího pohybu přerušeno pokynem k jeho dodatečnému vybrání. Cítila jsem, že účastníci by potřebovali pro svou přeměnu delší čas ve vajíčku, z reflexe vyznívalo, že se cítili bezpečně a opravdu vznikaly představy přeměny v ptáka. Přechod do stavu po vylíhnutí byl pro účastníky příliš náhlý a měli problém s pohybem v prostoru. To bylo znám na rozpačitém pohybu některých z nich. Trochu pomáhala hudba a já se snažila pohybovat se společně s nimi a zmírnit tak jejich ostych.“ Po aktivitě následovala reflexe v kruhu. Výtvarná aktivita – tvorba vlastního ptáka z hedvábného papíru Materiál: hedvábný bílý papír, měkký bílý papír, balicí papír, izolepa, herkules. Každý z účastníků si má vzpomenout, jakou měl představu ptáka, když se líhnul a vylíhnul z vajíčka. Všichni žáci nějakou představu měli. Nyní zkusí této představě dát konkrétní podobu a pomocí tvarování hedvábného a měkkého bílého a balicího papíru a jeho spojování izolepou a herkulesem vytvářejí podobu ptáka, kterým se cítili být. Pomůckou při této tvorbě byly knihy a obrázky různých druhů ptáků a informace o nich. Průběh: Aktivitu vedla Veronika. Žáci bez problémů a se zaujetím vytvořili svého ptáka. Bylo vidět, že si dávají záležet na tom, aby pták vypadal tak, jak si ho představují a že s ním chtějí být spokojení. Poznámky Katky k této aktivitě: „Pro mne i Veroniku bylo velmi zajímavé pozorovat naše žáky při práci. Na výtvarnících, které učí Veronika, byla patrná preciznost a znalost práce s tímto materiálem. Veronika zase na dramaťácích oceňovala svobod, uvolněnost a tvůrčí rozmach jejich výtvarného projevu.“ Po dokončení ptáků se rychle uklidí prostor a žáci se i se svými ptáky uspořádají do kruhu, kde je jim vyprávěna další část příběhu. Dudek – učitel v roli Účastníci jsou shromážděni v kruhu i se svými loutkami ptáků. Přichází Petra jako Dudek a mluví ke shromážděným: „Ptáci! Podívejte se, jaké potíže sužují náš svět! Bezvládí – nespokojenost – rozvrat! Zoufalé boje o území, vodu a jídlo! Otrávený vzduch! Rozladěnost! Obávám se, že jsme ztraceni. Musíme něco udělat! Jsem světaznalý. Znám mnohá tajemství. Poslouchejte mě: Vím o králi, který dokáže zodpovědět všechny otázky. Musíme se za ním vypravit a najít ho. Vidím, že mi nevěříte. Ten král je skutečný! Je nám tak blízko, jak my jsme od něj daleko. Jmenuje se Simorg a žije na hoře Kaf. Zde je důkaz – jedno jeho pírko, které spadlo na zem v Číně uprostřed noci. Pojďme ho vyhledat!“

Ulička Účastníci vytvoří uličku, kterou projde Dudek a každý z nich řekne, co si myslí o Dudkových slovech (o potřebě jít hledat krále, o důvěře v Dudka, o víře v krále, v cestu…). Průběh: Všichni účastníci promluvili, někteří měli obavu z daleké cesty, jiní vyjadřovali souhlas s potřebou najít krále, všichni však s cestou souhlasili, nikdo se nepostavil proti cestě, či víře v krále. Vyprávění účastníků v roli ptáků a rozhovor Dudka s nimi Účastníci si připraví během výroby papírové loutky ptáka vyprávění o něm, jeho životě, vlastnostech, silných i slabých stránkách, o jeho touhách... Dudek každého vybídne, aby promluvil o sobě (loutce ptáka) a pokládá mu improvizované dotazy. Př.: Jsi bojácný? Poleť, s námi se naučíš nebát se. Dobře zpíváš? Poleť s námi a rozveselíš naše srdce, až budou umdlévat. Máš dobrý zrak? Poleť s námi a budeš sledovat cestu... Postupně se představí všichni účastníci, Dudek vždy rozhovor zakončí větou – poleť s námi. Průběh: Všichni účastníci vypravovali v rolích ptáků zajímavé příběhy z jejich životů, někteří byli reálným druhem ptáka, jiní byli druhem fantastickým - stvořeným představou. Na dotazy a poznámky Dudka reagovali přirozeně, drželi se v mezích své role. Bylo cítit, že je aktivita zaujala a jsou napjati, co bude dál. A ptáci vzlétnou: Dudek vstane a uprostřed kruhu roztáhne paže, říká: A ptáci vzlétnou...poleťme, stateční kamarádi! Budeme plachtit, létat, vznášet se...láska miluje vše obtížné. Napněte křídla! Letka následuje cvičení zvané letka převzaté od Hanky Frankové. Účastníci se pohybují na hudbu prostorem ve formaci hejna. Vůdce tvoří vrchol písmena V, za ním stojí (vždy rameno za ramenem předchozího) účastníci tvořící dvě křídla. Vzniká tak jakési hejno, jež se pohybuje za svým vůdcem. Při pohybu však vzniknou situace, kdy se do popředí dostane jiný účastník než vůdce a ten se stává novým vůdcem a zbytek hejna se zformuje za něj. Během letu – pohybu se tak vůdce proměňuje a plynule přelévá. Varianta 2.: Účastníci nedrží formaci v písmenu V, pouze se snaží držet a neztratit svého vůdce, který se taktéž plynule proměňuje. Vůdce určuje nějaký způsob letu – pohybu a ostatní ptáci ho kopírují do doby, než převezme vůdcovství další účastník letu. Průběh: Aktivitu vedla Petra. Vyzkoušeli jsme obě varianty Letky a druhá verze se setkala u účastníků s větším ohlasem. Nemuseli se soustředit na dodržování pevné formace- tvaru a mohli si svobodně užívat letu, pohybových improvizací a hudby. Jedna skupina po celou dobu aktivity nevyměnila vůdce. Otisky ptačího hejna - výtvarná aktivita Žáci jsou shromážděni do kruhu a jsou jim ukázány obrázky letících hejn ptáků z různých vzdáleností. Rozhovor o symbolickém znázorňování letících ptáků a vzhledu letících ptáků, kteří jsou velmi daleko a naopak blízko. Poté je žákům vysvětleno, že budou na velký papír společně vytvářet své letící hejno. Nejdříve si každý najde svůj symbol pro letícího ptáka pomocí otisku vlastní paže (k tomu slouží každému papír velikosti A1), zároveň si i vybere barvu pro otiskování z nabídnutých namíchaných odstínů. Každý žák má jiný barevný odstín. Poté, co někdo najde, jaký symbol pro svého ptáka bude používat, přejde k otiskování na společný velký formát(4x2m). Během tvorby spolu žáci nesmí mluvit, a jelikož tvoří společné hejno, měli by reagovat a vnímat, co zároveň s nimi tvoří ostatní. Výtvarná činnost končí, jakmile nikdo již nebude mít potřebu dál se do obrazu otiskovat. Cílem je vytvořit společný obraz letícího hejna ptáků, kde někteří jsou více vzdálení a jiní méně. Průběh: Aktivitu vysvětlila a vedla Veronika. Bylo použito nahrávek z CD St. Germain S touto aktivitou žáci neměli žádný problém. Každý hledal otisk pro svého konkrétního ptáka, kterého již vytvořil z papíru, což ještě zdokonalilo výsledek. Žáci se navzájem vnímali, byli velmi zaujatí a vytvořili společně opravdu krásný obraz s vnitřním prostorem a dynamikou. Sami byli překvapeni, jak se jim obraz povedl a při reflexi, která po tvorbě následovala, vyjadřovali své původní obavy z toho, že vznikne chaos a patlanice, a tak byli opravdu překvapeni estetickým výsledkem. Krátce se zde promluvilo i o tom, proč dostali na výběr pouze některé barvy a jejich odstíny. Mohli tak konkrétně vidět, co dělá s prostorem obrazu barevný kontrast a použití více odstínů jedné barvy. Následovala pauza na oběd. II. ODPOLEDNÍ BLOK Metafory Ve čtyřech rozích místnosti jsou na lístcích napsané a rozstříhané texty – metafory z ptačího letu: Nekonečné pouště, to jsou zrnka písku. Hřbety hor nejsou než šňůrka korálků. Sedm planet, to jsou pihy...Sedm oceánů, to jsou kapky deště... Účastníci se dělí do skupin po třech a vybírají si své stanoviště. Text složí a mají tři možnosti jeho zpracování: živý obraz ozvučený textem metafory, pohybové zpracování textu – text by měl zaznít pouze zvukový plán – nástroje, hlasy, text Jsou zadány instrukce k předvedení vytvořeného. Přichází Petra v roli Dudka a říká: „Toto jsou obrazy, které ptáci viděli během svého letu.“ Skupiny jsou ve štronzu, Dudek prochází kolem jednotlivých skupin, ta u které se zastaví, ožije a rozehraje, rozezní připravené. Když Dudek odchází, činnost ustává. Dudek navštíví skupiny vícekrát, všichni by měli udržet pozornost po celou dobu aktivity. Průběh: Aktivitu vedla Katka. Dvě ze skupin si zvolily pohybové zpracování textu a další dvě skupiny zvukový plán. Vše probíhalo podle očekávání, byl použit zpěv, recitace, rytmické nástroje, tibetská mísa. Následovala krátká reflexe, jak se účastníkům pracovalo, co je překvapilo... Sedmero údolí Následovala část, v níž ptáci musí překročit sedmero údolí. Údolí hledání: Petra v roli Dudka rozezní třemi údery tibetskou mísu a uvítá ptáky – účastníky, v údolí Hledání. Dudek: „Snažím se najít cestu, a tak musím hledat všude, říká posedlý pták, jenž prosívá hlínu sítem.“ Veronika a Katka vysvětlí instrukce k aktivitě –(nesmí se promluvit, zavázané oči) Účastníci se zavázanýma očima, držíce se za ruce v dlouhém hadu, vyráží vedeni Dudkem na cestu po olomoucké ZUŠ do vrchního patra, do připravené třídy – údolí hledání. Ve třídě jsou na podlaze různé materiály – sametové divadelní látky, mikroténové fólie, závěsy, záclonovina, vlny, provazy, pomačkané archy papírů. Účastníci jsou rozmístěni po okrajích třídy a jejich cílem je v terénu najít malou papírovou krabičku se zprávou a dát o tom bez mluvení vědět i všem ostatním. Dalším cílem je shromáždit celou svou ptačí skupinu v kruhu, aby někdo netápal opodál. Poté si účastníci přečtou text zprávy – „Snažím se najít cestu, a tak musím hledat všude....“ (text je stejný jako Dudkova počáteční promluva). Průběh: Bylo úžasné, jak účastníci brali vážně cestu do údolí hledání, opatrně vystupovali po schodech – jak se svěřili v reflexi – mysleli si, že je vedeme na střechu, nebo na balkón a měli trochu obavu z výšky. Prostor normální třídy se jim za zavázanýma očima zdál obrovský – představovali si tělocvičnu nebo taneční sál a byli zklamáni reálnou velikostí třídy. Dívka, která našla krabičku se zprávou, vyprávěla, jak bylo těžké ostatním sdělit, že už je nalezeno. Když se jim snažila krabičku dát ohmatat, vůbec jí nevěnovali pozornost a zuřivě dál hledali. Nakonec se přece jen podařilo celou skupinu shromáždit uprostřed a zprávu si přečíst. Údolí Lásky: Dudek opět uvádí vstup do údolí Lásky údery na tibetskou mísu a sděluje ptákům, že se nachází v údolí Lásky. Dudek: „Tady je spalující oheň láska a spalující láska je oheň. Láska tě může vynést na vrcholek světa nebo tě strhnout až do posledního kruhu pekla.“ Katka rozkládá doprostřed kruhu účastníků okopírované texty básní, dramat, prózy s tématem lásky (různé podoby) a účastníci se mohou nebo nemusí jimi inspirovat při následující činnosti. Téma – láska První možností je napsat svůj krátký text (povídku, báseň, úryvek z deníku...). Druhou možností jak téma zpracovat je zpracování výtvarné (kresba, malba, prostorové ztvárnění...) Třetí možností je živý obraz s následným rozehráním. Čtvrtá možnost je pohybové, taneční zpracování tématu. Účastníci se rozdělí podle svého uvážení (jednotlivci, dvojice, trojice, čtveřice...) Následuje prezentace vytvořeného. Průběh: Inspirace přinesenými texty využily dvě skupinky, jedna ke zpracování básně malbou a druhá k taneční etudě s hudbou a recitací textu básně. Dvě dívky společně sepsaly záznam z deníku žen jedné rodiny (více generací), tři chlapci rozehráli etudu – metaforu na téma lásky jako ohně co hoří, je-li živen a uhasíná při nedostatku paliva. Další z účastníků zvolili výtvarné vyjádření tématu. Reflexe Účastníci reflektují své zážitky z dosavadního letu (metafory, údolí) na malé papírky a ty připevňují na své papírové loutky ptáků. Jednu z napsaných myšlenek, pocitů, pak v kruhu zveřejní. Ptáci už byli nějakou dobu na cestě za svým králem a hlavou se jim honily různé myšlenky, třeba … a třeba. Průběh: Všichni studenti byli silně zaujati psaním myšlenek a reflektováním proběhlého. Někteří napsali až pět lístků, objevila se jedna báseň... Ptáky obtížené ruličkami dopisů jsme zavěsili zpět do prostoru. Krátká pauza 15 min. Údolí jednoty: Dudek ohlašuje zvukem tibetské mísy další z údolí. „Právě se nacházíme v údolí Jednoty, sem přijdou všichni uvázaní za krk na jednom provazu. Snad jich tu vidíte mnoho, ve skutečnosti však je jich jen pár... pokud vůbec nějací.“ Žáci jsou shromážděni v centru místnosti a je jim sděleno, že nyní budou společně pomocí svých těl a jejich umístěním, bez mluvení a posunků, vytvářet obrazce, které jim budou postupně ukazovány. Použity jsou obrazce, které se vyskytují v tibetských mandalách a žákům jsou ukazovány od nejjednodušších až po ten nejsložitější, kterým jsou tři soustředné kruhy. Tato část probíhá bez hudby. Ve chvíli, kdy žáci vytvoří soustředné kruhy, je jim vysvětlen následující úkol. Budou se muset postupně rozpohybovat směrem od středu ven a pak zároveň s pohybem ustat směrem od vnějšku až do středu. Pohyb a délku improvizace si budou řídit sami. Každý může dělat jakýkoli pohyb jen musí reagovat na pohyb žáků v kruhu před ním a vedle něj. Pohyb se rozlévá postupně a postupně by měl i ustat. Během této improvizace hraje žákům hudba. Průběh: Aktivitu vedla Veronika. Při aktivitách bylo použito hudby z CD – Sunmeetssong od F. J. Song a Slunečního orchestru. Žáci zvládli vytvořit z těl všechny obrazce, aniž by se navzájem manipulovali, či organizovali. Při pohybu v soustředných kruzích se pěkně postupně rozpohybovali, ale s ustáváním pohybu po dlouhý čas nechtěli začít, proto byli nakonec upozorněni, že by jejich aktivita měla také někdy skončit, ale pohyb by měl ustat opět postupně, stejně jako začal. To se žákům už tolik nepovedlo, ustali s pohybem velmi rychle a náhle, skoro hned po výzvě k zpomalování, proto bylo možná škoda, že tato instrukce přišla, ale na druhou stranu není jisté, zda by si žáci vůbec vzpomněli, že mají pohyb také sami skončit. Činností byli žáci opět zaujati. Čtení dvou údolí: Dudek vyzývá účastníky – ptáky, aby se položili na podlahu a zavřeli si oči. Úderem na tibetskou mísu je uvádí do dalšího údolí. Údolí Úžasu – místo ustavičné bolesti a trýznivého zmatku. Zde se neodvažujete dívat...neodvažujete se dýchat... Pronikavé meče bolesti. Údolí Porozumění – Zde si všichni vybereme svou cestu a pravidla, která chceme porušovat. Kde to jsme ptáci? V tomhle údolí Porozumění není žádné porozumění. Zde musíme dávat bedlivý pozor. Držíme se cesty. Nikdo neví, jak dlouho budeme muset letět, ani jak daleko. Údolí Smrti: Dudek vyzve ptáky, aby vstali, že společně vstoupili do šestého údolí, údolí Smrti. Dudek: „Tady nevidíte nic, tady necítíte nic, tady nic není. Srdce je tu nehybné a tiché... skrývá mnohá tajemství.“ Petra si sundává masku Dudka a zadává instrukce k aktivitě. Účastníci stojí na jedné straně místnosti s představou, že jejich páteř je tvořena měkkou, ohebnou trubicí naplněnou horkou bublinkovou vodou – něco jako horký bublající pramen. Účastníci vyráží pomalou chůzí a jsou vedeni vyprávěním lektora. Voda v trubici se postupně ochlazuje, páteř- trubice přestává být ohebná a pružná, tuhne. Voda se stává studenou s kousky ledu, až postupně zamrzá – tuhne úplně. Pod vlivem představy se mění způsob chůze, postavení těla i mimika obličeje. Pocit vyhasínání.. Průběh: Na všech byla znatelná veliká únava z celého dne, tudíž poslech posledních údolí a konečná klidná aktivita byla uvítána. Na cestu údolím Smrti jsme zhasli a účastníci procházeli setmělou třídou. Při aktivitě byla použita hudba z CD – Tyrgve Seim Reflexe: Hovoříme o prožitém, o pocitech vyvolaných aktivitou. O celém prožitém dni a o tom, co nás čeká další den. Průběh: Při reflexi zaznívaly pozitivní ohlasy na prožitý den a velké očekávání, jak vše bude pokračovat dál. Večeře, návštěva náměstí v Olomouci, noční besedování na ZUŠ.

III. DOPOLEDNÍ BLOK Údolí Odstupu – Přichází Dudek a vítá ptáky v posledním údolí Odstupu. Mluví k nim a do vyprávění zařazuje pohybové sekvence (inspirované textem). Zde veškerá zvědavost a touhy vyprchají. Kdyby všechna nebesa se všemi svými hvězdami vybuchla v tomto údolí, nebyla by než lístkem chvějícím se ve větru. Malá rybka je zde mocnější než velryba a nikdo nedokáže říci proč. Pták astrolog sleduje veškerá souhvězdí a planety na tabulce s pískem. Pak se zvedne vítr a … rozpráší celý jeho nákres. Jak pevný je náš svět... a přece není nic než zrnka písku. Účastníci sedí v kruhu a Veronika se ptá kdo ví co znamená slovo mandala? Ukazujeme různé druhy mandal, jejich vzory, vysvětlujeme k čemu jsou používány i jaký mají konec. Účastníci dostávají mnoho sáčků s různými druhy luštěnin, obilovin, moukou, solí a začínají bez verbální komunikace vytvářet společnou mandalu. Střed mandaly je vytvořen z plodů kustovnice a cizrny, kterou hráči získali v údolí hledání a uschovali si je. Po dokončení mandaly si účastníci sednou na stranu a přichází Dudek: „Pak se zvedne vítr a ...rozpráší celý jeho nákres.“ Přicházejí Veronika a Katka, tančí v mandale a nohama ji rozmetají do stran. Mandala je zničena. Dudek dodává: „Jak pevný je náš svět... a přece není nic než zrnka písku. Ať vás ani nenapadne zastavit se tady, ptáci.“ Průběh: Při tvorbě mandaly zněla hudba z CD Tanec na posvátné hoře – Ivo Sedláček a Mikoláš Bělík. Tvorba mandaly byla hlubokým zážitkem jak pro pozorující lektory, tak pro účastníky. Pracovali soustředěně a jejich práce musela být po hodině a půl násilně přerušena. Bohužel to z časových důvodů nešlo jinak. Při reflexi pak uváděli, že se jim to zdálo jako krátká chvilka a nemohli uvěřit, že pracovali tak dlouho. Při boření mandaly se ozývaly nespokojené hlasy a ironický smích. Poznámka Katky: „Neuvěřitelný pro mne byl fakt, že mí tři velmi aktivní, neposední a upovídaní chlapci bez jediného slova, s obrovským nasazením a soustředěním vydrželi hodinu a půl pracovat.“ Na cestu vyrazily statisíce ptáků: trhání hejna Dudek mluví k sedícím účastníkům, kteří mají zavřené oči. „Na cestu vyrazily statisíce ptáků a zaplnily všechny kouty světa. Mnozí ale nedoletěli. Někteří si začali zoufat a ztratili odvahu, jiní letěli dál, ale podlehli. Zbloudili, zešíleli, zemřeli žízní, hladem, žárem, zabila je ohromná rozloha oceánů. Trhala je divoká zvířata a děsilo je to, co viděli cestou.“ Je puštěn zvuk sirén z CD Urban Symphony a Veronika s Katkou trhají společný obraz otisků hejna. Je slyšet zvuk sirén a trhaného papíru. Dudek: „Zbylí rozedraní ptáci dorazili na konec sedmého údolí.“ Účastníci otevírají oči, vidí roztrhané části obrazu a Dudek k nim hovoří: „Údolí? To byly pouze iluze, ptáci jen sen. Ničím jsme neprošli. Právě jsme se ocitli na počátku cesty.“ Účastníci si sedají do kruhu. Petra si sundává masku Dudka a obchází účastníky s otázkou, jaké myšlenky se teď honí ptákům hlavou. Průběh: Destrukce mandaly a roztrhání společného obrazu bylo přijímáno nelibě, skupina reptala a myšlenky ptáků začaly být plné pochyb, nechuti k další cestě, někteří rezignovali a chtěli by se vrátit domů, jeden účastník prohlásil, že jeho pták po cestě zemřel. Výtvarná reflexe zážitků Účastníci promítají prožité do loutky ptáka, barví ji, trhají, přeměňují ji, píší vzkazy a myšlenky a přilepují je k loutkám. Potom v kruhu zveřejňují své myšlenky a mluví o svém ptáku. Hora Kaf Dudek odvádí všechny účastníky ven ze třídy a čeká se skupinou za dveřmi. Ve třídě zatím připraví Veronika a Katka horu Kaf (postaví se na židle a zahalí se vyjma obličeje do černé divadelní opony sahající až na zem). Dudek otevírá dveře a říká: „Hejno posledních dvanácti znavených, zmlácených, ztrápených společníků, kteří se usilovně snaží nesnažit se a kteří již skoro nejsou sto letět... uvidí v dálce horu Kaf.“ Ptáci mluví k Hoře Skupina s Dudkem přijde k hoře, hora má zavřené oči a mlčí. Dudek: „Ó horo Kaf! Hledáme Simorga, našeho krále.“ Hora: „Leťte domů, ptáci. Nejste než popel a prach.“ Dudek k ptákům: „Promiňte mi to, ptáci. Nechal jsem se ošálit vlastními iluzemi!“ Dudek obejde všechny účastníky, ti zveřejní, co jim běží v tuto chvíli hlavou. Dostávají možnost se rozhodnout. Dudek desetkrát udeří do tibetské mísy, ti, co se rozhodnou vrátit se, se postaví ke dveřím. Ti, co se rozhodnou u hory Kaf zůstat, se postaví těsně k ní. Hora Kaf otevírá oči a říká: „Ještě tu jste, ptáci? Tak pojďte!“ Hora Kaf zahalí skupinu účastníků i s Dudkem pod svůj plášť. Dudek uvnitř podává každému malý střep zrcátka a říká: „A uzřeli krále Simorga a oni byli král Simorg a král Simorg byl každý z nich a oni všichni dohromady.“ Průběh: Při rozhodování před horou Kaf se dva účastníci rozhodli v hledání krále nepokračovat a vrátit se domů. Přiznáváme, že jsme to nepředpokládaly, a tak jsme chlapce nechaly dívat se ode dveří, jak zbytek skupiny nachází svého Simorga. V následné reflexi oba chlapci řekli, že se nerozhodli sami za sebe, ale za svého ptáka. Jeden z nich totiž po destrukci obrazu uvedl, že jeho pták zahynul, druhý se chtěl vrátit.

ZHODNOCENÍ PROJEKTU Projekt Ptačí sněm naplnil všechna naše očekávání a představy. Kniha je svým filozofickým tématem a hloubkou příběhu velmi inspirativní. My samy jsme hledaly cestu, jak pomocí technik dramatické výchovy, výtvarného vyjádření, ale také hudby a pohybu přiblížit studentům poselství této knihy a umožnit jim jisté poznání zážitkem. Postupně tak vznikl celek, který účastníky podle jejich reakcí zasáhl. Skupina, která v Olomouci vznikla, byla od samotného počátku velmi soustředěná. Počáteční drobný ostych (především jemnějších výtvarníků) se při prvních aktivitách zcela rozpustil. V reflexích se většina shodla na tom, že téma knihy je velmi zasáhlo. Pro všechny bylo těžké dvakrát zkousnout zničení vlastního výtvoru (poprvé obrazu a pak mandaly), především pak společně dlouho vytvářené a opravdu nádherné mandaly. Celý projekt měl velmi rychlý spád, sled jednotlivých fází jsme dlouho promýšlely. Některé činnosti, především tvorba mandaly, by vyžadovaly delší časový prostor. Sami studenti se vyjádřili, že je tato aktivita velmi bavila a mohli by v ní ještě dlouho pokračovat.

Petra: Bylo pro mě velkou výzvou pracovat s úplně neznámou skupinou (staršího školního věku, se studenty středních škol, pracuji s dětmi předškolními) na nevyzkoušeném scénáři. Po prvních aktivitách projektu zmizela má počáteční překotnost a nervozita a roli Dudka jsem si začala užívat. Jsem moc ráda, že jsme si Ptačí sněm mohly vyzkoušet v takovém vstřícném a bezpečném prostředí – odhalit jeho nedostatky a výzvy, neboť jsme se shodly na tom, že budeme určitě projekt realizovat s dalšími skupinami. Veronika: Co mi přišlo hodně významné, byl fakt, že projekt zaujal jak žáky mladší, tak i starší. Původně jsem se domnívala, že naše téma bude pro mladší žáky možná náročné, ale ukázalo se, že opak je pravdou. Každý si v příběhu a jednotlivých údolích našel to své, a tak se stalo, že příběh oslovil do hloubky každého účastníka včetně mě jako jednoho z vedoucích: Domnívám se, že jen málokdy se stane, aby žáci s tak velkými věkovými rozdíly dokázali vytvořit tak harmonickou skupinu, kde panuje vzájemný respekt a tolerance. Práce s takovými tvořivými a zároveň ohleduplnými a tedy i zralými žáky je pak velkou radostí.“

Katka: „Na své práci miluju především tu možnost stále žasnout. A v Olomouci jsem opět žasla. Nad soustředěním všech účastníků, nad jejich schopností vyjádřit metaforu pohybem, slovem, hudbou, symbolem, nad hloubkou jejich uvažování a to nejen při samotném projektu, ale také při našem večerním povídání nad filozofickými tématy. Projekt Ptačí sněm se ukázal jako velká výzva nejen pro jeho účastníky, ale také pro nás a pro mne. Ze zkušenosti vím, že jednotlivé druhy umění se často snoubí, a tak není divu, že muzikanti tíhnou i k jinému uměleckému vyjádření a naopak. Nebylo tedy překvapivé, že se výtvarníci umí nádherně pohybovat, ztvárnit myšlenku slovem, dramaťáci vyjádřit hudbou či výtvarnými symboly…atd. Úžas ale vzbudilo to nasazení, se kterým do všeho a všichni bez výjimky šli a jakým způsobem respektovali ostatní. Tvorba společné mandaly pak byla pro mne metaforou opravdové spolupráce.“

Sofie (ZUŠ Karviná, 17 let): Hrozné bylo, když nám ničili náš výtvor. Všichni jsme byli hrdí na náš výtvor a naše práce teď byla na kousky a rozmetaná všude po místnosti. Přesto všechno jsme došli až k hoře, kde jsme se dozvěděli, že každý z nás je vůdce. Souhlasím s tím, protože každý je v něčem dobrý a navzájem se doplňujeme a tak tvoříme silný tým. Propojení výtvarna a dramatu mi připadalo jako přesné vystižení knihy. Ondřej (ZUŠ Karviná, 14 let): „ Pro mě bylo zajímavé pracovat v nové skupině. Bylo těžké snažit se neprosazovat své myšlenky. Moc se mi líbilo, že každý se snažil do toho dát něco ze sebe a nikdo se nebál vyjádřit se. Taky jsem pracoval s lidmi, které bych asi normálně nepotkal a nezačal s nimi kamarádit, to že jsme spolu tvořili nás ale sblížilo. Takové projekty mám rád.“

.Mimořádnost a náročnost tohoto projektu vězely nejen ve filozofickém základu předlohy, ale také ve skupině: sešli se žáci dvou rozdílných oborů ZUŠ, z dvou měst a škol; věkové rozpětí bylo značné – od 11 do 22 let. Během víkendu se přes tyto rozdíly podařilo vtvořit spolupracující celek, který navíc zvládl náročnou situaci zničení jejich výtvoru. Toto sblížení a schopnost kooperace jsou součástí vlivu dramatických metod na účastníky a dosahuje se jej stylem vedení i tvořivým základem všech aktivit. Projekt sdružoval výtvarné, hudební i pohybové prvky společně s dramatickými aktivitami. Umožňoval to fakt, že tři lektorky reprezentovaly všechny zmíněné obory na vysokoškolské úrovni.

Petra Jančová: Ptačí sněm v Lesní mateřské škole Pramínek

Předloha se svým filozofickým tématem hledání, tázání se, tématem svobody, manipulace a cesty za poznáním, hodí spíše pro studenty středních škol. Proč a jak tedy realizovat tuto předlohu s předškolními dětmi? V dubnu 2014 si v Lesní mateřské škole Pramínek při Ekocentru Říčany postavily v prasklině našeho slaměno-hliněného domku na zastřešené terase hnízdo sýkorky. Děti byly nadšené pozorováním stavby hnízda, sezením na vejcích a následným krmením mláďat. Z terasy jsme sledovali i jejich první úspěchy v létání a nakonec opuštění hnízda. Děti ptáčkům „držely palce“, aby se vše zdařilo, v lese jsme toho roku viděli několik hnízd, kde se příroda (predátoři, dlouhotrvající déšť) podepsala na smrti již vylíhlých mláďat. Ptačí tématika, stavba obydlí, problémy opeřenců, narození, krmení a smrt se tak silně dostaly do volné hry dětí. Cítila jsem, že mě láká pracovat s předlohou Petra Síse s předškolními dětmi. Skupinu 16 dětí tvořily převážně děti šestileté, 10 dětí šlo za pár měsíců do první třídy a dalších šest bylo pětiletých. Skupinu jsem ve školce vedla třetím rokem a děti byly zvyklé na metody a techniky dramatické výchovy, na procházení a hraní si s příběhy. Cítila jsem, že projekt by mohl být takovým společným dárkem pro skupinu na rozloučenou. Cíl projektu zůstal v rovině osobnostně-sociální: stmelení dětské skupiny, stát se hejnem jdoucím za společným cílem, přijímat a respektovat druhé, jejich odlišnosti, pomáhat a nechat si pomoci, objevit své schopnosti a možnosti. Další cíle směřovaly do oblasti dramatické: zúročit dosavadní zkušenosti s metodami a technikami dramatické výchovy při realizaci dlouhodobějšího projektu: rozvíjet schopnost komunikace verbální i neverbální, schopnost pracovat ve dvojicích a malých skupinkách, rozvíjet motorické cítění přes pohyb, zvuk, slovo a symbol. Cílem v oblasti vzdělávací se pak stalo získání vědomostí o reálném životě ptáků, druzích ptáků, jejich potravě atd. Projekt byl realizován každý den v dopoledních hodinách po dobu dvanácti dnů na přelomu května a června 2014 ve spolupráci s druhým lektorem. Aktivity probíhaly z velké části v přírodním prostoru louky, lesa, na otevřené dřevné terase, ale i uvnitř domku. Počasí bylo během realizace projektu teplé, slunné a suché, což nám umožnilo pracovat venku bez omezení. Přírodní prostor jsme využili především pro aktivity pohybové, vyžadující volný prostor (let hejna, pohybové hry) nebo pro aktivity vyžadující členitost a různorodost terénu (hmatové poznávání v údolí Porozumění, cesta poslepu lesem v údolí Jednoty). Prostor terasy (ze tří stran otevřené) a prostor hliněného domku jsme využili pro činnosti vyžadující větší koncentraci pozornosti a ohraničený prostor (otisky hejna, výroba loutek, sypání mandaly, údolí Hledání, hora Kaf). Realizace Den 1. Začínáme vždy společným ranním kruhem s jeho vítacími rituály. Následujících aktivity se odehrává na dřevěné terase. Ukazuji dětem tři úrovně (různé výšky, hladiny) kde se mohou v přírodě pohybovat zvířata. Nejnižší u země, zde se pohybují brouci, pavouci, ještěrky, hadi, myšky atd. Druhá úroveň je vyšší, zde se pohybují zvířata čtvernohá, zajíci, srnky, klokani, tygři atd. Třetí úroveň, ta nejvyšší, je nad hlavami dětí, zde se pohybují veverky, ptáci, opice, hmyz atd. Vyzkoušíme si pohyb různých druhů zvířat ve třech úrovních. Všímáme si toho, jaká je v jednotlivých hladinách rychlost pohybu, jak zvířecí těla vypadají, jakým způsobem se pohybují, jak velkou plochou těla se dotýkají podlahy a jaké části těla používají. Volně improvizujeme. Udávám rytmus na rámový buben, měním úrovně ohybu a při změně hladiny označuji rukou výšku, ve které bude další pohyb probíhat. Po skončení improvizace hovoří děti o tom, která z úrovní pro ně byla nejpříjemnější, která pak nejvíce obtížná, jakými zvířaty se v jednotlivých úrovních stávaly a ve které úrovni by jim bylo příjemné jako zvířeti žít. Všímáme si toho, že každý je jiný a že vnímáme snadnost a obtížnost různě. V kruhu hrajeme hru – místa si vymění všichni ti, kteří: ve snu létají, sbírají v lese ptačí pírka, viděli už někdy větší hejno ptáků, sypou ptáčkům v zimě do krmítka, ti, kteří by chtěli zkusit létat, ti, kteří kdyby se proměnili v ptáčky, byli by ptáci: zpěvní, dravci, vodní, noční, domácí, cizokrajní… Doprostřed kruhu rozkládám peří různých druhů ptáků a knihy s obrázky a fotkami z jejich života. Zkoumáme pírka, hádáme, komu patří, zkoušíme je pouštět vzduchem, sledujeme jejich plachtění, točení se. Děti hovoří o svých pozorováních a setkáních s ptáky (sovami, dravci, domácími ptáčky). Zjišťujeme, co vše o ptácích víme, čím se do sebe liší (barvou, hlasem, velikostí, potravou, tvarem zobáku, místem, kde žijí a kde si stavějí hnízda, dobou shánění potravy, místem, kde přezimují apod.) Vydáváme se do lesa, kde hrajeme pohybové hry „na jestřába a divoké husy“ (varianta hry „ na ovečky a vlka“) a s míčem pak hru „na kukačku“ (obdoba hry „na peška“), kdy se obcházející kukačka snaží do uvolněného hnízda – místa snést své vajíčko – míč. Den 2. Přichází mezi nás paní ornitoložka. Z nastražených sítí opatrně vytahuje chycené ptáčky, kroužkuje je a vypráví o nich dětem. Ptáčky vypouštíme a jdeme společně na lesní výpravu pozorovat a poznávat ptáky v jejich přirozeném prostředí. Posloucháme jejich hlasy, i ty nahrané na diktafon. Pozorujeme strakapoudí rodinku při krmení a z obrázků v knížce se snažíme podle tvaru zobáčku uhádnout, zda ptáček má raději semínka, bobule, housenky nebo hmyz. Na lesním palouku se schoulíme do klubíčka (země je už teplá a suchá) a proměníme se v ptačí vajíčka. Procházím mezi dětmi a vyprávěním vedu jejich představy o tom, jaké je to být uzavřen v bezpečí vajíčka, dotýkat se tělem ohraničeného prostoru, slyšet zvuky okolního světa. Vyprávění pokračuje přeměnou lidského těla v ptačí: nos – zobáček, ruce – křídla, kůže se pokrývá pírky. Když má ptačí tělo už dostatečnou sílu a energii, zkouší se ptáček proklubat skořápkou ven. Jde to těžko, sem tam se objeví ve skořápce malý otvor jako okénko a vykoukne zobáček. Ptáček musí použít všechnu svou sílu, aby stěny vajíčka praskly a on se vyklubal na svět. Prostor kolem nás je najednou obrovský, světlý, trochu chladný, je tu plno zvláštních, neznámých věcí. Vydejte se je opatrně prozkoumat. Vaše pírka dorůstají, křídla sílí, nastává čas k prvním pokusům o létání. Sedíme v kruhu a vyprávíme si, jaké to bylo proměnit se a mít ptačí tělo, jestli se nám chtělo vyklubat na svět, jakým jsem se stal ptáčkem a jak se jim dařilo první létání. Aby mohla mláďata zesílit a létat, potřebují mnoho potravy. Zahrajeme si teď na ptačí rodiče. Postavte si ve dvojicích z trávy, větviček, šišek nebo kamenů hnízda. Do nich budete nosit potravu pro svá mláďata. Potrava se nachází na lanem ohraničeném prostoru, tvoří ji dřevěné korálky, nastříhané tkaničky a obdélníky průsvitného papíru. Vašimi zobáčky budou kolíčky na prádlo a pinzety. Sami poznáte, která potrava se v tom kterém zobáčku nosí nejlépe. Pokud vám potrava cestou upadne, můžete ji znovu sezobnout. Po skončení hry děti hovoří o tom, jak se jim krmení mláďat dařilo, co bylo obtížné, co snadné a zda si s druhým ptačím rodičem pomáhali. Den 3. Během dalšího dne se budeme snažit zúročit své znalosti ze života ptáků v živých obrazech a krátkých rozehraných etudách. Začínáme (v prostoru terasy) rozehřívací hrou na čápa. Hraje se jako skákavá honička (všichni skáčou po jedné noze), koho čáp chytí, ten honí. Skupina šestnácti dětí se rozdělí do tří menších skupinek a vybírají si místo, kde budou samostatně pracovat (louka, terasa, domek). Dostávají knihy s obrázky ptáků a úkol: vybrat si ve skupině nějaký ptačí druh a předvést konkrétní situaci z ptačího života. Situace bude začínat nehybným živým obrazem a po mém tlesknutí obživne. Etudu ukončím opět tlesknutím a děti zůstanou ve štronzu. Skupiny samostatně pracují a moji pomoc při tvorbě odmítají, vládne mezi nimi vzrušení a snaha své nápady utajit před ostatními. Na jejich žádost povoluji použít v etudách šátky, přehozy a kusy látek (ve všech případech jsou použity k vymezení prostoru hnízda od okolního prostředí). Skupina vždy předvede živý obraz, rozehraje ho a já po určitém čase zastavím. Po každém předvedení hovoří diváci z ostatních skupin: co viděli, co se odehrálo a případně kdo jakou roli zastával. Potom vše komentuje hrající skupina, mluví o svém záměru, o tom jak probíhala příprava etudy, jaký pocit mají z předvedení před diváky a zda se vše zdařilo, jak plánovali. V první skupině jsme viděli situaci líhnutí mláďat, jejich krmení a první lety. Ve druhé pak hnízdo dravců, orlů, kteří učili svá mláďata lovit zajíce a trhat ulovenou kořist v hnízdě. Třetí skupina byla pro diváky trochu oříškem a až po komentáři tvůrců jsme se dozvěděli, že se jedná o novozélandského ptáka kiwi, který nelétá a zobákem prohledává zem, aby našel pod povrchem žížaly a larvy. Den 4. Začínáme raní kruh přímo v lese. Hrajeme hru „na jestřába a ukradené ptačí vejce“. Děti si v malých skupinkách postavily hnízda a jestřáb (lektorka) jim ukradl jejich vajíčka (papírové koule), které schoval do svého hnízda u starého stromu. Ptáčkové se snaží dostat k jestřábímu hnízdu a vajíčka odnést. Jestřáb však hnízdilo, hlídá a tak je třeba přiblížit se k němu nepozorovaně (princip hry „cukr, káva, limonáda“). Při otočení jestřáb odříkává: „Všechno lítá co peří má, lítá ptáček před očima, jestřáb letí.“ Kdo se při cestě za vajíčky pohne a jestřáb ho uvidí, vrací se s prázdnou do hnízda a zkouší t znovu. Po skončení hry hovoříme o tom, jak se nám při hře dařilo, co bylo obtížné, jaké taktiky jsme na cestě za uloupenými vajíčky volili. Vracíme se zpět na naši terasu a děti dostávají za úkol zhotovit z kartonu plošnou loutku svého (reálný druh či fantazijní) ptáčka, kterým by se chtěly stát. K dispozici mají vodové a temperové barvy, nůžky, špejle a izolepu. Během tvoření o svém ptáčkovi přemýšlejí, představují si jeho život, schopnosti, rodinu apod. Vyrábím si loutku ptáka – dudka, a svolávám ptačí sněm. „Ptáci, zdravím vás, jsem dudek, jsem znalý světa, znám mnohá tajemství a proto zahajuji náš ptačí sněm. Sami víte, jaké potíže sužují náš ptačí svět, jaké problémy a starosti vás na tento ptačí sněm přivádí?“ Děti sedící se svými loutkami v kruhu začínají hovořit o problémech ptačího světa (draví ptáci, špatné počasí, málo potravy, špinavá voda a odpadky v lese, hádky mezi ptáky, starosti o mláďata…). Dudek názory komentuje, přitakává a upřesňuje. Diskusi zakončuji jako dudek. „Ptáci, vím o králi, který dokáže zodpovědět všechny otázky a vyřešit problémy ptačího světa. Ten král existuje, zde je jeho pírko, které spadlo na zem v daleké zemi, jmenuje se Simorg a žije na hoře Kaf. Musíme se za ním vypravit, vyhledat ho a zvolit ptačím králem. Postavte se ti, kteří poletíte se mnou, cesta nebude lehká.“ Děti vytváří na můj pokyn uličku a já jako dudek procházím a ptám se jich, zda mi důvěřují, zda opravdu chtějí jít hledat krále, zda se nebojí daleké a neznámé cesty a překážek. Všichni se chtějí vydat a cestu, někteří ptáčci mají trochu obavy a raději by si krále zvolili z ptáků přítomných na sněmu. Každé z dětí předstoupí před dudka a představí ostatním sivého ptáčka, poví o jeho životě, schopnostech a o tom, v čem může být hejnu na cestě prospěšný. Dudek pokládá dětem dotazy a jejich odpovědi komentuje. Např., dítě: „já dovedu vyhledávat po cestě místa k odpočinku.“ Dudek: „To je skvělé, odpočinek budeme určitě potřebovat, poleť s námi, budeme tě potřebovat.“ Snažím se v roli dudka ocenit každou vymyšlenou schopnost (silné drápy, schopnost najít poklad…) a najít čím bude náš let přínosem. Sněm zakončuji: „Ptáci, již brzy se vydáme na cestu, zatím sbírejte síly a buďte připraveni, zítra vyrazíme hledat krále Simorga.“ Den 5. Začínáme naše ptačí hraní opět v lese, chodíme prostorem, všímáme si stromů, pařezů, kořenů na zemi a také sebe navzájem. Na úder bubnu zastavíme ve štronzu a já se ptám: „Chcete se pohybovat jako ptáci?“ Skupina odpovídá: „Ano.“ – „A jako kteří ptáci?“ Skupina navrhne druh: jako sovy, kachny, vrabci, volavky, slepice, pávi… Všichni pak zkoušíme napodobit způsob jejich letu, typického pohybu či chůze. Hra se opakuje. S plošnou loutkou dudka svolávám děti – ptáky: "Poletíme, ptáci, poletíme stateční kamarádi, je čas vyrazit na cestu! Budeme plachtit, létat, vznášet se. Napněte křídla!“ A ptáci vzlétnou. Další aktivitou je „pohyb hejna“ na principu kopírování pohybu vůdce hejna. Nejprve se jako dudek stávám vůdcem já a ostatní ptáci se snaží napodobit způsob a rychlost mého pohybu a reagovat na změny (zastavení, zpomalení, náklon apod.). Postupně se vůdcem hejna stává každé z dětí a skupina opět kopíruje způsob jeho letu. Po skončení letu sedíme na zemi v kruhu a prožité reflektujeme: „Co nám více vyhovovalo – vést skupinu nebo být veden? Užíval jsem si let, když jsem byl v roli vůdce? Myslel jsem i na ostatní, kteří letí za mnou? Jaké bylo být posledním ptákem na konci hejna? Jakým ptákem jsem se stal?“ Přesunujeme se do domečku, kde je na podlaze vše přichystáno k výtvarné aktivitě – otisky ptačího hejna. Náš zážitek ze společného letu hejna se budeme snažit převést do plochy, pomocí prstových barev, svých dlaní, prstů, předloktí… Děti si nejprve zkouší otisky na volných papírech, zkoumají, jak pomocí rukou vytvořit ptačí křídla a teprve potom celá skupina začíná pokrývat dlouhý papír otisky letícího hejna. Natírají si ruce barvou a vášnivě přitiskují, zaplňují bílou plochu. Při aktivitě děti nemluví, lektorka hraje na didjeridoo. Po skončení a úklidu sedíme kolem společného obrazu a děti vyjadřují své pocity z otiskování, ukazují své otisky a způsob, jakým je vytvořily. Den 6. Další ptačí setkání se odehrává po víkendu a tak se potřebujeme znovu vrátit do našeho příběhu. Na terase rozvinujeme obraz otisků ptačího hejna a hledáme ty otisky, které nám připomínají nějakou fyzickou pozici letu, zkoušíme různé „ptačí“ pozice na hranici udržení rovnováhy a snažíme se plynule přecházet z jedné do druhé (např. záklon těla ve stoji na jedné noze přechází do pozice holubičky). Zkoušíme základy akrobacie – létání na zvednutých nohou lektora (dítě se v kyčlích opře o chodidla pokrčených nohou lektora ležícího na zemi na zádech, ten potom propne nohy, dítě jistí držením za ruce a zvedne do výšky). Pokud je dítě ve vzduchu stabilní a dobře drží rovnováhu, je možné uvolnit držení rukou a iluze letu je tak dokonalá). Zkoušíme létat v prostoru, vždy s jedním z dětí – dítě ležící ve vzduchu obličejem k zemi jistí u hlavy a nohou lektoři, zbytek těla podpírají a drží ostatní děti. Pomalu se pohybujeme prostorem. Trénujeme tak svou důvěru, trpělivost a vytrvalost. Svolávám jako dudek hejno k letu (začalo pršet a tak následující aktivita bude probíhat na terase a v domku) a narací vedu ptáky krajinou, nad kterou letíme. Proměňujeme se v krajinu pod námi, stromy, hory, města, pouště, ostrovy i oceán. Pokud děti s proměnou váhají, pobídnu je, např. „Zkuste ze svých těl vytvořit domy ve městě, nad kterým letíme, domy mohou být různé, malé, velké, propojené, osamocené…“ Děti jsou na naše proměňování se „v něco“ zvyklé a neostýchají se před sebou, komu zrovna nepřichází inspirace, napodobí své kamarády. U hraní si na oceán se zdržíme dlouho. Stáváme se klesajícími a stoupajícími vlnami, valíme se přes místnost, někteří vlny přeskakují. Potápíme se a pozorujeme podmořský svět, měníme se v mořskou hvězdici a zkoušíme pohyb jejího smršťování do středu a opětovného rozprostírání, pohybujeme se pod hladinou s medúzami pod každou dlaní (klesají a stoupají). Po vynoření nad hladinu plujeme na loďkách, rybaříme… Dudek hovoří k ptákům: „Ptáci, než nalezneme horu Kaf a na ní krále Simorga, musíme překonat šestero údolí, teprve potom se dostaneme k cíli naší cesty.“ Loutky ptáčků jsou zapíchány v proutěném koši uprostřed kruhu a děti si je na reflexi zážitků z našeho letu nad krajinou vytahují. Povídáme si, jaké to bylo vidět svět z výšky a kde se mi při letu líbilo. Dudek se každého ptáčka ptá, jak se na cestě cítí, jaké myšlenky se mu honí hlavou. Den 7. Čeká nás přelet nad údolím Hledání, začínáme hrou na „prstýnek“. Děti sedí v těsném kruhu, předávají si mezi sebou sepnutými dlaněmi prstýnek. Uprostřed stojí hadač-hledač a předříkává: „Když jsme včera prala šaty, ztratila jsme prsten zlatý, a ja jaj ku ku ku, hledejte ho tu i tu.“ Hadač ukáže na toho, o kom si myslí, že prsten v dlani ukrývá. Pokud uhodne, dotyčný ho v hádání vystřídá, pokud ne, zůstává uprostřed na další kolo: „Volá vrabec z pod jedličky, že je prsten u Aničky, a ja jaj ku ku ku, ani tuto ani tu. Volá sojka z pod keříčka, že je prsten u Janíčka. A ja jaj ku ku ku, hledejte ho tu i tu.“ V kruhu si povídáme jaké to je něco hledat, co vše se dá hledat, ztratit, jaké to je být ztracený nebo něco najít. Sejde se velké množství příběhů a vyprávění dětí nebere konce. Beru si loutku a svolávám ptáky: „Ptáci, dnes vstoupíme do údolí Hledání. V údolí Hledání je právě noc a není nic vidět. Naším úkolem bude nalézt v tomto údolí malou plechovou krabičku (posílám po kruhu) se vzkazem pro další cestu. Při jejím hledání budeme mít zavázané oči a nebděme mluvit. Dorozumívat se můžete dotekem. Kdo z vás najde v údolí krabičku jako první, pokusí se dotekem dát vědět ostatním, aby přestali s hledáním a stále ještě poslepu se shromáždili kolem nálezce. Pokud uslyšíte, že někdo stále ještě hledá, pokuste se ho přivést k ostatním sedícím. Teprve potom si můžete sejmout šátky. „Děti jsou postupně přivedeny do prostoru uvnitř domečku, na zemi leží karimatky, deky, spacáky, vlny, šátky a polštáře. Děti začínají hledat a p delším čase je krabička nalezena, nálezce odmítá krabičku pustit z ruky a tak poslepu obchází ostatní děti a krabičkou se jich dotýká. Po nějaké době už všichni přestanou hledat a na moji pobídku si sundají šátky. Otevřeme krabičku a tam je na papírku nakreslené srdce, čtu text A. S. Exupéryho: „Správně vidíme jen srdcem, co je důležité, je očím neviditelné.“ Děti reflektují své pocity z průběhu hledání, příjemnost či nepříjemnost zavázaných očí, způsob dorozumívání se mezi sebou, hmatové zážitky při hledání atd. Zamýšlíme se na textem a některé děti přináší své výklady. Ukazuji jim knihu Malý princ, odkud věta pochází a kousek z ní čteme. Prošli jsme údolím Hledání. Den 8. Navštívíme údolí Lásky. Stojíme v ranním kruhu a posíláme si pírka, zkoušíme je fouknutím poslat sousedovi, potom zkoušíme svojí rukou pustit pírko ze shora do jeho přiopravené dlaně. Nakonec vytvoříme dvojice a děti se pírkem dotýkají sedícího kamaráda tak, aby mu to bylo příjemné. V kruhu jsou položeny otázky: “Kdyby měla láska nějakou barvu, jaká by to byla? Kdyby měla láska nějakou vůni, jako co by asi voněla? Kdyby měla láska nějakou chuť, jako co by chutnala? Kdyby se stala láska člověkem, kdo by to byl?“ Děti mají spoustu nápadů a abstraktní přirovnání jim nečiní potíže. Následující hra „Na oblíbené jméno“ se odehrává na terase. Kolega lektor bubnuje a udává rychlost chůze. Zaplňujeme rovnoměrně prostor, během chůze mohou děti někoho letmo pohladit, obejmout nebo pozdravit a opět pokračují v chůzi. Na výrazný úder bubnu zůstaneme všichni stát ve štronzu. Přistupuji k jednomu dítěti a ptám se ho, jakou podobu svého jména má nejraději (např. Štěpán, Štěpa, Štěpík, Štěpajda, Štěpánek). Když si zvolí oblíbenou podobu jména, skupina tento tvar třikrát společně opakuje. Pokračujeme v chůzi a hře se jmény, dokud se všichni nevystřídají. V kruhu si povídáme o tom, jaké to bylo slyšet svoje jméno a být na chvíli středem pozornosti celé skupiny. Ptám se dětí, kdo už někdy dostal nějaký dopis nebo pohled nebo dokonce sám někomu něco nakreslil nebo napsal. V roli dudka svolávám ptáky a vysvětluji dnešní úkol, který nás čeká v údolí Lásky. „Milí ptáci, právě jsme vstoupili do údolí Lásky, tady si můžete vzpomenout na ty, které máte rádi, možná jsou s vámi na vaší cestě za králem Simorgem, možná, že zůstali doma a čekají na vás. Zde si můžete vybrat dopisní papíry a obálky a nakreslit pro ně obrázkem z lásky. Obálku pak přineste do rohu terasy, kde bude zřízen a pošta, která vaši obálku popíše, roztřídí a nakonec ji doručí adresátovi.“ Děti kreslí svá psaní, nosí je v obálkách na naši poštu a já společně s druhým lektorem evidujeme, kdo z dětí dopis dostane a komu žádný nepřijde. Pro tuto příležitost máme připravené dopisy předem, doplníme jen jména dětí, tak aby každý nějaký dopis z lásky dostal. Když je pošta naplněn a, zavírá se a pošťák – lektor roznáší po terase dětem dopisy. Ve vzduchu je cítit napětí, očekávání a také radost, když někdo dostane dopis kreslený z lásky. S dopisy v rukou sedíme v kruhu a sdělujeme si, jaké to je dostat dopis z lásky, taky o napětí a obavách, zda nějaký dopis dostanu. Prošli jsme s láskou údolím Lásky a zítra nás čeká další dobrodružství. Den 9. Dnes poletíme nad údolím Porozumění. Začínáme společným kruhem v blízkém lese, kde dudek oznamuje ptákům, co je v tomto údolí čeká. „Kousek odtud, přesně nevím, jak se to stalo, se pomíchala těla tří ptáčků, páva, vrány a vrabce. Tady jsou jejich podoby ještě dříve, než se pomíchaly, dobře se podívejte, čím se od sebe liší. Vaším úkolem bude kousky ptačích těl v lesíku najít a správně sestavit. Rozdělte se do tří skupin, každá skupina si určí jednoho z ptáků, kterého vyhledá a sestaví. Hledat může vždy jen jeden člen z vaší skupiny a přinést může taky pouze jeden kousek ptáčka.“ Skupiny začínají vybíhat a sestavovat přinesené dílky ptáků. Jako první je sestaven páv, potom vrána, u vrabečka se skupince nedaří dílky poskládat tak, aby ptačí tělo dávalo smysl. Na pomoc přijdou ostatní děti a společně vrabce složí. Nyní nás čeká zkouška porozumění skrze hmat. Dělíme se do dvojic, jeden z dvojice má zavázané oči, druhý ho vede lesem, zastavuje se u zajímavých přírodnin, rukou nevidícího přejíždí po jejich povrchu nebo mu do dlaně vkládá věci k ohledání. Zprostředkovává mu hmatovou stezku a dbá na bezpečnost a příjemnost ohmatávaného materiálu. Potom si dvojice dětí vzájemně sdělují a ukazují, čeho se dotýkaly, co poznaly a co pro ně zůstalo hádankou. V údolí porozumění nás čeká ještě jeden úkol, přesuneme se před jeho plněním na terasu. Budeme bez mluvení, všichni společně, vytvářet z našich těl obrazce, tvary, které bude dudek ukazovat nakreslené na čtvrtkách. Začínám s jednoduchými tvary jako je kruh, čára a kříž. Postupně přecházíme k tvaru čtverce, vlny a otevřené spirály. Na složitější tvary je potřeba více času, více pokusů a někdy i pomoc druhého lektora. V kruhu hovoříme o tom, jaké to je převádět nakreslený tvar do prostoru, jaké to je nemoci se dorozumívat slovem, jaké to je, když se snažím sdělit svůj nápad ostatním a oni mi nerozumí nebo mi rozumí jinak. Jaké to je, když si nakonec porozumíme a dokážeme to. Den 10. Dnes začínáme naše ptačí putování v lese. Dudek oznamuje ptákům, že do údolí Jednoty se vchází uvázáni na jednom provazu. Děti se zavázanýma očima se drží jedné strany lana a já jako dudek je vedu lesem, loukou, po příjezdové cestě, přes pískoviště a kamínky kolem domku až k terase. Na terase je vše připraveno k výrobě mandaly, kolem balicích papírů jsou misky s rýží, čočkou, pohankou, solí, žaludovými čepičkami a šištičkami olše. Ptám se dětí, kdo ví, co znamená, sovo mandala. Shodují se, že je to nějaký obraz, může být kreslený, z látky, často vypadá jako kruh. Ukazujeme si různé druhy mandal v knížkách, jejich vzory, vysvětlujeme si, k čemu jsou používány a jak končí. V údolí Jednoty budeme vytvářet společně jednu velkou mandalu, začneme od středu, kde umístím šišku s pírkem krále Simorga. Pokuste se být pozorní a ohleduplní k těm, kdo pracují blízko vás, vnímejte jejich záměry a pomáhejme si. Při sypání mandaly budeme mlčet. Děti pracovaly soustředěně, s velkým zaujetím, nadšeně zkoumaly poskytnutý materiál a do vysypaného kreslily prsty různé ornamenty. Zaplnit celou plochu mandaly bylo velkou zkouškou trpělivosti a vytrvalosti. Vyspávání mandaly skočilo úplným vyčerpáním sypacího materiálu a děti seděly potichu kolem mandaly a prsty zdobily její kraje. Nad mandalou hovoříme o tom, jaké to bylo tvořit společně, co nám náš společný obraz připomíná (poušť a hory, mapu, labyrint, zasněženou zem), o tom, co mi bylo během práce příjemné, co bylo náročné a jak jsem zvládal nemluvit. Mandalu necháme celý den na terase, během oběda rozestavíme stoly kolem ní, a na konci školkového dne ji společně sesypeme zpět do krabiček. Den 11. Údolí úžasu začínáme kruhem na terase, zkoumáme, co znamenají sova „žasnout, užasnout, úžas“. Děti mají mnoho nápadů, kdy se dá žasnout: na Vánoce, když jsou pod stromečkem dárky, když se narodí štěňátka, napadne sníh nebo když padá hvězda. Na jeden takový „úžas“ si zahrajeme. Pošlu po kruhu neviditelný balíček – dárek. Pro každého v něm bude něco jiného a bude to překvapení. Dárek pantomimicky otevřete, možná užasnete, a poté ho můžete ukázat ostatním. Podle toho, jak s ním budete zacházet, držet ho, pohybovat s ním, se budeme snažit uhádnout, jaký dárek jste dostali. Nezapomeňte, že věci mají různou velikost, váhu, křehkost, jinak se drží v ruce vajíčko, jinak kámen. Po každém předvedení dárku komentují napřed diváci co viděli a až potom obdarovaný. Jako další hrajeme hru „na žasnutí“. Děti sedí v půlkruhu na terase, já začínám pantomimicky předvádět nějakou činnosti (lyžuji, stavím sněhuláka, kouluji se…), děti vše nejprve pozorují a kdo ví, co dělám, v jakém prostředí se nacházím, přidává se ke mně. Principem není kopírování, ale nalezení odpovídajících aktivit pro dané prostředí a jejich rozehrání. Nejprve přináším podněty já a po chvíli rozehrávají jednotlivé děti. Občas žasneme nad tím, že se nám nepodaří dané prostředí poznat a mezi hráči fotbalu se tak třeba objeví výpravčí vlaků, Den 12. Dnes nás čeká cesta posledním, údolím, údolím Smrti. Sedíme uvnitř domku a dudek vysvětluje ptákům: „Tady nevidíte nic, tady necítíte nic, tady nic není. Srdce je tu nehybné a tiché, skrývá mnohá tajemství.“ Společně čteme knihu Kitty Crowther Návštěva malé smrti. Sdělujeme si své představy o tom, jak to vypadá po smrti a taky své zkušenosti ze setkání se smrtí (prarodičů, příbuzných, zvířátek). Mluvíme s dětmi o tom, jak na mrtvé vzpomínáme, navštěvujme je na hřbitově, že také mrtví mají svůj svátek a v některých zemích jim nosí dobroty a dárky. Dudek hovoří k ptákům: „Ptáci, víte, že i mnohé rostliny v přírodě na podzim usínají a na jaře znovu ze semínek vyrůstají? Také stromy, na kterých hnízdíte, jednou umřou a z jejich plodů, kaštanů, žaludů, šišek, jadýrek vyroste nový stromek. Projdeme si teď společně cestu růstu a uvadání, budu vás provázet slovem a druhý lektor nás bude doprovázet hrou na flétnu.“ Společně procházíme klíčením semínka, růstem, kvetením a zráním a nakonec pomalu uvadáme – hlavy se sklání, páteř se postupně odvíjí do předklonu. Ve chvíli, kdy se prsty rukou dotknou země, celé tělo se položí na zem a stává se opět semínkem v hlíně. Cyklus několikrát opakujeme, při třetím vyrůstání rostlinek už nemluvím, vše je prováděno pouze pohybem. Vzniká zacyklená choreografie rození, růstu a uvadání. Cvičení končíme jako semínka čekající v hlíně. Reflektujeme naše pocity ze cvičení, co nám bylo nebo nebylo příjemné. Chtělo se mé rostlince vyrůst? Jaké bylo vracet se zpět k zemi? Dudek oznamuje ptákům, že tím „tancem“ prošli údolím Smrti a už dorazí k hoře Kaf. Děti s loutkami ptáčků leží na terase a poslouchají text z knihy Petra Síse: „Na cestu vyrazily statisíce ptáků a zaplnily všechny kouty světa. Mnozí ale nedoletěli. Někteří si začali zoufat a ztratili odvahu, jiní letěli dál, ale podlehli. Zbloudili, zešíleli, zemřeli žízní, hladem, žárem, zabila je ohromná rozloha oceánů. Zbylí rozedraní ptáci dorazili na konec šestého údolí.“ Vy jste ti ptáci, kteří prošli všemi údolími, překonali různé překážky a nástrahy. Jak se cítíte? Jaké myšlenky se vám teď honí hlavou? „Ptáci, vytvořte teď letící hejno, já dudek vás už nepovedu, tam v dálce uvidíte horu Kaf. Dál poletíte sami.“ Odcházím do místnosti domku, kde si oblékám dlouhý modrý přehoz a vylézám na stůl. Když jsem jako hora Kaf připravená, otevírá druhý lektor dveře a pouští skupinu dovnitř. „Jsem hora Kaf, kdo jste vy, a co tu hledáte?“ Děti odpovídají, že jsou ptáci a hledají krále Simorga. „Leťte domů, ptáci, tady žádný král Simorg není! Vraťte se domů!“ Zavírám oči a vyčkávám, co budou děti dělat. Začínají se domáhat vstupu do hory a křičí, ať je pustím. „Nebuďte směšní, ptáci, svým křikem horu neotevřete, zkuste to jinak.“ Skupinka začne horu prosit a ta znovu promluví: „Ještě tu jste, ptáci? Tak pojďte!“ Roztahuji závěs a slézám ze stolu, celá skupina sedí pod přehozem jako v jeskyni. "Ptáci, teď uvidíte krále Simorga.“ Obcházím děti se zrcátkem a ukazuji jim jejich obraz. „Toto je král Simorg! Vy jste král Simorg a král Simorg je každý z vás a vy dohromady.“ Sedíme s dětmi v kruhu, prohlížíme si knihu Petra Síse Ptačí sněm a reflektujeme nejprve poslední událost. Jaké to bylo vidět sebe jako krále Simorga a také všechny ostatní? Co asi budou ptáci, kteří v sobě našli krále Simorga, teď dělat? Prošli jsme spolu dalekou cestu ptačího putování, mnohé jsme se o ptácích naučili, vyzkoušeli jsme si, jaké to je líhnout se z vajíček, pečovat o mláďata, létat v hejnu, vést a být veden. Společně jsme prošli údolími Hledání, Lásky, Porozumění, Jednoty, Úžasu a Smrti. V každém údolí jsme něco prožili a dostali se tak k hoře Kaf. Nakonec jsme našli krále Simorga sami v sobě. Můžeme teď naše putování zachytit na jeden velký společný pruh papíru. Namalovat můžeme kteroukoliv část našeho příběhu, k dispozici vám budou temperové a vodové barvy. Po skončení výtvarné aktivity děti popisují svou část z ptačího putování. Společný obraz, loutky ptáků i obraz otisků letícího hejna je pak vystaven na zdech domku po dobu dvou posledních týdnů školky. Projekt Ptačí sněm byl pro mne vlastně rozloučením s jednou skupinou dětí, která v lesní školce Pramínek prožila společně tři roky „hraní si na život“.

Práce s knihou Petra Síse mě opět přivedla k tomu, že některé předlohy (pokud v sobě nesou hlubší, nadčasové téma či sdělení), ač původně určené zcela jiné věkové kategorii, mohou být využity a realizovány i dětmi předškolního věku. Téma projektu Ptačí sněm vzešlo od dětí a tím pro mě mělo zvláštní přitažlivost. Dokázalo je tak zaujmout na delší dobu. Tím, že se mi podařilo vnímat jejich potřeby a aktuální zájem, pracovaly s velkým nasazením až do konce. Celý projekt se podařilo realizovat zejména díky tomu, že skupina byla zvyklá procházet příběhy metodami dramatické výchovy. Přijali hledání krále a cestu přes údolí, která se symbolicky spojila s jejich cestou ze školky do školy. Bavilo je překonávání překážek, to, že společně dokázali postoupit do dalšího údolí. Motivací bylo uspět, dostat se přes všechna údolí. Celá skupina se tak dokázala spojit a jít za společným cílem. Bylo pro ně důležitější dojít společně na konec putování, než najít krále, který by za ně něco vyřešil. Nakonec přišel smutek, že už jsme došli k cíli naší společné cesty. Zároveň přicházelo i skutečné loučení a nejistota (odchod z LMŠ). Symbolicky se odehrává i v příběhu: „Zvládnete být sami sobě králem Simorgem? Co budete teď ptáci dělat, až se vrátíte zpátky domů?“

Základní odlišnosti jsou viditelné na první pohled, zejména fakt, že šlo o soustavně pracující a věkově vyrovnanou skupinu, že práce byla rozložena do 12 dnů a většina aktivit probíhala venku, na louce a v lese, a s ptactvem kolem dětí. Další rozdíl spočívá v tom, že příběh podle Síse byl spojen s učením poznatků aktivitami, včetně setkání s ornitoložkou a s kroužkováním ptáků. Děti pracovaly i s populárně naučnou literaturou. Důležitou složkou, která odpovídá potřebám dětí 5 – 6 letých, bylo množství pohybových aktivit, práce s plošnými loutkami, výrobou dudka. Počet údolí byl omezen na 6, vypuštěno bylo Údolí Odstupu.

Petra Jančová také použila jiný typ záznamu – vyprávění o průběhu lekcí, počínajíc přípravným stádiem, informací o skupině i formulací cílů. Je to málo využívaný postup, ale jsou situace, jako je tato, spojená s loučením s dětmi odcházejícími do první třídy, a navíc soužití dětí s přírodou, kdy se to velmi dobře hodí. V pedagogikách a psychologiích bývá uvedeno, kolik minut se pětileté dítě dokáže sousteřdit. Tento projekt dokazuje, že platí-li to pro školou určenou a frontálně vyučovanou látku, neplatí to pro pestré tvořivé činnosti, vlastní řešení dětí a jejich pohyb. Výklad a pasivita nebývají zajímavé a škola proto látku rozděluje na menší, nesouvislé celky, ale tím soustředěnosti dítěte spíše ubývá.

Nejvydatnějším zdrojem příběhů je literatura pro děti a mládež ve svých různých podobách. Zajímavě koncipovaným projektem byl Peter Pan v Kensingtonských zahradách – první dnes nevydávaný díl série o Petru Panovi, patřící ke klasice dětské literatury, zejména proto, že se vázal k změně pohledu na děti na začátku 20. století. Byl realizován na střední pedagogické škole v souvislosti s výukou pedagogiky a její historie, a originální text využila i učitelka angličtiny. Početné knížky, většinou s dětský hrdinou, jako je Lindgrenové Sonja, dcera loupežníka, Jonssonův Viking Vike, jeden z dílů Narnie – Jitřní poutník, Středa nám chutná Ivy Procházkové, pro starší děti Tajný deník Adriana Molea Sue Towsendové a zvířecí příběhy ze Živočichopisu Miloše Macourka. Pro kroužek ruštiny použila Kateřina Dudová Děti modrého plameňáka V.P. Krapivina. A další okruh látek tvoří i ostatní literatura: prvních pár kapitol pětidílného Jiráskova F-L. Věka se sextány zahrnulo příběhy knih, jejich zabavování a zkazování. Karel Čapek poskytl předlohu detektivního rázu z Kapesních povidek – Zločin na poště, pro děti z nejvyšších ročníků ZŠ nabídli téma května 1945 Škvoreckého Zbabělci. Vyšší princip vycházel nejen z krátké povídky Drdovy, ale také z Krejčíkova filmu a zdroje doplnila i fakta o skutečné události na příbramském gymnáziu, kterou ve známost uvedl právě Jan Drda.

Mýty Společenskovědní látky a témata

• Mapa pověstí Čech a Moravy
• Tvořivá hra a herectví
• Záznamy z praxe
• Podoby dramatické výchovy. Příběh a metoda
• Pohádka
• Pověst
• Malé žánry lidové slovesnosti
• Mýty
• Autorská literatura
• Společenskovědní látky a témata
• Souhrn
• Jak psát záznamy
• Literatura
• Opožděné recenze
• Svět dětí
• Utopie
• Pětkrát škola a dramatika
• Dramatika ve vzdělávání
• Demokracie, hodnoty a lidé
• Dramatika a cizí jazyky
• Příběhy dávných časů
• Inspiromat pro tvořivou dramatiku. Náměty a témata
• Kapitply o pohádkách