Pověst

Dalším žánrem lidové slovesnosti je pověst, pro náš účel však je třeba rozlišit etnografický záznam pověsti od pověsti literárně fabulované. Původní pověsti mají charakter zprávy, holého sdělení nějakého domnělého faktu nebo domněnky. Tyto pověsti mívají nejčastěji rozsah jednoho odstavce, může to ale být půl stránky až celá stránka, nebo naopak jen pár řádek a dokonce řádek jediný. Příkladem jsou Pověsti z Čech Josefa Virgila Grohmanna, systematicky uspořádaný soubor pověstí, v některých případech i ve variantách, a uspořádaný podle námětů. Knihy tohoto typu mohou při práci s pověstmi sloužit jako svého druhu encyklopedie, protože obsahují i mnoho informací o vzniku a vývoji onoho vyprávění. Čtenářsky i pro dramatickou práci jsou příhodné ty knihy, jejichž autoři pověsti zpracovali literárně, rozvedli příběh do konkrétního jednání a děje, charakterizovali postavy a případně doplnili beletristicky napsanými kulturně historickými poznatky, které s příběhem souvisejí. Z autorů 20. a 21. století české a moravské pověsti zajímavě převyprávěli Václav Cibula, Vladimír Hulpach, Magdalena Wagnerová, Eduard Petiška, Josef Pavel, Eva Koudelková, Helena Lisická, Oldřich Šuleř a další, ale také etnografové, zejména brněnští – Oldřich Sirovátka, Marta Šrámková, Eva Kiliánová. Nesporné je vlastivědné využití pověstí, ať už v rámci výuky, nebo volnočasových aktivit, v souvislosti s poznáváním přírody i památek. Ale v mnoha případech u dobrých autorů najdete i myšlenku, která příběh spojuje s dneškem a se životem hráčů. Pověst o Bruncvíkovi je nejčastěji probírána na základě Starých pověsí českých Aloise Jiráska, jejichž první část, popisující zrod rodu Přemyslovců, však patří spíše k žánru kroniky, neboť původcem toho cyklu je kronikář Kosmas. Pověsti to ale v principu nejsou, pověst je historicky nedoložená a magií vysvětlovaná skutečná událost, skutečný stavební objekt, historicky doložená osoba. V oblasti démonických pověstí je to zcela smyšlená osoba strašidla nebo jiná tajemná bytost či jev. To v přemyslovském cyklu nenajedete, kouzla a čáry se neslučovaly s Kosmovým kněžstvím. Ale zejména chybí jakýkoliv archeologický nebo listinný důkaz, že někdo nebo něco z tohoto cyklu existovalo. Dokonce historické poznatky příběh vyvracejí: není pravda, že při příchodu Čechů byla země panenská a neobydlená a neexistoval Vyšehrad dřív než Pražský hrad a Praha. Tyto příběhy nejsou vhodné pro výuku o pověstech, pro tento účel existuje množství jiné literatury. Pověst o Bruncvíkovi dramatické výchově vychází vstříc svým dějem založeným na konfliktech a na řešení náročných situací. Popravdě ale nejde o pověst původem českou. Jako předobraz Bruncvíka je uváděn německý vévoda Jindřich Lev z Brunšviku, o němž se vyprávělo, že se setkal se lvem a ten se stal jeho průvodcem. V českém kontextu se z tohoto příběhu - zřejmě kvůli motivu lva – stala pověst o tom, jak vznikl český státní znak, a podobně došlo i na pojmenování sochy u Karlova mostu.

Eva Benešová: Pověst o Bruncvíkovi

Předloha: Alois Jirásek, Staré pověsti české Věk: 11 let Třída: 5 Počet dětí: 20 Vyučovací hodina: dramatická výchova Počet hodin: 3 hodiny po 45 minutách Zkušenost dětí s dramatickou výchovou: od 3. třídy Cíle: z hlediska a) vzdělávacího: seznámit děti s pověstí o Bruncvíkovi snažit se ukázat rozdíl mezi pověstí a historickými fakty přiblížit dětem náročný jazyk Aloise Jiráska umět hledat informace přiblížit dětem literární text jiným způsobem než čtením b) výchovného: komunikovat ve skupině se všemi rozhodovat se podle svého mínění být odpovědný za své skutky a činy připojit se nebo navrhnout řešení pro celou skupinu c) dramatického: procvičit techniku živý obraz a improvizaci naslouchat druhým nebát se projevit svůj vlastní názor snažit se řešit problém společnými silami dokázat položit otázku tak, abych se dozvěděl to, co chci
Témata: Přátelství mezi člověkem a zvířetem je jiné … Co všechno jsme schopni obětovat pro druhé Co je člověk schopen udělat pro druhého, aby byl na něj ten druhý
hrdý. Rytířství, hrdinství a statečnost Realizace: I. hodina – úvodní seznámení s rytířem Bruncvíkem

Znaky měst – práce s materiálem - heraldika
Honička – uvolnění.
„Horká židle“, učitel v roli - děti učitelce kladou otázky, aby zjistily, o jaké zvíře se bude jednat
Čtení – první části pověsti o Bruncvíkovi – odchod, hledání lva
Diskuze – téma: chtěli jste někdy udělat něco, na co by vaši rodiče byli hrdí?
Kolektivní tvorba postavy – Postava na zdi
Skupinová práce, živé obrazy – Bruncvík se připravuje na cestu II. hodina – pokračování Bruncvíkovy cesty za lvem – první nástrahy
Čtení – Bruncvík vyjíždí na moře
Práce se svým tělem – Co všechno potřeboval s sebou na cestu Bruncvík jako námořník? - hráči ze svého těla udělají předmět, který Bruncvík nezbytně potřebuje. Čtení
Skupinová práce, malba ostrova – nakreslit společně jak vypadala Jantarová hora,
Simultánní improvizace ve skupinách – skupiny, základní informaci na papíře o Jantarové hoře, Bruncvík se snaží dostat ze spáru hory
Psaní deníku – ve stejných skupinách zapisování do Bruncvíkova deníku – rozhodování posádky
Bruncvík se dostal do tajemného království, zpozoruje boj mezi drakem a lvem. Děti se rozhodují, zda se postavit na stranu draka nebo lva
Připravená Improvizace – kdo je pro lva i draka
Kruh a zhodnocení první části příběhu o Bruncvíkovi. Čtení kousku z příběhu
Reflexe a zhodnocení druhé části – krátký výňatek z pověsti o zajetí Bruncvíka III. hodina – závěrečná, Bruncvík se vrací domů
Kruh – připomenutí předchozí hodiny.
Pantomima – Sen – polovina hráčů - hlasy, kteří říkají Bruncvíkovi, že až se probudí, uvidí vedle sebe ležet meč, kolik hlav má meč setnout. Řada B jsou Bruncvíkové, kteří pouze poslouchají, co jim hlasy chtějí sdělit. Kruh – děti v rolích hlasů se postaví za svého Bruncvíka. Otázku: „Bruncvíku, co ses dozvěděl od tajemného hlasu?“ Po otázce se hlas dotkne svého Bruncvíka a ten odpoví. Kolektivní hra – D. sedí v kruhu a U. vypráví: „S mečem se Bruncvík probojoval z vězení a ujížděl zpět do Prahy. U bran města na něj čekalo překvapení, město bylo vyzdobené a všude pobíhali nadšení lidé a volali: ať žijí novomanželé!!!“ Zpráva o svatbě manželky Bruncvíka.
Beseda – Děti společně s učitelkou shrnují veškeré informace a zapisují, rozhodnutí, co má Bruncvík udělat – má se ukázat své ženě či nemá?
Alej svědomí – děti ve špalíru v roli svědomí Bruncvíka. Na konci špalíru dveře, do hodovní síně, kde se koná svatba jeho manželky s vévodou. Bruncvík ví, že 7 let již uplynulo a že žena dodržela slib a celou tu dobu na něj čekala, ale teď se vrátil a chce svou ženu a trůn zpět, co se mu honí hlavou? Bruncvík dojde k imaginárním dveřím vezme za kliku a štronzo.
Živý obraz – skupiny mají za úkol připravit živý obraz – co se stalo potom, co Bruncvík otevřel dveře? Následuje společná ukázka jednotlivých skupin.
Čtení – do konce.
Závěrečné hodnocení – hodnotí celou pověst
Práce s internetem – najít informace o českém státním znaku a porovnat je s pověstí, v čem se shodují a v čem se naopak liší. Společné informace porovnat a udělat společný závěr, že pověst je příběh, který se zakládá na určitých konkrétních informacích, které jsou zčásti pravdivé a zčásti vymyšlené.

Pověst o Bruncvíkovi má ve výuce vyšších ročníků 1. stupně ZŠ dvojí vzdělávací funkci: splňuje látku o žánru pověsti a nabízí poznatky o státním znaku. Současně s tím ale její příběh umožňuje dvojí rozhodování: Bruncvík se rozhoduje, zda pomáhat drakovi či lvovi a po návratu domů se musí rozhodnout, jak zareagovat na fakt, že jeho žena se po ukončení domluvené lhůty znovu vdává. Moment rozhodování je mimořádně důležitý pro zúčastněné hráče. Nejenže se učí, podle jakých kritérií a jakým způsobem se v životě lze rozhodovat, ale současně s tím přispívá k utváření hodnotových žebříčků. Žák musí zaujmout nějaký postoj a tomu slouží obě použité techniky. V prvním případě jde o rozhodnutí ano nebo ne, proto Eva Benešová zjednodušila techniku zvanou škála, která dovoluje zaujímat různá stanoviska od "určitě ano" přes "spíše ano" a "nevím" až k "určitě ne." V tomto případě byly v situaci jen dvě možnosti, proto byl prostor rozdělen na dvě poloviny. V složitější situaci po návratu může Bruncvík volit různé varianty, váhat, zůstat nerozhodný apod., proto učitelka zvolila techniku alej (ulička), kdy hráči ve dvou řadách proti sobě svými výroky zastupují Bruncvíkovy úvahy o různých možnostech řešení, jsou jeho svědomím. Tento příklad svědčí i o rozhodování učitele kterou techniku použít v které situaci.

Pohádka Malé žánry lidové slovesnosti