Průniky: Knížky Petra Síse

Průniky: Knížky Petra Síse

Obsah kapitoly:

Ptačí sněm

Ptačí sněm v Lesní MŠ

Tibet a Zeď

Průniky: Knížky Petra Síse

Divadlo se dá charakterizovat jako „vztahy na které je vidět“, jak to kdysi formulovala Alena Urbanová. Knížky Petra Síse by bylo možné chápat jako literaturu, na kterou je vidět. Petr Sís je spisovatel a výtvarník a umí svoje téma vyjádřit symbiózou obojího, přitom přesahují svou tematikou žánr nazývaný „bilderbuch“, neboť Sís dokáže sdělit dětem i obsahy náročné a „dospělé“ – Zeď a Tibet vyprávějí o totalitě, Tři zlaté klíče o Praze, Strom života (Darwin), Hvězdný posel (Galileo), Pilot a Malý princ (Saint Exupéry) a Hrej, Mozarte, hrej o osobnostech. Dokáže se zabývat tematikou dobrodružnou – Komodo, Podivuhodný Příběh Eskymo Welzla a Robinson. Ptačí sněm svým zdrojem a původem vybočuje z těchto kategorií, neboť je variací na perský příběh z 12. století.

Práce na Ptačím sněmu vznikla v semináři na KDV DAMU, v tříletém magisterském studiu, určeném pro absolventy bakalářského či magisterského studia vysokých škol pedagogického nebo uměleckého směru. Na této knížce se shodly tři posluchačky: Veronika Blažková, učitelka výtvarného oboru ZUŠ, vystudovala jednooborovou výtvarnou výchovu na Univerzitě palackého v Olomouci; Petra Jančová, učitelka lesní mateřské školy, absolventka sociální pedagogiky v Hradci Králové, s praxí taneční a pantomimickou; a Kateřina Michlová, s aprobací Čj a Hv z filozofické fakulty Ostravské univerzity, učitelka hudebního a literárně dramatického oboru ZUŠ v Karviné. Tedy souhra několika oborů pedagogicko uměleckých. Vedle průniku talentů Sísových jsou tu průniky kompetencí lektorek. A konečně jsou tu i průniky věkových kategorií, a nejen proto, že v dílně, kterou uspořádaly ony tři lektorky, se zúčastnili žáci dvou oborů ze dvou různých škol – výtvarného v Olomouci a LDO v Karviné, byli to také žáci v značném věkovém rozpětí, od 11 do 22 let. Neboť jak Sísova tvorba, tak charakter dramatické výchovy toto spojování a propojován umožňují. A konečně – Petra Jančová pak realizovala variantu tohoto projektu s pěti a šestiletými dětmi v lesní mateřské škole.

Ptačí sněm

Veronika Blažková, Petra Jančová, Kateřina Michlová

Autor o knize napsal: „Odjakživa nesmírně rád maluji obrazy létání- svobody – a ptáků. Jsou to ptáci všeho druhu: ptáci s lidskými tvářemi, rybí ptáci, hadí ptáci. Inspiroval mě příběh o Simorgovi, který jsem ilustroval v Borgesově knize – Fantastická zoologie. Přivedl mě přímo k překladu původního Mantiku t- tair z roku 1177 od Faríduddína Attára. A Attár – můj Dudek – mě zase provedl mými vlastními sedmi údolími. Nyní doufám, že se k hoře Kaf dostanu i já sám…“

Z knihy na nás promlouvalo poselství- je třeba oprostit se od vnějších opor, které nám poskytují pouhé zdání jistoty a dospět k sobě samým. Opustit jistotu, zaběhlý způsob života a vydat se na nejistou pouť. Sedm údolí jako impulzy k duchovnímu vývoji – možná překážky na cestě. Ptáci se musí znovuzrodit ze své vlastní beznaděje. Hora Kaf jako místo vlastní sebereflexe.

ZÁKLADNÍ ÚDAJE

Skupina

Celkový počet žáků: 12 (4 chlapci, 8 dívek), z Karviné 5 žáků LDO, z Olomouce 6 žáků výtvarného oboru a jeden vysokoškolák

Věk: 11 – 22 let

Místo

ZUŠ Miroslava Stibora v Olomouci (jednooborová umělecká škola – výtvarný obor).

Termín realizace a čas

Projekt byl realizován o víkendu 9. 2.- 10. 2. 2013

Sobota 10:00 – 18:00 (s hodinovou přestávkou na oběd)

Neděle 9:00 – 12:00

Předloha

SÍS, PETR; Ptačí sněm. Praha: Labyrint, 2011. ISBN 978–80–86803–20-3

TÉMA

Tématem projektu byla cesta k poznání. Je obtížná a jen ti nejvytrvalejší mohou dosáhnout cíle. Je iluzí, že někdo jiný vyřeší problémy za nás. Jak tenká je hranice mezi nabízenou pomocí a manipulací?

CÍLE

Výtvarné:

• vyjádřit tvar ptačího těla pomocí mačkání a perforování papíru
• zachytit tvar letícího ptáka pomocí symbolu a zkratky nalezené v otisku vlastní ruky
• pochopit princip výtvarné podoby mandal (opakování jednoduchých geometrických symbolů, které na sebe navazují) a na tomto základě vytvořit ve spolupráci jednu vlastní mandalu pomocí vrstvení luštěnin a dalších sypkých potravin
• využít barvy jako symbolu nesoucího záznam vnitřního prožitku a emocí

Dramatické:

• rozvíjet metaforické cítění přes pohyb, zvuk, slovo, symbol
• rozvíjet schopnost komunikace verbální i neverbální
• zvládnout prostor

Osobnostně-sociální:

• objevovat své možnosti, schopnosti
• učit se naslouchat druhým, spolupracovat s nimi
• učit se respektovat jinakost druhého
• učit se formulovat myšlenky

ZÁZNAM PRŮBĚHU REALIZACE PROJEKTU

I. DOPOLEDNÍ BLOK

Seznámení

Scházíme se v připravené učebně, na stěnách a pod okny jsou obrázky ptáků, knihy s ptačí tématikou, různé druhy peří.

Lepíme si jmenovky s křestním jménem a usedáme do kruhu. Zdravíme se s účastníky a postupně představujeme sebe, náš projekt, uvádíme naše očekávání i obavy. Představují se všichni účastníci a krátce o sobě hovoří.

Abychom se lépe poznali, hrajeme hru – místa si vymění všichni ti, kteří….

Místa si vymění všichni ti kteří, dnes cestou sem viděli nebo jen slyšeli zpívat ptáka.

Ti, kteří někdy našli sojčí pírko.

Ti, kteří si někdy udělali čelenku z peří.

Ti, kteří už někdy viděli letět hejno ptáků.

Ti, kteří, kdyby se proměnili v ptáky, by byli ptáčkové zpěvní.

Ti, kteří, kdyby se proměnili v ptáky, by byli dravci.

Ti, kteří, kdyby se proměnili v ptáky, by byli ptáci vodní.

Ti, kteří, kdyby se proměnili v ptáky, by byli ptáci noční.

Ti, kteří snili někdy o tom, že budou létat.

Pokud se někoho vyslovená informace týká, vykročí do středu kruhu a vymění si místo s dalším účastníkem.

Průběh: Tato aktivita proběhla naprosto přirozeně a byla jakýmsi úvodem do ptačího světa a rozehřívací aktivitou zároveň.

Během hry, kterou vede Petra, připravují Veronika a Katka z ptačích per kruh s dostatečně velkým středem, kde bude probíhat přeměna básníka v Dudka. Studenti sedí vně kruhu, přichází Petra a lehá si do středu pernatého kruhu. Při pohybové etudě (neklidný sen, probuzení básníka a jeho přeměna v Dudka) je recitován text.

Když se básník Attár jednoho rána probudil z nepokojného snu, shledal, že se proměnil v dudka…

Nakonec si Petra nasadí hlavovou masku Dudka – přeměna v postavu Dudka je dokonána.

Narativní pantomima

Petra vybízí účastníky, aby si z pernatého kruhu vybrali z různých druhů per a peříček, a pak si našli pohodlné místo na podlaze a zaujali polohu ptačího vajíčka.

Vyprávění – „Nyní se stanete nevylíhnutým mládětem nějakého druhu ptáka. Prostor kolem vás je teplý, příjemný – ze všech stran těla cítíte dotek skořápky. Z venku k vám doléhají zvuky okolního světa… Soustřeďte se na své rodící se ptačí tělo, vnímejte jeho formu a stále větší těsnost malého prostoru. Nos a ústa se protahují a mění se v zobák, ruce se proměňují v křídla, vyrůstají ocasní pera… Položte si ruku na své srdce a vnímejte jeho tep – rytmus, pokuste se ho vyklepat druhou rukou do podlahy. Vaše ptačí tělo má už dostatečnou sílu a energii, aby se pokusilo skořápku rozbít a prodrat se nějakou částí ven. Svíravý prostor povoluje, ustupuje, skořápky z ptačího těla opadávají a vy začínáte objevovat možnosti pohybu vašeho ptačího těla a poznávat prostor kolem sebe. Vaše pírko vám bude pomocníkem a průvodcem pohybu, můžete kopírovat jeho let či pád.“

Průběh: Při pohybové improvizaci klubání se z vajíčka a následném létání použito CD – Petera Gabriela – Real Word.

Poznámky Petry v roli Dudka: „Z důvodu mé počáteční nervozity jsem po přeměně v Dudka zapomněla vyzvat účastníky, aby si vybrali pírko, a tak bylo jejich vyklubání z vejce a vžívání se do ptačího pohybu přerušeno pokynem k jeho dodatečnému vybrání. Cítila jsem, že účastníci by potřebovali pro svou přeměnu delší čas ve vajíčku, z reflexe vyznívalo, že se cítili bezpečně a opravdu vznikaly představy přeměny v ptáka. Přechod do stavu po vylíhnutí byl pro účastníky příliš náhlý a měli problém s pohybem v prostoru. To bylo znám na rozpačitém pohybu některých z nich. Trochu pomáhala hudba a já se snažila pohybovat se společně s nimi a zmírnit tak jejich ostych.“

Po aktivitě následovala reflexe v kruhu.

Výtvarná aktivita – tvorba vlastního ptáka z hedvábného papíru

Materiál: hedvábný bílý papír, měkký bílý papír, balicí papír, izolepa, herkules. Každý z účastníků si má vzpomenout, jakou měl představu ptáka, když se líhnul a vylíhnul z vajíčka. Všichni žáci nějakou představu měli.

Nyní zkusí této představě dát konkrétní podobu a pomocí tvarování hedvábného a měkkého bílého a balicího papíru a jeho spojování izolepou a herkulesem vytvářejí podobu ptáka, kterým se cítili být. Pomůckou při této tvorbě byly knihy a obrázky různých druhů ptáků a informace o nich.

Průběh: Aktivitu vedla Veronika. Žáci bez problémů a se zaujetím vytvořili svého ptáka. Bylo vidět, že si dávají záležet na tom, aby pták vypadal tak, jak si ho představují a že s ním chtějí být spokojení.

Po dokončení ptáků se rychle uklidí prostor a žáci se i se svými ptáky uspořádají do kruhu, kde je jim vyprávěna další část příběhu.

Dudek – učitel v roli

Účastníci jsou shromážděni v kruhu i se svými loutkami ptáků. Přichází Petra jako Dudek a mluví ke shromážděným: „Ptáci! Podívejte se, jaké potíže sužují náš svět! Bezvládí – nespokojenost – rozvrat! Zoufalé boje o území, vodu a jídlo! Otrávený vzduch! Rozladěnost! Obávám se, že jsme ztraceni. Musíme něco udělat! Jsem světaznalý. Znám mnohá tajemství. Poslouchejte mě: Vím o králi, který dokáže zodpovědět všechny otázky. Musíme se za ním vypravit a najít ho. Vidím, že mi nevěříte. Ten král je skutečný! Je nám tak blízko, jak my jsme od něj daleko. Jmenuje se Simorg a žije na hoře Kaf. Zde je důkaz – jedno jeho pírko, které spadlo na zem v Číně uprostřed noci. Pojďme ho vyhledat!“

Ulička

Účastníci vytvoří uličku, kterou projde Dudek a každý z nich řekne, co si myslí o Dudkových slovech (o potřebě jít hledat krále, o důvěře v Dudka, o víře v krále, v cestu…).

Průběh: Všichni účastníci promluvili, někteří měli obavu z daleké cesty, jiní vyjadřovali souhlas s potřebou najít krále, všichni však s cestou souhlasili, nikdo se nepostavil proti cestě, či víře v krále.

Vyprávění účastníků v roli ptáků a rozhovor Dudka s nimi

Účastníci si připraví během výroby papírové loutky ptáka vyprávění o něm, jeho životě, vlastnostech, silných i slabých stránkách, o jeho touhách…

Dudek každého vybídne, aby promluvil o sobě (loutce ptáka) a pokládá mu improvizované dotazy.

Př.: Jsi bojácný? Poleť, s námi se naučíš nebát se.

Dobře zpíváš? Poleť s námi a rozveselíš naše srdce, až budou umdlévat.

Máš dobrý zrak? Poleť s námi a budeš sledovat cestu...

Postupně se představí všichni účastníci, Dudek vždy rozhovor zakončí větou – poleť s námi.

Průběh: Všichni účastníci vypravovali v rolích ptáků zajímavé příběhy z jejich životů, někteří byli reálným druhem ptáka, jiní byli druhem fantastickým - stvořeným představou.

Na dotazy a poznámky Dudka reagovali přirozeně, drželi se v mezích své role. Bylo cítit, že je aktivita zaujala a jsou napjati, co bude dál.

A ptáci vzlétnou: Dudek vstane a uprostřed kruhu roztáhne paže, říká: A ptáci vzlétnou...poleťme, stateční kamarádi! Budeme plachtit, létat, vznášet se...láska miluje vše obtížné. Napněte křídla!

Letka

následuje cvičení zvané letka převzaté od Hanky Frankové. Účastníci se pohybují na hudbu prostorem ve formaci hejna. Vůdce tvoří vrchol písmena V, za ním stojí (vždy rameno za ramenem předchozího) účastníci tvořící dvě křídla. Vzniká tak jakési hejno, jež se pohybuje za svým vůdcem. Při pohybu však vzniknou situace, kdy se do popředí dostane jiný účastník než vůdce a ten se stává novým vůdcem a zbytek hejna se zformuje za něj. Během letu – pohybu se tak vůdce proměňuje a plynule přelévá.

Varianta 2.: Účastníci nedrží formaci v písmenu V, pouze se snaží držet a neztratit svého vůdce, který se taktéž plynule proměňuje. Vůdce určuje nějaký způsob letu – pohybu a ostatní ptáci ho kopírují do doby, než převezme vůdcovství další účastník letu.

Průběh: Aktivitu vedla Petra. Vyzkoušeli jsme obě varianty Letky a druhá verze se setkala u účastníků s větším ohlasem. Nemuseli se soustředit na dodržování pevné formace- tvaru a mohli si svobodně užívat letu, pohybových improvizací a hudby. Jedna skupina po celou dobu aktivity nevyměnila vůdce.

Otisky ptačího hejna - výtvarná aktivita

Žáci jsou shromážděni do kruhu a jsou jim ukázány obrázky letících hejn ptáků z různých vzdáleností. Rozhovor o symbolickém znázorňování letících ptáků a vzhledu letících ptáků, kteří jsou velmi daleko a naopak blízko. Poté je žákům vysvětleno, že budou na velký papír společně vytvářet své letící hejno. Nejdříve si každý najde svůj symbol pro letícího ptáka pomocí otisku vlastní paže (k tomu slouží každému papír velikosti A1), zároveň si i vybere barvu pro otiskávání z nabídnutých namíchaných odstínů. Každý žák má jiný barevný odstín. Poté, co někdo najde, jaký symbol pro svého ptáka bude používat, přejde k otiskávání na společný velký formát(4x2m). Během tvorby spolu žáci nesmí mluvit, a jelikož tvoří společné hejno, měli by reagovat a vnímat, co zároveň s nimi tvoří ostatní. Výtvarná činnost končí, jakmile nikdo již nebude mít potřebu dál se do obrazu otiskávat. Cílem je vytvořit společný obraz letícího hejna ptáků, kde někteří jsou více vzdálení a jiní méně.

Průběh: Aktivitu vysvětlila a vedla Veronika. Bylo použito nahrávek z CD St. Germain S touto aktivitou žáci neměli žádný problém. Každý hledal otisk pro svého konkrétního ptáka, kterého již vytvořil z papíru, což ještě zdokonalilo výsledek. Žáci se navzájem vnímali, byli velmi zaujatí a vytvořili společně opravdu krásný obraz s vnitřním prostorem a dynamikou. Sami byli překvapeni, jak se jim obraz povedl a při reflexi, která po tvorbě následovala, vyjadřovali své původní obavy z toho, že vznikne chaos a patlanice, a tak byli opravdu překvapeni estetickým výsledkem. Krátce se zde promluvilo i o tom, proč dostali na výběr pouze některé barvy a jejich odstíny. Mohli tak konkrétně vidět, co dělá s prostorem obrazu barevný kontrast a použití více odstínů jedné barvy.

Následovala pauza na oběd.

II. ODPOLEDNÍ BLOK

Metafory

Ve čtyřech rozích místnosti jsou na lístcích napsané a rozstříhané texty – metafory z ptačího letu: Nekonečné pouště, to jsou zrnka písku. Hřbety hor nejsou než šňůrka korálků. Sedm planet, to jsou pihy...Sedm oceánů, to jsou kapky deště...

Účastníci se dělí do skupin po třech a vybírají si své stanoviště. Text složí a mají tři možnosti jeho zpracování: živý obraz ozvučený textem metafory,

pohybové zpracování textu – text by měl zaznít

pouze zvukový plán – nástroje, hlasy, text

Jsou zadány instrukce k předvedení vytvořeného.

Přichází Petra v roli Dudka a říká: „Toto jsou obrazy, které ptáci viděli během svého letu.“ Skupiny jsou ve štronzu, Dudek prochází kolem jednotlivých skupin, ta u které se zastaví, ožije a rozehraje, rozezní připravené. Když Dudek odchází, činnost ustává. Dudek navštíví skupiny vícekrát, všichni by měli udržet pozornost po celou dobu aktivity.

Průběh: Aktivitu vedla Katka. Dvě ze skupin si zvolily pohybové zpracování textu a další dvě skupiny zvukový plán. Vše probíhalo podle očekávání, byl použit zpěv, recitace, rytmické nástroje, tibetská mísa. Následovala krátká reflexe, jak se účastníkům pracovalo, co je překvapilo...

Sedmero údolí

Následovala část, v níž ptáci musí překročit sedmero údolí.

Údolí Hledání: Petra v roli Dudka rozezní třemi údery tibetskou mísu a uvítá ptáky – účastníky, v údolí Hledání. Dudek: „Snažím se najít cestu, a tak musím hledat všude, říká posedlý pták, jenž prosívá hlínu sítem.“

Veronika a Katka vysvětlí instrukce k aktivitě –(nesmí se promluvit, zavázané oči) Účastníci se zavázanýma očima, držíce se za ruce v dlouhém hadu, vyráží vedeni Dudkem na cestu po olomoucké ZUŠ do vrchního patra, do připravené třídy – údolí hledání. Ve třídě jsou na podlaze různé materiály – sametové divadelní látky, mikroténové fólie, závěsy, záclonovina, vlny, provazy, pomačkané archy papírů. Účastníci jsou rozmístěni po okrajích třídy a jejich cílem je v terénu najít malou papírovou krabičku se zprávou a dát o tom bez mluvení vědět i všem ostatním. Dalším cílem je shromáždit celou svou ptačí skupinu v kruhu, aby někdo netápal opodál. Poté si účastníci přečtou text zprávy – „Snažím se najít cestu, a tak musím hledat všude....“ (text je stejný jako Dudkova počáteční promluva).

Průběh: Bylo úžasné, jak účastníci brali vážně cestu do údolí hledání, opatrně vystupovali po schodech – jak se svěřili v reflexi – mysleli si, že je vedeme na střechu, nebo na balkón a měli trochu obavu z výšky. Prostor normální třídy se jim za zavázanýma očima zdál obrovský – představovali si tělocvičnu nebo taneční sál a byli zklamáni reálnou velikostí třídy. Dívka, která našla krabičku se zprávou, vyprávěla, jak bylo těžké ostatním sdělit, že už je nalezeno. Když se jim snažila krabičku dát ohmatat, vůbec jí nevěnovali pozornost a zuřivě dál hledali. Nakonec se přece jen podařilo celou skupinu shromáždit uprostřed a zprávu si přečíst.

Údolí Lásky: Dudek opět uvádí vstup do údolí Lásky údery na tibetskou mísu a sděluje ptákům, že se nachází v údolí Lásky. Dudek: „Tady je spalující oheň láska a spalující láska je oheň. Láska tě může vynést na vrcholek světa nebo tě strhnout až do posledního kruhu pekla.“

Katka rozkládá doprostřed kruhu účastníků okopírované texty básní, dramat, prózy s tématem lásky (různé podoby) a účastníci se mohou nebo nemusí jimi inspirovat při následující činnosti.

Téma – láska

První možností je napsat svůj krátký text (povídku, báseň, úryvek z deníku...).

Druhou možností jak téma zpracovat je zpracování výtvarné (kresba, malba, prostorové ztvárnění...)

Třetí možností je živý obraz s následným rozehráním.

Čtvrtá možnost je pohybové, taneční zpracování tématu.

Účastníci se rozdělí podle svého uvážení (jednotlivci, dvojice, trojice, čtveřice...)

Následuje prezentace vytvořeného.

Průběh: Inspirace přinesenými texty využily dvě skupinky, jedna ke zpracování básně malbou a druhá k taneční etudě s hudbou a recitací textu básně. Dvě dívky společně sepsaly záznam z deníku žen jedné rodiny (více generací), tři chlapci rozehráli etudu – metaforu na téma lásky jako ohně co hoří, je-li živen a uhasíná při nedostatku paliva. Další z účastníků zvolili výtvarné vyjádření tématu.

Reflexe Účastníci reflektují své zážitky z dosavadního letu (metafory, údolí) na malé papírky a ty připevňují na své papírové loutky ptáků. Jednu z napsaných myšlenek, pocitů, pak v kruhu zveřejní. Ptáci už byli nějakou dobu na cestě za svým králem a hlavou se jim honily různé myšlenky, třeba … a třeba.

Průběh: Všichni studenti byli silně zaujati psaním myšlenek a reflektováním proběhlého. Někteří napsali až pět lístků, objevila se jedna báseň... Ptáky obtížené ruličkami dopisů jsme zavěsili zpět do prostoru.

Krátká pauza 15 min.

Údolí Jednoty: Dudek ohlašuje zvukem tibetské mísy další z údolí. „Právě se nacházíme v údolí Jednoty, sem přijdou všichni uvázaní za krk na jednom provazu. Snad jich tu vidíte mnoho, ve skutečnosti však je jich jen pár... pokud vůbec nějací.“

Žáci jsou shromážděni v centru místnosti a je jim sděleno, že nyní budou společně pomocí svých těl a jejich umístěním, bez mluvení a posunků, vytvářet obrazce, které jim budou postupně ukazovány. Použity jsou obrazce, které se vyskytují v tibetských mandalách a žákům jsou ukazovány od nejjednodušších až po ten nejsložitější, kterým jsou tři soustředné kruhy. Tato část probíhá bez hudby. Ve chvíli, kdy žáci vytvoří soustředné kruhy, je jim vysvětlen následující úkol. Budou se muset postupně rozpohybovat směrem od středu ven a pak zároveň s pohybem ustat směrem od vnějšku až do středu. Pohyb a délku improvizace si budou řídit sami. Každý může dělat jakýkoli pohyb jen musí reagovat na pohyb žáků v kruhu před ním a vedle něj. Pohyb se rozlévá postupně a postupně by měl i ustat. Během této improvizace hraje žákům hudba.

Průběh: Aktivitu vedla Veronika. Při aktivitách bylo použito hudby z CD – Sunmeetssong od F. J. Song a Slunečního orchestru. Žáci zvládli vytvořit z těl všechny obrazce, aniž by se navzájem manipulovali, či organizovali. Při pohybu v soustředných kruzích se pěkně postupně rozpohybovali, ale s ustáváním pohybu po dlouhý čas nechtěli začít, proto byli nakonec upozorněni, že by jejich aktivita měla také někdy skončit, ale pohyb by měl ustat opět postupně, stejně jako začal. To se žákům už tolik nepovedlo, ustali s pohybem velmi rychle a náhle, skoro hned po výzvě k zpomalování, proto bylo možná škoda, že tato instrukce přišla, ale na druhou stranu není jisté, zda by si žáci vůbec vzpomněli, že mají pohyb také sami skončit. Činností byli žáci opět zaujati.

Čtení dvou údolí: Dudek vyzývá účastníky – ptáky, aby se položili na podlahu a zavřeli si oči. Úderem na tibetskou mísu je uvádí do dalšího údolí.

Údolí Úžasu – místo ustavičné bolesti a trýznivého zmatku. Zde se neodvažujete dívat...neodvažujete se dýchat... Pronikavé meče bolesti.

Údolí Porozumění – Zde si všichni vybereme svou cestu a pravidla, která chceme porušovat. Kde to jsme ptáci? V tomhle údolí Porozumění není žádné porozumění. Zde musíme dávat bedlivý pozor. Držíme se cesty. Nikdo neví, jak dlouho budeme muset letět, ani jak daleko.

Údolí Smrti: Dudek vyzve ptáky, aby vstali, že společně vstoupili do šestého údolí, údolí Smrti. Dudek: „Tady nevidíte nic, tady necítíte nic, tady nic není. Srdce je tu nehybné a tiché... skrývá mnohá tajemství.“

Petra si sundává masku Dudka a zadává instrukce k aktivitě. Účastníci stojí na jedné straně místnosti s představou, že jejich páteř je tvořena měkkou, ohebnou trubicí naplněnou horkou bublinkovou vodou – něco jako horký bublající pramen. Účastníci vyráží pomalou chůzí a jsou vedeni vyprávěním lektora. Voda v trubici se postupně ochlazuje, páteř- trubice přestává být ohebná a pružná, tuhne. Voda se stává studenou s kousky ledu, až postupně zamrzá – tuhne úplně. Pod vlivem představy se mění způsob chůze, postavení těla i mimika obličeje. Pocit vyhasínání..

Průběh: Na všech byla znatelná veliká únava z celého dne, tudíž poslech posledních údolí a konečná klidná aktivita byla uvítána. Na cestu údolím Smrti jsme zhasli a účastníci procházeli setmělou třídou. Při aktivitě byla použita hudba z CD – Tyrgve Seim

Reflexe: Hovoříme o prožitém, o pocitech vyvolaných aktivitou. O celém prožitém dni a o tom, co nás čeká další den.

Průběh: Při reflexi zaznívaly pozitivní ohlasy na prožitý den a velké očekávání, jak vše bude pokračovat dál.

Večeře, návštěva náměstí v Olomouci, noční besedování na ZUŠ.

III. DOPOLEDNÍ BLOK

Údolí Odstupu – Přichází Dudek a vítá ptáky v posledním údolí Odstupu. Mluví k nim a do vyprávění zařazuje pohybové sekvence (inspirované textem). Zde veškerá zvědavost a touhy vyprchají. Kdyby všechna nebesa se všemi svými hvězdami vybuchla v tomto údolí, nebyla by než lístkem chvějícím se ve větru. Malá rybka je zde mocnější než velryba a nikdo nedokáže říci proč.

Pták astrolog sleduje veškerá souhvězdí a planety na tabulce s pískem. Pak se zvedne vítr a … rozpráší celý jeho nákres.

Jak pevný je náš svět... a přece není nic než zrnka písku.

Účastníci sedí v kruhu a Veronika se ptá kdo ví co znamená slovo mandala? Ukazujeme různé druhy mandal, jejich vzory, vysvětlujeme k čemu jsou používány i jaký mají konec.

Účastníci dostávají mnoho sáčků s různými druhy luštěnin, obilovin, moukou, solí a začínají bez verbální komunikace vytvářet společnou mandalu. Střed mandaly je vytvořen z plodů kustovnice a cizrny, kterou hráči získali v údolí hledání a uschovali si je.

Po dokončení mandaly si účastníci sednou na stranu a přichází Dudek: „Pak se zvedne vítr a ...rozpráší celý jeho nákres.“ Přicházejí Veronika a Katka, tančí v mandale a nohama ji rozmetají do stran. Mandala je zničena. Dudek dodává: „Jak pevný je náš svět... a přece není nic než zrnka písku. Ať vás ani nenapadne zastavit se tady, ptáci.“

Průběh: Při tvorbě mandaly zněla hudba z CD Tanec na posvátné hoře – Ivo Sedláček a Mikoláš Bělík. Tvorba mandaly byla hlubokým zážitkem jak pro pozorující lektory, tak pro účastníky. Pracovali soustředěně a jejich práce musela být po hodině a půl násilně přerušena. Bohužel to z časových důvodů nešlo jinak. Při reflexi pak uváděli, že se jim to zdálo jako krátká chvilka a nemohli uvěřit, že pracovali tak dlouho. Při boření mandaly se ozývaly nespokojené hlasy a ironický smích.

Poznámka Katky: „Neuvěřitelný pro mne byl fakt, že mí tři velmi aktivní, neposední a upovídaní chlapci bez jediného slova, s obrovským nasazením a soustředěním vydrželi hodinu a půl pracovat.“

Na cestu vyrazily statisíce ptáků: trhání hejna

Dudek mluví k sedícím účastníkům, kteří mají zavřené oči. „Na cestu vyrazily statisíce ptáků a zaplnily všechny kouty světa. Mnozí ale nedoletěli. Někteří si začali zoufat a ztratili odvahu, jiní letěli dál, ale podlehli. Zbloudili, zešíleli, zemřeli žízní, hladem, žárem, zabila je ohromná rozloha oceánů. Trhala je divoká zvířata a děsilo je to, co viděli cestou.“

Je puštěn zvuk sirén z CD Urban Symphony a Veronika s Katkou trhají společný obraz otisků hejna. Je slyšet zvuk sirén a trhaného papíru.

Dudek: „Zbylí rozedraní ptáci dorazili na konec sedmého údolí.“ Účastníci otevírají oči, vidí roztrhané části obrazu a Dudek k nim hovoří: „Údolí? To byly pouze iluze, ptáci jen sen. Ničím jsme neprošli. Právě jsme se ocitli na počátku cesty.“

Účastníci si sedají do kruhu. Petra si sundává masku Dudka a obchází účastníky s otázkou, jaké myšlenky se teď honí ptákům hlavou.

Průběh: Destrukce mandaly a roztrhání společného obrazu bylo přijímáno nelibě, skupina reptala a myšlenky ptáků začaly být plné pochyb, nechuti k další cestě, někteří rezignovali a chtěli by se vrátit domů, jeden účastník prohlásil, že jeho pták po cestě zemřel.

Výtvarná reflexe zážitků

Účastníci promítají prožité do loutky ptáka, barví ji, trhají, přeměňují ji, píší vzkazy a myšlenky a přilepují je k loutkám. Potom v kruhu zveřejňují své myšlenky a mluví o svém ptáku.

Hora Kaf

Dudek odvádí všechny účastníky ven ze třídy a čeká se skupinou za dveřmi. Ve třídě zatím připraví Veronika a Katka horu Kaf (postaví se na židle a zahalí se vyjma obličeje do černé divadelní opony sahající až na zem). Dudek otevírá dveře a říká: „Hejno posledních dvanácti znavených, zmlácených, ztrápených společníků, kteří se usilovně snaží nesnažit se a kteří již skoro nejsou sto letět... uvidí v dálce horu Kaf.“

Ptáci mluví k Hoře

Skupina s Dudkem přijde k hoře, hora má zavřené oči a mlčí. Dudek: „Ó horo Kaf! Hledáme Simorga, našeho krále.“

Hor: „Leťte domů, ptáci. Nejste než popel a prach.“

Dudek k ptákům: „Promiňte mi to, ptáci. Nechal jsem se ošálit vlastními iluzemi!“

Dudek obejde všechny účastníky, ti zveřejní, co jim běží v tuto chvíli hlavou.

Dostávají možnost se rozhodnout. Dudek desetkrát udeří do tibetské mísy, ti, co se rozhodnou vrátit se, se postaví ke dveřím. Ti, co se rozhodnou u hory Kaf zůstat, se postaví těsně k ní. Hora Kaf otevírá oči a říká: „Ještě tu jste, ptáci? Tak pojďte!“

Hora Kaf zahalí skupinu účastníků i s Dudkem pod svůj plášť. Dudek uvnitř podává každému malý střep zrcátka a říká: „A uzřeli krále Simorga a oni byli král Simorg a král Simorg byl každý z nich a oni všichni dohromady.“

Průběh: Při rozhodování před horou Kaf se dva účastníci rozhodli v hledání krále nepokračovat a vrátit se domů. Přiznáváme, že jsme to nepředpokládaly, a tak jsme chlapce nechaly dívat se ode dveří, jak zbytek skupiny nachází svého Simorga. V následné reflexi oba chlapci řekli, že se nerozhodli sami za sebe, ale za svého ptáka. Jeden z nich totiž po destrukci obrazu uvedl, že jeho pták zahynul, druhý se chtěl vrátit.

ZHODNOCENÍ PROJEKTU

Projekt Ptačí sněm naplnil všechna naše očekávání a představy. Kniha je svým filozofickým tématem a hloubkou příběhu velmi inspirativní. My samy jsme hledaly cestu, jak pomocí technik dramatické výchovy, výtvarného vyjádření, ale také hudby a pohybu přiblížit studentům poselství této knihy a umožnit jim jisté poznání zážitkem. Postupně tak vznikl celek, který účastníky podle jejich reakcí zasáhl. Skupina, která v Olomouci vznikla, byla od samotného počátku velmi soustředěná. Počáteční drobný ostych (především jemnějších výtvarníků) se při prvních aktivitách zcela rozpustil. V reflexích se většina shodla na tom, že téma knihy je velmi zasáhlo. Pro všechny bylo těžké dvakrát zkousnout zničení vlastního výtvoru (poprvé obrazu a pak mandaly), především pak společně dlouho vytvářené a opravdu nádherné mandaly.

Celý projekt měl velmi rychlý spád, sled jednotlivých fází jsme dlouho promýšlely. Některé činnosti, především tvorba mandaly, by vyžadovaly delší časový prostor. Sami studenti se vyjádřili, že je tato aktivita velmi bavila a mohli by v ní ještě dlouho pokračovat.

Z hodnocení lektorek - Katka: „Na své práci miluju především tu možnost stále žasnout. A v Olomouci jsem opět žasla. Nad soustředěním všech účastníků, nad jejich schopností vyjádřit metaforu pohybem, slovem, hudbou, symbolem, nad hloubkou jejich uvažování a to nejen při samotném projektu, ale také při našem večerním povídání nad filozofickými tématy.

Ptačí sněm

Petra Jančová

Lesní mateřská škola Pramínek při Ekocentru Říčany

Předloha se svým filozofickým tématem hledání, tázání se, tématem svobody, manipulace a cesty za poznáním, hodí spíše pro studenty středních škol. Proč a jak tedy realizovat tuto předlohu s předškolními dětmi?

V dubnu 2014 si v prasklině našeho slaměno-hliněného domku na zastřešené terase postavily hnízdo sýkorky. Děti byly nadšené pozorováním stavby hnízda, sezením na vejcích a následným krmením mláďat. Z terasy jsme sledovali i jejich první úspěchy v létání a nakonec opuštění hnízda. Děti ptáčkům „držely palce“, aby se vše zdařilo, v lese jsme toho roku viděli několik hnízd, kde se příroda (predátoři, dlouhotrvající déšť) podepsala na smrti již vylíhlých mláďat.

Ptačí tématika, stavba obydlí, problémy opeřenců, narození, krmení a smrt se tak silně dostaly do volné hry dětí. Cítila jsme, že mě láká pracovat s předlohou Petra Síse s předškolními dětmi. Skupinu 16 dětí tvořily převážně děti šestileté, 10 dětí šlo za pár měsíců do první třídy a dalších šest bylo pětiletých. Skupinu jsem ve školce vedla třetím rokem a děti byly zvyklé na metody a techniky dramatické výchovy, na procházení a hraní si s příběhy. Cítila jsem, že projekt by mohl být takovým společným dárkem pro skupinu na rozloučenou.

Cíl projektu zůstal v rovině osobnostně-sociální: stmelení dětské skupiny, stát se hejnem jdoucím za společným cílem, přijímat a respektovat druhé, jejich odlišnosti, pomáhat a nechat si pomoci, objevit své schopnosti a možnosti. Další cíle směřovaly do oblasti dramatické: zúročit dosavadní zkušenosti s metodami a technikami dramatické výchovy při realizaci dlouhodobějšího projektu: rozvíjet schopnost komunikace verbální i neverbální, schopnost pracovat ve dvojicích a malých skupinkách, rozvíjet motorické cítění přes pohyb, zvuk, slovo a symbol. Cílem v oblasti vzdělávací se pak stalo získání vědomostí o reálném životě ptáků, druzích ptáků, jejich potravě atd.

Projekt byl realizován každý den v dopoledních hodinách po dobu dvanácti dnů na přelomu května a června 2014 ve spolupráci s druhým lektorem. Aktivity probíhaly z velké části v přírodním prostoru louky, lesa, na otevřené dřevné terase, ale i uvnitř domku. Počasí bylo během realizace projektu teplé, slunné a suché, což nám umožnilo pracovat venku bez omezení. Přírodní prostor jsme využili především pro aktivity pohybové, vyžadující volný prostor (let hejna, pohybové hry) nebo pro aktivity vyžadující členitost a různorodost terénu (hmatové poznávání v údolí Porozumění, cesta poslepu lesem v údolí Jednoty). Prostor terasy (ze tří stran otevřené) a prostor hliněného domku jsme využili pro činnosti vyžadující větší koncentraci pozornosti a ohraničený prostor (otisky hejna, výroba loutek, sypání mandaly, údolí Hledání, hora Kaf).

Realizace

Den 1. Začínáme vždy společným ranním kruhem s jeho vítacími rituály. Následujících aktivity se odehrává na dřevěné terase. Ukazuji dětem tři úrovně (různé výšky, hladiny) kde se mohou v přírodě pohybovat zvířata- Nejnižší u země, zde se pohybují brouci, pavouci, ještěrky, hadi, myšky atd. Druhá úroveň je vyšší, zde se pohybují zvířata čtvernohá, zajíci, srnky, klokani, tygři atd. Třetí úroveň, ta nejvyšší, je nad hlavami dětí, zde se pohybují veverky, ptáci, opice, hmyz atd. Vyzkoušíme si pohyb různých druhů zvířat ve třech úrovních. Všímáme si toho, jaká je v jednotlivých hladinách rychlost pohybu, jak zvířecí těla vypadají, jakým způsobem se pohybují, jak velkou plochou těla se dotýkají podlahy a jaké části těla používají. Volně improvizujeme. Udávám rytmus na rámový buben, měním úrovně ohybu a při změně hladiny označuji rukou výšku, ve které bude další pohyb probíhat.

Po skončení improvizace hovoří děti o tom, která z úrovní pro ně byla nejpříjemnější, která pak nejvíce obtížná, jakými zvířaty se v jednotlivých úrovních stávaly a ve které úrovni by jim bylo příjemné jako zvířeti žít. Všímáme si toho, že každý je jiný a že vnímáme snadnost a obtížnost různě.

V kruhu hrajeme hru – místa si vymění všichni ti, kteří: ve snu létají, sbírají v lese ptačí pírka, viděli už někdy větší hejno ptáků, sypou ptáčkům v zimě do krmítka, ti, kteří by chtěli zkusit létat, ti, kteří kdyby se proměnili b ptáčky, byli by ptáci: zpěvní, dravci, vodní, noční, domácí, cizokrajní… Doprostřed kruhu rozkládám peří různých druhů ptáků a knihy s obrázky a fotkami z jejich života. Zkoumáme pírka, hádáme, komu patří, zkoušíme je pouštět vzduchem, sledujeme jejich plachtění, točení se. Děti hovoří o svých pozorováních a setkáních s ptáky (sovami, dravci, domácími ptáčky). Zjišťujeme, co vše o ptácích víme, čím se do sebe liší (barvou, hlasem, velikostí, potravou, tvarem zobáku, místem, kde žijí a kde si stavějí hnízda, dobou shánění potravy, místem, kde přezimují apod.)

Vydáváme se do lesa, kde hrajeme pohybové hry „na jestřába a divoké husy“ (varianta hry „ na ovečky a vlka“) a s míčem pak hru „na kukačku“ (obdoba hry „na peška“), kdy se obcházející kukačka snaží do uvolněného hnízda – místa snést své vajíčko – míč.

Den 2. Přichází mezi nás paní ornitoložka. Z nastražených sítí opatrně vytahuje chycené ptáčky, kroužkuje je a vypráví o nich dětem. Ptáčky vypouštíme a jdeme společně na lesní výpravu pozorovat a poznávat ptáky v jejich přirozeném prostředí. Posloucháme jejich hlasy, i ty nahrané na diktafon. Pozorujeme strakapoudí rodinku při krmení a z obrázků v knížce se snažíme podle tvaru zobáčku uhádnout, zda ptáček má raději semínka, bobule, housenky nebo hmyz.

Na lesním palouku se schoulíme do klubíčka (země je už teplá a suchá) a proměníme se v ptačí vajíčka. Procházím mezi dětmi a vyprávěním vedu jejich představy o tom, jaké je to být uzavřen v bezpečí vajíčka, dotýkat se tělem ohraničeného prostoru, slyšet zvuky okolního světa. Vyprávění pokračuje přeměnou lidského těla v ptačí: nos – zobáček, ruce – křídla, kůže se pokrývá pírky. Když má ptačí tělo už dostatečnou sílu a energii, zkouší se ptáček proklubat skořápkou ven. Jde to těžko, sem tam se objeví ve skořápce malý otvor jako okénko a vykoukne zobáček. Ptáček musí použít všechnu svou sílu, aby stěny vajíčka praskly a on se vyklubal na svět. Prostor kolem nás je najednou obrovský, světlý, trochu chladný, je tu plno zvláštních, neznámých věcí. Vydejte se je opatrně prozkoumat. Vaše pírka dorůstají, křídla sílí, nastavá čas k prvním pokusům o létání. Sedíme v kruhu a vyprávíme si, jaké to bylo proměnit se a mít ptačí tělo, jestli se nám chtělo vyklubat na svět, jakým jsem se stal ptáčkem a jak se jim dařilo první létání.

Aby mohla mláďata zesílit a létat, potřebují mnoho potravy. Zahrajeme si teď na ptačí rodiče. Postavte si ve dvojicích z trávy, větviček, šišek nebo kamenů hnízda. Do nich budete nosit potravu pro svá mláďata. Potrava se nachází na lanem ohraničeném prostoru, tvoří ji dřevěné korálky, nastříhané tkaničky a obdélníky průsvitného papíru. Vašimi zobáčky budou kolíčky na prádlo a pinzety. Sami poznáte, která potrava se v tom kterém zobáčku nosí nejlépe. Pokud vám potrava cestou upadne, můžete ji znovu sezobnout. Po skončení hry děti hovoří o tom, jak se jim krmení mláďat dařilo, co bylo obtížné, co snadné a zda si s druhým ptačím rodičem pomáhali.

Den 3. Během dalšího dne se budeme snažit zúročit své znalosti ze života ptáků v živých obrazech a krátkých rozehraných etudách. Začínáme (v prostoru terasy) rozehřívací hrou na čápa. Hraje se jako skákavá honička (všichni skáčou po jedné noze), koho čáp chytí, ten honí.

Skupina šestnácti dětí se rozdělí do tří menších skupinek a vybírají si místo, kde budou samostatně pracovat (louka, terasa, domek). Dostávají knihy s obrázky ptáků a úkol: vybrat si ve skupině nějaký ptačí druh a předvést konkrétní situaci z ptačího života. Situace bude začínat nehybným živým obrazem a po mém tlesknutí obživne. Etudu ukončím opět tlesknutím a děti zůstanou ve štronzu. Skupiny samostatně pracují a moji pomoc při tvorbě odmítají, vládne mezi nimi vzrušení a snaha své nápady utajit před ostatními. Na jejich žádost povoluji použít v etudách šátky, přehozy a kusy látek (ve všech případech jsou použity k vymezení prostoru hnízda od okolního prostředí).

Skupina vždy předvede živý obraz, rozehraje ho a já po určitém čase zastavím. Po každém předvedení hovoří diváci z ostatních skupin: co viděli, co se odehrálo a případně kdo jakou roli zastával. Potom vše komentuje hrající skupina, mluví o svém záměru, o tom jak probíhala příprava etudy, jaký pocit mají z předvedení před diváky a zda se vše zdařilo, jak plánovali.

V první skupině jsme viděli situaci líhnutí mláďat, jejich krmení a první lety. Ve druhé pak hnízdo dravců, orlů, kteří učili svá mláďata lovit zajíce a trhat ulovenou kořist v hnízdě. Třetí skupina byla pro diváky trochu oříškem a až po komentáři tvůrců jsme se dozvěděli, že se jedná o novozélandského ptáka kiwi, který nelétá a zobákem prohledává zem, aby našel pod povrchem žížaly a larvy.

Den 4. Začínáme ranní kruh přímo v lese. Hrajeme hru „na jestřába a ukradené ptačí vejce“. Děti si v malých skupinkách postavily hnízda a jestřáb (lektorka) jim ukradl jejich vajíčka (papírové koule), které schoval do svého hnízda u starého stromu. Ptáčkové se snaží dostat k jestřábímu hnízdu a vajíčka odnést. Jestřáb však hnízdilo, hlídá a tak je třeba přiblížit se k němu nepozorovaně (princip hry „cukr, káva, limonáda“). Při otočení jestřáb odříkává: „Všechno lítá co peří má, lítá ptáček před očima, jestřáb letí.“ Kdo se při cestě za vajíčky pohne a jestřáb ho uvidí, vrací se s prázdnou do hnízda a zkouší t znovu. Po skončení hry hovoříme o tom, jak se nám při hře dařilo, co bylo obtížné, jaké taktiky jsme na cestě za uloupenými vajíčky volili.

Vracíme se zpět na naši terasu a děti dostávají za úkol zhotovit z kartonu plošnou loutku svého (reálný druh či fantazijní) ptáčka, kterým by se chtěly stát. K dispozici mají vodové a temperové barvy, nůžky, špejle a izolepu. Během tvoření o svém ptáčkovi přemýšlejí, představují si jeho život, schopnosti, rodinu apod.

Vyrábím si loutku ptáka – dudka, a svolávám ptačí sněm. „Ptáci, zdravím vás, jsem dudek, jsme znalý světa, znám mnohá tajemství a proto zahajuji náš ptačí sněm. Sami víte, jaké potíže sužují náš ptačí svět, jaké problémy a starosti vás na tento ptačí sněm přivádí?“ Děti sedící se svými loutkami v kruhu začínají hovořit o problémech ptačího světa (draví ptáci, špatné počasí, málo potravy, špinavá voda a odpadky v lese, hádky mezi ptáky, starosti o mláďata…). Dudek názory komentuje, přitakává a upřesňuje.

Diskusi zakončuji jako dudek. „Ptáci, vím o králi, který dokáže zodpovědět všechny otázky a vyřešit problémy ptačího světa. Ten král existuje, zde je jeho pírko, které spadlo na zem v daleké zemi, jmenuje se Simorg a žije na hoře Kaf. Musíme se za ním vypravit, vyhledat ho a zvolit ptačím králem. Postavte se ti, kteří poletíte se mnou, cesta nebude lehká.“ Děti vytváří na můj pokyn uličku a já jako dudek procházím a ptám se jich, zda mi důvěřují, zda opravdu chtějí jít hledat krále, zda se nebojí daleké a neznámé cesty a překážek. Všichni se chtějí vydat a cestu, někteří ptáčci mají trochu obavy a raději by si krále zvolili z ptáků přítomných na sněmu.

Každé z dětí předstoupí před dudka a představí ostatním sivého ptáčka, poví o jeho životě, schopnostech a o tom, v čem může být hejnu na cestě prospěšný. Dudek pokládá dětem dotazy a jejich odpovědi komentuje. Např., dítě: „já dovedu vyhledávat po cestě místa k odpočinku.“ Dudek: „To je skvělé, odpočinek budeme určitě potřebovat, poleť s námi, budeme tě potřebovat.“ Snažím se v roli dudka ocenit každou vymyšlenou schopnost /silné drápy, schopnost najít poklad…) a najít čím bude náš let přínosem. Smě, zakončuji: „Ptáci, již brzy se vydáme na cestu, zatím sbírejte síly a buďte připraveni, zítra vyrazíme hledat krále Simorga.“

Den 5. Začínáme naše ptačí hraní opět v lese, chodíme prostorem, všímáme si stromů, pařezů, kořenů na zemi a také sebe navzájem. Na úder bubnu zastavíme ve štronzu a já se ptám: „Chcete se pohybovat jako ptáci?“ Skupina odpovídá: „Ano.“ – „A jako kteří ptáci?“ Skupina navrhne druh: jako sovy, kachny, vrabci, volavky, slepice, pávi… Všichni pak zkoušíme napodobit způsob jejich letu, typického pohybu či chůze. Hra se opakuje.

S plošnou loutkou dudka svolávám děti – ptáky: "Poletíme, ptáci, poletíme stateční kamarádi, je čas vyrazit na cestu! Budeme plachtit, létat, vznášet se. Napněte křídla!“ A ptáci vzlétnou.

Další aktivitou je „pohyb hejna“ na principu kopírování pohybu vůdce hejna. Nejprve se jako dudek stávám vůdcem já a ostatní ptáci se snaží napodobit způsob a rychlost mého pohybu a reagovat na změny (zastavení, zpomalení, náklon apod.). Postupně se vůdcem hejna stává každé z dětí a skupina opět kopíruje způsob jeho letu. Po skončení letu sedíme na zemi v kruhu a prožité reflektujeme: „Co nám více vyhovovalo – vést skupinu nebo být veden? Užíval jsem si let, když jsem byl v roli vůdce? Myslel jsem i na ostatní, kteří letí za mnou? Jaké bylo být posledním ptákem na konci hejna? Jakým ptákem jsem se stal?“

Přesunujeme se do domečku, kde je na podlaze vše přichystáno k výtvarné aktivitě – otisky ptačího hejna. Náš zážitek ze společného letu hejna se budeme snažit převést do plochy, pomocí prstových barev, svých dlaní, prstů, předloktí… Děti si nejprve zkouší otisky na volných papírech, zkoumají, jak pomocí rukou vytvořit ptačí křídla a teprve potom celá skupina začíná pokrývat dlouhý papír otisky letícího hejna. Natírají si ruce barvou a vášnivě přitiskují, zaplňují bílou plochu. Při aktivitě děti nemluví, lektorka hraje na didjeridoo. Po skončení a úklidu sedíme kolem společného obrazu a děti vyjadřují své pocity z otiskování, ukazují své otisky a způsob, jakým je vytvořily.

Den 6. Další ptačí setkání se odehrává po víkendu a tak se potřebujeme znovu vrátit do našeho příběhu. Na terase rozvinujeme obraz otisků ptačího hejna a hledáme ty otisky, které nám připomínají nějakou fyzickou pozici letu, zkoušíme různé „ptačí“ pozice na hranici udržení rovnováhy a snažíme se plynule přecházet z jedné do druhé (např. záklon těla ve stoji na jedné noze přechází do pozice holubičky). Zkoušíme základy akrobacie – létání na zvednutých nohou lektora (dítě se v kyčlích opře o chodidla pokrčených nohou lektora ležícího na zemi na zádech, ten potom propne nohy, dítě jistí držením za ruce a zvedne do výšky). Pokud je dítě ve vzduchu stabilní a dobře drží rovnováhu, je možné uvolnit držení rukou a iluze letu je tak dokonalá). Zkoušíme létat v prostoru, vždy s jedním z dětí – dítě ležící ve vzduchu obličejem k zemi jistí u hlavy a nohou lektoři, zbytek těla podpírají a drží ostatní děti. Pomalu se pohybujeme prostorem. Trénujeme tak svou důvěru, trpělivost a vytrvalost.

Svolávám jako dudek hejno k letu (začalo pršet a tak následující aktivita bude probíhat na terase a v domku) a narací vedu ptáky krajinou, nad kterou letíme. Proměňujeme se v krajinu pod námi, stromy, hory, města, pouště, ostrovy i oceán. Pokud děti s proměnou váhají, pobídnu je, např. „Zkuste ze svých těl vytvořit domy ve městě, nad kterým letíme, domy mohou být různé, malé, velké, propojené, osamocené…“ Děti jsou na naše proměňování se „v něco“ zvyklé a neostýchají se před sebou, komu zrovna nepřichází inspirace, napodobí své kamarády. U hraní si na oceán se zdržíme dlouho. Stáváme se klesajícími a stoupajícími vlnami, valíme se přes místnost, někteří vlny přeskakují. Potápíme se a pozorujeme podmořský svět, měníme se v mořskou hvězdici a zkoušíme pohyb jejího smršťování do středu a opětovného rozprostírání, pohybujeme se pod hladinou s medúzami pod každou dlaní (klesají a stoupají). Po vynoření nad hladinu plujeme na loďkách, rybaříme…

Dudek hovoří k ptákům: „Ptáci, než nalezneme horu Kaf a na ní krále Simorga, musíme překonat šestero údolí, teprve potom se dostaneme k cíli naší cesty.“

Loutky ptáčků jsou zapíchány v proutěném koši uprostřed kruhu a děti si je na reflexi zážitků z našeho letu nad krajinou vytahují. Povídáme si, jaké to bylo vidět svět z výšky a kde se mi při letu líbilo. Dudek se každého ptáčka ptá, jak se na cestě cítí, jaké myšlenky se mu honí hlavou.

Den 7. Čeká nás přelet nad údolím Hledání, začínáme hrou na „prstýnek“. Děti sedí v těsném kruhu, předávají si mezi sebou sepnutými dlaněmi prstýnek. Uprostřed stojí hadač-hledač a předříkává: „Když jsme včera prala šaty, ztratila jsme prsten zlatý, a ja jaj ku ku ku, hledejte ho tu i tu.“ Hadač ukáže na toho, o kom si myslí, že prsten v dlani ukrývá. Pokud uhodne, dotyčný ho v hádání vystřídá, pokud ne, zůstává uprostřed na další kolo: „Volá vrabec z pod jedličky, že je prsten u Aničky, a ja jaj ku ku ku, ani tuto ani tu. Volá sojka z pod keříčka, že je prsten u Janíčka. A ja jaj ku ku ku, hledejte ho tu i tu.“

V kruhu si povídáme jaké to ej něco hledat, co vše se dá hledat, ztratit, jaké to je být ztracený nebo něco najít. Sejde se velké množství příběhů a vyprávění dětí nebere konce.

Beru si loutku a svolávám ptáky: „Ptáci, dnes vstoupíme do údolí Hledání. V údolí Hledání je právě noc a není nic vidět. Naším úkolem bude nalézt v tomto údolí malou plechovou krabičku (posílám po kruhu) se vzkazem pro další cestu. Při jejím hledání budeme mít zavázané oči a nebděme mluvit. Dorozumívat se můžete dotekem. Kdo z vás najde v údolí krabičku jako první, pokusí se dotekem dát vědět ostatním, aby přestali s hledáním a stále ještě poslepu se shromáždili kolem nálezce. Pokud uslyšíte, že někdo stále ještě hledá, pokuste se ho přivést k ostatním sedícím. Teprve potom si můžete sejmout šátky. „Děti jsou postupně přivedeny do prostoru uvnitř domečku, na zemi leží karimatky, deky, spacáky, vlny, šátky a polštáře. Děti začínají hledat a p delším čase je krabička nalezena, nálezce odmítá krabičku pustit z ruky a tak poslepu obchází ostatní děti a krabičkou se jich dotýká. Po nějaké době už všichni přestanou hledat a na moji pobídku si sundají šátky. Otevřeme krabičku a tam je na papírku nakreslené srdce, čtu text A. S. Exupéryho: „Správně vidíme jen srdcem, co je důležité, je očím neviditelné.“ Děti reflektují své pocity z průběhu hledání, příjemnost či nepříjemnost zavázaných očí, způsob dorozumívání se mezi sebou, hmatové zážitky při hledání atd. Zamýšlíme se na textem a některé děti přináší své výklady. Ukazuji jim knihu Malý princ, odkud věta pochází a kousek z ní čteme. Prošli jsme údolím Hledání.

Den 8. Navštívíme údolí Lásky. Stojíme v ranním kruhu a posíláme si pírka, zkoušíme je fouknutím poslat sousedovi, potom zkoušíme svojí rukou pustit pírko ze shora do jeho přiopravené dlaně. Nakonec vytvoříme dvojice a děti se pírkem dotýkají sedícího kamaráda tak, aby mu to bylo příjemné.

V kruhu jsou položeny otázky: “Kdyby měla láska nějakou barvu, jaká by to byla? Kdyby měla láska nějakou vůni, jako co by asi voněla? Kdyby měla láska nějakou chuť, jako co by chutnala? Kdyby se stala láska člověkem, kdo by to byl?“ Děti mají spoustu nápadů a abstraktní přirovnání jim nečiní potíže.

Následující hra „Na oblíbené jméno“ se odehrává na terase. Kolega lektor bubnuje a udává rychlost chůze. Zaplňujeme rovnoměrně prostor, během chůze mohou děti někoho letmo pohladit, obejmout nebo pozdravit a opět pokračují v chůzi. Na výrazný úder bubnu zůstaneme všichni stát ve štronzu. Přistupuji k jednomu dítěti a ptám se ho, jakou podobu svého jména má nejraději (např. Štěpán, Štěpa, Štěpík, Štěpajda, Štěpánek). Když si zvolí oblíbenou podobu jména, skupina tento tvar třikrát společně opakuje. Pokračujeme v chůzi a hře se jmény, dokud se všichni nevystřídají.

V kruhu si povídáme o tom, jaké to bylo slyšet svoje jméno a být na chvíli středem pozornosti celé skupiny. Ptám se dětí, kdo už někdy dostal nějaký dopis nebo pohled nebo dokonce sám někomu něco nakreslil nebo napsal.

V roli dudka svolávám ptáky a vysvětluji dnešní úkol, který nás čeká v údolí Lásky. „Milí ptáci, právě jsme vstoupili do údolí Lásky, tady si můžete vzpomenout na ty, které máte rádi, možná jsou s vámi na vaší cestě za králem Simorgem, možná, že zůstali doma a čekají na vás. Zde si můžete vybrat dopisní papíry a obálky a nakreslit pro ně obrázkem z lásky. Obálku pak přineste do rohu terasy, kde bude zřízen a pošta, která vaši obálku popíše, roztřídí a nakonec ji doručí adresátovi.“

Děti kreslí svá psaní, nosí je v obálkách na naši poštu a já společně s druhým lektorem evidujeme, kdo z dětí dopis dostane a komu žádný nepřijde. Pro tuto příležitost máme připravené dopisy předem, doplníme jen jména dětí, tak aby každý nějaký dopis z lásky dostal. Když je pošta naplněn a, zavírá se a pošťák – lektor roznáší po terase dětem dopisy. Ve vzduchu je cítit napětí, očekávání a také radost, když někdo dostane dopis kreslený z lásky. S dopisy v rukou sedíme v kruhu a sdělujeme si, jaké to je dostat dopis z lásky, taky o napětí a obavách, zda nějaký dopis dostanu. Prošli jsme s láskou údolím Lásky a zítra nás čeká další dobrodružství.

Den 9. Dnes poletíme nad údolím Porozumění. Začínáme společným kruhem v blízkém lese, kde dudek oznamuje ptákům, co je v tomto údolí čeká. „Kousek odtud, přesně nevím, jak se to stalo, se pomíchala těla tří ptáčků, páva, vrány a vrabce. Tady jsou jejich podoby ještě dříve, než se pomíchaly, dobře se podívejte, čím se od sebe liší. Vaším úkolem bude kousky ptačích těl v lesíku najít a správně sestavit. Rozdělte se do tří skupin, každá skupina si určí jednoho z ptáků, kterého vyhledá a sestaví. Hledat může vždy jen jeden člen z vaší skupiny a přinést může taky pouze jeden kousek ptáčka.“ Skupiny začínají vybíhat a sestavovat přinesené dílky ptáků. Jako první je sestaven páv, potom vrána, u vrabečka se skupince nedaří dílky poskládat tak, aby ptačí tělo dávalo smysl. Na pomoc přijdou ostatní děti a společně vrabce složí.

Nyní nás čeká zkouška porozumění skrze hmat. Dělíme se do dvojic, jeden z dvojice má zavázané oči, druhý ho vede lesem, zastavuje se u zajímavých přírodnin, rukou nevidícího přejíždí po jejich povrchu nebo mu do dlaně vkládá věci k ohledání. Zprostředkovává mu hmatovou stezku a dbá na bezpečnost a příjemnost ohmatávaného materiálu. Potom si dvojice dětí vzájemně sdělují a ukazují, čeho se dotýkaly, co poznaly a co pro ně zůstalo hádankou.

V údolí porozumění nás čeká ještě jeden úkol, přesuneme se před jeho plněním na terasu. Budeme bez mluvení, všichni společně, vytvářet z našich těl obrazce, tvary, které bude dudek ukazovat nakreslené na čtvrtkách. Začínám s jednoduchými tvary jako je kruh, čára a kříž. Postupně přecházíme k tvaru čtverce, vlny a otevřené spirály. Na složitější tvary je potřeba více času, více pokusů a někdy i pomoc druhého lektora. V kruhu hovoříme o tom, jaké to je převádět nakreslený tvar do prostoru, jaké to je nemoci se dorozumívat slovem, jaké to je, když se snažím sdělit svůj nápad ostatním a oni mi nerozumí nebo mi rozumí jinak. Jaké to je, když si nakonec porozumíme a dokážeme to.

Den 10. Dnes začínáme naše ptačí putování v lese. Dudek oznamuje ptákům, že do údolí Jednoty se vchází uvázáni na jednom provazu. Děti se zavázanýma očima se drží jedné strany lana a já jako dudek je vedu lesem, loukou, po příjezdové cestě, přes pískoviště a kamínky kolem domku až k terase.

Na terase je vše připraveno k výrobě mandaly, kolem balicích papírů jsou misky s rýží, čočkou, pohankou, solí, žaludovými čepičkami a šištičkami olše. Ptám se dětí, kdo ví, co znamená, sovo mandala. Shodují se, že je to nějaký obraz, může být kreslený, z látky, často vypadá jako kruh. Ukazujeme si různé druhy mandal v knížkách, jejich vzory, vysvětlujeme si, k čemu jsou používány a jak končí. V údolí Jednoty budeme vytvářet společně jednu velkou mandalu, začneme od středu, kde umístím šišku s pírkem krále Simorga. Pokuste se být pozorní a ohleduplní k těm, kdo pracují blízko vás, vnímejte jejich záměry a pomáhejme si. Při sypání mandaly budeme mlčet.

Děti pracovaly soustředěně, s velkým zaujetím, nadšeně zkoumaly poskytnutý materiál a do vysypaného kreslily prsty různé ornamenty. Zaplnit celou plochu mandaly bylo velkou zkouškou trpělivosti a vytrvalosti. Vyspávání mandaly skočilo úplným vyčerpáním sypacího materiálu a děti seděly potichu kolem mandaly a prsty zdobily její kraje.

Nad mandalou hovoříme o tom, jaké to bylo tvořit společně, co nám náš společný obraz připomíná (poušť a hory, mapu, labyrint, zasněženou zem), o tom, co mi bylo během práce příjemné, co bylo náročné a jak jsem zvládal nemluvit. Mandalu necháme celý den na terase, během oběda rozestavíme stoly kolem ní, a na konci školkového dne ji společně sesypeme zpět do krabiček.

Den 11. Údolí úžasu začínáme kruhem na terase, zkoumáme, co znamenají sova „žasnout, užasnout, úžas“. Děti mají mnoho nápadů, kdy se dá žasnout: na Vánoce, když jsou pod stromečkem dárky, když se narodí štěňátka, napadne sníh nebo když padá hvězda. Na jeden takový „úžas“ si zahrajeme. Pošlu po kruhu neviditelný balíček – dárek. Pro každého v něm bude něco jiného a bude to překvapení. Dárek pantomimicky otevřete, možná užasnete, a poté ho můžete ukázat ostatním. Podle toho, jak s ním budete zacházet, držet ho, pohybovat s ním, se budeme snažit uhádnout, jaký dárek jste dostali. Nezapomeňte, že věci mají různou velikost, váhu, křehkost, jinak se drží v ruce vajíčko, jinak kámen. Po každém předvedení dárku komentují napřed diváci co viděli a až potom obdarovaný.

Jako další hrajeme hru „na žasnutí“. Děti sedí v půlkruhu na terase, já začínám pantomimicky předvádět nějakou činnosti (lyžuji, stavím sněhuláka, kouluji se…), děti vše nejprve pozorují a kdo ví, co dělám, v jakém prostředí se nacházím, přidává se ke mně. Principem není kopírování, ale nalezení odpovídajících aktivit pro dané prostředí a jejich rozehrání. Nejprve přináším podněty já a po chvíli rozehrávají jednotlivé děti. Občas žasneme nad tím, že se nám nepodaří dané prostředí poznat a mezi hráči fotbalu se tak třeba objeví výpravčí vlaků,

Den 12. Dnes nás čeká cesta posledním, údolím, údolím Smrti. Sedíme uvnitř domku a dudek vysvětluje ptákům: „Tady nevidíte nic, tady necítíte nic, tady nic není. Srdce je tu nehybné a tiché, skrývá mnohá tajemství.“ Společně čteme knihu Kitty Crowther Návštěva malé smrti. Sdělujeme si své představy o tom, jak to vypadá po smrti a taky své zkušenosti ze setkání se smrtí (prarodičů, příbuzných, zvířátek). Mluvíme s dětmi o tom, jak na mrtvé vzpomínáme, navštěvujme je na hřbitově, že také mrtví mají svůj svátek a v některých zemích jim nosí dobroty a dárky.

Dudek hovoří k ptákům: „Ptáci, víte, že i mnohé rostliny v přírodě na podzim usínají a na jaře znovu ze semínek vyrůstají? Také stromy, na kterých hnízdíte, jednou umřou a z jejich plodů, kaštanů, žaludů, šišek, jadýrek vyroste nový stromek. Projdeme si teď společně cestu růstu a uvadání, budu vás provázet slovem a druhý lektor nás bude doprovázet hrou na flétnu.“ Společně procházíme klíčením semínka, růstem, kvetením a zráním a nakonec pomalu uvadáme – hlavy se sklání, páteř se postupně odvíjí do předklonu. Ve chvíli, kdy se prsty rukou dotknou země, celé tělo se položí na zem a stává se opět semínkem v hlíně. Cyklus několikrát opakujeme, při třetím vyrůstání rostlinek už nemluvím, vše je prováděno pouze pohybem. Vzniká zacyklená choreografie rození, růstu a uvadání. Cvičení končíme jako semínka čekající v hlíně. Reflektujeme naše pocity ze cvičení, co nám bylo nebo nebylo příjemné. Chtělo se mé rostlince vyrůst? Jaké bylo vracet se zpět k zemi?

Dudek oznamuje ptákům, že tím „tancem“ prošli údolím Smrti a už dorazí k hoře Kaf.

Děti s loutkami ptáčků leží na terase a poslouchají text z knihy Petra Síse: „Na cestu vyrazily statisíce ptáků a zaplnily všechny kouty světa. Mnozí ale nedoletěli. Někteří si začali zoufat a ztratili odvahu, jiní letěli dál, ale podlehli. Zbloudili, zešíleli, zemřeli žízní, hladem, žárem, zabila je ohromná rozloha oceánů. Zbylí rozedraní ptáci dorazili na konec šestého údolí.“ Vy jste ti ptáci, kteří prošli všemi údolími, překonali různé překážky a nástrahy. Jak se cítíte? Jaké myšlenky se vám teď honí hlavou?

„Ptáci, vytvořte teď letící hejno, já dudek vás už nepovedu, tam v dálce uvidíte horu Kaf. Dál poletíte sami.“ Odcházím do místnosti domku, kde si oblékám dlouhý modrý přehoz a vylézám na stůl. Když jsem jako hora Kaf připravená, otevírá druhý lektor dveře a pouští skupinu dovnitř.

„Jsem hora Kaf, kdo jste vy, a co tu hledáte?“ Děti odpovídají, že jsou ptáci a hledají krále Simorga. „Leťte domů, ptáci, tady žádný král Simorg není! Vraťte se domů!“ Zavírám oči a vyčkávám, co budou děti dělat. Začínají se domáhat vstupu do hory a křičí, ať je pustím. „Nebuďte směšní, ptáci, svým křikem horu neotevřete, zkuste to jinak.“ Skupinka začne horu prosit a ta znovu promluví: „Ještě tu jste, ptáci? Tak pojďte!“ Roztahuji závěs a slézám ze stolu, celá skupina sedí pod přehozem jako v jeskyni. "Ptáci, teď uvidíte krále Simorga.“ Obcházím děti se zrcátkem a ukazuji jim jejich obraz. „Toto je král Simorg! Vy jste král Simorg a král Simorg je každý z vás a vy dohromady.“

Sedíme s dětmi v kruhu, prohlížíme si knihu Petra Síse Ptačí sněm a reflektujeme nejprve poslední událost. Jaké to bylo vidět sebe jako krále Simorga a také všechny ostatní? Co asi budou ptáci, kteří v sobě našli krále Simorga, teď dělat?

Prošli jsme spolu dalekou cestu ptačího putování, mnohé jsme se o ptácích naučili, vyzkoušeli jsme si, jaké to je líhnout se z vajíček, pečovat o mláďata, létat v hejnu, vést a být veden. Společně jsme prošli údolími Hledání, Lásky, Porozumění, Jednoty, Úžasu a Smrti. V každém údolí jsme něco prožili a dostali se tak k hoře Kaf. Nakonec jsme našli krále Simorga sami v sobě. Můžeme teď naše putování zachytit na jeden velký společný pruh papíru. Namalovat můžeme kteroukoliv část našeho příběhu, k dispozici vám budou temperové a vodové barvy.

Po skončení výtvarné aktivity děti popisují svou část z ptačího putování. Společný obraz, loutky ptáků i obraz otisků letícího hejna je pak vystaven na zdech domku po dobu dvou posledních týdnů školky. Projekt Ptačí sněm byl pro mne vlastně rozloučením s jednou skupinou dětí, která v lesní školce Pramínek prožila společně tři roky „hraní si na život“.

Práce s knihou Petra Síse mě opět přivedla k tomu, že některé předlohy (pokud v sobě nesou hlubší, nadčasové téma či sdělení), ač původně určené zcela jiné věkové kategorii, mohou být využity a realizovány i dětmi předškolního věku. Téma projektu Ptačí sněm vzešlo od dětí a tím pro mě mělo zvláštní přitažlivost. Dokázalo je tak zaujmout na delší dobu. Tím, že se mi podařilo vnímat jejich potřeby a aktuální zájem, pracovaly s velkým nasazením až do konce.

Celý projekt se podařilo realizovat zejména díky tomu, že skupina byla zvyklá procházet příběhy metodami dramatické výchovy. Přijali hledání krále a cestu přes údolí, která se symbolicky spojila s jejich cestou ze školky do školy. Bavilo je překonávání překážek, to, že společně dokázali postoupit do dalšího údolí. Motivací bylo uspět, dostat se přes všechna údolí. Celá skupina se tak dokázala spojit a jít za společným cílem. Bylo pro ně důležitější dojít společně na konec putování, než najít krále, který by za ně něco vyřešil. Nakonec přišel smutek, že už jsme došli k cíli naší společné cesty. Zároveň přicházelo i skutečné loučení a nejistota (odchod z LMŠ). Symbolicky se odehrává i v příběhu: „Zvládnete být sami sobě králem Simorgem? Co budete teď ptáci dělat, až se vrátíte zpátky domů?“

-x-x-x-x-x-

Pro svůj bakalářský projekt zvolila Tereza Machková dvě Sísovy knížky o nesvobodě. Tibet vypráví, jak v této pozoruhodné zemi uvízl kdysi jeho otec, režisér a scénárista Vladimír Sís, když byl vyslán do Tibetu, aby tam natočil dokument. Celý název druhé knížky zní Zeď – Jak jsem vyrůstal za železnou oponou. Byla původně určena americkým dětským čtenářům.

I v tomto případě lze mluvit o průniku – byl realizován se dvěma velmi odlišnými skupinami, se sextány z velkého města a s deváťáky z vesnice. A průniky lze najít i v tématice obou zvolených knížek, v historii dvou zemí, které zažily ideologicky stejně motivovanou okupaci, jen náš případ dopadl nakonec dobře.

Tibet a Zeď

Tereza Machková

Následující struktura dvoudenní dílny dramatické výchovy, na téma nesvoboda a okupace podle knih Petra Síse, byla koncipována na základě dvou realizací bakalářského projektu. První realizace proběhla v únoru. 2014 nejdřív na půdě Gymnázia Františka Křižíka v Plzni a účastníky dílny byli studenti sexty. Druhá dílna proběhla krátce na to s žáky devátého ročníku Základní školy v Bobrové u Žďáru nad Sázavou. Díky ochotě a zaujetí vyučujících, pod jejichž patronátem se dílny uskutečnily (třídního učitele sexty Jana Anderleho a učitelky dějepisu Zdeny Strnadové) proběhly i dodatečné písemné reflexe účastníků.

Dílna je plánována tak, aby probíhala ve dvou pěti- až šesti hodinových blocích. Ve struktuře jsou menším písmem naznačena místa pro přestávky, vždy po dokončení určitého tematického úseku. Je vhodné, aby během dílny byly dvě delší nebo tři kratší přestávky, během kterých se mohou účastníci občerstvit. Dále je menším písmem uveden časový plán u samostatných úkolů.

První část dílny - Tibet

I. Úvodní aktivity

1. Ranní pozdrav

Skupina chodí prostorem a rovnoměrně jej zaplňuje. Při setkání navážeme na chvíli oční kontakt. Přidáme úsměv. Přidáme podání ruky. Podáváme obě ruce; neustále se musíme držet nějaké ruky, kdo nedrží ruku, vypadne, stoupne si stranou a pozoruje ostatní.

2. Chůze prostorem – „štronzo“

Skupina chodí prostorem tak, aby jej rovnoměrně zaplňovala. Na signál „štronzo“ všichni zůstanou stát. Zkontroluje se, zda rozmístěni je rovnoměrné. Pokud tomu tak není, každý smí udělat jeden krok, kterým to napraví.

3. Živé obrazy – vzpomínka na dnešní ráno

Po signálu „štronzo“ se skupina rozdělí do trojic. Každý si zkusí vybavit nějakou zajímavou vzpomínku z dnešního rána, o kterou se podělí s ostatními. Společně pak vyberou tu nejzajímavější, kterou zkusí ztvárnit jako živý obraz. Při prohlídce obrazů se skupina snaží dešifrovat, co obrazy znázorňují.

Reflexe se zaměřuje na sdělnost živých obrazů tak, aby to účastníkům pomohlo pro další obrazy, které budou během dílny vytvářet.

II. Petr a jeho rodina

1. Moje první vzpomínka

Každý si zkusí vybavit svou nejstarší vzpomínku i to, kolik mu tehdy bylo let. Pak se postupuje po kruhu a všichni se představí svým jménem a onou vzpomínkou. Na závěr lektor shrne, čeho se vzpomínky nejvíce týkaly a z jakého věku byly.

2. Uvedení Petra – Četba z knihy

Seznámíme se s malým chlapcem Petrem z této knihy. Je mu 8 let, a když vzpomíná na své nejranější dětství, říká:

_„_Když jsem byl malý, můj táta, povoláním filmař, se mnou trávil spoustu času. Celé hodiny jsme si hráli v kouzelné zahradě našeho domu obklopeného bezpečnou vysokou zdí. Někdy mi maminka dovolila, aby mě vzal s sebou na natáčení.“ (SÍS, Tibet, 6. strana po titulním listu)

3. Petrova první vzpomínka

Petr trávil hodně času s tatínkem. Proto se jeho první vzpomínka týká táty. Ve dvojicích zkuste vymyslet, jaké události by se tato vzpomínka mohla týkat. Ukažte ji ostatním jako živý obraz (fotku té vzpomínky). 5 min. na přípravu

(možnost kratší přestávky)

4. Petrova rodina

Informace od lektora: Petr neměl jen tatínka, měl i maminku a mladší sestru Hanku. Podíváme se k nim.

Situace v ročních obdobích: Skupiny, nejlépe po čtyřech, si připraví a zahrají situaci, běžnou nebo neobvyklou, kterou by tato rodina mohla prožít. Každá skupina dostane přiděleno roční období, v němž se situace odehrává (Sledujeme tedy rodinu během celého roku). 5 min. na přípravu

(možnost kratší přestávky)

III. Otcův odjezd

1. Četba z knihy

A jednou (táta) odjel někam daleko na expedici. Slíbil, že se vrátí domů o Vánocích, a pak byl pryč. A pryč. Zpočátku od něj matka dostávala dopisy, ty ale chodit přestaly. Sedával jsem v jeho pracovně, zíral na zelenou zeď za jeho pracovním stolem, díval se na všechny jeho krabice a sbírku motýlů a snažil se představit si jeho tvář. Vánoce ubíhaly jedny za druhými. Už jsem si ho nedokázal jasně vybavit.“ (SÍS, Tibet, 6. strana po titulním listu)

2. Situace bez táty

Ti, kteří hráli tatínka, odejdou ze skupin. Ostatní bez velké přípravy zahrají situaci znovu. Diváci sledují jak tatínkova nepřítomnost na maminku a děti dopadá, porovnávají obě situace.

3. Co si myslí maminka a děti/ Pohlednice

a) Co si myslí maminka a děti

Ti, kteří hráli maminky, vytvoří jednu skupinu a ti, kteří hráli děti druhou. Jejich úkolem je, zamyslet se nad tím, proč se tatínek nevrací z hlediska svých rolí. Mohou vymyslet i více možností, které se mamince/dětem honí hlavou. Jednu z nich si vyberou a zahrají ji ostatním beze slov, jako pantomimu.

Během samostatné práce skupiny je potřeba přijít a upozornit na to, aby se zamysleli nad více možnostmi. A také připomenout věk dětí a kam že to tatínek jel.

b) Pohlednice

Skupina těch, kteří hráli tatínky, zatím napíše, popřípadě i nakreslí, pohlednice, které tatínek ze začátku posílal domů. Dostanou papír ve formátu pohlednice, tužky a pastelky. K dispozici mají stránku z tatínkova poznámkového bloku s kusými informacemi (škrtání, nečitelná místa).

Informace v podobě útržkovitých poznámek a nákresů, místy něco přeškrtáno: Let 357 Moskva – Peking; zítra cesta do hor; Číňané říkají této zemi fan, což je obvyklý termín pro barbary; 3000m nad mořem; neznámé druhy květin; ohromní papíroví draci apod.

10 min. na přípravu

Prezentace: v kruhu si nejprve přečteme a prohlédneme pohlednice, které přicházely domů. S odkazem na text, který před chvíli slyšeli, přejdeme k myšlenkám maminky a dětí.

4. Tatínkův deník

Informace od lektora: Viděli jsme, co si maminka a děti myslí, že se s tatínkem stalo. Nyní se podíváme za tatínkem. On si totiž psal, nebo spíše nahrával, deník. Kousek si z něj poslechneme.

Poslech CD: stopa 3[1] Odjíždím za tmy....Kéž bychom měli mapu.

Shrnutí, co jsme se dozvěděli z tatínkova deníku

(možnost kratší přestávky)

IV. Temná hora

1. Asociace

Sedí se v kruhu a všichni postupně říkají asociace na slovní spojení „Temná hora“. Kruh obejdeme alespoň dvakrát.

2. Krajina

Všichni se rozmístí ve stoje po místnosti, zavřou si oči a představí si krajinu, v níž se ocitl tatínek. Jak to tam vypadá? Jaké je tam počasí? Roste tam něco? Žijí tam nějaká zvířata? Jak se takovou krajinou putuje? Zkuste se teď každý vydat tou krajinou na cestu.

Během cesty určuje lektor pomocí bočního vedení: je slunečný den – stmívá se – je tma, noc. Zavřete si oči a zaposlouchejte se, co se v noci v té krajině ozývá. Zkuste ty zvuky napodobit.

Reflexe: Jak krajina vypadá? Jak jste se tam cítili? Jak jste se tam cítili v noci?

(možnost kratší přestávky)

V. Kontakty s místní kulturou

1. Setkání s obyvateli

Informace od lektora: Petrův tatínek putoval neznámou krajinou. Setkával se tam také s místními lidmi.

Situace: Ve skupinách (původní rodiny) si účastníci připraví a zahrají, jak takové setkání vypadalo. Během přípravy je potřeba obejít skupiny, připomenout si: co tatínek má a co nemá, zda zná jazyk, jak se mohou obyvatelé chovat k cizincům, odlišné zvyky a chutě. 5 - 10 min. na přípravu

Reflexe: Shrnutí informací o obyvatelích oblasti a jejich chování k cizincům. Rekapitulace tatínkova putování.

(přestávka 15 - 20 minut)

2. Legendy

V prostoru jsou rozmístěny mandaly z knihy. Reprezentují tři ze čtyř živlů. Vodu, oheň a zemi. Nejprve si obrázky prohlédnou a zůstanou u toho, který je nejvíce zaujal. Ve skupině, která vznikne, si nad ním řeknou asociace. Jejich úkolem je hledat v obrázku příběh: legendu, pohádku, pověst, mýtus a napsat jej. 15 až 20 minut na psaní

Živé obrazy: Poté, co skupiny napíší svůj příběh, dostanou individuálně zadání vytvořit živý obraz, který znázorní nejdůležitější moment v příběhu. 5 min. na přípravu

Prezentace:

1) Shromáždit mandaly na jedno místo a prohlédnout si je najednou. Promluvit si o tom, co to je (co je to mandala) a co znázorňují (živly).

2) Skupina ukáže svůj živý obraz a nechá ostatní hádat, co asi znázorňuje.

3) Skupina přečte svůj příběh.

VI. Návrat

Informace od lektora: _„_Tatínek putoval tou zemí dlouho a zažil mnoho zajímavého i nebezpečného. Nakonec se ale vrátil domů.“

1. První rodinná fotografie po tátově návratu

Skupiny vytvoří během několika vteřin (odpočítává lektor) první rodinnou fotografii po tatínkově návratu. Následuje prohlídka těchto fotografií.

2. Četba z knihy

Pasáž navazující na úryvek z úvodu (je možné přečíst celý text od začátku pro připomenutí): Rostl jsem rychle, možná příliš rychle....Byl dlouho pryč a teď se vrátil – na Vánoce. (SÍS, Tibet, 6. strana po titulním listu)

3. Představení knihy

Informace od lektora: Po letech Petr, napsal a nakreslil knihu, která je vzpomínkou na tatínkovo vyprávění o jeho cestě po Tibetu.

Petr Sís – Tibet: Společná prohlídka knihy, základní informace o autorovi a jeho otci.

VII. Tibet

1. Co víme o Tibetu:

V rámci rozhovoru se zjišťuje, co skupina ví a lektor doplní základní informace. Pomůcky: mapa, kniha Dějiny Tibetu, tibetská vlajka, obrázek dalajlámy.

2. Společné kreslení mapy Tibetu

Na velký balicí papír skupina nakreslí Tibet. Pokusí se zachytit vše, co o Tibetu ví, co v něm s Petrovým tatínkem zažili. cca 20 min.

VIII. Čínská anexe Tibetu

1. Moje místo v Tibetu

Skupina vstoupí na výkres (musí mít k dispozici dostatečně velký papír, aby se na něj všichni vešli). Každý si najde místo, kde se mu líbí a tam se usadí. Zavřou si oči.

2. Informace o příchodu čínské lidové osvobozenecké armády

Lektorka staví dokola kolem skupiny židle nohama namířenýma proti nim. Při tom říká základní informace o obsazení Tibetu čínskou armádou v 50. letech 20. století.

Podklady: Tibet je země, která ve své historii byla někdy samostatná, jindy zase součástí cizího státu. Odpradávna měl napjaté vztahy s čínským císařstvím a mongolskou říší.

- v 8. století dobylo vojsko tibetského krále část tehdejší Číny

- 13. století byl součástí mongolské říše

- v 18. století byl zase obsazen Číňany. Vztahy s Čínou, která je nejbližším sousedem Tibetu, byly vždy napjaté.

- 1913, za vlády 13. dalajlámy byla podepsána Deklarace nezávislosti Tibetu. Tuto deklaraci podepsala kromě Číny a Tibetu i Velká Británie.

- 1949 skončila v sousední Číně revoluce a vznikla Čínská lidová republika.

- 1950 vstoupila Čínská lidová osvobozenecká armáda do Tibetu a pod tlakem těchto událostí byl 14. dalajláma uveden do svého úřadu o dva roky dříve, ve věku pouhých 14ti let. Podepsal Sedmnáctibodovou smlouvu, která měla zaručovat mír mezi Číňany a Tibeťany v zemi.

- 1953 započala stavba čínské dálnice do Lhasy.

- 1957 a 1958 propukají nepokoje, Tibeťané se bouří proti přítomnosti čínských vojáků ve své zemi.

- 10.3. 1959 byl dalajláma pozván na čínský úřad na neoficiální návštěvu, měl se dostavit bez doprovodu. Obyvatelé Lhasy se shromáždili před jeho palácem, tisíce lidí, i žen a dětí, bylo odhodláno nevpustit nikoho k dalajlámovi.

- 17. 3 opustil dalajláma tajně svůj palác i Lhasu a vydal se se svou rodinou a doprovodem na cestu do Indie. O několik dnů později začali čínští vojáci střílet do shromážděných lidí a odstřelovat palác.

- 9.4. byla v indické Dharamsale ustanovena Tibetská exilová vláda.

3. Pocit v obsazeném Tibetu

Na lektorčinu výzvu si všichni otevřou oči a pokusí se jedním slovem vyjádřit svůj pocit v Tibetu

4. Další informace

Podklady: Číňané jsou v Tibetu od roku 1950 dodnes. Na mapě Číny najdeme Autonomní oblast Tibetu, ale s tou autonomií to není v reálu příliš růžové. Na úřadech a ve školách se mluví čínsky, jsou rušeny buddhistické kláštery a mniši jsou pronásledováni. Dalajláma nežije v Tibetu, sídlí v Indii, cestuje po světě a snaží se pro svou zemi zajistit když ne samostatnost, alespoň skutečnou autonomii. Mnozí Tibeťané odešli z Tibetu do exilu jako on. Žijí převážně v Indii a snaží se své zemi a jejím obyvatelům pomáhat.

Výzva: Pokud chcete, můžete i vy Tibet opustit, emigrovat.

IX. Diskuse

Otázky: Proč Čína chce Tibet; Proč svět nepomohl a nepomůže; Co můžeme udělat my?

V rámci diskuse zmínit: 10.3. den solidarity s Tibetem, 1989 dalajláma získal Nobelovu cenu za mír, návštěvy dalajlámy v ČR, reakce Číny na dalajlámova setkání s představiteli států.

Závěrečná diskuse se točila zejména kolem problému, proč svět mlčel a mlčí k čínskému obsazení Tibetu. Jako velmi funkční se mi osvědčilo vyzvat skupinu (když neví), aby se podívali, kde byly vyrobeny jejich školní potřeby. Najdou na nich nejčastěji nápis Made in China, který hovoří za vše. U obou skupin se do diskuse promítly i aktuální události na Ukrajině (obsazení Krymu Ruskou republikou). V Plzni vnesli tuto analogii sami studenti, v Bobrové jsem ji zmínila já. Diskuse s žáky deváté třídy byla poznamenána vyhraněnými názory jednoho z přítomných. Prohlašoval o Tibeťanech, že se jim nedaří špatně: když budou poslouchat a pracovat, tak jim nikdo nic neudělá a bude se jim žít dobře. Jeho spolužáci reagovali okamžitě.

Druhá část dílny - Zeď

I**. Vzpomínka na včerejší den**

Každý řekne, co jej předešlý den nejvíce zaujalo.

1. Živé obrazy

Pomocí tří až čtyř živých obrazů skupina zachytí dění předešlého dne. Na domluvu a přípravu mají limit 3 minuty.

2. Petrova rodina

Shrnutí všeho, co o Petrovi a jeho rodině víme. Lektor doplní o důležité informace (žili v Praze, 50. léta 20. století)

II. Petr v 1. třídě

1. Vzpomínka na první třídu

Ve trojici až čtveřici si sdělí své vzpomínky na 1. třídu. Každý vybere jednu, maximálně dvě.

Zvuková vzpomínka: Jednu z těchto vzpomínek skupina vybere a zpracuje její zvukový záznam, jakousi mini rozhlasovou hru. (instrukce předána skupinám individuálně) 10 min. na přípravu

Naslouchání přes dveře první třídy: Skupiny postupně přehrají své zvukové vzpomínky. Ti, kteří poslouchají, mají zavřené oči. Jedna vzpomínka navazuje na druhou, reflexe a shrnutí následuje, až když zazní všechny.

2. 50. léta 20. století

Rekapitulace a doplnění toho, co účastníci vědí o 50. letech 20. století. Důležité je, aby si uvědomili rozdíly v tom, co tehdejšího prvňáka obklopovalo. Aby pak v situacích, které budou hrát, nepoužívali mobily a počítače, nechodili do nákupního centra apod.

Plakáty: Účastníci se pokusí z plakátů s budovatelskou tématikou zjistit další informace o té době. Sdělí si také své dojmy z plakátů a názory na ně.

3. Hodina výtvarné výchovy v Petrově třídě

Lektorka pozve účastníky do Petrovy první třídy na hodinu výtvarné výchovy. Je potřeba nejdříve „postavit si třídu“ tak, aby žáci seděli v lavicích (mohou je nahradit židle) nejlépe ve dvou řadách. Poté lektor vstoupí do role soudružky učitelky (soudruha učitele) tak, že si oblékne plášť. Učitelka zadá žákům za úkol nakreslit tank. Ke kreslení pustí rádio (CD The best of KSČ). Cca po 10 až 15 minutách učitelka začne děti popohánět, hotové obrázky se dají vedle sebe k jedné zdi místnosti. Všichni si obrázky prohlédnou.

Učitelka: Hodná ale přísná, vyžaduje dodržování pravidel (nemluvit, nechodit po třídě, nehrbit se, obličej 30 cm nad výkresem apod.)

Motivace: Čeká nás významné výročí 9. května, kdy slavíme osvobození Prahy Rudou armádou. Nakreslíme si sovětský tank, který stojí na památníku na náměstí Sovětských tankistů. Tank má číslo 23 (učitelka se na číslo zeptá, pro jistotu je pak dětem napíše na tabuli). Nejpodařenější obrázek bude vystaven na výstavě, kterou škola k výročí pořádá, tak si dejte záležet.

Reflexe: Dojmy z pobytu v 1. třídě v 50. letech.

(možné místo pro přestávku)

III. Petrovo dětství (základní škola)

1. Petrův deník

Informace předané lektorem: Petr moc rád kreslil. Kreslil si všechno co se kolem něho dělo. Když se naučil psát, začal si i psát deník. Jeho deník je plný i obrázků.

Práce s podklady: Účastníci se rozdělí do tří skupin, v nichž budou tento den pracovat. Je potřeba dohlédnout, aby ve všech skupinách byli zastoupeni chlapci. Skupiny dostanou stránky a úryvky z Petrova deníku s instrukcí, že jsou z doby, kdy mu bylo 8, 10 a 12 let. Každá skupina má jiný věk. Úkolem skupin je nejprve se skrze deník seznámit s Petrem v daném věku a s dobou, v níž vyrůstal.

cca 10 minut na seznámení s materiály

2. Situace ve škole a mimo školu

Skupiny předají to, co se dozvěděly o Petrovi ostatním prostřednictvím dvou situací z jeho tehdejšího života, které jim zahrají. Jedna situace se odehrává ve škole a druhá mimo školu, mohou si vybrat kde a s kým. 5 min. na přípravu

3. Jedna věta

Z materiálů, které mají k dispozici, vybere každá skupina jednu větu, která Petra v té době vystihuje.

4. Shrnutí

Co jsme se o Petrovi a té době dozvěděli

5. Kreslení Petrových snů a představ

Informace od lektora: Petr ve škole musel kreslit, co řekla paní učitelka, ale doma si kreslil, co chtěl. Kreslil všechno, co ho napadlo. I svoje sny, přání a představy. Zkuste zachytit, co si asi kreslil v době, kdy mu bylo 8 – 11 let.

Každý dostane ze skicáku papír A4, k dispozici jsou pastelky a voskovky. Kreslit můžou kdekoliv a obrázek může každý umístit, kam chce.

(možné místo pro přestávku)

IV. Petr na střední škole

1. Oblíbený předmět

Každý zkusí podle svého oblíbeného předmětu vymyslet název střední školy, která je na něj zaměřena

Petrova střední škola Účastníci zkusí vymyslet na podobném principu název pro Petrovu střední školu (jeho oblíbeným předmětem byla výtvarná výchova), lektorka doplní tím, že Petr šel nakonec na střední grafickou školu.

2. Situace ze života středoškoláka

Skupiny zpracují situaci, kterou Petr mohl zažít v době, kdy chodil na střední školu. Každá skupina má zadané jiné prostředí: Petr ve škole, Petr doma, Petr s kamarády. 5 min. na přípravu

3. Deník

Každá skupina dostane tutéž stránku z deníku, jedná se o obrázek s několika málo poznámkami na okrajích. Pokusí se odpovědět si ve skupině na otázku: co se o té době a Petrovi dozvídáme. Je třeba několikrát připomenout, že se nacházíme ve 2. pol. 60. let.

Zápis v deníku: Skupiny se pokusí vytvořit Petrův deníkový záznam z té doby. Co si asi napsal na následující stránku. Opět je vhodné připomenout, že se jedná o roky 1965 – 1967.

4. Změny ve 2. pol. 60. let

Rozhovor, v rámci kterého lektor zjistí, co skupina ví a doplní nejdůležitější informace (Odsouzení Stalinských zločinů, rehabilitace odsouzených, pronikání informací ze Západu, cesty na Západ, knihy, časopisy a desky přivážené z těchto cest).

(možné místo pro přestávku)

V. Hudba

Informace od lektora: Pro Petra je tou dobou velmi důležitá hudba (ukáže se v deníkových záznamech), zakládá s kamarády kapelu, hudbu poslouchá, hraje a maluje.

1. Malování na hudbu

Skupiny vytvoří křídami při poslechu hudby (Beatles) obraz na velký papír. Snaží se zachytit do obrazu hudbu, kterou poslouchají. cca 15 minut

2. Výstava

Vytvořené obrazy účastníci vystaví v místnosti

Motivace: Studenti střední grafické školy uspořádali výstavu.

3. Vernisáž

Informace od lektorky: Vernisáž otevírající výstavu byla pro Petra velkou událostí, protože na ní hrála jeho kapela.

Živý obraz: Na výzvu lektorky účastníci vytvoří živý obraz z vernisáže. (Připomene jim také, kdo všechno na vernisáži byl: rodiče, sourozenci, kamarádi, profesoři.) Každý si zvolí, kým bude a udrží roli i po rozžití obrazu.

Rozžití obrazu: Do obrazu zazní hudba (Beatles: Money) a obraz může ožít. Když přestane hudba, zastaví se všichni ve „štronzu“.

Poslední Petrova myšlenka toho dne: Do ticha vysloví každý myšlenku, která tu noc proběhla hlavou Petrovi, než šel spát.

4. Srovnání hudby

Účastníci v diskusi porovnají hudbu, která Petra provázela první třídou s tou, kterou poslouchal a hrál na střední škole.

Otázky: Proč Petra ta hudba zaujala? Co se mu na ní líbilo? A Váš názor? (Srovnání s hudbou, kterou poslouchají rádi oni.)

(možné místo pro přestávku)

VI. Pražské jaro 1968

1. Změny ve společnosti (rozhovor v kruhu)

Důležité informace: Dubček ve vedení strany, zrušení cenzury, svobody a socialismus s lidskou tváří.

Zápis z Petrova deníku: Cenzura je zrušena! Můžeme mít dlouhé vlasy a nosit džíny! (SÍS, Zeď, 23. strana po titulním listu, záznam z května 1968)

2. Možnost cestovat

Co se povídá o cestování**:** Lektor dodá informaci, že se v té době mohlo cestovat na Západ. Skupiny si pak připraví rozhovor na toto téma, jehož se Petr účastní. Rozhovor se odehrává v určeném prostředí stejně, jako předešlé situace: doma, ve škole a mezi kamarády. 5 - 10 min. na přípravu

Četba z deníků o Petrových plánech na cestu do Londýna. Zápisy ze září 1967, února 1968, 2. polovina zápisu z června 1968, léta 1968 (SÍS, Zeď, 23. strana po titulním listu).

Moje vlastní plány, sny o cestování: Každý řekne, kam by chtěl jet on, kdyby byl v Petrově situaci.

Těšení se na cestu: Všichni se uloží, lehnou si nebo sednou, a zavřou oči. Představí si, že je poslední noc, před touto vysněnou cestou. Nemůžou usnout, protože se moc těší a zároveň potřebují být ráno odpočinutí. Leží, převalují se a se zavřenýma očima poslouchají jakoby z dálky, ze sna, rádio.

VII. 21. srpen 1968

1. Poslech nahrávek

CD Vysílání Československého rozhlasu v srpnu 1968: stopa 1 Mimořádné zprávy v 1:55; stopa 8 Výzva občanům, aby nestavěli barikády, první informace o srážkách; stopa 9 První informace o blížících se tancích k budově rozhlasu; stopa 4 _Rozhlas popírá, že by okupační vojska přicházela na československou žádost[2]_

Během poslechu lektor zmuchlá všechny obrázky, obrazy a cestovní plány a nakupí to na hromadu. Kolem ní rozloží výkresy s tanky a dobové fotografie z pražského Václavského náměstí.

2. Petrův pocit

Instrukce: Je ráno, protáhněte se a pomalu vstaňte. Je ráno a vy jste zjistili, že to, co jste slyšeli v polospánku, nebyl sen, ale skutečnost. Na této hromadě jsou všechny vaše sny a přání.

Jedna věta: Každý promluví jednu větu, jíž zachytí své pocity.

3. Dodání kontextu

Výzva: Co se vlastně stalo? Spolu s účastníky se v rozhovoru dobrat základních informací o událostech 21.8. 1968 a jejich následcích.

VIII. Diskuse

Rozhovor zvolna přejde do diskuse.

Jak byste se zachovali?: Jak mohli lidé na toto dění reagovat? (přizpůsobení se, odpor, emigrace) Co byste udělali vy? Jaké by byly důsledky?

Srovnání: Včerejšího zážitku z okupovaného Tibetu a dnešního z okupovaného Československa.

Knihy: Seznámení účastníků s prameny, které byly podkladem pro dílnu

V rámci diskuse se srovnávala okupace Tibetu s okupací Československa, hledaly se souvislosti i rozdíly. Mluvilo se o Janu Palachovi, o normalizaci a emigraci, hovor se stočil i na aktuální události na Ukrajině. V Bobrové se z této závěrečné diskuse stala přestřelka mezi mnou a jedním žákem. Upozornila jsem jej na to, že se dívá na problém pouze z jedné strany a on mi vyčetl, že já také předkládám svůj názor, že je to tedy názor proti názoru. Uvědomila jsem si, že má pravdu. Že opravdu celým, svým projektem sděluji svůj názor na zahrnuté historické události a celé toto téma. Jde o můj pohled na věc, i když jej opírám o odborné prameny. Trochu jsem se tohoto zjištění zalekla. Uzavřela jsem celý projekt tím, že jsem jim opravdu předložila svůj názor a oni by se nyní měli seznámit s různými pohledy na problém a udělat si svůj vlastní názor

Reflexe a závěry

Dílna je primárně určena účastníkům ve věku 11 až 15 let. Realizace se studenty sexty, kterým bylo kolem 17 let, ukázala, že by ji bylo možno nabídnout i starším, ale po úpravě. Studenti dílnu hodnotili vcelku pozitivně, ale mnozí měli pocit, že je určena spíše mladší věkové kategorii Některé aktivity a jejich motivace jsou nastavené na věkovou skupinu kolem 12 let. Vzhledem k tomu, že v období puberty je vyspělost jedinců různorodá, je možné počítat s věkem až do 15 let, ovšem s ohledem na situaci v konkrétní skupině. Realizace s žáky deváté třídy to prokázala.

Nejsilnějšími momenty obou částí dílen bylo znázornění vpádu cizí armády. Ve všech se podařilo vzbudit pocit omezení osobní svobody a bezmocnosti. V promluvách, které bezprostředně následovaly, se odrážel údiv, bezradnost, smutek a rezignace. Nikdo nepromluvil odbojně nebo agresivně. Třebaže to nikdo nezformuloval, lze prohlásit, že v tuto chvíli pocítili, proč národ obsazený silnějším národem málokdy sahá po zbrani. Poznali, že odpor jedince nebo malé skupiny je sebedestruktivní.

Co nepochopili (a ani nemohli) bylo, proč v takové situaci nepřijde zbytek světa na pomoc. Cílem dílny bylo i to, aby si účastníci uvědomili, že právě díky nevšímavosti, nezájmu a mlčení každého z nás se může z malého státu stát oběť státu většího. V případě studentů plzeňského gymnázia byl tento záměr „nošením dříví do lesa“, jelikož se touto problematikou ve škole (a mnozí i individuálně) zabývali a utvořili si již svůj názor. Pro žáky deváté třídy vesnické školy byl však tento cíl zcela adekvátní. I to je důkazem, že dílna je vhodnější, pro mladší účastníky.

Veliký účinek měly knihy Petra Síse, s nimiž se během dílny seznámili. Účastníci byli překvapení, že kniha pro malé děti (obě knihy na ně tak působily) může být zajímavá i pro ně. Zapůsobilo i to, že jde zčásti o autobiografii. Nikdo z účastníků dílen předlohy neznal a neznali ani autora. Bylo vidět, že by nyní po jeho knihách rádi sáhli. Spojení tématu nesvobody, dějepisné látky a Sísových knih se ukázalo jako plně funkční. Někteří z účastníků je ve svých reflexích oceňovali jako „dobrý nápad“.

Žáci devátého ročníku základní školy reagovali spontánněji, ale i zde bylo patrné, že by ocenili více informací, hlavně v úvodu projektu při seznamování se s osobou malého Petra. Projevil se u nich také vnitřní rozpor charakteristický pro tento věk, chvíli se chovali jako dospělí lidé schopní kriticky uvažovat a formulovat své názory, jindy zase propadli pokušení dětinsky provokovat. Při zadání některých úkolů by se byla vyplatila konkrétnější instrukce a striktnější trvání na jejím co nejpřesnějším splnění.

Na Gymnáziu Františka Křižíka probíhal projekt v týdnu, kdy byla část třídy lyžařském výcviku. Jak postupně vyplynulo, nejednalo se však pouze o část jedné třídy. Ve skupině bylo i několik studentů z jiných tříd. Neměla jsem o této skutečnosti tušení. Předpokládala jsem, že se studenti mezi sebou dobře znají a nevěnovala jsem příliš času seznámení a sladění skupiny v úvodu projektu. Studentů bylo celkem 13. Složení zůstalo stejné, jen jedna dívka druhý den nepřišla do školy a jiná, která první den chyběla, ji nahradila. Zapojila se bez nejmenších problémů, měla s dramatickou výchovou bohaté zkušenosti. Navíc se aktivně zapojil i třídní učitel sexty, Jan Anderle. To bylo na jednu stranu přínosem, jelikož měl osobní zkušenost se životem v totalitním státě, navíc hlubší než já sama, a vnášel zevnitř informace a témata, důležitá pro projekt. Na druhou stranu ale, předbíhal studenty. Kdykoliv jsem jim položila otázku, co vědí nebo si myslí o tom či onom, odpovídal jako první, a nedal jim dostatek prostoru k hledání a formulování odpovědí. V samostatné práci skupin byl vůdčím členem a pro ostatní bylo pohodlné přijímat jeho nápady. Celkově jsem ale jeho přítomnost a aktivitu vnímala pozitivně. Studenti před ním neměli ostych, naopak vytvářel jakýsi most mezi nimi a mnou, kterou neznali.

Projekt probíhal v učebně dramatické výchovy, což je velká místnost s kobercem. Vybavení tvoří několik židlí, polštáře na sezení, klavír a stolek s hudebním přehrávačem. V místnosti je také klasická černá tabule, která se velmi hodila pro situaci hodiny výtvarné výchovy v 50. letech.

S žáky deváté třídy na ZŠ v Bobrové jsem se setkala již před dvěma lety v rámci realizace projektu zabývajícího se životem ve středověku, předsudky a pomluvami vedoucími k obviněním z čarodějnictví.[3] Z reakcí žáků během příchodu do třídy bylo zřejmé, že si mne pamatují a vědí, jaký způsob práce mohou očekávat. Projekt probíhal v učebně hudební výchovy, což ovlivnilo výběr rekvizit i zvukový doprovod mnohých situací. Součástí vybavení učebny byly i duté válce různých velikostí a tloušťky s jedním, kulatým otvorem ve stěně. Jedná se zřejmě o pomůcku pro hudební výchovu. Tyto objekty byly hojně využívány pro stavbu scény, v níž situace odehrávala. Stávalo se, že skupina se při přípravě situace tolik zabrala do úpravy prostředí, že se opomněla zabývat jejím obsahem a byla nucena zcela improvizovat.

Ve třídě je zmíněný už problémový chlapec. Je ve svých názorech velmi extrémní a nepřijímá jiné úhly pohledu. V podstatě s ním nelze diskutovat, opakuje stále jen to své. Stejný přístup jsem u něho zaznamenala i ohledně práce ve skupině: žádná skupina, ve které byl, nedokázala zcela spolupracovat, někteří spolužáci (zejména dívky s ním odmítaly být ve skupině). Hlavním rysem jeho osobnosti, který podstatně ovlivňoval průběh celého projektu, zejména diskusní části, je jeho názorová vyhraněnost. Evidentně nekriticky přejímá názory od některého z dospělých rodinných příslušníků, zapřisáhlého komunisty[4]. Opakoval propagandistická hesla 50. a 70. let, jeho komentáře doslova odpovídaly oficiálním prohlášením z tehdejšího tisku (když jsme mluvili například o Palachovi, nebo o poslechu západní hudby) a současným čínským prohlášením (dalajláma je pro něj ten, kdo rozdmýchává terorismus). Uvažovala jsem též o možnosti, že chce provokovat, upozornit na sebe a vytáhnout se před ostatními. Z reakcí jeho spolužáků bylo však patrné, že se takto projevuje stále. Jeho názory a argumenty třída jednomyslně odmítala. Z písemných reflexí je znát, že na něho mají vztek a jeho potřeba prezentovat své názory je obtěžuje. „Nejhorší ze všeho bylo chování nejmenovaného žáka, který pořád neustále vyrušoval, nám to hodně vadilo. Možná jste ho měla okřiknout, rázně.“ (z reflexí žáků)

Musím se přiznat, že pro mne bylo do jisté míry posilou, mít ve skupině někoho, kdo mi oponuje a předvádí názorně tehdejší propagandu (zmiňovaný se v historických událostech 50. až 90. let 20. století orientuje velmi dobře, i když pouze ve výkladu poplatném komunistické ideologii). Uvědomovala jsem si ale i rizikovost situace, do níž se dostával. Snažila jsem se v diskusi s ním mluvit tak, abych poukazovala na možnosti více úhlů pohledu. Nechtěla jsem z něho dělat před celou třídou hlupáka. Nutno však říci, že jej ze sebe dělal sám a třída na to již byla zvyklá.

Z hlediska celkového složení se skupina během realizace proměnila. První den se účastnilo 16 žáků a druhý den přibyli další dva. Dokázali se však do dění rychle vpravit. Jeden z účastníků nepatřil do deváté třídy. Byl o dva roky mladší. Jeho třída nebyla ve škole a on byl přiřazen do deváté třídy. Z chování skupiny ale nebylo nijak patrné, že by do kolektivu nepatřil. Chlapci jej brali jako partnera a dívky k němu dokonce přistupovaly s jakousi ochranitelskou laskavostí. Bylo znát, že děti z vesnice k sobě mají navzájem velmi blízko a vztahy mezi nimi jsou ovlivněné příbuzenstvím a sousedstvím. Promítá se zde ale také celková atmosféra školy v Bobrové, která je mezi vesnickými školami ojedinělá[5].

Prameny použité pro dílnu

1. EMMERT, František. Rok 1968 v Československu. Vyd. 1. Praha: Vyšehrad, 2007. 63 s. ISBN 978-80-7021-903-4. Příloha CD: Vysílání Československého rozhlasu v srpnu 1968.

2. HARRER, Heinrich. Útěk do Tibetu. Přel. Ivo Šebestík. Bratislava: Motýl, 1994. 247 s. ISBN 80-967045-1-6

3. INVAZE 1968 : Ruský pohled. Ed. Josef Pazderka. Vyd. 1. Praha: Ústav pro studium totalitních režimů; Torst, 2011. 270s. ISBN 978-80-87211-49-6

4. SEDM pražských dnů: 21.-27. srpen 1968 : dokumentace. Josef Macek a kol. Vyd. 1. Praha: Academia, 1990. 406 s. ISBN 80-200-0237-5

5. SÍS, Petr. Tibet: Tajemství červené krabičky. 1. české vydání. Praha: Raketa v produkci nakl. Labyrint, 2005. [55] s. ISBN 80-86803-03-1

6. SÍS, Petr. Zeď: Jak jsem vyrůstal za železnou oponou. 1. české vydání. Praha: Raketa v produkci nakl. Labyrint, 2007. [54] s. ISBN 978-80-86803-12-8

7. ŽAGABPA, Cepín Wangčhung Dedän. Dějiny Tibetu. Přel. Josef Kolmaš. Praha: nakladatelství Lidové noviny, 2000. 428 s. ISBN 80-7106-410-6

[1] V knize odpovídá 8. až 10. strana po titulním listu.

[2] Viz příloha číslo 16 (CD)

[3] Barbora Kolářová a Tereza Machková: Život ve středověku, realizované a zpracováno v ak. roce 2011/ 2012

[4] Paradoxem je, že v roce 2012, kdy byl s třídou realizován projekt zabývající se životem ve středověku a pomluvami a předsudky, které mohly být podnětem k inkvizičním procesům, byl tento chlapec zapřisáhlým katolíkem věřícím v neomylnost církve.

[5] ZŠ Bobrová se účastní nejrůznějších projektů, třídy absolvují adaptační kurzy. Žáci se učí ve velmi podnětném prostředí a učitelé podporují jejich iniciativy.

-x-x-x-x-x-

V době, kdy jsem sestavovala tuto kapitolu, jsem náhodou v televizi zastihla Sísovu výpověď o tom, jak se dostal do USA, jak začal psát pro děti a také jak čtyři, pět měsíců žije v knížce, která právě vzniká, zatímco současnost jde kolem něj. A že vlastně neví, jestli je Američan nebo Čech, a jestli z toho letadla někdy vůbec vystoupil. Dodal, že je nejspíš občanem jakési obrovské knihovny. – A já dodávám, že v knihovně se vždycky najde něco skvělého. Taková národnost je ze všech nejlepší.

Zdroj: Odborná literatura, poznatky,fakta Lekce - učitelé učitelů

• Mapa pověstí Čech a Moravy
• Tvořivá hra a herectví
• Záznamy z praxe
• Mateřská škola
• Primární škola
• - První třída
• - Druhá třída
• - Třetí třída
• - Čtvrtá třída
• - Pátá třída
• Od jedenácti do patnácti
• Gymnázium: Filosofie - Středoškoláci
• Střední pedagogické školy
• Zušky
• Galerie
• Divadlo
• Knihovna
• Válka a totalita ve 20. století
• Zdroj: Odborná literatura, poznatky,fakta
• Průniky: Knížky Petra Síse
• Lekce - učitelé učitelů
• Dramatika a hudba
• Výtvarná dramatika
• Člověk a prostředí
• Škola v přírodě
• Tolerance odlišnosti
• Volně podle literatury
• Filozofie
• Muzeum
• Cizí jazyky
• Nahlédnutí pod pokličku
• Podoby dramatické výchovy. Příběh a metoda
• Opožděné recenze
• Svět dětí
• Utopie
• Pětkrát škola a dramatika
• Dramatika ve vzdělávání
• Demokracie, hodnoty a lidé
• Dramatika a cizí jazyky
• Příběhy dávných časů
• Inspiromat pro tvořivou dramatiku. Náměty a témata
• Kapitply o pohádkách