Prof. Eva Machková
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ-Neužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 4.0 Mezinárodní License.
Péťa a vlk
Autorka následujícího projektu Ivana Martykánová po vystudování hudební vědy na FF MU v Brně studovala dálkově tříleté bakalářské studium na KVD DAMU v Praze. Na základní umělecké škole v Zábřehu původně učila jak v hudebním oboru předměty Nauka o hudbě a Zpěv, tak v literárně-dramatickém obor Dramatiku a slovesnost. Už od počátku se snažila využívat získané dovednosti a znalosti z obou studijních oborů. Nyní vyučuje jenom dramatickou výchovu, ale stále v ní využívá prvky a metody spojené s výchovou hudební. Proto pro svoji bakalářskou práci zvolila námět hudebně dramatický.
Symfonickou skladbu Péťa a vlk, Op. 67, napsal Sergej Prokofjev (1891-1953) v roce 1936, když mu ředitelka Centrálního dětského divadla v Moskvě Natalia Sacová nabídla, aby napsal hudební symfonii pro děti.
Příběh vypráví o Péťovi - malém chlapci, který žije se svým dědečkem. Jednoho dne otevře branku a vyběhne na louku za domem. Kočka a kachna ho následují. To vše pozoruje i malý ptáček. Dědeček volá na Péťu, aby se vrátil domů. Varuje ho, že by z lesa mohl přijít vlk. Péťa jen mávne rukou, že on se vlka nebojí. Dědeček ale odvede chlapce domů a branku zamkne. Zanedlouho z lesa vyjde vlk. Kočka rychle vyšplhá na strom. Kachna také utíká, ale vlk je rychlejší a spolkne ji. Péťa všechno vidí za zamčenou brankou, utíká domů, vezme tlustý provaz a přeleze přes branku. Pak hodí konec provazu ptáčkovi a pošeptá mu, aby s ním kroužil kolem vlkovy tlamy. Pak udělá chlapec na laně smyčku a vlka pověsí na větev stromu. V tom z lesa vyběhnou lovci, ale Péťa na ně volá, že už vlka chytil a že ho společně odvedou do zoologické zahrady.
Hudba celého díla je velmi snadno uchopitelná a chytlavá. Ačkoliv podtitul skladby je „Symfonická pohádka pro děti“, termín “symfonická“ se týká především způsobu instrumentace a ne tedy strukturálního a formálního uspořádání díla. Hudební struktura vychází především z příběhu a jednotlivých motivů a jednání postav. Jednotlivé hudební motivy skladatel postupně rozvíjí, a tak dochází k obměnám. Výrazné je například vzájemné křížení motivu dědečka a kočky v závěrečném pochodu. _Každá z postav příběhu je vykreslena konkrétním hudebním nástrojem nebo nástrojovou skupinou: Péťa - smyčcové kvarteto,_ dědeček - fagot, _pěnkava - flétna,_ _kachna - hoboj,_ kočka - klarinet _, vlk - lesní roh_, lovci - dřevěné dechové nástroje, trumpeta, tympány.
Sergeji Prokofjevovi se v díle Péťa a vlk podařilo vytvořit silné melodie zároveň s krásným, dobrodružným příběhem. Vlastně by se dalo tvrdit, že dokázal velmi vhodně propojit hudební a dramatickou stránku umění. A to je vlastně jeden ze základních „motivů“ této práce a samotné odůvodnění výběru tohoto materiálu ke zpracování v předkládaném projektu.
Od začátku školního roku jsem s dětmi ve výuce častěji zařazovala různé hudební aktivity (např. zpěv, zpěv s pohybem, rytmizaci, hru na tělo apod.) a zjistila jsem, že celá skupina tuto práci dobře a s radostí přijímá. Zásadní však pro mě bylo zjištění, že děti v mladším školním věku (i když myslím, že se tato problematika netýká pouze jich) nejsou schopny soustředěného hudebního poslechu. Děti, které nenavštěvují hudební obor školy, se také prakticky nesetkaly s nějakým alespoň částečně hlubším poslechem hudby artificiální. Rozhodla jsem se pro využití Prokofjevovy symfonické básně Péťa v vlk.
Jako cíl projektu jsem si stanovila rozvoj nejen dramatických, ale také hudebních dovedností především v oblasti hudební improvizace a aktivního poslechu.
Projekt byl od začátku plánovaný pro konkrétní třídu literárně-dramatického oboru základní umělecké školy. Jeho realizace proběhla na ZUŠ Zábřeh ve třídě nejmladších žáků tohoto oddělení. Třídu v současné době navštěvuje 8 žáků a skupina je heterogenně smíšená. Obor Dramatika a slovesnost studuje 6 dívek a 2 chlapci ve věku od 5 do 9 let (přípravné studium I. stupně, 1. až 3. ročník I. stupně). Časová dotace pro tuto skupinu je definována školním vzdělávacím programem na 2 vyučovací hodiny týdně. V praxi se výuka uskutečňuje vždy v úterý v čase od 13 do 14:30 hodin. Ve školním roce 2015/2016 se ZUŠ Zábřeh přesunula z nevyhovujících prostor dvou budov do nově zrekonstruované budovy. Vyučování tak probíhá ve třídě, která je učena pouze pro výuku literárně-dramatického oboru, a je tedy velmi dobře a vhodně pro tyto potřeby přizpůsobena a vybavena.
LEKCE č. 1
Název lekce OBLÍBENÉ MÍSTO
Počet dětí na lekci: 8
CÍL LEKCE:
• žák rozlišuje herní a reálnou situaci
• přijímá pravidla hry
• v tvorbě projevuje svoje zkušenosti, uplatňuje při tom v plošném i prostorovém uspořádání linie, tvary, barvy a objekty
• spolupracuje se členy skupiny, prezentuje výsledky skupinové práce před ostatními
METODY A TECHNIKY:
• hra s pravidly
• skupinová práce a její reflexe
• aktivní poslech
• reflexe
POMŮCKY:
- tvrdý papír A4, pastelky, hudební nahrávka, obálky s barevnými písmeny
SCÉNÁŘ LEKCE:
• Úvodní kruh: volná diskuse dětí a učitelky, vzájemné sdílení a naslouchání zážitkům z uplynulého týdne.
• Honička se záchranou: učitelka určí babu, ostatní se mohou před chycením ubránit tím, že zavolají jméno nějakého stromu (v další hře např. květiny, lesní zvěře, ptáků apod.) a sednou si na zem. Do hry se mohou opět vrátit tím, že se jich dotkne jejich spoluhráč.
• Chůze přírodou: motivovaná chůze prostorem třídy. Učitelka zadává konkrétní typy prostředí, kterým se děti bosky pohybují (chůze mechem, vysokou trávou, blátem, po kamení, studeným potokem, dravou řekou apod.). Učitelka zadává jednotlivá prostředí s důrazem na téma přírody a také se střídáním dynamiky pohybu.
• Relaxace, naše oblíbené místo: děti uvolněně leží v prostoru třídy, pokud chtějí, mají zavřené oči. Učitelka mluví klidným hlasem, dává dětem dostatek prostoru pro vizualizace svých představ.
Učitelka: Zkuste si každý vzpomenout na nějaké oblíbené místo v přírodě. Představte si, že na tom místě teď stojíte. Rozhlédněte se. Co je kolem vás? Jaké barvy? Zkuste poznat rostliny, které tam vidíte, stromy. Jak to tam voní? Zkuste se zaposlouchat, třeba uslyšíte nějakého ptáčka, nebo uvidíte nějaké zvíře. …
• Reflexe: společná reflexe předchozí aktivity.
• Skupinová práce - indicie: děti jsou rozděleny do tří skupin. Každá skupinka dostane obálku, ve které jsou kartičky s barevnými písmeny. Děti mají za úkol z jednotlivých písmen stejné barvy poskládat slova, která se nějakým způsobem vztahují k přírodě nebo nějaké krajině. Získají tak indicie: PLOT, DOMEK, RYBNÍK, POLE, STROM, CESTA, LES.
• Skupinová výtvarná práce – velkoplošná mapa, poslech: na základě získaných indicií mají děti ve vzniklých skupinkách vytvořit velkoplošnou mapu (obraz) místa. Na mapě by neměl chybět žádný bod, který jim určuje indicie. Během výtvarné práce učitelka dětem prvně pustí nahrávku instrumentální podoby skladby Péťa a vlk. Výběr hudby nijak nekomentuje.
• Reflexe: společná reflexe vzniklých výtvorů.
POZNÁMKY K LEKCI:
Každou společnou výuku začínáme úvodním kruhem. Je to velmi příjemná aktivita, během které se děti učí srozumitelně formulovat a předávat svoje dojmy a zážitky. Důležité je si vzájemně naslouchat, nikomu neskákat do řeči. Kruh je také základní místo a pozice, ve které probíhají společné diskuse a reflexe, zadávání instrukcí, řešení problémů apod.
Na úvodní lekci přišlo všech 8 žáků. Leontýna do výuky přišla o 20 minut později, a tak se nezúčastnila úvodní rozehřívací hry, to se hned projevilo při společné relaxaci, kdy se nedokázala tak snadno a rychle uvolnit jako ostatní. Zařazovat na úvod lekce hry a aktivity (hned po společném kruhu), během kterých děti rychle uvolní energii, se v této, ale i dalších lekcích, ukázalo jako velmi důležité.
Průběh lekce byl příjemný, v dobré atmosféře celého kolektivu. Děti velmi bavilo si vzájemně popisovat své oblíbené místo, to co tam při své „vizualizaci prostoru“ viděly a slyšely. Vyhrazený čas 5 minut se ukázal nedostačující. Bylo tedy nutné do reflexe z pozice učitele zasáhnout a klást dětem konkrétní otázky, následně diskusi ukončit.
K zásadní změně oproti plánovanému průběhu lekce došlo při poslední aktivitě. Poslech skladby měl být nekomentovaný. Následně měla proběhnout reflexe a „komentovaná prohlídka“ jednotlivých kreseb. Během aktivity si však děti samy od sebe začaly skladbu a její jednotlivé hudební motivy pobrukovat. Proto jsem je vyzvala k aktivnímu poslechu a motivovala je informací, že hudba vypráví o místě, které vypadá podobně jako to jejich na mapě a že z poslechu mohou poznat nějaká zvířata a postavy, které se k příběhu a k tomuto místu nějakým způsobem pojí. Během následujícího poslechu si děti začaly sdělovat nápady na zvířata, které jim jednotlivé hudební nástroje a části melodií připomínaly. Závěrečná diskuse se tak zcela neplánovaně stočila k Prokofjevově hudbě. Na reflexi vzniklých map už nezbyl dostatek času.
LEKCE č. 2
Název lekce: CO SLYŠÍME V HUDBĚ?
Počet dětí na lekci: 7
CÍL LEKCE:
• žák se orientuje v prostoru pouze na základě svého sluchu
• rozpozná zvuky hudební a nehudební
• rozumí a dokáže vysvětlit pojem hudební zvukomalby
• spolupracuje se členy skupiny, prezentuje výsledky skupinové práce před ostatními
METODY A TECHNIKY:
• hra s pravidly
• skupinová práce a její reflexe
• aktivní poslech
• diskuse
POMŮCKY:
- zvoneček, šátky, audio nahrávka nejrůznějších zvuků, audio nahrávka: Ilja Hurník: Příběhy jedné kapely, papír, pastelky
SCÉNÁŘ LEKCE:
• Úvodní kruh: volná diskuse dětí a učitelky, vzájemné sdílení a naslouchání zážitkům z uplynulého týdne.
• Zvoneček: učitelka vybere dítě, které dostane zvoneček a úkol, najít si ve třídě nějaké místo, kde bude na zvoneček zvonit. Ostatní děti mají zavřené oči a mají pomocí sluchu vybrané dítě najít.
Učitelka: pokud by byl někomu pohyb po místnosti se zavřenýma očima nepříjemný, nebo si nebyl jistý, kde právě je, může oči otevřít a zkontrolovat, že je vše v pořádku. Je důležité, abyste se během hry cítili všichni v bezpečí a neměl nikdo nepříjemné obavy.
• Na pašeráky: děti jsou rozděleny do dvou skupin. Jedna skupina má zavázané oči šátkem, drží se za ruce a vzájemně tak vytváří hranici území. Druhá skupina – pašeráci – se snaží přes hranici přejít, tak aby nebyli chyceni. Pokud se jich některé dítě tvořící hranici dotkne, přidávají se k hranici také.
• Reflexe: reflexe předchozích her.
Učitelka: Jak se vám hry dařily? Pro koho bylo těžké pohybovat se se zavřenýma očima? Bylo lepší, když jste měli mít oči pouze zavřené nebo když jste je měli převázané šátkem? Jak jste se orientovali v prostoru? Jak jste se orientovali podle sluchu? Apod.
• Diskuse: společná diskuse dětí a učitelky na téma naše smysly, sluch, co všechno slyšíme apod.
• Co slyšíme kolem sebe: aktivní poslech CD s nahrávkou nejrůznějších zvuků. Rozlišení a pojmenování zvuků na tóny a hluky.
• Rozkvetlá jabloň: aktivní poslech audio nahrávky Rozkvetlá jabloň z cyklu Příběhy jedné kapely Ilji Hurníka. Kromě poslechu mají děti za úkol nakreslit jabloň podle informací z příběhu.
• Zvukomalba: učitelka dětem vysvětlí pojem a princip zvukomalby, společně si znovu pojmenují zvukomalbu z příběhu o jabloni, společně se také vrátí k tématu z minulé hodiny a společně diskutují nad mapami jednotlivých krajin.
Učitelka: vzpomenete si na postavy nebo zvířata, která vám v minulé hodině hudba, u které jste vytvářeli mapy, připomínala? Dokázali byste popsat čím to je způsobeno? Které hudební nástroje a proč nám mohou připomínat nějaké zvíře? Máte nějaký nápad, jak pomocí nějakého zvuku vytvořit představu zvířete?
POZNÁMKY K LEKCI:
Lekce se zúčastnilo 7 žáků. Matyáš byl pro nemoc omluven. Všechny aktivity proběhly podle plánované přípravy a v příjemném tvůrčím prostředí.
Hned v úvodní hře, během které se měli děti po prostoru pohybovat se zavřenýma očima, se práce nedařila nejmladší Editě a opatrné Johaně. Během přípravy na tuto lekci jsem si však byla vědoma náročnosti a problematičnosti této aktivity, a proto jsem se ji pokusila ošetřit hned při zadávání instrukcí. Obě dívky se díky této možnosti do hry zapojily a v následné diskusi obě shodně potvrdily, že je i tak hra bavila a že postupně nabývaly větší sebedůvěry a jistoty. V následující hře, kdy měli hráči jedné skupiny zavázané oči, na toto pravidlo přistoupila pouze Johana, Edita zvolila variantu zavřených očí s případnou možností jejich krátkodobého otevření. Ostatní děti neměly s pravidly hry problém.
Obě hry se ukázaly jako dobrá volba a vhodné naladění pro následující, hlavní část lekce. Během poslechových aktivit zůstávaly děti až překvapivě klidné a zaujaté aktivním poslechem. Sluchové rozpoznávání jednotlivých zvuků je natolik bavilo, že po skončení aktivity volně přešly do hry vlastní, kdy si navzájem předváděly nejrůznější zvuky (šustění sáčku od svačiny, zvuk vody v lahvi apod.) a ostatní děti, opět se zavřenýma očima, měly zvuk uhodnout. V závěrečné reflexi se celé skupině velmi dobře podařilo vystihnout princip hlavního tématu hodiny – zvukomalby. Přišly na řadu tvůrčích přístupů při vytváření zvuků. Jakub pojmenoval hudební prvky z poslechu z minulé hodiny (poslech Péti a vlka) a vznikla tak velmi zajímavá diskuse nad definováním možných postav a zvířat příběhu.
LEKCE č. 3
Název lekce: ZVUKOMALBA
Počet dětí na lekci: 6
CÍL LEKCE:
• žák pozná, pojmenuje a zahraje na základní hudební nástroje z Orffova instrumentáře
• hudebně a rytmicky improvizuje
• předvede štronzo
• předvede pohyb ve zrychlení a zpomalení
METODY A TECHNIKY:
• hra s pravidly
• skupinová práce a její reflexe
• hudební a rytmická improvizace
• diskuse
POMŮCKY:
- Orffovy hudební nástroje, cajon
SCÉNÁŘ LEKCE:
• Úvodní kruh: volná diskuse dětí a učitelky, vzájemné sdílení a naslouchání zážitkům z uplynulého týdne.
• Rytmický pohyb prostorem – děti se pohybují prostorem, postupně reagují na další pokyny učitelky, která během celé aktivity hraje na cajon.
Učitelka: od chůze můžete přejít k jakémukoliv způsobu pohybu po místnosti. Zkuste reagovat na zvuk bubnu – cajonu. To znamená, že pokud bude hrát buben rychleji, budete se i rychleji pohybovat, pokud bude hrát pomaleji, zkuste také zpomalit. Přidáme si další důležité pravidlo: pokud zní buben, pohybuji se, pokud buben přestane hrát, přestanete se hýbat a jakoby zkameníte. Pojmenujme to jako štronzo.
• Orffův instrumentář: děti sedí v kruhu. Učitelka jim postupně představuje a ukazuje jednotlivé hudební nástroje. Vysvětluje způsob hry na ně a také základní pravidla péče o hudební nástroje jako takové. Poté mají děti dostatek času na to si nástroje prohlédnout a vyzkoušet.
• Zvukomalba – každý si může zvolit, zda bude v následující aktivitě pracovat samostatně, nebo v nějaké větší či menší skupince. Úkolem je hledat a vytvářet s pomocí a využitím hudebních nástrojů (ale také věcí a materiálů, které jsou ve třídě) zvuky lidí, zvířat a věcí kolem nás.
• Reflexe: sdílení vzniklých nápadů.
Učitelka: Na jaká zvířata (věci atd.) jste během práce přišli? Dokázali byste přijít na to, jak zvuk zvířete vytvořit tak, aby to vypadalo, že je zvíře šťastné (smutné, mládě, apod.)
• Rádio – krátká rozhlasová pohádka/příběh: děti se rozdělí do dvojic a mají za úkol připravit krátký rozhlasový příběh. Je na nich, zda vytvoří svůj příběh, nebo se nechají inspirovat nějakou známou pohádkou. Učitelka také připomene poslech hudební pohádky z minulé hodiny. K přípravě si mohou děti vytvořit jednoduchý scénář a využít nápady z předchozí aktivity. Během příprav učitelka vytvoří ve třídě dva oddělené prostory. Menší, který ohraničuje látkový paraván a je jím vymezen prostor „studia“, a zbylý prostor třídy jako místo pro poslech rádia, kde umístí polštáře a sedací vaky. Následně jsou jednotlivé příběhy prezentovány tak, že vybraná dvojice vypráví svůj příběh ve „studiu“, ostatní si jej vyslechnou v prostoru určeném pro poslech rádia. Pokud chtějí, mohou si během poslechu zavřít oči.
• Reflexe: velká závěrečná reflexe jednotlivých aktivit uplynulé hodiny a také zážitků s „rozhlasovou zkušeností“.
POZNÁMKY K LEKCI:
Lekce se nezúčastnili dva žáci (Matyáš a Edita). Úvodní aktivita, pohyb prostorem za zvuku bubnu, se ukázala pro děti dobře zvládnutelná, proto jsem během aktivity rozšířila instrukce také o dynamiku pohybu, tzn., že děti pohybem reagovaly na hlasitost rytmického doprovodu. To se ukázalo jako velmi vhodné při vytváření krátkých rozhlasových her. Děti mimo jiné využívaly právě také dynamiku zvuku především ve formě kontrastu piano x forte. Ale dvojice Johana a Adriana využila také zvukové crescendo a decrescendo.
V plánu lekce bylo záměrně menší množství aktivit, a to především z časové náročnosti aktivity poslední. Velkou část hodiny také zabrala aktivita, při níž děti zkoušely hudební nástroje. Během této činnosti si Adriana začala prozpěvovat. To strhlo i ostatní děti, a tak vzniklo spontánní „muzicírování“ se zpěvem.
LEKCE č. 4
Název lekce: PÉŤA A VLK
Počet dětí na lekci: 8
CÍL LEKCE:
• vědomě pracuje s prostorem třídy
• vědomě používá rekvizitu a kostýmní prvek
• učí se zvládat jednoduché rolové hry
• spolupracuje se členy skupiny, prezentuje výsledky skupinové práce před ostatními
METODY A TECHNIKY:
• hra s pravidly, hra v roli, živé obrazy a titulky
• skupinová práce, motivované vyprávění
• zpřítomňování a reflektování situací příběhu
• reflexe
POMŮCKY:
- hudební nahrávka, tyče, čepice, kartičky s obrázky pohádek
SCÉNÁŘ LEKCE:
• Úvodní kruh: volná diskuse dětí a učitelky, vzájemné sdílení a naslouchání zážitkům z uplynulého týdne.
• Chůze prostorem: děti volně chodí po prostoru třídy. Učitelka jim průběžně a postupně zadává úkoly. Své pokyny opakuje, zpřesňuje dle aktuální situace ve třídě.
Učitelka: Projděte se prostorem. Během chůze se můžete protáhnout, myslete na vzpřímenou chůzi. Rovnoměrně zaplňujte prostor. Vždy, když někoho potkáte, usmějte se na něj. Jakmile tlesknu, proměníte se v sochu, když tlesknu dvakrát, opět se rozejdete.
- hudba: Prokofjev – Cinderella Suite (Cinderella's Waltz)
• Tlesk – skok – jdi – stůj: děti jsou opět vyzvány k chůzi po prostoru a vnímání rytmu znějící hudby. Učitelka zadává základní povely tlesk, skok, jdi a stůj, které děti v rámci chůze plní. Sama se přitom zapojuje do společné hry.
Učitelka: Zkusíme si teď povely prohodit. Když řeknu slovo tlesk, bude to znamenat, že chci, abychom vyskočili, a naopak při slově skok všichni tleskneme. Když zazní slovo jdi, bude znamenat stůj, a naopak slovo stůj bude pokyn k chůzi. Rozumíme si?
Během hry učitelka reaguje na aktuální situaci, tzn. pokud žáci hru zvládají a v opačných pojmech se dobře orientují, může ze hry vystoupit a dál pouze zadávat povely, případně chodit prostorem s dětmi a svými chybnými pohyby je mást, nebo naopak zkusit střídat nejprve jenom jednu dvojici povelů např., jdi x stůj a jejich opačný význam si postupně „nacvičit“.
- hudba: Prokofjev – Péťa vlk (orchestrální verze, závěrečný pochod)
• Vyprávění podle obrázku: děti jsou rozděleny na dvě skupiny, žluté a zelené. Úkolem každé skupinky je najít šest žlutých nebo zelených kartiček s obrázky, které jsou schované v prostoru třídy. Jakmile všechny kartičky správné barvy skupina najde, zkusí zjistit jaká pohádka je na nich nakreslená a jednotlivé kartičky za sebe seřadí tak, aby příběh navazoval. Učitelka děti následně vyzve, aby jednotlivé pohádky (O Budulínkovi, O Smolíčkovi) podle kartiček převyprávěly. V následující reflexi se učitelka dětí ptá, zda mají pohádky něco společného, v čem se naopak liší, jestli si vzpomenou na další pohádku nebo příběh s podobným motivem apod.
• Doma u dědečka, dřevěný plot
Učitelka: My se společně podíváme do jednoho příběhu, kdy je hlavním hrdinou také malý chlapec, jmenuje se Péťa. Péťa je u dědečka na prázdninách. Pojďme se teď podívat do dědečkova domečku, jak to tam asi vypadá.
Učitelka společně s dětmi na koberec třídy nalepí izolepovou pásku do tvaru velkého čtverce - domečku. Následně děti vyzve, aby postupně vstupovaly do domečku a proměnily se ve věci, které má dědeček doma. Učitelka dětem dá také dřevěné tyče, aby z nich vedle domečku vytvořily dřevěný plot, který by je dělil od nedalekého rybníčka a lesa.
• Péťa a jeho přátele – živé obrazy
Učitelka: Péťa měl rád zvířata a právě u dědečka na prázdninách měl mnoho zvířecích kamarádů. Vy se teď ve skupince můžete pobavit o tom, jaká zvířátka měl asi Péťa za kamarády, a připravte si dva živé obrazy právě ze situace, jak si Péťa s kamarády hraje.
Během diskuse a příprav učitelka obchází obě skupiny a je dětem nápomocna. Následně jsou živé obrazy předvedeny, na tlesknutí také rozehrány. Druhá skupina se snaží živý obraz okomentovat, pojmenovat, co na něm vidí atd.
• Péťa – hra v roli
Učitelka: Jednou ráno odešel dědeček do města na trh. Péťa tedy musel zůstat doma sám. Dědeček ho varoval, aby byl opatrný a nevycházel za vrátka, protože z lesa by mohl vyběhnout vlk. Péťa slíbil, že za vrátka nepůjde a začal si doma hrát. Jenomže mu začala být dlouhá chvíle a tak vykoukl z okénka a pak přece jenom vyběhl z domečku a už stál před plotem. A v tom to uviděl… abyste se mohli dozvědět, co malý Péťa uviděl, tak já ho sem za námi zavolám a vy se ho budete sami moci zeptat.
Učitelka – jako Péťa s čepicí na hlavě – přichází do třídy a sedne si k dětem do kruhu. Děti se Péti vyptávají na to, co uviděl za vrátky. Péťa jim prozradí, že uviděl svoje kamarády, kachnu, kocoura a pěnkavu, a taky, že z lesa vyběhl vlk. Kočka i pěnkava se schovaly na stromě, kachna na rybníku, ale vlk na ně rozzuřeně čekal. Řekne dětem, že se o ně bál a že by jim chtěl nějak pomoci, ale vzpomněl si na dědečka a na slib, že nepůjde za plot. Péťa odejde.
• Rozhodnutí - čepice
Učitelka: My už víme, co se stalo, ale nevíme, jestli se Péťa rozhodl, že svým kamarádům pomůže nebo ne, a s tím rozhodnutím mu můžete pomoci vy… vedle domečku je velký plot a vy nechte svoji čepici v domečku, nebo právě za plotem, a to bude značit, kam by měly následovat Péťovy kroky.
Učitelka před děti postaví velký koš s nejrůznějšími klobouky a čepicemi. Nechá dětem dostatečný čas na to se rozhodnout, případně i společně diskutovat a umístit vybranou čepici.
• Reflexe
Učitelka: Jak těžké bylo pro vás takové rozhodnutí? Proč jste se tak nakonec rozhodli? Už se vám někdy stalo, že jste zachraňovali kamaráda? Už jste byli někdy sami doma a museli jste řešit neobvyklou situaci?
• Dokončení příběhu
Učitelka: A jak příběh dopadl ve skutečnosti? Dobře poslouchejte, já vám jej přečtu:
Z lesa vyšel velikánský vlk.
Kočka rychle vyšplhala na strom.
Kachna zakáchala a utíkala z rybníčku.
Ale vlk byl rychlejší.
Hop a skok a ještě skok…
Už ji chytil a spolkl.
A teď tu zbyla jen kočka na jedné větvi
a ptáček na druhé, co nejdál od kočky.
Vlk chodil kolem stromu a díval se na ně chtivýma očima.
Péťa, jak tam stál za zamčenou brankou,
viděl všechno, co se venku děje. Ale nelekl se.
Utíkal domů, vzal tlustý provaz a vylezl na zídku.
Jedna větev stromu, kolem kterého obcházel vlk, dosahovala až k zídce.
Péťa se za ni chytil a šikovně se vyhoupl
na strom.
Pak pošeptal ptáčkovi:
„Musíš slétnout dolů
a kroužit kolem vlkovy tlamy,
ale opatrně, ať tě nechytí.“
Ptáček létal a skoro se dotýkal křídly
vlkovy tlamy. Vlk po něm rozzlobeně chňapal
a skákal hned sem, hned tam.
Jak ho ten ptáček dráždil! Tak rád by ho chytil!
Jenomže ptáček se vlkovi nedal.
Zatím Péťa udělal na provaze smyčku,
Hodil – chytil vlka za ocas a zatáhl.
Vlk ucítil, že je chycen,
a začal divoce skákat, aby se vyvlékl ze smyčky.
Ale Péťa zatím přivázal
druhý konec provazu ke stromu.
Čím divočeji vlk skákal,
tím více se mu smyčka na ocase utahovala.
V tu chvíli se u lesa objevili lovci.
Šli vlkovi po stopě a stříleli po něm.
Péťa na ně zavolal ze stromu:
„Už nemusíte střílet,
my s ptáčkem jsme vlka chytili.
Pomozte nám ho odvést do zoologické zahrady.“
A teď si představte ten slavnostní průvod:
vpředu jde Péťa,
za ním vedou lovci vlka,
vzadu jde dědeček s kočkou.
Dědeček nespokojeně vrtí hlavou:
„Ale co kdyby byl Péťa toho vlka nechytil, co potom?“
Nad průvodem poletuje ptáček a vesele štěbetá:
„Nejsme my dva s Péťou kabrňáci?
Podívejte, koho jsme to chytili?“
A co kachna? Kdybyste dobře poslouchali,
slyšeli byste, jak vlkovi káchá v břiše.
Protože vlk měl tak naspěch, že ji spolkl živou.
POZNÁMKY K LEKCI:
Lekce se zúčastnilo všech 8 žáků, do výuky přišli včas. Při první aktivitě, úvodním kruhu, jsme se dokázali naladit na společnou tvůrčí náladu a zbytek hodiny tak probíhal v aktivním a příjemném prostředí, bez vážnějších konfliktů a jiných rušivých elementů. Následující aktivity – chůzi v prostoru a hru Tlesk – skok – jdi – stůj žáci zvládali velmi dobře, dařilo se jim rovnoměrně zaplňovat prostor třídy a reagovat na další úkoly a pokyny. Dobře vnímali a pohybově reagovali na hudbu, která by se dala označit za „poslechově náročnou“.
Následná práce ve skupinách, hledání kartiček a vyprávění příběhů pohádek, děti velmi bavila. Již z předchozí společné práce jsem věděla, že právě hledání a nacházení nejrůznější hádanek a rébusů je dokáže zaujmout. Jako vhodně zvolená mi přišla i aktivita následující – vytváření dědečkova domečku a dřevěného plotu. Děti měly během tvorby celou řadu konstruktivních nápadů, dobře se dokázala zapojit a svými nápady prosadit i nejmladší Edita.
Další samostatná činnost, živé obrazy, na které žáci pracovali opět ve skupinách, probíhala s drobnými komplikacemi. Mladší děti (Edita, Johana) se po většinu času zaměřily především na vykreslení své postavy zvířete (jakou bude mít jejich znázorňovaný pes barvu, velikost, uši, co bude žrát apod.), a neměly chuť se zapojit s ostatními do celkové výstavby společného díla. Starší děti to rozladilo, nechtěly dál pokračovat ve společné práci. Situaci velmi dobře vyřešila Adriana, která oba kolektivy povzbudila a navrhla, že starší (Jakub, Matyáš, Leontýna a ona) zkusí jednotlivé obrazy vymyslet a postavy pejsků do nich nějak vhodně začlenit. Všichni s návrhem souhlasili. Vzájemné ukázky, titulkování a komentování výsledných živých obrazů probíhalo již ve veselé náladě.
Závěr lekce patřil hře v roli a rozhodování. Obě aktivity byly pro žáky velmi zajímavé a podle závěrečné reflexe také velmi zábavné. Přesto jsem si vědoma toho, že situace, ve které se měli žáci rozhodovat, nebyla vystavěna příliš zdařile, nedošlo k dobrému vyvážení nabízených možností, a rozhodování tak bylo pro žáky velmi snadné. Prakticky bez většího váhání se všichni rozhodli, že půjdou kamarádům pomoci. V následné reflexi pouze Johana přiznala, že během rozhodování trochu váhala.
LEKCE č. 5
Název lekce: HUDEBNÍ MOTIVY
Počet dětí na lekci: 8
CÍL LEKCE:
• žák přijímá a respektuje pravidla hry
• svým pohybem dokáže vystihnout svoji představu
• spolupracuje se členy skupiny, prezentuje výsledky skupinové práce před ostatními
• chápe pojem zvukomalba a rozumí mu
METODY A TECHNIKY:
• hra s pravidly
• skupinová práce a její reflexe
• aktivní poslech
• hra v roli
• reflexe
POMŮCKY:
- triangl, lístečky se zvířaty a jejich vlastnostmi, nahrávky jednotlivých hudebních motivů z Péti a vlka, obrázky zvířat (vlk, kachna, kocour, pták), papírové karty s přívlastky (pomalá, kolébavá, plíživá, varující, rychlá, veselá, lenivá, chytrá)
SCÉNÁŘ LEKCE:
• Úvodní kruh: volná diskuse dětí a učitelky, vzájemné sdílení a naslouchání zážitkům z uplynulého týdne. Připomenutí minulé hodiny.
• Pohyb prostorem + úkoly: žáci volně chodí po prostoru v rytmu cajonu, na který učitelka hraje. Na základě dalších instrukcí se snaží: rovnoměrně zaplňovat prostor, o vzpřímenou chůzi, vzájemný oční kontakt, štronzo.
• Pohyb zvířat: aktivita vychází opět z volného pohybu po místnosti, ale už bez rytmického doprovodu.
Učitelka: jakmile zazní zvuk trianglu, vyslovím jméno zvířete, ve které se musíte během počítání do pěti proměnit. Dál se po třídě pohybujete jako zvíře.
Učitelka v zadání vychází ze zvířat, o kterých ví, že je děti znají a lze snadno definovat způsob jejich pohybu (např. pes, had, klokan, medvěd, zajíc), snaží se také o střídání dynamiky pohybu, tzn. že střídá zvířata s pomalým a rychlým způsobem pohybu (např. želva - zajíc). Poslední zvířata už jsou cílena na další aktivitu: děti se tedy mají pohybovat jako kočka, ptáček, kachna a vlk.
• Reflexe: skupinová diskuse, reflexe s cílem uvědomění si specifik a charakteristik typických pro jednotlivé druhy zvířat.
Učitelka: určitě jste si všimli, že se každé zvíře pohybuje trochu jinak. Čím to je způsobeno? Může s tím souviset také to, kde zvíře žije? Poznáte podle pohybu zvířete, jestli je to mládě nebo už dospělé zvíře? Daly by se zvířata podle způsobu pohybu nějak rozdělit? Mají zvířata povahu a svoje nálady? Apod.
• Zvířecí hádanka: děti si na základě vylosovaného lístečku připraví krátký výstup zvířete. To předvede ostatním a ti se snaží zvíře uhodnout. Na lístečcích není pojmenované pouze zvíře, ale je k němu přiřazena i nějaká vlastnost např. zlý pes, lenivý kocour, ustrašená myš.
• Hudební motivy zvířat: učitelka dětem ukáže obrázky zvířat (kočka, pták, kachna, vlk) a také 8 papírových karet s nápisy: pomalá, kolébavá, plíživá, varující, rychlá, veselá, pohodlná, chytrá
Učitelka: za malou chvíli vám pustím 4 krátké hudební melodie. Jsou z našeho příběhu o Péťovi. Zkuste si je dobře poslechnout. Melodie představují zvířata z příběhu, máme je tu také na obrázcích. Vy máte za úkol poznat, která melodie patří ke kterému zvířeti. Nápomocny by vám mohly být také tyto kartičky. Ke každému zvířeti a melodii patří dvě. Můžete si radit a vzájemně spolupracovat.
Učitelka dětem postupně pouští jednotlivé hudební motivy z Péti a vlka. Hudební ukázky opakuje, nechává dětem dostatek času na přemýšlení. V případě potřeby může do diskuse dětí vstupovat a napomáhat s řešením.
• Reflexe: společná reflexe poslední aktivity, ale i celé hodiny.
• Závěrečná hudební hádanka:
Učitelka: na úplný závěr dnešní hodiny mám pro vás ještě jednu malou hudební hádanku. Poslední dvě melodie. Jedna patří malému Péťovi, ta druhá dědečkovi. Zkuste uhodnout, která je která.
POZNÁMKY K LEKCI:
Lekce se zúčastnili všichni žáci. Už během úvodního kruhu bylo poznat, že Jakub nepřišel do výuky s dobrou náladou. Během úvodního kruhu mlčel. Do následujících aktivity – pohyb zvířat – se zapojil, ale hned po jejím skončení si sedl stranou. Do poznávání hudebních motivů se již přidal k ostatním, ale až do konce hodiny zůstával velmi tichý a nekomunikativní. S tímto Jakubovým chováním se skupina během výuky nesetkala poprvé, reakce dětí na tuto situaci tak byla klidná a bezkonfliktní. Děti nadále pracovaly a Jakuba si nevšímaly.
Stěžejní část hodiny – poslech hudebních motivů – se povedla. Děti byly předchozími aktivitami a hádankami dobře motivované a poslech byl pro ně dalším rébusem k řešení. Velmi snadno rozpoznaly melodii vlka a pěnkavy. Kolem motivů kočky a kachny se dlouze diskutovalo. Jsem si vědoma, že kartičky s charakteristikami nebyly vybrané nejvhodněji a pro děti byly značně zavádějící. Především se diskutovalo nad pojmy veselá x rychlá. Děti správně dospěly k názoru, že pomalé a rychlé může být každé zvíře. I další přívlastky se ukázaly značně matoucí. Vzniklá diskuse na toto téma však byla přínosná.
Podle následující reflexe byla práce pro děti zajímavá až objevná. Závěrečná hudební hádanka byla pro děti už velmi snadná. Z jejich reakcí bylo patrné, že pochopily principy hudebních motivů a zvukomalby jako takové.
LEKCE č. 6
Název lekce: PŘÍBĚH VYPRÁVĚNÝ ZVUKEM
Počet dětí na lekci: 5
CÍL LEKCE:
• žák přijímá a respektuje pravidla hry
• spolupracuje se členy skupiny, prezentuje výsledky skupinové práce před ostatními
• hudebně improvizuje
• vymyslí a zaznamená svoji hudební improvizaci
METODY A TECHNIKY:
• hra s pravidly
• skupinová práce a její reflexe
• hudební improvizace
• hra na hudební nástroj
• reflexe
POMŮCKY:
- Orffův instrumentář, papír, psací potřeby, cajon, hudební nahrávka
SCÉNÁŘ LEKCE:
• Úvodní kruh: volná diskuse dětí a učitelky, vzájemné sdílení a naslouchání zážitkům z uplynulého týdne. Připomenutí minulé hodiny.
• Motivovaná honička: varianty hry na babu s motivací postav z příběhu. Vybrané dítě (vlk) honí ostatní (kachny). Pokud vlk nějakou kachnu chytí, musí si kachna sednout na zem a káchat na jeden nádech jak nejdéle vydrží. Do té doby ji můžou ostatní kachny zachránit dotekem. Pokud jí ovšem dech dojde, ze hry vypadává.
• Tlesk – skok – jdi – stůj: děti jsou vyzvány k chůzi po prostoru. Učitelka hraje na cajon a zadává základní povely tlesk, skok, jdi a stůj. Opakování aktivity z lekce č. 4.
• Příběh v kruhu: děti s učitelkou sedí v kruhu a postupně vypráví příběh o Péťovi a vlkovi. Každý však může z příběhu říci pouze jednu větu, na tu musí navázat další, soused sedící vedle něj.
Zvukový plán: práce ve skupinách, výtvarné zpracování a záznam hudebního příběhu.
Učitelka: společně jsme si připomněli příběh o malém Péťovi. My si ho teď zkusíme převyprávět také v řeči hudby. K tomu využijeme naše hudební nástroje, případně nějaké další pomůcky. Určitě by se nám mohly pro práci hodit poznatky z minulé hodiny, kdy jsme zkoušeli charakterizovat zvuky jednotlivých zvířat a jejich pohybu. Pro zaznamenání příběhu použijeme velký plakát, kam budeme jednotlivé části značit. Nejprve si příběh rozdělíme na menší části, jak byste jednotlivé části příběhu pojmenovali?
Učitelka společně s dětmi pojmenuje a zapíše na papír rozdělení příběhu na základní obrazy. Poté dětem nabídne možnosti, jak jednotlivé rytmické a hudební nápady zaznamenávat. Dál už děti pracují na svém zvukovém plánu samy. Učitelka je jim však stále k dispozici a připravena pomoci.
Poslech hudebních příběhů: žáci si navzájem přehrávají svoji zvukovou podobu příběhu.
Reflexe: společná reflexe hudebních příběhů, ale také bližší rozbor zvukových plánů, jejich detailů, zvolený způsob záznamu apod.
Tajný dirigent: děti stojí v kruhu a dirigují do rytmu hudby, kterou učitelka pustí. Jedno dítě je zvoleno jako tajný dirigent a ostatním dětem předvádí způsob dirigování, ti ho nenápadně napodobují. Před začátkem hry jde jedno dítě za dveře a po svém návratu se snaží uhodnout, kdo je tajným dirigentem.
POZNÁMKY K LEKCI:
Šesté lekce se nezúčastnila Adriana a Matyáš. Jinak ostatní děti přišly na společnou výuku včas a dobře naladěni. Po úvodní honičce následovala již známá hra Tlesk – skok – jdi – stůj. U všech dětí byl patrný pokrok a lepší zvládnutí hry, která je poměrně náročná na koordinaci těla.
Jako hlavní náplň pro tuto hodinu byla připravena aktivita vycházející z hudební improvizace. První část aktivity – pojmenování jednotlivých obrazů – děti zvládly velmi dobře. Příběh tak rozdělily na: Péťa a dědeček v domečku; dědeček odchází na trh a varuje Péťu; Péťa se dívá přes plot a vidí přicházet vlka; vlk spolkl kachnu; Péťa s pěnkavou chytají vlka; slavnostní průvod. Následná práce se skupině nedařila. Pro menší počet dětí na hodině jsem se rozhodla, že nechám pracovat všechny děti dohromady. Nápadů tak bylo příliš mnoho a děti se nedokázaly domluvit na tom, které z nich využijí. Vzájemná diskuse vedla nejprve k úplné rezignaci některých dětí (Johana, Karolína), následně dokonce ke krátké hádce. Nebylo však třeba zasahovat z pozice učitele. Jakub velmi rychle zareagoval a celé skupině navrhl řešení, že si má každý vybrat, s kým chce a bude následně pracovat. Karolína se shodla s Leontýnou, Edita s Johanou a Jakub chtěl pracovat sám. Vznikly tak tedy tři samostatné skupiny. Pouze nejmladší dívky, Edita s Johanou, si příliš nevěděly rady se způsobem záznamu svého hudebního příběhu. Nakonec se však všem skupinám podařilo práci úspěšně dokončit. Vzájemné přehrávání zvukové podoby příběhu a reflexe aktivity se oproti původnímu záměru protáhly. Na závěrečnou, odlehčující hru, už nezbyl čas.
LEKCE č. 7
Název lekce: PÉŤA
Počet dětí na lekci: 8
CÍL LEKCE:
• žák formuluje svoje myšlenky a názory
• dokáže rozlišit mezi herní fikcí a realitou
• k vyjádření myšlenky použije pantomimu
• spolupracuje se členy skupiny, prezentuje výsledky skupinové práce před ostatními
METODY A TECHNIKY:
• hra s pravidly
• skupinová práce a její reflexe
• živé obrazy
• pantomima
• rytmizace slov
• reflexe
POMŮCKY:
- balicí papír, psací potřeby
SCÉNÁŘ LEKCE:
• Úvodní kruh: volná diskuse dětí a učitelky, vzájemné sdílení a naslouchání zážitkům z uplynulého týdne. Připomenutí minulé hodiny.
• Skupinová diskuse: učitelka i děti zůstávají v úvodním kruhu a společně diskutují nad otázkami.
Učitelka: v dnešní hodině se opět vrátíme k našemu příběhu. Ovšem tentokrát nás bude nejvíce ze všeho zajímat postava Péti. Co myslíte, jaký Péťa je? Co všechno o něm už víme? Na konci dnešní hodiny budeme snad vědět více.
• Pojedu k dědečkovi na prázdniny a zabalím si: děti sedí v kruhu a hrají variantu známé hry, během které se opakuje úvodní věta „pojedu k dědečkovi na prázdniny a zabalím si“ s tím, že každé dítě postupně přidává jednu věc, kterou si zabalí do kufru. Další hráč sedící po kruhu musí k úvodní větě a předmětu, který zmínil hráč před ním, přidat další věc.
• Balení kufru: děti jsou rozděleny na dvě poloviny. Jedna zůstává ve středu třídy, druhá se na čas stává obecenstvem a dění sleduje. Po té se skupiny prohodí. Učitelka zadá pokyny, že následující hra bude probíhat formou pantomimy. Princip této metody případně vysvětlí.
Učitelka: představte si, že jedete na prázdniny k dědovi a babičce vy. Určitě tuhle situaci mnozí z vás znáte. Máte jeden velký kufr, a omezený čas – jednu minutu - na to, abyste si mohli zabalit všechno, co budete potřebovat, nebo to, co byste si s sebou na prázdniny rádi odvezli. Jakmile tlesknu, balení začíná.
Děti pantomimicky předvádí balení kufrů. Učitelka děti s druhou skupinou pozoruje a ve vhodný čas zastaví. Následně děti vyzve k tomu, aby se celá akce znovu opakovala, ale s tím, že budou mít na zabalení polovinu určeného času. Poté se skupiny prohodí. První úkol je pro děti stejný, druhý však učitelka změní a vyzve děti, aby si tentokrát zabalily znovu, ovšem do zavazadla, které je o polovinu menší.
Reflexe: společná reflexe v kruhu
Učitelka: Jak vás aktivita bavila? Jak vás bavila jako diváky a jak jako účinkující? Jak se vám dařilo představit si jednotlivé předměty, které balíte do kufru? Co balení během polovičního času a co balení do polovičního zavazadla? Co jste si sbalili? Apod.
Rytmizace předmětu z kufru: děti i s učitelkou zůstávají sedět v kufru. Učitelka si postupně vybírá předměty, které zazněly v předchozí aktivitě a ty slovně rytmizuje. K tomu střídavě přidává také tlesky dlaní nebo rukou o stehna a další části těla. Děti opakují, případně samy vymýšlí další varianty rytmizace.
Co se stalo před příběhem – živé obrazy:
Učitelka: Tak už si umíme představit, co si asi Péťa mohl zabalit k dědečkovi na prázdniny. Ale jaká byla k dědečkovi cesta, nebo co se mu cestou přihodilo, nevíme. Vlastně o tom, co se stalo před naším příběhem, nevíme skoro nic. Zůstaňte pracovat v rozdělených skupinkách a připravte si pro nás tři živé obrazy, ze kterých se dozvíme něco o Péťovi ještě před tím, než přijel k dědovi do domečku na prázdniny.
Během příprav děti, učitelka obě skupiny sleduje a je případně nápomocna při řešení vzniklých otázek a problémů. Následně jsou živé obrazy představeny. Na tlesknutí je děti také krátce rozehrají a na opětovné tlesknutí zastaví. Pozorující skupina dětí se snaží pojmenovat, co na obraze vidí, co se tam stalo apod.
Postava Péti - závěrečná aktivita celé skupiny. Na velkém archu balicího papíru je předkreslena silueta chlapecké postavy. Děti do postavy vpisují vše, co se o Péťovi dozvěděly, snaží se pojmenovat jeho vlastnosti, oblíbené věci apod.
Reflexe: závěrečná reflexe vycházející z poslední aktivity, ale postupně se vztahující k průběhu celé lekce.
POZNÁMKY K LEKCI:
Jedním z hlavním cílů této lekce byla samostatná schopnost dětí formulovat svoje myšlenky a názory. To se do jisté míry podařilo v jedné z úvodních aktivit (skupinová diskuse), kdy se do společné diskuse zapojily všechny děti. Zdrženlivá Johana sice ještě neformulovala a před ostatními neprezentovala svoje názory, do diskuse se však zapojila. V poslední aktivitě hodiny – vytváření postavy Péti – se však do diskuse a práce zapojila naplno. V situaci, kdy všechny děti pracovaly hromadně a na ni nebyla upřena pozornost ostatních, se dokázala uvolnit a přirozeně uplatnit svůj intelekt a kreativitu. Velký posun celého kolektivu byl patrný také při úvodním kruhu. Děti si vzájemně více naslouchaly a zajímaly se o své koníčky a zájmy.
Balení kufru – tato aktivita byla pro děti velmi zábavná. Podle následné reflexe především ve fázi, kdy měli na imaginární balení méně času, nebo menší zavazadlo. Rozdělení dětí na skupinu aktérů a pozorovatelů se však neukázalo jako příliš vhodné. Tím, že si během pantomimy děti navzájem tvořily publikum, byly si příliš vědomy toho, že jsou při své činnosti někým pozorovány a docházelo tak k předvádění se, přehánění některých věcí apod. Varianta, kdy by pracovaly současně všechny děti a mohly se tak zaměřit samy na sebe by byla pravděpodobně vhodnější.
LEKCE č. 8
Název lekce: SERGEJ PROKOFJEV: PÉŤA A VLK
Počet dětí na lekci: 8
CÍL LEKCE:
• žák soustředěně vyslechne hudební skladbu
• zvládá rytmický pohyb v prostoru
• reflektuje svoji práci, zhodnotí, co se mu při práci povedlo, co méně
METODY A TECHNIKY:
• aktivní poslech
• reflexe skupinové práce
• hodnocení
POMŮCKY:
- gramofon, LP deska
SCÉNÁŘ LEKCE:
• Úvodní kruh: volná diskuse dětí a učitelky, vzájemné sdílení a naslouchání zážitkům z uplynulého týdne. Připomenutí minulé hodiny.
• Pohyb po prostoru: volný pohyb po prostoru v rytmu hudebních nástrojů. Ve hře na ně se děti střídají. Je uplatňován princip štronza, pokud nástroj nehraje. Děti mají také za úkol rovnoměrně zaplňovat prostor, navazovat oční kontakt a pokusit se o vzpřímenou chůzi.
• Gramofon a LP deska: učitelka dětem ukáže a popíše, jak funguje gramofon. Stručně jim představí autora Sergeje Prokofjeva a jeho symfonickou báseň, kterou vlastně poznávaly všech sedm předešlých lekcí. Na LP desce si společně prohlédnou obal a ilustrace od Jiřího Trnky a poslechnou celou nahrávkou Péti a vlka.
Učitelka: Jakou hudby posloucháte vy a jaká se poslouchá u vás doma? Jakým způsobem si ji přehráváte?
• Cesta Péti a vlka: po třídě učitelka rozmístí všechny nashromážděné materiály, které během jednotlivých lekcí vznikly, a s dětmi si je postupně projdou, okomentují.
• Reflexe: velká reflexe celého projektu.
Učitelka: Jak se vám společná práce líbila? Co vás bavilo/nebavilo? Vzpomenete si, které aktivity se vám krásně dařily a které vám třeba v začátcích dělaly problémy? Myslíte, že jste se během té dlouhé cesty s Péťou něco naučili? Apod.
POZNÁMKY K LEKCI:
Poslední lekce celého projektu se nesla hned od prvních chvil v atmosféře velkého očekávání. Děti viděly, jak na začátku hodiny chystám gramofon a ještě před úvodním kruhem na toto téma společně diskutovaly. Během úvodního kruhu i následujícího pohybu prostorem se mě vyptávaly a snažily se odhadnout, co budeme dělat a co si budeme pouštět. Při samotné aktivitě a prohlížení gramofonu a LP desky byly děti zaujaté. Edita, Matyáš a Karolína nikdy předtím gramofon neviděli a způsob přehrávání LP desek neznali. Nebyla jsem si jistá, zda je skupina vhodně naladěna na závěrečný soustředěný poslech, ale ukázalo se, že si příběh děti natolik oblíbily, že je opětovně dokázal vtáhnout do děje a poslechu celé skladby. Děti dokázaly soustředěně vyslechnout celou symfonickou báseň.
Velmi mě potěšilo, že závěrečné lekce se zúčastnili všichni žáci. Mohlo tak dojít k opravdovému uzavření obsáhlé kapitoly ve společné výuce. Důležitou součástí bylo také závěrečné hodnocení, na kterém se podíleli všichni žáci. Kladně hodnotili skutečnost, že si dokázali poradit se všemi úkoly a hádankami. Adriana například zmínila, že jí začala více bavit vážná hudba. Leontýna pochválila celý kolektiv za dobrou náladu a spolupráci.
l
Spojení spojení hudby a dramatiky se objeuje méně často, než spojení dramatika a výtvarná umění. Možná jedním z problémů je to, co zmiňuje v úvodu autorka: příběhová nekonkrétnosti u hudby programní, natožpak té ne-programní. Byla jsem před časem svědkem lekcí, v nichž byla hudba uplatněna jako motivace, jako startovní bod aktivit, ale každý hráč si v ní našel něco jiného a vytvořit z toho společný námět a téma bylo dost těžké a zdlouhavé. Jestliže ovšem je spojena programní hudba s jasným a navíc dobře známým příběhem, mají učitel i skupina kotvu, bod, kolem něhož lze soustředit aktivity, témata. Umožňuje to komunikaci a vstup do rolí, neboť jsou tu situace a dramatické tedy i možnost řešení problému, zaujímání postojů k otázce, která je společná.
Zvláštností symfonické básně je fakt, že rovina prezentace vyprávění je sdělována čistě hudebními prostředky, které jsou samy o sobě příběhově nekonkrétní. Je to paradox programní hudby. Ta sice dokáže mnohdy přesvědčivěji než verbalizovaný text podat příběh včetně vykreslení postav a jejich emocí, ale zároveň je sama o sobě neschopna divákovi podat konkrétní informaci. Tuto vlastnost programní hudby žáci zpočátku vnímají jako zápor (proč symfonická báseň, když například Jiráskův verbalizovaný text pověst vylíčí jasněji). Děti dávají často přednost konkrétním uměleckým žánrům (obliba filmu). Je cílem této lekce umožnit dětem na nekonkrétnost programní hudby nahlédnout jako na pozitivum (je zde obrovská svoboda diváka – posluchače, hudba emotivněji líčí mnohé scény i charaktery postav…). Avšak nepopřeme, že bez pomoci verbalizovaného textu by si při poslechu Smetanovy Šárky mohl posluchač představit cokoli. Proto také k symfonickým básním jakési „návody“ skladatelé přidávali. Mohou to být umělecké texty, odkaz na všeobecně známé příběhy atd. Bedřich Smetana zanechal krátký rukopis s názvem Krátký nástin obsahu symfonických básní, kde vždy v několika větách představuje základní charakteristiku jednotlivých symfonických básní:
„V této skladbě se nemění krajina, nýbrž děj, bajka o dívce Šárce. Skladba počne líčením rozzuřené dívky, jež pomstu přísahá za nevěrnost milence svého celému mužskému pokolení. Zdáli je slyšet příchod Ctirada se svými zbrojnoši, který táhne na pokoření a potrestání dívek. Už zdáli zaslechnou nářek (ač lstivý) přivázané dívky u stromu, při pohledu na ni, obdivuje Ctirad krásu její, zahoří milostnými city pro ni, osvobodí ji, ona připraveným nápojem obveselí a opojí jak Ctirada, tak zbrojnoše až k spánku. Na dané znamení lesním rohem, které v dálce ukryté dívky zodpoví, vrhnou se tyto ku krvavému činu; hrůza všeobecného vraždění, vzteklost pomsty Šárky, – toť konec skladby.“[1]
Nejstarším pramenem, který popisuje pověst o Ctiradovi a Šárce (a který byl v době Smetanově všeobecně znám), je Dalimilova kronika, anonymní veršovaný text z počátku 14. století. Zde je popsána pověst v zásadě korespondující se symfonickou básní. Autor popisuje příběh Šárky a Ctirada bez emocí a bez vykreslení jejich postav, nezúčastněně popisuje pouze děj.
Scénář lekce
Zdroj: Bedřich Smetana – symfonická báseň Šárka (cyklus Má vlast). Jednotlivá témata básně i báseň celá jsou nahrány jako MP3 v počítači tak, aby bylo možné kterékoli téma samostatně použít.
Další zdroje:
VRCHLICKÝ, Jaroslav, Šárka. il. Karel Svolinský. Albatros, Praha, 1973.
Zkoumaný koncept: vina, právo, pomsta, válka
Věk hráčů – žáků ZŠ: 12 a více let
Rekvizity: kousek provazu, džbán, roh, dvě větvičky
Téma: Je pomsta akceptovatelným důvodem zabití? Je válka omluvou pro zabíjení? Je vlastní cit či morální postoj akceptovatelným důvodem pro porušení slibu komunitě? Je programní hudba schopna přinést posluchači jiný úhel pohledu či jiné zážitky, než verbalizovaný text?
Čas: 4 hodiny
Hudebně-výchovné cíle:
Žák se seznámí se symfonickou básní Bedřicha Smetany jako zástupcem programní hudby, s její stránkou hudební i narativní.
Pomocí hry v roli žák pochopí dramatický děj básně, konflikt i jednání postav, což mu umožní prožitek z příběhu podaném formou programní hudby.
Žák porozumí rozdílu mezi příběhem vyprávěným (literatura) či hraným (film) a příběhem „vyprávěným hudbou“.
Těchto cílů lze dosáhnout metodami tvořivé dramatiky, konkrétně příběhovým dramatem.
Dramaticko-výchovné cíle:
Žák vstupuje do dramatické role a přirozeně v ní jedná, hlasem i pohybem vyjadřuje vnitřní stavy a emoce dané postavy, tyto emoce porovnává se symfonickou básní.
Žák zkoumá vlastním jednáním témata a konflikty v situacích nastolených na základě poslechu symfonické básně, nahlíží na ně z pozic různých postav, zabývá se důsledky jednání postav.
Žák rozlišuje herní a reálnou situaci, přijímá pravidla hry.
Žák reflektuje svůj zážitek z hudebního díla pomocí metod tvořivé dramatiky.
Poznámka: Žáci z hodin dějepisu a literatury znají některé z pověstí z knihy Aloise Jiráska Staré pověsti české, ne však pověst o dívčí válce. Učitel sice nemůže zaručit neznalost této pověsti, ale scénář lekce je koncipován jako postupné odkrývání příběhu.
Psychofyzické naladění
Žáci sedí v kruhu na zemi v tureckém sedu, poslouchají úryvek symfonické básně – téma příjezdu Ctirada.
Učitel: Poslouchejte úryvek skladby Bedřicha Smetany, se kterou dnes budeme pracovat. Zná-li někdo z vás skladbu nebo příběh, o kterém si budeme vyprávět, prosím ho, aby o tom pomlčel. Naše práce bude i pro něj jistě překvapením, náš příběh se bude vyvíjet trochu jinak. Na konci může dotyčný sdělit, která část lekce ho překvapila a čím. Nyní vám dám na první pohled jednoduchý úkol. Méně šikovnou rukou vyťukávejte do stehna základní rytmus této skladby. Na tabuli je zapsán do not. Pokud vám to jde, zaposlouchejte se. Pod stále stejným rytmem se ozývají trioly. Zkuste je vyťukávat druhou rukou, třemi libovolnými prsty. Obě ruce pracují zároveň. Není to jednoduchý úkol a nezáleží na tom, jak bravurně ho zvládnete. Poslouchejte hudbu a pokuste se nevnímat nic jiného. Zavřete oči, chcete-li. Nyní se soustřeďte na základní rytmus. Nemusíte ho jen vyťukávat prsty, přidejte i další části těla. Můžete vstát a v rytmu se pohybovat, nebo můžete sedět a pohybovat trupem, je to na vás. Jen zachovejte koncentraci, nerozptylujte se.
Průběh činnosti: Žáci sedí v kruhu a plní zadání. Ťukání prsty do stehen je nehlučné. Tento čistě hudební úkol děti baví svojí nepředpokládanou obtížností, mnohým dělá problém oddělená činnost rukou. Cílem je děti zklidnit, naladit na práci s hudbou, na činnost, která nebude hodnocena, která bude hrou. Akcentování pravidelného rytmu cvičením může napomoci mimohudební představě. Rozpohybování po místnosti je dobrovolné. Důraz je kladen na koncentraci a vážnost hry. Tuto vážnost budeme chtít zachovat po celou lekci.
Příjezd Ctirada – motivace k lekci
Učitel: Nyní vám do skupin rozdám několik úryvků z pověsti Aloise Jiráska. Smetana tento Jiráskův text nemohl znát, ale jeho skladba, se kterou dnes pracujeme, popisuje stejný příběh. Pokuste se z úryvků vybrat ten, který popisuje stejnou scénu, jako právě poslouchaná hudba.
1. text:
Když Libuše odešla do návi, viděly dívky z její družiny, že nejsou již u takové vážnosti, jakou mívaly za živobytí své paní. Těžko to nesly, hořce vzpomínaly těch dob, kdy jejich kněžna samojediná vládla zemi i mužům všem, a hněv se jim rozjitřil, když nejeden z mužů řekl jim s úsměškem:
„Panovaly jste, klaněli jsme se vám, a hle, teď jste jako bludné ovce!“
Až tajený hněv jako prudký plamen vyšlehl. Z touhy po vládě i pomstě chopily se dívky meče a luku, a neměříce sil, začaly tuhý boj proti všem mužům. Vše vedla Vlasta, někdy nejpřednější v družině Libušině. Ta první k boji vyzvala, první se zbraně chopila, všechny pak sdružila a ku stavbě pevného hradu přiměla.
Ten hrad si zbudovaly za své útočiště za řekou Vltavou na vrchu o něco výše, nežli byl na protějším břehu Vyšehrad.
2. text:
Muži opodál, od Vyšehradu nečinně je pozorovali a měli z toho veselí a posměch, jak se dívky cvičí ve zbrani a jezdí na koních. I staří a zkušení hleděli na ně pohrdavě, a když před knížetem Přemyslem byla o ženách ve zbrani řeč, mluvili o nich potupně a chystali se s posměchem zkusit ženského udatenství.
3. text:
Děvín i všecko okolí ozývalo se radostným hlaholem dívek. Jásaly nad vítězstvím, jež jejich bojovnost rozpálilo ještě víc a jež jim přivedlo sílu nových družek. Rozlétlať se o něm pověst po vší zemi a roznítila i ty ženy, které ještě váhaly. Zle bylo po krajinách. Nejeden muž nalezen ráno zabit nebo zbodán noži, a tak mnozí, když nebyli jisti životem, odcházeli na noc z domu a nocovali po hustých hájích.
4. text:
Jednou za letního dne jel Ctirad s několika muži své čeledi polem, míře z dědiny svého rodu ku pražskému hradu. Mladý vladyka i průvodčí měli meče u pasu, luky a srstnaté touly přes plece. Nejeden z nich i oštěp třímal. Nebyloť radno v ten čas, kdy dívky ze záloh přepadaly, dáti se polem sám a beze zbraně.
Slunce pražilo, bylo dusno. Ani klas, ani list se nezachvěl po lánech obilí a konopí. Ani v lese, do kterého Ctirad zajel, jak ho cesta vedla, nebylo volněji. Stín starých stromů i tmavých skal, jež strměly nad hlubokým ouvalem, jako by nechladil. Vítr nezavál, ani haluzka se nehnula a potok v houšti pod skalami se plížil beze zvuku. Vše ztichlo, voda, strom i pták...
Průběh činnosti: Učitel rozdá žákům úryvky a pustí potichu stejné téma (příjezd Ctirada). Žáci vyberou jeden z úryvků. Vybraný úryvek dají doprostřed místnosti.
Reflexe: Učitel společně s dětmi zhodnotí výběr textů. Výběr neposuzuje dobře × špatně. Společně s dětmi zjistí, který úryvek je vybrán většinou žáků a zamyslí se nad tím, proč. Pokud je většinou třídy vybrán jiný úryvek, než příjezd Ctirada, učitel přečte žákům část Smetanova textu („Zdáli je slyšet příchod Ctirada se svými zbrojnoši“). V tom případě žáci řeknou, v čem jim úryvek skladby, spíše než příjezd Ctirada, připomínal vybraný text. Dle mé zkušenosti většina dětí vybrala správný text. Hudba je v tomto tématu velmi iltivní.
Dívka s rohem – nastolení tématu
Učitel: Nyní si prohlédněte kresbu (ukazuje kresbu mladé dívky s rohem v ruce – ilustrace K. Svolinského[2]). Můžete popsat, co vidíte?
Průběh činnosti: Žáci popisují obraz. Učitel je vede k odlišení toho, co vědí jistě a co se pouze domnívají (dívka drží v ruce roh × dívka se chystá zatroubit).
Učitel: Ona dívka se jmenuje Šárka. Víme o ní, že žije v raném středověku v Čechách, v období bájí o Libuši a Přemyslovi, o válce dívek vedených Vlastou, o Ctiradovi. Co byste řekli o Šárce na základě této kresby?
Průběh činnosti: Žáci se z kresby pokusí odhadnout vlastnosti Šárky.
Učitel: Bedřich Smetana v symfonické básni Šárka, ze které jste už kousek poslouchali, Šárku popisuje takto. Můžete hudbu převést do slov?
Průběh činnosti: Žáci poslouchají úvodní téma básně. Poté vyjadřují slovy vlastnosti Šárky, jak je v hudbě rozpoznali. Vlastnosti zapisují na tabuli. Je možné žákům pomoct nabídkou vlastností na interaktivní tabuli, ze kterých žáci vybírají (tvoří dva sloupce – vhodné a nevhodné vlastnosti). Učitel může žáky (pokud to nezaregistrovali sami) upozornit i na změnu nálady tohoto tématu před závěrem. Tato změna možná povede děti k menší jednoznačnosti ve vykreslení Šárky. Dětmi učitel nijak nemanipuluje.
Život na hradech
Učitel: Obraz i hudba nám podaly nějaký obraz Šárky, ale jaká byla doopravdy a proč, zatím nevíme. Takto ji viděl malíř obrazu, takto ji viděl Smetana a takto ji vidíte vy po poslechu Smetanovy skladby. My o ní víme, že žila nějakou dobu v komunitě dívek, které se po smrti kněžny Libuše vzbouřily proti mužům, na hradě Děvín. Dívky na hradě žily samy a organizovaly výpady proti Přemyslovi a jeho mužům. Vedla je Vlasta. Přemysl se svými muži žil na Vyšehradě. Údajně s nimi na Vyšehradě žily i ženy, kterým zacházení mužů nevadilo. Některé prameny uvádí, že to byly tajné spojenkyně Vlasty. Na Děvíně žádný muž nežil. Vy nyní utvoříte skupiny zhruba po čtyřech, zvlášť chlapecké (případně smíšené) skupiny a zvlášť dívčí. Každá skupina předvede sérii živých obrazů ze života na hradech (pouze na hradech, ne mimo ně). Dívky ze života na Děvíně, chlapci z Vyšehradu. Každý obraz bude mít titulek. Titulky skupina napíše na tabuli. Součástí každého z obrazů z Děvína bude i Šárka. Mohou tam být i její družky – Mlada, Hodka (nejbližší kamarádka Šárky), Svatava, Klimka, Vracka, Častava. Možná i samotná Vlasta.
Průběh činnosti: Učitel dá skupinám čas na přípravu. Pokud se zdá, že jsou skupiny připraveny, ukáží si navzájem své živé obrazy. Učitel čte titulky. Jména dívek jsou napsána na tabuli, aby si je děti nemusely pamatovat.
Reflexe: Jaké vztahy vládnou na Děvíně? Pomáhají si dívky? Je složité vše zvládnout bez mužů? Odlišuje se život na Vyšehradě od života na Děvíně?
Učitel: Dívky vstupem na hrad Děvín přerušily styky se svojí rodinou. Pošta tenkrát neexistovala. Lidé ale věřili na různé bájné tvory a duchy. Mohly například posílat vzkazy v noci, které vládla Morana (bohyně smrti) po duších svých předků. Nyní si dívky z Děvína sednou do kruhu, zavřou oči (je noc – můžeme zatemnit) a každá smí vyřknout jeden vzkaz některému muži, kterého opustila. Otci, bratru, příteli… V tom vzkaze možná padne vysvětlení, proč je na Děvíně.
Průběh činnosti: Dívky sedí v kruhu a postupně řeknou své vzkazy.
Učitel: Ovšem dívky nežily pouze na hradě. Vydávaly se i do okolí, z mnoha různých příčin, ale například i proto, aby bojovaly s muži. Jistě se ne vždy vrátily všechny. Chlapci se na chvíli stanou diváky. Dívky se stanou Šárkou, každá sama za sebe. Šárka je v prostorách hradu, chráněna před nebezpečím, ale Hodka (učitel reaguje na proběhnuvší živé obrazy, může znova připomenout, co v oněch obrazech Hodka se Šárkou dělaly) je mimo hrad. Šárka čeká na její návrat. Šárka vždy, když pustím hudbu, opustí ochranu hradu a vyjde před bránu, vyhlíží Hodku. Nemůže se však zdržet dlouho, je to nebezpečné. Jakmile hudbu vypnu, Šárka se musí vrátit za bránu. Bylo by dobré, ve chvíli, kdy budete před hradem, zavřít oči. Je noc, venku je tma, jen na hradě planou louče, mimo hradby nedosvítí. Zkuste si představit, že jste opravdu v lese před hradem (je možno atmosféru navodit zatemněním).
Průběh činnosti: Učitel dívkám určí prostor hradu, bránu a prostor před branou. Učitel navozuje atmosféru, např.: „Už je večer, na hradě se chystá večeře, ale Hodka s dívkami nepřijíždí“. Učitel pustí úvodní téma, poté dívky mohou opustit na chvíli hrad a vyhlížet kamarádku. V této chvíli učitel nemluví, ale potichu zní úvodní téma básně. Po chvíli se hudba ztlumí až ztichne – Šárka se vrací do bezpečí hradu. Učitel popisuje: „Už je noc, lesy jsou nebezpečné, všude číhá nebezpečí a Hodka stále nepřijíždí…“ atd. Činnost učitel zakončí slovy: „Je ráno. Přijíždí dívky, vypadají zničeně a sklesle hlásí, že mnoho jich výpravu nepřežilo, mezi nimi Hodka“.
Reflexe: Šárky si sednou do kruhu a každá může vyslovit vzkaz mrtvé Hodce.
Učitel: Co v té chvíli asi prožívali muži, kteří Hodku a další dívky zabili? Nevíme, ale Šárce se o jejich večeru po vítězné bitvě zdá. Chlapci teď utvoří živý obraz z Vyšehradu po vyhrané bitvě, jak si ho Šárka ve svém snu představuje. Ale neutvoří ho sami, vždyť je to sen Šárky, ne skutečnost. Šárky beze slova naaranžují chlapce do správného obrazu. Šárky se nesmí mezi sebou domlouvat, vše je v naprosté tichosti. Až budou Šárky spokojené, sednou si na stranu jako diváci. Jakmile pustím hudbu, chlapci obraz rozehrají, jakmile hudbu vypnu, zůstanou ve štronzu. Hra bude pantomimická.
Průběh činnosti: Chlapci jsou dívkami naaranžováni do živého obrazu, který na učitelův pokyn krátce rozehrají. Pantomima je určitou ochranou před přehráváním a švejkováním, napodobováním opileckých výkřiků atd. Během rozehrání zní opět úvodní téma básně, tentokrát ve správné dynamice.
Reflexe: Jak bylo Šárce následující ráno? Víme o ní něco nového? Chtěli byste změnit její vlastnosti, jak jste je definovali původně? Můžete slova na tabuli případně měnit a to kdykoli během lekce.
Vlasta – učitel v roli
Učitel: Jsme v hlavní síni Děvína. Tato židle je určena pouze Vlastě. Až na ní usednu, budu Vlastou. Ostatní dívky jsou věrnými družkami Vlasty, což ovšem neznamená, že nemohou mít svůj názor. Avšak Vlastino rozhodnutí je konečné. Která z dívek je Šárkou, sedne si vedle Vlasty. Ostatní dívky se rozsadí do půlkruhu čelem k Vlastě. Chlapci mohou být diváky nebo mohou stát za některou z dívek a být jejím vnitřním hlasem. Buď jejím svědomím, nebo naopak ďáblovým našeptávačem. Ať tak či onak, budou jí našeptávat argumenty, jen ona však rozhodne, co řekne nahlas. Našeptávání ostatní neslyší.
Průběh činnosti: Učitel požádá jednoho chlapce o technickou pomoc – na pokyn učitele pustí či vypne hudbu. Před Vlastinu židli učitel pohodí rekvizity - kousek provazu, džbán a roh. Učitel v roli – usedne na židli: „Už toho mám vážně dost! Přemysl si zaslouží tvrdou odplatu! Jeho nejmilejší mladý přítel, moudrý Ctirad, pojede brzy nedalekým lesem rovnat jakousi hádku mezi pány blízkých vojvodství. Prý je nepřemožitelný. Prý jeho zbroj je od samotného Truta! Avšak já mám plán! (učitel se odmlčí, na chvíli se ozve tichá hudba - téma příjezdu Ctirada)
Vymyslíme novou lest.
Až pojede na svou pěst
rovnat malichernou hádku
sebere se dívek šest
(učitel ukáže na šest dívek)
a u cesty v lesním chládku
Šárku – která bez řečí
je z nás ze všech nejhezčí -
posadíte. Vedle v stínu
přichystáte medovinu.
(učitel ukáže na džbán)
A též trubku! Po tom činu
ztratíte se do jedné.
Ctirad přijde, pohlédne
pod strom do myšlenek zábran.
A tam dívka! Nad ní havran,
(učitel se zvedne a jde k Šárce)
posel smrti křídla zvedá.
Ach Ctirade, běda, běda!
Panna svázána je houžví.
(Učitel Šárce přes ruce přehodí kousek provazu)
Pláče. Co se stalo? Kdož ví!
„Pane, já jsem z Okořína,
(učitel poukazuje na Šárku a mluví jejím jménem)
dcera tamějšího pána.
Musím trpět připoutána,
neboť odmítla jsem zpříma
jet na Děvín s hordou dívčí.
Když slyšely po jehličí
tvého koně cválat zdáli,
na útěk se všechny daly.“
Zbavena pout od Ctirada
(učitel snímá pouta)
Šárka potom s pláčem žádá:
„Dej si se mnou medovinu
Ať si trochu odpočinu.“
Snad přisedne Ctirad k panně
(učitel se vrátí na židli)
a s družinou počne z báně
medovinu popíjet.
Kéž by trubku ke rtům zved!
Dřív než trubku odloží,
dřív než sáhne po noži,
všechny jako supi z výše
na něho i tovaryše
vrhněte se!
Ctirada pak pro výstrahu
k Vyšehradu, k jeho prahu
dovlečte a v kolo vpleťte
krutou smrtí ránu vraťte!
Poznámka: Úryvek z: DALIMILA. Kronika tak řečeného Dalimila. Praha: Paseka, 2005, tučně vytištěná slova jsou pozměněna pro účel lekce.
Slyšely jste mne, mé dívky? Souhlasíte s plánem mým?“
Nyní je čas na diskusi v rolích. Dívky mohou s Vlastou souhlasit, mohou odporovat, vznášet dotazy a námitky. Chlapci – našeptávači – jsou zárukou protiargumentů. Učitel má však velmi autoritativní roli – Vlasta je vládkyní Děvína. Pokud by se stalo, že se dívky většinově usnesou na tom, že nevinného Ctirada (nikdo neví, kdo Hodku zabil) nepopraví, učitel autoritou Vlasty rozhodne. Učitel v roli také případně odůvodní Šárčinu lest – Ctirad je nepřemožitelný, dokud dobrovolně neodloží kouzelnou Trutovu zbroj. Pokud přijde otázka na důvod Ctiradova zabití, je jím pomsta Přemyslovi a mužům všeobecně, Ctiradova vina je nepřímá, nikdo neví, zda se Ctirad na vraždách dívek podílel.
Reflexe: Jak se dívky během „diskuse“ cítily? Zvládly proti Vlastě vystoupit? Považujete výsledek „diskuse“ za správný? Jaká je Šárka?
Setkání Ctirada a Šárky
Učitel: Nyní si poslechneme znovu téma symfonické básně Bedřicha Smetany příjezd Ctirada. Ale poslechneme si, co se stalo dál. Opravdu se splnil plán Vlasty? Nechal se Ctirad zlákat do pasti? Uvěřil Šárce její historku? Odvázal ji?
Průběh činnosti: Žáci poslouchají úryvek symfonické básně – příjezd Ctirada, nářek Šárky, milostný duet Šárky a Ctirada. Poté se k němu vyjádří.
Učitel: Nyní zkusíme přehrát chvíli po setkání. Zde je přivázaná Šárka (ukáže imaginární Šárku), zde proti ní sedí Ctirad (ukáže imaginárního Ctirada). Vy jste nyní vnitřními hlasy těchto dvou postav. Kdo jste vnitřním hlasem Ctirada (dívka či chlapec), sedněte si za něj, ať vidíte na Šárku. Kdo jste vnitřním hlasem Šárky (dívka i chlapec), sedněte si za ní. Já znova pustím část skladby, která je jejich duetem, rozhovorem. Pustím ji potichu. Vy během ní můžete vyřknout každý jednu větu, střídavě vnitřní hlas Šárky a Ctirada. Ctirad začíná. Aby se vnitřní hlasy nepřekřikovaly, každá skupina bude mít u sebe větvičku stromu, u kterého je Šárka přivázána. Kdo drží větvičku, mluví.
Průběh činnosti: Potichu zní milostný duet Šárky a Ctirada. Děti si předávají větvičky a střídavě pronášejí myšlenky obou postav.
Reflexe: Co cítil Ctirad k Šárce, co cítila Šárka? Chcete na tabuli s vlastnostmi Šárky něco připsat?
Ctiradova družina
Učitel: Na tomto místě ovšem není jen Šárka a Ctirad, je tu také Ctiradova družina. Jsou to mladíci či muži, které si Ctirad vybral za svůj doprovod. Nejedou do boje, jedou k urovnání jakéhosi sporu. Dělají ochranku Ctiradovi při cestě lesem, protože v této době zde není bezpečno. Vraťme se nyní v čase do doby, kdy se druhové Ctirada loučili se svými rodinami či přáteli, aby se vydali se Ctiradem na cestu. Rozdělte se do skupin po 3-4. Každá předvede krátkou etudu na toto téma. Není třeba, aby etuda měla pointu. Spíše by z ní diváci měli onoho muže či mladíka lépe poznat. Etuda začne živým obrazem a skončí štronzem.
Průběh činnosti: Po krátké přípravě jdou skupiny do kruhu. Vždy jedna skupina hraje, ostatní se dívají. Jakmile první skupina končí ve štronzu, zároveň druhá skupina začíná. Smyslem činnosti je poznatek, že Ctiradova družina se skládá z lidí s určitými vlastnostmi a minulostí. V minulých etudách děti poznaly vlastnosti a minulost dívek Vlastiny družiny. O to složitější je Šárčina volba.
Učitel: Nyní vám pustím pokračování příběhu. Ctirad Šárku opravdu odvázal a on i jeho družina oslavili osvobození Šárky pitím medoviny. Jak oslava dopadla, si poslechněte.
Průběh činnosti: Žáci poslouchají téma pitky a k usnutí.
Dívka s rohem – rozhodnutí
Učitel: Vrátíme se k obrazu Šárky s rohem. Co nyní o Šárce víme?
Průběh činnosti – reflexe: Žáci reflektují své poznatky o Šárce
Učitel: Kdo chce být na chvíli Šárkou? Šárka si sedne sem. V ruce má roh a neví, zda zatroubit. Ctirad (imaginární) spí opodál, svojí nepřemožitelnou zbroj, prý dar bájného Truta, odložil. Pokud Šárka zatroubí, zavolá tím družky, které Ctirada a jeho družinu lehce pobijí. Ctirada samotného čeká dlouhá a krutá smrt vpletením do kola. Pokud však místo svolání družek vzbudí Ctirada a umožní mu obléci si zbroj a bránit se, nejspíše Ctirad pobije Šárčiny družky. Jiné řešení situace zřejmě nemá. Šárčiny družky čekají na pokyn. Vy ostatní jste Šárčiny myšlenky, andělé a ďáblové. Andělé jdou na tuto stranu, ďáblové na druhou. Vždy, když pustím tento úryvek hudby (úryvek milostného duetu), ozvou se andělé. Na tento úryvek (úvodní téma básně), ozvou se ďáblové.
Průběh činnosti: Učitel pouští střídavě oba úryvky v patřičné dynamice (aby bylo slyšet děti). Děti našeptávají Šárce. Na postavě Šárky se mohou děti vystřídat.
Učitel: Nyní si představte osu názorů (namaluje na zem pomyslnou osu). Na tomto konci je Šárčino naprosté přesvědčení, že má družky přivolat a Ctiradovu družinu nechat pobít. Na druhém konci je Šárčino naprosté přesvědčení, že má Ctirada vzbudit a způsobit zřejmou smrt družek. Uprostřed je nerozhodnost, Šárka se nemůže přiklonit k žádné možnosti. Vy si můžete stoupnou na jakýkoli bod na této ose.
Průběh činnosti: Děti si stoupnou na osu po celé její délce dle svého uvážení.
Učitel: Je čas, Šárčiny družky jsou netrpělivé. Šárka se musí definitivně rozhodnout. Budu počítat do pěti. Na slovo pět musíte stát na jednom konci osy. Jedna…
Reflexe: Jak jste se cítili? Bylo těžké se rozhodnout? Má někdo pocit, že existuje i jiné řešení?
Závěr symfonické básně
Učitel: Nyní vám pustím závěr příběhu tak, jak ho napsal Smetana. V tomto závěru se drží nejstaršího známého pramene pověsti, Dalimilovy kroniky. Ale musím podotknout, že existuje mnoho verzí této pověsti s jiným koncem.
Průběh činnosti: Učitel pustí skladbu od tématu pitky do konce.
Reflexe: Žáci rozebírají závěr příběhu, jak ho pochopili ze skladby. Učitel upozorní na téma „svědomí“, aniž by ho tak nazval. Žáci se zamýšlí nad tím, co téma vypovídá. Učitel závěr příběhu nedefinuje, nechá ho v podobě, kterou vyvodili žáci z poslechu hudby a předchozích zkušeností. Přesto je zřejmé, že v hrubých rysech se závěr bude shodovat.
Zpráva
Učitel: Zpráva o lsti Šárky a o popravě Ctirada a jeho družiny se roznesla po kraji. Rozdělte se na skupiny poslů. Každá skupina sepíše a přednese zprávu někomu jinému. Abyste o člověku, jemuž přinášíte zprávu, věděli více, dostanete k nahlédnutí útržek básně Julia Zeyera Vyšehrad. Zeyer podává pověst trochu jinak, než Smetana, ale to naší práci nevadí. Báseň vám má pouze podat jeden z možných obrazů vaší postavy. Nikdo už dnes neví, jaká doopravdy byla.
Průběh činnosti: Děti se rozdělí do čtyř skupin. Každá skupina se stane poslem zprávy pro jinou osobu – pro knížete Přemysla, pro Vlastu, pro otce Ctirada (kmeta Dobroděje), pro družku Šárky (která ve chvíli události byla na Děvíně). První tři skupiny dostanou k prostudování část básně Julia Zeyera Vyšehrad, která popisuje danou postavu (1. skupina část básně Libuše, 2. skupina část básně Vlasta, 3. skupina úvodní část básně Ctirad), čtvrtá skupina vychází ze živých obrazů v úvodu lekce. Jakmile budou skupiny hotové, učitel vybere zájemce o role Přemysla, Vlasty, Dobroděje a družky Šárky. Nesmí být ze skupin, které jim připravily poselství. Skupiny poselství přečtou.
Reflexe: Každá postava si stoupne do jednoho rohu místnosti. Ostatní děti se mohou postavit kamkoli do místnosti a dát svým postojem najevo vztah k těmto postavám.
Soud
Učitel: Z poslechu Smetanovy symfonické básně není úplně zřejmé, co se s Šárkou stalo. My si nyní příběh dotvoříme po svém. Muži se rozhodli Ctirada pomstít a vyplenili Děvín. Šárka klečí před Přemyslem. Probíhá nad ní soud. Přemysl rozhoduje o její popravě. Ovšem soud má být spravedlivý. Budou zde obhájci i žalobci. Rozdělte se na dvě skupiny. Obhájci i žalobci vynesou pouze závěrečnou řeč, nebudou už nikoho vyslýchat (vše bylo u soudu již řečeno). Ve své řeči mohou, chtějí-li, pustit i některý úryvek Smetanovy básně jako důkaz, například o citech či úmyslech některé postavy. Takový hudební důkaz je velmi ceněný, Přemysl jej považuje za hodnověrný.
Průběh činnosti: Po přípravě obou skupin (jednotlivá témata jim jsou k dispozici na počítači) se učitel v roli stává Přemyslem. Šárka je imaginární. Obě skupiny přednesou svoji závěrečnou řeč. Lekce končí před vynesením soudu.
[1] Šárka (Má vlast). In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001-, 2012-12-26 [cit. 2012-12-28]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0%C3%A1rka_(M%C3%A1_vlast)
[2] VRCHLICKÝ, J. Šárka. il. Karel Svolinský. Albatros. Praha, 1973.
Prof. Eva Machková
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ-Neužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 4.0 Mezinárodní License.