- Pátá třída

Hans Krása - dětská opera Brundibár

Jana Pajkrtová

Charakteristika skupiny:

Škola: ZŠ Praha 2, Londýnská 34
Třída: 5. A
Třídní učitelka: Mgr. Eliška Polívková
Počet žáků: 20
Věk žáků: 11–12 let
Protože jsem v současné době na rodičovské dovolené, vybrala jsem si pro realizaci diplomového úkolu třídu z mé domovské ZŠ, kde jsem jako pedagog několik let působila. Diplomový úkol jsem realizovala ve třídě, která má zkušenosti s DV a kde jsem již několik lekcí DV realizovala. Žáky znám pouze z těchto zrealizovaných lekcí.

Cíle v rovině dramatické:

žák rozvíjí svou tvořivost a fantazii;
žák se orientuje v prostoru;
žák dokáže pomocí hry v roli vyjádřit emoce a charakter postavy;
žák si osvojuje některé metody a techniky dramatické výchovy;
žák se prostřednictvím rolové hry dostane do situací, ve kterých se ocitají postavy příběhu opery Brundibár, a na tyto situace reaguje;
žák na základě svých zkušeností hledá nová řešení.

Cíle v rovině hudební:

žák se seznámí s osobou hudebního skladatele Hanse Krásy a jeho dílem Brundibár;
žák se seznámí s žánrem dětské opery;
žák se seznámí s meziválečnou tvorbou českých skladatelů.

Cíle v rovině morální a etické:

žák si uvědomí potřebu a nutnost bojovat proti zlu a nenávisti;
žák si uvědomí, že i v situacích, které se na první pohled jeví jako beznadějné, by se člověk neměl vzdávat myšlenky na naději a víru; budoucnost totiž mnohdy může přinést překvapivě dobré řešení situace.

Cíle v rovině sociální:

žák se učí rozhodovat;
žák se učí prezentovat a obhajovat své nápady;
žák se učí spolupracovat s ostatními;
žák si uvědomí složitost lidského chování, mezilidských vztahů.

Cíle v rovině osobnostní:

žák interpretuje své myšlenky;
žák rozvíjí schopnost vcítit se do situace;
žák si uvědomuje nastalé situace z příběhu, reflektuje chování postav a své chování v podobných situacích;
žák vyvozuje důsledky svého chování.

Mezipředmětové vztahy:

estetická výchova (hudební a výtvarná), dramatická výchova, člověk a jeho svět, umění a kultura.

Námět, téma:

námět – životní příběh skladatele Hanse Krásy a jeho dětská opera Brundibár.
téma – boj proti zlu a nenávisti, nevzdání se naděje a víry v dobro.

Časový rozvrh:

časový plán projektu je 6 vyučovacích hodin;
projekt je rozvržen do jednoho vyučovacího dne.

Pomůcky:

nahrávka vybraných melodií z opery Brundibár, fixy, archy papíru, lepící papírky, texty pro skupiny, kostýmní znak Aninky, kostýmní znak Pepíčka, kostýmní znak Brundibára, kostýmní znak Hanse Krásy, čepice (bekovka) na peníze, motivační obrázky spojené s II. světovou válkou, kůrka chleba, Davidova hvězda a další.

Scénář

NAVOZENÍ ATMOSFÉRY – pohyb po prostoru:

Popis činnosti: Žáci se pohybují po prostoru, vnímají prostor kolem sebe, svou pozici v prostoru. Nejprve se pohybují po prostoru v roli dětí v současném městě a navzájem se zdraví. Při ŠTRONZO se zastaví, vyučující zadá změnu – děti se pohybují ve městě v čase II. světové války. Nakonec vyučující zadá změnu rolí – role židovských dětí před transportem do koncentračního tábora v Terezíně.
Reflexe činnosti: Žáci stáli rozmístěni po prostoru. Zadala jsem jim pokyny: „Teď jste děti, které se pohybují spontánně po Praze, třeba jdete do školy, do kina apod. Hlídejte si prostor, nikdo nebude do druhých narážet a omezovat je.“ Žáci se začali pohybovat po prostoru, začali se zdravit a vítat, v jejich projevu se odrážela bezstarostnost dětí. Po chvíli jsem zavelela „štronzo“ a změnila zadání: „Teď se přesuneme v čase, do Prahy, do období II. světové války. Stále jste v roli dětí, které se pohybují po městě.“ Žáci se začali pohybovat po prostoru se strachem. Jeden z žáků zvolal: „Nálet!!!“ Ostatní žáci na toto zvolání zareagovali schováním se pod lavice a hlasitým projevem strachu z imaginárního náletu. Po chvíli jsem opět zavelela „štronzo“ a změnila opět zadání: „Jste stále v době II. světové války, ale tentokrát jste židovské děti, které čekají na transport do koncentračního tábora v Terezíně.“ Žáci se spontánně rozdělili do skupin. Některé skupinky se schovaly pod lavice, jiné zůstaly v prostoru. Ve třídě bylo relativně ticho. Spontánně jsem zareagovala na tuto situaci a začala jsem postupně obcházet všechny skupinky žáků. Poté, co jsem se žáků v jednotlivých skupinách dotkla, sdělili ostatním, kde se právě nachází a jaké mají pocity. Skupinky odpovídaly velmi podobně, např. že se děti schovaly na nádraží mezi kufry a doufají, že je Němci nenajdou, že zůstaly doma apod. Jedna skupinka reagovala pro mě velmi překvapivě. Děti se nebály a těšily se do Terezína s vidinou nových zážitků a vidinou shledání se se svými rodiči. Protože se mi tato reakce zdála velmi pozitivní a zajímavá, ale nebyla jsem si v té chvíli jista, zda všichni žáci slyšeli toto tvrzení, poprosila jsem danou skupinu o zopakování jejího vyjádření.

CO VÍME O II. SVĚTOVÉ VÁLCE – komunitní kruh, myšlenková mapa:

Popis činnosti: Žáci sedí v komunitním kruhu a vypravují, co vše vědí a znají o II. světové válce. Poté vyučující předkládá připravené předměty a žáci sdělují asociace, které se jim v souvislosti s těmito předměty vybavují, a píší je na připravený arch papíru.
Pomůcky: obrázky koncentračního tábora Terezín, čepice, kůrka chleba, Davidova hvězda, fotografie Hanse Krásy, fotografie terezínských dětí z představení Brundibár, plakát na představení Brundibár a další.
Reflexe činnosti: Žáci si sesedli do komunitního kruhu. Zadala jsem otázku: „Co si představíte, když vyslovím II. světová válka?“ Žáci začali sdělovat své asociace, které psali na připravený arch papíru: např. HITLER, STRACH, HOLOCAUST apod. Objevila se mezi nimi i slova RODINA a NADĚJE. Když žáci dopsali své asociace, vzala jsem červenou fixu a zakroužkovala právě tato dvě slova. Požádala jsem žáky o sdělení, z jakého důvodu si myslí, proč jsem právě tato slova označila. Vesměs všichni odpověděli, že „je to přeci důležité mít rodinu; mít naději, že se mně smrt vyhne...“. Jedna žákyně odpověděla: „To je to dobro mezi zlem.“ Na toto sdělení jsem reagovala, že opravdu tato dvě slova na naší myšlenkové mapě působí jako dvě „zářící malé hvězdy“ mezi ostatními slovy označujícími strach, hrůzu a utrpení a že právě tato zdánlivě obyčejná, prostá slova pomáhala všem lidem a dávala jim nesmírnou sílu přežít tuto strašlivou dobu. Poté jsem žákům ukazovala připravené obrázky a předměty. Velice je zaujala Davidova hvězda na obrázku, kde byly ještě patrné zbytky nití od našití na oděv. Vysvětlili jsme si význam nápisu ARBEIT MACHT FREI na vstupní bráně mnoha nacistických koncentračních táborů. Nad obrázkem terezínských dětí z ghetta se žáci podivili nad minimálním věkovým rozdílem mezi nimi a dětmi z ghetta. Z jejich komentářů „jé, takhle malí, týjo, co to mají na sobě, ty jsou ještě mladší než my, jo?“ bylo patrné, že si žáci uvědomili, že válka a všechna ta „napsaná slova z myšlenkové mapy“ velmi zasahovala i do života stejně starých dětí, jako jsou oni. Tato situace mi napomohla k lepšímu vžití žáku do problematiky II. světové války a procítěnějšímu vžití do nadcházejících aktivit. Při ukázce kůrky chleba žáci si hned asociovali hlad a bídu. U fotografie Hanse Krásy, terezínských dětí z představení Brundibár a plakátu na toto představení žáci jen konstatovali: „Nějaký pán, děti z divadla, plakát.“ Všechny tyto tři obrázky jsem vystavila na tabuli se slovním vysvětlením: „Obrázky tady vystavím a třeba se nám přiblíží a vyjasní v dalších aktivitách.“

OBYVATELÉ PRAHY ZA II. SVĚTOVÉ VÁLKY – kolektivní živý obraz, kolektivní rámcově připravená improvizace

Popis činnosti: Žáci si zvolí roli obyvatele Prahy v době II. světové války (např. úředník, student, domovník, lékař, švadlena, majitelka obchodu, holčička, ...). Poté se jeden po druhém postaví v typické pozici zvolené postavy do prostoru tak, aby vytvořili kolektivní živý obraz, a sdělí ostatním, jakou postavu vyjádřili, čeho se jejich postava bojí, obává, z čeho má strach: „Já jsem ... a obávám se ...“ Poté co všichni žáci vytvoří živý obraz, ho ve stejném pořadí, ve kterém obraz tvořili, opouštějí se slovy: „Byl jsem ... a obával jsem se ...“
Vyučující vstupuje do živého obrazu v roli hudebního skladatele Hanse Krásy.
Reflexe činnosti: Žákům jsem zadala úkol: „Teď se z vás stanou obyvatelé Prahy v době II. světové války. Před chvílí jsme si řekli a zapsali v myšlenkové mapě, co znamenala válka pro obyvatele, čeho se obávali, jak se jim asi žilo. Vaším úkolem bude vybrat si jednoho obyvatele žijícího ve válce se svými starostmi, obavami a rozmyslet si jeho typický postoj – například domovník.“ (Tento postoj jsem jim hned předvedla a řekla jsem: „Jsem domovník a obávám se, že mi do domu vtrhne gestapo a najdou utajované rádio a zastřelí mě.“) „Postupně vytvoříme kolektivní živý obraz. Až budeme všichni součástí živého obrazu, budeme jeden po druhém tento živý obraz opouštět se slovy: »Byl jsem domovník a obával jsem se, že mně do domu vtrhne gestapo a najdou utajované rádio a zastřelí mě.« a v pořadí, ve kterém jsme tento obraz tvořili. Kladnou odpovědí na otázku: „Rozumíte mi?“ jsem se ujistila, že všichni vědí, co mají dělat. Poté jsem vytvořila postoj Hanse Krásy se slovy: „Jsem hudební skladatel Hans Krása a bojím se o svůj život, protože jsem židovského původu.“ Žáci se ke mně začali přidávat a jeden po druhém vytvářeli postoje jimi zvolených lidí (voják, dítě, maminka, gestapo, Hitler, popravčí, ...). Některé profese se opakovaly (voják, popravčí, maminka). Velice mě překvapilo, že postava Hitlera a gestapa se objevila pouze jednou, přestože právě vymýšlení postav a zvolení obavy činilo žákům největší problém. Tuto skutečnost přisuzuji dosavadnímu malému vhledu do situace a sžití se s problematikou války. Po vytvoření kolektivního obrazu měli žáci problémy s dodržením pořadí opuštění obrazu, nicméně nijak jsem nezasahovala.

Vyučující: „Pojďme se seznámit hudebním skladatelem Hansem Krásou a jeho operou Brundibár.“

SUDIČKY HANSE KRÁSY – učitelka a žáci v roli sudiček – samostatné rozhodování, rolová hra

Vyučující v roli sudičky: „Jaký dar dáme do života malému Hansovi, který jehož rodiče jsou Židé, jako malý s nimi bude žít v Praze, stane se hudebním skladatelem, čekají ho dvě světové války...?“
Popis činnosti**:** Vyučující v roli sudičky se ptá ostatních sudiček, jaký dar darují malému Hansovi do života. Žáci svůj dar napíší na lepící papírek. Jeden po druhém řeknou, co napsali a proč, a svůj papírek nalepí na připravený arch.
Pomůcky**:** fixy, arch papíru, lepící papírky.
Reflexe činnosti**:** Žákům jsem vysvětlila danou aktivitu, ti se rozmístili po prostoru a na lepící papírky napsali své „životní dary“, které chtějí věnovat Hansu Krásovi do života. Když byli všichni hotovi, sedli jsme si společně kolem připraveného archu a žáci jeden po druhém začali lepit své lístečky. Každý žák řekl ostatním, co napsal. Na papírcích se objevovala slovní spojení nebo věty: ať skládáš dobré písně, blonďaté vlasy a modré oči, hudební sluch, šťastný život ad.

HANS KRÁSA – rozehrané živé obrazy, divadelní kolotoč, připravená improvizace ve skupinách

Popis činnosti: Žáci se rozdělí do pěti skupin. Každá skupina dostane lístek, přečte si jej a připraví si živý obraz. Podle daného pořadí každá skupina nejprve přečte svůj text a poté rozehraje svůj připravený živý obraz.
1. skupina: Hans Krása (pův. jménem Johann Karl Krása) se narodil v Praze 30. listopadu 1899 židovským rodičům. Rodina patřila díky lukrativnímu zaměstnání otce mezi vyšší společenskou třídu.
2. skupina: Hans byl mimořádně hudebně nadaný. Již od dětství komponoval, v mládí studoval skladbu v Praze, později v Berlíně.
3. skupina: V roce 1938 zkomponoval dětskou operu Brundibár, jejíž libreto napsal Hansův přítel spisovatel Adolf Hoffmeister.
4. skupina: 10. srpna roku 1942 byl Hans Krása deportován do koncentračního tábora v Terezíně, kde se ihned zapojil do kulturního života ghetta. Staral se o děti, se kterými secvičil svou již zkomponovanou operu Brundibár.
5. skupina: 16. října 1944 byl Hans Krása deportován z Terezína do Osvětimi, kde ihned po příjezdu spolu s ostatními muži umírá.
Pomůcky**:** texty pro skupiny, kostýmní znak Hanse Krásy – klobouk.
Reflexe činnosti**:** Žáky jsem vyzvala, aby si utvořili pět skupin. Každé skupince jsem předala lísteček s daným textem. Poté jsem řekla, že podle daného textu si každá skupina vytvoří rozehraný živý obraz. Po vysvětlení úkolu začala velká přestávka trvající 20 minut. Žáci během této doby si měli živý obraz připravit a vyzkoušet. Po přestávce jednotlivé skupiny předvedly své rozehrané obrazy. Tím, že žáci na aktivitě pracovali i o přestávce, nebylo potřeba zvláštního vrácení zpět do děje. Žáci sami se naladili na pokračování projektu. Všechny skupiny si zvolily strategii jednoho vypravěče, který nejprve text přečetl. Poté ostatní žáci ze skupiny vytvořili a rozehráli živý obraz daného textu.
- 1. skupina ztvárnila jeden obyčejný den v rodině Krásových, kdy malý Hans ležel v postýlce, otec se při odchodu do zaměstnání loučil s manželkou a spolu si naplánovali večerní společenskou událost – koncert.
- 2. skupina ztvárnila výuku Hanse Krásy na hudební nástroj. Žákyně v roli Hanse použila svou zobcovou flétnu, na kterou v průběhu připravené improvizace hrála. Tato skupina nevědomky ztvárněním svého zadání přesáhla do zadání následující skupiny – zkomponování opery.
- 3. skupina ztvárnila domluvu mezi Hansem Krásou a Adolfem Hoffmeistrem na napsaní libreta k opeře.
- 4. skupina ztvárnila secvičování Brundibára dětmi. Zde skupina vytvořila moment, kdy jedno dítě během zkoušky zemře.
- 5. skupina ztvárnila odpor Hanse Krásy při deportaci do Osvětimi.

Vyučující: „Jak už jsme se dozvěděli, 10. srpna 1942 byl Hans Krása pro svůj židovský původ deportován do koncentračního tábora v Terezíně. V terezínském ghettu se stal předsedou kulturní organizace. Protože děti z ghetta nesměly být vzdělávány, jedinou možností jejich rozvoje byl nácvik divadla. Hans Krása této skutečnosti využil a secvičil s dětmi operu Brundibár. Nácvik byl velmi zdlouhavý díky transportům do vyhlazovacích táborů, do kterých byly zařazovány i děti, které právě tuto operu nacvičovaly. Ta měla nakonec premiéru 23. září 1943.“

Reflexe činnosti: Tento text jsem ještě doplnila připomenutím obrazu 4. skupiny z předešlé aktivity, kdy žáci nevědomky předvedli, jaké problémy doprovázely nácvik opery. Žáci na to reagovali: „Fakt jo? To je hustý!!“

Vyučující: „Pojďme si příběh dětské opery Brundibár přiblížit.“

OPERA BRUNDIBÁR

POSLECH ÚVODNÍHO OBRAZU PRVNÍHO JEDNÁNÍ OPERY BRUNDIBÁR

Popis činnosti: Vyučující přehraje připravenou hudební ukázku z internetového serveru Youtube: Brundibár – Terezínská štafeta

https://www.youtube.com/watch?v=7g5RzHz1eDs ( 0:00–2:58)

Sbor: _Tohle je malý Pepíček, dávno mu zemřel tatíček[1]. Za ruku vede Aninku, mají nemocnou maminku._

Pepíček: Já se jmenuju Pepíček, na vojnu šel můj tatíček. Za ruku vedu Aninku,

Aninka, Pepíček: máme nemocnou maminku.

Pepíček: Přišel pan doktor s brejlema,

Aninka: se studenýma ušima,

Pepíček: used si vedle maminky

Aninka: a v ruce držel hodinky.

Aninka, Pepíček: Za chvíli vstal a povídá, co bude dál se uhlídá. Teďka jen spěte maličko, děti vám dojdou pro mlíčko.

Aninka, Pepíček: Maminka spinká maličko a děti jí jdou pro mlíčko.

Sbor: Maminka spinká maličko a děti jí jdou pro mlíčko.

Aninka, Pepíček: _Maminka spinká maličko a my jí jdeme pro mlíčko.[2]_

Vyučující: „Co jsme se dozvěděli z této ukázky?“

Popis činnosti: Žáci říkají, co se dozvěděli z poslechu úvodních melodií opery.

Vyučující ukáže kostýmní znak Aninky a Pepíčka – klobouk a čepice (bekovka).

Reflexe činnosti: Žáci moc nerozuměli textu úvodní melodie opery, a proto jsem jim text ještě jednou přečetla.

Vyučující: „Aninka a Pepíček vědí, že maminku může uzdravit pouze mléko. Na to ale potřebují peníze, které nemají. I přesto se rozhodnou jít k mlékaři.“

ANINKA A PEPÍČEK JDOU PRO MLÉKO K MLÉKAŘI[3] – hra v roli, rámcově připravená improvizace ve skupinách, rozehrání živého obrazu, tajná instrukce:

Popis činnosti: Jeden vybraný žák od vyučující tajně dostane roli policisty s touto instrukcí[4]: Policista důrazně pokárá Aninku a Pepíčka, řekne jim, že bez peněz nic nedostanou, a vykáže je pryč. Ostatní žáci se rozdělí do skupinek po třech. Skupinky mají za úkol ztvárnit situaci, kdy Aninka s Pepíčkem prosí mlékaře o mléko. Žáci v roli mlékaře dostanou tajnou instrukci od vyučující: Víme, že mlékař jim mléko bez peněz nechce dát a nedá.

Skupina vytvoří připravený živý obraz, který na zvukový signál (úder do trianglu) rozehraje. V tomto scénáři všechny skupiny představí své živé obrazy. U poslední skupinky vyučující tajně vyzve žáka v roli policisty, aby do situace zasáhl dle potají zadané instrukce.

Pomůcky: tajná instrukce pro policistu, triangl.
Reflexe činnosti: Žáci se rozdělili do trojic a jedné čtveřice. Vybraného žáka jsem si vzala stranou a požádala ho, ať vyčká na dané instrukce u dveří. Ostatní žáky jsem vyzvala, aby se rozdělili do rolí mlékaře, Aninky a Pepíčka. Žákům v roli mlékaře jsem zadala tajnou instrukci: „Jste mlékař, Aninka a Pepíček k vám přijdou prosit pro mléko. Vy jim ovšem mléko nechcete dát a také jim ho nedáte. Ať si děti prosí jak chtějí, vy nesmíte ustoupit.“ Žákům v roli Aninky a Pepíčka jsem připomněla, v jaké jsou situaci, že mléko potřebují pro maminku. Vybranému žákovi jsem vysvětlila tajnou instrukci pro policistu a domluvili jsme se na tajný pokyn, po kterém zasáhne do rozehrané situace poslední skupiny. Skupiny měly malou chvíli na rozmyšlení živého obrazu (cca 1 minuta) tak, aby si nestačily připravit dialogy. Pořadí skupin jsem korigovala já. Na zvukový signál vyzvaná skupina rozehrála svůj živý obraz. V tomto scénáři předvedly všechny skupiny své živé obrazy. Vybrala jsem si skupinu velmi šikovných děvčat, neboť jsem předpokládala, že právě tyto vybrané dívky budou dobře reagovat na nečekaný vstup žáka v roli policisty. Tato skupina rozehrála svůj obraz jako poslední. Když dialog v rozehraném obraze začal ztrácet na intenzitě, dala jsem kývnutím pokyn žákovi roli policisty a ten vstoupil do rozehraného živého obrazu. Nejprve se dívky zarazily, ale téměř okamžitě začaly na žáka reagovat v rámci své role. Dívka v roli mlékaře se spontánně přidala k žákovi v roli policisty a společnými argumenty vyhnali Aninku a Pepíčka pryč. Zpočátku jsem se obávala reakce skupiny na nečekaný vpád policisty, ale dívky se bravurně udržely ve své roli a tento živý obraz působil velice profesionálně.

Vyučující: „Aninka a Pepíček jsou v zoufalé situaci. Mléko nemají a ještě jsou vyhnáni policistou, když tu najednou uvidí flašinetáře Brundibára...“

FLAŠINETÁŘ BRUNDIBÁR[[5]](#_ftn5) – učitelka v roli Brundibára, žáci v roli obyvatel městečka, samostatná připravená improvizace pro diváka,

Popis činnosti: Vyučující v roli Brundibára pronáší monolog, ve kterém se představuje žákům. Představuje Brundibárovu povahu, jeho sebevědomí a jistotu, že on je jediným umělcem široko daleko a nechce do svého teritoria jiného umělce pustit. Vyučující motivuje žáky, aby jí v roli kolemjdoucích vhazovali do čepice peníze. Točí klikou od flašinetu a zpívá Brundibárovu árii: „Zatrolená pimprlátka! Kdybych já byl jejich táta, tak jim povím hezky zkrátka, zač jsou u nás kaprdlata. A vy děti, buďte tiše, tohleto je moje říše, tady vládne jako král, flašinetář Brundibár. Tady každý zpívat musí, jak já touhle klikou točím, ať to jenom někdo zkusí, hnedka po něm dolů skočím. Tady vládnu jako král, já, flašinetář Brundibár!“
Pomůcky: Kostýmní znak Brundibára – papírový flašinet s klikou, čepice bekovka.
Reflexe činnosti: Tato aktivita plynule navazovala na předchozí vstup vyučující, končící slovy „...najednou uvidí flašinetáře Brundibára...“, během něhož jsem si vzala kostýmní znak Brundibára – bekovku a flašinet. Potom jsem pronášela monolog: „Jojo, dnes budu zase hrát na svůj flašinet a do této čepice mi budou lidé vhazovat peníze. Koukám, že je jich tu hodně.“ Rozhlížela jsem se po žácích, kteří pochopili, že se z nich stanou zanedlouho kolemjdoucí. A pokračovala jsem v monologu: „Já jsem tady ten nejlepší umělec, nikdo jiný se ke mně nesmí přiblížit a zkoušet taky hrát. Jen já jsem tady král a nikdo jiný se mi neodváží postavit, jinak ho zničím...“ Poté jsem si sundala bekovku z hlavy, začala zpívat Brundibárovu árii a u toho točit imaginární klikou od flašinetu. Z počátku jsem měla obavy, zda tuto roli zvládnu a zda nebudu působit směšně, což by velmi nabouralo moji koncepci. Žáci zprvu byli velice překvapeni, protože nepočítali se zpěvem, ale podle jejich reakcí („týjo, hezký, super,...“) jsem usoudila, že se jim tento vstup velice líbil. Ihned se zapojili do improvizace v rolích kolemjdoucích a začali mi vhazovat imaginární peníze do bekovky, tleskat apod. Árii Brundibára (text i melodii) jsem si musela dobře nastudovat, což mi poté pomohlo v celkovém ztvárnění Brundibára, které působilo velmi sebejistě a mocensky. Tato skutečnost mi pomohla k utvoření celkového obrazu Brundibára, který ztvárňuje zápornou postavu příběhu.

Vyučující: Brundibára vidí i Aninka s Pepíčkem...

Reflexe činnosti: U této věty jsem si sundala kostýmní znak Brundibára, nasadila jsem si kostýmní znak Aninky a vyzvala jsem jednoho žáka, aby byl v roli Pepíčka, a nasadila mu kostýmní znak Pepíčka.

JAKÝM ZPŮSOBEM SI VYDĚLAT NA MLÉKO? – učitel v roli Aninky, jeden žák v roli Pepíčka, ostatní žáci v roli poradců.

Popis činnosti: Vyučující v roli Aninky, vybraný žák v roli Pepíčka a ostatní žáci v roli poradců sedí v komunitním kruhu. Žáci mají za úkol poradit dětem, jakým způsobem by si mohly vydělat peníze na mléko.
Pomůcky: kostýmní znak Aninky a Pepíčka.
Reflexe činnosti: Já v roli Aninky a vybraný žák v roli Pepíčka jsme seděli spolu s ostatními žáky v komunitním kruhu a vymýšleli jsme různé strategie získání mléka pro maminku. Žáci v roli poradců se vehementně pustili do debaty a vymýšleli nejrůznější strategie získání peněz na mléko – krádež, prodej výrobků nebo oblečení, obelhání Brundibára, vydělání peněz v jiném městě... Já v roli Aninky jsem jejich nápady vyvracela různými pádnými argumenty a tím jsem žáky pobízela k dalším variantám možného výdělku. Několikrát od žáků zazněl nápad výdělku hudbou jako Brundibár a téměř všichni jsme se shodli právě na tomto řešení. I když spontánně několik žáků argumentovalo proti kvůli strachu z Brundibára. Debatu jsem zakončila připravenými slovy z opery: _„Pepíčku už to mám, já jim také zazpívám.“[6]_ Po této větě jsem si sundala kostýmní znak Aninky. To samé učinil i žák v roli Pepíčka, který se do debaty moc nezapojoval. Domnívám se, že to bylo způsobeno studem před ostatními.

Vyučující: Tak Aninka s Pepíčkem začnou také zpívat...

ANINKA, PEPÍČEK A BRUNDIBÁR– živý obraz, simultánní improvizace ve trojicích, vnitřní hlas postavy

Popis činnosti: Žáci se rozdělí do trojic a jsou v roli Aninky, Pepíčka a Brundibára. Ve trojici vytvoří živý obraz situace, kdy Anička s Pepíčkem začnou zpívat a zahlédne je Brundibár. Na zvukový signál (úder do trianglu) skupiny naráz vytvoří živý obraz. Vyučující prochází mezi skupinami a postupně se žáků dotýká. Žáci na tento dotek reagují sdělením myšlenky své postavy.
Pomůcky: triangl.
Reflexe činnosti: Žáci se rozdělili do trojic a v roli Aninky, Pepíčka a Brundibára vymysleli živý obraz situace, kdy je při jejich zpěvu vidí Brundibár. Tyto živé obrazy vytvořily všechny skupiny žáků najednou a po mém doteku děti sdělovaly své pocity.

Vyučující: „Aninka a Pepíček mají ale příliš slabé hlásky. Brundibár je překřičí, poštvou si ho proti sobě a ještě ani žádné peníze od kolemjdoucích nedostanou.“

ANINKA, PEPÍČEK versus BRUNDIBÁR – diskuse mezi dětmi a Brundibárem – obhajoba svého konání – hromadná role, rámcově připravená improvizace, nepřipravená improvizace

Popis činnosti: Žáci se rozdělí do dvou skupin – skupina Aninky a Pepíčka a skupina Brundibára. Každá skupina dostane od vyučujícího instrukci:
- 1. skupina: „Jste Aninka a Pepíček. Musíte přemluvit Brundibára, aby vás nechal zazpívat, jinak nedostanete peníze na mléko a vaše maminka se neuzdraví...“
- 2. skupina: „Jste Brundibár, je vám úplně jedno, že děti mají nemocnou maminku. Nechcete, aby vám kdokoli dělal konkurenci...“

Poté se postaví obě skupiny proti sobě za určenou židli s kostýmním znakem dané postavy. Žáci postupně usedají v roli své skupiny na příslušnou židli a každý sdělí jeden argument na obhajobu konání své postavy. Žáci ze druhé skupiny stejným stylem na tyto argumenty reagují.

Pomůcky: kostýmní znak Aninky, Pepíčka a Brundibára.
Reflexe: Z jakého argumentu protistrany vám bylo úzko, s kterým argumentem jste nesouhlasili, ale věděli jste, že nemůžete proti tomu nic dělat. Proč jste zvolili právě svůj argument, v čem se vám zdál důležitý?
Reflexe činnosti: Žáci se rozdělili do dvou skupin – skupina Aninky a Pepíčka a skupina Brundibára. Každé skupině jsem vysvětlila, co má dělat, a dala jí tajnou instrukci. Obě skupinky měly cca 2 minuty na zvolení strategie a argumentů k přesvědčení druhé skupiny. Mezitím jsem do prostoru nainstalovala proti sobě dvě židle s kostýmními znaky Brundibára, Aninky a Pepíčka . Skupinám jsem řekla pravidla diskuse: nekřičet, neskákat si do řeči, nechat domluvit protistranu a teprve poté argumentovat... Každá skupina si stoupla za židli se svým kostýmním znakem. Rozpoutala se vášnivá debata, kde po chvíli žáci nedbali na určená pravidla rozhovoru a začali křičet, nadávat apod. Musela jsem tedy debatu zastavit a znovu žáky požádat o dodržování pravidel. Poté jsem debatu řídila já. Po skončení této aktivity jsem se žáků zeptala, jaký argument protistrany je nejvíce zasáhl. Jedna dívka ze skupiny Aninky a Pepíčka řekla, že nejhorší byla ta bezmoc, kdy je Brundibár neposlouchá. Žáci ze skupiny Brundibára tvrdili, že jim bylo jedno, co ostatní říkají, že je to nezajímalo, že oni jsou dospělí a nemusí poslouchat nějaké děti. Pouze jeden žák z této skupiny řekl, že mu tato role nebyla příjemná, protože by chtěl pomoci, ale nemohl. Nejvíce se ho dotkl argument: „Co bys dělal ty, kdybys měl nemocnou mamku a nemohl jí jinak pomoct?“

Vyučující: Vidíme, že Brundibár je neoblomný, bezcitný a zlý. Aninka a Pepíček jsou zoufalí. Jejich situace se zdá být bezvýchodná... Pomohou jim zvířátka: vrabec, pes a kočka. Ti vymyslí plán, jak na zlého Brundibára vyzrát. Požádají ostatní děti z městečka o pomoc. Když přijde Brundibár opět hrát svou píseň na flašinet, děti pomohou Anince a Pepíčkovi ho přezpívat. Za svůj zpěv dostanou zasloužené peníze.

RADOST DĚTÍ – kolektivní živý obraz, simultánní hromadná improvizace

Popis činnosti: Žáci vytvoří kolektivní živý obraz dětí, které právě zvítězily nad Brundibárem. Ten na zvukový signál rozehrají. Při ŠTRONZO se znehybní a zůstanou ve své pozici.

Vyučující: „Ale Brundibár je velmi zlý a nelítostný. Dětem peníze ukradne!“

Popis činnosti: Žáci stojící ve své pozici z předešlé aktivity změní pozici podle nastalé situace, čímž vytvoří nový kolektivní živý obraz, který ale nerozehrávají. Vyučující v roli Brundibára prochází mezi žáky. Ti na Brundibárův dotek reagují a sdělují své myšlenky a pocity vůči němu.
Pomůcky: kostýmní znak Brundibára.
Reflexe: Vyučující (který už není v roli Brundibára) se ptá: „Co jste pociťovali, když jste zjistili, co provedl Brundibár?“
Reflexe činnosti: Žáci na zvukový signál se začali velice spontánně radovat. Když jejich radost nabyla vrcholu, zavelela jsem „štronzo“ a k mému velkému překvapení vesměs všichni žáci zůstali ve své pozici. Po větách „... ale Brundibár je velmi zlý a nelítostný. Dětem peníze ukradne“ jsem zavelela: „Akce“. Na žácích bylo patrné velké překvapení z vývoje děje a začali velmi silně projevovat nespravedlnost. Opět jsem zavelela „štronzo“ a nasadila si kostýmní znak Brundibára. Okamžitě bez nějakého vysvětlování jsem se začala pohybovat v roli Brundibára mezi žáky a ti mi po doteku začali sdělovat své pocity. Věty typu „To je nefér! To snad ne! Proč?“ zdaleka neodpovídaly skutečným pocitům. Na žácích byla patrná velká zlost, kterou se ale báli vůči mně projevit. V jejich tvářích se odrážel velký vztek a bezmoc. Když jsem obešla všechny žáky, sundala jsem si kostýmní znak Brundibára a požádala je, aby mi řekli ještě jednou, co cítili. Žáci se přiznali, že to byla pro ně nepříjemná chvíle, která byla velmi umocněna mnou v roli Brundibára procházejícího a vysmívajícího se mezi nimi. Dále se přiznali, že kdybych nebyla učitelka, tak by mně nadávali daleko víc. Někteří žáci se svěřili, že podobnou situaci už zažili v reálném životě a teď si na ni vzpomněli. Tuto situaci všichni vnímali jako velkou nespravedlnost.

ANINKA – učitelka v roli Aninky, vnitřní hlasy postavy

Popis činnosti: Vyučující v roli Aninky pronáší monolog o obavě z Brundibára, o strachu z další zmařené snahy. Žáci jsou v roli vnitřních hlasů Aninky.

Vyučující: „Brundibár je strašně zlý, necitelný..., peníze nám nevrátí, ještě nám ublíží..., co mám dělat?“ Žáci v roli vnitřních hlasů Anince radí, jak se zachovat, co dělat.

Pomůcky: kostýmní znak Aninky.
Reflexe činnosti: V roli Aninky jsem spolu s ostatními žáky seděla v kruhu. Pronášela jsem monolog o nespravedlnosti a zmařené práci. Žáci v roli vnitřních hlasů mi radili, jak se zachovat. V některých případech se projektovala zkušenost žáků s podobnou situací z jejich života: „Musíš to někomu říct; počkej si na něho a vezmi si to zpět...“

VZÍT SI PENÍZE ZPĚT – ANO x NE – samostatné rozhodování

Popis činnosti: Každý žák se samostatně rozhodne, jestli by si děti měly vzít zpět své peníze od Brundibára. Podle svého uvážení na lístek žák napíše ANO/NE, lístek vhodí do připravené čepice.
Pomůcky: fixy, papíry, čepice.
Reflexe činnosti: Tuto aktivitu jsem nepatrně pozměnila. Žáky jsem požádala, ať se každý postaví dle svého rozhodnutí: ke dveřím ten, kdo si myslí, že by se Aninka s Pepíčkem neměli vzdát a vzít si své vydělané peníze zpět; ke stolu ten, kdo si myslí, že by se s touto situací měli smířit a nic nepodniknout. Toto řešení mi v danou chvíli přišlo lepší než psaní ANO/NE na lístečky. Pouze dva žáci si stoupli ke stolu, ostatní stáli u dveří. Žáků u dveří jsem se zeptala, proč se tak rozhodli. Všichni se shodli na velké nespravedlnosti, proti které musí něco udělat: „To přece není fér, vždyť jsme se tolik snažili, takto to dopadnout nemůže, přece ten hnusnej Brundibár nevyhraje...“ První žák stojící u stolu reagoval takto: „Nemá to cenu, Brundibár stejně vyhraje. Je silnější, mocnější a zase nám znova peníze ukradne.“ Druhý žák odpověděl dost zvláštním způsobem: „Vždyť je to jedno, máma stejně umře, tak na co se namáhat.“ Bezprostředně po této větě ostatní žáci projevili velký nesouhlas: „Co to plácáš, ty seš blbej, představ si sebe v tý situaci...“ Zeptala jsem se tohoto žáka, jestli chce své tvrzení ponechat nebo jinak přeformulovat. Daný žák svou odpověď pozměnil na: „Stejně se nám to nepodaří.“

Vyučující: A tak se opět všechny děti spojily, Brundibára chytily, vzaly si těžce vydělané peníze zpět, zlého flašinetáře vyhnaly a přitom zpívaly: „_Brundibár poražen, utíká do dáli. Zaviřte na buben, válku jsme vyhráli. Vyhráli proto jen, že jsme se nedali, že jsme se nebáli, že jsme si všichni svou písničku veselou do kroku zpívali. Kdo má právo rád a při něm obstojí a nic se nebojí, je náš kamarád a smí si s námi hrát.“[7]_

Vyučující pustí připravenou ukázku z internetového serveru Youtube:

Brundibár – Terezínská štafeta – Brundibár poražen

https://www.youtube.com/watch?v=7g5RzHz1eDs (26:15–28:16)

Vyučující: Tuto dětskou operu Brundibár zpívaly židovské děti v koncentračním táboře Terezín celkem 55krát. V jejich těžké době, kdy byly odtrženy od rodičů, nevěděly, co bude dál a bály se o svůj život, se pro ně toto představení stalo velkou oporou. Příběh jim dodával naději, že když se spojí a budou společně bojovat proti zlu a nenávisti, tak ho porazí. Braly z příběhu víru, že i když se situace zdá bezvýchodná, nesmí se vzdát naděje, že vše může dobře dopadnout. Závěrečná píseň, resp. sbor „Brundibár poražen, utíká do dáli. Zaviřte na buben, válku jsme vyhráli. Vyhráli proto jen, že jsme se nedali, že jsme se nebáli, že jsme si všichni svou písničku veselou do kroku zpívali. Kdo má právo rád a při něm obstojí a nic se nebojí, je náš kamarád a smí si s námi hrát.“ se stal jakousi hymnou dětí, kterou si zpívaly i při odjezdech do vyhlazovacích táborů. Možná, že tuto píseň si zpíval i Hans Krása při svém transportu do Osvětimi.

ALEJ – učitelka v roli Hanse Krásy, žáci v roli nebo sami za sebe

Popis činnosti: Žáci jsou ve zvolené roli jakékoli postavy z příběhu nebo v roli dětí z Terezína nebo sami za sebe a společně vytvoří alej. Učitel v roli Hanse Krásy prochází alejí. Postupně se podívá na všechny žáky v roli: po pohledu Hanse mu každý žák sdělí vzkaz své postavy.
Pomůcky: kostýmní znak Hanse Krásy
Reflexe činnosti: Požádala jsem žáky, aby vytvořili alej. Dle pokynů si každý žák vybral roli. Často se objevovala role židovských dětí a rovněž často byli žáci sami za sebe. Pouze jeden žák si zvolil roli Brundibára. Já v roli Hanse Krásy jsem procházela mezi žáky a každý z nich směrem ke mně pronesl vzkaz. Žák v roli Brundibára řekl: „Já jsem hrozně rád, že mě děti přemohly, že to takhle dopadlo.“ Všechny vzkazy byly dechberoucí, procítěné a velmi emotivní: „Moc bych vám chtěla poděkovat, že jste to pro ty děti dělal, že jste jim tím pomohl.“, „Pane Krása, já jsem židovská holka a chtěla bych vám říct, že jsem moc ráda, že jsem mohla tuhle operu zpívat v Terezíně. A nebojte se, všechno dobře dopadne, jako v té opeře.“

Vyučující: „Jsem přesvědčena, že pan Hans Krása vaše vzkazy slyšel, ať už byly řečeny za vás, za postavy z opery nebo za terezínské děti, které mu to nemohly nebo nestačily říct. Byl by určitě velmi rád, kdybyste si i vy odnesli poselství jeho krásné opery do vašeho života...“

REPRODUKCE VIDEOZÁZNAMU DĚTSKÉ OPERY BRUNDIBÁR

Vyučující: „Tímto projektem jsme si přiblížili hudebního skladatele pana Hanse Krásu a jeho hudební dílo dětskou operu Brundibár. Myslím, že teď už určitě víte, kdo tedy je na vystavených fotografiích na tabuli. Před projektem jste řekli, že se jedná o nějakého pána, děti z divadelního představení a plakát. Co byste řekli teď, když vidíte tyto obrázky?“ Fotografie jsem sundala z tabule a nechala je kolovat mezi žáky. Ti na ně okamžitě reagovali slovy: „To je ten hudební skladatel Hans Krása, ne? No to je určitě on! To je fotka z Brundibára a to je ten Brundibár. A plakát na Brundibára...“ Vzala jsem si fotografii dětí z tohoto představení a ukázala jim hlavního představitele Brundibára Hanuše Jana Treichlingera, který roli Brundibára ztvárnil na každém představení – tedy 55x. Žáci se začali spontánně ptát na osud tohoto chlapce. Řekla jsem jim veškeré informace, které se mi podařilo získat:[8] říkali mu Honza, narodil se v roce 1929 a pocházel z Plzně; jako šestiletý osiřel a poté vyrůstal společně se svými bratranci v plzeňské rodině svého strýce a tety; do Terezína přišla celá rodina v roce 1942; v Terezíně mu říkali Sára; spal u dveří a na každého, kdo zapomněl zavřít, volal: Sára, zavži ten dverš.“; jako Brundibár se naučil bravurně „mrskat“ nalepeným knírem a stal se hvězdou všech představení; patnáctiletý Hanuš Jan Treichlinger opustil Terezín ve stejném transportu do Osvětimi jako Hans Krása, kde zahynul v plynové komoře „kvůli své menší postavě“ (nedosáhl na drát natažený nad ním).

Žáci se ihned začali ptát na další osudy dětí. Z literatury jsem věděla, že podobný osud potkal i představitele Pepíčka – Piňtu Mühlsteina a jeho sestru Marii, která ztvárnila roli vrabce. Žáci se dále ptali, jestli někdo z dětí přežil. Roli vrabce po Marii ztvárnil Raphael Sommer (1937–2001), kocoura ztvárnila Ela Steinová (1930), psa Zdeněk Ornstein (1929–1990).

Reprodukce videozáznamu závěrečné scény z terezínského představení Brundibár natočené pro nacistický propagační film.

https://www.youtube.com/watch?v=st4INYATIqc&t=12s (5:00–6:05)

Reprodukce videozáznamu dětské opery Brundibár v podání studentů a učitelů přírodní školy.

https://www.youtube.com/watch?v=7g5RzHz1eDs

Reflexe činnosti: Při zhlédnutí závěrečné scény z terezínského představení Brundibár bylo ve třídě absolutní ticho. Na výrazech ve tvářích žáků jsem viděla, jak se jich tato ukázka dotkla. Bylo to způsobeno přiblížením osudů protagonistů a celkovým vhledem do tématu. Žáci viděli „opravdovost“ dané doby. U zhlédnutí celé opery v podání studentů a učitelů Přírodní školy v rámci Terezínské štafety, která byla nastudována podle dobových záznamů v partituře a podle přeživších aktérů, žáky velmi zajímala. Když Brundibár začal zpívat svou árii, žáci spontánně vykřikli: „Jé, to je to, co jste zpívala vy, paní učitelko.“ V průběhu celého představení si žáci korigovali, kde se právě nacházejí v ději: „Jo, teď tam budou zvířátka, teď Brundibár...“ Při závěrečné scéně se na divadelní scénu dostavila přeživší účinkující, která s dětmi začala zpívat závěrečnou píseň Brundibár poražen. Žáci na to reagovali otázkou: „To je paní, která to zpívala v Terezíně? Ta už je stará. A brečí. Asi si vzpomněla na Terezín a teď je ráda , že to přežila.“ Tuto větu jsem nijak nekomentovala, jen jsem přikývla na souhlas.
ZÁVĚR
Tento dramatický projekt se žákům velice líbil, žáci byli po celou dobu aktivní a motivovaní.
Žáci vnímali jasnou dějovou linku a napětí střetu mezi Brundibárem a Pepíčkem s Aninkou.
Žáci si uvědomili potřebu boje proti zlu, nevzdání se naděje a víry v dobro.
Na žácích bylo patrné, že se jich zvolené téma velice dotýká. Tuto skutečnost přičítám dětským protagonistům příběhu, kteří byli ve věku žáků jako jsou žáci,. Z jejich reakcí bylo vidět, že Brundibára vnímají i jako toho „dospělého s mocí“, který je neposlouchá. Bylo vidět, že se už potýkali s problémem zdánlivě zmařené práce.
Žáky velmi zajímaly osudy dětských protagonistů opery Brundibár a velice si uvědomovali závažnost nenávisti a rasizmu.
Velkou výhodu cítím ve faktu, že žáci jsou zvyklí na dramatickou terminologii, tudíž přesně vědí, co mají v dané situaci dělat, nemají mezi sebou ostych.

SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ

ČERVINKOVÁ, Blanka. Hans Krása - Život a dílo skladatele. Praha: TEMPO, 2003. ISBN 80-901376-0-1
KRÁSA, Hans. Brundibár. Dětská opera o dvou jednáních. Klavírní výtah skladatele. Praha: Tempo, 1993.
TOUFAROVÁ, Markéta. Opera Brundibár : Srovnání dvou inscenací. Brno: 2012. Bakalářská práce. Masarykova univerzita. Filozofická fakulta.

[1] Textová varianta: na vojnu šel mu tatíček.

[2] Textová varianta: a děti jdou jí pro mlíčko.

[3] Tematicky odpovídá II. až IV. obrazu 1. jednání opery.

[4] viz Příloha č. 1

[5] Tematicky odpovídá VIII. obrazu 1. jednání opery.

[6] viz V. obraz 1. jednání opery

[7] viz VIII. obraz (Finále) 2. jednání opery

[8] více viz http://mestska-kronikarka-plzen.blogspot.cz/2015/12/zidovsky-chlapec-z-plzne-hanus-josef.html a ČERVINKOVÁ, Blanka. Hans Krása - Život a dílo skladatele.

Život židů za 2. světové války

Dana Tůmová

Projekt jsem realizovala na Základní škole v Českém Brodě, kde již několik let pracuji. Vytvořen byl pro žáky pátého ročníku, tedy pro děti 10-12leté. V tomto pátém ročníku je 26 dětí, z toho je 14 dívek a 12 chlapců. Jeden chlapec je ze sociálně znevýhodněné rodiny, jedna žákyně je vietnamského původu, v Čechách se však narodila a čeština je jí velmi blízká, česky hovoří plynule. Ve třídě převažuje počet dívek, bylo tedy nutné jim hned v začátku vysvětlit, že se na několik hodin pokusí vžít do rolí chlapců. Žáci nemají doposud žádnou zkušenost s dramatickou výchovou, proto jsem se snažila do projektu zařadit takové metody a techniky dramatické výchovy, o kterých si myslím, že je žáci zvládnou. Žáci jsou zvyklí pracovat ve skupinách, umí spolupracovat a vzájemně si naslouchají. Vyskytují se zde však i výrazné individuality, které velmi rády prosazují svůj názor bez ohledu na kolektiv. U žáků se taktéž začínají projevovat příznaky nastupující puberty, proto je velmi těžké odhadnout, jak práce s nimi bude probíhat. Zájmy skupiny jsou velmi různorodé, najdeme zde žáky, kteří navštěvují i několik kroužků, a jejich zájmy se týkají mnoha různých oblastí. Na svůj věk mají slušný rozhled a přehled o tom, co se v současném světě děje, zajímá je i to, co se událo v minulosti. Na druhou stranu jsou zde ale i žáci, jejichž zájem se zúžil pouze na hraní počítačových her.

Zpracovat téma o nelehkém osudu židovského obyvatelstva do projektu mě napadlo když jsem učila ve své tehdejší páté třídě vlastivědu. S dětmi jsme si zrovna povídali o 2. světové válce (o tématu, které děti velmi zajímalo, neustále se vyptávaly na další podrobnosti, nosily do školy filmy apod.) a jedno z dětí přineslo do školy knihu Veroniky Válkové Terezínské ghetto: Tajemný vlak do neznáma. Knihu jsme si přečetli a já jsem na internetu objevila pro děti vytvořené pracovní listy, které se váží na informace z této knihy. Zde mě zaujala otázka, která se týkala jedné osoby z knihy, Petra Ginze. Otázka zněla, zda tento chlapec skutečně žil. Sama jsem začala pátrat a objevila jsem několik dalších knih o této postavě, též film a další historické souvislosti, kterých jsem využila. Před realizací lekcí byly děti seznámeny se základními pojmy a informacemi o tomto tématu. Až se bude později učivo probírat, mohou si děti připomenout, co se již o druhé světové válce dozvěděly právě prostřednictvím realizovaného projektu.

Vzdělávací oblasti a průřezová témata: Dramatická výchova, Hudební výchova, Člověk a jeho svět, Tělesná výchova, Výtvarná výchova, Výchova k občanství, Český jazyk a literatura, Osobnostní a sociální výchova, Multikulturní výchova, Výchova demokratického občana, Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech

Jako svůj hlavní úkol jsem si stanovila především děti vybraným tématem zaujmout, ale také jim umožnit poznat, jakých hrůzných činů se dopouštěli Němci na židovském obyvatelstvu v průběhu druhé světové války, když je připravili o lidská práva a svobody. V neposlední řadě bych také byla ráda, aby si žáci uvědomili, že v dnešním světě zaměřeném především na majetek a jeho hromadění je stále nade vše hodnota lidského života.

Osobnostně – sociální cíle:

žák:

spolupracuje ve skupině
prezentuje své návrhy, nápady a návrhy celé skupiny před ostatními
vzájemně komunikuje a dodržuje pravidla komunikace
je schopen řešit problémy
si utváří pozitivní postoj k sobě samému a k druhým lidem
si uvědomuje hodnotu jedince
si uvědomuje hodnotu jiných lidí, názorů, přístupů k řešení problémů
si uvědomuje mravní rozměry různých způsobů lidského chování
se učí v rolové hře vnímat svět očima druhého – rozvoj empatie

Dramatické cíle:

žák:

vstupuje do různých rolí a v těchto rolích přirozeně a přesvědčivě jedná
nahlíží na dané téma z více úhlů, pojmenovává hlavní téma, rozpozná konflikt v příbězích, přemýšlí o důsledku jednání postav
dokáže hlasem a pohybem vyjadřovat základní emoce
rozlišuje mezi fikcí a realitou
přijímá hru a respektuje pravidla
se učí v rolové hře vnímat svět očima druhého – rozvoj empatie
respektuje učitele v roli
se zapojí do skupinové improvizace
pracuje ve skupině na vytvoření menšího inscenačního tvaru
využívá svých dovedností pro sdělování verbální i neverbální, komunikuje v různých situacích
reflektuje svůj zážitek z dramatického díla
osvojuje si různé metody a techniky dramatické výchovy

Oborové cíle (Člověk a jeho svět, Výchova k občanství):

žák:

dokáže popsat a charakterizovat rozdíly ve způsobu života lidí v minulosti a v současnosti
se seznamuje se životem židovské komunity za druhé světové války
se seznamuje s některými okamžiky druhé světové války a s jejich důsledky pro občany
vyhledává informace o naší minulosti v knihách a encyklopediích, na internetu
se seznamuje se životem Židů v terezínském ghettu
rozlišuje projevy bojovného nacionalismu
zaujímá tolerantní přístupy k menšinám, jejich zvykům a kultuře

Námětem pro můj dramatický projekt se stalo dětství a krátký život Petra Ginze, chlapce ze smíšeného manželství árijské matky a židovského otce. Petr Ginz byl na svůj velmi mladý věk talentovaným malířem, spisovatelem a byl šéfredaktorem časopisu Vedem, který byl vydáván za jeho pobytu v Terezíně. Na základě vzpomínek Petrovy dosud žijící sestry se dozvídáme mnoho informací o jeho životě v Terezíně, ale i všeobecně o životě v terezínském ghettu za druhé světové války. Využila jsem též literatury, kterou jsem o osudu Petra Ginze objevila. Jedná se o jeho deník, který si psal ještě před deportací do Terezína. Kniha má název Deník mého bratra a napsala ji Petrova sestra Chava Pressburger. Další knihou, která se zabývá životem Židů v terezínském ghettu, je kniha Františka Tichého Princ se žlutou hvězdou. Z této knihy jsem čerpala nápady pro realizaci svého dramatického projektu.

Téma projektu je nelehký život Židů v období druhé světové války. Za cíl jsem si stanovila, aby si žáci po realizaci a prožití celého dramatického projektu uvědomili, že v průběhu druhé světové války stavěli Němci svůj národ nad všechny ostatní. Jiným národůma rasám (hlavně Židům) odpírali jejich lidská práva a svobody a deportovali je do koncentračních táborů, dokonce do vyhlazovacích koncentračních táborů.

Dalšími tématy v mém projektu jsou nacismus a hodnota lidského života. Paní Chava Pressburger v Prologu knihy Františka Tichého říká: „Těžko uvěřit, jaká obrovská nespravedlnost se udála. Brutální uhašení plamene života chlapce, v tomto případě Petra, ale také dalších jedna a půl milionu židovských dětí. Tento Petr, kterého jsme znali a poznávali z jeho pozůstalosti, byl nebezpečím pro lidstvo, jak hlásali nacisté?“

Časová dotace: Tři bloky po devadesáti minutách s krátkou pětiminutovou přestávkou. Bloky byb realizovány vždy v pondělí pátou a šestou vyučovací hodinu.

Pomůcky: Deník Petra Ginze, kostýmní znaky pro postavy, čepice, barevné mašličky, korálky, sponky, fotografie z rodinného alba Chavy Pressburger, kartičky s údaji o Petru Ginzovi, fotografie kreseb a maleb Petra Ginze, fotografie židovských staveb, obrázky židovských předmětů, židovská hvězda, seznam předmětů ke sbalení do transportu,, text o městě Terezín, obrázky koncentračního tábora, plán města Terezín, mapa světa, , tabulka pro tvoření samosprávy, Orffovy nástroje, obrázek ubytovny chlapců, text hymny chlapců, CD přehrávač, lano nebo provaz, ukázka z filmu Poslední let Petra Ginze , běžný školní nábytek a školní a kancelářské potřeby , materiály a pomůcky.

SCÉNÁŘ PROJEKTU

PRVNÍ BLOK, 2 VYUČOVACÍ HODINY - seznámení s Petrem Ginzem, jeho dětství a sny

AKTIVIZAČNÍ HRA – ODLIŠNOSTI

Organizace: v prostoru školy, třídy, komunitní kruh

Žáky, se kterými budu provádět dramatický projekt, již ráno „ozdobím“ různými pentlemi do vlasů, rtěnkou jim načervením nos a tváře, dám jim směšnou pokrývku na hlavu, do vlasů korálkovou čelenku. Jedno dítě zůstane bez ozdob. Úkolem žáků bude se takto pohybovat po třídě i po škole až do páté vyučovací hodiny, kdy má začít náš projekt. Po mém příchodu do třídy si všichni sedneme na koberec do kruhu. Děti budou plnit zadávané úkoly:

místa si vymění všichni ti, kteří mají zelenou pentli
napít se půjdou jen ti, kteří mají začerveněné nosy a tváře
místa si vymění všichni, kdo mají sponku s přívěskem
zadaný domácí úkol nemusí vypracovat ti, kteří mají korálkové čelenky
na tabuli si mohou kreslit jen ti, kteří mají pentle ve vlasech apod.

Hra musí proběhnout bez mluvení, na případné protesty jednotlivců a skupin učitelka nereaguje, záměrně je opomíjí.

Reflexe hry formou diskuse v komunitním kruhu. Jak jste se cítili během aktivity? Jak se cítil žák bez ozdoby? Existují v životě „ozdoby“, které vás řadí do určité skupiny? Můžete si tyto „ozdoby“ ve skutečném životě volit dobrovolně? Může nedobrovolná „ozdoba“ ovlivnit život jedince?

VOLNÉ PSANÍ

Organizace: v lavicích, v prostoru třídy, na koberci

Žákům je rozdán papír, jsou jim připomenuta pravidla pro volné psaní. Děti si mohou vybrat některé z těchto témat: Je pro člověka důležité někam patřit? Jaký je to pocit nepatřit do „vyvolené“ skupiny?

Žáci píší cca 3 minuty. Po skončení se žáci podělí ve dvojicích o své dojmy. Dobrovolníci mohou přečíst svá volná psaní nahlas.

PŘEDSTAVUJE SE CHAVA PRESSBURGER (EVA GINZOVÁ) – UČITEL V ROLI, PRÁCE S KOSTÝMNÍM ZNAKEM

Organizace: na koberci

Učitelka v roli staré Chavy Pressburger (Evy Ginzové) sedí na židli před dětmi. Na sobě má šál a na hlavě šátek (kostýmní znaky). V ruce drží starou fotografii mladého hocha a knihu Deník mého bratra. Stále se střídavě dívá na deník a fotografii, je zamyšlená, občas zvedne oči k dětem. Nakonec začíná vyprávět: _Jmenuji se Chava Pressburger, za svobodna jsem se ale jmenovala Eva Ginzová a až do svých osmnáctých narozenin jsem žila v Praze. Nyní žiji v Izraeli, což je země daleko na východě (_ukázka na mapě světa). _Je to původní země Židů, ke kterým patřím. Dnes je mi 86 let. Vím, jsem již stará, ale stále nemohu zapomenout na svého bratra, který byl zavražděn nacisty ve svých 16 letech Cyklonem B jako číslo 2392. Je to už hodně dávno, ale já bych vám ráda o svém bratrovi vyprávěla. Naši rodiče, Marie a Otto, zažili lásku na první pohled, ale i na celý život (_ukázka svatební fotografie rodičů Petra a Evy). Po svatbě v roce 1927 se přestěhovali do vlastního bytu na pražském Těšnově. 1. února 1928 se jim narodil syn Petr (ukázka fota Petra v kočárku).

Zdroj fotografií: TICHÝ, František. Princ se žlutou hvězdou: život a podivuhodná putování Petra Ginze. 1. vyd. Semily: Geum, 2014. ISBN 978-80-87969-05-2.

SUDIČKY

Organizace: v prostoru třídy, na koberci

Na koberci leží flipový papír s fotografií malého Petra Ginze. Každý žák dostane lepík, na který napíše, co by do budoucna přál Petrovi „do vínku“. Žáci následně v roli sudiček přistupují k papíru, nahlas vysloví svou sudbu a lepík nalepí na papír s fotografií. Po skončení jeden z žáků přečte všechny sudby a učitel plakátek uschová.

Zdroj fotografie: TICHÝ, František. Princ se žlutou hvězdou: život a podivuhodná putování Petra Ginze. 1. vyd. Semily: Geum, 2014. ISBN 978-80-87969-05-2.

UKRYTÉ KARTIČKY – INFORMACE O PETRU GINZOVI

Organizace: v prostoru třídy

Po třídě jsou rozmístěné očíslované kartičky s informacemi o Petru Ginzovi. Děti se na pokyn rozběhnou po třídě a hledají očíslované kartičky s informacemi. Kdo najde kartičku, ponechá si ji. Když jsou všechny kartičky posbírané, děti se sejdou na koberci, kartičky seřadí podle čísel a nahlas je přečtou. Kartičky potom mohou nalepit na papír a vystavit je ve třídě.

Informace na kartičkách:

Petr byl synem Oty Ginze, pražského židovského úředníka a významného esperantisty, a Marie Ginzové, české ženy nežidovského původu.
Narodil se 1. 2. 1928 v Praze.
Již od nízkého věku byl velmi aktivním a kultivovaným chlapcem.
Ve věku 12-13 let napsal ve stylu Julese Verna vlastní román Návštěva z pravěku a sám ho ilustroval.
Zajímal se o umění a vědu.
Od narození používal kromě češtiny jako svou rodnou řeč i esperanto.
Zajímal se o literaturu, historii, malířství, zeměpis, filozofii, ale také o technické obory.
Měl smysl pro humor, ale také pro odpovědnost, byl šikovný a obětavý.
Před přesunem do Terezína, v letech 1941–1942 si vedl deník, později vydaný knižně jeho sestrou Evou (vdanou Chavou Pressburger) jako „Deník mého bratra“.
Petr Ginz se stal šéfredaktorem časopisu Vedem a také hlavním přispěvatelem. Považoval vydávání časopisu za otázku prestiže, takže každý týden v pátek vycházelo jedno číslo.

Reflexe: Co jsme se o Petrovi dozvěděli? V jakém žil období?

Zdroj informací o Petru Ginzovi: TICHÝ, František. Princ se žlutou hvězdou: život a podivuhodná putování Petra Ginze. 1. vyd. Semily: Geum, 2014. ISBN 978-80-87969-05-2. ŽIVÉ OBRAZY – DĚTSTVÍ PETRA GINZE

Organizace: skupiny, v prostoru

Instrukce pro žáky: Nyní se rozdělíte do 6 skupin. Každá skupina dostane jednu fotografii, na které je zachycen jeden okamžik z Petrova dětství (jeden člen skupiny si fotografii vylosuje). Vaším úkolem je vytvořit tři živé obrazy – chvíle před okamžikem na fotografii, okamžik na fotografii, chvíle po okamžiku na fotografii. Výsledkem tedy budou tři živé obrazy, které předvedete ostatním. Každá skupina pracuje samostatně na zadaném úkolu, ponecháme jim dostatek času na přípravu. Skupiny předvádějí své živé obrazy před ostatními, obrazy si pojmenujeme.

Reflexe: Co můžeme říci o dětství Petra Ginze? Co jsme viděli v živých obrazech?

Zdroj fotografií z dětství Petra Ginze: TICHÝ, František. Princ se žlutou hvězdou: život a podivuhodná putování Petra Ginze. 1. vyd. Semily: Geum, 2014. ISBN 978-80-87969-05-2.

SKLÁDÁNÍ OBRÁZKŮ, SKUPINOVÁ PRÁCE – PETROVY DĚTSKÉ SNY

Organizace: v prostoru třídy, na koberci

Instrukce pro žáky: Po třídě jsou poschovávané různě barevné střípky. Každý z vás si jeden barevný střípek najde. Ti, kteří budou mít stejnou barvu střípku, budou tvořit skupinu. Na druhé straně se ukrývá obrázek. Vaším úkolem ve skupině bude obrázek složit a nalepit na balicí papír. (obrázky, které děti skládají, jsou fotografie kreseb a maleb Petra Ginze)

Řízený rozhovor**:** Jak si myslíte, že vámi sestavené obrázky souvisí s Petrem Ginzem? Pomohly vám obrázky poznat, čím se Petr zabýval? Při pohledu na Petrovy kresby a malby se zkuste zamyslet. O čem asi Petr snil? Čím toužil být, čím se chtěl stát? Jaké byly jeho zájmy? Co vyjadřují jeho kresby?

Zdroj fotografií kreseb a maleb Petra Ginze: TICHÝ, František. Princ se žlutou hvězdou: život a podivuhodná putování Petra Ginze. 1. vyd. Semily: Geum, 2014. ISBN 978-80-87969-05-2.

UČITEL V ROLI, KOSTÝMNÍ ZNAK – EVA VZPOMÍNÁ

Organizace: v prostoru třídy

Učitelka v roli Evy Ginzové prochází třídou, prohlíží si Petrovy obrázky a vypráví:

Máte všichni pravdu. Rodiče Petra vedli k poznávání věcí kolem sebe, vnímání přírody, citu pro druhé lidi i k obecným lidským hodnotám. Byl velmi nadaný výtvarník, což je patrné z kreseb, které máte před sebou. Pracoval tužkou, akvarelem, linorytem, příbuzným i kamarádům tvořil grafická ex libris. Ilustroval své vlastní romány i povídky, tvořil ilustrace do školních časopisů, technické náčrtky vlastních vynálezů, plánky a náčrtky věcí kolem sebe.

HLEDÁNÍ NOVÝCH INFORMACÍ – METODA ČTYŘI ROHY

Organizace: v prostoru ve čtyřech skupinách

Učitelka: Nyní na chvíli opustíme Petra Ginze a pokusíme se vyjasnit si několik pojmů, které jsou důležité pro pokračování našeho příběhu. Rozdělte se teď do čtyř skupin. Každá skupina se postaví do jednoho rohu třídy. V tomto rohu je na papíře napsaná jedna otázka. Otázku si přečtěte, poraďte se a zapište vše, co vás k této otázce napadá. Až tlesknu do dlaní, přesunete se po směru hodinových ručiček do dalšího rohu a provedete totéž, ale s jinou otázkou. Takto se budete posouvat a odpovídat na otázku ve všech čtyřech rozích. Poté co se žáci vrátí k výchozí otázce, následuje zhodnocení, jaké informace jsou podle nich pravdivé. K dispozici mají žáci internet, encyklopedie, slovník cizích slov. Následuje společná reflexe v kruhu a prezentace jednotlivých skupin.

Otázky:

Co se vám vybaví, když se řekne 2. světová válka?

Co znamená slovo ghetto? Znáte nějaké?

Co je to transport?

Umíte vysvětlit slovo nacismus?

KOUZELNÁ KRABICE – URČENÍ PŘEDMĚTŮ

Organizace: v kruhu kolem učitelky, která má v rukou kouzelnou krabici

V krabici jsou umístěny obrázky: židovský svícen, hexagram, tóra, židovská synagoga, rabín, kartička se slovem ghetto, obrázek Golema, jména Kohn, Lévi.

Učitelka: Co si myslíte, že ukrývá kouzelná krabice? (učitel krabicí zatřese, vybrané dítě do ní zkusí poslepu sáhnout). Někoho z vás teď vyberu, ten jeden předmět vytáhne, prohlédne si ho, ukáže ho ostatním a položí na viditelné místo na koberec.Nakonec jsou obrázky rozložené na koberci tak, aby na ně všichni žáci viděli. Žáci poznávají obrázky, slova a hledají, co mají společného.

Učitelka: Uměli byste říci, co všechna tato slova a obrázky spojuje? Co znamená slovo Žid? Jakou má toto slovo spojitost s Petrem Ginzem? (po otci je Žid)

ZÁPIS Z PETROVA DENÍKU

Organizace: učitelka sedí na židli, žáci kolem na koberci

19. IX. 1941 (Pátek)

Počasí je mlhavé.

Byl zaveden odznak pro Židy, Davidocva hnězda, uvnutř nápis Jude.

Když jsem šel do školy, napočítal jsem 69 „šerifů“, maminka pak jich napočítala přes sto.

Dlouhá třída je nazvána „Mléčnou dráhou“.

Odpoledne jsem šel s Evou do Troje a vozili jsme se na uvázané lodi.

Učitelka čte žákům zápis z Petrova deníku. Po jeho dočtení si na oděv připne židovskou hvězdu. Pokud bude třeba, vysvětlíme si Petrovo pojmenování „šerif“ a „Mléčná dráha“.

UČITEL V ROLI EVY GINZOVÉ, KOSTÝMNÍ ZNAK, EVA ČTE Z PETROVA DENÍKU

Organizace: žáci sedí na koberci

Učitelka v roli Evy Ginzové s využitím kostýmního znaku sedí smutně na židli a opatrně otvírá Petrův deník. Začne z něj číst.

1. I. 1942 (Čtvrtek): Dopoledne jsem dělal úlohy. Jinak nic zvláštního. Je toho vlastně hodně, ale není to vidět. Co je teď zcela obyčejné, vzbudilo by v normální době jistě rozruch. Židé např. nemají ovoce, husy a vůbec drůbež, sýry, cibuli, česnek a mnoho jiného. Nesmějí jezdit v předním voze elektriky, v autobuse, trolejbuse, po nábřeží se nesmějí procházet atd.

30. VI. 1942 (Úterý): Byl jsem jedním Němcem hrubě vyhozen z elektriky. Řekl Heraus! Ven! Po pořádku, jak se patří, nejdříve německy, pak česky a já musel ven. (...) Musil jsem proto běžet skrz hrozný déšť až k Hilfáku.

Sama Eva potom vzpomíná, co si zapsala do svého deníku:

„Těch míst, kam jsme směli, bylo málo. Mnohde, kam jsme tak dříve rádi chodívali – do parku, muzea, knihovny - bylo napsáno: Židům vstup zakázán.“

ŽÁK V ROLI PETRA GINZE S KOSTÝMNÍM ZNAKEM – SITUACE V TRAMVAJI

Organizace: v prostoru, z lana je vytvořená tramvaj

Instrukce pro žáky: Představte si, že cestujete tramvají po Praze. Stáváte se obyvateli Prahy. Petr cestuje ve voze s vámi (do tramvaje přistoupí žák v roli Petra s kostýmním znakem – čepicí na hlavě), všímá si toho, jak se na něj lidé divně dívají, okukují ho. Co si o něm lidé v tramvaji myslí? Všichni vědí, že je Žid, má žlutou hvězdu na kabátě. Každý z vás, kdo cestuje tramvají, musí vědět, kým je, kolik je mu let. Až řeknu „štronzo“, žádný cestující se ani nepohne. Koho se ale dotknu, řekne, co se mu honí hlavou, jako cestujícímu v tramvaji, kam Židé nesmí, když zahlédne Petra.

ALEJ SVĚDOMÍ, REFLEXE

Organizace: v prostoru, ve dvou řadách

Učitelka vypravuje: Petr si samozřejmě v tramvaji všiml, jak se na něj lidé divně dívají. Jako by dokonce slyšel jejich myšlenky. Snaží se na to nemyslet, ale nejde to. Pořád slyší, co si o něm lidé v tramvaji myslí. Dokonce již víme, že byl z tramvaje nakonec vyhozen do silného a prudkého lijáku.

Instrukce pro žáky: Postavte se do dvou řad proti sobě tak, aby mezi vámi byla úzká ulička. Touto uličkou bude právě procházet Petr (žák v roli s kostýmním znakem z předchozí aktivity). Vy, kdo tvoříte uličku, se mu budete „pošklebovat“, budete na něj posměšně gestikulovat, verbálně útočit tak, jako když jste byli cestujícími v tramvaji, a říkáte mu, co si o něm myslíte.

Reflexe: Žák v roli Petra popíše, jak se cítil, jak mu bylo, když na něj ostatní pokřikovali, když se mu pošklebovali. Jak bylo vám, kteří jste se mohli pošklebovat? Bylo vám to příjemné? Dělali jste to rádi? Vidíte zde nějakou souvislost s naší úvodní hrou?

UČITEL V ROLI – EVA GINZOVÁ VZPOMÍNÁ

Organizace: učitel sedí na židli, žáci sedí kolem v prostoru

„22. října 1942, ve věku 14 a půl roku dostal Petr předvolání k transportu do Terezína. A ještě tentýž den večer musel nastoupit na shromaždiště. Z Petra se mělo stát číslo Ca 446.

Sám Petr si k tomuto dni zapsal: Ráno jsem jako obyčejně odešel v sedm hodin do práce v Josefské 7 do opravny psacích strojů. ... V právnickém referátu jsem zasedl ke stroji a začal jej čistit. Náhle zazvonil telefon. Volala to opravna psacích strojů, že mám ihned jít do dílny. Velice jsem se tomu divil. ... Sbalil jsem si své věci a šel do dílny. Tam, hned jak jsem vešel, řekl klidně Vlk: „Jsi v tom, nic si z toho nedělej.“

Učitel odloží kostýmní znak, vystoupí z role Evy. Nechá svá slova doznít. Pak se zeptá: Víme všichni, co tato věta znamená? V čem tedy Petr je? Jak si myslíte, že tuto zprávu přijal?

VZKAZ PETROVI

Organizace: na židlích, v lavicích i v prostoru

Instrukce pro žáky: Petr se právě dozvěděl, že je povolán do nejbližšího transportu do Terezína. Nyní máte možnost mu každý sám za sebe napsat povzbuzující vzkaz.

ZÁVĚREČNÁ REFLEXE DNEŠNÍHO BLOKU

Organizace: v kruhu na koberci

Žáci sedí v kruhu na koberci, každý z nich po kruhu jednou větou řekne, co si z dnešní lekce odnáší, co se dozvěděl.

DRUHÝ BLOK, 2 VYUČOVACÍ HODINY, přípravy na transport, transport do Terezína, Petrův pobyt v Terezíně

AKTIVIZAČNÍ HRA – KONTAKT OČIMA

Organizace: v prostoru na koberci

Instrukce pro žáky: Všichni se budete nyní volně pohybovat prostorem, nikdo se na nikoho nebude dívat. Až udeřím do bubínku, navážete oční kontakt s nejbližším sousedem. V tomto očním kontaktu chvíli setrváte. Až se znovu ozve bubínek, opět se rozejdete po prostoru. Udeří-li bubínek, navážete kontakt s jiným nejbližším sousedem.

Hra se bude několikrát opakovat.

PŘIPOMENUTÍ PŘEDCHOZÍ LEKCE

Organizace: na koberci v kruhu

Děti, jedno po druhém vyprávějí, co se dozvěděli v předchozí lekci, jakými jsme pracovali metodami, technikami.

UČITELKA V ROLI EVY GINZOVÉ ČTE Z PETROVÝCH ZÁPISKŮ

Organizace: žáci sedí na koberci, učitel na židli

„Konečně jsem přišel k nám, zaklepal na dveře: Kdo tam, ozvala se zevnitř maminka. Já. Maminka otevřela a divila se, co že jdu tak brzy. Mančinko, nelekej se, jsem v transportě. Maminka byla z toho hned celá pryč, začala plakat, nevěděla honem, co má dělat. Já jsem ji utěšoval. .... Letěli jsme na obec vyzvednout si formuláře. Nastupovat se mělo v 6 h večer na Veletržním paláci. Balilo se, přišly pomocnice od Židovské náboženské obce, ty pomáhaly balit. .... Na stole uprostřed pokoje stála obrovská kupa věcí, které měly být zabaleny – stejně na kanapi a na otomanu jich byla fůra.

KIMOVA HRA S ROLÍ

Organizace: v kruhu na koberci

Instrukce pro žáky: Nyní si představte, že jsem Petrova maminka. Budu říkat, jaké věci si má Petr zabalit do transportu do Terezína. Vy si musíte co nejvíce věcí zapamatovat.

Maminka říká: Petře, zabal si pokrývku, hrnek, příbor, láhev, baterku, toaletní papír, mýdlo, hřeben, psací potřeby, šití, svíčky. (opakujeme 2x)

Úkolem žáků je zapamatovat si co nejvíce věcí, které si má Petr zabalit, a následně zapsat na papír vše, co si zapamatovali. Časový limit je cca 4 minuty. Po uplynutí času hru vyhodnotíme.

SKUPINOVÁ PRÁCE – BALÍME KUFR

Organizace: v prostoru ve skupinách

Instrukce pro skupiny: Nyní máte před sebou kufr Petra Ginze (kufr je vyrobený z velké čtvrtky). Vaším úkolem je nakreslit do kufru vše, o čem si myslíte, že bude Petr nutně potřebovat v Terezíně. Zabalíte mu tak kufr na cestu. Skupiny budou pracovat 10 minut. Následovat bude prezentace jednotlivých skupin. Potom každá skupina dostane fotografii skutečného seznamu věcí, které bylo nutné vzít s sebou do Terezína. Porovnají svůj kufr s tímto seznamem.

Reflexe: Překvapil vás skutečný seznam věcí? Myslíte si, že ve vašem kufru něco důležitého chybí?

Zdroj fotografie: TICHÝ, František. Princ se žlutou hvězdou: život a podivuhodná putování Petra Ginze. 1. vyd. Semily: Geum, 2014. ISBN 978-80-87969-05-2.

UČITEL V ROLI - EVA ČTE Z PETROVA DENÍKU

Organizace: žáci sedí na koberci, učitel v roli Evy na židli

„Tetička Naďa mne zavolala do ložnice a domlouvala mi, abych byl rozumný, nechodil moc s velkými kluky ani se zkaženými holkami. Potom mi rozvázala drahounky u mého kabátku a do každého drahounku u rukávu dala stomarku. Mimo to jsem ještě dostal od tatínka nůž kuchyňský, jehož střenka byla vyhloubena a v ní ukryta stomarka. Museli jsme to dělat rychle, protože v šest hodin jsem již měl nastoupit. Proto se dály horečnaté poslední přípravy. Dostal jsem housky se salámem do kapsy, též ostatní kapsy jsem měl nabity jídlem, ale teďka nevím, co mi tam naši nandali. Jistě to však byly samé dobroty.“

KOMUNITNÍ KRUH, PRÁCE S KOSTÝMNÍM ZNAKEM – LOUČENÍ S PETREM

Organizace: v kruhu na koberci

Instrukce pro žáky: Nyní se každý z vás stává jakýmkoliv členem Petrovy rodiny, jeho kamarádem, učiteli a rozloučí se s Petrem před jeho odchodem k transportu. Můžete mu také popřát cokoliv na rozloučenou. Žáci si po kruhu posílají kostýmní znak pro Petra Ginze (čepice) a loučí se s Petrem. Každý ho něčím vyprovází, přeje mu něco na rozloučenou.

UČITEL V ROLI EVY ČTE, CO SI ZAPSAL PETRŮV OTEC PO JEHO ODCHODU

Organizace: žáci sedí v prostoru před učitellou, ta sedí na židli.v roli Evy má ve tváři obrovský smutek, stále otvírá a zavírá deník, je nervózní, neví, zda má číst. Nakonec se pustí do čtení:„Na Výstavišti se shromažďovaly oběti, určené k dopravě do Terezína. Dne 22. října 1942 jsem tam doprovázel našeho Petra. Hovořili jsme spolu vážně, ale vystříhal jsem se vzbudit v něm smutné myšlenky, utěšujíce jeden druhého, jak brzy se sejdeme u maminky. Petra jsem v poslední chvíli před rozchodem nabádal k ostražitosti ve styku s německými dozorci, se kterými za chvilku přijde do styku. Došli jsme spolu až k místu, kam bylo povoleno průvodci se přiblížit, přitiskl jsem našeho Petra k sobě, políbili jsme se a Petr si to namířil ke vchodu. Několikrát se ještě ohlédl, zamávali jsme na sebe a Petr zmizel v bráně. Obrátil jsem se a v tu chvíli vyšel z mého útrobí hlasitý pláč, spíše podobný bolestnému výkřiku. Jak jsem se dostal domů, nevím. Byl jsem si dobře vědom, že ženiny nervy by tento rozchod, jejž jsem měl za sebou, neunesly.“

SIMULTÁNNÍ IMPROVIZACE VE SKUPINÁCH – SITUACE V RODINĚ PO PETROVĚ ODCHODU

Organizace: ve skupinách, každá skupina si v prostoru najde své místo

Učitelka vypráví: Po Petrově odchodu bylo v rodině velmi smutno. Každý se se svým smutkem a žalem vyrovnával po svém. Zbyly jen hezké vzpomínky.

Instrukce pro žáky: Nyní se rozdělíte do pětičlenných skupin. Rozhodnete se, koho z rodiny budete představovat. Všechny skupiny najednou potom ztvárníte situaci, jak to asi mohlo v rodině vypadat po Petrově odchodu. Nic se nepřipravuje, žáci si pouze řeknou, kým jsou, a rozjede se simultánní nepřipravená improvizace.

ALEJ SVĚDOMÍ – PETROVA CESTA K TRANSPORTNÍMU VLAKU DO TEREZÍNA

Organizace: žáci ve dvou řadách proti sobě v prostoru

Petr odchází k transportu. Hlavou se mu honí velká spousta myšlenek. Učitelka je v roli Petra, na hlavě má kostýmní znak, na hrudi žlutou hvězdu.

Petr těsně před vstupem do uličky svědomí: Bylo mi přiděleno číslo 446. Jak se vůbec náš transport jmenuje? Uvidím ještě svá zavazadla?

Instrukce pro žáky: Co mohlo Petrovi cestou k transportu běžet hlavou? Utvořte uličku. Já se nyní stávám Petrem, a koho budu míjet, ten nahlas řekne, co si Petr nejspíš cestou do transportu myslel. Na konci uličky si učitel sundá kostýmní znak a pronese větu, že Petr právě nastoupil do transportního vlaku.

PŘÍJEZD DO TEREZÍNA – MĚSTO PĚTI BRAN

Organizace: v prostoru před interaktivní tabulí

Na interaktivní tabuli dětem ukážu fotografie a záběry města Terezín. Přečtu zkrácený text o historii tohoto města. Dětem též ukážu plán terezínského ghetta.

Zdroj informací: MAREK, Vlastimil. Něco v síti: fejetony, které vycházely od roku 1997 na internetu na adrese http://svet.namodro.cz. 1. vyd. Praha: Dharma Gaia, 1999. ISBN 80-86013-57-X.

UČITEL V ROLI EVY GINZOVÉ VYPRAVUJE

Organizace: učitelka v roli sedí vpředu na židli, žáci před ním na koberci

_„Petr byl ubytován v domově pro starší chlapce s označením L 417. Ten byl rozdělen do několika haimů. Každý haim měl okolo 40 chlapců. Petr žil v haimu označovaném jako Jednička. Vedoucím vychovatelem byl Valtr Eisinger, který postupem času dokázal z party náhodně sebraných kluků vytvořit příkladný kolektiv.“_Při vypravování o haimu číslo 1 učitel ukáže tuto ubytovnu na plánku terezínského ghetta.

HORKÉ KŘESLO – UČITELKA V ROLI VALTRA EISINGERA

Organizace: uprostřed místnosti je židle, žáci stojí okolo

Instrukce pro žáky: Jste v rolích chlapců z Jedničky, před vámi sedí váš vychovatel. Ptejte se svého vychovatele na jakoukoliv otázku, která vás o něm, či o jeho práci zajímá. Učitelka v roli Valtra Eisingera pravdivě z horkého křesla žákům odpovídá.

Reflexe: Co jste se o Valtru Eisingerovi dozvěděli? Proč byl pro kluky z jedničky důležitým člověkem?

ZAKLÁDÁME SAMOSPRÁVU, UČITEL V ROLI EVY GINZOVÉ VYPRÁVÍ

Organizace: v prostoru třídy

„Valtr klukům začátkem prosince oznámil, že si práci a zodpovědnost na haimu rozdělí. Tato velká změna se udála 11. 12. 1942. Byla ustanovena vlastní samospráva. Plán samosprávy vypracoval pan profesor Eisinger takto: Velení domova a odpovědnost za disciplínu a pořádek o něm má nejvyšší rada složená ze 3 kluků. Dále 6 chlapců úderníků, 6 brigádníků a speciální pracovníci. Mimo to mohl každý člen domova dostat za nějaký vynikající čin přízvisko hrdina.“

Učitel odloží kostýmní znak Evy.

Učitelka dává instrukce: I já zde teď svolávám společné shromáždění naší třídy, na kterém se pokusíme v plénu volit do jednotlivých funkcí, ustanovit si vlastní samosprávu jako kluci v Terezíně. Zamyslete se nad tím, v čem jste dobří, co si myslíte, že by vám šlo, a vyberte si, co byste vykonávali. Ostatní členové třídy však s vaším výběrem musí souhlasit. Na ustanovení třídní samosprávy máte 10 minut. Žáci používají tabulku s napsanými funkcemi, které jim předloží učitel. Do kolonek vepisují svá jména. Po dokončení je vybrán mluvčí, který samosprávu představí.

Reflexe: Jak se nám dařilo tvořit vlastní samosprávu? Zaregistrovali jste nějaká úskalí? Bylo pro vás něco obtížné? Myslíte si, že u chlapců z Terezína to bylo také takové?

VYPRAVOVÁNÍ

Organizace: v kruhu na koberci

Učitelka vypravuje žákům: Petr hodně času trávil společným životem v haimu, tvorbou časopisu a prací v samosprávě. Přesto u něj byl patrný smutek a stesk po domově, po rodné Praze. Je to patrné i z jeho básničky VZPOMÍNKY NA PRAHU.

Učitelka čte báseň, žáci pozorně poslouchají.

Reflexe: Na co Petr v básni vzpomíná? Po čem se mu stýská? Na jaká oblíbená místa si pamatuje?

Zdroj básně: TICHÝ, František. Princ se žlutou hvězdou: život a podivuhodná putování Petra Ginze. 1. vyd. Semily: Geum, 2014. ISBN 978-80-87969-05-2.

ŠTRONZO, TEMATIZOVANÉ ŠTRONZO – VZPOMÍNKY NA PRAHU

Organizace: v prostoru třídy

Instrukce pro žáky: Nyní budu ťukat na ozvučná dřívka, vy budete do rytmu chodit po třídě. Jakmile vyřknu slovo „štronzo“, všichni se musíte zastavit. Na pokyn volno se zase rozejdete po třídě.

Tematizované „štronzo“: učitelka opět ťuká na ozvučná dřívka, žáci chodí do rytmu po třídě. Jakmile učitelka vyřkne slovo „štronzo“, žáci se zastaví. Učitelka však ještě zadá dětem téma, na které musí vytvořit sochu. Koho se dotkne, ten musí říci, co představuje. Následuje opět volno a chůze po prostoru.

Témata: pražské stavby, hry u Vltavy, výlety s rodiči, návštěva u příbuzných, škola.

SPOLEČNÝ ŽIVÝ OBRAZ – PETRŮV DOSAVADNÍ KRÁTKÝ ŽIVOT

Organizace: v prostoru na koberci

Učitelka vypravuje: Petr Ginz toho za svůj dosavadní velmi krátký život prožil opravdu hodně. Pokusme se teď pojmenovat všechny jeho pocity od jeho narození až po pobyt v haimu.

Provedení: žáci postupně vstupují do obrazu „Jsem školní zapálení..., Jsem úsměv pro maminku...“ a společně vytvoří sochu. Úkolem žáků je zapamatovat si, po kterém spolužákovi byli na řadě. Potom obraz společně rozpustíme v opačném pořadí, než jsme do něj vstupovali.

DŮLEŽITÁ INFORMACE

Organizace: v prostoru třídy i v lavicích

Instrukce pro žáky: Nyní si každý z vás zapíše jednu informaci, kterou se dnes dozvěděl o Petru Ginzovi. Měla by to být taková informace, kterou považujete za opravdu důležitou. Po zapsání se rozdělte do dvojic a vzájemně si své informace sdělte. Sdělte si také, proč jste si ji zapsali.

ZÁVĚREČNÁ REFLEXE DRUHÉHO BLOKU

TŘETÍ BLOK, 2 VYUČOVACÍ HODINY, Život v Terezíně, transport do Osvětimi

AKTIVIZAČNÍ HRA – SPOLEČNÁ KRESBA

Učitel: Již víme, že Petr byl velmi dobrým kreslířem. My si na takové kreslíře nyní také zahrajeme.

Instrukce pro žáky: Nyní se rozdělíte do dvojic. Vaším úkolem bude vytvořit společnými silami kresbu. K dispozici však máte pouze jednu tužku. Je jen na vás, jak se společně dohodnete, v jakém pořadí co nakreslíte. Vybrat si můžete z témat těžká práce, naděje, nemoc. Při samotném kreslení již nesmíte mluvit. Čas na práci je cca 8 minut.

Reflexe: Jak jste se dokázali dohodnout? Byl někdo z dvojice vůdce? Kdo se spíše přizpůsobil? Nechal se někdo vést? Je důležité vzájemně spolupracovat? Proč?

NARATIVNÍ PANTOMIMA – DENNÍ RUTINA V TEREZÍNĚ

Organizace: v prostoru

Učitelka pronáší souvislou řeč, žáci vykonávají a předvádějí, co učitel říká.

Ráno v sedm hodin se po celé ubikaci ozývá hlasité „vstávat, vstávat“. Všichni kluci se ale jen tak otočí na druhý bok. Vstávat se jim ještě nechce, nakonec se ale posadí na svých kavalcích, protřou si oči, protáhnou svá těla a alou do společné umývárny, kde se musí umýt studenou vodou. Br, to ale studí. Po mytí se loudavě vrací do ubytovny. Ví totiž, že je čeká úklid postelí, stlaní a vůbec celý úklid společného pokoje. Následovala snídaně, na kterou se muselo přes dvůr do budovy školy. K snídani byla jenom hořká, ale velmi hořká káva a to, co zbylo klukům od večeře. Po snídani se šlo do školy. Učilo se na půdě, na kterou se muselo vylézt po velmi příkrých schodech. V poledne následoval oběd. Ten se fasoval do ešusů a musela se předložit stravenka (menážka). Vystát se ale musela veliká fronta na oběd. Občas si chlapci odpoledne zahráli jimi velmi oblíbený fotbal nebo jen tak běhali o závod. V pozdním odpoledni chodili ti, kteří zde měli rodiče nebo jiné příbuzné, na návštěvu. Někteří chlapci si četli, jiní rozbalovali balíčky z domova, ti starší však museli pracovat. Odcházeli do sadů a zelinářských zahrad, kde česali ovoce a sklízeli zeleninu. Po práci byla téměř vždy studená a ne příliš chutná večeře. Od osmi hodin platil přísný zákaz vycházení. Všichni se shromáždili v domově, kde potom „ponocovali“. Odebrali se na půdu a zde zhlédli proslulá půdní představení – kabarety, divadla, recitace, koncerty. Jeden z kluků vždycky dával pozor, aby dal na půdu znamení, že se blíží hlídka SS. Na kavalcích se pak ještě dlouho do noci povídalo, až nakonec i poslední vytrvalci usnuli únavou.

UČITEL V ROLI EVY GINZOVÉ – EVA VYPRÁVÍ O PRÁCI V TEREZÍNĚ

Organizace: na koberci

„Denně odcházelo asi 40 chlapců na různé práce v ghettu. Nebyla to nijak těžká práce, většinou pracovali v zelinářské zahradě. Měli tam alespoň kousek přírody. Dohlížel na ně židovský zahradník, který občas přimhouřil oči, když si chlapci ukradli nějaké rajče nebo kedlubnu. Výtěžky ze zahrad byly totiž určeny výhradně pro četníky a příslušníky SS.“

HRA – PRÁCE V ZELINÁŘSKÉ ZAHRADĚ

Organizace: v prostoru třídy

Učitel v roli hlídače má u sebe rajčata ze zelinářské zahrady. Žáci se snaží si rajčata odnést („šlojznout“), ale pozor, hlídač se může kdykoliv otočit. Uvidí-li někoho v pohybu, bude uvězněn za krádež a neuposlechnutí zákazu.

Hra slouží jako odlehčení tématu, ale zároveň navazuje na předchozí informace. Není zde zařazena náhodou.

Reflexe: Co měla naše hra společného s tématem, kterým se zabýváme?

VYPRÁVĚNÍ – UBYTOVNA CHLAPCŮ

Organizace: v prostoru třídy

Učitelka vypráví: Po práci se večer chlapci vydali do své ubytovny. Zde je její popis podle jednoho z chlapců.Představme si třídu ve staré škole, uprostřed několik židlí a stolů a po obvodu třípatrové kavalce téměř ke stropu. Na každém spí pod dekou jeden až dva chlapci, takže je jich v místnosti naskládáno kolem čtyřiceti. Okna do ulice polepena improvizovaným zastíněním, zpravidla z papíru, samozřejmě notně potrhaného.

Učitekal: Nyní jste slyšeli, jak vypadal pokoj chlapců. Rozdělte se na 2 větší skupiny. Každá skupina bude mít k dispozici jednu polovinu třídy. Zkuste také postavit pokoj chlapců. K dispozici máte školní nábytek, různé papíry. Využijte vlastní fantazie. Potom nám svůj pokoj popíšete, představíte.

Reflexe: Představte nám svůj pokoj. Co v něm všechno máte? Jsou všechny věci důležité? Bydlelo by se vám pohodlně? Měli tedy chlapci každý své pohodlí?

Učitel ukáže nakonec malovaný obraz Petra Ginze, který zachycuje skutečnou podobu pokoje chlapců z Jedničky.

Zdroj fotografie: TICHÝ, František. Princ se žlutou hvězdou: život a podivuhodná putování Petra Ginze. 1. vyd. Semily: Geum, 2014. ISBN 978-80-87969-05-2.

SKUPINOVÁ IMPROVIZACE, ŽIVÉ OBRAZY – PÁTEČNÍ VEČERY NA PŮDĚ

Organizace: v prostoru třídy, 5 skupin

Učitelka čte z knihy: Páteční večery byly nejlepší část týdne – zpívala se hymna, potom čtení Vedem (každý četl svůj vlastní článek) a potom debata o všem možném, nebo přednáška známých umělců, udělovaly se ceny za dobré skutky.

Všechny páteční večery se konaly na půdě haimu číslo jedna (ukázka obrázku, jak půdu namaloval Petr Ginz).

Instrukce pro žáky: Společně si zkusíme přiblížit, jak mohl takový páteční večer na Jedničce vypadat. Nyní se rozdělíte do pěti skupin. Každá skupina dostane jeden článek, který byl publikován v časopise Vedem. Tento článek si přečtete a podle jeho obsahu se pokusíte předvést jeden živý obraz. Na přípravu máte 10 minut.Po přečtení článku a přípravě na živé obrazy si zkusíme, jak takový páteční večer mohl proběhnout.

Večer je zahájen hymnou (skupiny dostanou text klukovské hymny, z CD bude znít hudba písně Karla Hašlera Hymna svobody, slova klukovské hymny viz příloha).

Slova klukovské hymny

Jaká bouře, jaká sláva

na Jedničce jásá lid

ožila tam samospráva

žije republika Škid.

Nám je každý člověk bratrem

ať je křesťan nebo Žid

my jdem svorně pod prapory

chlapců republiky Škid.

My se nikomu nedáme

kdo by nás chtěl urazit

pracovat my přísaháme

pro čest republiky Škid.

Následuje představení živých obrazů, jednotlivé skupiny prezentují své živé obrazy, ostatní hádají, co obrazy představují. Po každém živém obrazu bude následovat četba článku z časopisu Vedem a porovnáme text s živým obrazem. Ovšem pozor, jeden chlapec musí hlídat dole na schodech, kdyby se náhodou blížila ozbrojená stráž, tzv. „ghettouši“, aby mohl chlapce varovat, a oni musí předstírat jinou činnost, např. úklid. Učitelka v roli „ghettouše“ jednou takto průběh pátečního večera naruší.

Zdroj textů z časopisu Vedem a fotografie půdy: TICHÝ, František. Princ se žlutou hvězdou: život a podivuhodná putování Petra Ginze. 1. vyd. Semily: Geum, 2014. ISBN 978-80-87969-05-2.

PŘEKÁŽKOVÁ DRÁHA – NOČNÍ VÝPRAVY CHLAPCŮ

Organizace: v prostoru

Učitelka vypravuje: Zelinářské zahrady a ovocné sady byly mnohdy v noci cílem tajných klukovských výprav. A byla to dobrodružství opravdu nebezpečná – nejen kvůli vysokým strmým zdem, ale občas došlo ze strany četníků i na výstražnou střelbu do tmy noci.

Instrukce pro žáky: Teď se rozdělíte na dvě skupiny. Jedna skupina půjde na chvíli za dveře. Druhá zatím připraví překážkovou dráhu ze židlí, stolů, školních aktovek a věcí ze třídy. Je zavolána druhá skupina, která musí překážkovou dráhu zdolat. Pozor na stráž, jakmile se strážce (učitel) otočí, nesmí se nikdo, kdo zdolává překážkovou dráhu, ani pohnout. Kdo je spatřen, je odveden do vězení. Následuje výměna skupin, překážková dráha je přestavěna a akce se opakuje.

UČITELKA V ROLI – EVA GINZOVÁ ČTE ZE SVÉHO DENÍKU O PETROVĚ TRANSPORTU NA VÝCHOD

Organizace: učitel sedí na židli, žáci v prostoru před ním

28. září 1944: Tak Petr a Pavel jsou v transportě. Již je tady vlak a oba nastoupili. Petr má číslo 2392, Pavel 2626. Jsou spolu v jednom vagóně. Petr je úžasně klidný. Pořád jsem doufala, že vlak nepřijede, i když jsem věděla opak. Co se však dá dělat?...

Byl to hrozný pohled. Nezapomenu na něj do smrti. Muži se vykláněli z oken, tlačili se jeden přes druhého, aby spatřili své nejdražší. Celá kasárna byla obležena četníky, aby nikdo neutekl. Pláč se ozýval ze všech stran. Protlačila jsem se zástupem, podlezla provaz, který odděloval dav od kasáren, a podala jsem Petrovi chleba oknem. Měla jsem ještě čas mu podat skrz mříže ruku a již mne ghettouš odehnal.

Co jsme se z Evina deníku dozvěděli? Co jsou to transporty? Jak si je představujete?

ALEJ SVĚDOMÍ – PETROVA CESTA DO TRANSPORTU NA VÝCHOD

Organizace: alej

Petr odchází k transportu. Je klidný, ale v hlavě se mu honí spousta myšlenek.

Instrukce pro žáky: Co se mohlo Petrovi honit hlavou cestou do transportu na východ? Utvořte uličku. Já se stávám Petrem (čepice na hlavě – kostýmní znak), a koho budu míjet a podívám se na něho, ten nahlas řekne, co si asi Petr nejspíš myslel při této cestě.

Na konci uličky učitelka sundá kostýmní znak a řekne žákům, že Petr Ginz právě nastoupil do transportu do Osvětimi – Birkenau.

NARATIVNÍ PANTOMIMA – TRANSPORT

Organizace: v prostoru

Instrukce pro žáky: Na koberci je z lana postavený vagón, tzv. „dobytčák“. Ve vagónu je kbelík s pitnou vodou a kbelík na výkaly. Vaším úkolem je, abyste se všichni naskládali do tohoto přistaveného vagónu a strávili v něm cestu do Osvětimi, tak jak ji asi strávil Petr Ginz.

Učitelka vypráví, žáci předvádějí to, co učitelka říká.

Jste všichni nahnáni do vagónu původně určeného pro přepravu dobytka. Na krku máte cedulku s transportním číslem. Venku píská lokomotiva tak silně, až vás to tahá za uši. Dveře se zabuchují, vlak se rozjíždí. Uvnitř je téměř tma. Sedíte na zemi, jste hladoví, dlouhé desítky hodin na cestě do neznáma. Je vám horko, máte příšernou žízeň a hlad. Všude kolem vás se šíří zápach. Konečně vlak zastavuje. Dveře se s rachotem otevírají, oslňuje vás ostré světlo reflektorů. Všude kolem se ozývá křik a štěkot psů. Všichni jste kvapně vyhnáni z vagónu. Obklopuje vás vysoký plot z ostnatého drátu s nápisy s varováním nebezpečí smrti elektřinou. Všichni pomalu postupujete k muži v parádní nažehlené esesácké uniformě.

Tento posílá Petra vlevo, rovnou do plynu. (větu je nutné nechat doznít, nastane chvíle ticha) Petr odjel posledním transportem, všechny další deportace již byly zastaveny.

ŽIVÉ OBRAZY A JEJICH ROZEHRÁNÍ

Organizace: v prostoru třídy

Instrukce pro žáky: Jak by asi podle vás mohl pokračovat život Petra Ginze, kdyby přežil tyto hrůzy 2. světové války? Utvořte skupiny a pokuste se vytvořit živý obraz toho, jak by podle vás pokračoval život Petra Ginze po válce. Následně živý obraz krátce rozehrajte.

NÁVRAT K PŘEDPOVĚDÍM SUDIČEK

Organizace: v kruhu na koberci

Instrukce pro žáky: Vzpomeneme si na naše úvodní předpovědi, co jsme Petrovi předpovídali, když byl ještě miminko. Zde jsou vaše předpovědi. Postupně přistupujte, odlepte z papíru tu vaši předpověď a krátce ji okomentujte. Teď už víte, jaký osud Petra potkal.

ZÁVĚR – UČITEL V ROLI EVY GINZOVÉ

Organizace: na koberci před učitelem v roli

Eva čte zápis ze svého deníku: 15. 5. 1945: Včera ráno jsem přijela domů z Terezína. Petříček, i když jsem v to skrytě doufala, doma nebyl. Čekáme teď každý den, že se vrátí nebo podá aspoň o sobě zprávu... Končím tím svůj deník, protože v něm chci mít jenom terezínské zážitky. Až se Petr vrátí, připíši to sem ještě.

14. 4. 1947: Petr se nevrátil.

Učitelka v roli smutně zavírá deník.

REFLEXE

Organizace: v kruhu na koberci

Nyní jeden po druhém, ve směru kruhu doplňte větu: „Petr Ginz byl...“

Když nikdo v kruhu nijak nereaguje, větu necháme pouze vyznít.

BONUS – Zhlédnutí filmu Poslední let Petra Ginze

Hledáme souvislost mezi životem Petra Ginze a katastrofou raketoplánu Columbia.

(doplněno ukázkami fotografií z knihy)

Díky dramatické výchově má učitel možnost být blíže k žákům, než je tomu v běžných vyučovacích hodinách. Mohou spolu totiž zažít příběh, ponořit se do něj a nahlížet na něj z různých úhlů pohledu. Podařilo se mi zaujmout „pubertální“ žáky tématem, o kterém možná ani jejich vrstevníci zdaleka nemají ponětí. Díky technikám a metodám dramatické výchovy bylo téma pro žáky zajímavější a lépe uchopitelnější. Žáci si vyzkoušeli vžít se do role někoho jiného a prožít si jeho život. Protože se učí prožitkovou formou, je pro ně mnohem jednodušší udržet pozornost po celou dobu realizace lekce.

- Čtvrtá třída Od jedenácti do patnácti