Vyprávění přírodních národů

Vyprávění přírodních národů

V oblasti mýtů a zábavných vyprávění přírodních národů je to s našimi znalostmi a pochopením dost odlišné od látek evropských. V literatuře, kterou máme k dispozici, jde často o jejich převyprávění. To se týká hlavně příběhů afrických, u nichž převyprávění nejen usnadňuje, ale většinou i doslova umožňuje Evropanům jejich pochopení a přijetí. Žijeme v jiném světě, v městské civilizaci, v oblasti monoteistických náboženství, v nichž bůh má podobu člověka. U přírodních národů je sil, které člověka ovládají, nespočetné množství, je to totiž celá příroda. Symbolika těchto příběhů bývá nám odlehlá a v lepším případě ji pochopíme jen racionálně, jakoby zvnějšku, ale těžko pronikneme k její podstatě. Pro naše myšlení mají ale přesto význam, neboť jsou schopny ovlivnit a obohatit naše ekologické myšlení. Proto pár příkladů, které by v našich podmínkách mohly dobře zafungovat.

Afrika

Africké pohádky, pověsti a bajky (někdy je obtížné určit žánr podle našich kritérií) se k nám dostávají hlavně zásluhou cestovatelů a lidí, kteří v Africe strávili delší čas. Patří mezi ně cestovatel a spisovatel Ladislav Mikeš Pařízek (1907 – 1988), který se do dějin a zeměpisu Afriky zapsal tím, že v r. 1959 objevil prameny řeky Niger. Helena Izbická žila v západní Africe, v hlavním městě Guineje Konakry s manželem lékařem a zaznamenala si příběhy, které jí vyprávěly místní služky. Blaise Cendrars, (1887 – 1961), původem Švýcar, který prožil většinu život ve Francii, byl básník, spisovatel a cestovatel. Vymyká se jen Kama Sywor Kamanda (nar. 1952 v Kongu), africký vzdělanec, spisovatel a básník.

M´guri-m´gori

O nejnemocnějším bohu černochů v zemi Sankuru. V pradávných dobách se sešli všichni duchové na shromáždění, aby zvolili krále. Rozhodovali se mezi třemi adepty a volba trvala dlouho. Spočívala v soutěži, co který z nich vytvoří – vznikla země, nebe, podnebí a počasí, stvořili všechna zvířata a stále nebylo rozhodnuto. Pak kdosi navrhl, aby králem byl ten, který stvoří bytosti podobající se jim. To se podařilo M´guri-m´gorimu. Stvořil bytosti, které budou mít podobné tváře a budou se omývat vodou z řeky Sankuru, aby měli čistou mysl. Lidé povstali z blízké bažiny, proto jsou na povrchu černí, ale mají bílou mysl, protože pijí vodu ze Sankuru. Tak byl stvořen národ Batetelů, žijících u řeky Sankuru.

Téma: Pod černou kůží je jasná mysl.

Pramen: L. M. Pařízek: Prales kouzelných snů

První opice

Bohatý Hassan měl velká stáda, mnoho otroků, žen, dětí a tchánů a velká rodin žila šťastně. Jendou se nudil a tchánové navrhli, co takhle nová svatba, to bychom se poměli. V blízké vesnici našli Hassanovi novu nevěstu Pandu. Všechny Hassanovy ženy dostaly novou parádu, jedlo se a pilo, jenže Hassan se do Pandy zamiloval tak, že se věnoval jen jí. Po roce se narodil synáček a Hassan na Pandě stále lpěl. Po třech letech Panda požádala, aby směla i s dítětem navštívit svou rodinu a vesnici, kde vyrůstala. Hassan nejdřív odmítal, ale nakonec svolil. Panda se vydala s dítětem, chůvou a sluhou na cestu. Když odpočívali, chyběla jim voda a tak Panda dítě otřela prosnou plackou. Ihned na chlapci začaly vyrůstat chlupy, narostl mu ocas, dlouhé ruce, všechno ze sebe strhal. Panda k němu přiběhla a dělo se sní totéž. Chůva a sluha se vrátili domů a vyprávěli, že matka se synem dovádí v korunách stromů. Hassan se vydal za nimi s velkou karavanou, s otroky a třemi tchány, pátrali, volali, ale na stromech skákaly dvě opice Otroci se je pokoušeli polapit, ale nepodařilo se to, nepomohlo ani zaříkávání. Věštec sdělil Hassanovi, že je to trest od Alláha, muž musí svou celou rodinu milovat stejným dílem, on dával přednost Pandě, a proto ji ztratil. Panda se synem zůstala v pralese jako opice.

Téma: Prazvláštní směs původní přírodní víry a pověr s monoteistickým náboženstvím a jeho etikou.

Pramen: Helena Izbická: Studna v pralese

Myší zpěv

Jeden chudý rolník měl na poli spoustu myší, a která z nich vylezla na povrch, tu utloukl. Myší lid si začal naříkat, zpívali písničkou o svém ohrožení. Myši zpívaly a tančily, chvíli jako frajersky, chvíli jako na funuse. Rolník se k nim přidal, denně chodil na pole a nedělal nic, jen vykopával myší chodby a spolu s myšmi tancoval. Chvíli jako frajer, chvíli jako na funuse. Žena se jednou za ním šla podívat, a když viděla, že nic nedělá a pole je celé zašlapané, rozzlobila se, vlepila mu facku a odešla od něj. Muž se vzpamatoval, došel domů, a tam prázdno – kdo mu uvaří polívku?

Téma: Zpěv a tence jsou skvělé, ale pracovat se holt musí, jestli člověk chce jíst.

Pramen: Blaise Cendrars: Malé černé pohádky pro nebojácné děti

Chromý Satongé

Jedné africké zemi žil kdysi sobecký a chamtivý muž, kterému se díky kouzelníkům a čarodějům všechno dařilo. Stals e absolutním vládcem, podmaňoval si významné osobnosti a ožebračoval lid, zneužíval krásné dívky. V téže době v sousední zemi mladík Satongé ve válce přišel o nohu a na protézu neměl peníze. Žil u své matky ve vesnici, kde se mu děti krutě posmívaly, laskavě ho přijala jen rodina. Jednoho dne se dozvěděli všichni ve vesnici, že se k nim chystá onen diktátor. Satongé se rozhodl utéct a v lese potkal starou kouzelnici., měl obavy o svou krásnou sestru. Kouzelnice mu dala nádobu plnou termitů a poradila mu, co dělat. Vrátil se do vesnice a termity vysypal na zem, do rána vyrostlo obrovské termitiště. Když onen diktátor přišel, všiml si dívky, ale nechal to na druhý den. Ráno Satongé schoval svou sestru v termitišti, a když tam za ní chlípník začal lézt, vytáhl ji ven a chlapa termiti sežrali. Termitiště se propadlo do země, přišla obrovská bouře, ale lidem se ohromně ulevilo.

Téma: Na první pohled jde o zvláštní a komplikovaný příběh, ale jeho kostra odpovídá evropským pohádkám o podceňovaném mladíkovi, který prokáže svoje schopnosti a za pomoci klouzla, získaného od dárce, zničí nebezpečí.

Pramen: Kama Sywor Kamanda: Africké pohádky

Severní Amerika

Rozvadění přátelé

Krtka si „na koberec“ pozvou medvěd, krkavec, zajíc a liška. Žádají, aby se vystěhoval, protože jim překáží, budí je v noci a ještě ke všemu je ošklivý. Krtka se zastane želva a spřátelí se s ním. Ale liška vyláká krtka z jeho domova, čtveřice zvířat mu doupě zničí a svedou to na želvu. Krtek se jí jde pomstít – je po přátelství.

Téma: Kromě přátelství narušeného zlomyslností je tu i nesmyslnost námitek proti krtkovi, tedy to, čemu se v politice říká „účelovost“.

Pramen: Vladimír Hulpach: Co vyprávěl kalumet

Matka Kukuřice

Když ještě na zemi žádní lidé nežili, stvořili vše Stvořitel Kloskurbeh a jeho synovec, zrozený z vodní pěny, slunce a větru. Když stvořili všechno na zemi, zrodila se krásná dívka Bílá Kukuřice. Velký synovec se do ní zamiloval, vzali se a měli děti. Lidí přibývalo, živili se lovem, ale to nestačilo. Matka Kukuřice živila děti, jak mohla, ale nakonec řekla manželovi, aby ji zabil. Radil se s Kloskurbehem a ten mu řekl, ať to udělá. S těžkým srdcem ji zabil a podle jejího přání ji synové vláčeli po zemi, až zbyly jen kosti. Po sedmi měsících na tom místě vyrostla kukuřice, její zrna byla tělem První matky, a na místě, kde pohřbili její kosti, vyrostla další rostlina – tabák. První matka darovala lidem svůj život a v rostlinách se rodí znovu a znovu.

Téma: Rostliny poskytující potravu se (stejně jako zvířata) obětují lidem, aby přežili, a proto je nutné s nimi zacházet ohleduplně a zodpovědně

Pramen: Martina Moravcová a Markéta Nová: O muži, který šel za sluncem.

O moudrém Hiawathovi

Jezero Tioto bývalo centrem a tržištěm Irokézů, ale výměnný obchod přinášel potíže a hádky. Jednou se do jejich sporů snesla z nebe bílá kánoe a vystoupil z ní Hiawatha. Řekl hašteřícím se Indiánům, aby z vody vytáhli svoje kánoe a na jezero se snášely postupně hejna kachen, které vypily veškerou vodu v jezeře. Na dně zůstala spousta lastur a Hiawatha jim řekl, aby je obrousili a používali jako platidlo. Jezero se pak zase naplnilo vodou. Ale za čas napadli kraj nepřátelé ze severu a Indiáni prchali. Opět zasáhl Hiawatha a vysvětlil Indiánům, že musejí být jednotní a jednotlivým kmenům podle jejich schopností určil jejich úkoly: Nejlepší bojovníci jsou Mohawkové, Oneidové jsou moudří, Onondagové výřeční, Senekové jsou dobří lovci, Kajúgové jsou zemědělci. Pak Indiáni byli schopni se ubránit. Hiawatha nastoupil na svou bílou kamennou kánoi a vznesl se k nebi.

Téma: Hiawatha – tj. Ten, který dělá řeky – syn Západního větru, je božstvo i kulturní hrdina, přináší poznatky, organizuje společnost.

Pramen: Vladimír Hulpach: Indiánské báje a mýty

O sirotkovi a jeleních psech.

Chlapec a dívka byli sirotci, chlapec byl hluchý a byl proto považován za hloupého, lidé ho zaháněli a trpěl proto hladem. Ráda ho měla jen sestra, ale ta se vdala do sousedního tábora. Lidé z vesnice odtáhli dál a chlapce nechali na místě jen s odpadky. Putoval za nimi, cestou mu z uší vylezl červ a chlapec slyšel. Ujal se ho laskavý starý náčelník, chlapec se rychle učil a zatoužil vykonat něco velkého. Vydal se k mocnému národu, který na dně vzdáleného jezera choval „jelení psy“, tj. koně do té doby indiánům neznámé. Chlapec získal jejich stádo a tři kouzelné dary od starce. Po návratu do vesnice zbohatl. Po létech si lidé vyžádali, aby je zavedl k onomu jezeru, ale tam už nic kouzelného nebylo.

Téma: Podceňování postiženého člověka, který však dokáže ve skutečnosti vykonat neobyčejné činy a prospět druhým lidem.

Pramen: Martina Moravcová a Markéta Nová: Muž, který šel na sluncem

Střední a jižní Amerika

Ometeotl a lstivý králík

Ometeotl, aztécký bůh jednoty protikladů, má starosti s králíkem, který tropí neplechy a vyvolává neklid. Králík se před ním vytahuje, že je největší, všechno dokáže. Ometeotl mu uloží, aby tedy přinesl kůži z jaguára, z velké opice a z krokodýla. Králík všechny tři přelstí, zabije je a stáhne. Na Ometeotlovi požaduje, aby ho učinil větším, ale ten usoudí, že králík je svou vychytralostí nebezpečný, chytí ho za uši a vyhodí ho do vesmíru, na babičku Lunu, kde už zůstal.

Téma: Autor v marginálii uvádí: „Touha být příliš chytrý bývá nebezpečná,“, téma náfuky, který dosahuje svého jen podvody.

Pramen: Xokonoschtetl: Příběhy a moudrost aztéckých indiánů

Pověst o pokladu

Mayské město žije radostně, chystá se na přivítání bojovníků, koná se noční trh. Končí válka, svědčí o tom fakt, že mrak zahalil vrchol sopky u jezera Atitlán. Bojovníci přicházejí v průvodu, ženy si v něm vyhledávají své syny, manžely, ženichy. Bojovníci tančí bojový tanec před chrámem, začínají pomalu vraždit zajatce. Ale sopka ohlašuje další válku, k městu se blíží bílí dobyvatelé. Začíná válka, ale sopka bílé muže zažene výbuchem.

Tématem příběhu je nastupující conquista a reakce Mayů na příchod bílých

Pramen: Václav Šolc: Sny a zlato indiánů

Jak se zchytralý pavouk Ananansi nakonec přece jen spálil

Ananansi je nafoukanec, lenoch a podvodník, vytvářející různé situace, složité většinou pro ty druhé. Když pozoroval jaguára, jak přelstil ostatní zvířata, rozhodl se, že se bude chovat podobně. Aby zbohatl, požádal o ruku ošklivé dívky. Za pomoci komára zjistil její jméno, jehož znalost byla podmínkou souhlasu k svatbě, a pod záminkou, že musí připravit pro nevěstu domov, vyinkasoval věno před svatbou. S poklady, které získal, zmizel za horami a tam si postavil dům. Protože měl Anansi špatné zkušenosti s ohněm, vyhýbal se mu, ale naletěl Smrtce, která po něm chňapla a připravila ho o jednu nohu, pak už se tak nevychloubal.

Téma: I na chytrák nakonec na svoje fígle doplatí.

V. Hulpach: Indiánské báje a mýty

O prvním zpěvu, tanci a muzice

Mocný Kajurukré, jihoamerický kulturní hrdina, přemýšlel, jak zpříjemnit dlouhou chvíli mlčenlivým a smutným indiánům. Jednou v lese pozoroval hromadu větví, které se na muziku zvedly a tančily. Pokusil se přinést větve do vesnice, ale tam netancovaly. Pak zjistil, že tanec potřebuje muziku a tu že dělá mravenečník, který nakonec souhlasil, že lidi naučí hudbě, zpěvu a tanci, jestliže ho nebudou zabíjet. Lidem se to zalíbilo a mravenečníka od té doby nechávali na pokoji.

Téma: Zajímavý příběh pro skupiny, které pracují nebo se učí pracovat s hudbou a tancem, s pohybovým výrazem, spojení hudby s tancem a jejich humánní poslání.

Pramen: Vladimír Hulpach: Návrat Opeřeného hada

O kouzelném stromě

Tapír byl podle brazilské pohádky jediným tvorem, který věděl o existenci kouzelného stromu, na němž rostlo všechno, co potřeboval k živobytí. Ale jeho žena projevila takovou mlsnost, že se na ni hlasitě obořil a jeho křik přilákal všechny lidi i zvířata z okolí. Ti se na strom vrhli a protože se na měj všichni nevešli, raději ho porazili, aby se k němu dostali. Ale ptáci volali, že takhle to nepůjde, je třeba vždy část plodů odložit a vrátit zemi. A tak se lidé naučili plodiny pěstovat.

Téma: Přírodu lidé nemohou prostě drancovat, ale pečovat o ni, pak jim dobře poslouží.

Pramen: Oldřich Kašpar a Eva Mánková: Kouzelný strom.

Proč se slunce pohybuje pomalu – Jak Kaná získal pro svůj lid flétnu, která rozdává radost.

Hlavní hrdina prvního příběhu Kanašinue (v druhém příběhu se jmenuje Kaná) se zpočátku jeví jako lenoch. Tchán ho dlouze vyzývá, aby se vydal hledat světlo, protože na zemi je stále tma. Donutí ho k tomu až jeho žena a Kanašinue se vydá na cestu v doprovodu zvířat. Lstí získá od krále kondorů Slunce, Lunu a hvězdy a donutí je fungovat tak, aby lidé měli čas na práci i na odpočinek. - Druhý příběh: Lidé nikdy nejsou spokojeni, mají Slunce a Lunu, den a noc, ale je to nuda, Kaná se rozhodne opatřit bambusovou flétnu, aby se ve dne líp pracovalo a večer bylo veselo. Jedinou flétnu vlastní jaguár, Kaná ho obelstí a flétnu získá. Lidé se radují a Kaná si smí jít odpočinout.

Téma: Multikulturní i ekologická problematika, dílčí témata – lenost a aktivita, obelstění hlupáka, podmínky pro běžný život a pro

práci, práce a umění.

Pramen: Hernani Donato: Déšť a jaguár. Pohádky brazilských indiánů

Indonésie

V Indonésii, která je nejjižnějším, výběžkem Asie, žije na třinácti tisících ostrovů asi 200 etnických skupin, a mísí se v ní islám s buddhismem, hinduismem a původními přírodními náboženstvími. Je to tedy hodně pestrá společnost i kultura, nicméně v každé knížce indonéské lidové slovesnosti najdete postavu jelínka kančila, nejmenšího kopytnatce s výškou kolem 20 – 25 cm, který v příbězích vystupuje v roli šibala, chytráka a dobrého rádce v složitých situacích.

Tři zázračné pruty

Na ostrově Bali pod sopkou Agung žil mladý muž Azmir. Měl u domu nádhernou zahradu, ale dva dny po sobě ji ráno nacházel podupanou a květy otrhané. Třetí noci zjistil, že se do zahrady slétají víly z hory Agung a koupají se v jezírku. Jedné z nich zabavil šaty a popřel, že jí je vzal. Supraba se stala jeho ženou a měli spolu tři dcerky. Ale jednoho dne neposlechl její radu a žena v důsledku toho našla svoje vílí šaty. Oblékla se a vrátila se na horu Agung. Azmir zůstal s dětmi sám, a když za ním přišla starší a ošklivá žena, že se mu bude o děti starat, přijal ji. Macecha zacházela s dětmi špatně. Jednoho dne nejmladší dcera zmizela a žena řekla, že se utopila. Po hádce s mužem odvedla stařena k řece i další dvě dcery, ale ty našly nejmladší v jeskyňce a zůstaly tam s ní. Azmir ji vyhnal z domu a podle věštby ve snu hledal děti. Našel je, ale nejmladší v jeskyni oslepla. Žádal Suprabu o pomoc a ona se postarala u bohů ohně, vody a světla o pomoc. Bozi poslali na zem bílého havrana s pruty a zázračnou tekutinou, aby holčičce vrátil zrak. Tentokrát Azmir udělal všechno tak, jak si přála Supraba a dítěti se vrátil zrak. Dosud se stává, že bohové na hře Agung se zlobí na lidi a vypouštějí oheň a kamení.

Téma: Poselství víly znělo: „Nic cizího si nepřivlastňovat, nelhat a nepodvádět.“

Pramen: Marie Rivai: Smaragdové ostrovy,

Voňavá voda

Pohádka o žárlivé tchýni : Sidapksa měl krásou ženu, kterou miloval, jeho matka ji však považovala za nevhodnou pro svého syna. Zařídila, aby ho král poslal na dva roky pryč. Za jeho nepřítomnosti se narodil syn, ale tchýně ho hodila do řeky. Mladá matka žalem chřadla a když se manžel vrátil, byla na smrtelné posteli. Tchýně ji obvinila, že dítě utopila, ale manželka se hájila a požádala, aby ji manžel přenesl na břeh řeky, a tam skočila do vody. Krátce na to se na hladinu vynořily dva bílé květy, velký a malý – matka a syn. Chlapec potvrdil, že ho utopila babička. Pak se oba květy ponořily do vody a řeka, která do té doby páchla, pak už stále krásně voněla.

Téma: Varianta známého příběhu, jiná kultura, jiné okolnosti a řešení.

Pramen: Nevěsta z mušle. Mýty a legendy Indonésie

Austrálie a Oceánie

Duhová panna

Vnuk náčelníka Uenuku jedné noci zabloudil v pralese a u jezera pozoroval tři koupající se panny - Mlhovou, Dešťovou a Duhovou. Od té doby každý den před svítáním chodil k jezeru a nejvíc se mu líbila Duhová. Trápil se, ale jedné noci se Duhová panna vydala k němu, přála si, aby se netrápil a svolila, že u něj zůstane, ale jen do rozednění, pak musí zpět. Další noci opět přicházela a Uenuku se snažil ucpat všechny škvíry v domě a ve střeše, aby mu neunikla, ale marně. Poslední noc ji zdržel až do rozednění a ona za to dostala od Slunce natrvalo domácí vězení a už nikdy ji nespatřil. V jezeře se od té doby koupaly jen Mlhová a Dešťová panna.

Téma: Další, kdoví kolikátá varianta lásky pozemšťana a nepozemské dívky.

Pramen: Pavel Radovan: Pohádky ze země kiwi

Hliněná chýše

Kdysi, když lidé ještě nežili v chýších, ale jen v jeskyních a děrách v zemi, se dohodli dva muži, že něco postaví. Když skončili, ukázali si to navzájem. Jeden z nich upletl hustě dlouhou trávu tak pevně, že se nic skrz ní nemohlo dostat. Ale druhý řekl, že o trávu se mohou lidé poranit a chlubil se svou chýší, kterou vybudoval z větví pomazaných hlínou. Druhý namítl, že to déšť zničí. Ale chlubivý muž prohlásil, že se nebojí. Jenže déšť přišel, z chýše byla hromada větví a bláto a celá rodina neměla kam jít. Došli až k chýši upletené z trávy, která byla i v dešti v pořádku, její majitel ji zavřel, ale pak mu bylo líto malých dětí, otevřel a celou rodinu chlubivce přijal. Zůstali tam, dokud déšť nepřestal – a chlubivec se zastyděl.

Téma: Rozdíl mezi člověkem, kterému jde o věc, a ješitou a chlubilem.

Pramen: Vladimír Reis: Křišťálové sestry

Mytologie a rytířství Autorské příběhy