Autorské příběhy

Autorské příběhy

Jestliže z pohádek, pověstí a dalších žánrů, založených původně na ústním podání, bylo nutné vybírat, tím spíše to platí u literatury autorské, která má navíc velmi různorodé žánry a okruhy námětů a témat. Porot následující náměty jsou jen subjektivně vybranými inspiracemi a nekonečným množství variant a možností. Jen výjimečně jsou tu i látky, které najdete v Záznamech z praxe, neboť byly už realizovány, ale nabízejí další varianty řešení, nebo jde o látky pro dramatiku zvlášť důležité. Řazení vypadá na první pohled nahodile, ale je založeno na odhadu věkové adresy – nutno zdůraznit odhadu a přibližnosti. Většina textů má pokud jde o cílovou věkovou skupinu dost široký rozsah a zpravidla záleží na tom, jak je lekce uspořádána, co je z látky vybráno. Proto řazení berte s odstupem a se znalostí vlastní skupiny, pro kterou vybíráte.

Šťastný skřítek

Skřítek Toník byl docela obyčejný, ale měl krásný hlas, krásně zpíval a skládal písničky. Všichni ho obdivovali a měli rádi a Toník byl šťastný. Ale pak jednou přiletěl havran se zlatým prstenem a Toník zjistil, že netouží po ničem tak, jako po zlatém prstenu a havran mu ho daroval. Pak se to opakovalo s hadem se zlatou korunou a s žabákem ve zlatém vozíku. Toník měl vše a byl šťastný, ale ztratil hlas. Zůstal sám, přestalo ho to bavit a vrátil zlaté věci havranovi, hadovi i žabákovi. Byl ale daleko od domova a tak se vydal na dlouhou pouť domů, ke svým, a cestou se mu vrátil hlas i schopnost skládat krásné písničky.

Téma: Jsou hodnoty, které potěší, ale nenaplní život a neposkytnou člověku přátelství druhých, v takové situaci pomůže schopnost vrátit se ke skutečným životním hodnotám. Bolligerovu knížku typu „bilderbuch“ ilustroval Petr Sís a je možné pracovat i s ilustracemi.

Pramen: Max Bolliger: Šťastný skřítek

V jiném literárním žánru a okruhu najdeme téma řetězce šíření pozitivních hodnot u Daisy Mrázkové.

Nádherné úterý

Jádro příběhu této knížky tvoří cesta panenky, kterou ušila kdysi pro svou dcerku jedna maminka. Holčičce se panenka ztratila, sebral ji kluk, ale i zlý skutek může mít dobré následky – kluk panenku hodil přes zeď zahrady, dostala se do ruky nemocné holčičky, kterou to povzbudilo, vzpamatovala se, začala hrát na klavír a svým uměním později zapůsobila na kteréhosi tatínka, který pod dojmem koncertu napsal krásný dopis svému synkovi, a toho si šťastně sedícího na stromě namalovala jedna dáma a její obraz rozdává pozitivní pocity dodnes.

Téma: Pozitivní události a vztahy vyvolávají i v druhých pozitivní pocity a postoje, šíří se to řetězově.

Pramen: Daisy Mrázková: Nádherné úterý čili Slečna Brambůrková chodí po světě, Albatros, Praha 2011

Petr Sís je autorem řádky knížek pro děti, spojujících jeho tvorbu výtvarnou a literární. Některé z nich jsou motivovány jeho vzpomínkami na dětství, které prožil v Praze a o němž vypráví své dceři Madlence i ostatním dětem v Americe, kde žije - pohled na Prahu zpoza oceánu a na dětství přes pár desetiletí.

Piráti nebo Robinson?

Příběh napsal a nakreslil Petr Sís podle svých her v dětství. Vypráví o partě pěti dětí – čtyř kluků a jedné holky, kteří si nejraději hráli na piráty, a když škola pořádala maškarní, domluvili se, že půjdou v maskách pirátů. Jenže vypravěčova maminka (paní Sísová byla výtvarnice, absolventka uměleckých řemesel) navrhla Robinsona, je to chlapcova oblíbená knížka. Jenže parta tuto změnu nepřijala, smáli se kostýmu Robinsona. Chlapec pak onemocněl v horečnatých snech se octl na pustém ostrově a stejně jako Robinson se musí umět o sebe postarat. Nakonec se na moři objevili piráti, kluk čekal v obavách, ale byli to jeho kamarádi. Společně se pak vydali za dalším dobrodružstvím, odlétají v balónu.

Téma: Octne-li se člověk v těžké životní situaci, nesmí to vzdát, ale hledat cestu jak (fakticky nebo obrazně řečeno) přežít, situaci zvládnout.

Pramen: Petr Sís: Robinson, z angličtiny přeložil autor, Labyrint, Praha 2017

Tři zlaté klíče

Petr Sís vypráví své dcerce o Praze, kde prožil dětství a při pomyslném letu balónem se dostává do míst, kde prožíval radosti a hry dětství a průvodcem je kocour, který má tři líče od Prahy a jimi otvírá dveře k třem pověstem - o Bruncvíkovi, o Golemovi a o mistru Hanušovi a jeho orloji.

Téma: Praha, dům a ulice dětství, pověsti, které k městu patří.

Pramen: Petr Sís. Tři zlaté klíče

Téma domova najdeme v literatuře pro děti také v souvislosti se stěhováním a přizpůsobováním se novému domovu se tou tematikou zabývá Milena Lukešová.

Ztracený dům

Několik rodin s dětmi se nuceně stěhuje ze starého domu, který se má bourat, do nového domu na sídlišti. V opuštěném domě zůstala jen kavka a jeden z chlapců se pro ni vrací.. Dům doufá, že se vracejí jeho lidé Jakub a Markéta se svým velkým psem, který má přezdívku obr-dobrá Pejsánek. Jakub hledá kavku Káču a vozí se přitom po zábradlí, aniž ho někdo napomíná. Káča je polapena a odjíždí s rodinou. Zábradlí v novém domě na jezdění není, tam se jezdí výtahem Druhý den si Jakub s Marinem pochvalují, že na sídlišti je to prima – matky počítají s tím, že se tu děti ušpiní.

Zatím starý dům je prázdný, kolem něj jen vítr. Na balkóně se zachytil drak, který ulétl Robertovi a Bohoušovi.

V novém domě není v noci klid, někteří sousedé mají noční směny. Pejsánek se Markétě ztratil, ale ona nechce náhradního psa, kterého jí nabízí matka. K starému opuštěnému domu přišel Pejsánek, sněží a pes jde do domu. Na sídlišti zatím děti sáňkují, nejsou tam ale svahy a tak se vydají k starému domu, kde se dá sáňkovat. Tam se setkají s Pejsánkem, kterého přivedou zpátky na sídliště, na starém domě pláče drak, děti si ho nedonesly. Ale Markéta domu přinese vánoční stromek, přitom děti najdou draka a nesou si ho domů.

Téma: Stěhování přináší nutnost se přizpůsobovat, přijmout, že nic není, jak bývalo, ale najdou se jiné možnosti a situace.

Předloha: Milena Lukešová: Obr–dobr Pejsánek a ztracený dům, Albatros, Praha 1983

Jinou tematiku ze života současných dětí obsahuje knížky Jany Šrámkové

Zuza v zahradách

Zahrada v tomto příběhu je součástí zahrádkářské kolonie a malá Zuza ráda pozoruje sousední zahrady a prochází se celou kolonií a srovnává, jak se o ně majitelé starají, jaké stromy, květiny a zelenina se v nich pěstují. S otcem dojde až a konec kolonie, kde začíná les a kolem nich proběhne černý es – Zuza se lekne, že to byl vlk. Otec odpoví „ stará bela“, a Zuza ví, že za potokem bydlí Stará Bela. Až jednou ji vidí a uteče před ní do kolonie. Ale nedá jí to, starou paní pozoruje a jednoho dne najde na cestě ztracený klíč. Dá ho do kapsy a běží do své zahrady, ale je rozčílená. Zuza se bojí vrátit na zahradu, ale musí jít, klíč nechá doma, ale nakonec si dodá odvahu, jde k plotu, piškotem přiláká psa, pak pochopí, že ten „vlk“ si chce hrát. Další den vezme klíč, vydá se za psem, podleze plot, dojde k domu, nakonec vyjde Stará Bela v županu, na jednom stromě visí nejrůznější klíče. Plánuje, že klíč pověstí na strom, až bude Stará Bela pryč – možná. Je po strachu.

Téma: Bojíme se toho, co je neznámé a neobvyklé, co se nepodobá tomu, v čem žijeme. Černý pes, který Zuza považuje za vlka, je ve skutečnosti hravý a miluje piškoty. A hravá je i podivínská stará paní, dokonce inspiruje Zuzu ke hře.

Pramen: Jana Šrámková: Zuza v zahradách

Neobvyklá knížka amerického autora kombinující problematiku dospívání s motivy z indiánského folklóru nabízí látku pro rozsáhlejší projekt.

Jak se Lišáček stal Lišákem. Indiánské příběhy.

Příběh Lišáčka, jeho rodiny a přátel, se odvíjí od dětství k dospělosti. Hlavní osu tvoří Lišáčkovo dospívání a zrání. Jde o společenství lidí-zvířat a v závěru se mluví o tom, že se stali lidmi, ale celou dobu jde o antilopí, medvědí, jestřábí, travní, pazourkové atp. lidi, oscilující mezi zvířecím společenstvím a lidmi s totemem. Mísí se druhy zvířat, rodinu tvoří Medvěd, jeho žena Antilopa a děti Lišáček a Křepelka. Během cesty na sever k Antilopině rodině se k nim přidá Medvěd Grizzly, otcovo dvojče, se svou dcerou Pěnkavou, a později ještě Starý Kojot. Postupně se přidávají další, někteří pak odpadají a vydávají se vlastní cestou. Vrcholem je návrat domů v době, kdy v blízké vesnici probíhá iniciační obřad, jehož se Lišáček účastní. Po přezimování se vydávají znovu na cestu.

V příběhu vystupují postavy s lidskou psychikou, jednáním a chováním, jaké se odehrává v lidské společnosti kdekoliv na světě, ale reálie jsou indiánské: pletou se z rákosí košíky a mokasíny, vydělávají jelení kůže, bydlí se v indiánských domech atd., a to vše je ozvláštněno přírodou, nejvýrazněji při setkání s Travními lidmi, kteří jsou hubení, neustále se uklánějí a tančí. Jsou tu šamanky – léčitelky, indiánské obřadní tance. Do příběhu je vsazeno několik dalších vyprávění.

Témata: Pro adolescenty rekapitulace nedávno uplynulého období, problémy a průběh dospívání; dále je tu velmi těsné propojení lidí a zvířat, společnosti a přírody.

Pramen: Jaime de Angulo: Jak se stal Lišáček Lišákem

K příběhům s kouzelnými bytostmi výrazně přispěl svými knihami, Malou čarodějnicí, Vodníčkem a Strašidýlkem, i Otfried Preussler.

Strašidýlko.

Na hradě Soví kámen žije na půdě bílé noční strašidýlko, které touží poznat svět za denního světla. Před pokusy o to ho varuje výr Hú, ale Strašidýlko na něj nedá, vydá se ven dopoledne a slunce způsobí, že zčerná. Dostane se do městečka Soví Vrch, natropí tam spoustu zmatků zejména při vzpomínkové slavnosti věnované někdejšímu vpádu Švédů za Třicetileté války. Strašidýlku začnou pomáhat lékárníkovy děti, když se chce vrátit do hradu a ke své původní identitě bílého nočního strašidla. Poradí výr Hú, problém byl v posunu věžních hodin, a když se hodiny napraví, Strašidýlko se může vrátit do svého normálního života.

Pramen: Otfried Preussler: Strašidýlko

Zvířecí příběhy jsou v literatuře pro malé děti nejfrekventovanější, a to ve všech žánrech, od říkadel přes zvířecí pohádky, jako jsou například zmíněná Tři prasátka a Brémští muzikanti, až po autorské pohádky a příběhy, od savců přes ptáky až po hmyz. Značné množství příběhů je dobře známých například z Večerníčků, stačí tedy snad jen pár příkladů.

V době normalizace vycházela záplava překladů různých pohádek říkadel ruských i ostatních národů bývalého Sovětského svazu – nakladatelství měla povinnost vydávat sovětskou literaturu a pohádky patřily k těm žánrům, které se daly prodat. Vedle toho se však vyskytly i původní autorské příběhy, a ty už mnoho úspěchů neměly, ruská jména odpuzovala kupce, a tak se citovaná knížka brzy octla ve výprodeji za sníženou cenu. Tato vynucená absurdní nakladatelská politika ale nic nemění na kvalitách jak ruského folklóru, tak četných autorských knížek pro děti, jako je Ostěrova Kratochvíle s hadem na půl míle. Byla by škoda vylít vaničku i s dítětem a odsoudit je k zapomenutí.

M**ohu se představit?**

V první kapitole Ostěrovy knížky se dozvídáme, že jejími hrdiny jsou Slůně, Opička, Had a Papoušek. Denně se scházeli, Opička zpívala legrační písničky, Slůně kladlo chytré otázky, hráli si se švihadlem a byli rádi, že se znají, ale jednou je napadlo, že by bylo pěkné, kdyby se mohli znovu seznámit, a tak to zinscenovali a od té doby se seznamovali každý den dvakrát, ráno i večer. – Na tuto úvodní kapitolu navazuje deset dalších příběhů o této čtveřici.

Téma: Společná hra, v níž každý umí něco jiného a vytvářejí se tak přátelské vztahy.

Pramen: Grigorij Ostěr: Kratochvíle s hadem na půl míle

Také v tvorbě anglicky píšících autorů se najdou zajímavé náměty, zahrnující i příběhy ze současného života dětí, zastoupených postavami zvířecími.

Špaček Kamil

Pohádka o špačkovi knihomolovi vypráví o hejnu špaččích sourozenců. Všichni si hrají a učí se létat, jen Kamil celé léto leží v knihách a studuje. Když se hejno na konci léta chystá na cestu na jih, ukáže se, že Kamil se létat nenaučil, ale sourozenci mu pomohou, vezmou ho mezi sebe a během letu ho drží. Ale najednou Kamil, znalý meteorologie, upozorní hejno, že se blíží bouře. Na jeho radu se všichni schovají v jeskyni a bouři přežijí ve zdraví. Radují se a Kamil radostí začne vyskakovat do výšky, a jak tak skáče, najednou letí. Vědomosti se vyplatily a létání Kamil také zvládl.

Pramen: Jennifer Berneová: Kamil neumí lítat, překlad K. Závadová, Albatros 2011

Existují také literární díla, která pojednávají o dítěti v rodině, ve škole a obecně mezi dospělými, jejichž námětem jsou chyby a omyly dospělých ve výchově dětí, jejich neporozumění dětské psychice a dětským potřebám. Mnohdy to nepochybně dětem poskytne určitou podporu, uvítají, že jim autor dobře rozumí, někdy ale se jim káže o tom, jak je dospělí špatně vychovávají – přístup typický spíše pro starší literaturu poučující o nevychovanosti, rozmazlenosti, zlobení a tak dále. Jsou to knížky, které by měli číst hlavně dospělí, přinejmenším dospělí s dětmi, a jistě by se ledacos podstatného dozvěděli. Jsou to ovšem také látky nejefektivnější jako předloha pro práci v kursech pro dospělé, pro učitele, vychovatele a další dospělé zájemce.

Jedenáct babiček

Příběh malé Klárky, která žije jen s dědečkem kominíkem. Dědeček jednoho dne spadne se střechy a jeho léčení trvá skoro rok. Klárka mezitím putuje od jedné jeho známé k druhé a střídá s nimi různé životní styly. Jsou mezi nimi dvě učitelky, makrobioticky žijící tělocvikářka a kulturně orientovaná učitelka klavíru, nepříjemná sousedka, která si z Klárky udělá služku, dědečkovy dávné kamarádky - pohodová hostinská Eva, Hedvika posedlá šitím, pletením a háčkováním, aktivistka Dáša, na módu zaměřená Alena. S Mary Klárka trampuje a přitom se zraní a skončí u dvou sester kdesi na České Sibiři, ve vesnickém prostředí a pobude nějaký čas i s fiktivní bezdomovkyní Dušičkou v boudě na hřbitově. Nakonec se dědeček Tomáš vrátí a společně s Klárkou zakotví u učitelky klavíru Terezy, kde je to pro Klárku nejlepší, hlavně z jejího hlediska.

Téma: Děti jsou závislé na dospělých, jednak na jejich představě, co je pro ně nejlepší, jednak na jejich povahách, zálibách, postojích, libůstkách, životním stylu, minulosti a láskách i na jejich oblíbených písničkách.

Pramen: Olga Černá: Klárka a 11 babiček

Arnold Lobel je autorem řádky knížek, které vyšly v českém překladu a nabízejí témata ze současného dětského života, je to vedle uvedené knížky zejména série příběhů Kvaka a Žbluňka, dvou žabáků.

Cvrčci

Paní myšku v noci probudilo cvrččí vrzání, vyklonila se z okna, aby cvrčka napomenula, ale on jí rozuměl, že chce víc muziky. Přivolal kamaráda, situace se několikrát opakovala, až pod oknem paní myšky bylo deset cvrčků a muzika byla náležitě hlasité. Teprve pak cvrček pochopil, že paní myška chce mít ticho na spaní, a tak všichni odešli.

Pramen: Arnold Lobel: Myška a pohádková polívka, přel. K. Závadová, Albatros 2011

Jedním z hlavních představitelů oživlých hraček je v literatuře pro děti je už od časů Medvídka Pú plyšový medvěd, od počátku 20. století snad nejoblíbenější hračka.

Medvěd Flóra

Petr našel cestou ze školy pohozeného medvídka, byl tam už nějakou dobu a nikdo si ho nevzal, a tak ho Petr přinesl domů. Celá rodina to přivítala a pomáhali Petrovi medvěda umýt a spravit a nakonec ho oblékli do růžových šatů po panence – stala se z něj medvědí holčička Flóra. Všichni ji rozmazlují a ona se zkouší učit mnoho věcí - hrát na kytaru, plést šálu, učí se jazyky. Oblíbila si zeměpis a nejvíc ji zajímá Austrálie, její prabába pocházela odtamtud, Flóra je ušitá podle australského medvídka. Flóra je v rodině šťastná.

Pramen: Daisy Mrázková: Můj medvěd Flóra, Albatros 1973

Podobné motivy obsahuje i knížka anglického autora, který svého plyšáka uvádí do života ve velkoměstě.

Medvídek Paddington

Na Paddingtonském nádraží v Londýně se jednoho dne objevil trochu záhadný medvěd, který přijel „z temného Peru“. Ujme se ho rodina Fouskových, rodiče s dvěma dětmi a hospodyní, a zasvěcují medvídka, kterého pojmenovali po místě, kde ho našli, do života běžné londýnské rodiny. Paddington se seznamuje se stolováním, s chodem rodiny a hygienou, jede metrem, účastní se nákupů ve velkém obchodním domě, v galerii poznává malířství, jde do divadla, jede k moři, slaví narozeniny… Laskavá péče a uvádění jedince do života v moderním městě, do rodinných vztahů, poznávání reálií současného života.

Pramen: Michael Bond: Medvídek Paddington

I živé zvíře je vypravěčem a hlavním hrdinou příběhu, odehrávajícího se jak v prostředí současného městského života, tak v kontaktu s přírodou.

Kocourek Modroočko

Kocourek Modroočko žije se svým pánem a komentuje ve svém fiktivním deníku jeho způsob života a reálie současného života, ale také poznává společenství městských koček, pomáhá toulavé Zelenoočce, má střety s Bělovouskem Zrzundou, poznává kočičí zpěv, setká se psem, ale také potkává volně žijící zvířata, veverku, zajíce, křečka Brzobohatého. Nakonec spolu se svým pánem zachrání kočičku Kiki, která se stane jeho partnerkou a nakonec přivede na svět koťata.

Pramen: Josef Kolář: Z deníku kocoura Modroočka, Albatros 1965

Vždy aktuální témata obsahuje i léty osvědčená česká dětská literatura, jako je Ferda Mravenec nebo známá kniha Josefa Lady.

Knížka Ferdy Mravence (= Ferda Mravenec, Ferda v cizích službách, Ferda v mraveništi)

Příhody malého, ale nebojácného a pracovitého Ferdy, jeho kamarádů z hmyzí říše i větších tvorů, které potkává, obsahují lidské charaktery i situace, které lidé řeší, příjemné i nepříjemné, zvládnuté i nezdařené. Vedlejším, i když v dramatice ne hlavním výsledkem práce s Ferdovými příhodami je seznámení s některými druhy hmyzu a drobných živočichů a snad i vzbuzení zájmu o přírodu a její obyvatele. Předností celého cyklu o Ferdovi Mravenci je možnost vybírat z epizod a různě je kombinovat.

Tématem může být motto první knížky: Vítej, veselý chlapíku! Nikdy ses ničeho nebál, do každé práce ses hned pustil, všechno jsi dovedl. A podívejme se, také na tebe se vždycky štěstí nesmálo. Ale nedal ses.

Pramen: Ondřej Sekora: Knížka Ferdy Mravence (četná vydání jak kompletu, tak jednotlivých titulů)

Kocour Mikeš a jeho přátelé

Mluvící kocourek Mikeš opustí svůj přátelský domov a rodinu, tvořenou babičkou a Pepíkem, protože rozbil babiččin krajáč. Cítí za tuto ztrátu odpovědnost, a vydává se do světa, aby mohl babičce krajáč nahradit. Cestou se dostává do různých náročných situací, ale potkává i přátele, až nakonec zakotví v Cirkusu Kludský, kde najde přátelské přijetí a dobře se uplatní. Vydělá spoustu peněz a domů se vrací s početnými dary. Ale za jeho nepřítomnosti se cirkus dostane do vážných finančních obtíží a Mikeš se vrací, aby ho postavil na nohy. To se mu díky jeho invenci povede, navíc přivede své přátele – mluvící zvířata kozla Bobeše a Čuníka, a přidá se i vesnický kluk Franta Kuldanů, ve vsi považovaný za problémového. Tato skupina outsiderů se dokáže vypořádat se životem a projeví svoje schopnosti. Ti nejtalentovanější - Pepík Ševců (=Josef Lada) a Oluška Kludská studují v Praze, ostatní se nakonec stáhnou zpět do Hrusic a vytvoří cosi jako komunu ve vile postavené za peníze, které cirkus díky nim vydělal.

Téma: Vlastní chybu či provinění člověk nejlépe odčiní aktivitou, prací, pozitivním přístupem k problému, tvořivostí a v neposlední řadě přátelstvím a spoluprací s druhými, ohledem k jejich potřebám, možnostem a přáním.

Pramen: Josef Lada: Mikeš, 1. a 2. díl, SNDK Praha 1966

Nejen výtvarník, ale i hudebník nabízí svoje témata, přesahující jediný obor.

O umělci, který neuměl

Byl jednou umělec, který jen jednou zahrál na klavír, a už byl slavný. Jezdil do města k městu, všude ho vítaly davy, oslavovaly s ním, a ani si nevšimli, že nic nezahrál a musel opět jet jinam. Když objel celý svět, vracel se domů a tam na něj čekal jen jeden člověk, který se těšil na jeho hru. A ukázalo se, že vlastně na klavír hrát neumí. Ale zkoušel to, až se konečně hrát naučil, jenže pořád říkal, že ještě nic neumí. Všichni slavní umělci si stěžují, že vůbec nic neumí.

Téma: Slávu lze získat bez zásluh, ale umět, to je něco jiného, a čím víc kdo umí, tím spíš ví, co ještě neumí.

Pramen: Ilja Hurník: Muzikantské pohádky

Krátký, ale tematicky bohatý text nabízí příběh ji několikrát v dramatice uskutečněný.

Medvěd, který nebyl

Medvěd se na podzim uložil k zimnímu spánku. Den na to přišli lidé a nad spícím medvědem vybudovali továrnu. Na jaře se medvěd probudil do tovární haly. Lidé v továrně s ním zacházeli jako s jedním z dělníků a nemohl jim vysvětlit, že jím není. Považovali to za hloupé výmluvy. Dostal se až k rezidentovi firmy, ale všichni trvali na tom, že medvědi jsou jen v zoo, v továrně jsou dělníci. Ale v zoo ho odmítli, neopatřil do ní, protože nebyl v kleci., neuspěl ani v cirkuse. A tak pracoval v továrně. Pak lidé továrnu zavřeli a odešli a medvěd zůstal sám. Na nebi husy táhly k jihu, listí žloutlo, bylo třeba přezimoval, ale medvěd si řekl, že není medvěd, ale hlupák a do doupěte nezalezl. Mrznul, nevěděl, co počít, ale najedou se zvedl, došel do doupěte a byl zase sám sebou.

Téma: Problém identity, kterou určují podmínky, v nichž žijeme a jimž je těžké se vzepřít, ale nakonec najdeme svou skutečnou osobnost. S tímto tématem se prolíná i téma ekologické, příroda versus technika.

Pramen: Frank Tashlin: Medvěd, který nebyl

Další Tashlinova česky vydaná knížka Vačice, která se nesmála má podobné téma: skupina lidí přesvědčuje vačici, že je smutná, ačkoli ona je veselá.

Přátelství a spolupráce souvisejí i s fungováním skupiny, se stylem jejího vedení, s jejím složením, se skupinovou dynamikou. Verneův klasický román pro děti jakoby byl příkladem k příslušné pasáži z učebnice sociální psychologie.

Dva roky prázdnin

Skupina novozélandských chlapců ve věku od 6 do 15 let se neplánovaně ocitne bez dospělých na pustém ostrově. Loď je dobře vybavena, mají hmotné prostředky k přežití, ale hlavně jsou rozumní, odpovědní a disciplinovaní a proto dva roky života na ostrově zvládnou. Vznikne ovšem problém soupeření dvou vůdčích osobností. Briant je sociabilní a chová se demokraticky, jeho soupeř Doniphan je individualista a je dost nešetrný k přírodě, lov je mu nade vše. Ve skupině dokonce dojde k výraznému rozkolu a rozdělní, ale všechny chlapce nakonec spojí společné nebezpečí: na ostrově přistála horda pirátů, kteří se chtějí ostrova zmocnit. Ale na palubě s nimi byli i dva zajatci, muž a žena, kteří se spojili s chlapci, společně piráty porazili a našli způsob návratu na Nový Zéland.

Témata: Sociální vztahy ve skupině, rozdíl demokratického a autoritativního vedení, šetrnost k přírodě, zvlášť nutná v obtížných podmínkách robinsonského života. Zodpovědnost, schopnost organizovat se, respektovat druhého, šetrnost k prostředí a rozumné hospodaření s hmotnými prostředky umožňují dětem přežít bez pomoci dospělých.

Pramen: Jules Verne: Dva roky prázdnin

William Golding napsal o století později Pána much, který je založen na stejném modelu. Skupina chlapců se i zde ocitne na neobydleném ostrově bez dospělých, také tato skupina se rozdělí na část, kterou lze nazvat demokratickou, a druhou autoritativní. Ale výsledek je opačný, než ve verneovce – příběh končí smrtí a zraněním některých dětí a zkázou celého ostrova. Změnila se doba, Vernerův příběh optimisticky vypráví o tom, jaké by lidstvo mohlo být, kdyby každý jednal s respektem k druhým a myslel pozitivně. Goldingova kniha je o tom, jaké lidstvo bohužel je, jak škodí samo sobě. Pro starší mládež toto srovnání pohledu na fungování lidské společnosti může být zajímavé a vést k podnětné reflexi.

Také historické postavy jsou schopny zaujmout současné děti a mládež.

O bratru Palečkovi, šaškovi krále Jiřího

Jan Paleček, člen Jednoty bratrské, byl šaškem Jiřího z Poděbrad. Vynikal nejen vtipností, ale také schopností poznávat lidské chyby a zlobu, byl ochoten pomáhat těm, kteří to potřebují. V královské radě odlišoval pravdomluvné od „křiváků“, a pro krále to znamenával to graficky; ve špitále se zasloužil o to, aby správce nežil na úkor svých chudých a postižených klientů, zachránil nevinně odsouzeného, odhaloval chamtivce, nepoctivce, podlézavce. Příběh se skládá z řady epizod.

Téma: Nebýt lhostejný k neřádům a k sobcům všeho druhu, všímat si lidí, najít cestu k pravdě a poctivému řešení.

Pramen: Emanuel Frynta, in: Moudří blázni

Obsáhlejší výběr příběhů bratra Palečka najdete v knížce Josefa Hiršala a Jiřího Koláře Paleček krále Jiřího. Hiršal a Kolář jsou také autory obdobné knížky o bajkaři Ezopovi, jeho životě i díle. Bajka má své slavné a specializované autory, vedle starořeckého zakladatele žánru Ezopa, francouzského La Fontaina a ruského Krylova, i mnoha dalších, méně slavných. Ale také řadu moderních autorů, překladatelů a úpravců. .

Podivuhodný mudrc Ezop

Josef Hiršal a Jiří Kolář vylíčili Ezopův život a jeho chytrá řešení životních situací. Na počátku je Ezop ubohým otrokem, je hrbatý, šeredný a huhňá a koktá tak, že se sotva domluví. Jednou však se rozdělí o jídlo s knězem a na jeho žádost dá Isis Ezopovi dar řeči. Ezop putuje od pána k pánovi, a až učenec Xantom ho propustí na svobodu v odměnu za jeho dobré rady. Ezop pak pobývá u krále Krésa, cestuje a dostane se do Babylónie a Egypta. Po letech navštíví Řecko, a když občanům Delf řekne, jaké má o nich mínění, stane se obětí své pravdomluvnosti: je mu podstrčen cenný chrámový předmět a je odsouzen k smrti svržením do propasti. Delfy pak postihuje jedno neštěstí za druhým a původci Ezopovy smrti jsou nakonec popraveni stejným způsobem jako on.

Jednotlivé situace z Ezopova života jsou v Hiršalově a Kolářově knížce spojeny i s některými bajkami, které mají své vlastní téma a jsou kritické k lidským nectnostem a nepravostem. Z celé knihy je možné vybrat několik epizod z Ezopova života jako rámec k bajkám, ale také lze zvolit hlavní linku jeho života a bajky nebo hádanky mohou sloužit jako doplněk. – Ezopův životopis je obsažen i ve Světě ezopských bajek.

Téma: Zevnějšek člověka nevypovídá o jeho vnitřní hodnotě, důležitý je jeho intelekt a morálka.

(Projekt na motivy Hiršalovy a Kolářovy knížky o Ezopovi – viz Záznamy z praxe – Zušky)

Prameny:

Josef Hiršal - Jiří Kolář: O podivuhodném životě mudrce Ezopa, který rozuměl řeči ptáků, zvířat, hmyzu, rostlin i věcí

Svět ezopských bajek, přel. V. Bahník, R. Kuthan a J. Valeš, Svoboda 1976

Pavel Šrut: Ezopovy bajky, Albatros 1998

Rozsáhlejší příběh charakteru bajky – vyprávění o zvířatech, která jednají jako lidé – je plodem tibetské kultury.

Bajka o ptácích a opicích

Tibetský příběh anonymního autora z 16. nebo 17. století. Na hoře Künzang žili vedle sebe ptáci a opice, ptáci na travnatých svazích, opice v lese na úpatí hory. Když měly opice nedostatek potravy, chodily se pást do teritoria ptáků. Těm se to nelíbilo a vyslali Tetřeva, aby opice napomenul. Ale ty přišly s teorií všeobecného vlastnictví, podle nich všechno patří všem. Rozvinula se série poselství a diskusí na toto téma – zda si každý může brát všechno, co chce, nebo zda existuje vlastnictví určitých teritorií. Když už hrozilo nebezpečí války (opice zkreslily výrok posla ptáků, jakoby vyhrožoval válkou) ujali se zprostředkování Zajíc a Kohout, a těm se podařilo víceméně lstí dosáhnout dohody: opice se mohou pást na svazích patřících ptákům (a domnívají se, že jim patří třetina tohoto území), ptáci mohou hnízdit v lese, kde žijí opice (a už to také dávno dělají).

Diskuse mezi opicemi a ptáky lze realizovat simulační hrou (schopnost samostatně vystupovat a logicky argumentovat, naslouchat druhému a reagovat na jeho argumenty).

Téma: Soupeřní o prostor a životní podmínky, náročná cesta k soužití, která se zdaří díky zprostředkovatelům. Střetnutí soukromého vlastnictví s tzv. vlastnictvím společným; vlastnictví společné není vlastnictvím nikoho a trpí tím.

Pramen: Josef Kolmaš: Suma tibetského písemnictví

Autorem románu – bajky je Bohumil Říha, v době normalizace výrazně prorežimní spisovatel, nicméně v této knize, dokončené v roce 1968 velmi přesně popsal vznik totality, její znaky a vyústění. Zřejmě velmi dobře věděl, v čem žije.

O rezavém rváči a huňatém pánovi

Příběh se odehrává ve dvou prostředích, tím prvním je mlýn. Při povodni ze mlýna zmizel mlynář, krátce na to přišel do mlýna medvěd, který utekl z drezúry v cirkuse. Mlýnský Hafan se rozhodne učinit z něj pána mlýna, medvěd se nastěhuje do mlynářova bytu, užívá jeho předměty a začíná s podporou Hafana vládnout všemu zvířectvu ve dvoře. Nakonec se rozhodne, že ovládne ono druhé prostředí příběhu - zvířata žijící v okolní přírodě. Ale tam se objeví zcela atypický zajíc, na rozdíl od svých bázlivých příbuzných je to rváč a je ochoten za komunitu divoce žijících zvířat bojovat. Schyluje se k válce, ale v této chvíli se vrací mlynář – voda ho odnesla a on se pak léčil kdesi ze zápalu plic. Opět se ujímá vedení mlýna, zaječí kolonie dál žije svým pokojným životem, a medvěd se odebírá do lesa, aby si ujasnil svou identitu – je vládce, anebo otrok cirkusového drezéra?

Téma: Jak vzniká totalita? Volání po zavedení pořádku? Snaha řadových občanů mít pokoj od politiky a raději se vézt s většinou? Mají občané nechat věci, tak jak jsou?

Pramen:

Bohumil Říha: O rezavém rváči a huňatém pánovi, Čs. spisovatel, Praha 1971

I pohled do minulosti patří k lákám dramatické výchovy – totalita nacistická i sovětská.

Příběh Hany Bradyové

Hana Bradyová, narozená v roce 1931, pocházela z židovské rodiny žijící v Novém Městě na Moravě. Její rodiče měli obchod na náměstí a Hana se starším bratrem Jiřím prožívali normální, šťastné dětství až do nástupu nacistů, kdy jim byl znemožněn normální život. Matka byla odeslána do Ravesnbrücku na jaře 1941, otce zatkli nacisté krátce na to, obou dětí se ujali strýc a teta. V roce 1942 byli sourozenci deportováni do Terezína a v roce 1944 postupně do Osvětimi. Hana byla okamžitě po příjezdu poslána do plynové komory, Jiří přežil. Oba rodiče zahynuli roku 1942 v Ravesnbrücku.

Součástí příběhu, která se s ním v knize prolíná, je historie objevení příběhu japonskou ředitelkou Tokijského centra pro studium holocaustu Fumiko Išiokou. Její pouť k seznámení s Haniným příběhem začala zásilkou několika exponátů z pražského Židovského muzea, mezi nimiž byl i Hanin kufřík, následovaly Haniny obrázky zaslané z Terezína, a při návštěvě v Terezíně v Praze získala Fumiko Išioku i spojení na Hanina bratra Jiřího, žijícího v Torontu. Práce Tokijského centra je zaměřena na dětské dobrovolníky.

Tématem tohoto příběhu kromě historických skutečností a osobního příběhu Hany Bradyové je i úsilí mladé Japonky a skupiny tokijských dětí a jejich hluboký zájem o časově i místně značně vzdálené události – snaha najít jedno jediné dítě z půldruhého milionu židovských dětí, zavražděných nacisty, byl úkol zcela mimořádný.

Pramen: Karen Levine: Hanin kufřík.

Sovětský model svobody a rovnosti

Josef Bureš jako devatenáctiletý překročil nelegálně hranice do Sovětského svazu, protože uvěřil propagandě o tom, že v SSSR jsou si všichni rovni, chudí i bohatí. Krátce potom byl zatčen, vězněn v samotce, souzen a odsouzen na rok vězení a pak do vyhnanství. Po roce, který strávil v hrozných podmínkách sovětských věznic, byl deportován na Sibiř, kde prožil asi tři roky. V tajze žil ve skupině dřevařů, kteří si museli sami postavit tábor. Poznal tam přátelství s Koljou, Rusínem z Podkarpatské Rusi, a v blízké vesnici poznal svou celoživotní lásku, Klavu, s níž se potají a bez souhlasu milice oženil. Když nastala amnestie a byl zrušen statut vyhnanství, bylo mu dovoleno s rodinou manželky odejít na Ukrajinu, kde nějaký čas žili v kolchoze a pracovali v továrně, až se jim podařilo získat povolení k odjezdu do Československa.

Téma: Kruté zklamání mladého člověka, který uvěřil propagandě a těžce za to zaplatil poznáním nespravedlnosti, bezohlednosti, pokořování lidské důstojnosti. Ale i v těžkých podmínkách našel přátelství, lásku a novou rodinu.

Pramen: Josef Bureš: Jak jsem v devětačtyřicátém utekl hledat svobodu do Sovětského svazu, Prostor, Praha 2010

Sci-fi literatura, zejména její klasická díla, nabízí starším dětem a dospívajícím látku k přemýšlení o tom, jak se jako lidé chováme, jaké důsledky naše chování má a jak bychom se měli ve vlastním zájmu chovat-

Země slepců.

V Andách existuje vesnice zcela izolovaná od ostatního světa. Z hřebenu hor se do vesnice zřítí horský průvodce a usoudí, že bude „mezi slepými králem“. Ale opak je pravdou, má pozici outsidera, protože se liší. (viz též Záznamy z praxe – Od jedenácti do patnácti)

Téma: Společnost složená z lidí, kteří z hlediska většiny trpí vážným handicapem, si vytváří vlastní specifickou kulturu, podle níž je naopak většina handicapovaná – vzájemná tolerance mezi kulturami, co je pro jednu z nich nedostatek, je pro druhou přednost.

Pramen: H. G. Wells: Země slepců, in: Válka světů a jiné příběhy z neskutečna

Příběh Raye Bradburyho vznikl na počátku 50. let 20. století a podle autora se odehrává v době, kterou už máme z větší části za sebou, od troku 1999 do roku 2026, přičemž není důležité, že dodnes člověk nejen neosídlil, ale tím spíš neovládl Mars. Mnohem podstatnější je, že postoupil výrazně kupředu v ničení vlastní planety a ohrožování její kultury konzumním způsobem života, agresivitou a preferováním ekonomických hledisek. Proto knížka je i po desítkách let stále aktuální. Její výstavba je založena na z chronologicky seřazených povídkách a proto umožňuje buď vybrat jen jednu či několik málo částí pro lekce obvyklého rozsahu, anebo vytvořit rozsáhlý, až několikadenní nebo několik týdnů pokračující projekt. Obojí je možné a opodstatněné.

Marťanská kronika - Lidé kolonizátoři

Prvních sedm kapitol knihy, napsané na počátku 50. let 20. století, autor umístil do let 1999–2001. V těchto letech USA začíná vysílat na Mars výpravy. Křehcí a vysoce kultivovaní Marťané ty první tři výpravy likvidují: dvoučlennou první výpravu zastřelí žárlivý manžel, jehož ženu okouzlili. Druhá, již početnější výprava, je považována za blázny a podle toho se s jejími členy naloží. Na třetí výpravu nastražili Marťani rafinovanou past – všichni členové posádky se setkávají s domovem svého dětství a se svými rodiči, prarodiči a sourozenci, kteří již zemřeli. Tito zemřelí je povolají k sobě a výprava končí pohřbem všech šestnácti členů. Když na Mars dorazí čtvrtá výprava, je již většina Marťanů mrtvá, podlehli nákaze zavlečené ze země, proti níž neměli imunitu. Mezi členy čtvrté výpravy vznikne vážný konflikt – Biggs je přesvědčený a razantní kolonizátor, Spender s tím nesouhlasí. V průběhu sporů se Biggs utopí v kanále, Spender od skupiny odejde, ale nakonec ho velitel výpravy zastřelí, aby mohl splnit svoje poslání. (viz též realizace projektu v Záznamech z praxe – Volně podle literatury)

Téma: Sebevědomý, ale ne příliš kultivovaný lidský výsadek působí na Marsu s jeho starou, velmi cenou, ale již málo životnou kulturou ničivě – je tu obraz lidské expanzívnosti, bezohlednosti, ničivosti, proti níž se stará kultura nedokáže ubránit. Žádná civilizace není chráněna před zkázou, jestliže se lidé nezačnou chovat šetrně a dál budou svoje vlastní potřeby, touhy a sklony nadřazovat udržitelnému rozvoji.

Pramen: Ray Bradbury: Marťanská kronika

. Globálních problémů se týká také půvabná kniha Umberta Eca a ilustrátora Eugenia Carmiho, kniha výjimečná nejen osobou autora, ale také tím, že nemá věkovou hranici, je přístupná už malým dětem, na začátku školní docházky, ale může oslovit i starší školáky.

Tři příběhy

Příběh první – Bomba a generál vypráví o vzniku jaderné fyziky, objevu, kterého se chopil Generál a rozhodl se atomů využít pro ničení. Ale atomy se v bombě vzbouří a z bomby zmizí. Generál vyhlásí válku, ale jeho bomby nevybuchují a lidé se rozhodli, že už nebudou válčit. Generál využil svou uniformu, stal se vrátným v hotelu.

Příběh druhý - Tři kosmonauti. Lidé se rozhodli, že poletí na Mars, našli se tři kosmonauti – Američan, Rus a Číňan a vzájemně si nedůvěřovali, protože si nerozuměli. Na Mars přiletěli současně a zjistili, že je tam překrásná příroda. V noci se cítili všichni tři opuštěni a to je sbližovalo. Ráno se objevil Marťan a tváří v tvář jemu se od sebe téměř nelišili. Chtěli ho zabít, ale pak pochopili, že má stejné city jako oni, i když se od nic liší svým zjevem.

Příběh třetí – Skřítkové z Ňú. Císař toužil po objevech, ale na Zemi už není co objevovat, proto vyslal do vesmíru Galaktického objevitele (GO), který dlouho pátral, až objevil planetu, na níž žili skřítci. Došlo ke sporu, kdo koho objevil, ale pak GO začal argumentovat vyspělostí pozemské civilizace. Jenže skřítci se na Zemi podívali dalekohledem a pořádně ji neviděli, jak byla zaneřáděná, v kontrastu s tím, jak oni pečují o svou planetu.

Téma: Záleží na každém z nás, jaký bude osud planty Země. Zda zvítězí generálové, nesnášenlivost a zanedbávání prostředí, anebo zda se to změní.

Literatura: Umberto Eco: Tři příběhy, přel. M. Žáčková, Argo, Praha 2017

Zdrojem téma ovšem může být i obsáhlejší literární dílo, které přesahuje rozměr těchto kapitol: Guliverovy cesty Jonathana Swifta, knihy, Marka Twaina o Tomu Sawyerovi a Huckleberry Finnovi,, Daleká cesta za domovem Richarda Adamse, knihy Astrid Lindgrenové, v první řadě Ronja a další knihy, Jansenův cyklus o Vikingu Vikovi a další severská lit pro děti, ale to už je „vyšší škola“ hledání látek, s nímž si zkušený pedagog poradí sám.

Vyprávění přírodních národů Literatura