Látky pro předmět dramatická výchova

V násleujících kapitolách najde čtenář látky s tematikou mezilidských vztahů, s důrazem na ty předlohy, které zajímají děti a dospívající a pomáhají jim orientovat se v houšti vztahů, vyskytujících se v jejich životech, vlastních i těch druhých, kteří je obklopují, ať už jsou to vrstevníci nebo dospělí. Ale i rodiče, učitelé, zájemci každého věku v mnoha z nich mohou najít téma pro sebe, třeba z určitého úhlu pohledu. Všichni jsme jednou byli dětmi a všechny děti jednou budou dospělými.

Na začátku této kapitoly s náměty z oblasti tradiční lidové pohádky, neboť v ní se koncentruje tematika týkající se rodiny, dospívání, přátelství, lidských charakterů, v podstatě všechno, co potřebuje znát každý člověk. Problém však je v tom, jak je pohádka veřejností vnímána. V určitém věku, někdy mezi deseti a dvanácti lety, končí u dětí tzv. pohádkový věk, dospívající považují pohádku za příznak dětinskosti a dospělí mívají řadu námitek, které je vedou k upravování a „napravování“ pohádky, a tuto „napravenou“ pohádku mnozí znají spíš než tu pravou, protože ji spolu s dětmi vidí v televizi nebo ve filmu. Námitka, že pohádka není pravdivá, protože kouzla a kouzelné bytosti neexistují, snad v dnešní době už není příliš aktuální, málokterý dospělý si však uvědomuje, že za poutavým a zábavným příběhem vězí pravda o životě vyjadřovaná symbolicky. Je to pravda o charakterech, vztazích, situacích, činech a jejich důsledcích. Vážně ohrožující nebezpečí je symbolicky vyjádřeno drakem nebo zlým čarodějem a jeho porážkou hrdinou s mečem To v reálném dnešním světě nepotkáte, ale ohrožující nebezpečí ano, a platí také to, že postavit se mu je hrdinství. Další, co dospělé na pohádce neuspokojuje a možná i dráždí, je její schematičnost, přesněji řečeno jasná struktura a přehlednost postojů a vztahů. Na jedné straně je „zlo“ (agresivita, prolhanost, podlost, lstivost, snaha ubližovat, bezohlednost, sobectví atd. atd.), na druhé „dobro“ (obětavost, laskavost, vnímání potřeb druhých, pracovitost, skromnost atd. atd.). V životě to tak přehledné není, vyhraněné, čisté „zlo“ i krajní „dobro“ patří převážně do sféry patologie a u většiny lidí i situací se mísí obojí, byť v různém poměru. Scénáristé a dramatizátoři pohádky mívají příliš často tendenci tuto vlastnost pohádky napravovat a upravovat ji „jako v životě“, tj. dodávat spoustu detailů a protikladů a netuší přitom, že ničí hlavní hodnotu pohádky pro dítě. Ta spočívá právě v oné přehlednosti, jasnosti a jednoznačnosti, protože jednak dítě do přibližně deseti let vnímá a hodnotí vnější projevy a podoby věcí. Dítě se také potřebuje zorientovat v tom, co patří do kategorie žádoucího chování, vedoucího ke kvalitnímu životu, zjednodušeně řečeno „dobro“, a co paří do té druhé, nežádoucí a pro jedince i pro lidstvo nebezpečné a záhubné kategorie „zlo“. Potřebuje to proto mít takto jasně odlišené, aby bylo schopno rozeznávat, co je co v oné složité změti reálného života. Proto je pohádka v dramatické výchově nezastupitelná a neopominutelná a měla by se stát součástí práce nejen s dětmi do 10 let.

K lidovým, anonymně vytvořeným žánrům patří i říkadla, ale také pověsti a konečně i mýty, jejichž základ je náboženský, ale vedle kosmologie, vzniku života, kultury často obsahují i příběhy „ze života“, byť časově vzdáleného. Vycházejí z orální slovesnosti i z obřadů, a do literatury je uvedli sběratelé, překladatelé, ti kteří je převyprávěli a do větší či menší míry je ovlivnili, dílčími změnami v ději a postavách, zpřesněním výstavby, detaily a popisnými pasážemi, ale také osobitým stylem vyprávění. I to je třeba mít na mysli, když látku hledáme, mimo jiné proto, že mezi jejich vypravěči jsou i velmi významné osobnosti naší kultury. Další skupinu látek tvoří autorská tvorba, nejen autorem určená dětem a mládeži, ale i ta ostatní, dobrodružná, sci-fi, fantasy a další, patřící k dětské četbě.

Dramatická výchova ve školské praxi Říkadla

Kapitply o pohádkách