Dovednosti, cvičení a etudy

Nejen témata týkající se vztahů, charakterů, situací a dějů tvoří obsah dramatické výchovy, neboť k ní neodmyslitelně patří osobnostní rozvoj a dovednosti, obecně uplatnitelné kdekoli a kdykoli v životě, i dovednosti ryze divadelní. Patří zcela organicky do programu dramatické výchovy jakožto předmětu s vlastními cíli, ať už jde o literárně dramatický obor na ZUŠ, anebo o dramatickou výchovu jakožto předmět základní či střední školy. Dovednosti, zejména ty elementární, jsou cvičeny a rozvíjeny hlavně v hrách a cvičeních, ale když už jsou vytvořeny a pevně zakotveny, nastává další krok – jak je využívat v praxi, tj. zejména ve spojitosti se situacemi a ději. Tento krok někdy bývá v praxi opomíjen, a pak se může stát, že žáci dovednost perfektně zvládají v cvičení, ale při hře se situací a příběhem, ať interní, nebo veřejné, ji uplatnit nedokáží a vlastně je to možná ani nenapadne, neboť to pro ně zůstává cvičením jako takovým.

Krokem k překonání této potíže může být volba předlohy obsahuje prvky, v nichž daná dovednost hraje dominantní roli. Samozřejmě záleží vždy i na učiteli, aby žáky vedl k používání získaných dovedností v jakékoli práci, ale přesto se mnohdy vyplatí zvolit text, který dokáže být mostem od cvičení k praktickému soustavnému uplatňování získané dovednosti.. Nutno ovšem dodat, že literárních předloh, které tuto vlastnost mají, není příliš velký počet, a dále že lze uvažovat jen o užším okruhu dovedností, týkajících se zejména pohybu, rytmu, prostoru, tance a některých řečových dovedností a možná se najdou i další, ale například komplexnější dovednosti, jako je kontakt a komunikace prostupují veškerou práci se situacemi a příběhy, i když také můžeme najít sem tam text, který je „o komunikaci“, jako v pohádce s dialogem s hluchým. A samozřejmě bohatství možností nabízejí lidová říkadla.

Chceš-li mě, vem si mě

Nejstarší ze tří chudých bratří nese domů peníze přes les a strašně se vyděsí, když se v lese ozve „Chceš-li mě, vem si mě“. Zoufale prchá domů. Druhý bratr si chce ověřit, oč se jedná, ale vyděsí se také a také uteče. Nejmladší bratr dojde až na místo, kde se ona věta ozývá a odpoví, že ho chce. Cosi těžkého mu přistane na zádech, ale on se nedá vyvést z míry a donese to domů. Je to poklad, bratři mají vystaráno.

Uplatnění: Různé typy chůze a běhu a jejího temporytmus, míry a typu strachu, v závislosti na citovém rozpoložení postavy.

Pramen: Zlata Černá a Miroslav Novák: Prodaný sen

Složitější a náročnější aktivity, které buď hraničí s tancem, nebo tanec obsahují, tvoří základ příběhů různého původu a žánru – autorská pohádka, pověst z Valaška a japonská pohádka.

Vítr

Popis chování větru s lyrickými prvky – vítr chvilku neposedí, tančí, hopsá, víří, točí se, hraje si, prohání se sem tam, rozezlí se, sbírá písek a kamínky, skáče, všechno ničí, utichá, courá sem a tam, skotačí…

Uplatnění: Bohatá škála různých typů pohybu v souvislosti s potřebami, záměry a pocity větru; možnost tanečního vyjádření. Text nabízí i zvládání prostoru.

Pramen: Blaise Cendrars: Malé černé pohádky pro nebojácné děti

Větrný zvoneček

V chrámku na kopci žil starý mnich. Aby mu nebylo smutno, pořídil si stříbrný zvoneček, který ve větru krásně cinkal. Jednoho dne za ním přišel z města lékárník Modei, který měl samou smůlu, a požádal mnicha o půjčení zvonečku, by se trochu rozveselil. Začal podle zvonečku tančit a docela zapomněl, že má zvoneček hned ráno vrátit. Starý mnich čekal, ale nic se nedělo, tak kolem poledne poslal svého žáka Taró, aby zvoneček přinesl. Taró došel k lékárníkovi a jeho tanec a zvuk zvonečku ho zlákal také k tanci. Když se nevracel, poslal starý mnich mladšího žáka Džiróa a vše se opakovalo. Nakonec se večer vydal na cestu sám starý mnich, došoural se k lékárníkovi, a i on se dal do tance. Co by se dělo, kdybychom tam poslali někoho dalšího?

Uplatnění: Tanec, který dodává člověku radost a veselost a přidat se může každý.

Pramen: Zlata Černá a Miroslav Novák: Prodaný sen

Hry nazývané Zrcadla rozvíjejí empatii, vnímání druhého a odvozování pohled na něj skrze detailní pohled na jeho vnější projevy. Zrcadlem jako způsobem vnímání své vlastní identity a mylného výkladu obrazu v zrcadle vypráví kratičká japonská humorka.

Obraz v zrcadle

Jeden mladý muž objevil na trhu zrcadlo, předmět jemu zcela neznámý. Bez váhání zrcadlo koupil jako obraz svého otce v mladých letech. Doma si zrcadlo schoval a chodil k němu rozprávět se svým zemřelým otcem. Ženě to bylo podezřelé, zrcadlo našla a zjistila v něm, že manžel má mladou milenku. Hádka manželů skončila u abatyše, která měla rozhodnout. Abatyše se do zrcadla podívala a konstatovala, že milenka se kaje a vstupuje proto do kláštera, zrcadlo si nechala manželství bylo zachráněno.

Téma: Identita člověka, ztotožnění se s rodiči, pohled na sebe sama a konstruovaný výklad obrazu.

Pramen: Jan Luffer (ed.): Strašidelný chrám v horách, Argo, Praha 2009

O lidech podle Karla Čapka

Mezi fejetony vydanými v knize O lidech jsou pod titulky O různých soudcích, Dva druhy a O naříkačích náměty, které lze uplatnit jako východisko pro charakterizační cvičení a etudy.

Od pěti do osmi Pověsti z Čech a Moravy

Kapitply o pohádkách