Říkadla mají v dramatické výchově dvojí uplatnění – nabízejí rytmus a možnost jeho cvičení a rozvíjení, ale mnohá také obsahují situaci, postavu nebo postavy a tedy i elementární zápletku, základ konfliktu. Lze z nich vyvodit, domyslet a dotvořit, méně či více obsáhlý děj. Hlavními zdroji jsou Český rok Karla Plicky a Františka Volfa, pár jich najdete v Malovaných říkadlech Květy Pacovské. Josef Brukner přeložil říkadla z několika evropských jazyků, jsou dostupné v knize Klíč od království.
Rytmická říkadla při mlácení cepem, jejich účelem bylo dodržet rytmus, aby se mlatci vzájemně nezranili.
Jedním cepem:
Křáp – křáp,
Jeden – chlap.
Ve dvojici:
Duci, duci,
Ve dvojici
Táta s mámou,
Táta s mámou.
V trojici:
Pojď čtvrtej,
Nestůj tam!
xxx
Dej mouky
Na vdolky
Pro naše
pacholky
Ve čtveřici:
Snop na patře,
shoď ho, bratře,
Shoď ho dolu,
Na stodolu.
xxx
Milej s milou
Řežou pilou,
Táta s mámou
Děti vedou,
Dědek s bábou
Peří derou.
V pětici:
Pata za patou,
Pata za patou.
xxx
Půlpáté kopy,
Půlpáté kopy.
Šesti cepy:
Čert sedí na patře,
Dívá se na mlatce,
Chyť si ho, můj bratře!
xxx
Byla-li robota,
Bude i sobota
A po ní neděle,
To bude veselé!
Osmi cepy:
Selka peče buchty s mákem,
Posílá je za vojákem.
xxx
Taky trochu do pytlíčka,
Ať má husa i slepička.
Na jarmarku
Stojí, stojí krám,
A v tom krámě pán,
Prodává šátky
Tři za dvě zlatky;
Prodává koše
Tři za dva groše;
Prodává konopě a len,
Kdo nekoupí, ať jde ven.
xxx
Pojďte kupci, k mýmu krámu,
Kde jste kdo,
Můžete si u mě vybrat
Všelico:
Inkoust, sirky, kacabajky,
Mandle, ocet, pěkný fajfky,
Pečírvosk, pečírvosk!
Xxx
Boty, boty
Do roboty,
Kdo je koupí,
Neprohloupí.
Xxx
Byla jedna babka,
Prodávala jabka,
Za děravý groš
Prodala jich koš
O zlodějích
Naše Káča pláče, co jej jí?
Ukradli jí sukni zloději.
Káča pořád pláče, naříká,
Zloděj jí se sukní utíká.
(Karel Plicka – František Volf: Český rok – Léto, Družstevní práce 1950)
Podzimní plískanice
Nechoď tam, prší tam,
Je tam, velké bláto,
Upadneš, nevstaneš,
Budeš volat: táto,
Nestojí to za to!
Táta přijde na pomoc,
Vyšlehá si za to.
Xxx
Baba sedí za kamny,
Vylizuje kuthany,
Pes na ni vrčí,
Že ji s kamen strčí,
Kohout na ni kokrhá,
Že jí čepec roztrhá,
A ona ho prosí,
Aby jí to nedělal,
Že mu něco dá.
Xxx
Poslali mě naši k vašim.
Aby přišli vaši k našim,
Jak nepřijdou vaši k našim,
Tak nepůjdou naši k vašim.
Xxx
Kmotříček je veselý,
A kmotřička pláče,
Že jsme jí pojedli
Ze stola koláče.
Neplačte, kmotřičko,
Však vám to vrátíme,
Dneska jsme nažali,
Zítra vymlátíme.
(Karel Plicka – František Volf: Český rok – Podzim, Družstevní práce 1954)
Masopust
Vašek-Tašek bubeník
Honil myši přes rybník;
Myši se mu splašily,
Vaška-Taška bubeníka
Do pytlíku zašily.
Xxx
Franta rasů
Hrál na basu
Starý krávě
U ocasu;
A ta kráva
Byla ráda,
Že má Frantu
Kamaráda.
xxx
Skákala bába,
Reksum, kandr,
Cinka, bzinka,
Přes rybník,
Skákal za ní,
Reksum, kandr,
Cinka, bzinka,
Kominík.
Bába se ho,
Reksum, kandr,
Cinka, bzinka,
Ulekla,
A skočila,
Reksum, kandr,
Cinka, bzinka,
Do pekla.
(Karel Plicka – František Volf: Český rok – Zima, Družstevní práce 1954)
V černém lese
Na pasece
Stojí starý buk.
Přiletěla muška,
Sedla si do vrška,
buk udělal buch!
xxx
Běží liška k Táboru,
Nese pytel zázvoru.
Honem, ježku, běž za ní,
Pober jí to koření.
Ježek za ní pospíchá,
Že jí pytel rozpíchá.
Liška se mu schovala,
Ještě se mu vysmála.
Xxx
Jede, jede myška
Okolo rybníčka,
Veze, veze proutí,
Ocáskem si kroutí.
Xxx
Běžela liška po ledu,
Ztratila klíček od medu;
Kdo ho má,
Ať ho dá,
Ať se liška
Nehněvá.
Xxx
Běžel zajíc kolem plotu,
Roztrhl si novou botu.
Liška mu ji zašívala,
Veverka se posmívala.
Co ty se máš posmívati
Když já umím zašívati.
Xxx
Král, král na dudy hrál,
Králová za času vrzala na basu;
Král, král na dudy hrál.
(Květa Pacovská: Malovaná říkadla, Albatros 1982)
Pět malých prasátek
Žilo, bylo, dávno tomu,
Malinkých pět prasátek,
první na trh běží z domu
Koupit kornout cukrátek
Na peci se druhé válí
A třetímu maso dali –
Čtvrté hlodá kost.
Páté křičí jéjé, jéjé,
Jako by je na nůž brali,
Copak se mu asi děje,
Že má na svět zlost.
(Agatha Christie: Pět malých prasátek, v překladu MaFa)
Takhle ne
Houpy, houpy, Honza hloupý
Šel si lehnout v kalhotách,
Jednu nohu nechal v botě
A z druhé si botu stáh.
Pes na cestách
Nejprve levou nohou a pak pravou,
hned na to levou a zas pravou,
Tak jeden pes šel, na mou věru,
Cestu z Londýna do Doveru.
Pak přišel k plotu, a tu odhodlaně
Udělal hups a byl na druhé straně.
Teď pravou nohou a pak levou,
Hned na to pravou a zas levou
pokračoval pes, na mou věru,
cestou z Londýna do Doveru.
Babka
Žila jedna babka
Pod kopečkem kdes,
Jestli neumřela,
Je tam ještě dnes.
Pekla v troubě jabka,
Hrušky strouhala
A nikoho nikdy
Nepomlouvala.
Slečna Fína
Na zahradě u Londýna
Obědvala slečna Fína.
Jak tu v trávě jedla knedle,
Slezl pavouk z blízké jedle
A sedl si právě vedle.
A co milá Fína?
Ječela jak meluzína.
Král Artuš
Když vládl zemi král Artuš,
ó, jaký to byl král,
vzal pytel ječné mouky
a pudink udělal.
Královna dala pak do něj
Snad celou bečku blum
A navrch hroudu másla,
Velikou jako dům.
K večeři s celým dvorem
Sešel se Artuš král,
A jedli horem dolem
Krom těch, co nemohli dál.
Pes paní Hubbardové
Panímáma Hubbardová měla hroznou zlost,
Vešla ráno do spižírny a v ní ani kost,
Její pejsek měl už chudák od včerejška hlad,
A teď musel místo kosti siny polykat.
Zašla tedy do pekařství aspoň pro rohlík,
a než přišla, chudák pejsek byl už nebožtík.
Šla k truhláři, aby z prken truhličku mu sbil,
A když přišla domů, chudák pejsek už zas žil.
Běžela hned k zelináři pro zeleninu,
A když přišla domů, drnkal na mandolínu.
Utíkala ke krejčímu koupit na kabát,
A když přišla domů, učil kozu tancovat.
Utíkala honem k ševci pro mokasíny,
A když vrátila se domů, čet si noviny.
Uctivě ho pozdravila: Buďte, pane, zdráv!
A on smekl klobouk z hlavy a řekl: Haf, haf.
Tři lovci
Tři náramní lovci,
Jak jsme slyšeli,
Vydali se na lov
Jednou v neděli.
Marně prochodili
V kraji každý kout,
Zahlédli jen v dáli
Tiše koráb plout.
První pravil: Koráb.
Druhý: Ale kdež.
Třetí řekl: Je to
Dům a na něm věž.
Celou noc šli vřesem
A zas nikde nic,
Jenom na obloze,
Zářil půlměsíc.
První pravil: Měsíc.
Druhý se mu smál.
Třetí řekl: Je to
Jenom ementál.
A zas proslídili
V houští každý stín,
Ježek se tu na ně
Díval z ostružin.
První pravil: Ježek.
Druhý kýchl: Pšík.
Třetí řekl je to
Jenom jehelník.
Druhou noc se cestou
V polích vydali.
Zajíc tady chroupal
Sladké košťály.
První pravil: Zajíc.
Druhý sotva píp.
Třetí řekl: Je to
Jenom listí z říp.
Prošli křížem krážem
Vrchy, doliny.
A tu na ně houkla
Sova z houštiny.
První pravil: Sova.
Druhý: Co tě má.
Třetí: Je to jenom
Brada vousatá.
Myška a hodiny
Bim bam bim,
Leze myška do hodin,
Bam bim bam,
Protáhla se a je tam.
Slečinka Agáta
Malinká slečinka Agáta
Ztratila kabátek ze zlata.
Řekla svému přemilému:
Pim pam kabátek,
Přines mi ho nazpátek
Teta Michaela
Ela hela,
Jde k nám teta Michaela.
Plné kapsy koření
Na to naše vaření,
Plný košík mrkvičky
Do polívčičky.
Německá
Nevímcochci
Honza Nevímcochci,
Jenda Nevímcomám.
Jeden chce, co nemá,
Druhý má, co nechce –
Takže poznáte je
Oba velmi lehce.
Špatné počty
Jedna, dvě, tři, čtyři, pět,
Jaký je to dneska svět.
Na stolečku z talířku
Žere kočka rybičku.
Přijde rybář s vidličkou,
Praští kočku paličkou.
Křičí kočka: Ej, ej, ej
Už to víckrát nedělej.
Rozhovor
Dobrý den, paní Hopsasa,
Ráda bych se vás zeptala,
Co dělá paní Tralala?
Děkuju pěkně za optání,
A to je všechno, milá paní.
(Josef Brukner: Klíč od království, Albatros 1985)