Občan

Hodnota člověka

Vzdělávací oblast

Etická výchova, průřezová témata

Téma

Posuzuj člověka podle jeho chování a skutků, morálky a intelektu, ne podle vnějšku, který nevypovídá o jeho vnitřní hodnotě.

Látka

Na počátku byl Ezop ubohým otrokem, hrbatým a šeredným a huhňal a koktal tak, že se sotva domluvil. Jednou však se rozdělil o jídlo s knězem a na jeho žádost mu dala bohyně Isis řeč. Ezop putoval od pána k pánovi, a až učenec Xantom ho propustil na svobodu za jeho dobré rady. Ezop pak pobýval u krále Krésa, cestoval a dostal se do Babylónie a Egypta. Po letech navštívil opět Řecko, a když občanům Delf řekl, co si o nich myslí, byl mu podstrčen cenný chrámový předmět a odsoudili ho k smrti svržením do propasti. Delfy pak postihovalo jedno neštěstí za druhým a původci Ezopovy smrti byli nakonec popraveni stejným způsobem jako on.

Jednotlivé situace z Ezopova života a jeho chytrá řešení jsou v Hiršalově a Kolářově knížce O podivuhodném životě mudrce Ezopa spojeny i s některými bajkami, které mají své vlastní téma a jsou kritické k lidským nectnostem a nepravostem. Ezopův životopis je obsažen i ve Světě ezopských bajek.

(Realizace projektu na motivy Hiršalovy a Kolářovy knížky o Ezopovi – viz Záznamy z praxe – Zušky)

Literatura

Josef Hiršal - Jiří Kolář: O podivuhodném životě mudrce Ezopa, který rozuměl řeči ptáků, zvířat, hmyzu, rostlin i věcí, SNDK, Praha 1960

Svět ezopských bajek, přel. V. Bahník, R. Kuthan a J. Valeš, Svoboda 1976

Pavel Šrut: Ezopovy bajky, Albatros 1998

Občan odpovědný a pozitivní

Vzdělávací oblast

Občanská výchova, průřezová témata

Téma

Osobnost demokratického občana nespočívá jen ve znalosti pravidel demokratické politiky, ale především ve vybavenosti řadou vlastností, kompetencí a postojů. Je to člověk zodpovědný za své činy i postoje a názory, schopný rozhodování a samostatného řešení situací, soudný a spravedlivý, nestranný a ohleduplný k druhým, respektující lidská práva svobody a postoje druhých.

Látka

Protikladem odpovědnosti za své činy jsou dva příběhy z reality nedávné doby, První se týká vraždy dvou třináctiletých dívek, která se odehrála v červenci 1968 v pražském Prokopském údolí a byla objasněna až po dvanácti letech. Mladík milující zbraně získal nelegálně pistoli a šel si ji do Prokopského údolí vyzkoušet. Našel si strom jako cíl i místo, odkud se mu dobře mířilo, přehlédl jediný detail, totiž že dráhu jeho střelby křížila cesta. Jedna z dívek se nešťastnou náhodou stala obětí střelby. Mladík přiběhl k mrtvé a zjistil, že to pozoruje druhá dívka, která ho navíc poznala, zastřelil tedy i ji. První vražda z hlouposti, druhá proto, aby se pachatel zabezpečil. Byl opakovaně vyšetřován, ale zlomil se a vraždu přiznal až po dvanácti letech. Dalo by se říct „vražda z hlouposti“? 3 Svým způsobem je tomu podobný případ s labutí (viz subkapitola Prostředí), jejíž neodpovědný pachatel nedokázal vysvětlit, proč vlastně labuť zastřelil. Ačkoli byl zdatný střelec, „tak nějak“ to vystřelilo. 4

Verneovy Dva roky prázdnin jsou příběhem skupiny chlapců, která si dokázala na pustém ostrově zorganizovat v mezích možností život a vypořádat se jak s rozdíly názorů a zájmů dvou skupin, tak s vnějším nepřítelem. Verne zobrazil, jak by mohl svět vypadat, kdyby lidé byli stejně rozumní a odpovědní, jako ti chlapci. William Golding v Pánu much zobrazil v podstatě stejnou situaci, její aktéři se však zachovali bezohledně, sobecky a agresivně a podle toho to také dopadlo – a bohužel svět se podobá spíše Goldingově verzi.

S odpovědností souvisí i sebepoznání, které znamená, že člověk rozumí sám sobě a podle toho se také chová. Vypráví o tom čínská pohádka O kameníkovi. 5 Jeden zdatný, učenlivý a nápaditý kameník dostal zakázku od boháče, a když u něj pracoval, zatoužil žít stejně jako on. Vyhověla mu víla, která ho proměnila v boháče, ale v té roli neuspěl, zatoužil být císařským úředníkem, pak horalem, sluncem, větrem a nakonec balvanem. Jenže balvan si vyhlédli dva kameníci a chystali se ho otesat. Balvan pochopil, že nejlepší bude, když se opět stane kameníkem. A protože si toho tolik vyzkoušel, zmoudřel, věnoval se svému řemeslu a časem zbohatl.

Pozitivní pohled na život

Vzdělávací oblast

Průřezová témata, etická výchova

Téma

Každý jev a skoro každá negativní událost v životě mají i stránku pozitivní. Schopnost hledat na všem pozitiva vede člověka k dalšímu rozvoji, orientace jen na negativa, věčné remcalství a stěžovatelství vedou u těchto lidí k závisti, k obviňování druhých a k pocitu životního ztroskotání.

Látka

Pozitivní přístup k životu a lidem najdeme v nejrůznějších žánrech a oblastech literatury. Je také tématem knížky Daisy Mrázkové Nádherné úterý, v níž pozitivní osudy ztracené panenky řetězově vyvolávají v lidech pozitivní pocity a postoje. 6 Humornou formou prezentují pozitivní vidění věcí pohádky toho typu, jako je norská pohádka O Gudbrandovi z hor . Ať Gudbrand udělal cokoli, jeho ženě se to zdálo dobré. Měli dvě krávy, ale jednu se rozhodli prodat. Na trhu o ni nikdo neměl zájem, ale cestou zpět potkal člověka s koněm a vyměnil s ním krávu za koně. Postupně potkal lidi s vepřem, kozou, ovcí a kohoutem, a vždy vyměnil. Nakonec z hladu prodal kohouta a najedl se, život je důležitější, než kohout. Cestou domů zašel k sousedovi a ten se s Gudbrandem vsadil, že mu žena vyčiní. Ale Gudbrand vyhrál, jeho žena ocenila jeho výměny, na každé našla cosi pozitivního. 7 Pohádka má celou řadu variant v mnoha národních fondech pohádek.

K tématu směřuje i několik literárních děl o člověku, který se dokázal vypořádat s nemalými životními překážkami a peripetiemi, i se svými chybami a omyly.

Pohádka O princi, který propadl osudu je příběhem nejstaršího královského syna, který je donucen opustit rodinu, aby neštěstí nepostihlo jeho dvanáct bratrů. Projevil odolnost a prozíravost, vyřešil svůj život, získal vlastní majetek a nemusel tak čekat, až mu kterýsi král dá princeznu a půl království. 8

Francouzská pověst z Auvergne Jak se z pána na Montferrandu stal trubadúr je p říběhem středověkého rytíře, který byl velmi štědrý a proto ho využívali přátelé, až přišel o všechen majetek. Nevzdal se a svou inkognito účastí v turnajích získal jako odměnu ztracené statky. Přátelé se znovu hlásili, ale odmítl je a odešel do Gaskoňska, kde se stal trubadúrem. 9

Příběhy a epizody, zabývající se kontrastem pozitivních hodnot a negativních postojů, najdeme v obsáhlém finském eposu Kalevala. Část z nich převyprávěl Vladimír Hulpach pod názvy O mlýnku Sampo a Nové kantele. Kalevalský kovář Ilmarinen kdysi vykoval pro severskou Pohjolu zázračný mlýnek, který mele mouku. Mělo to být výkupné za nevěstu, ale tu přes splnění úkolu nezískal. Jeho bratr pěvec Väinämöinen mu po létech navrhl, aby se pro mlýnek vydali a získali ho zpět. Ilmarinen vykoval zázračný meč a cestou bratři překonali mnoho překážek společně s dalším bohatýrem Ahtim. Väinämöinen z kostí velké štiky vytvořil kouzelný hudební nástroj kantele. V Pohjole tři bohatýři získali mlýnek a prchali s ním na lodi, ale Pohjolané je pronásledovali. Během plavby se utopilo štičí kantele a přemohla je loď pohjolská. Ale I mlýnek Sampo skončil v moři. Bohatství světa je navždy pohřbeno, jen Väinämöinenovi se podařilo zachránit drobné kousky Sampa, které přinesly Finsku úrodu a bohatství, v Pohjole ale už navždy bude bída. Nakonec vytvořil Väinämöinen z břízy, dubových kolíčků a vlasů víly nové kantele, aby v zemi nechyběla píseň, tanec, radost. 10 Odhodlaný, hrdinský boj o pozitivní hodnoty, tvůrčí práce a její přínos lidstvu v podobě hmotných statků, poskytujících obživu, ale i kultury, umění, statků duchovních, jež představuje kantele.

Starověkým hrdinou, který zvládl svůj život a dokázal se vypořádat s vlastním omylem je Sinuhet. Podle českého egyptologa Miroslava Bárty tento příběh „ patří k nejstarším dílům toho, co lze označit za staroegyptskou krásnou literaturu. … názory na něj se pohybují od kratochvilného vyprávění přes životopis skutečné osoby až po politicko-propagační spis.“ 11 Příběh, odehrávající se kolem roku 2000 př. n. l., byl ve starém Egyptě velice populární a používal se ve výuce jako „ jeden z příkladů vzorového chování vzdělaného Egypťana – odolného vůči strádání, úspěšného v každodenním životě, statečného v boji, ale především přísně dodržujícího tradiční pravidla své společenské vrstvy a až do morku kostí oddaného své rodné zemi, jejím božstvům a především jejímu panovníkovi.“ 12

Sinuhet byl hodnostářem Senvosreta I., následníka trůnu a spoluvládce otcova. Když Senvosret dostal zprávu, že byl jeho otec, král Amenemhet I., zavražděn, Sinuhet vyslechl jakýsi její útržek a z obavy, že se vlády místo Senvosreta zmocní králův vrah, uprchl ze země. P o různých životních peripetiích zakotvil v Horním Recenu (oblast dnešního Izraele), zbohatl, získal významné postavení a nakonec se stal zetěm a dědicem krále v menším království. Brzy se sice dozvěděl, že v Egyptě vládne Senvosret, ale nevrátil se, protože byl zběh, selhal, nesplnil své povinnosti a obával se tedy trestu. Ale ve své pozici významně pomáhal mnoha Egypťanům, zejména obchodníkům, na jejich cestách Syropalestinou, takže se nakonec odvážil požádat Senvosreta o odpuštění zbrklého útěku. Byl se slávou opět přijat do královských služeb jako rádce a znalec poměrů za hranicemi Egypta. Projevil schopnost vypořádat se jak se změněnými podmínkami života, tak s vlastním selháním a nést morální odpovědností za ně. Reprezentuje schopnost vyrovnat se s nesnázemi, a vzdělání a morálka jsou zdrojem jeho životního úspěchu. Vojtěch Zamarovský ve svém převyprávění popisuje dobové reálie Egypta a jsou tu také formulovány zásady osvíceného vládnutí a hospodářství. V obsáhlém doslovu Zamarovský podává dějiny starověkého Egypta a vykládá historické pozadí spisu. 13

Diskriminace

Vzdělávací oblast

Etická výchova

Téma:

Diskriminace znamená odmítání a ponižování jedince na základě předsudku, osobní zaujatosti či konkurence, a to jak ve vztazích založených na veřejných předsudcích (např. rasismus, xenofobie apod.), tak na základ ryze osobních, často rodinných vztahů.

Látky:

František Nepil: O hadovce smrduté

Autorská pohádka vypráví o společenství hub, které jsou pohoršeny, že se v jejich okruhu objevila hadovka smrdutá, navíc s malou dcerkou. Odmítají ji, protože je podezřelého původu, je výstřední, zapáchá a ještě k tomu se rodí z vajíčka. Objeví se houbaři, otec s malým chlapcem, a kluk chce do hadovek kopnout, když se dozví, že nejsou jedlé. To mu otec rozmluví, ale houbaři si všimnou těch hub, které byly nejútočnější a posbírají je. Ty zbylé houby hadovku přijmou mezi sebe.

Eduard Petiška: Jednoočka, Dvouočka a Tříočka

Jedna matka měla tři dcery s různým počtem očí. Jednoočka a Tříočka nenáviděly Dvouočku, protože byla jako jiní lidé. Dávaly jí nejhorší šaty a málo jídla a posílaly ji pást kozu, směla se vrátit až večer. Ale na pastvě se u ní objevila tajemná paní, která jí poradila, jak všechno získá od své kouzelní kozy. Ale sestry zjistily, jak se věci mají a kozu zabily, ale paní Dvouočce poradila, jak jí pomůžou vnitřnosti z kozy. Vyrostl zázračný strom s ovocem ze zlata a se stříbrnými listy, ale jablka mohla trhat jen Dvouočka. Strom zaujal mladého rytíře, který se do Dvouočky zamiloval. Odvez ji k sobě na zámek, a když se sestry ráno probudily, zázračný strom byl pryč.

Jan Vladislav: O krásné Hadrničce

Dcera bohatého pána zemřela při porodu dcery, a dědeček proto na dítě zanevřel. Prohlásil, že se na ni nikdy ani nepodívá a propadl svému žalu. Holčička vyrůstala v chudé komůrce, o hladu a v roztrhaných šatech. Služebnictvo ji odstrkovalo, ponižovalo a bilo, zastávala se jí jen stará chůva. Hadrnička měla kamaráda pasáčka. Když dospěla, přijel do blízkého zámku král s princem a pořádal velký ples, aby si syn vybral nevěstu. Na pozvání se tam musel vydat i stařec, ale odmítl Hadrničku vzít s sebou. Ta se tam vydala s pasáčkem, jen tak ve svých hadrech. Cestou se k nim přidal mladý pán na koni a Hadrnička se mu zalíbila. Na ples vešla Hadrnička do sálu v doprovodu pasáčka a hejna husí, a rovnou šla k princi, který prohlásil, že si ji vezme za ženu. Pasáček zahrál na svou píšťalu, Hadrnička náhle měla krásné šaty, z husí byl průvod pážat a pasáček zmizel. Starý hrabě se vrátil domů a ke svému smutku, nemohl se přece na vnučku ani podívat.

Literatura

František Nepil: Pohádky z pekelce, Sedistra, Praha 1996

Eduard Petiška: Sedmikráska. Německé pohádky, Albatros, Praha 1960

Jan Vladislav: Princezna s lískovými oříšky, Grafoprint-Neubert, Praha1995

1 (Eduard Claudius: Když se ryby pásly na nebi, Vietnamské pohádky, přel. K. Jiroudková, SNDK, 1967).

2 (Hliněný tygr, Nepálské legendy a mýty, Argo 2007)

3 Jiří Pánek: Záhada mrtvých dívek v Prokopském údolí. Vrah unikal přes 12 let. Seriál „Po stopách vrahů“ Mf DNES 8. 7. 2018

4 Josef Velek: Jak jsem bránil přírodu, Práce, Praha 1980

5 Čínské pohádky, il. R.Fučíková, Brio, Praha 2007

6 Daisy Mrázková: Nádherné úterý čili Slečna Brambůrková chodí po světě, Albatros, Praha 2014

7 Asbjörnsen, P. Ch., Moe, J.: O obrovi, který neměl srdce v těle, přel. J. Vrbová, Argo, Praha 2012, nebo O princeznách z Modrého vrchu, přel. J. Vrtišová, Albatros 1973

8 Vladislav, Jan: Keltské pohádky, Petrov, Brno 1992

9 Tichý, Jaroslav: Kníže Dracula a jiné hradní pověsti, Aventinum, Praha 1998

10 Hulpach, Vladimír – Frynta, Emanuel – Cibula, Václav: Hrdinové starých evropských bájí, Victoria Publishing, Praha 1995

11 Miroslav: Sinuhetův útěk z Egypta. Egypt a Syropalestina v době Abrahamově. SET OUT, Praha 1999, s.

12 tamtéž

13 Zamarovský, Vojtěch: Sinuhet, Albatros, Praha 1985

Demokracie Hodnoty a hodnotové žebříčky