Antisemintismus

Dreyfusova aféra

Vzdělávací oblast:

Historie, občanská výchova, společenské vědy

Téma:

Předpojatost, presumpce viny dovedená do krajnosti – Dreyfus byl žid, a proto musel být vinen, a lid, dav se nechal v tomto smyslu velice snadno zmanipulovat. Naprostá většina novinářů odmítala zaujmout jiné stanovisko, než toto oficiální, předpojaté. Přitom smyslem celé této kampaně bylo zakrýt fakt, že generalitě záleželo na osobě, která čin skutečně spáchala.

Příběh:

Dělostřelecký kapitán Alfred Dreyfus, žid, byl v říjnu 1894 zatčen a v zmanipulovaném procesu na základě falsifikátů odsouzen na doživotí na Ďábelské ostrovy. Bratr Alfréda Dreyfuse Mathieu se celou dobu snažil objasnit kauzu a najít cestu k spravedlnosti a zapsal celý průběh z hlediska vlastního i dalších členů rodiny v knize „Dreyfusova aféra jak jsem ji zažil“. Popisuje pasti, kterým museli čelit, pokusy o zneužití rodinného neštěstí, zoufalství, ale i naděje a hledání pomoci – známostí, důkazů, jasnovidky, pocit bezmoci i opakované pokusy, a to vše v situaci, kdy se nic nesměli dozvědět a sami byli podezříváni. V pozadí je neprůstřelné spiknutí vyšších míst, davová nenávist vůči židům, nenávist lidí, kteří „věděli“ že Dreyfus je zrádce – přehlídka předpojatosti a zaujatosti. Autor podrobně popisuje pokusy rodiny odhalit pravého viníka a získat novináře, úředníky a politiky, ale většinou marně, sympatizantů bylo málo a někteří také na své postoje doplatili. Celá rodina byla policejně sledována. V roce 1897 se situace začala měnit – vložil se do toho místopředseda senátu. Našly se písemnosti majora Esterházyho, písmo souhlasilo s oním seznamem, kvůli němuž byl Dreyfus odsouzen. Na základě toho podal Mathieu žalobu na Esterházyho. Ale toho vzal v ochranu generální štáb tvrzením, že Dreyfus jeho písmo napodobil. Rodina čelila intrikám – pokusům diskreditovat je tím, že jim byly podstrčeny jakési dokumenty. Krátce po osvobození Esterházyho vydal Emile Zola v tisku dopis prezidentu republiky nazvaný Žaluji a rozvířil tím opět aféru, o níž velení armády doufalo, že procesem s Esterhazym skončila. Po ní následoval soud se Zolou – přes snahu soudce potlačit pravdu vyšlo najevo, jak věc probíhala. Zola byl odsouzen k pokutě a jednomu roku vězení, nicméně proces vzbudil u veřejnosti vážné pochybnosti o Dreyfusově vině. Zola pak emigroval do Anglie. Zvrat nastal v roce 1898 když nezávislý důstojník objevil stopy falzifikace na jednom z „důkazních materiálů“ proti Dreyfusovi. Několik důstojníků generálního štábu i minstr války podali demisi, důstojník Henry, autor falzifikátu, byl zadržen a ve vězení spáchal údajně sebevraždu. Proces se opakoval, Dreyfus byl tentokrát odsouzen jen na deset let, ale prezident mu okamžitě udělil milost. K úplné rehabilitaci a návratu do armády s hodností majora ale došlo až roku 1906. (Záznamy Mathieua jsou velmi podrobné a tím i dost nepřehledné, ale obsahují osobní stanovisko rodiny a jsou velice konkrétní. Soletova knih je beletrie, její výhodou je zjednodušení a tedy i zpřehlednění složité aféry, a je tam řada konkrétních projevů antisemitismu; poněkud zbytečný je milostný román mladého novináře a politické souvislosti té doby viděné očima třídního přístupu k věci.)

Literatura:

Mathieu Dreyfus: Dreyfusova aféra jak jsem ji zažil, přel. E. Musilová, Odeon, Praha 1984

Marc Ferro: Dějiny Francie, přel. J. Matějů a D. Olšáková, Nakladatelství LN, Praha 2006

Bertrand Solet: Byl jeden kapitán, přel. T. Sýkorová, Mladá fronta,, Praha 1981

Hodnoty a hodnotové žebříčky Spravedlnost