Migrace

Fenomén migrace od pravěku do dneška

Vzdělávací oblast

Dějepis, občanská výchova/základy společenských věd, evropské a globální souvislosti

Téma

Lidé mění prostředí z vážných důvodů a jejich přizpůsobování novému prostředí je velmi náročné.

Látka

Migrace (stěhování) má dvě složky – emigrace a imigrace; Primární migrace – do neosídlených prostorů (západ USA, Sibiř), sekundární – do obydlených míst. Vnitřní migrace - uvnitř státu (Češi do Vídně), migrace dobrovolná (představa zlepšení životních podmínek), násilné přemístění (Češi po Mnichovu do zbytku republiky, sudetští Němci po r. 1945); konzervativní, s cílem zachování dosavadního způsobu života (zachování protestantského náboženství v pobělohorské době) a inovativní – dosáhnout změny (z nesvobody do svobody, z války do míru). V historii migrace, existující od pravěku, došlo k podstatnější změně v 17. století objevem nových kontinentů a změnami v dopravě, současně s tím působil růst populace a s přelidňování některých oblastí. Hypotéza „push-pull“, tj. tlak versus přitažlivost (Sýrie – tlak představuje válka, přitažlivost Evropa, přesněji její nejbohatší země).

Každý člověk je vázán na určité místo pobytu, orientuje se ve světě, má určitý řád. Má svoje bydliště, vlast, a přesto někdy mění, dobrovolně či z přinucení, svoje bydliště, opouští vlast, domov. „K tomu, proč člověk odchází do ciziny, je vždy dobrý důvod – není to neurčitě pociťovaná potřeba“ (O. F. Bollnov). Emigrace má dopad nejen na jednotlivce, ale i na jeho rodinu, okolí, na potomky. Většinou jde o příchod do oblasti již osídlené, dochází ke střetům, vzniká nutnost adaptace a akulturace, ale i v řídkých případech osidlování pustých krajů je nutná přizpůsobivost, je nutná změna životního styku (západ USA, Sibiř).

Počátek evropské migrace do USA od 30. let 19. století, nejdříve z Velké Británie – vliv industrializace, populační exploze, změny v zemědělství, zvýšení mobility obyvatelstva. 1850/60 - třetina přírůstku obyvatelstva USA. Velký hlad v Irsku, porážka revolucí 1848, vliv sílící Zlaté horečka v Kalifornii.

Doplněk pro menší děti: Jana Šrámková: Lední medvědi odcházejí za štěstím

Literatura:

Leoš Šatava: Migrační procesy a české vystěhovalectví 19. století do USA, Univerzita Karlova, Praha 1989

Čeští imigranti v USA

Vzdělávací oblast

Historie, globální souvislosti

Téma

I když „americký sen“ se mnohým nevyplnil, alespoň ne v plné míře, většina Čechů v USA uspěla a někteří vynikli. Museli však překonat velké obtíže a překážky jak při cestě do Ameriky, tak během přizpůsobování se americkému životu, a vykonat značný kus práce, projevit schopnosti. Vytvořily se české enklávy i celá česká města, vznikly krajanské spolky a tisk – i jako etnikum Češi v Americe uspěli a vyznačovali se schopností spolupráce a vzájemné podpory.

Látka

Čeští emigranti se usazovali v USA, resp. na jeho území už od 17. století. První vlna uprchlíků byla k emigraci donucena nátlakem v oblasti náboženské, hledali náboženskou svobodu. Další vlny v 19. a na začátku 20. století byly existenčního rázu, imigranti byli z Čech vyhnáni bídou a přitahováni možností získat v USA levně půdu. Od 30. let 20. stol. převažují motivace politické, mnozí odcházeli kvůli záchraně holého života (zejména Židé) a za svobodným životem. Od 90. let je dominantní motivací potřeba vykonávat svou profesi na vysoké odborné úrovni, ale profesní motivace se s politickými mísily už od dob normalizace (Forman, Lendl, Navrátilová, Pomahač). Ve většině případů prodělávali imigranti obtíže přizpůsobování jiné kultuře a zvykům, a mnohdy i ti, kteří odcházeli z profesních důvodů, se museli smířit s poklesem prestiže, s horší profesní pozicí, než měli doma. Za všechno se platí, byť ne penězi, ale tím, že se člověk něčeho musí vzdát, něčemu přizpůsobit, něco zcela nového (a často pro něj i nežádoucího) se naučit. V první polovině 80. let činí počet Čechů přistěhovaných do USA od 3 do 12 tisíc osob ročně, vrchol byl r. 1907, kdy se z Čech vystěhovalo do USA 13 554 osob. Celkem se v druhé polovině 19. století vystěhovalo do USA přes 210 tisíc Čechů, dalších 140 tisíc pak do začátku 1. světové války.

První období od 1848 do začátku 70. let převládá tzv. svobodářství, tj. odchod za svobodnějším životem, často ateistického zaměření. Pak postupná stabilizace života přistěhovalců. V Čechách se vedly diskuse o vystěhovalectví, kritika, která odsuzuje odchod do USA jako oslabování národa, jsou ale i obhájci - jejich pozici vysvětloval např. J. V. Sládek, který krajany v USA osobně poznal. Občanská válka v USA – někteří Češi odcházeli proto, aby se připojili k armádám. Ve vojsku sloužili i přistěhovalci, a to v naprosté většině na straně Unie, zastávali její jednotu, preferovali ideje demokracie, kterou představoval Sever, a v neposlední řadě byli usazeni převážně ve státech Severu.

Nucená emigrace po Bílé hoře vyvolala nimbus tragičnosti, tíživosti emigrace a na rozdíl od jiných zemí se u nás s emigranty přestává počítat jako s příslušníky českého národa. Rakouské úřady se obávaly ideologické nákazy (totéž pak v období 1948 – 89 - nelegálnost zpráv a tiskovin ze zahraniční od emigrantů).

Důvody emigrace (viz Pustková – severní Morava): Na Valašsku je neúrodná půda, proto je to chudá oblast, k neúrodě se přidružily nemoci (tyfus), hladomor a živelní pohromy, někteří vesničané museli zaplatit značné částky za propuštění z roboty. Na Frenštátsku bylo tradiční tkalcovské řemeslo postiženo růstem průmyslu, mladí muži se chtěli vyhnout nově zavedené povinné vojenské službě. Přitahovaly zprávy o nalezení zlata v Kalifornii a možnost získat levně půdu v Texasu a Iowě.

Na počátku emigrovali zejména řemeslníci a nádeníci, chudší vrstvy vesničanů z východních Čech (Rychnovsko), ze severní Moravy, z jižních a jihozápadních Čech – oblasti bez průmyslu, půda byla v majetku šlechty. Cesta náročná fyzicky i finančně, při nedostatku peněz se nejdřív vystěhoval otec nebo nejstarší syn, ostatní rodina následovala, až když jim poslal peníze na dopravu, někteří se nechali najímat na lodní práce, existovalo množství agentů, kteří získávali lidi pro vystěhovalectví, podporovaly to i německé lodní společnosti.

Emigrace probíhala většinou po trase Praha – Podmokly - Drážďany – Hamburk nebo Brémy, pak většinou New York, ale i další přístavy; plachetnicí cesta přes Atlantik trvala 8 – 12 týdnů, parníkem 2 – 3 týdny.

Vztah Američanů k přistěhovalcům byl zpočátku negativní, vadily jim neznámé jazyky a zvyklosti a zejména odlišné náboženství – vznikaly konflikty mezi přistěhovalými katolíky a místními protestanty, r. 1844 dokonce došlo ke srážkám ve Filadelfii. 1854 byla založena proti přistěhovalecká Americká strana, která požadovala, aby se imigrantům udělovalo americké občanství až po 21 letech místo po 5. Neměla ale úspěch, nebyla dost silná.

Problém nového prostředí: mnohdy přistěhovalci zažili zklamání, když získali sice půdu, ale byla to holá planina a museli si vybudovat všechno od základu, nejen obytné domy, ale i školy, kostely, hřbitovy. Na akulturaci (dlouhodobý kontakt nebo střet různých kultur) a asimilaci (včleňování) přistěhovalců mají vliv geografické podmínky, velikost imigrantské skupiny, povolání a zaměstnání (vesnice, město), rozdíly v hospodářské a vzdělanostní úrovni, uspořádání společnosti. Zásadní vliv mělo zaměstnání vystěhovalců, zemědělská menšina bývala konzervativnější, uchovávala si tradiční lidovou kulturu. Čeští vystěhovalci se v USA velmi brzy organizovali ve spolcích.

Češi se usazovali převážně na venkově a vytvářeli české osady, na počátku 50. let se usazovali v St. Louis, pak odcházeli do zemědělských oblastí. V městech se usazovali nejčastěji v Chicagu, kde byly dokonce celé české čtvrti, tři české pivovary, několik kostelů, škol, tělocvičen, tiskáren i české divadlo a hřbitov. Na počátku 20. století bylo v Chicagu kolem 100 000 českých přistěhovalců, starostou byl Antonín Čermák z Kladna. Postupně Češi odcházeli, dnes ještě zbývají dva české kostely a Havlíčkova socha u Michiganského jezera.

Založení města Prague v Oklahomě: Zatímco Poláci, Slováci, Ukrajinci a Rusové zůstávali většinou v městech a pracovali v dolech, Češi šli za půdou. Skupina 30 rodin se v r. 1891 zúčastnila soutěže o půdu v Oklahomě, nazvané Land runs – kdo dojel dřív, dostal levnou půdu. 30 rodin soutěžilo společně, usadili se v jednom místě, nazvali ho Praha, resp. Prague; pomáhaly jim spolky, hlavně Sokol, vzájemně si pomáhali na rozdíl od jiných imigrantů, vybudovali Český dům, který dosud existuje, i když v Prague je jen asi 30 procent Čechů. Na venkově byli imigranti akceptováni, ve městech se na ně koukalo spatra. (Viz rozhovor - Philip Smith – jeho předkové byli hlavně Irové a Němci, v jazykové škole na vojně mu určili studium češtiny, pak na univerzitě se zaměřoval na problematiku migrace, publikoval knihu o Čechoameričanech v Oklahomě.)

Nejvýznamnějším projevem i dokladem přizpůsobování se českých imigrantů v USA je krajanský tisk, který je v největším rozsahu uložen v Náprstkově muzeu v Praze, v r. 1860 vznikla z inciativy Vojty Náprstka první dvě česká periodika – Slowan Amerikánský a Národní noviny, po dvou letech sloučené pod názvem Slavia. Český tisk v je v USA nejobjemnější i nejkvalitnější z menšinových tiskovin, cekem je evidováno 218 českých periodik, největší fond těchto tiskovin je v Náprstkově muzeu. Vznikaly spolky, Českoamerická národní rada Českoamerická tisková kancelář, Národní české a slovenské muzeum a knihovna v Cedar Rapids, Český dům v New Yorku.

Významní Čechoameričané

První doložený imigrant – Augustin Heřman (1621 – 1686) v New Amsterodamu (New York), kartograf, technický kreslič, obchodník – vlivný člověk, jeden z poradců guvernéra; vytvořil mapu kolonie Maryland, dostal za to půdu, vybudoval na ní Bohemia Manor

Frederik Philipse (1626 – 1720) protestant, emigroval v polovině 17. stol., nejbohatší člověk holandské provincie

1738 – se do USA přistěhovalo 300 příslušníků Jednoty bratrské

Významní Čechoameričané

Umělci: Jarmila Novotná, Kim Nowak, Miloš Forman, Waldemar Matuška, Jan Tříska, Jiří Voskovec

Sportovci: Ivan Lendl, Martina Navrátilová

Oblast politiky: Eliška Coolidge -Hašková

Vojta Náprstek (viz též Vojta Náprstek a Americký klub dam)

Kvůli účasti na politických aktivitách v roce 1848 hrozila Náprstkovi represe, do USA odjel bez dohody s matkou a bratrem. V New Yorku přistál začátkem prosince 1848. Živil se jako kolportér, kameník, zaměstnanec v kartonážní dílně. 1859 přesídlil do Milwaukee ve Wisconsinu, kde si otevřel knihkupectví. Opíral se o přistěhovalce z dalších středoevropských zemí, především o Němce. V knihkupectví prodával i hudební nástroje a zřídil půjčovnu a pak i čítárnu knih, ale prodával i papírnické zboží, parfumerii, hračky. Podílel se na společenských aktivitách, vydával časopis v němčině. V 50. letech, kdy sílil příliv českých imigrantů do USA, podílel se na vytváření základů krajanského hnutí. Začínal sbírat americké etnografické, přírodovědecké a literární památky pro Národní muzeum a posílal je do Prahy. Usiloval o vydávání českého časopisu v USA, ale k realizaci docházelo až v době, kdy se chystal vrátit domů. Jako americký občan přijel do Evropy v prosinci 1857, do Prahy dorazil koncem února 1858.

Antonín Čermák (1873 – 1933)

Též Anton nebo Tony Cermak. Narodil se v Kladně, v roce jeho narození se rodina kvůli krachu Vídeňské burzy přestěhovala do USA. Jako horník nenašel práci v Chicagu, kde byla česká menšina, proto se přestěhovali do menšího města. V 15 letech začal Antonín pracovat s otcem v dole, ve volném čase se vzdělával. V r. 1889 protestoval proti nízkým mzdám a byl za to vyhozen z práce. V Chicagu pak měl několik zaměstnání, za úspory si otevřel vlastní živnost – povoznictví. Dopracoval se až ke 40 vozům. V r. 1894 se oženil s Marií Hořejšovou, koncem století předal obchod bratrovi. 1900 vstoupil do politiky jako soudní vykonavatel, pak poslanec státu Illinois. 1909 – městská rada, 1928 za Demokratickou stranu kandidoval do senátu, 1931 zvolen starostou Chicaga – první starosta, který se nenarodil v USA a nebyl Anglosas či Ir. Problémy Chicaga té doby – Al Capone a další gangsteři, finanční problémy. Vždy se hlásil k svému původu, podporoval Kladno a vracel se. V únoru 1933, během rozhovoru s nově zvoleným prezidentem F. D. Rooseweltem byl zasažen výstřely, které byly pravděpodobně určeny Rooseweltovi, ale podle jiné verze Čermákovi jako pomsta gangsterů, které potíral. Po třech týdnech v nemocnici zemřel.

Aleš Hrdlička (1869 – 1943)

Narodil se v Humpolci jako nestarší ze sedmi dětí, původním jménem Alois. Když mu bylo 13 let, odešla rodina do New Yorku, otec měl slíbeno dobré místo, ale nevyšlo to, pracoval v továrně na doutníky a syn s ním jako pomocný dělník. Chtěl studovat, absolvoval večerní kursy angličtiny. V 18 letech měl nastoupil do obchodní školy, ale onemocněl a v nemocnici ho zaujala práce lékařů a sester, rozhodl se proto studovat medicínu, 1892 studiím uzavřel. Na počátku měl praxi v New Yorku, ale přitom studoval dál, lékařské zkoušky složil 1894 v Baltimoru. Pracoval v ústavu pro mentálně postižené, setkal se tam s antropometrií, která byla v počátcích. V r. 1896 odjel do Evropy, prováděl výzkum ve Francii. 1898 se vrátil do USA, založil antropologické oddělení muzea ve Washingtonu, zkoumal Indiány a černochy, zabýval se otázkou osídlení amerického kontinentu. Zastával teorii jednotného původu lidstva - člověk se vyvinul z živočišných předchůdců. Při Přírodovědné fakultě v Praze bylo v r. 1930 založeno Hrdličkovo muzeum člověka. Napsal na 300 pojednání, založil časopis Antropologie.

Zemřel v září 1943 ve Washingtonu na srdeční záchvat,

Madeleine Albrightová (nar. 1937)

Její otec byl po roce 1945 velvyslancem u OSN, po únoru 1948 požádal s celou rodinou o azyl, po několika letech získali americké občanství. Žili bez zásadních existenčních problémů, i když pod svou předchozí životní úrovní a společenským postavením. Hlavní problémy měli ve vyrovnávání se s rozdílností kultur, Maleleine jako středoškolačka bojovala se svou jinakostí mezi ostatními teenagery (katolička mezi protestanty, jiná pravidla v rodině – spolužáci nemohli pochopit, že musí být večer do 10 doma atp.) Tato rodina se se změnou vyrovnávala bez vnějších otřesů, její problémy byly spíše v rovině psychologické. Přes tyto potíže vystudovala na univerzitě a dosáhla na nejvyšší postavení ze všech zmíněných – jako velvyslankyně USA při OSN a ministryně zahraničí.

MUDr Bohdan Pomahač (nar. 1971)

Vyrůstal v Ostravě. Po gymnáziu studoval medicínu na Palackého univerzitě v Olomouci. Během studia stáž v Bostonu, Massachusetts, po absolvování univerzity v Olomouci odešel do USA. Jako plastický chirurg vedl transplantaci celého obličeje jako první v USA, třetí na světě.

Literatura

Madeleine Albrightová: N ejlepší ze všech možných světů, přel. Michael Žantovský, Práh, Praha 2003

Češi v Americe – www.cesivamerice.sweb.cz/06-1-diplomka-1848- 1914.htm

Jaroslav Kříž: Česká emigrace do USA – česká Amerika, Geografické rozhledy, 25,4/15-16

Zdeněk Kuchyňka: Chicagský starosta Antonín Čermák (1873 – 1933), rodák z Kladna, dostupné z: http//www.omk.cz/dyn/doc/chicagsky-starosta

Lucie Peterková: Český americký sen, Bc práce, FF ZČU, kat. antropologie, Plzeň 2013

Lucie Pustková: Emigrace do Texasu v 2. polovině 19. století ze severní Moravy, Bc práce, FF MU, Brno 2014 – www. emigrace do Texasu - pdf

Praha na Divokém západě. Čeští imigranti v Oklahomě uspěli – dostupné z www.rozhlas - věda a technika – historie

Leoš Šatava: Migrační procesy a české vystěhovalectví 19. století do USA, Univerzita Karlova, Praha 1989

Zdeněk Šolle: Vojta Náprstek a jeho doba, Felis, Praha 1994

Marek Vlha: Korzár a kartograf, 2013 a Mezi starou vlastí a Amerikou, Matice moravská, 2916

Češi v USA – Madeleine Albrightová

Nar. 15. 5. 1937 v Praze jako Marie Anna Korbelová

Korbelovi emigrovali deset dní po okupaci z 15. března 1939 a vzniku Protektorátu Čechy a Morava, přes Bělehrad se v květnu dostali do Londýna. Její otec byl zaměstnán v kanceláři Jana Masaryka, v roce 1945 se vrátili. Pak se stal její otec velvyslancem v Jugoslávii. Od září 1947 studovala ve Švýcarsku, v roce 1948 byl její otec jmenován velvyslancem u OSN, za čas rodina přijela za ním.

Jako utečenci byli ve výhodě, žili slušně. Ale až když nastoupila Madeleine Albrightová jako americká velvyslankyně u OSN, zjistila tam v archivu, jak obtížně řešil její otec situaci, kdy potřeboval od americké vlády azyl dřív, než mu vyprší diplomatické poslání komunistického Československa, s kterým už nechtěl nic mít. Obtížné bylo i přizpůsobování. Madeleine uměla čtyři jazyky – česky, srbochorvatsky, francouzsky a anglicky, ale potřebovala se naučit americkou angličtinu, řešili odlišnosti životního stylu, například bydleli a Long Islandu a když se chtěli projít, naráželi na to, že se tam výhradně jezdilo autem a neustále jim někdo nabízel, že je sveze, prostě budili pozornost. Po udělení azylu dostal otec nabídku učit na univerzitě v Denveru. Jako středoškolačka se M. chtěla přizpůsobit americkým projevům životnímu stylu, ale rodiče zůstávali sví, nepřijímali uvolněnost chování amerických teenagerů. Přes všechnu snahu zůstávala mezi studenty jiná, neobvyklá. Nebyli na tom finančně moc dobře, a tak se naučila a trvale dodržuje objednat si v restauraci nejlevnější jídlo na jídelním lístku. Trvalo víc než standardních pět let, než získali americké občanství. V roce 1955 nastoupila na stipendium na univerzitu ve Wellesley. Po ukončení studia politologie se provdala za Američana Josepha Albrighta, chicagského novináře. Postgraduálně pak studovala na Kolumbijské univerzitě ruská studia.

Literatura

Madeleine Albrightová : N ejlepší ze všech možných světů, přel. Michael Žantovský, Práh, Praha 2003

Češi v USA – Vojta Náprstek

Vzdělávací oblast

Historie, občanská výchova, průřezová témata (demokracie, globální souvislosti, multi-

kulturalita)

Téma

Vojta Náprstek emigroval z nutnosti a v USA se musel přizpůsobit možnostem práce, která se nabízela. Přesto se nevzdával, využil svého pobytu pro získání sbírek pro Národní muzeum, ale fakticky pro jeho vlastní, etnografické muzeum. Organizoval život dalších imigrantů, pracoval a účastnil se i politického života. Celou dobu byl vázán na domácí prostředí a jakmile to bylo možné vrátil se domů.

Kvůli účasti na politických aktivitách v roce 1848 hrozila Náprstkovi represe, proto se rozhodl i se svou tehdejší partnerkou Kateřinou - Tinkou odejít do USA přímo z Vídně, bez dohody s matkou a bratrem, které o svém odchodu informoval až dopisem z Hamburku, kde čekal na odplutí lodi. Jeho matku Annu Fingerhutovou jeho emigrace zaskočila a nesouhlasila s ní a zejména nesouhlasila s jeho soužitím v Tinkou. Z Hamburku do New Yorku cestovali asi dva měsíce na korábu Leontine, v New Yorku přistáli začátkem prosince 1848. Náprstka tam čekalo zklamání, nemohl najít z různých důvodů lidi, na jejichž pomoc byl známými odkázán, nebo mu nemohli pomoci. V New Yorku s Tinkou prožil Vánoce i Nový rok. Velmi obtížně hledal nějakou vhodnou práci, musel se živit jako kolportér a byl zaměstnán v kartonážní dílně. Navázal kontakt s dalšími imigranty z Čech a Moravy, vytvořili svépomocnou organizaci, ta se však rozpadla, jakmile jednotlivci nacházeli uplatnění v různých částech USA. Pak přesídlil do New Londonu ve stále Connecticut jako kameník nebo truhlář. Psal Havlíčkovi, snaha o kontakt svědčila o vázanosti na domácí prostředí, ale i o odpor k poměrům v monarchii. 1859 přesídlil do Milwaukee ve Wisconsinu, kde otevřel knihkupectví. Milwaukee v době jeho začátků bylo město staré 16 let, podobný vývoj mělo i nedaleké Chicago. Z 20 000 obyvatel města bylo 8 000 Němců. Opíral se o přistěhovalce z dalších středoevropských zemí, nejsilnější byla německá menšin. V knihkupectví prodával i hudební nástroje a zřídil půjčovnu a pak i čítárnu knih, ale prodával i papírnické zboží, parfumerii, hračky. Různé podoby šíření knih byla jeho celoživotním posláním, v USA i v Praze. Podílel se na společenských aktivitách, vydával časopis v němčině. V roce 1851 zajel do Evropy, kde se setkal s bratrem v Brémách a v Paříži, ale hned se vrátil do USA. Všechno podnikal na dluh a potřeboval, aby matka jeho dluhy zaplatila, ta pochopila, proč musel emigrovat, ale byla zásadně proti jeho spojení s Tinkou. Po návratu do Milwaukee zjistil, že se za jeho nepřítomnosti Tinka zamilovala do jeho přílete dr. Aignera a rozhodli se vzít

V 50. letech sílil příliv českých imigrantů do USA, kladl základ ke krajanskému hnutí. Začínal sbírat americké etnografické, přírodovědecké a literární památky pro Národní muzeum, podílel se na činnosti hudebního a divadelního spolku, věnoval se školství. Zajímal se o Indiány, posílal sbírkové předměty pro Národní muzeum. Usiloval o vydávání českého časopisu v USA, ale k realizaci docházelo až v době, kdy se chystal vrátit domů. Jako americký občan přijel do Evropy v prosinci 1857, do Prahy dorazil koncem února 1858.

Literatura

Zdeněk Šolle: Vojta Náprstek a jeho doba, Felis, Praha 1994

Multikulturní výchova Mediální výchova