Pobaltí

Zaujal mě severovýchodní kout Evropy, země seskupené kolem Finského zálivu a patřící ke dvěma menšinovým skupinám jazykům. K ugrofinským patří finština, kreolština a estonština, k baltským jazykům litevština a lotyština, jediné dva jazyky, které z této skupiny přežily dodneška. Všechny tyto země zažily v té či oné míře a rozsahu nadvládu Ruska, respektive Sovětského svazu, Finsko i nadvládu Švédska. O nadvládě také něco víme a tím jsou nám tyto zeměpisně a kulturně dost vzdálené země blízké.

Finsko a jeho blízcí

Je to země se složitou cestou k samostatnosti. Od 12. století bylo Finsko součástí Švédska, v letech 1808/09 bylo dobyto carem Alexandrem I. a začleněno do personální unie s Ruskem, v roce 1917 získalo samostatnost. Po 2. světové válce bylo sice samostatné, ale pod sovětským vlivem až do jeho rozpadu v r. 1991. Podstatný význam pro finskou kultur má Kalevala, epos, který vznikl z jednotlivých příběhů, které sbíral v první polovině 19. století především v Karélii venkovský lékař Elias Lönnrot a vydal jej v roce 1833. Později se ukázalo, že jeho předpoklad, že folklorní texty byly původně součástí jednoho uceleného eposu, je mylný, ale dílo zůstalo součástí finské kultury jako jeden celek.

Finské pohádky jsou vybrány z rozsáhlého archivu finské lidové slovesnosti, shromažďované od poloviny 19. století. Ze šestisvazkového souboru zvolil překladatel a vydavatel Marek Světlík výběr pohádek kouzelných.[1] Některé z nich nesou stopy toho, že jde o autentické záznamy vypravěčů, např. vypravěč omylem vynechal některou spojovací pasáž nebo navázal jinou pohádkou a podobě, jak se to v živém vyprávění snadno může stát. Komplikovaná, jakoby vypravěčem nastavovaná je Pohádka o ptáku Nohovi. Na začátku je spor myši se sýkorkou o sklizené zrní, a ten je přenesen na veškeré ptactvo a čtvernožce. Spor vyhráli ptáci díky ptáku Nohovi, a ten se stává průvodcem a rádcem člověka, který ho po zranění v bojích vyléčil. Pták Noh ho pozval, aby si po složité cestě vyzvedl mzdu - zlatý dvorec. Ale tím to nekončí, protože obdarovaný cestou slíbil čertovi že mu dá, o čem doma neví. Je to syn, který se narodil v jeho nepřítomnosti a to je začátek už třetí pohádky o synově cestě do pekla a vysvobození princezny. Nebo Pohádka o Dolinovi: Dolina, syn bohatého kupce, už jako kluk lumpačil, pak byl na vojně, odsloužil si šest let a hned se přihlásil znovu, ale nejdřív žádal o dva týdny dovolené. Nevíme, jestli ji vybral, ale se dozvídáme, že protestoval proti zařazení do jednotky. Prošel se stížností od kapitána, přes majora až k diviznímu veliteli, který se rozhodl ho povýšit, Dolina to odmítl a zažádal o propuštění. Není jasné, proč se to všechno událo právě takto a hlavně proč vůbec to tu je, protože následuje běžná kouzelná pohádka.

Podstatnou část knihy tvoří varianty běžných evropských pohádek. Zlí rodiče jsou variantou Perníkové chaloupky, rozdíl spořívá v tom, že po upálení ježibaby děti zůstanou v chaloupce, protože je v ní dost zásob. Dcera muže a dcera ženy je varianta pohádky o dívce, která uspokojivě pracuje u čarodějnice, je odměněna ale její sestry nepochodí při plnění úkolu postarat se o krávy, ještěrky v sauně a o žáby v jeskyňce. Odměnou za vykonanou práci je skříňka, v níž je u pilné dívky zlato, kdežto líné sestry a macecha najdou ohně, který je spálí. Dvanáct bratrů a sestra je varianta Sedmera krkavců, v níž tři dívky unesli orli, pak se narodil chlapec, který je hledá. A Děvečka od prasat je v podstatě Popelka, v níž dárcem oblečení je kámen. Tři sestry žijí bez rodičů, dvě o sebe pečují, myjí si ruce, oči, ale nejsou ochotny pomáhat, když pec potřebuje obrátit chleba, ovce ostříhat, kráva podojit a stařeček vstát ze strouhy. Děvečka od prasat pomáhá a získá nejen dary, ale i prince. Při vybírání a ověřování té správné nevěsty tu hraje roli skleněný střevíček. Název Slunce, měsíc a vítr jako zeťové ani není třeba komentovat.

Najdeme tu obdoby Neohroženého Mikeše, Palečka a pod názvem Pošetilá ženská i variantu Pohádky o rybáři a rybce. Vedle středoevropských a západoevropských vlivů tu najdeme vlivy ruské – pohádka Ilja Přemoudrý – ale také variantu pohádky perské, Kouzelná lampa je variantou pohádky o Aladinovi.

Část pohádek se ale od běžně známých příběhů výrazně odlišují. Útěk z čertova dvorce vypráví, jak se venkovský pasáček stane čeledínem u čerta, který vždy na rok, dva a tři odchází do světa. Chlapec má zatím pečovat o lva a koně a dávat jim potravu obráceně – lvovi seno, koni maso. Chlapec je ale krmí normálně a čertovi předstírá poslušnost. Lev a kůň se stanou jeho pomocníky a rádci. V jiném království je mladík zaměstnán u krále, vybuduje skvělou zahradu a pak se stane nosičem mouky, přenáší ji z místa na místo, a za každý den dostává vždy dvojnásobnou mzdu. Princezna se do něj zamiluje, král se rozzlobí a rozhodne, aby žila s chlapcem. Ten dál nosí mouku, ale v převleku za rytíře vítězí nad oběma zeti krále. Nakonec je jeho identita rozeznána a je svatba s princeznou.

Nejzvláštněji působí pohádka Usmrkanec Rito. Jejím hrdinou je lenoch, který přijme službu u pána, a ta spočívá v tom, že tři roky bude sedět v místnosti u stolu, nebude smrkat ani chodit na záchod a bude určeným způsobem rozmnožovat peníze. V blízkosti byl dvorec, jehož majitel se zadlužil a napadlo ho požádat o peníze Usmrkance Rita. Jeho obě starší dcery se vypravily k Ritovi žádat o peníze, ale pro smrad nedokázaly nechat se Ritem políbit, zvládla to byť s potížemi nejmladší. To už uplynuly tři roky služby a Ritův pán ho poslal, aby se vykoupal v řece, pak ho ještě umyl mýdlem, navoněl, ustrojil a dal mu i kočár. Takto vylepšený Rito pak odmítl obě starší dcery a vzal si tu nejmladší, obě sestry se oběsily.

Stojí za to hledat varianty a některé zvláštní postupy, postavy, sekvence děje jako variantu toho, co známe, ale zdaleka ne všechno je přenosné a přínosné.

Pohádky z kouzelného mlýnku pocházejí z Karélie, která leží v Petrohradské oblasti. Jižní hranice Karélie prochází Oněžským a Ladožským jezerem, na severu ji ohraničuje poloostrov Kola. Jedna část Karélie leží ve Finsku, druhá v Rusku. I z pohádek je zřejmé, že karelská kultura je směsí prvků ruských a finských. Michaela Tvrdíková, která karelské pohádky převyprávěla, je zkušená autorka orientující se na folklór Ruska (Krásná Vasilisa, Létající koráb, Bohatýři dávných časů), Sibiře (O lstivé lišce, Dcera Slunce) a Kazachstánu (O statečném Kendebajovi) a je také sestavitelkou a překladatelkou Košíčku zlatých jablíček, který obsahuje pohádky, říkadla a hádanky pro malé děti, pocházející z dětského folklóru různých národů SSSR.

Pohádky z Karélie rozdělila do čtyř oddílů. V prvním jsou kouzelné pohádky: O statečném Medvědínovi, Kuřátko, O kouzelném mlýnku, varianty různých evropských pohádek a kombinace jejich motivů. V tomto oddílu najdeme ale i zajímavou pohádku O careviči Tähkimyšovi. Pokud jde o motivy a dějové sekvence, dá se říct, že jde o kombinaci ruského příběhu Tři cesty Ilji Muromce a Erbenovy Živé vody. Je zajímavá jak rozšířením rozhodování mezi třemi cestami, tak některými specifickými motivy a postavami. Synové se vypravují na cestu pro živou vodu. Jejich otec David ji pravidelně užíval před jejich narozením, aby nestárnul. Když se chlapci narodili, začal stárnout, protože už měl následovníky. Ale nakonec se rozhodl přece jen je vyslat pro živou vodu. Uspěl jen podceňovaný nejmladší, ale ten pak odešel za svou nevěstou a dětmi a vládu si ponechal car David, který vládne dodnes. Zajímavé tu je oceňování vyššího věku: když hrdina hledá cestu, pomáhají mu tři baby akky žijící v domečku na kuří nožce, tedy obdoby ruské baby Jagy. Dávají mu rychlé koně, čím starší, tím rychlejší. Velmi zvláštní postavy a motivy jsou i v pohádce O utopené nevěstě a v příběhu O udatné bohatýrce – ženě silačce či O medvědovi všežravci.

Druhý oddíl nazvala Tvrdíková poněkud nepřesně Strašidelné pohádky, což navozuje představu pohádek, které mají děsit čtenáře, ale zde jde o pohádky s démonickými postavami - Jak kupcův synek sloužil u čerta, Jak Matti vyzrál na čerty, ale také Jak se žába stala carevnou, což je běžná kouzelná pohádka, varianta mnohých jiných evropských.

Třetí oddíl s názvem Žertovné pohádky obsahuje humorky, jako je O hloupé babičce. Upovídaná žena vyklopí sousedkám, že manžel našel zlato a muž ji musí znevěrohodnit, aby mohl nález rychtářovi zapřít. O hlupácích z Kindahanu je z rodu Kocourkovských, ostatní pohádky jsou spíše o chytrácích, kteří dokáží každého přelstít.

Závěrečný oddíl Bohatýrské pohádky obsahuje tři příběhy, první dva navazují na zápletky a postavy z Kalevaly - O nešťastném Kullervovi je o silákovi, který všechno dělá špatně a život mu komplikují spory mezi otcem a jeho bratrem. Jeho příběh končí velice nešťastně, smrtí všech jeho příbuzných i jeho vlastní. Druhý O kováři všeumělovi Ilmoillinovi vypráví o jeho snaze oženit se s dcerou cara Pagana, který vystoupil z moře, ale nevěstu nezíská. Vytvoří si tedy dívku ze zlata a snaží se ji oživit, žádá o to Smrtku, ale ta odmítne a kovář ji za to zavře do železné truhly a hodí do moře. Nikdo neumírá, a ukáže se, že to nejde, Ilmoillien ji tedy vytáhne a je první, koho Smrtka vezme. Třetí příběh je vázán na prameny ruské - O bohatýru Rakkovi od Ragenského jezera. Rakka na výzvu moskevského cara Vasilije přemůže hrozného bohatýra, který Moskvu ohrožoval a car za to ustanoví, že v Ragenském jezeře, u kterého Rakka žije, mohou lovit jen místní rybáři.

Karelské pohádky přejímají řadu prvků z ruské kultury, což je dáno soužitím, ale původní jména postav a místní názvy stejně jako termíny označující postavy nepatří viditelně k ruštině nebo k jinému slovanskému jazyku. Karelština pro nás působí exoticky a někdy dost krkolomně a jde zřetelně kultuře finské bližší než ruské.

Sběratelem pohádek a pověstí v Estonsku byl v první polovině 19. století Friedrich Reinhold Kreutzwald (1803 – 1882), lékař, buditel, organizátor národního života. Báchorky ze země tisíce ostrovů obsahují výběr z jeho obsáhlé sbírky. Vybírala a překládala je Naděžda Slabihoudová, a lze tedy jen těžko z dvaceti zde zařazených pohádek usuzovat na charakter estonských pohádek. Je možné, že vybírala záměrně ty pohádky, které se od středoevropských a západoevropských odlišují, a s touto výhradou berte nesledující charakteristiky.

Odlišností je celá řada, na první pohled je nápadné, že je tu hodně příběhů z vesnického života, začíná to často rodinou, buď nemožností dočkat se dítěte, nebo počtem dětí a starostmi s nimi. Méně často je hlavním hrdinou dospívající, který jde do světa nebo dokonce malý kluk, a motivace odchodu je často odlišná od pohádek středoevropských. Například v pohádce Jak chudý chlapec nenadále k štěstí přišel jde o příběh desetiletého sirotka, který slouží na statku jako pasák, je neustále bit a špatně živen a nakonec se rozhodne utéct. Vydává se do světa ne proto, aby něco vykonal či něčeho dosáhl, ale by unikl z nesnesitelné situace.

Zvláštností je tu více, často je hybatelem děje sen, který hrdinovi napovídá, co ho čeká nebo co má učinit. Většina démonických bytostí se od středoevropských, a zejména od českých, liší radikálně. Zatímco naši vodníci, čert či hejkalové jsou vlastně vesničani a plebejci, a vládcem je snad jen Krakonoš, vlastně horal bez skleněných paláců a zlatých pokladů, estonské bytosti jsou převážně vznešené, vysoce postavené a žijí v palácích - Pekelná panna, Otec lesa, Vládkyně vod, Pán větru, Vládce podzemí, král Mlžného vrchu, Vládkyně vod. Většinou jsou to bytosti pomáhající, často celkem bez vysvětlení motivace svého jednání. Pomocníky a dárci jsou četní stařečci, kteří zasahují ve prospěch hrdiny z vlastního rozhodnutí, po hrdinovi nežádají, aby se s nimi rozdělil o jídlo či o jinou službu, ale také zlé bytosti často jednají jakoby bez důvodu, bez vazby na příběh. V pohádkách se také vyskytují trpaslíci nebo mužíčci, někteří bezhlaví. Kouzla tu mají dost složitá pravidla, velmi komplikované jsou i osudy hrdinů a s tím také souvisejí dost dlouhá vysvětlování, jak a proč se co odehrálo, neboť to také ne vyplývá vždycky z děje.

Vedle odlišné výstavby příběhů se liší i některé dílčí motivy, například v příběhu Jak princezna spala sedm let dává podceňovanému nejmladšímu synovi skvělé oblečení, zbroj a koně otcův hrob, u kterého po pohřbu držel hlídku, a v něm jako měděný, stříbrný a zlatý hrdina zvládne výstup na skleněnou horu a vysvobodí spící princeznu. K zvláštním motivům patří ptačí vajíčko pro štěstí nebo tři krabičky s kamínky, které pomáhají řešit náročné situace, anebo hledání krále Šalamouna a jeho prstenu. Zajímavý je i dobrý skutek, kterým si hrdina vyslouží odměnu v pohádce Bohatá odměna za dobrý skutek: sedlák kvapně sváží seno před bouřkou, ale když cestou vidí spícího člověka, probují ho, aby nezmokl; na závěr dostane pytel peněz.

Najdou se i pohádky, které jsou variantami těch, které dobře známe, například Jak zachráněný princ zachránil své bratry: princ trpí zvláštní nemocí, má ruce zlaté, nohy stříbrné a břicho z modrého skla. Vyléčí ho sňatek, ale manželství komplikuje starší sestra nevěsty, která žárlí a podobně jako v našich pohádkách podstrčí rodičce místo dětí štěňata. Jenže při prvním porodu se narodí šest dětí, při dalších dvou pro třech. Až v posledním případě se hodné chůvě podaří schovat jednoho z chlapců. Král jeho existenci nepovažuje za důkaz manželčiny neviny a oba je dá hodit do moře s železnou postelí. Dorazí na ostrov, kouzlem tam vybudují město a nakonec princ osvobodí i svých jedenáct bratrů.

Spor trpaslíků je dobře známá pohádka, v níž má hrdina má rozsoudit tři osoby, které se přou o tři kouzelné věci, a všechny jim je sebere pod záminkou zkoušky.

Zajímavá je pohádka Štědrý dřevorubec: vydal se do lesa, aby pokácel strom na topení, jak požaduje jeho žena. Ale každý strom mu vysvětlí, proč ho nemá kácet. Otec lesa mu za to dá proutek, který mu dá všechno co v domácnosti potřebuje a dokonce zkrotí i jeho zlou ženu.

A zlá žena je motorem děje i v příběhu Mocný rak a chamtivá žena, variantě Pohádky o rybáři a rybce. Žena uloží manželovi, aby nachytal ryby. Jemu se podaří chytit jen raka, ale ten ho přemluví, aby mu drátoval život. Je králem raků a dá mu klobouk plný ryb. Zpočátku obstarává jídlo pro ženu, která stále stupňuje požadavky, pak dojde na šaty, dům, nakonec je královnou a když se che stát bohem, rak svou pomoc zruší, vše se vrací do starých kolejí. Přitom rak vyčte mužovi „Ty sviňská čeládko! Tvoje žena je blázen, ale ty jsi ještě horší blázen, protože tancuješ, jak ona píská!“ – jinak řečeno, kdo podléhá nesmyslným požadavkům, je za to plně odpovědný, i když se vždy odvolává na ženu.

Lotyšsko a Litva

Pohádky v knize s titulem Hadí prsten, pocházející z Lotyšska, svědčí o tom, že patří do rodiny pohádek evropských. Najdeme zde prakticky shodné syžety, jen v detailech se lišící od pohádky jiné evropské země, i příběhy sice více či méně odlišné svou stavbou a dějem, ale s motivy, které známe z běžného pohádkového fondu střední i západní Evropy. Jsou tu ale také pohádky shodné podstatnými dějovými fakty, ale s odlišnými motivy, postavami, čarodějnými prostředky. Jen velmi malá část se zcela liší od pohádek jiných evropských kultur.

Jen nepatrné odchylky od známých pohádek představuje příběh Vlčku, kde jsi?, který je až na detaily shodný s Ptákem Ohnivákem a liškou Ryškou K. J. Erbena. Jediným výrazným rozdílem je to, že místo lišky zde hrdinovi pomáhá vlk. Chytrý chlapec je o přechytračení čerta, rozdíl oproti našemu folklóru spočívá hlavně v tom, že onen čert vyleze z jezera - i v dalších pohádkách je čert bytostí vodní. Pohádka Pět siláků vypráví o tom, jak se pomocníky hrdiny stali nositelé zvláštních schopností a dovedností: jeden je mimořádně rychlý běžec, druhý střelec, třetí dokáže silně foukat, další trhat a pátý vytváří silný mráz. Tyto schopnosti pomohou hrdinovi splnit nesplnitelné úkoly, včetně přežití celé party v peci, neboť ji dokáže poslední ze siláků změnit v chladírnu. Je tu také varianta Kocoura v botách a pohádka s názvem Nežádoucí zeť, základem fabule podobná Třem zlatým vlasům Děda Vševěda. Je o něco komplikovanější a liší se postavou toho, kdo všechno ví. Je to čert, kterého po získání žádaných rad hrdina zabije. Rady jsou určeny jednotlivcům, kteří celých pětadvacet let trpí za své viny.

Někdy je s jinými evropskými pohádkami shodný základní motiv, v případě Tří drahocenných věcí je to spor o to, kdo ze tří hrdinů prospěl určité osobě nejvíc. V tomto případě jde o princeznu, která se musí rozhodnout mezi třemi bratry. Pošle je do světa, a který do roka přinese nejvzácnější věc, bude jejím ženichem. Jeden z bratrů získá za sto dukátů u vetešníka zlaté jablko, které vzkřísí mrtvého. Druhý také ve vetešnictví za stejnou cenu koupí zrcadlo, v kterém je vidět, co s na celém světě děje. Třetí v hospodě získá také za sto dukátů sedlo, s jehož pomocí se lze v mžiku dostat kamkoli. V zrcadle bratři zjistí, že jejich princezna je nemocná na smrt, nasednou na sedlo a jablkem ji zachrání v poslední chvíli. Začnou se přít, který z nich pomohl nejvíc, a přou se o to dodnes. Tato varianta se tedy vyhýbá řešení, jaké bývá v jiných příbězích s těmito motivy.

Podstatnější odchylky má celá řada pohádek, například Medvucho. Medvěd unesl vesnickou dívku a zplodil s ní syna, matce se i se synem časem podařilo uniknout zpět do vesnice. Chlapec byl mimořádný silák a vydal se do světa. A odtud se pohádka podobá Neohroženému Mikešovi: Medvucho se cestou spřátelil s dalšími dvěma siláky. Cestou se zastavili v chatrči, jeden vždy vařil kaši, zatímco další dva šli na lov. Ale kaši celou spořádal mužíček velký jako palec, který siláky přemohl. Vypořádal se s ním až Medvucho, a při jeho útěku objevila trojice otvor do země. Medvucho se dal spustit a vysvobodil princeznu. Kamarádi ji vytáhli, ale při vytahování Medvucha se provaz přetrhl, ne jejich vinou. Nakonec ho z podzemí k velké úlevě kamarádů vysvobodil mužíček. Společně odvedou princeznu ke králi, odmítnou nabídku, aby zůstali na zámku, a jdou opět do světa. Příběh má i jinou etiku, než pohádka Boženy Němcové i některé její varianty.

Sedlák a stará bříza je variantou pohádky o chamtivé ženě, která využívá dárce a stále nemá dost. Dárcem je bříza a v závěru jsou oba manželé za chamtivost proměněni v medvědy. S pomocí štiky je varianta ruské pohádky, v níž je dárcem štika, kterou hrdina hodil zpátky do vody. Pastorkyně a vlastní dcera: pastorkyně je vyslána v zimě na jahody, místo měsíčků jí pomůže babička Štěstěna v lesní chaloupce.

V lotyšských pohádkách najdete některé zajímavé motivy. Odměnou za významný skutek ve prospěch krále či jiné bohaté osoby bývají „fůry zlata a stříbra“, v některých případech i několik fůr. Stejně jako v jiných pohádkách i zde hrdina často dostane místo zdatného koně starou herku, která se nepromění v dobrého koně kouzlem, ale pobytem v lázni (=sauně), kde ji dobrý stařeček náležitě namasíruje. Draci a čerti mívají tři, šest a devět hlav. Velmi zvláštní je i výstavba příběhu Zlatý kohoutek, v němž se hrdina se vydává do světa pro zlatého kohoutka, který má vyléčit těžce nemocného krále. Příběh má základní fabuli shodnou s Erbenovou Živou vodou, ale tento prosťáček cestou za svým cílem odmítne třikrát nabídku oženit se s třemi různými princeznami ve třech královstvích a dá přednost oněm fůrám zlata a stříbra, aby se mohl oženit s čtvrtou princeznou, s níž má syna.

K odlišným příběhům, ale se stejnými motivy, jaké známe z pohádek jiných národů, nebo skoro stejnými patří například pohádka Jak žába pomohla prosťáčkovi. Neobvyklé je, že prosťáček na rozdíl od svých starších a rozumných bratrů pomůže žábě přes příkop a ona se pak stane jeho dárkyní a rádkyní. Dobrota za dobrotu vypráví o tom, jak otec chudé rodiny pošle tři syny do světa, aby vydělali na stavbu nové chalupy místo té zchátralé. Všichni tři dostanu zcela stejné jídlo do uzlíku na cestu – chleba, tvaroh a špek. Ale při první zastávce nejstarší bratr rozhodne, že nejdřív snědí dávku nejmladšího, protože to bude jednodušší. Ale při dalších třech jídlech se pravidlo změní – každý přece jí ze svého uzlíku. Oba starší se najedí, nejmladšímu doporučí, aby se najedl mravenců, včel a havraních mláďat a hned také rozkopou mraveniště, strhnou úl a havraní hnízdo s mláďaty. Nejmladší pak škodu napraví a mravenci, včely a havran mu slíbí pomoc. Trojice dojde k bohatému pánovi na břehu jezera, oba starší, kteří dorazí dřív, zaměstná jako honáky dobytka. Nejmladší, který přišel později, pase drobný dobytek a pracuje dobře, stane se proto správcem. Oba straší jsou líní a když na ně přijdou stížnosti od lidí ze vsi, oba od pánových výtek odvádějí řeč tvrzením, že nejmladší se chvástá mimořádnými schopnostmi. Využili jeho roztěkanosti. „Pán měl malou hlavu, když do ní vešla jedna zpráva, musely ostatní ven.“ Požaduje, aby nemladší vymlátil za noc všechno žito, po druhé aby mu postavil voskový most přes jezero, aby mohl denně chodit budit línou dceru, která tam má statek, a za třetí aby z pekla přinesl zlatého kohouta. Mravenci, včely a havran mu pomohou a na jeho díky odpovídají „dobrota za dobrotu“. Když splní poslední úkol, bratři tvrdí, že umí uplést provazy z dýmu, ale nejmladší se vzepře, odmítne dál plnit úkoly, a tak ho pán vyplatí a provazy nechá plést starší bratry, pletou je možná dodnes. O stříbrném, zlatém diamantovém koni je variantou estonské pohádky Jak princezna spala sedm let. Třem bratrům, umírá otec a žádá je, aby po tři noci od pohřbu hlídali v noci u jeho hrobu. Všechny tři noci hlídá nejmladší, považovaný za hlupáka, a dostane za to od otce tři dary – stříbrného, zlatého a diamantového koně s náležitým oblečením. A jen on dokáže pak vystoupit na skleněnou horu a zachránit princeznu.

V těchto případech jsou hrdinové, respektive skupiny hrdinů pohádek a výchozí motivace odchodu z domova nebo jiné činnosti, totožné s evropským fondem pohádek a odlišné motivy jsou tu obohacením, které se dá v praktické práci s nimi snadno využít. Práce s variantami nejen nabízí poznání jiných zemí a kultur, ale také vede k toleranci a tvořivosti nabídkou různých možností řešení, zdůrazněním faktu, že není jen jediná možnost, a vede také k vytváření kritérií rozhodování a volby.

Větší odlišnosti představuje pohádka O velikánském kohoutovi. Štěstěna v podobě žebračky se vydala mezi lidi, a když u bohatých sedláků prosila o nocleh, nikdo ji k sobě nevzal, až chudá stařenka se o ni postarala. Od Štěstěny dostala stařenka vajíčko, z kterého se do rána vylíhl kohout a za tři dny vyrostl, až byl velký jako stodola. Protože spořádal všechno jídlo, které stařenka měla, vydal se na velký statek, aby něco přinesl. Cestou vzal do zobáku lišku, vlka a medvěda a když ho na statku zavřeli postupně do kurníku, chléva a koňské stáje, zvířata vypuštěná z jeho zobáku všechen dobytek zahubila. Jako poslední trest na statku vymysleli uvěznění kohouta do sklepa, kde ho zasypali ho dukáty. Jenže poklad ho nezahubil a kohout spolykal všechny dukáty a donesl ho stařence.

Pohádka Vojákovo štěstí vypráví o vysloužilci, který na svých cestách zakotví v chaloupce stařečka, jemuž postaví novou chaloupku i lázeň. V lázni střečkovou masáží omládl a zkrásněl. Pak se stal podkoním u krále a zakoukal se do princezny. Když král vyhlásil, že hledá ženicha pro dceru, objevil se opět stařeček a dal mladíkovi píšťalku, která mu přivolala stříbrného, zlatého a diamantového koně, za jejichž pomoci získal princeznu.

A na závěr ojedinělá pohádka Zázračný kovář. Vypráví o starém kováři, který už nemohl kovat, žil v bídě a oba se ženou si přáli radši zemřít. Ale objevil se kovářský tovaryš a hned se dal do práce. Vyběhl z kovárny a venku chytil stařenu, hodil ji na výheň a ukoval z ní mladou dívku. Ale to platilo jen pro staré chudáky, bohatí omladit nepotřebují, protože je stáří nijak netrápí. Tak pomáhali starým lidem z okolí, až starý kovář zbohatl a mladý odešel. Ale před odchodem připomněl, že to platí jen pro chudé. Starý kovář dlouho odolával prosbám starých boháčů, až ho umluvila bohatá stařena. Zkusil to, hodil ji na výheň, ale ona se jen popálila. V tu chvíli si vzpomněl na tovaryše a přivolal ho. Mladý zasáhl, koval a koval, až vykoval ze stařeny černou kočku, a pak už starého kováře nikdo neobtěžoval. Pozoruhodný je tu černý humor, ale hlavně onen rozdíl, který tovaryš – kouzelník vidí mezi stářím chudých a bohatých, neboť čím je člověk starší, tím víc potřebuje pomoc a ta holt něco stojí.

Vojtěch Gaja (ed.): Čertovské pohádky, Svoboda, Praha 1978

V úvodu k Čertovským pohádkám, výběru litevských a lotyšských pohádek, píše Radegast Parolek o litevských a lotyšských tradicích čertů. Vedle čertů křesťanských, kteří jsou protikladem andělů, trestají hříšníky a odnášejí jejich duše do pekla, vystupují v pobaltských pohádkách i čerti v podstatě pohanští. Žijí v jezerech, močálech a v lesích a mívají i několik hlav nebo jiné anatomické zvláštnosti. Mnozí spíše než vážné nebezpečí představují pachatele různých kousků, nepříjemností a neplech, které hrdinovi komplikují život. Silná tradice čertů vedla ke zřízení Muzea čertů v Kaunasu. Jsou v něm s kresby a sošky čertů z celého světa, nejvíc právě z Pobaltí, kde jsou nejčastější démonickou bytostí.

Příkladem běžné kouzelné pohádky s postavou čerta je O princi, který sloužil u čerta. Nejmladší ze tří princů zabloudí na lovu a na palouku najde zámek, který patří čertovi, a princ u něj přijme službu. Má topit a starat se o koně, jednou denně ho krmit a třikrát denně ho bít. Princ ho nebije a třikrát denně ho krmí. Nakonec se princ a kůň dohodnou, že spolu utečou, ale kůň napřed nabídne princovi mast, po které má diamantové vlasy. Poradí mu také, aby vzal tři čertovy předměty - zrcadlo, kartáč a bič. Když prchají, tyto předměty poslouží jako překážky pro čerta, který je pronásleduje. Dorazí do království, princ se stane pomocníkem zahradníka, ale když si princezny vybírají ženicha tím, že házejí diamantové jablko, jablko nejmladší princezny připadne princovi – zahradníkovi. Král je nechce v zámku, ale nechá je bydlet v zahradním domku. Když jde král do války, princ vždy na svém kouzelném koni a s odhaleným diamantovými vlasy zvítězí. Až v poslední bitvě je zraněn a král ho ováže svým šátkem. Princezna ho objeví a vše se vysvětlí, a nakonec se princův kůň promění v člověka, kdysi ho začaroval čert.

Je tu varianta pohádky, v níž člověk přechytračí čerta předstíráním mimořádné síly – tvaroh vydává za kámen apod. Názvy pohádek: Hloupý čert a chytrý čeledím, Chytrý hospodář, Jak kovář ošidil čerta a šel do nebe, Horká lázeň, Janek Nebojsa.

Hororová je pohádka Ženich se stříbrným nosem. Krásná dívka si stále nemohla vybrat ze ženichů a řekla, že by si vzala jen prince se stříbrným nosem. To se vyplnilo, ženich ji vzal do kočáru a jeli k němu do paláce. Cestou se zastavili postupně u tří hřbitovů, pokaždé ji ženich vyzval, aby odložila jednu část oděvu, u třetího hřbitova za ním šla a viděla, jak pojídá mrtvolu. Dům, kam ji zavezl, byla chudá a zanedbaná chatrč. Mluvila o tom, že se ho bojí, on se ji pokusil sníst, ale ona to oddalovala tím, že mu vyprávěla, jak se pěstuje a zpracovává len, až zakokrhal kohout. Ženich i chalupa zmizeli, dívka se octla v močále, dlouho tam bloudila a živila se jen klikvou. Pak cestou našla u tří hřbitovů svoje oblečení a došla domů, ale už ji si někdo nechtěl vzít

Nepoddajná vlna – udřený rolník přivolal čerta, aby mu sloužil za podmínky, že až pro něj hospodář nebude mít práci, vezme si jeho duši. Dostává řadu úkolů, až rolník neví, co by mu zadal, nakonec vymyslí úkol ostříhat ovci a vlnu narovnat, a to se mu nedaří, raději uteče.

O čertovi a zlé ženě – jeden muž měl zlou ženu, vylákal ji do lesa, kde našel jámu, tvrdil, že v ní jsou peníze, žena do jámy spadla, a když ji muž chtěl vytáhnout, vytáhl čerta. Čert mu poděkoval za vysvobození z pekla, kam přišla hubatá ženská. Odměnil ho paličkou, která zázračně léčí, muž zbohatne, čert žádá o vrácení paličky a aby se s ním rozdělil o peníze, muž svolá lidi, vezme kotly a další náčiní, dělají strašný kravál, muž čertovi tvrdí, že se vrátila jeho žena a čert raději uteče. Řada příspěvků jsou v podstatě jen anekdoty.

Diamantová sekera, výběr pohádek z Litvy, Lotyšska a Estonska, byl přeložen z ruského originálu, který vyšel v 50. letech Moskvě. Celá kniha nese rysy místa a doby, převládají v ní pohádky bytové neboli novelistické, odehrávající se ve vesnickém prostředí. Chudý venkovský lid je vždy tím, kdo zvítězí nad boháči. Méně nápadným znakem třídního přístupu k pohádce jsou některé závěry pohádek, kdy hrdina získal princeznu, zasloužil se o králův úspěch ve válce a podobě, ale odmítne buď s princeznou se oženit, anebo s ní odejde do rodné chalupy. O tom, jak režim pohlížel na děti a výchovu, svědčí jiné konce pohádek, v nichž se hezky polopatě vysvětlí morálka či ideologie příběhu. Například pohádka Zapovězený uzel končí „A také vy si pamatujte na tuhle pohádku, vždyť to nejsou jenom námořníci, kdo musí držet dané slovo.“ = „nenásilné poučení“.

Nicméně pomineme-li tyto rysy, které ostatně jsou asi jasně zřetelné jen tomu, kdo totalitní režim a marx - leninskou filozoofii pamatuje, knížka obsahuje řadu pěkných pohádek.

Část z nich jsou varinaty pohádek celoevropských, včetně českých, a některé jsou vlastně jen přepisem těch, které dobře známe. Příkladem tohoto typu je Chytrá vesničanka, v podstatě Chytrá horákyně. Od české pohádky se liší jen v nepodstatných detailech, které nemění její smysl. S výjimkou konce: když se král v závěru probudí ve vesnické chalupě, kam si ho odnesla jako to, co je jí nejmilejší v zámku, žena odmítne se k němu vrátit. Rozhodla se, že si vezme si obyčejného venkovana, který nebude věřit hloupým řečem, bude si vážit jejích rodičů a neřekne jí, aby se mu nepletla do jeho věcí.

Podobně končí pohádka Tři koně, v níž na začátku tři bratři mají hlídat tři kupky sena na louce, která patří králi. Každou noc kupky mizí a v hlídání uspěje nejmladší odstrkovaný bratr a ten je pak hrdinou barvité pohádky, v níž získá koně stříbrného, zlatého a diamantového spolu s příslušným oděním. Vykoná velké činy, jako královský zahradník se zalíbí nejmladší princezně s níž se ožení, ale závěr zní: „Žij teď se mnou v úctě a bohatství. Budeš mým prvním rádce,“ – „ne králi, když jsi mě nechtěl znát dřív, ani teď nepotřebuji tvé milosti“ A odešel i se ženou.

Pasák vepřů nejen názvem připomíná pohádku Andersenovu tím - pasák se ožení s princeznou a ona žije s ním a přizpůsobuje se prostředí. Když pak král oba přijme, princezna se ztrapní, když na královské hostině jí jako vesničanka. Toto zmatení způsobu života je na pohádce zajímavé. Z fondu evropských pohádek je v příběhu uplatněn motiv tří bratří, z nichž nejúspěšnější je podceňovaný nejmladší, je tu i boj s drakem. O Zlatohlávkovi a Zlatovlásce varianta pohádky o třech krásách světa, jak ji známe od Němcové

Několik pohádek přebírá jen motivy a některé sekvence, ale příběh je od středoevropských pohádek odlišný. Egle je příběh dívky jménem Egle, která se provdala za krále užovek. Žil na dně jezera a tam se proměnil v sličného a statného mladíka Žaltise. Devět let trvalo šťastné manželství, v němž se narodily tři děti, pak Egle požádala, aby směla s dětmi navštívit rodiče. Žaltis se jí to pokoušel znemožnit uložením úkolů, které byly nekonečné. Kouzlem se jí podařilo všechny splnit a odejit s dětmi, s manželovým požadavkem, aby ani ona, ani děti neřekly nic o svém životě. Ale rodina s jejím manželstvím nesouhlasila a Egliným bratrům se podařilo z nejmladší dcery vytáhnout všechny informace, včetně hesla, na něž Žaltis vystoupí z jezera. Bratři ho zabili a Egle v žalu proměnila sebe i děti v stromy – chlapci se stali dubem a jasanem, dcera osikou a matka jedlí, tak ty stromy vznikly.

O zlé selce a chlupatém hastroši: čeledína trápila zlá selka, on ji spustil do vyschlé studně pod záminku, že je tam zlato. Místo ní však vytáhl hastroše žijícího ve studni, který je z ní zděšený. Pomáhal čeledínovi, udělal z něj lékaře pro princeznu, a chlapík si hastroše držel ve svých službách výhrůžkou, že selku vytáhne ze studny. Děsil se jí stejně, jako český čert Káči. Pohádky jako Proč je voda v moři slaná, či Hup do mošny není snad nutné komentovat.

Novelistické pohádky z vesnického života, tvoří asi polovinu knihy. Najdou se mezi nimi i příběhy velice zajímavé. Tak například první a současně titulní pohádka knihy Diamantová sekera. Vesnickému chuďasovi spadla jediná jeho sekera do řeky. Než stačil cokoli udělat, z křoví se vybelhal stařec, skočil do vody a nabízel vesničanovi zlatou a pak stříbrnou sekeru, ale on je odmítl, protože to nebyla ta jeho. Stařík mu tedy vyzvedl jeho železnou a přidal i ty dvě cennější. Dozvěděl se to bohatý soused, a pokusil se stejný zisk: hodil svou sekeru do vody, stařík se objevil, skočil do vody, ale vytáhl jeho železnou sekeru. Boháč ji odmítl, pak odmítl i stříbrnou, zlatou prohlásil za svou hledanou, a stařík se ho zeptal jestli se nespletl, na dně je ještě diamantová. Boháč přisvědčil, spletl se. Staroch mu ale zlatou nedal a zmizel navždy pod vodou. Věčné téma chamtivosti, která končí jejím potrestáním.

Klima Pobaltí je motivem pohádky Mráz a Mrazivec. Mráz měl syna, ale ten si otcovy práce nevážil a chtěl ho nahradit. Při pokusu být lepší než otec dosáhl zmrznutí bohatého a tlustého pána v kožichu. Otec konstatoval, že to není nic zvlášť náročného a uložil mu, aby zkusil profouknout drobného sedláka. Sedláček byl hubený a špatně oblečený, ale pracoval, zahřál se a nezmrzl, a navíc ještě Mrazivce zmlátil. Ideologie třídních rozdílů tu je hodně silná.

Hoře přehoře je opět pohádka o dvou sousedech, bohatém a chudém. Boháč na trhu dobře a rychle prodal, chudák ne, navíc přišel i o svůj vůz. Šel domů pěšky a cestou si zalamentoval „Ach ty moje hoře přehoře.“ Objevila se okamžitě žena, jeho Hoře. Vzal ji na záda a cestou ji prosil, aby se zmenšila, nemohl ji unést, a pokračoval v tom tak dlouho, až byla malá jako oříšek. Vytáhl tabatěrku, Hoře do ní strčil a hodil ji do řeky. Začalo se mu vést stále lépe a lépe, bohatý soused mu záviděl a proto se rozhodl tabatěrku vylovit. Hoře vyskočilo ven, byla to obrovská žena. Byla mu vděčná za vysvobození a už se ho nepustila. Cestou domů se mu překotil vůz a přišel o něj i o koně, zlomil si ruku a když dojel k svému statku, byl dům v plamenech. Tituly dalších pohádek z této oblasti: Tajné slovo, Jak bednář přelstil vlka, medvěda a zajíce, Jak dal Stepas pánovi za vyučenou, Tříska a Kůra, a celek doplňuje několik zvířecích pohádek-

Nejnápadnějšími znaky pohádky, odlišujícími ji do jiných literárních žánrů, jsou kouzla, kouzelné bytosti, ale také králové, princezny a princové i nádhera paláců a bohatství, jehož dosáhne úspěšný hrdina. Jsou to znaky podstatné, ale neměly by potlačit to podstatnější: etiku pohádky, životní perspektivu, kterou čtenáři dává, kvalitu mezilidských vztahů, řešení situací, souhrnně řečeno téma pohádky. Jestliže hrdina získá stříbrného, zlatého a diamantového koně, je to vnější vyjádření jeho stupňujících se kvalit, tj. vnitřních, charakterových hodnot. I svatba s princeznou či jiný mimořádný životní úspěch jsou vázány na činy, které vykonal, a dobré vlastnosti, které přitom prokázal. V tom vězí hodnota pohádky, to ostatní jsou jen prostředky, jak téma vyjádřit. Po tématu je třeba se vždy ptát hned na začátku úvah o jejich uplatnění v dramatické výchově či v divadle pro děti a po jejich variantách. Perníková chaloupka, německá i česká varianta končí tím, že děti se navrátí domů, zdůrazňuje se tu rodina, v níž lze překonat i velké překážky a problémy ve vztazích. Finská pohádka Zlí rodiče končí po upálení Ježibaby rozhodnutím dětí zůstat v chaloupce, nevracet se domů a tedy osamostatnit se, a to je jiné téma, i když v obou případech je život dětí zachráněn. V tomto případě neplatí výklad Bettelheimův, že odvedení dětí do lesa je záležitostí emancipace dítěte, ale znamená to, že vzhledem k bídě rodiče děti definitivně odvrhli. Ale je třeba se tím důkladně zabývat, protože každý z těch výkladů nabízí podněty pro reflexe nejen pohádky, ale i dosavadní životní zkušenosti hráčů.

Literatura

Anna Baugová: Hadí prsten, Lotyšské pohádky, přel. V. Gaja, Albatros, Praha 1978

Vojtěch Gaja (ed.): Čertovské pohádky, Svoboda, Praha 1978

Friedrich Reinhold Kreutzwald: Báchorky ze země tisíce ostrovů, přel. N. Slabihoudová, BALT-EAST, Praha 2000

Pirkko-Liisa Rausmaa: Finské pohádky I., přel. M. Světlík, Marek Světlík - M.E.S. S., Praha 2011

Jaroslav Tichý (ed.): Diamantová sekera, Lidové nakladatelství, Praha 1979

Michaela Tvrdíková: Pohádky z kouzelného mlýnku, Karelské pohádky, Albatros, Praha 1992

Pražské pověsti Dětská literatura četbou dospělých?