Jan Vladislav

Legendy o stromech a květinách

Jan Vladislav: Proměny, legendy o stromech a květinách, ilustrace Zdena Krejčová, vydalo nakladatelství Malvern, Praha 2016; vyšlo s podporou Ministerstva kultury ČR

Na záložce obálky se dočtete, že Jan Vladislav tuto knihu napsal v roce 1972, tedy čtyři a čtyřicet let před tím, než vyšla, protože za normalizace jeho knihy vycházet nesměly – a když už zase směly, trvalo to šestadvacet let, než Proměny vyšly! Dost opožděná recenze, řeknete.

Záložka dál pokračuje, že Vladislav byl „uznávaný znalec pohádkové tradice čínské, blízkovýchodní, ruské, italské, francouzské, anglické a české“. Bohužel ani u titulků pohádek, ani v obsahu nejsou odkazy, z které z oněch uváděných kultur který příběh pochází, jak bývalo u Vladislavových knih zvykem. A navíc, toto vše nestálo nakladatelství za doslov, je to jen na záložce obálky, která může z knihy snadno zmizet, může být roztrhána, zahozena a tyto podstatné, byť jen kusé informace bude čtenář těžko někde hledat. Tu a tam se přibližně zorientujete podle osobních jmen, titulů vládců, rostlin, ale ne všechno o historii, zeměpise či botanice pěti světadílů čtenář ví.

Kniha obsahuje dva typy pohádek. První z nich je o tom, jak která rostlina vznikla, o její historii a o tom, jak získala ty nebo ony vlastnosti. Většinou jsou to příběhy na hraně mezi mytologií přírodních národů a pohádkou jakožto zábavným vyprávěním. Druhým typem jsou kouzelné pohádky, v nichž hraj roli nějaká rostlina. Mnohé jsou dobře známé jak z evropské, tak z asijské kulturní tradice a spojuje je právě jen vazba na některou rostlinu, strom, nebo na některý plod. Tyto dva typy většinou rozeznáte na první ohled už podle názvu, i když to neplatí pro všechny případy.

Většina příběhů onoho prvního typu jsou stručné, půlstránkové či stránkové, a mnohé z nich začínají formulací „když svět byl ještě mladý“, neboť jde vlastně o proces stvoření. Najdete tu příběh O modré kytce z ledového zámku, v němž ovčák dostal od královny víl modré kvítky, byl to len. Nebo Jak přišly na svět konvalinky, to je už složitější příběh o princezně, která se vydala za oblíbenými květinami, a skončilo to slzami, z nichž vyrostly konvalinky. Či O hořkém kvítku života, příběh královny, která se dočkala vytouženého dítěte, ale to zemřelo a výsledkem jejího žalu byl pelyněk. Jsou tu příběhy Jak přišlo na svět veškeré ovoce, Jak přišly na svět jahody, Jak přišla na svět kukuřice, Jak přišla na svět réva, Jak přišel na svět chlebovník, Jak přišla na svět kokosová palma a v jiných se dozvíte, jak přišel na svět červený cedr nebo čekanka. Svého druhu výjimkou je tu příběh z řecké mytologie, o tom jak Filemona a Baukis se po smrti proměnili v lípu a dob. Ale už jen výčet rostlin svědčí o tom, že rostlinnou tematikou se zabývají lidé po celé zeměkouli.

Příběhy o vlastnostech nebo podobě rostlin se týkají především stromů. Proč už stromy nedovedou mluvit: stromy pořád o něco žádaly slunce, až se naštvalo a zbavilo je řeči. Proč se liány věší na stromy – doba kdy stromy a liány chodili, po lovu se pohádali o dělení úlovku, skála je rozsoudila, ale oni neposlechli a tak se liány věší na stromy, které si vzaly dvojnásobek toho, co jim patřil. Proč už smrk a ořech nežijí spolu, Jak se topoly naučily růst v řadě, Proč se osika neustále třese, Proč má dub na listí laloky, Proč už stromy nerostou až do nebe. Jsou to většinou dost prosté informace, někdy obsahují dost zábavné představy, ale většinou ty příběhy hlubší pohled na rostliny nedávají.

Daleko bohatší příběhy o vlastnostech stromů i dalších rostlin nabízejí kouzelné pohádky. Zajímavé ale je, že se tu několikrát opakuje motiv manželského páru nebo ženy toužící po dítěti, případně starých lidí, kteří si osvojí zvláštním způsobem zrozené dítě, aby nebyli sami.

O princi a dívce z vavřínu:– chudá žena si přeje jakékoli dítě a dostane bobulku vavřínu, z níž vyroste zlatý vavřín. Z něho vystupuje krásná dívka celá v zlatém. Po složitých peripetiích se provdá za prince.

O Petrželce s nejkrásnějšími zlatými vlasy na světě: manželé neměli dlouho děti, pomohla petržel ze zahrady uprostřed černého lesa, ale podmínkou čarodějnice bylo, že si pro odměnu přijde, až se dítě narodí. Když bylo holčičce Petrželce rok, přišla pro ni, a když dospěla, zavřela ji do věže v lese, kam se za ní dostávala jen po jejích zlatých vlasech. Přesto se nakonec provdala za prince.

Zajímavý je příběh ze sibiřské tajgy, nazvaný O přesličce a bohatýru Haržitu Bergenovi. Hrdinkou příběhu je dívka vyrostlá z přesličky, kterou nešla a pěstovala osamělá stařenka. Po překonání úkladů a překážek si Přesličku vezme bohatýr a dívce se z úst se sypaly perly, kam šlápla, ta byl sobol. Také O princezničce z bambusu je příběh stařečka, který se živil pletením bambusových košíků a jednoho dne našel v bambusu děťátko. Ale tahle dívka odešla zpět na horu Fudži, kde byl její domov. Císař, který se o krásku zajímal, požádal stařečka, aby ho doprovodil na vrchol Fudži. Císař tam s ní zašel do jeskyně a nikdo už o nich nikdy neslyšel.

Klasika o narození podivného dítěte je O myrtě a králi ze Španěl, příběh známý v principu jak z německé, tak z řecké tradice. Bezdětné ženě se na její přání narodila myrta, byla překrásná a zalíbila se i králi ze Španěl. Když mu ji žena neprodala, ukradl ji jedné noci z okna a odvezl do svého zámku. Zasadil ji na zahradě, pečoval ni, hrál jí na píšťalu a z myrty vystoupila dívka. Jenže král musel na vojnu a jeho sestry pátraly, až našly jeho píšťalku vyvolaly dívku z myrty a vrhly se na ni. Myrta byla potrhaná, polámaná a zahradník, který měl o ni pečovat, ze strachu utekl do lesa. Spal na dubu, pod nímž se scházely čarodějnice, a dozvěděl se, jak dívku z myrty vysvobodit. Vzal ji k sobě a když se král vrátil, všechno se vysvětlilo. Sestry král poslal do kláštera, ze zahradníka udělal svého rádce a s Myrtou se oženil

Jiný typ přestavují pohádky o tom, jak mladý muž osvobodí dívku žijící v stromě nebo v jeho plodech. O vojáčkovi a bílé bříze: voják se po dvanácti letech služby vracel z vojny a nikoho už neměl, proto rád přijal službu u pána v černém. Jeho úkolem bylo krmit tři sokoly a měl zákaz chodit do zahrady za zámkem. Po čase ho ale začala zahrada zajímat, nejvíc bříza uprostřed zahrady, která stále šuměla, až promluvila lidským hlasem. Slíbil jí, že jí pomůže osvobodit čtyři lidské duše. Musel získat čarodějnou knihu svatého muže žijícího v lese a pak po tři noci z ní bříze předčítat. Přitom se na něj vrhali první noc netopýři, sovy a ptáci, další noc hadi a jiná havěť a třetí noc vlci a lišky. Každou noc se z břízy vynořila část krásné dívky, až byla zcela osvobozená, stejně jako její bratři, zakletí v sokoly. Všichni však uprchli k otci carovi a vojáček se oženil s dívkou.

O jabloňové panně je příběh dívky, která vystoupila z jablka. O Marianě a králi Celerovi je příběh, začínají tak trochou jako pohádka o řepě: tři dívky se pokoušely vytrhnout ze země obrovský celer, ale nedařilo se to a třetí, nejmladší z nich celer dokonce stáhl pod zem. Tam žila v zámku se staříkem, který měl vousy jako kořeny celeru as provdala se za něj. Po čase se z něj vyklubal mladý a krásný muž.

Čínská pohádka O sáčku s vyšíváním: pohádka o chudém mladíkovi, který pletl košíky. Jednoho dne našel krásný sáček s vyšíváním a nakonec z něj vystoupila krásná dívka a stala se jeho ženou. Ale zatoužil po ní kníže. Manželé byli pronásledováni a raději se utopili. Mladíkova matka na břehu plakala, vynořily se mrtvoly, pohřbila je a na jejich hrobě vyrostl strom – kapok. Ze dvou květů, které spadly, oba ožili, pak se další květ se stal loďkou a všichni tři ujeli před knížecími vojáky.

A konečně - O Gambrinovi, králi chmele. Gambrinus byl chudý chlapec a miloval Flandrinu, dceru sklářského mistra. Zkoušel získat bohatství, ale marně, až potkal čerta a upsal se mu na 30 let. Ten mu dal chmel a ukázal mu, co s ním má dělat – pivo mělo úspěch, navíc si Gambrinus nechal udělat zvonkohru, která lidi nutila tančit, a pak se chtěli napít. Měl úspěchy, pomalu na Flandrinu zapomínal, i když už byl vévodou a králem – dost neobvyklý závěr pohádky, místo lásky workoholický vztah k pivovarskému podnikání. Nakonec mu Belzebub úpis vrátil, Gambrinus se dožil sta let a Flandrina se už nikdy nevdala

A také je tu příběh, který známe z Erbenovy balady: O Viktorce a vrbě – Viktorka a Vítek byli spolu šťastni, ale Viktorka každou noc byla jako mrtvá, její duše odcházela do vrby před chalupou. Vítek přes varování vrbu porazil, a tím ji zabil. N radu a Viktorčina ducha zasázel proutky z vrby a z prken udělal kolíbku pro jejich dítě.

V knize nejde pár námětů pro dramatiku, ale je jich určitě méně, než v kterékoli další Vladislavově knížce pohádek. Je to trochu stereotypní a pokud jde o pohádky kouzelné, možná jiné varianty příběhu nebo jinak uplatněné motivy by byly pracovně schůdnější nebo tematicky bohatší. Například příběh podivného novorozenec. Je to buď Myrta nebo Bazalka, ve vietnamské pohádce kokosový ořechu, v perské tykev, jindy je to had či jiná podivnost, co žena porodí. Z těchto variant vybírat je myslím zajímavější, než se vázat právě na stromy a jiné rostliny. Specializace zkrátka zužuje možnosti.

Pohádky o tom, jak vznikl svět

Jan Vladislav: Proč je slunce na obloze samo, ilustrace Zdena Krejčová, vydalo nakladatelství Malvern 2017; s podporou Ministerstva kultury ČR.

Další z knih, které si na vydání počkaly skoro půl století. Je objemnější a zejména obsahuje větší počet příběhů, protože zdaleka převládají ty krátké, vypovídající „proč“ a „jak“, v tomto případě o všem, co je na světě. Příznačné je, že první příběh se jmenuje Jak přišlo na oblohu slunce a poslední má název Proč je na světě smrt.

Na rozdíl od předchozí knihy zde jsou i údaje o původu příběhů, je tu ediční poznámka a dozvídáte se, že jsou tu i některé příběhy z Proměn, ale také z Deseti večerů s pohádkou, i ze souboru pohádek Rumunských, které byly připraveny k vydání pod názvem Dvanáct tančících princezen, ale doposud nevyšly. Bylo by dobře, kdyby se o jejich vydání nakladatelství Malvern postaralo, rumunský fond pohádek je dost zajímavý a svérázný a Vladislavovo dílo by tato kniha skvěle doplnila.

Opožděné recenze Jan Werich a pohádky