II. Pohádka a její hodnota

V naší kultuře je pohádek nespočet, problémem je jejich kvalita a vlastně i otázka, zda a kdy to je opravdu pohádka ve smyslu původních, lidových, klasických pohádek. Mnohdy se pohádka chápe jen jako příběh, historka bez hlubšího smyslu, kterou lze převracet, posunovat její význam a smysl, použít ji k nejrůznějším účelům, a psát ji, respektive napodobovat, pod heslem „v pohádce se může cokoliv“. Na knižním trhu, v televizi i ve filmu můžete pod názvem „pohádka“ najít pověst nebo cokoli pro děti. Na druhé straně má pohádka obdivovatele, kteří ji obecně vychvalují, ale nedokáží o ní říct nic konkrétnějšího, než že v ní vítězí dobro nad zlem. Jenže to se přece dá říct o polovině veškeré světové literatury nejrůznějších žánrů a typů i původu. Nezbývá než se zabývat otázkou o čem je pohádka a jaký má skutečný význam v literatuře pro děti, ale i v literatuře jako celku; jak může působit na děti a utvářet jejich postoje a hodnotové žebříčky, jakou má etiku, nakolik může posloužit ve výuce a jak je to s jejím vztahem k mýtům a pověstem. Na rozdíl od mýtu není náboženstvím, ale beletrií, četbou pro potěšení a poznávání. Na rozdíl od pověsti není vázána na konkrétní místo a čas nebo osobu, odehrává se v době neurčité, na místě všeobecně charakterizovaném a s postavami ze života i z neskutečna. A nemůže se v ní odehrát cokoli, má svá pravidla a zákonitosti, a také není nereálná nebo nerealistická či nepravdivá. Kouzelné postavy, dobří dědečkové a babičky i draci, obři a mluvící koně na její reálnosti nic nemění. Jsou to symboly nebezpečí, agresivity, nebo naopak pomoci a podpory, které v realitě existují v různých podobách. A konečně: v pohádce je všechno, co je v životě nejdůležitější – rodina, přátelství, pomoc druhým, schopnost napravovat své chyby, dospívat a zrát svými činy, schopnost překonávat překážky a ještě spousta dalších věcí, včetně kritiky negativních vlastností a činů. Proto není na místě pohádku považovat za nesmysl, opravovat ji a napravovat. Klasická lidová pohádka má svou teorii a historii, má i svou psychologii . Ale ty teď nechme stranou a věnujme se otázkám, co konkrétně nám dnes mohou sdělit různé příběhy, jejich varianty a literární podoby. Jde o klasickou lidovou pohádku, která vznikla dlouhými lety ústního podání a byla zapisována sběrateli, literárně upravována a převyprávěna. Je rozšířena od Evropy přes Přední východ po Jižní a Východní Asii. Patří k ní i některé autorské pohádky založené na motivech a postavách i příbězích původní lidové pohádky (např. Andersen, Perrault, Werich). Pohádka má svá pravidla Charakteristickým a nejnápadnějším rysem pohádky je fakt, že opakovaně využívá určitých motivů, sekvencí vyprávění, postav, výstavby a celých dějů, a přitom se liší jejich sestavou a tématem, tj. myšlenkou, která prostupuje celým příběhem a vytváří jeho identitu. Přitom se i při stejném nebo skoro stejném ději liší jedna od druhé, vypravěč od vypravěče, národ od národa, kultura od kultury. Příkladem, jedním ze stovek, je mongolská pohádka Moudrá nevěsta a irská pohádka v převyprávění Jana Vladislava O Gobanu Saorovi a jeho synovi . Podivuhodné na tom je, že obě kultury jsou si tak vzdáleny nejen polohou na opačných koncích dvou kontinentů, ale i svým charakterem a vývojovým stupněm země. Základ příběhu: významný a schopný otec má méně schopného syna jakožto nástupce, a proto mu vyhledá chytrou nevěstu. Chytrá snacha pomůže tchánovi z ohrožení na životě, když pochopí smysl jeho podivného poselství. V irské pohádce je tím otcem proslulý stavitel, kterého si pozve jeden král, aby postavil zámek, jaký nemá nikdo na světě. Goban Saor se na stavbu vydá se synem, a když ji dokončují, pochopí, že král je chce popravit, aby už nikdo neměl takový zámek. Goban v této situaci požádá krále, aby vyslal svého syna pro nástroje k jeho snaše. Snacha pochopí význam poselství na první pohled nevinného a králova syna zadrží do doby, než oba muži zámek dokončí a vrátí se domů živi a zdraví. Doba neurčitá, podle výčtu Gobanových dovedností snad středověk nebo počátky novověku, prostředí vesnice a královský dvůr. Úkoly, jimiž Goban zkoumá chytrost vyvolené nevěsty, jsou z oblasti chovatelství: uloží synovi, aby skupinu ovcí prodal co nejvýhodněji, ale ovce přivedl zpátky. Mladíkovi se na trzích nedaří, ale potká dívku, která na obchod přistoupí. Ovce ostříhá, za vlnu dobře zaplatí, a ovce si syn odvede zpátky domů. Princip: za slovy hledat jejich pravý význam. V mongolské Moudré nevěstě je schopným otcem chán a jeho následník je hloupý. Najít mu chytrou ženu radí chánovi úředníci a je nachystána zkouška, do níž vyšle svou dceru chudý stařec, žijící jen v skládací kočovné jurtě. Chána dívka zaujme a dostává od něj úkoly na první pohled nesplnitelné svou rozporností, dost podobné úkolům, které známe z Chytré horákyně a Královny Koloběžky První. Když je dívka plní, dozvídáme se z jejich zadání, jaké byly zvyklosti a podmínky života v Mongolsku v minulosti, včetně doby celkem nedávné. Syn se s dívkou ožení, a když starý chán upadne do zajetí v cizí říši, kde mu hrozí poprava, vyžádá si, aby před smrtí mohl napsat domů. V dopise líčí, jak je o něj dobře postaráno a vyzývá snachu, aby jeho vězniteli přihnala skot, hlavně rohatý. Snacha pochopí smysl sdělení a pošle proti vládci oné říše vojsko, které chána vysvobodí. Reálie se diametrálně liší, ale příběh je to stejný a má i stejné téma. Obě pohádky spojuje nejen shoda v hlavních rysech děje, ale především téma chytrosti dívky, která pochopí podtext tchánova dopisu, jeho utajené sdělení. Pohádka má svá témata Existují i varianty pohádek, které mají stejné schéma děje, přitom odlišné postavy, a/nebo téma. Andersenova pohádka Císařovy nové šaty vypráví o nafoukaném a fintivém králi, který se nechá ošálit podvodníky, vydávající se za zázračné tkalce. Vyrábějí fiktivní látku, o níž tvrdí, že ji nevidí ten, kdo nemá schopnosti potřebné pro funkci, kterou zastává. Látku nevidí nikdo, ani císař, ale všichni ji nadšeně popisují, a tak císař - v nových šatech z té látky - vyjde na veřejnost zcela nahý. Všichni se tváří, že je všechno v pořádku, skutečnost odhalí ve své nevinnosti malé dítě. Téma politické: lidé ve vysokých funkcích si nejsou jisti svými schopnostmi, ale nechtějí o funkci přijít a dav je v tom podporuje. Andersen zřejmě vyšel z indické pohádky s názvem Šaty pro bohy. V této pohádce fiktivní látku nevidí ten, kdo lhal a podváděl. Skutečnost odhalí nedávno z vězení propuštěný zlodějíček, který neměl důvod předstírat počestnost, protože byl soudem oficiálně usvědčen z krádeže. Téma této pohádky je věcí morálky. Ve španělské pohádce O nahém králi tkalci tvrdí, že látku nevidí ten, kdo není skutečným synem svého otce, a to v zemi, kde dědí jen ten, kdo prokáže, že synem svého octe je. Podvod odhalí černoch, který se stará o králova koně – je otrok, své rodiče nikdy nepoznal, je ten poslední, koho by zajímalo, zda bude dědit. Téma sociální – postavení bezprávného člověka. Na rozdílech se často podílí krajina, klima země, kde se pohádka vyprávěla. Pohádky italské mají slunečnou pohodu, postavy jsou energické a milují život, mají blízko k humoru. Severské pohádky jsou jakoby zatěžkány chladnějším podnebím. Rozdíly najdete i mezi pohádkami ruskými a ukrajinskými, ruské jsou drsnější, ukrajinské poklidnější a mírnější. Nejnápadnější rozdíl je ovšem ve jménech postav, v reáliích života, i v přírodních podmínkách. Pohádka má své autory Jsou jimi především sběratelé, převážně buditelé a intelektuálové 19. století, kteří doslovný záznam literárně upravovali. Další skupinu tvoří moderní etnografové, kteří pokračují ve sbírání a zaznamenávání pohádek (pokud ještě je co zaznamenávat), ale také zpracovávají, třídí a vydávají pohádky z archivů. A konečně jsou to ti, kteří literárně převyprávějí pohádky už zveřejněné, a překladatelé - spisovatelé, kteří pohádky vypravují tak, aby zachovali jejich charakter, ale nic nebránilo jejich pochopení u současných čtenářů. Všichni i při úzkostlivém dodržování pravidel práce s pohádkou zanechávají v textu stopy svého vlivu, přinejmenším v jazyce, který používají. Příkladem jsou anglické pohádky v překladu a převyprávění dvou významných českých autorů: Jana Vladislava a Pavla Šruta. Vladislav používá jazyk, který se nevyznačuje žádnými mimořádnými prostředky, je to čistá a krásná čeština, jejíž hodnota je v první řadě v tom, že neužívá žádná otřepaná úsloví a vše vypráví původním způsobem. Pavel Šrut naopak dodává pohádkám svéráz svým slovním humorem. Například celosvětově rozšířenou pohádku o návštěvě dívenky v obydlí tří medvědů vypráví jako příběh drzé babky Chňapky, která užívá kletby a nadávky ve verších, jejichž slovník pochází z oblasti zeleniny, a vyznačuje se prací s nápadnými znělými hláskami. Příběh se tím posunuje k tématu drzosti, vlezlosti a hrubosti ústřední postavy.
Pro tyto rozdíly a vlivy je žádoucí při výběru pohádky zjišťovat a uvádět pramen, autora, překladatele. Neexistuje „Popelka obecně“, ale desítky svébytných pohádek o dívce ponižované a zbavované své sociální role, která se oblečením v nádherných šatech „změní k nepoznání“ a dojde svého štěstí. Ponižování macechou je důležitou složkou tématu, ale hlavní je ona změna sociálního statusu, kterou způsobí vnější prvek. Sociální prostředí, kde se příběh odehrává, bývá rozdílné (od vesnické rodiny přes kupeckou domácnost až po šlechtické zámky), a liší se i další okolnosti příběhu, například způsoby a okolnosti zkoušení střevíčku i vztah, který Popelka v závěru zaujme k těm, kdo ji ponižovali. Jinak řečeno: každá pohádka je originál. Pohádka je o našem životě Základní tematikou kouzelné pohádky je rodina a rodinný život. Valná většina pohádek začíná popisem skladby rodiny: Byl jeden král a královna a ti měli tři syny/jednu dceru/ tři dcery a syna atd. Byla jedna vdova a ta měla jen jednoho syna/ sedm synů… a tak dále. Rodiny mají různé podoby, s různými vztahy, životními situacemi a otázkami k řešení: vztahy rodiče a děti, vztahy mezi sourozenci, mezi generacemi, s širším příbuzenstvem, jako jsou strýcové a tety, bratranci a sestřenice. V pohádce vystupují děti krásné nebo tak či onak poznamenané, rodiče dobří i špatní, rodiny chudé i bohaté, spokojené se svým životem i rozhádané a nevraživé. Důležitým rodinným tématem je dospívání mladých členů rodiny, jejich zkoušky životem, vlastním podílem na svém osudu, i zvršením procesu dospívání svatbou, tj. založením rodiny nové generace. Velmi mnohá témata týkající se rodin jsou obsažena v pohádkových sbírkách Boženy Němcové, je to její nejdůležitější a nečastější tematika. V jejích slovenských pohádkách, tj. v knize Mahulena, krásná panna, jsou hned dvě pohádky, jejichž děj tvoří vzájemná podpora a pomoc členů rodiny navzájem. Patří k nim O Slunečníku, Měsíčníku, Větrníku, o krásné Ulianě a dvou kouzelných koních. Královský syn Janko v nepřítomnosti rodičů provdá své tři sestry za neobvyklé nápadníky. Po čase se vydá na návštěvu sester a švagrů a cestou se dozví o krásné a bojovné dívce Ulianě a zatouží po ní. Jeho podivuhodní a mocní švagři mu pomohou zlomit kouzla i překážky, které mu klade svérázná dívka, a získat její lásku. Janko založí novou rodinu a stane se králem po svém otci. V pohádce O třech zakletých knížatech je otcem tří dívek marnotratný zeman, který svůj majetek utratil v rušném životě s přáteli. Když peníze došly, odstěhoval se do venkovského zámku a přátelé se vytratili. Zbyl mu jen lov, a jednoho dne zastřelil zajíce. Objevil se medvěd, který za usmrcení svého poddaného požadoval nejstarší zemanovu dceru za ženu. Rodina byla zoufalá, jen nejstarší dcera situaci přijala, ráda, že může dát svůj život za otcův. Místo medvěda si pro ni přijel krásný, mladý a nesmírné bohatý kníže. Otci za ni daroval truhlu zlata, a brzy odjel i s nevěstou. Zeman znovu pořádal hostiny a nedbal na varování ženy, že vše zase utratí, měl totiž opět přátele. Peníze mizely a historie se opakovala ještě dvakrát, podruhé s orlem, potřetí s obrovskou rybou. Od druhého zetě zeman dostal dvě truhly drahých kovů, od třetího tři. Přátelé se radovali, že bude zase veselý život, ale potřetí už zeman zmoudřel a tak se přátelé opět vytratili. Rodičům bylo bez dívek smutno, ale zato se jim narodil syn Radovid. Existenci sester mu tajily, prozradila mu ji stará chůva. Radovid se vydal sestry a švagry hledat a dozvěděl se, že švagři jsou zakleti kvůli své sestře. Vždy dvanáct hodin jsou zvířaty a dvanáct lidmi. Radovid sestru našel a vysvobodí ji za pomocí tří švagrů, nakonec se společně setkali s dalšími rodinami, již vysvobozenými ze zvířecí podoby, a nakonec i se starými rodiči. Nikdy není situace tak zoufalá, aby se nemohla zlepšit, zeman chodil lovit víceméně z bídy, a výsledkem jsou bohaté a šťastné sňatky tří dcer. Opuštěnost rodičů se změní po narození syna a ten za vydatné pomoci švagrů vysvobodí celou rodinu a získá dívku za ženu. Jedno zapadá do druhého, všichni si navzájem pomáhají, a navíc se marnotratný otec umoudří a zachová se odpovědně. Další často se v pohádkách vyskytující vztah uvnitř rodiny jsou vztahy sourozenců a pohled rodičů na ně. Zpravidla se jedná o tři syny, z nichž dva starší jsou rodinou považováni za velmi schopné a s dobrou povahou, nejmladší je outsider, považovaný za líného, hloupého, neschopného, zbabělého, za maminčina mazánka či obecně za ostudu rodiny. Průběh děje ale ukáže, že je to právě naopak, těžké situace a úkoly zvládne jen nejmladší, zatímco oba starší projeví svoje slabiny či dokonce celkovou nehodnotnost svého charakteru. Jiří Horák do knihy Český Honza zařadil vedle příběhů humorných s Honzou hloupým a vedle příběhů sociálních, s Honzou z chudé a bezvýznamné rodiny nebo zcela bez rodiny, také sérii pohádek, které jsou založeny na tomto tématu. Jde o problém mnoha dětí v rodinách, ale i ve školních třídách: outsider, někdy i otloukánek, který je terčem neustálé kritiky jak od starší generace, tak od vrstevníků, ale ve skutečnosti má zcela normální schopnosti a vlastnosti, a velmi často je nadprůměrný. Zatímco v realitě nejsou výjimkou případy, že někdejší premiant v životě ztroskotá, na druhé straně je pravděpodobné, že dochází i ke ztrátám mnoha talentů, které se vymykají z průměru. Dalo by se snad říct, že jde o pohádky (nejen o Honzovi, takové trojice sourozenců jsou v kouzelné pohádce běžné) spíš pro dospělé než pro děti. Soudy o nejmladším jsou různé, ale vždy negativní: v pohádce Honza a zakletá princezna je Honza nejmladší z deseti synů: „bratři mu přáli štěstí, jen ať je chytřejší, hbitější a ať tolik nejí“. Honza syn královský: král má tři syny, posílá je do světa, aby si vybrali nevěstu: „Ale já už vidím, vy toho asi svedete! Martin je veliký lakomec, Joska si rád zahraje v karty a Honza by nejraději ležel na peci.“ Podobné předpovědi dospělých o budoucnosti dětí jsou časté, a dost nebezpečné: dítě uvěří autoritě a s rolí outsidera se smíří a ztotožní. Konec konců, proč by se snažil, když je to marné?
V slovenské pohádce Pecivál největší na světě má král tři syny: „Dva starší byli takto naoko pořádní mládenci, ale ten třetí, to byl jen takový pecivál…“ Otec je posílá postupně do světa. Nejstarší dojde až k měděnému lesu, ale otec ho odbude, tam že chodívali s matkou na snídani. Druhý syn dojde až k lesu stříbrnému – tam rodiče chodívali na dopolední procházku. V těchto králových poznámkách se skrývá nebezpečí vyvolání pocitu méněcennosti u dospívajících: schopní rodiče kladou na děti vysoké nároky, které měří vlastními úspěchy a místo povzbuzení se na své potomky vytahují, jací oni byli v jejich věku pašáci. Pozici outsiderů v této pohádce mají tedy i oba starší synové, kteří jsou hned na počátku ponižováni otcem, ačkoli nijak neselhali, neprovinili se. Třetí syn prohlásí, že pojede i on: „A tu milí bratři div neumřeli smíchy, že i ten Pecivál, který ještě nebyl ani na krok od pece, chce se pustit do světa. A otec – nějak zamyšlený – se ho nezastal.“ Pecivál si na hnojišti najde svého prašivého koníka, který mluví, a ten mu poradí, aby si na cestu vzal rezavý meč z komory. Hned za městem se koník otřese a je z něj krásný tátošík. Spolu s Peciválem zvládnou úkol nejtěžší – dojedou až k zlatému lesu a k otcovu příteli, který s ním kdysi bojoval proti ježibabě. Tu nyní přemůže Pecivál. Je otcem srdečně uvítán, ale on se ještě vydá vysvobodit tři princezny, dcery onoho otcova přítele. Stane se pak nejmocnějším na světě a ožení se s krásnou kněžnou. Oba králové jsou šťastni a předají vládu Peciválovi. Vážnou bolest mají bezdětné páry, zejména ženy by za dítě daly vše, a tak vysloví ze zoufalství přání mít dítě, i kdyby to bylo cokoli. A tak se narodí v české pohádce Paleček, v německé bazalka v květináči, ve vietnamské žena porodí kokos a v perské tykev. Stává se to i v reálném životě, vytoužené dítě se narodí postižené a rodina, funguje-li dobře a tvoří-li ji lidé citliví, vnímaví a odpovědní, se o dítě stará přesto, že je to náročná a zatěžující situace. V pohádce Boženy Němcové O bílém hadu chudá selka při práci v lese najde náhodou bílého hada, jaký podle pověry přináší štěstí. Přinese ho domů, s manželem se o něj pečlivě starají a had se po čase ožení s dcerou knížete a je vysvobozen ze zakletí. A je také postaráno o obětavé rodiče. V řecké pohádce Bazalka má žena vzrostlou krásnou bazalku v květináči, která se zalíbí knížeti. Od ženy ji koupí za sto tisíc zlatých a postaví ji ve svém pokoji. Stalo se, že služebnictvo večer neodstranilo z jeho pokoje zbytky jídla, a ráno jsou pryč, a tak zjišťuje, že z bazalky vystupuje v noci překrásná dívka. Příběh nekončí, je třeba překonat ještě úklady oficiální nevěsty mladíka, ale nakonec vše dobře dopadne. Vedle tématu tužby po dítěti a schopnosti se o ně dobře starat mají tyto pohádky i téma uvěznění dívky či mladíka ve zvířecí nebo rostlinné podobě, z níž jsou schopni vystupovat. Je to symbolické vyjádření faktu, že u dospívajících je často jejich skutečná podoba, fyzická a hlavně psychická, překryta něčím vnějším, co teprve čeká na odhalení jeho skutečné identity. V příbězích mnoha pohádek vystupuje jako klíčová osoba macecha, která nenávidí manželovu dceru z prvního manželství a snaží se ji všemožně odstranit z konkurence s jejími vlastními dcerami., nebo i s ní samotnou. Nevlastní dcera bývá daleko krásnější, než macecha nebo její dcery – známe to z tak populárních pohádek, jako je Popelka, kterou macecha učinila poslední služkou v domě, nebo Sněhurka a sedm trpaslíků, kde se macecha pokusí o její zabití. Výjimek je málo, v anglické pohádce O princezně s lískovými oříšky a vlámské Bílá Karolína a Černá Karolína vlastní macešina dcera má svou nevlastní sestru ráda a raději s ní odejde z domova. Jiné příběhy však vyprávějí o ješitné vlastní matce, která je na svou krásu tak pyšná, že soutěží s vlastní dcerou porušuje svou mateřskou roli. Padesátá léta minulého století mají na svědomí obecnou představu o obsahu pohádky o Princezně se zlatou hvězdou na čele. V divadelní dramatizaci i ve filmu Lada prchá z domova v myším kožíšku, protože jí hrozí sňatek s odpudivým generálem. Dobové přesvědčení, že realita života se musí před dětmi co nejpečlivěji utajit (a nepřipravit je tak nejen na budoucnost, ale pro některé jedince i na jejich přítomnost), nahradilo generálem otce, který se chce oženit s vlastní dcerou. Příběh snahy o incestní sňatek je námětem celé řady evropských pohádek. Asi nejstarší je Oslí kůže Charlese Perraulta, námět se vyskytuje v pohádkách italských - Jan Vladislav: O princezně medvědici, v ruském fondu pohádek je to Sviní kožíšek klasika Afanasjeva, v řecké O králi, který se málem oženil se svou dcerou, v bulharské O carské dceři v dřevěných šatech v arabské O princezně Ošklivce.
To utajování je o to pošetilejší, že pohádky jsou právě o tom, že incest je nepřípustný a dívky to dobře vědí, proto utíkají z domova v tak podivném převleku. Jedna z nich, bulharská, zůstává doma, ale nechá se obednit, aby demonstrovala své odmítavé stanovisko. A Božena Němcová tabuizaci spojení otce s dcerou zdůvodňuje přímo královými slovy: „Běda, běda, pomyslil král...umínil si ve své rozbouřené mysli, že si vezme Ladu za ženu, chtěl zvrátit ukrutné vrchy, které v tom poměru mezi něj a ji příroda postavila.“ Osudem a schopnostmi starých vysloužilců se zabývají Brémští muzikanti, pohádka vázaná na německé prostředí a natolik v něm populární, že ona zvířátka mají v Brémách sochu. Postavy tvoří osel, honicí pes, kočka, a kohout. Všichni čtyři vysloužilci, podle lidí už zcela neschopní, dokážou svou kuráží i zvláštními vlastnostmi vyděsit nebezpečné loupežníky natolik, že se mohou natrvalo usídlit v jejich chalupě. Petiškova varianta má stejný název a vypráví příběh jen s malými textovými změnami. Václav Říha pojal vyprávění jako sociální příběh: Chudý vdovec, žijící jen se svou dcerkou Zdeničkou, se zadlužil a druhý den má přijít exekutor a zabavit vše, včetně domácích zvířat. Zdenička se s nimi loučí a krmí je tím, nejlepším, co má. Ale zvířata - ovečka, kačena, kohout, kocour, kozel a pes Voříšek - se rozhodnou odejít, aby nemuseli k jinému majiteli. Na cestě se jim přihodí totéž, co v jiných variantách, ale s tím rozdílem, že v loupežnické chalupě zůstanou pytle zlata, které přinesou svému pánovi a tím zastaví exekuci. Jde o velmi volné autorské využití původní pohádky se zcela jinou motivací i řešením a tedy i s jiným tématem.
Slovenská varianta, jak ji zaznamenal Pavol Dobšinský a současně s ním i Božena Němcová: kamarádi se vydají na cestu v sedmi – rak, kachna, krocan, kůň, vlk a kohout a vůdcem té party je vejce. Z příběhu je nonsens, namísto cítění s veterány a odporu k osudu, jaký jim hrozí, a místo obdivu a radosti z toho, jak situaci zvládli, je tu víceméně dobrodružný výlet. Liší se od německé varianty také sestavou a počtem vandrovníků. Zajímavý je Dobšinského začátek: „Jak šlo vejce na vandr? – Inu, udělalo to, co dělá každý: kutululú! Začalo se kutálet a pustilo se tudy, kudy to šlo nejlehčeji, kde by nenarazilo na něco tužšího, nežli je samo. Ostatně stalo se to ještě za starých časů, a tak se příliš nevyptávejte, jak to mohlo být, stačí, že je o tom pohádka.“ Jinak řečeno, pohádka má svá specifika. Vyprávění je potěšení a prožitek, ne popis a zpráva.
Velmi důležité téma má celá série pohádek, obecně známých především z filmu Juraje Herze: u Charelse Perraulta má název Panna a Netvor, de Beaumontová jí dala název snad nejznámější – Kráska a zvíře , František Hrubín zvolil O Krásce a Netvorovi, Italo Calvino Krasava a netvor. Odlišný název má varianta Boženy Němcové – Růžové poupě, Václav Říha: Lidka, vlámská se nazývá Růže bez trnů, anglická varianta, s dětskou hrdinkou, má název O krásné dívčině a zakletém psovi. Všechny vypovídají o tom, že vnější vzhled neříká nic o kvalitách člověka, a že láska a pochopení promění ošklivost v krásu. Navíc toto téma je spojeno s ochotou dcery vzít na sebe následky toho, že otec se dostal do těžké situace, když chtěl vyhovět jejímu přání. Podobné téma, i když zcela jiný příběh, má i Perraultova pohádka Princ Chocholouš, v níž je konfrontována krása s ošklivostí a hlouposti s chytrostí. Další série pohádek vypráví o slušnosti, ochotě pomáhat, o skromnosti a pracovitosti hrdinek. Dvanácti měsíčkům (slovenské pohádky Boženy Němcové i sbírky Pavola Dobšinského) dominuje slušnost a zdvořilost v jednání Marušky. Další pohádky mají složitější příběh a také více podob těchto dobrých vlastností. V slovenských pohádkách Němcové najdete pohádku Pánbůh dej štěstí, lávko. Vypráví o dívce, která ovdovělého otce přemluvila, aby se oženil se ženou, která se k ní chovala vždy přátelsky. Brzy toho litovala a proto se rozhodla hledat si práci jinde. Cestou ji lávka přes potok požádala, aby ji obrátila, protože je ochozená, a dívka to ochotně a se zdvořilým požehnáním učinila. Stejně se chovala, když ji o pomoc požádal prašivý psík, hrušeň, která potřebovala setřást plody, pomohla bejčkovi i pícce, a když dostala službu u ježibaby, chovala se stejně i k jejím domácím zvířatům a věcem v chalupě. Když ježibaba z domu odešla, našla dívka v kádích zlato, stříbro a měďáky, vykoupala se ve zlatě a získala zlaté vlasy, ruce i nohy a musela uprchnout před ježibabou. Cestou jí pomohla všechna ježibabina zvířata, rostliny a věci, na oplátku za její pomoc a vlídné zacházení, i ti, jimž pomohla cestou. Když se vrátila domů, macešina dcera zkusila ji napodobit, jenže se ke všem a ke všemu chovala hrubě a podle toho také dopadla. Ruská varianta O překrásné Vasilise: před svou smrtí jí matka dala panenku - maskota, která je jedinou přítelkyní Vasilisy. Když se otec ožení, začnou ji týrat a ponižovat macecha se svými dcerami. Jednoho večera dala macecha děvčatům práci, pozhasínala s výjimkou jediné louče, která brzy dohořela. Nevlastní sestry trvaly na tom, že Vasilisa musí nocí dojít pro oheň k Babě Jaze. Cestou je její oporou jen panenka. Nakonec Vasilisa najde u Baby Jagy službu. V těžké situaci jí pomáhá radou panenka, ale ona si pomáhá i tím, že se zvířaty i věcmi v domě Baby Jagy zachází vlídně a pomáhá jim. Když pak prchá, Baba Jaga navádí svoje zvířata, věci i břízku, aby Vasilisu polapili, ale oni shodně odpovídají, že pro ně udělala, co Baba Jaga nedokázala za celá léta. Vasilisa se doma vděku za oheň nedočká a odejde do města, kde ji pozná carevič a ožení se s ní. Podobně zdvořilost a dobré chování zachrání Marfušu, hrdinku ruské pohádky Mrazík , v níž macecha donutí muže, aby dívku odvezl v zimě, v mrazu a sněhu do lesa, nebo hrdinka italské pohádky O kocouru Mňoukovi a dvou holčičkách. V norské pohádce nazvané Otcova dcera a matčina dcera je ta otcova donucena macechou sestoupit do studny, kde najde jiný svět a tam se vše odehraje. Ve finské Dcera muže a dcery ženy ta nevlastní požádala macechu o bochánek chleba, ale nepodařilo se ho upéct podle macešiny představy, a tak bochánek vyhodila a dívka se za ním rozběhla. I ona je za slušnost a ochotu pomáhat odměněna. Množství pohádek vypráví o špatných vlastnostech a chování negativních hrdinů. Dobře známá je Puškinova veršovaná pohádka O rybáři a rybce. S pohádkami o chamtivé ženě se setkáme i v oblasti pohádky lidového původu, a to v oblastech těsně sousedících s Ruskem. V knížce lotyšských pohádek Hadí prsten se varianta Rybáře a rybky jmenuje Sedlák a stará bříza“ : sedlák potřeboval dříví na vytopení sušírny a chtěl proto porazit starou břízu na zahradě. Ale bříza mu za to, že ji neporazí, slíbila hrnec s penězi, a opravdu ho ve světnici našel. Selka ale byla chtivá a posílala muže za břízou, vždy si přála něco dalšího, až se stala císařovnou. Když požadovala vládu nad nebem a zemí, bříza slíbila, že když zapřáhnou čtyři černé koně do kočáru a pojedou i se ženou k moři a k borovému lesu, a tam vystoupí, dočkají se odměny. Udělali to a změnili se v medvědy, jakmile se dotkli země. Podobný příběh najdeme i ve Finských pohádkách. A zlá žena je motorem děje i v příběhu Mocný rak a chamtivá žena v Kreutzwaldově knize pohádek estonských. Žena uloží manželovi, aby nachytal ryby. Jemu se podaří chytit jen raka, ale ten ho přemluví, aby mu daroval život. Je králem raků a dá mu klobouk plný ryb. Zpočátku obstarává jídlo pro ženu, která stále stupňuje požadavky, pak dojde na šaty, dům, nakonec je královnou a když se chce stát bohem, rak svou pomoc zruší, vše se vrací do starých kolejí. Přitom rak vyčte mužovi: „Ty sviňská čeládko! Tvoje žena je blázen, ale ty jsi ještě horší blázen, protože tancuješ, jak ona píská!“ – jinak řečeno, kdo podléhá nesmyslným požadavkům, je za to plně odpovědný, i když se vždy odvolává na ženu. Mimochodem, pro dospělé by na pohádkách mohla být zajímavá postava muže, který se nejen v této pohádce, ale i ve všech s macechami, jeví jako „bačkora“, protože není schopen ženě oponovat. Manžel násilník se však v pohádkách nevyskytuje, ačkoli i v dávné minulosti, kdy pohádky vznikaly, nějací nejspíš byli. A konečně existují pohádky, jejichž obsahem jsou emoce – pohoda, radost, strach, strašení, zesměšnění. Jsou to pohádky, jako Jak se Honza učil latinsky Boženy Němcové, v řadě kultur se vyskytuje nějaká varianta pohádky o tom, jak stařeček měnil, až vyměnil – například krávu, jedinou živitelku rodiny, mění za stále méně cenná zvířata. Nebo jsou to, hádky manželů a podobné příběhy z venkovského života, v nichž figurují hlupáci, prostoduší hrdinové, ale také šibalové a chytráci. V japonské kultuře se objevují pohádky o pohodě a přátelském škádlení. Větrný zvoneček je krátká historka o tom, že starý mnich měl u svého chrámku zvoneček, který mu udržoval svým zvukem dobrou náladu. Jednou ale přišel lékárník z blízké obce a požádal o zapůjčení zvonečku, aby si spravil špatnou náladu, jen na krátkou dobu. Když lhůta uplynula a lékárník nešel, vyslal mnich svého pomocníka, aby zvoneček přinesl. Když se nevracel, poslal za ním učně, ale ani ten nepřišel, tak se mnich vydal sám: ti tři tancovali a tancovali s takovým potěšením, že se k nim přidal a tancovali všichni. V jiné japonské pohádce spolu soutěží jezevec a liška v umění proměňovat se, dokonce v celý průvod. O strachu jsou jiné dvě japonské pohádky. V Dlouhé, střapaté se potulný samuraj ubytuje na noc v opuštěném chrámku a nedá na varování vesničanů, že tam straší. V noci se opravdu objevují velmi záhadné předměty s podivnými výkřiky a stížnostmi. Samuraj se strachu nepoddá, ale je mu ta záhada divná. Ráno zjistí, že to byly věci ze smetiště - koňská lebka, džbán bez dna, kohoutí ocas, bezzubý hřeben a utržená tkanička od sandálu. Chceš-li mě, vem si mě! je příběh tří bratrů, nejstarší se vrací lesem z práce, když ho vyděsí podivný hlas svou výzvou z titulu pohádky. Naprosto zděšený doběhne domů. Prostřední bratr mu nevěří a vydá se do lesa, a přestože měl hrdinské plány, vyděsí se také. Uspěje až nejmladší, který hlasu odpoví: Chci tě, a něco těžkého mu přistane na zádech. Dojde s tou zátěží domů, a tam se zjistí, že je to poklad, který se sám tak podivně nabízel. Bratři mají vystaráno. Jinou podobu humoru ve spojení se strašením mají Angličané. Pohádky tohoto typu jsou shromážděny v převyprávění Jana Vladislava v knížce Propánakrále! Některé pocházejí z fondu tzv. chůvích říkanek, tj. anglických říkanek pro děti, a většinou mají nonsensový charakter. Parádivá Sally je holčička, která lže mamince, a když ztratí jednu z nových rukaviček, popírá to. Ale ozve se jí hlas, který hrozí, když se nepřizná, přijde si pro ni. Sally se nepřizná a o půlnoci se ozývají tajemné kroky na schodech, pěkně pomalu, jeden po druhém. Je tu Kočičí král Tomáš Tumáš, O malinké stařence a malilinké kosti, O vlku velkém jako kůň, O dědkovi Babkovi, celkem třicet pohádek. Některé z nich najdete i v Šrutově Kočičím králi v odlišném překladu, Vladislavova Malinká stařenka se tu jmenuje Pidiženuška. Pohádka patří do školy Je to jen malý přehled témat vybraných pohádek, a ani ta nemusí být jediná a přesně formulovaná. Čtenář vnímá, jak autor svůj příběh mínil, co jím sděluje, ale vedle toho si v mnoha případech najde i svoje vlastní téma. Může to být prvek, který ho zvlášť zaujme, protože odpovídá na otázky, které si čtenář klade, nebo se týká nějaké jeho v té době právě aktuální potřeby, problému, otázky. Možná někoho zaujme prostředí, vedlejší okolnosti, které příběh obohacují. Asijské pohádky často pracují s krásou věcí, lidí, přírody, s jakými se v evropské pohádce nepotkáme. Orientální pohádky nemají vždy šťastné konce, snad vlivem buddhismu, podle něhož existuje převtělování a další život po smrti. Smrtí pozemský život nekončí a tak v jedné vietnamské pohádce dlužník, který nestačil splatit svůj dluh před smrtí, se v dalším životě vrátí jako buvol, a u svého věřitele si zbytek druhu odpracuje – odpovědnost skutečně až za hrob, to v evropské pohádce najít nemůžete.
V dalších kapitolách jsou obsaženy návrhy, jak lze pohádky spojovat s vyučovací látkou. Platí to v první řadě pro první stupeň ZŠ, ve větší míře také pro etickou výchovu a pro výchovu multikulturní. Ale mnohá témata jsou schopna při dobré motivaci zaujmout i starší děti a pubescenty výpovědí o světě, ve kterém žijeme. V každém případě pohádka patří do literární výchovy, spolu s mýty a pověstmi. Její témata mají k našemu životu užší vazbu, než mnohé mýty - s výjimkou antických – a než většina pověstí. V literární výchově se poznatky o pohádce vážou i ke klasikům 19. století, k Němcové a Erbenovi, ale i k ostatním sběratelům, jejichž motivací byl romantismus a vznik národního povědomí.
Pohádka může svou nabídkou situací, postav a jejich charakterů motivovat práci ve slohové výuce, poskytuje látky pro vyprávění, charakterizaci i pro popis. Pohádka může fungovat dobře ve výtvarné výchově a poskytovat jí látku, dokonce se může stát rámcem výtvarných prací po delší období. Existují i pohádky, jejichž jádro tvoří výtvarné umění. V čínské pohádce Brokátový obraz chudá vesničanka vyšívá obraz krajiny, která ji okouzlila. V závěru obraz ožije a do života rodiny vstoupí navíc i dívka, kterou si syn vesničanky zamiloval – výtvarný artefakt se stane součástí života. Další čínská pohádka s názvem O kouzelném štětci vypráví příběh vesnického sirotka, který se živí jako sběrač chrastí, ale touží mít štětec a malovat. Není mu to dopřáno a tak kreslí prstem do písku, větvičkou, uhlíkem, vším, co se namane. Jedné noci má sen o starci, který mu daruje štětec, a ráno ho skutečně má. Je to štětec kouzelný, všechno, co namaluje, ožije. To vzbudí zájem bohatého sedláka, který chce, aby mu chlapec namaloval zlatý karabáč. To hoch odmítne a vesnici raději opustí. Ale ve městě se o něm dozví císař a pokouší se sám malovat jeho kouzelným štětcem. Když chce namalovat Nebeského draka, vznikne žába, z ptáka Ohniváka je oškubaný kohout. Vrátí štětec chlapci a klade požadavky na jeho malbu. Chlapec přistoupí na obraz moře, na moři na loď nastoupí císař a s lodí kdesi zmizí. Existuje i pár pohádek o hudbě a hudebnících. Vedle Berony je to čínská O nebeském flétnistovi , který okouzloval celé své okolí. Jednou jeho hru vyslechli nesmrtelní na slavnosti, kterou pořádal Král Drak. Ten pak pozval flétnistu, aby učil jeho syna. Po třech letech, když flétnista odcházel, nabídl mu Král Drak, aby si vybral cokoli z jeho pokladů, ale flétnista si vzal starý plášť do deště a bambusový koš, to byly věci, které mu mohou sloužit. Velšská pohádka Čarovná harfa vypráví o vesničanu Tudorovi, který krásně zpíval. Jednoho dne ho navštívili podivní návštěvníci, kteří mu za zpěv věnovali čarovnou harfu: když na ni Tudor hrál, všichni museli tancovat a nemohli přestat. Jednoho dne na něj zaútočil soused - nepřítel a Tudor se rozhodl, že se mu pomstí. Hrál na harfu tak dlouho, až onen člověk padl. Po jeho odchodu vzal Tudor harfu, že si zahraje, ale ozval se hlas: „Čarovná harfa nebyla určena k tomu, aby hrála navzdory“ a kouzlo bylo pryč. Obě pohádky se shodují v tom, že umění má funkci pozitivní, má dávat radost a krásu, a není určeno k negativním činům, k trestání, k obohacování, natožpak k agresivitě. Pohádka má mnoho stránek a tu vzácnou vlastnost, že je zábavná a přitom učí o životě a jeho podstatných vlastnostech, neboť podává život v jeho přirozené, i když kouzlem ozvláštněné podobě Z praxe dramatické výchovy Následující blok lekcí byl realizován v literárně dramatickém oboru ZUŠ. Výhodou ZUŠ je malý počet žáků a delší lekce než v ZŠ, ale také fakt, že jde o zájmovou činnost, kterou si žáci zvolili a jsou již předem motivováni svým zájmem o dramatiku i o literaturu. Nevýhodou jsou časté absence, nejen kvůli nemoci, ale také proto, že rodiče někdy považují jinou aktivitu za důležitější a v některých rodinách je „zákaz dramaťáku“ uplatňován jako trest nebo nátlak. Lenka Kohoutová proto zavádí speciální metody, jak žáka, který chyběl, orientovat v problematice. Na lekcích je zajímavé to, že vedle etických otázek odlišnosti a handicapu je tu rovina poznatková, která se týká žánru pohádky, a proto také jsou texty rozsáhle předčítány. Kromě žánru je tu rovina jazyková u obou evropských pohádek, a zeměpisné a multikulturní poznatky u pohádek asijských. Navíc Lenka Kohoutová uplatňuje i momenty hudební výuky. V souhrnech je obsažena i autorčina sebereflexe.

Proměna pohádkového motivu v různých kulturách Lenka Kohoutová Realizace: Základní umělecká škola v Nepomuku Skupina: 7 žáků ve věku 10-11 let, mají zkušenost s dramatickou výchovou První lekce – Cesta za pohádkou Počet účastníků – 6 (Matěj nepřítomen) Cíl lekce

Seznámit žáky se strukturou projektu
Zmapovat informace, které žáci mají o pohádkách
Ujasnit si strukturu a zákonitosti pohádky – dramatický oblouk
Vnímat žánr pohádky jako potenciální zdroj zásadních informací a řešení problémů
Kooperace ve skupinách
Smysluplně a variabilně využít rekvizitu – klobouk Plán lekce
1. Seznámení s projektem Vyprávění: V průběhu osmi lekcí se budeme společně zabývat zkoumáním a porovnáváním některých pohádek. Některé důležité informace již znáte, jenom si je pomůžeme utřídit, jiné pro vás budou nové, možná zajímavé, pro někoho objevné. Budoucí společně strávený čas nás budou pohádky provázet na každém kroku. Podíváme se hlouběji do jejich historie, objevíme jejich hodnotu a význam. Budeme společně hledat cestu k lidovým pohádkám a jejich poučení.
2. Pohybová hra Zadání: Vymyslete pohybovou hru, která by byla inspirovaná nějakou pohádkou, nebo bychom na ni mohli aplikovat něco, co se pohádek týká (navození situací, předmětů, pohádkových akcí) společná diskuse. Společnou diskusí a úpravou pravidel by se měla vykrystalizovat podoba hry (honičky), popř. honičky, do které je zapojen nějaký předmět, který bude později ještě využit (př. pohádková baba, kouzelný šátek, klobouková honička apod.) Pokud předmět nevstoupí do hry, bude použit v následující části.
3. Kruh – posílání předmětu po kruhu Žáci sedí v kruhu, po kruhu si podávají předmět – klobouk, jako symbol nějaké postavy. Tento klobouk by mohl mít …. (přestrojený král, kovboj, loupežník … apod.) V jakou postavu se proměním a jak se změní moje chování, nasadím-li si tento klobouk? (pohybová aktivita s hádáním postavy podle charakteru nasazení, typické chůze, chování…) Co se se mnou stane, nasadím-li si tento klobouk na hlavu? (stanu se neviditelným, budu létat…apod.) Reflexe:
Jakou funkci má kouzelný předmět v pohádce? (symbolika, přestrojení, pomoc…)
1. Kde se vzala pohádka? (teoretická část) Sběr informací, co žáci o pohádkách vědí (kde vznikly, proč, kdy, jak se šířily, zdroje pohádek…)
Seznámení s charakteristikou
Teorie původu
Dělení pohádek
Sběratelé a zaznamenávání pohádek
Důvody, proč pohádky přetrvávají staletí a jaká mají poselství
Přesah do reality a současnosti
1. Na mrtvé lišky Zadání: Žáci se promění ve vychytralé lišky. Lesem chodí medvěd (učitelka) a lišky ho chtějí svým uvolněným ležícím tělem obelstít, že nejsou živé. Lišky se nesmí pohnout, medvěd zkouší uvolnění těla, během dlouhého čekání mají lišky úkol. Vyprávění: Aby lišky přečkaly dlouhý čas bez hnutí, vzpomenou si, jakou pohádku jim maminka vyprávěla, když byly ještě v bezpečí v pelíšku (jak začínala, končila, co se v ní odehrávalo, kdo byl hlavní hrdina, v jakém prostředí se pohyboval, kde se odehrávala, zda se prostředí střídalo, zda jsou v jejich pohádce nějaká kouzla, jak tam plyne čas). Medvěd stále prochází mezi liškami a zkouší jejich uvolnění, v průběhu klade pohádkové otázky. Hra končí, když medvěd nenajde žádnou vhodnou lišku a odchází pryč. Reflexe: Jaké pohádky nás napadaly, co se v nich odehrávalo a o čem byly? Krátká diskuse o tom, co se žákům vybavilo v myšlenkách.
2. Papírová pohádka Žáci se rozdělí do dvou skupin. Každá skupina se domluví na jedné jednoduché pohádce a pomocí papíru (muchláním, trháním, stříháním, skládáním…) poskládá děj pohádky. Nejprve si pohádku převypráví, poté si určí základní body, které by se měly odrazit v papírové interpretaci. Po ukončení se skupiny vymění a pokusí se pohádku poznat a převyprávět podle papírové předlohy. Reflexe: Se žáky proběhne krátký rozhovor o tom, jak se jim společná práce dařila, kde vidí největší problém, jak těžké bylo pohádku převyprávět a zda v ní něco důležitého chybělo. Společně se zamyslíme nad stavbou pohádky, a co v ní nesmí chybět.
3. Brainstorming Na velký formát žáci píší vše, co je napadá v souvislosti se slovem pohádka. Vzájemně se kontrolují, aby nedocházelo ke zbytečnému psaní stejných pojmů. Žáci mohou opět využít situace, kdy byli v roli lišek a v hlavě se jim odehrává pohádkový příběh. Zaměřit se a formulovat slova tak, která mají s pohádkami souvislost (př. hrneček – kouzelný hrneček apod.), nebo by měl žák vhodně odůvodnit, co jednotlivými slovy myslel. Reflexe: Shrnutí slov do skupin
Prostředí
Předměty
Kouzla a jevy
Postavy
Zvířata apod.
1. Závěrečná reflexe Co se žáci dnes dozvěděli nového, co objevili a co je překvapilo.
2. Závěrečná pohybová hra podle výběru žáků Průběh první lekce Na tuto hodinu přišlo šest žáků poměrně v dobré náladě. Na začátku každé hodiny probíhá kratičká diskuse o tom, zda má někdo potřebu někomu něco sdělit, ať už zajímavého nebo se chce podělit o nějakou svoji zkušenost. Proběhla neformální komunikace o uplynulém týdnu. Poté jsem žákům sdělila, co nás v následující hodině bude čekat. Již dříve jsem je připravila na to, že budeme delší dobu pracovat s pohádkami. Měla jsem trochu obavy, že je tento žánr již nebude přitahovat a připravovala jsem se na to, jakým způsobem je naladit, aby vstoupili do zkoumání pohádek se zájmem. Moje obavy se nenaplnily, i když jsem skupinu připravila na to, že tato hodina bude více teoretická a méně pohybová. V oddychovém kruhu plném nápadů se začaly již formovat první postřehy o tom, co pohádky jsou a co jsou dobrodružné filmy. Žáci vymýšleli velké množství nejrůznějších schopností lidí, které charakterizuje klobouk – může oživit, ztratit se, proměnit majitele v neviditelného, kdo ho má na hlavě má štěstí, pocit dobrodružství, možnost procházet zdí, cestování apod. Bez problémů žáci přistoupili na to, že v pohádkách je možné všechno. Ukázalo se v budoucích lekcích, že tímto rozborem a odpadly diskuse typu: „…jak je to možné, to v realitě nejde.“ Diskuse o vzniku pohádek byla velmi aktivní. Žáci mají mnoho znalostí ze školy a velmi dobře je dokážou uplatňovat. Vyprávění o vzniku a vývoji pohádek jsem upřesňovala a čerpala z materiálů z teoretické části této práce. Věnovali jsme se převážně lidovým pohádkám, ale nevyhnuli jsme se ani autorským a moderním pohádkám. V těchto případech jsme mohli plynule navázat na hodiny přednesu, kde každý mohl aplikovat svůj text (pracujeme s texty M. Macourka a M. Kratochvíla) a porovnat ho, jak a čím se liší od lidových pohádek. Závěrečná společná práce byla zaměřena na brainstorming. Na velkém formátu se objevovala slova, která se dotýkají pohádek. Vznikl bohatý soubor termínů, které bylo potřeba na závěr trochu roztřídit. Společně žáci vybírali termíny, které spolu souvisí a patří do stejné kategorie a označili stejnou barvou. Ujasnily se tak kategorie dělení. Následovalo shrnutí a odůvodnění. V diskusi přirozeně vyplynuly základní prvky pohádky – kontrasty, pravidla a jiné. Závěrečný prostor byl věnován shrnutí a ujasnění některých informací. Lekce probíhala ve velmi kreativním duchu. Téma pohádek žáky překvapivě oslovilo hned od začátku. Ve všech aktivitách pracovali soustředěně a zodpovědně. Podařilo se jim utřídit svoje znalosti a posílit je o další zkušenosti. Cíl hodiny byl naplněn, podařilo se žáky namotivovat k získávání dalších informací a zážitků z této literární oblasti. Jakému motivu se v průběhu dalších hodin budeme věnovat, zůstalo žákům prozatím skryto. Ráda bych, aby se motiv postupně vykrystalizoval sám a žáci si ho mohli sami uvědomit. Druhá lekce: O Palečkovi (1. část) Počet účastníků: 6 (Adéla nepřítomna) Cíl lekce:
Uvědomit si, zda je handicap ve všech případech nevýhoda
Vyhledat metafory a paralely, které nabízí první část pohádky
Uvědomit si možné vztahy mezi dospělým a atypickým dítětem
Seznámit s původní pohádkou v původní češtině
Konstruktivně spolupracovat v živých obrazech
Udržet si kolem sebe prostor veřejné samoty
udržet informace ve skupinové roli Plán lekce
1. Úvod Shrnutí a opakování z minulé lekce. Využití pojmů z brainstormingu. Informace o dělení pohádek (viz teoretická část), seznámení se sběrateli v Evropě. Připomenutí možnosti, že existuje více verzí některých pohádek a proč.
2. Představový film Na zemi si každý najde své místo, kde ho nikdo nebude rušit, navození představy
Čím byste chtěli být, co byste chtěli dokázat
Co nebo čím byste chtěli být, abyste byli nějak zvláštní
Jaké byste měli zvláštní schopnosti (superschopnosti) Když si žáci vytvoří svoji představu a důkladně prozkoumají svoji superschopnost, posadí se, ale nemluví o ní.
1. Sochy superhrdinů Žáci chodí po prostoru, rovnoměrně jej zaplňují, na signál vytvoří sochu superhrdiny. Opakujeme 3x, žáci se pokusí vytvořit vždy dynamicky odlišnou pozici. Posledním signálem se sochy naráz rozpohybují. Metodou improvizovaného pohybu zaplňují celý prostor. Diskuse – co žáci kolem sebe viděli. Podle čeho se to poznalo. Každý žák představí svoji schopnost. V čem by nám tyto schopnosti pomáhaly. Co by se muselo stát, aby ta vaše schopnost nefungovala? Bez čeho by vaše schopnost nefungovala.
2. Lístečky Na lístečcích jsou napsány 3 schopnosti
Jsem neviditelný (2x)
Umím létat (2x)
Jsem zmenšený (2x) Každý si vylosuje jeden lísteček, tím se vytvoří dvojice. Každá dvojice pracuje na vytvoření živého obrazu, který se na signál rozehraje. Obraz zachycuje situaci, která vyplývá z dané schopnosti. Práce s dramatickou situací a improvizované jednání. Každá skupina rozehraje živý obraz poté, co mají možnost „diváci“ rozkrýt, o jaké postavy by mohlo jít nebo o jakou situaci se může jednat. Po rozehrání následuje krátká diskuse.
1. Hádanka V následujícím čase se budeme zabývat pouze jedním úkazem. Nápovědou jsou lístečky, které jsou rozmístěné po třídě. Úkolem žáků je tyto lístečky najít a poskládat z nich slovo. O P A L E Č K O V I Pohádku O Palečkovi jako jedna z mnoha sběratelů lidových pohádek zaznamenala Božena Němcová. Tento původní text pochází z roku 1899. Žáci musí dávat dobrý pozor a zapamatovat si slova, kterým nebudou rozumět. Čtení příběhu: Žil kdysi chuďas chalupník, a ten jednoho večera seděl u krbu, rozdělával oheň, a žena jeho u kolovratu předla. I řekl chalupník: „Jak smutno je tu u nás, že žádných dětí nemáme, tak je tu ticho, a jinde je tak bujaře a plno veselí.“ „Ba,“ řekla na to žena jeho a vzlykla. „Kdybychom alespoň jen jedinké měli, a byť i jen jako palec velké bylo, i s tím bychom byli spokojeni a milovali bychom ho z celého srdce.“ Stalo se pak, že žena chalupníkova onemocněla a po sedmi měsících narodilo se jí děťátko, které bylo sic úplně vyvinuté na všech údech, nebylo však větší nežli palec. Po této části následuje krátká diskuse, jak rodiče své dítě přijmou – ano nebo ne. Žáci si představí situaci rodičů a pokusí se formulovat první větu, kterou by řekli po narození. Čtení textu pokračuje dál. Tu řekli rodiče: „Jest takové, jaké jsme si je přáli, a bude přec naše milé děťátko, „to naše milované dítě.“ A dle jeho těla nazvali ho Palečkem. Krmili jej dobře, ale dítě nerostlo, nýbrž stále zůstávalo tak malým, jakým bylo po svém narození, mělo však moudrá očka a brzy mělo se k světu a vše, co počalo, dobře se mu zdařilo.
Po přečtení se budeme zabývat pochopením textu a rychlým převyprávěním.
1. Palečkův první samostatný krok Každý den otec chodil na dříví do lesa, jednoho dne si posteskl: „Kdyby někdo mohl tak za mnou s vozem přijeti!“ Paleček chtěl dojet s vozem za otcem a začal matku přemlouvat. Všichni žáci se na chvíli stanou Palečkem a pokusí se přemluvit matku (učitel v roli), aby ho pustila za otcem. Žáci vymýšlejí možnosti, jak ji přesvědčit, využívají i vlastní zkušenosti. Hlavním argumentem matky je strach o něj a fakt, že neumí koně nijak vést. Tím se dostaneme k základním povelům, kterými je možné udávat směr koňského potahu.
2. Jedeme s vozem Pro lepší orientaci nakreslíme šipky s povely vpravo – vlevo na papír a přilepíme na viditelné místo. Žáci se rozdělí do dvojic. Jeden je kůň, druhý ho zpovzdálí hlasově ovládá. Nejprve pracujeme s povely stůj, jeď, vpravo, vlevo, později proměníme v povely pro koňský potah. Prrr – stůj! Hyjé – jeď! Hot – vpravo! Čehý – vlevo! Žáci se vzájemně vyhýbají, jsou za „koně“ zodpovědní. Dvojice se vymění. Reflexe – zhodnocení, co bylo těžké a jak se jim dařilo reagovat. Paleček dojel s koňmi v pořádku za tatínkem, který ho pochválil, jaký je to šikovný chlapík. Jak bude pohádka pokračovat dál, to se dozvíme příště. Následuje rychlá reflexe, co si žáci z hodiny odnáší.
3. Závěrečná pohybová hra – podle výběru žáků. Průběh druhé lekce Úvod lekce byl věnován opakování. Matěj v minulé hodině chyběl, tudíž měl možnost rozklíčit termíny a systém jejich rozdělení na archu papíru. Vzájemně se žáci zapojovali a doplňovali si informace. Část hodiny jsme věnovali těmto sběratelům ústní lidové slovesnosti – B. Němcové, K. J. Erbenovi, CH. Perraultovi a bratrům Grimmovým. V diskusi jsme se dotkli logicky pohádek moderních. S informacemi o autorských pohádkách jsme propojili texty, se kterými žáci pracují v hodinách přednesu. V části, kde Paleček přesvědčuje matku, aby ho pustila s vozem do lesa, se vykrystalizovalo velké množství charakterových vlastností Palečka (jeho nerozvážnost, trochu domýšlivost, chytrost, praktičnost…), ale také se posílil vztah matky k dítěti. Ukázalo se, že Paleček je chytrý a zná povely, jak ovládat koně. Tady se mohly uplatnit informace Andrey z hippoterapie, která dobře ovládá povely a mohla ostatním předat informace o tom, jak instruovat koně, aby šel cestou tam, kam má. Tyto znalosti kolektiv velmi ocenil. Akce z počátku byla přijímána žáky rozpačitě, ale když si zvykli na povely, vyšla z toho zajímavá pohybově prostorová aktivita. Hra je tak zaujala, že nebylo potřeba na závěr hodiny zařazovat další pohybovou hru. Na dotaz, co si odnáší z dnešní hodiny, se téměř všichni shodli, že být malým může mýt i výhody a nemusíme být vždy dokonalí. Závěr a reflexe Velmi aktivní byla část, kdy Paleček přemlouval matku, aby ho pustila za otcem. Bylo patrné, jaké metody žáci uplatňují vůči vlastním rodičům. Já i žáci jsme velmi ocenili znalosti Andrey, které byly přínosné pro hru Jedeme s vozem. Cíl o uvědomění si různých vztahů mezi dospělým a atypickým dítětem byl pouze naznačen ve vztahu Paleček – rodiče. Více se odrazí především ve druhé části pohádky, kdy vstupují do pohádky i jiné postavy. Veškeré diskuse o tématech byly objevné a pomohly žákům zamyslet se nad vnímáním odlišných jedinců.

Třetí lekce: O Palečkovi (2. část) Počet účastníků: 6 (Pavel nepřítomen) Cíl lekce:

Vyhledat metafory a paralely, které nabízí druhá část pohádky
Uvědomit si další možné vztahy mezi dospělým a atypickým dítětem
Efektivně spolupracovat při dramatizaci etudy
Zachovat dramatický oblouk
Uvědomit si důsledky svého rozhodnutí a zamyslet se nad nimi
Definovat, co pro nás znamená slovo svoboda Plán lekce
1. Úvod lekce Opakování všech informací v kruhu z minulé hodiny. Slovní rekapitulace aktivit. Výhody a nevýhody maličkého v živých obrazech. Poskládat z lístečků název pohádky. Vyprávění po větách. Z lístečků PALEČK – si žáci vylosují každý jedno písmenko. Klíč k rozdělení dvojic – PA, LE, ČK.
2. Aktivita – jedeme s vozem Žáci mohou využít povely pro koně nebo určují vpravo, vlevo, stůj, jeď.
Využití celého prostoru, orientace, vystřídání
Na závěr své koně zavést do stáje, sjednotit se bez domluvy na místě, kde bude pomyslná stáj Reflexe – hodnocení, jak se žáci vzájemně vedli a byli vedeni, rozhovor ve dvojicích
1. Cizinci a tatínek Čtení: (…) Kolem šli dva cizinci. „Koukejme,“ řekl ten jeden, „co to znamená? Tu jede vůz, vozka pokřikuje na koně, ale nikde ho není viděti.“ „V tom něco vězí,“ mínil ten druhý, „pojďme za vozem a uvidíme, kde zastaví.“ A vůz vjel až do lesa na ono místo, kde se stromy porážely. Jakmile zhlédl Paleček svého otce, zavolal naň: „ Vidíš, otče, tu jsem s vozem, sundej mě nyní dolů.“ Otec zastavil levicí koně a pravou rukou vyndal mu svého synáčka z ucha a tento vesele usadil se na stéblo. Když oba cizinci spatřili Palečka, nemohli se dosti vynadivit. Vzal tedy jeden toho druhého stranou a řekl mu: „Ten chlapíček by nám mohl pomoci ku štěstí; kupme ho a budeme ho po městech za peníze ukazovati.“ Šli tedy k jeho otci a řekli mu: „Prodej nám toho mužíčka, bude se u nás dobře míti.“ Ale Paleček slyše o prodeji vyšplhal se záhybem kabátu otci na rameno a postaviv se mu k uchu šuškal: „Otče, jen mě prodej, však já se zase vrátím!“ prodal ho tedy otec za velké peníze oběma mužům. Rozhodování otce: Žáci si představí, že jsou myšlenky v hlavě tatínka. Uprostřed kruhu je židle. Každý žák má možnost vyslovit tatínkovu myšlenku nahlas. Usedají na židli a sdělí, jak se rozhodli a proč? Ti, co se rozhodli, že prodají Palečka, řeknou nahlas tuto větu: „Prodal jsem svého syna.“ Ostatní – „Neprodám svého syna.“ Diskuse – Jak se žákům vyslovila tato věta. Vnímají nějaké emoce? Vyprávění: Při příchodu domů se matka ptá otce (učitel v roli): „Kde máš našeho Palečka?“ Žáci odpovídají za otce. Co řekl matce a jak jí vysvětli situaci. Diskuse o reakci matky
2. Vychytralost Palečka Skupinová práce - na arch papíru skupina napíše, co si myslí, že chtějí cizinci s Palečkem udělat, jak ho chtějí využít. Žáci vysvětlují a obhajují své nápady. Čtení: (…) Cizinci vysadili Palečka na klobouk. „Sundejte mě na okamžik, musí to býti.“ „Jen zůstaň tam nahoře,“ řekl ten, který ho měl na klobouku, „nebudu si z toho ničeho dělati, ptáci mi tam častěji též něco pustí.“ „Ne, ne,“ řekl Paleček, „já vím, co se sluší, jen mě rychle sundejte!“ Muž sňal klobouk, postavil Palečka na roli vedle cesty, ten ale chvíli poskakoval a lezl mezi hrudami sem a tam a náhle vskočil do myší díry, kterou si byl vyhledal. „Dobrou noc, pánové, jen jděte domů beze mne,“ volal na ně a vysmíval se jim. Oba pobíhali nyní kolem, strkali holemi do díry, ale bylo marno. Diskuse: Odešel Paleček se záměrem, že podvede cizince? Mohl domýšlet důsledky svého činu? Mohlo jeho neuvážení mít i nějaké důsledky pro rodiče? Jaké myšlenky se večer na poli honily Palečkovi v hlavě?
3. Paleček a zloději Čtení: (…)„Jest to velmi nebezpečno choditi ve tmě po roli,“řekl si, „jak lehce mohl bych si zlomiti vaz nebo alespoň nohu.“ Na štěstí vrazil po tmě na prázdný hlemýždí domek. „Chvála bohu,“ řekl, „zde mohu bezpečně noc přespati,“ a usedl dovnitř. Nedlouho na to, právě, když chtěl usnouti, slyšel dva muže mimo jíti, a jeden z nich mluvil: „Jak to jen narafičíme, abychom tomu bohatému faráři zlato a stříbro vyfoukli?“ „Povím vám to!“ vykřikl Paleček. „Co to?“ divil se uleknutě jeden ze zlodějů, „slyšel jsem někoho mluviti.“ Zastavili se a naslouchali, tu ozval se Paleček znovu: „Vezměte mě sebou a pomohu vám.“ „Kde pak vězíš?“ „Jen mě hledejte po hlase na zemi,“ řekl Paleček. Konečně ho zloději našli a zvedli ho. „A jak nám chceš pomoci, ty malý zmetku?“ řekli mu. „Počkejte,“ odpověděl Paleček, „já prolezu mezi mřížemi do farářovy komůrky a budu vám odtamtud podávati, co budete chtíti.“ „Dobrá, uhlídáme co umíš.“ Žáci se rozdělí do dvou skupin, na papíru dostanou část původního textu, který si přečtou, vyhodnotí a vysvětlí si všechna nesrozumitelná slova. Úkolem je tento text ve skupince zdramatizovat. Předvedení etudy před druhou skupinou. Začíná a končí se ve štronzu. Vyprávění – po druhé se podařilo Palečkovi obelstít dospělé lidi, odešel spát do sena do stodoly. Ráno kuchařka nabrala náruč sena i s Palečkem, dala ho do žlabu a Paleček se ocitl v krávině žaludku.
4. Paleček ve vězení Informace: Kráva neustále žvýkala a žvýkala, do žaludku přicházelo více a více trávy. Pohybová aktivita – pro navození zmenšování prostoru si žáci zahrají Na babu a vymezený prostor je neustále učitelem zmenšován, až jsou všichni tak natěsno, že se nemohou již více pohybovat. Diskuse jak se cítí, co by udělali, aby se dostali ven z toho těsného prostoru. Paleček to vyřešil svojí chytrostí, začal křičet: „Nedávejte mi sem už žádnou trávu!“ Farář si myslel, že krávu posedl ďábel a zabili ji. Zde by se zdálo, že by mohl příběh končit, ale Palečka čeká ještě další cesta. Žaludek krávy, ve kterém se Paleček stále nacházel, snědl vlk. Paleček vlkovi slíbil, že ho zavede ještě na lepší hostinu a popsal vlkovi cestu, jak se dostane do dobře zásobené spíže. Diskuse – Do jakého domu Paleček popsal cestu a proč? Žáci vycházejí z toho, kam se chce Paleček dostat zpět (domů).
5. Paleček na svobodě Čtení: (…) Vlk nedal se příliš nutiti, prolezl děrou do domu a ve spižírně se najedl do alelujá. Když se byl nasytil, chtěl opět touže cestou zpět, avšak byl nyní tak tlustý, že nemohl zpět prolézti. Na to Paleček čekal a dal se nyní v žaludku vlkově do křiku a volání jako na poplach. „Mlčíš-li pak!“ řekl vlk, „vždyť vzbudíš domácí.“ „Eh, což,“ na to Paleček, „ty jsi se již nasytil, a nyní chci též já si popřáti,“ a znovu jal se z plných plic hulákati. Tím probudil se konečně otec i matka a oba nyní běželi ke komoře a skulinou nahlíželi dovnitř. Když tam zhlédli vlka doběhl otec pro sekyru a matka pro kosu. „Ty se drž za mnou,“ řekl ženě muž, když vešli do komory, „já jej uhodím sekyrou a nebude-li po té ráně ještě mrtev, sekneš ty doň kosou a roztrhneš mu břicho.“ Tu zaslechl Paleček svého otce a volal naň: „Otče, otče, já jsem tu, vězím v těle vlkově.“ I řekl otec pln radosti: „Chvála Bohu, naše milé dítě je nalezeno! A kázal ihned ženě, aby kosu odložila, aby Palečkovi nebylo ublíženo. Potom napřáhl sekyru a jednou ranou do hlavy vlka zabil, potom přinesli nůž a nůžky, rozřízli vlkovi břich a vytáhli ven svého synáčka. „Ach, řekl nyní otec, „co starostí jsme pro tebe vystáli.“ „Milý otče,“ na to Paleček, „já jsem mnoho prodělal ve světě, bohudíky, že jsem zase na volném vzduchu.“ „A kde jsi byl všude?“ „Milý otče, byl jsem v myší díře, v kravském žaludku a ve vlčím panděru; ale nyní už nejdu nikam a zůstanu u vás.“
6. Reflexe a závěr Jaké jsou Palečkovy pocity, když se dostal zpět na svobodu? Byla pro Palečka výhoda nebo nevýhoda, že byl maličký? Vadilo Palečkovi, že byl malinký? Vadilo rodičům, že byl malinký? Posmíval se mu někdo? Na co by si Paleček měl dávat v budoucnu pozor? Co poradit rodičům Palečka? Je tato pohádka kouzelná? Co vám přinesla pohádka o Palečkovi? Rekapitulace pohádky od B. Němcové, jak žáci rozuměli jazyku? Znáte ještě nějakou pohádku O Palečkovi? (bratři Grimové, Fr. Hrubín, Obr a Paleček)
7. Závěrečná hra Obr a Paleček – v kruhu se podávají dva míče větší (obr) a menší (Paleček). Paleček se snaží obrovi utéct. Závěr a reflexe S výběrem této pohádky jsem trochu váhala. Paleček je všeobecně známá pohádka určena pro malé děti. Nebyla jsem si jistá, jak ji žáci přijmou. Během obou lekcí nevznikl žádný problém, který by příběh zesměšnil nebo znevážil. Naopak, měla jsem po celou dobu pocit, že Palečkův osud nenásilně vtáhl všechny do hry. Svědčí o tom všechny diskuse a fakt, že se žáci věnovali problému do hloubky. Co se týká atypičnosti hlavní postavy, jsme došli k závěru, že Paleček si zaslouží být na světě právě proto, že byl odvážný, samostatný, vynalézavý a chytrý. Díky tomu, že prošel několika „narozeními“ se z něj stává plnohodnotná bytost. Stará čeština v textu byla přijímána velmi pozitivně, nebylo nutné dopředu vysvětlovat zastaralá slova, pokud se vyskytla, byla vysvětlena přímo v logice textu. Žáci naopak velmi pozorně naslouchali a snažili si držet logiku textu. V rámci porozumění textu bylo dobré v rychlosti převyprávět pro Adélu základní údaje, vzhledem k její částečné indisponovanosti vnímání souvislého textu. V závěrečné reflexi jsme shrnuli nabyté znalosti z první lekce, kdy jsme utřídili zařazení pohádky, shrnutí informací o Boženě Němcové a původní pohádce. Byly zmíněny i další pohádky od bratří Grimmů, Ch. Perraulta, kde figuruje postava Palečka. Závěrečná diskuse umožnila zamyšlení nad tím, že tento motiv je aktuální i v současné době. Čtvrtá lekce: Kokos (1. část) Počet účastníků: 7 Cíl lekce:
Uvědomit si možnosti narození v pohádce.
Vyhledat symboliku v odolnosti kokosu vůči prostředí
Uvědomit si, zda je možné soudit schopnosti pouze podle vzhledu
Seznámit se zemí, jejími obyvateli a zvyky
Uvědomit si a porovnat odlišnosti nebo naopak spojnice s ČR
1. Opakování a shrnutí z předchozího setkání Organizace v kruhu, házení míčku, kdo drží míček v ruce, řekne nějakou informaci O Palečkovi a jeho dobrodružství.
2. Seznámení s prostředím, ze kterého bude následující pohádka Žáci si v prostoru najdou vhodné místo a polohu, zavřou oči. Zazní typická stará vietnamská hudba. Žáci mají za úkol zapamatovat si vše, co v nich tato hudba evokuje. Hudba se zeslabí a nadále podkresluje celé vyprávění o představách. (Otázky: Kde jsme se ocitli, co nám tato hudba připomíná, z jaké země asi pochází, jak to v té zemi vypadá, jak je zvláštní hudba, kterou jsme slyšeli…) Hudební orchestr – vysvětlení pojmu pentatonika (čtyři žáci chodí současně i do hudebního oboru, využiju jejich hudebního cítění). Všichni žáci dostanou svoji paličku, vytvoříme 3 skupinky, každá má k dispozici řadu pěti (6) metalofonových kamenů. Každý nejprve vyzkouší svůj motiv, později se motivy propojí. Žáci mají za úkol se vzájemně poslouchat a vnímat hudbu, kterou vytvářejí jako celek. Hrají všichni současně, vytváří pocitově to, co se jim odráželo v jejich představách. Je žádoucí, aby si každý našel prostor a také dal prostor jinému tak, aby nevznikl hluk, ale skutečně libozvučný hudební útvar. Dnešní pohádka bude ze země, která je od nás velmi vzdálená, ale přesto něčím blízká. Ukázka obrázků z východní země – projekce fotek – rýžová pole, práce s buvoly, lesní plochy, zeleň. Ukázka na mapě Google Earth – uvědomění si vzdálenosti od naší republiky. Odhalení země – Vietnam (Vietnamská socialistická republika)
3. Sběr informací – co vše o Vietnamu víme z vlastní zkušenosti (kultura, náboženství, architektura, písmo, jídlo, Pohádka Kokos tradice, válka, souvislost s Českou republikou, práce…). Podle indicií se tato lekce bude zabývat lidovou pohádkou z Vietnamu, která pochází ze sbírky Vietnamské pohádky. Vyprávění: Jedné dívce na vesnici se narodilo dítě. Bylo velmi zvláštní. Bylo kulaté, nemělo ani ruce, ani nohy, vypadalo úplně stejně, jako kokosový ořech. Dala mu jméno Kokos. Rostl den ze dne, v sedmi měsících už uměl mluvit, a když mu byl rok, chodil si hrát do lesa, když mu byly tři roky, mohl už hlídat kozy na pastvě. Často slýchával od matky tuto větu: „Nemáš ani ruce ani nohy a jsi tak ošklivý.“ Diskuse o slyšeném, vztah mezi ním a matkou, Kokosem, a ostatních lidí z vesnice. Žáci vymyslí konkrétní situace, které Kokos mohl prožívat jinak než ostatní děti na vesnici. Proč se narodil zrovna kokos? Žáci vyhledají informace na internetu, co zajímavého je možné najít o tomto plodu, co by mohlo mít nějakou spojitost s vlastnostmi člověka (např. má tvrdou a odolnou slupku, může se vodními proudy dostat daleko…)
4. Mohu x nemohu Žáci se na chvíli stanou Kokosem (sbalí se do klubíčka) a začnou se kutálet po třídě. Během pohybu říkají věty, které jim pohyb evokuje. „Jsem Kokos a nemohu př. hrát vybíjenou, malovat…“ „Jsem Kokos a umím se rychle kutálet…. Diskuse o pohybu a omezení. Žáci vymýšlí možnosti, jak vyřešit jednotlivé situace.
5. Rozhovor matky s Kokosem Jednoho dne se Kokos přikutálel k matce a povídá: „Jdi ke králi a požádej ho, ať si mě najme jako hlídače buvolů.“ Učitel v roli matky – žáci ji přesvědčují, aby šla ke králi. Z rozhovoru je patrné, že matka syna podceňuje a neustále mu připomíná jeho nedostatky. Nakonec svolí, že půjde ke králi. Čtení: „Když přišla k velké bráně královského paláce, rozštěkali se psi. Služebníci zleva i služebníci zprava se ptali: „Kdo to přichází, že psi štěkají?" Kokosova matka odpověděla: „To jsem já a chci mluvit s králem. Můj syn Kokos mě poslal požádat, aby ho najal jako hlídače buvolů." Služebníci zleva i zprava šli ke králi a řekli mu: „Prach chodidel tvého veličenstva, matka jakéhosi Kokosa, přichází žádat, abys najal jejího syna jako hlídače svých buvolů." Král nařídil služebníkům zleva i zprava, aby přivedli Kokosa a jeho matku. Když přišli, zeptal se jich znovu, co chtějí, a matka řekla: „Prach chodidel tvých svátých nohou, můj syn Kokos se chce stát hlídačem tvých buvolů." Král se obrátil ke Kokosoví: „Třicet služebníků hlídá mé buvoly, a ještě se jim ztrácí. Mám tři sta tisíc buvolů. Jak bys je mohl uhlídat?" Ale Kokos směle odpověděl: „Uhlídám je." „Budiž tedy," rozhodl král. „Zůstaň zde a zítra půjdeš hlídat mé buvoly." Matka se vrátila domů a Kokos zůstal u krále. Druhý den služebníci hnali buvoly z chlévů, posadili Kokosa jednomu z nich na hřbet a vyhnali je do lesa. Pak se vrátili domů a cestou si říkali: „Bylo nás tolik, a ještě se nám buvoli ztráceli. Jak by je mohl Kokos sám uhlídat. Poztrácí se mu jich ještě víc." Diskuse – žáci vysloví myšlenku, která napadne krále poté, co přijme Kokosa do služby. Jediný, kdo se mu nikdy nesmál, byla princezna, která mu nosila oběd. Kokos přivedl všechny buvoly vždy v pořádku domů. Vysloužil si tak uznání od služebníků i od samotného krále. Ten začal tušit, že bude mít nějakou zvláštní moc a zadával mu úkoly stále náročnější.
6. Reflexe Co žáky zaujalo na první pohled na této části pohádky, spekulování o tom, jak by se příběh mohl odvíjet dále.
7. Závěrečná hra Na závěr si ještě všichni společně zahrají na xylofon, pokusí se o pozvolný začátek a samostatné zakončení. Průběh lekce . Nejprve si každý žák zkusil svůj náhodně zvolený motiv na dřevěný xylofon, pak všichni společně nebo ve dvojicích hráli svoje úseky. Úkolem bylo vzájemné naslouchání a propojit svůj úder nebo motiv právě ve chvíli, kdy si myslíme, že by měl zaznít. Když si všichni vyzkoušeli hru na nástroj, pustili jsme se do společné improvizace, která měla pouze tři zadání:
8. Postupné přidávání nástrojů
9. Vzájemné naslouchání a počkat si na svůj tón / tóny
10. Plynulé a postupné zakončení Vznikla velmi příjemná kreativní hudební část. Žákům jsem ponechala více času, protože pracovali s velkým zájmem. Improvizace byla velmi citlivá k naslouchání ostatních, závěr jsem však musela částečně ovlivnit slovním pomalým zakončováním, protože žáky tato aktivita tak zaujala, že bylo pro ně samotné těžké skončit. O Vietnamu žáci neměli úplné povědomí, ale obrázky, mapa a vyprávění je do jisté míry ohromilo. Žáci ocenili velmi odlišný a skromný způsob života. Využili jsme obrázky z internetových zdrojů. O tvrdém způsobu pěstování rýže pomocí buvolů, o legendách, které symbolizují vznik Vietnamu přes náboženství, se podařilo vytvořit příjemný vztah k této zemi. Dotkli jsme se i historických souvislostí s Českou republikou a národnostních menšin. Překvapením pro žáky bylo, že se ve Vietnamu píše latinkou a jí se také čínskými hůlkami. Při povídání o legendách a pohádkách Kryštof zmínil, že vychází z jiné mytologie a Kateřina začala vyprávět pohádku, kterou sama zná. Připojila se Adéla s legendou o dvou ptáčcích, kteří se nikdy nemohli dostat k sobě. Prostředí pro následující pohádku bylo velmi dobře vytvořeno. Žáci se seznámili s novou zemí a jejími zvyklostmi. Následovalo seznámení s pohádkou. Záměrně jsem vynechala úvodní část pohádky, kdy dívka otěhotněla. Příběh začíná až tím, že se dívce narodilo dítě, které nemělo ani ruce, ani nohy a bylo kulaté. Jako návnada postačil tento údaj, aby rozvinula diskuse o tom, jak dítě mohlo vypadat. Když se žáci dozvěděli, že se narodil kokos, nevzbudilo to žádný posměch ani podivení. Na otázku – proč právě kokos – se bezprostředně začali hrnout odpovědi: Má tvrdou slupku, tak se mu jen tak něco nestane, je to největší semínko, které se může daleko dostat, může se rychle kutálet… Tyto argumenty jsem původně chtěla vnést já, ale na většinu z nich přišli žáci sami. Myslím, že je ovlivnila pohádka O Palečkovi a začali se na pohádku dívat z jiného úhlu pohledu. Vložila jsem ještě jednu aktivitu, kdy si každý žák vymyslel konkrétní postavu člověka a sehrál situaci, kdy se prvně šel podívat na novorozence. Já jsem byla v roli matky a ostatní měli vyjádřit své reakce. Z počátku byly reakce rozpačité, ale pak hledali žáci důvody, jak by matku potěšili. Žáci dostali ještě jeden úkol: Kdybyste byli sudičky, jakou sudbu byste Kokosovi přisoudili? Adéla - Přisoudila bych ti sílu, v budoucnosti budeš žít dobrý život. Nela – V budoucnosti se oženíš s krásnou dívkou a narostou ti ruce a nohy. Kateřina – Budeš mít spoustu kamarádů. Pavel – Budeš silný uvnitř. Kryštof – Budeš muset překonat spoustu překážet, aby ses dostal ke štěstí. Matěj – Budeš velmi inteligentní, takže se i bez rukou a nohou obejdeš. Vstoupením do role matky jsem chtěla akcentovat negativní vztah mezi matkou a jím. Zprvu došlo k tomu, že žáci promluvou za Kokosa začali šišlat a trochu ho zesměšňovat. Nebyly dostatečně zopakované informace o tom, že ve třech letech už byl jako dospělý. Poté se již dialog ubíral takovým směrem, že se velmi dobře odkryl vztah mezi ním a matkou. Kokosovy argumenty
Požádal bych krále sám, ale myslím, že mě nevyslechne
Nechci, aby si o mně lidé mysleli, že jsem jen slabý a nemotorný kokos
Mami, chci hlídat buvoly, aby mě měli rádi, nebudou mě přehlížet a řeknou si – jo, tohle je ten Kokos, co dokáže uhlídat stádo buvolů. Královy myšlenky
Vezmu ho do služby a budu se pěkně bavit.
Nikdo neuhlídá mé buvoly.
To se pobavíme. Další přečtené informace z příběhu podnítily žáky k tomu, aby byli navnaděni na příští lekci. Do pohádky vstupuje princezna a žáci mohli rozvíjet příběh ve své fantazii. Závěr patřil opět hře na zvonkohru a xylofon. Tentokrát se bez jakýchkoliv instrukcí plynule rozvinula hudba a pozvolna též skončila. Závěr a reflexe První část pohádky o Kokosovi poskytla žákům vhled do jiné země. Se zájmem vstřebávali a vyhledávali informace. Jedním ze závěrů, který vyplynul z úvodu lekce, byl ten, že vietnamská národnost je velmi skromná a pracovitá. Překvapil mě zájem o hudební tvorbu. Ukázalo se, že pentatonická řada velmi dobře ladí, a když se žáci začali lépe poslouchat, vycházel z xylofonů a zvonkoher libý hudební podkres. Měla jsem obavy, jak budou žáci vnímat informaci o tom, že se narodil matce kokos. Pravděpodobně delší a pozvolná příprava na začátku se vyplatila. Cíle v této lekce byly naplněny. Pátá lekce: Kokos (2. část) Počet účastníků: 6 (chybí Matěj) Cíl lekce:
V rámci improvizace vést konstruktivní dialog a zachovat se zachováním formy jazyka
Prostřednictvím hry v roli odhalit co jsou výmluvy, co lež a jaký to má v této pohádce význam
Žáci v rolové hře uplatní různé náhledy na situaci
Učinit smysluplné rozhodnutí v roli
Vzájemně naslouchat při hudební produkci- začít a ukončit hudební pentatonickou produkci bez pokynů
Ukázněně pracovat s hudebním nástrojem
Uvědomit si, jak používáme smysly, když vyřadíme zrak. Plán lekce:
1. Úvod hodiny Při vstupu žáků do třídy jsou na zemi připravené zvonkohry a dřevěný xylofon. Každý žák si vezme paličku a může začít hudebně improvizovat na pentatonice C dur. Pokusí se pracovat s dynamikou, rytmem a tempem. Úkolem je vzájemné naslouchání a společný závěr. Tím se skupina naladí na pokračování pohádky Kokos.
2. Na anglickou babu Jeden honič předává babu, kde se předávkou dotkne, tam se musí nový honič držet. Pokud dostane druhou předávku, drží se na obou místech. Úkolem je vymyslet, jak předat třetí babu, po předání je vyřazen ze hry.
3. Kokosový kruh Žáci se posadí do kruhu a zavřou oči, nastaví ruce. Jsou upozorněni, aby nikdo nedával najevo, co dostanou do ruky a nijak se neprojevoval, jen trpělivě seděl a čekal. Po kruhu se posílá kokosový ořech. Oči žáci otevřou až na pokyn. Diskuse o tom, co bylo posíláno, jaký je kokos, zda všichni poznali. Žáci si uvědomí, jaké smysly při zkoumání používali. Po kruhu se posílá ořech již s otevřenýma očima, kdo ví, přirovná Kokosa z pohádky k tomuto ořechu, postupně se přidávají další jeho vlastnosti (např. má stejně tvrdou slupku, je stejně kulatý…) Zazní informace, které si odnesli z minulé hodiny. Na lístečku je napsaná tato věta, která zazní v průběhu lekce ještě několikrát. NEMÁŠ ANI RUCE ANI NOHY A JAK JSI OŠKLIVÝ!
4. Živé obrazy Skupiny si vylosují dvojice podle barevných lístečků, připraví si rozehrávaný živý obraz.
5. Matka se doma zlobí s kokosem, že jí všude jen překáží (matka a Kokos).
6. Král je udiven, jak by mohl Kokos uhlídat jeho buvoly? (král a Kokos)
7. Všichni služebníci v království se mu posmívají (služebníci a Kokos). Reflexe: Jak reaguje Kokos na všechny posměšky?
8. Setkání s princeznou Jediný, kdo se Kokosovi nikdy nesmál, byla králova nejmladší dcera. Každý den mu princezna nosila oběd. Princeznu zajímalo, jak Kokos dokáže uhlídat stádo a ještě plnit úkoly, které dostává od krále. Čtení:
  (…) Když nejmladší princezna zase nesla Kokosovi v poledne oběd, byla zvědavá, jak to Kokos dělá, že se mu buvoli nerozeběhnou, a jak seká liány, když nemá ani ruce ani nohy. Schovala se v křoví a dívala se, co se děje. A viděla, že má Kokos zástupy služebníků, kteří hlídají buvoly, sekají liány a přivazují je buvolům na rohy. Měl tam i krásný palác s kozami, prasaty, slepicemi a psy, jinoši a dívky chodili a pracovali a zpívali, aby Kokosa obveselili. Pochopila, že má Kokos kouzelnou moc. Ale neřekla nic, poodešla a tvářila se, jako když právě přichází, a volala: „Kokose, pojď si vzít rýži!" Na Kokosův rozkaz hned všechno zmizelo pod zemí a Kokos se přikutálel k princezně, vzal si rýži a naobědval se. Princezna se vrátila domů jakoby nic. A když se jí král ptal, kde byla tak dlouho, řekla, že zabloudila. Jakmile princezna odešla, vyvolal Kokos zase všechny své lidi. Dodělali svěřenou práci a hnali buvoly domů. Před palácem se ztratili a Kokos přišel s buvoly sám. Každý měl na obou rozích namotané liány. Příští den princezna nesla Kokosovi oběd, ale chtěla toho vidět ještě víc. Vylezla na strom a pozorovala, co se děje. Viděla krásný palác s mnoha dvory, na nichž se hemžily tisíce lidí, a všichni sloužili Kokosovi. Lesní zvířata, divocí buvoli, jeleni, bílí sloni, tygři, medvědi, pávi, hrdličky, kosi, čejky a vůbec všichni ptáci se přicházeli Kokosoví poklonit. Princezna na tom mohla oči nechat. K tomu troubily trumpety, bubnovaly bubny a zněly šaranaje pro Kokosovu zábavu. Slepice kdákaly a psi štěkali, jako by to bylo místo obývané lidmi. Princezna hledala, kde je Kokos, ale nemohla ho najít. Nakonec spatřila, jak vystupuje ze své skořápky v podobě krásného mladíka. Byl tak skvělý jako měsíc v první noci po úplňku a všichni mu vzdávali čest a kupili se kolem něho. Princezna se rázem do Kokosa zamilovala a nemohla z něho spustit oči. Náhle si Kokos vzpomněl, že už je pozdě a že princezna přijde s obědem. Pokynul, a všechno hned zmizelo v zemi. Pak zase vlezl do své skořápky. Princezna slezla se stromu, dělala, jako že právě přišla.
  
  Žáci si představí sami sebe v roli princezny. Jak by se zachovali oni? Jaké otázky by položila Kokosovi, až se setkají?
9. Horká židle (učitel v roli Kokosa) Každý může položit Kokosovi tři otázky. Kokos odpovídá vyhýbavě a neurčitě. Diskuse: Jak se choval Kokos a proč? Proč jí neříká pravdu? Jak na jeho odpovědi reagovala princezna?
10. Liánový kolotoč Princezna utíkala domů přes les, tam kde Kokosovi lidé sekali dlouhé liány na opravu zámeckých hradeb. Musela liány přeskakovat a tak se zdržela, než došla domů. Žáci stojí v kruhu, učitel uprostřed točí lanem, žáci přeskakují. Cestou se princezna rozhodla, že nikomu o tom, co viděla, nic neřekne. Tajemství znala stále jen princezna.
11. Betelový balíček Další den přinesla princezna Kokosovi mimo rýže ještě betelový balíček, který je symbolem náklonnosti dívky ke chlapci. Toho dne Kokos splnil beze zbytku úkol, který mu král dal a odkutálel se domů, za svou matkou. Požádal ji, aby došla za králem a poprosila ho o ruku princezny. Uslyšel opět tuto větu, která je nalepena dětem stále na očích. NEMÁŠ ANI RUCE ANI NOHY A JAK JSI OŠKLIVÝ! Na naléhání však matka šla ke králi a požádala ho o princezninu ruku.
12. Královští rádci Žáci se stanou služebníky a rádci krále se souhlasnými i nesouhlasnými radami, zda má král princeznu provdat za Kokosa. Král (učitel) prochází uličkou a vnímá rady rádců a služebníků, kteří nevědí, že se Kokos proměňuje v prince. Protože sám král tuší, že má Kokos nějaké kouzelné schopnosti. Obhájí své rozhodnutí a pak ho vyhlásí. „Souhlasím s tím, aby si má dcera vzala Kokosa za muže.“ Čtení: (…) Král dal zavolat všechny tři dcery a zeptal se jich: „Která z vás chce milovat Kokosa? Která ho bude mít ráda, tu mu dám za manželku." Nejstarší a prostřední hned křičely: „Nechceme ho! Jak bychom ho mohly chtít? Nemá ani ruce ani nohy, jen se kutálí sem tam. K čemu by bylo dobré se za něho vdát?" Protože nejmladší mlčela, král se jí zeptal znovu: „Ty by sis vzala Kokosa?" Princezna skromně odpověděla: „Já ho mám ráda, ale udělám, co nařídíš. Nařídíš-li, abych si ho vzala, vezmu si ho. A nařídíš-li, abych si vzala tjru, divocha z hor, vezmu si tjru." Král tedy řekl Kokosově matce: „Má nejmladší dcera si vezme tvého syna. Vyčkejme tedy příznivého dne a příznivé hodiny a příští středu je oddáme. Vyprávění: Vystrojili velkou svatbu, která trvala sto dní. Nikdo však Kokosa nikdy neviděl, protože vystupoval ze své skořápky pouze v noci. Starší sestry se princezně stále posmívaly, co si vzala za manžela. Jednou jim princezna vyzradila svoje tajemství, že Kokos je krásný princ. Jednou v noci se princezny samy přesvědčily a začaly sestře závidět. Stále se jí na oko posmívaly a urážely jí.
13. Rozhodnutí Na okně je připraven keramická nádobka, pálená technikou raku, v ní jsou hůlky na jedení vietnamského jídla. Pod ní je schován lísteček.
  Princeznu celá situace trápila a byla by ráda ukázala prince celému království. Začaly jí stále častěji pohlcovat myšlenky, jak to udělat, aby princ zůstal stále princem. Žáci ve třídě hledají věc, která má spojitost s královskou svatební hostinou (nádobu s hůlkami), tam najdou myšlenku princezny. SCHOVÁM KOKOSOVOU SKOŘÁPKU A KOKOS BUDE NAVŽDY PRINCEM. Každý žák dostane lísteček s ANO, druhý s NE. Žáci mají možnost se rozhodnout podle sebe, jestli by oni skořápku zničili nebo ne. Na konec třídy se na lístečku umístí věta na zem, kolem ní každý položí své rozhodnutí, zatím bez komentáře. Cestou přes celou třídu se žáci rozhodnou. Na to, kolik hlasů je ano a ne se odhalí po diskusi. Diskuse o tom, co se může stát, když princ ztratí svoji ochranu. Čtení: (…) Jednou v noci však princezna jeho skořápku vzala a schovala. Když se Kokos ráno probudil, šel rovnou tam, kde ji nechal, ale nenašel ji. Zamotal se do rohože, na níž spal, a ptal se princezny: „Neschovala jsi mou kokosovou skořápku?" Princezna to zapřela a Kokos zůstal zabalený v rohoži, už nic neříkal a jen se třásl zimou, až mu jektaly zuby. Princezna nanosila vlněných látek a přikryla ho. Po pěti nebo šesti dnech si Kokos zvykl a už mu nebylo zima. Princezna mu pak řekla pravdu, že skořápku vzala a zakopala, a oba se tomu smáli. Rozkrytí rozhodnutí žáků, odkrytí lístečků – kolik bylo ano, kolik ne. Vyhodnocení. Tím končí první část pohádky, se kterou se pracovalo, druhá část bude v závěrečné hodině dočtena.
14. Závěr Najděte nějaké prvky, které se vám zdály odlišné od pohádek, které znáte?
15. Vietnamské jídelní hůlky Na misce jsou malá, čokoládová, velikonoční vajíčka, žáci se za pomoci hůlek snaží vajíčka nabrat a sníst (vysvětlení techniky práce s hůlkami). Průběh lekce Aktivitu „horká židle“ jsem omezila pouze na tři otázky a skupina se na nich domluvila. Již diskuse před tím byla poměrně dlouhá.
16. Otázka – Jak dokážeš dělat všechnu tuto práci?
17. Otázka – A ukážeš mi, jak to děláš?
18. Otázka – A pomáhá ti někdo? Rekapitulace – Nic se od Kokosa nedozvěděli. Děvčata se shodla, že je princezna zamilovaná a nevadí jí, že jí Kokos neříká pravdu. V rychlosti jsme si ještě porovnali hrdinu Palečka a Kokosa, jejich rodinné zázemí a vnímání jich samých společností. Větší prostor porovnání je dán v závěrečné prodloužené lekci.

Závěr a reflexe Při výběru vietnamské pohádky jsem netušila, jak velký zájem o ni budou žáci projevovat. Váhala jsem, jestli porod tak atypického dítěte žáci přijmou bez zesměšňování. Protože se stále pohybujeme v žánru pohádky, nic v hodinách nevyvolalo problém. Při diskusích o lži nebo výmluvách konstruktivně zdůvodňovali své postoje. V hudební části na začátku se ověřilo, že žáci jsou na sebe dobře naladěni a nemají problém se vzájemně respektovat.
Co se týká porovnávání motivu, žáci si všimli, že pro nás Vietnam je exotická krajina, proto i narození může být exotické. Za povšimnutí stojí i to, jak se chovala matka ke svému synovi. Žáci velmi negativně v průběhu lekcí vnímali větu – Nemáš ani ruce, ani nohy a jak jsi ošklivý. Stejně tak se dělo i u Palečka, když otec řekl – Prodal jsem svého syna… Šestá lekce: Princezna Pomeranč Počet účastníků: 7 Cíl lekce:

Najít společné prvky s pohádkou Kokos a O Palečkovi
Seznámit se s další asijskou pohádkou a vyvodit z těchto dvou závěr
Spolupracovat pří vytváření dějové linie příběhu
Vyhledat odlišné a společné znaky výchovy hlavního hrdiny a jaké mají důsledky
Zkvalitnit koordinaci a kooperaci při pohybové aktivitě - žonglování
Získat povědomí a informovanost o Indii a Ásámu
Udržet tajemství Plán lekce
1. Úvod hodiny Matěj v minulé lekci chyběl, proto má možnost se ptát na vše, co ho ohledně dokončení pohádky Kokos zajímá. Pokládá otázky žákům a odhaluje souvislosti.
2. Žonglování Žáci stojí v kruhu, s míčkem si určí cestičku tak, aby nikdo míč nedostal dvakrát. Míček končí u prvního.
Slovní rekapitulace – já dostávám od Matěje a házím Kryštofovi, já dostávám od Nely a házím Adéle, já dostávám a házím…
Přehazování s jedním míčkem, vždy volám, navazuji oční kontakt, pak házím (když míček někomu upadne, žáci drží stále stejnou cestu)
Do hry se přidává postupně až 4 (5) míčků.
Pohyb prostorem, cestička se zachovává, stále si všichni hlídají, komu hází, od koho dostávají a volají jména.
1. Co by to mohlo být Žáci sedí v kruhu, po kruhu se posílá jeden míček velikosti pomeranče. Každý účastník říká, co by to mohlo být. Míč se předává tak, jako bychom předávali tu věc s nějakou emocí.
2. Truhlička Žáci na moment zavřou oči. Na konci třídy se objeví truhlička. Když oči otevřou, mohou říct, co si myslí, že je v ní ukryto. Po jednom přicházejí k truhličce a prohlíží si její obsah (pomeranč, obrázek slona indického, recept na kebab bez nadpisu, hindština - název pohádky s překladem do latinky – Princezna Pomeranč, sáček s kořením kurkumou). Nikdo by neměl vědět, co v truhličce je, dokud ji neotevře. Každý má na prohlídku dvě minuty, poté zavírá víko a odchází zpět. Návodné otázky: K čemu nás vedou tyto indicie, Co si myslíte o tom, co je v truhličce? Proč to tam je? Jakou pohádkou se budeme zabývat. Co je nám jasné z předmětů, které tam jsou? Co můžeme říct o samotné truhličce? Prohlídka a identifikace předmětů, diskuse. Informace o zemi – za zvuku tradiční indické hudby na nástroj zvaný pancham (Anoushka Shankar), vyprávění o současné Indii, kultura, architektura, náboženství, mnohoženství, písmo, život – jídlo, historie – sbírka příběhů Pančatantra, jako východisko pohádek pro celý svět
3. Pohádka Princezna Pomeranč Práce ve skupině: žáci dostanou lístečky s nápisem, úkolem je, složit děj pohádky a převyprávět tak, aby dávala logický smysl. Královně se narodí pomeranč. Princezna je stále pomeranč. Princ uviděl princeznu a oženil se s ní. Rada žebračky. Veselá svatba. Čtení příběhu od začátku – žáci přesouvají lístečky tak, jak je děj pohádky.
4. Reflexe a porovnání pohádek Otázky: Jakou spojitost má Pomeranč s Kokosem? Jaký vztah má matka k dítěti, jak vnímá jeho jinakost? (Paleček, Kokos, Pomeranč) Jaký je rozdíl ve vztahu princů k princeznám? Vyjádření své úvahy o pohádce Princezna Pomeranč.
5. Závěrečná hra
žonglování s pohybem po celém prostoru Závěr a reflexe Pohádku Princezna Pomeranč jsem zařadila záměrně po Kokosovi. Má podobný prvek – slupku jako ochranu a nikdo, kromě jednoho člověka nikdy neviděl, co se v plodu opravdu skrývá. Tuto hodinu jsem chtěla vystavět odlišně, aby byla více zaměřená v úvodu na hry a abychom si jednu pohádku přečetli v souvislém textu bez přerušování činnostmi a aktivitami. Všechny informace o Indii podněcovaly diskusi a bylo vidět, že o poznávání země měli žáci velký zájem. Protože jsme měli v průběhu lekce dostatek času, byli žáci uspokojeni, že mohli všechny své nápady v klidu rozebrat a sdělit. Nejnapjatější byly chvíle, kdy byla zařazena aktivita s truhličkou. Bylo potěšující, jak si každý držel své tajemství. Diskuse k obsahu byla kreativní a deduktivní. Při vlastním ohodnocení žáci opět negativně vnímali vztah matky k „Pomeranči“. Již v předchozí pohádce si žáci všimli, že pracujeme s pohádkami, ve kterých se narodí neobvyklé dítě, tento motiv je začal zajímat a neustále se k němu vraceli. Sedmá lekce: Princ Chocholouš (1. část) Počet účastník: 6 (chyběl Kryštof) Cíl lekce:
Uvědomit si, že krása není jen na povrchu
Hledat v životě v návaznosti na text rovnováhu
Funkčně zapojit celé tělo do charakteristiky pohybu postavy
Udržet krátký vstup do role a vést smysluplnou diskusi
Pochopit analogii mezi příběhem Chocholouše a aktuálními příběhy ze života
Viditelně a funkčně proměňovat motivovanou chůzi Plán lekce
1. Škatulata batulata Na zemi jsou rozložené šátky jako stanoviště o jeden méně, než je žáků ve skupině. „Škatulata, batulata, hýbejte se teď!“ Po zaznění slova „teď si všichni vymění místa. Vždy ten, který zůstane bez stanoviště, říká text a snaží se dostat na stanoviště. V další části hry se odstraní polovina šátků a vytvoří se dvojice na jednom šátku, které se stejným způsobem přemisťují. Tato hra slouží k rozdělení žáků do dvojic. V nich pak vedou rozhovor o tom, co si pamatují z poslední lekce o pohádce Princezna Pomeranč. Po domluvě předloží informace, které jsou výstupem jejich diskuse.
2. Zaplňování prostoru Žáci chodí po prostoru a rovnoměrně jej zaplňují. Podle zadání mění charakter postavy – (obyčejný člověk, vznešený, nemocný, sebejistý, krásný, plachý, ošklivý…) Reflexe: Ve které postavě se cítili nejlépe.
3. Čtyři vlastnosti Na čtyřech čtvrtkách papíru jsou napsány tyto vlastnosti – CHYTROST, HLOUPOST, KRÁSA, OŠKLIVOST. Žáci zapisují synonyma, která se týkají těchto vlastností. Na lístečcích jsou napsány termíny, které žáci ještě přiřadí k vlastnostem, kvůli ujasnění pojmů. Na dvě velkoformátové čtvrtky si žáci ve skupinách nakreslí prázdnou postavu. Jedna skupina vepisuje všechny nápady, které mají spojené s člověkem, který je ošklivý, druhá zapisuje opak. Obrazy se doplní informacemi z již předem vytvořeného materiálu. Reflexe: Je možné paušalizovat, že ošklivý člověk má primárně negativní vlastnosti a naopak?
4. Sudičky – Osud – vstup do role V realitě si svůj osud nevybíráme. Ale jak je to v pohádkách? Žáci na chvíli promluví za sudičku – jaké z těchto čtyř vlastností by přisoudili dítěti, které by se narodilo do rodiny: Milionáře Chudé rodiny Mediální hvězdy Obyčejných lidí Reflexe: Žáci zdůvodňují a argumentují svá rozhodnutí
5. Narození – hra v roli, vizualizace Žáci si najdou vhodné místo na koberci, zavřou oči. Pro ilustraci královského prostředí zazní hudba od G. F. Händela – Hudba pro královský ohňostroj. Zaznívají tyto věty: Každou chvíli už to bude. To víte, pan král už je netrpělivý. Jak oni se na to maličké těší. To je tak slavnostní okamžik. Už je to tady!!! Je to…princ (zklamaně) Diskuse: Rozhovor o tom, co je možné z těchto informací odhalit, co si žáci představovali? Plná rolová hra Po království se začalo „šuškat“ a jako lavina se šířily informace o vizáži narozeného dítěte. Žáci si představí konkrétní postavu sloužící na zámku. Vylosují si repliku, která zazní v promluvě. Takový skrček je to! To bude „krásný“ dědic trůnu. Takhle vymře královský rod! Je ošklivý jako opice.

Je to vůbec člověk? Jediné, co na něm vypadá dětského, je ta jeho chocholka na hlavě.

 Večer se všichni sloužící scházejí ve velké místnosti a sdělují si informace a „drby“ z celého dne.

Učitel v roli – přichází chůva a doplňuje informace z textu (prostřednictvím rozhovoru využívá informace z textu), všichni sloužící diskutují o dění na zámku a o budoucnosti (…) královna povila tak ošklivého skrčka, že se dlouho pochybovalo o tom, bude-li mít lidskou podobu. Víla, která byla při jeho narození, ji ujišťovala, že nepotřebuje být roztomilý, protože bude náramně duchaplný. A pomocí toho daru že bude schopen předat osobě, kterou bude mít nejraději, tolik důvtipu, kolik ho má sám. To ubohou královnu trochu utěšilo, byla tuze zarmoucena, že přivedla na svět takovou šerednou opičku. A opravdu, sotva děcko mluvit začalo, napovídalo tolik hezkých věcí a počínalo si ve všem tak duchaplně, že to kdekoho okouzlilo. Zapomněli jsme říci, že se narodil s malou chocholkou vlasů na hlavě a proto mu říkali Chocholouš.

Život prince Princ rostl – žáci si pokusí představit prince v různém jeho věku a podle svých zkušeností si uvědomit, jak se v té době cítil. Na židli uprostřed kruhu mohou usednout jako princ „Chocholouš“ a říct své zážitky a pocity v jimi vybraném věku. Diskuse o životě Chocholouše, co dělá ve volném čase, v čem spočívala jeho chytrost a v čem mohla spočívat.
Postava na papíře – reflexe Posunuly se nám v průběhu pohádky některé vlastnosti z postavy, která je krásná do postavy, která je ošklivá? Žáci zdůvodní své rozhodnutí.
Závěrečná pohybová hra podle výběru žáků. Průběh lekce K zopakování minulé lekce dobře posloužila hra „Škatulata“, žáci se rozdělili do dvojic a shromáždili poznatky, které si pamatovali z minulé hodiny. Chůzi v prostoru zvládají žáci velmi dobře, charakteristika postav byla zřejmá. V zadání se znevýhodněním jsem nedala přesné informace a došlo k tomu, že většina žáků si nedovedla specifikovat znevýhodnění, nejasně se pohybovali. V diskusi se často objevovalo, že se nejlépe cítili v chůzi krásného a sebevědomého člověka. V další aktivitě, kdy žáci měli možnost coby sudičky přisoudit různým rodinám různé dítě, se ve většině případů potvrdilo, že žáci uvažují prvoplánově. Pouze Pavel se zaměřil na to, že by potřeboval vědět, jací rodiče vlastně jsou. Společnou diskusí jsme došli k závěru, že potřebujeme více konkrétních informací. Slavnostní atmosféru navodila hudba G. F. Händela. Při rozhovoru žáci brali v úvahu již zkušenosti z ostatních pohádek, zda se nenarodilo dítě, které je zvláštní. V části, která se týkala pocitů Chocholouše, se většina promluv stáčela kolem smutku z toho, že Chocholouš nemá žádné kamarády. Zpět jsme se vrátili ke svým „prázdným“ postavám. Žáci přesouvali lístečky s pojmy tak, jak cítili proměnu náhledu na „ošklivého“ člověka. Došlo k přesunutí několika vlastností a dopsání dalších např. chytrost, statečnost, zábavnost… Na závěr jsme z rukou vytvořili imaginární „pytel“ informací a každý si vylovil to, co si odnesl z dnešní hodiny. Závěr a reflexe Na závěr jsem zařadila záměrně pohádku o Chocholoušovi, protože jeho jinakost spočívá v tom, že je ošklivý. Je to nejreálnější jinakost, se kterou se mohou žáci v realitě setkat. Nazývat něco nebo někoho krásným nebo ošklivým je v tomto věku běžná záležitost. Děti na přelomu mladšího a staršího školního věku se začínají vymezovat a sdělovat si své názory. Proto považuji za důležité, aby si uvědomily různé úhly pohledu. Největší problémy v této lekci jsem vnímala v konkrétnosti zadání. Právě proto, že se tato pohádka víc nežli dost prolíná do reálného světa, měla být zadání více konkretizována. Hodina probíhala sice v zábavném duchu, ale dle mého názoru se žáci nedostali tak zcela do hloubky problému. To se ukázalo především v závěrečném shrnutí, kdy si z imaginárního pytle informací odnášeli převážně ty zábavné činnosti. Osmá lekce: Princ Chocholouš (2. část), závěrečné shrnutí Počet účastníků: 7 Cíl lekce:
- Vyvodit závěr, zda je v pořádku soudit lidi na první pohled
- Improvizovat v plné rolové hře, vstoupit do dialogického jednání a udržet stále stejnou formu
- Udržet skupinovou roli
- Uvědomění si hlavního motivu, který spojuje všechny čtyři pohádky
- Žáci porovnají všechny čtyři pohádky, vyvodí závěry jak pro sebe, tak v souvislosti s motivem všech čtyř pohádek.
- Uvědomit si, že vnější krása není vše.
- Z improvizovaného dialogu vyvodit závěr, jak se žije s krásou a hloupostí a naopak s ošklivostí a chytrostí. Plán lekce Tato závěrečná lekce proběhla v prodlouženém časovém úseku, s přespáním ve škole. Bylo potřeba dokončit pohádku a vyhodnotit a porovnat veškeré informace, které žáci v průběhu lekcí posbírali. Kryštof v předcházející lekci chyběl a v závěrečné lekci byl ohlášen, že se dostaví o hodinu později. Ve skupině bude tento čas využit k formulování důležitých bodů příběhu.
Sbírka pro Kryštofa Žáci diskutují a rekapitulují první část pohádky, na lístečky zapíší důležité informace pro Kryštofa. Ten se po příchodu snaží poskládat děj a vyprávět podle bodů logický příběh.
Strašidelná baba Jeden honič předává babu, koho se dotkne, promění se ve strašidelnou nestvůru. Žáci se snaží dostat do různých pozic, stále tak aby hra byla dynamická.
Uklidnění Každý si najde své místo v prostoru, tak aby se v něm cítil bezpečně. Ve vzpomínkách se žáci dostanou do období, kdy jim bylo přibližně 5 let. Pokud si nevybaví nějakou situaci nebo pocit ze svého dětství, mohou si představit nějaké jiné dítě, ze svého okolí a jeho chování, vlastnosti a projevy, např. jakého si přáli domácího mazlíčka. Poté si představí věk 10 let, který je jim dobře známý, protože jej nedávno opustili, mimo jiné si mohou představit své nejoblíbenější oblečení, ze kterého již vyrostli a co nejraději nosili. 15 let je prozatím budoucnost, ale mohou si představit sami sebe v této době, kdy se budou rozhodovat o svém budoucím povolání, zálibách, koníčcích. (Připomenutí z předchozí lekce, jak se cítil Chocholouš a zkusit si představit Chocholouše na svém místě.)
Dopis Žáci napíší Chocholoušovi sami za sebe dopis, který by ho nějak povzbudil. K jakému věku ho budou směřovat, si mohou vybrat. Svůj dopis nahlas přečtou imaginárnímu Chocholoušovi. V této fázi opustíme postavu Chocholouše a podíváme se do vedlejšího království.
Čtení textu (…) „Za sedm nebo osm let od Chocholoušova narození povila královna sousední říše dvě dcerky, dvojčátka. První byla krásnější než denice. Královna byla radostí celá bez sebe, až se strachovali, že se z toho roznemůže. Byla u toho zrovna ta víla, která byla při narození prince Chocholouše. Aby královninu radost trochu zmírnila, prohlásila, že malá princezna nebude mít ani za mák ducha, a čím víc krásy bude mít, tím bude hloupější. Královnu to div nezabilo. Za chvilku ji však stihla ještě větší rána: narodila se jí druhá dcerka a ta byla ošklivá jako noc. „Jen se, paní, tolik netrapte,“ pravila víla, „nahradíme to vaší dceři jinak: bude tak duchaplná, že nikdo ani nepostřehne, že se jí nedostává krásy.“ „Kéž by Bůh dal,“ odpověděla královna. „Ale nešlo by přidat trochu důvtipu té starší, která je tak hezoučká?“ „Nemohu pro ni udělat nic, co se týče důvtipu,“ řekla víla, „Ale co se týče krásy, to zmohu všechno. A protože nezanedbám nic, čím bych vás mohla potěšit, dávám jí do vínku moc učinit krásným toho, kdo se jí zalíbí.“ Jak rostly princezny, tak rostly i jejich přednosti a nikde se nemluvilo o ničem jiném než o kráse starší a o důvtipu a chytrosti mladší. S věkem ovšem rostly i jejich vady. Mladší byla vůčihledě čím dál tím ošklivější, a starší den ode dne hloupla: když se jí někdo na něco zeptal, neodpověděla vůbec, nebo řekla něco hodně směšného. Přitom byla tak neobratná, že neuměla postavit na okraj krbu čtyři hrnečky, aby aspoň jeden nerozbila, a vypít sklenku vody, aby si jí polovic nevylila na šaty.“ Žáci se seznámí s jazykem, kterým je pohádka psaná, aby se lépe dostali do rolové hry a lépe udrželi úroveň mluvy.
Živé obrazy Žáci se rozdělí do dvojic (trojice), jeden zastává roli princezny duchaplné, druhý krásné, ale hloupé. Všechny skupiny si připraví tři živé obrazy, které se odehrávají v době, kdy princeznám je přibližně 5, 10 a 15 let. Žáci využijí představy sebe samých v úvodní části. Role se mohou vyměnit.
- Diskuse a argumentace jakého by princezny chtěly domácího mazlíčka v 5 letech
- Diskuse a argumentace jaké si oblečou šaty na ples pořádaný na počest jejich desátých narozenin
- Diskuse a argumentace jakým vzděláním a koníčky by se chtěly zabývat v době, kdy dospívají – v 15 letech Diskuse o viděném, v jaké roli se cítili lépe, co bylo těžko uchopitelné a udržitelné.
Čtení z textu „Ačkoli je krása pro mladou dívku velkou předností, přece mladší princezna ve společnosti vždycky zvítězila nad starší. Zprvu se všichni hrnuli k té kráse, aby se na ni mohli dívat a obdivovat se jí. Ale za chvíli obklopili její duchaplnou sestru, aby nepřišli ani o slůvko z jejích půvabných hovorů. A tak kupodivu ta starší v malé chvilce neměla kolem sebe nikoho, a všechno se tísnilo kolem mladší. I když starší princezna byla hodně hloupá, brzo si toho všimla. A byla by nelitovala a dala všechnu svou krásu, aby byla aspoň z poloviny tak chytrá jako její sestra. Ani rozumná královna se nedovedla zdržet a každou chvíli jí vyčetla, jak je hloupá, a to ubohou princeznu k smrti rmoutilo. Jednou odešla do lesa, aby si poplakala nad svým neštěstím.“ Diskuse o tom, která z princezen na tom byla lépe. Jak se žije s krásou a hloupostí a naopak s ošklivostí a chytrostí.
Sochy Vyprávění: V sousedním království mezi tím Chocholouš dospěl. Byl tak duchaplný, sečtělý a chytrý. Mluvil jazykem velmi vybraným a v království si ho velmi vážili. Jen té vnější krásy se mu stále nedostávalo. Zamiloval se do obrazu krásné princezny ze sousedního království. Toužil po setkání s ní. Vydal se do vedlejšího království s nadějí, že by mohl princeznu alespoň zahlédnout. Žáci vytvoří dvojice - Chocholouš a princezna.
situace - první setkání ošklivého prince a krásné princezny – dotekem se oživí socha, která promluví jednu větu Žáci přečtou vzájemně dialog. Účelem je seznámit se se vznešenou duchaplnou mluvou prince Chocholouše. „Nechápu vůbec, paní, jak může osoba tak spanilá, jako jste vy, dávat najevo takový zármutek. Věřte, mohu se chlubit, že jsem viděl nesmírné množství krásných žen, ale nikdy jsem neuzřel takovou, která by se vám mohla aspoň zdaleka krásou vyrovnat.“ „Jak ráčíte, pane,“ odpověděla princezna a dál se nedostala. „Krása,“ pokračoval princ Chocholouš, „je tak velká přednost, že vyváží všechny ostatní, a máte-li ji, pak není na světě nic, co by vás mohlo tuze trápit.“ „Raději bych byla tak ošklivá jako vy a přitom chytrá,“ pravila princezna, „co je mi platná krása, když jsem hloupá.“ „Tomu, že někdo má ducha, nic jiného lépe nenasvědčuje než to, když si myslí, že ducha vůbec nemá. U toho daru je přirozené, že čím více ho člověk má, tím spíše si myslí, že mu chybí.“ „To nevím,“ řekla princezna. „Vím jen, že jsem hrozně hloupá, a právě to mě trápí.“ „Trápí-li vás jen tohle, paní, mohu vás toho trápení lehko zbavit.“ „A jak to dokážete?“ ptala se princezna. „Je v mé moci, paní,“ děl princ Chocholouš, „dát osobě, kterou nade všecko miluji, tolik ducha, kolik si jen bude přát. A protože tou osobou jste právě vy, paní, záleží jen na vás, abyste byla tak chytrá, jak jen člověk může být, jestliže se za mne ovšem provdáte.“ Princezna se tuze zarazila a neřekla ani slůvka. „Vidím,“ pravil princ Chocholouš, „že vás má nabídka uvedla do rozpaků, a nedivím se tomu. Ale dám vám na rozmyšlenou celý rok.“ Po přečtení žáci vytvoří dvojici soch Chocholouš - princezna
situace - poté, co Chocholouš požádá princeznu o ruku a řekne jí o svém daru, že ji může učinit duchaplnou - dotekem se oživí socha, která promluví jednu větu Diskuse o tom, jak se proměnila princezna během roku, jak se změnil přístup ostatních k ní – sestra, král, služebnictvo…
1. Hra na sochy Žáci se stanou postavami v království (postavy se prozradí) a postaví se do pozice, která vyjadřuje vztah k princezně, když byla hloupá. Zazní sedm úderů bubínku a žáci se postaví do určené pozice postavy ze zámku. Na dalších 7 úderů se socha změní tak, aby bylo zřetelné, jak se změnil pohled sloužících na princeznu. Dotekem se oživí a řekne větu, která se týká princezniny proměny.
Setkání s Chocholoušem Vyprávění: Princezna zapomněla na slib, který v lese dala. Nápadníci se k ní jen hrnuli. Jednoho dne se odebrala do lesa, aby si ujasnila myšlenky, kterého nápadníka si má vybrat. Byl tomu právě jeden rok, co dala slib, že si vezme Chocholouše za muže. Najednou ho v lese potkala. (žáci - princezny, učitel – Chocholouš) Chocholouš osloví princeznu: „Dobrý den, má paní. Vidíte, jak jsem dostál svému slovu a nepochybuji vůbec, že i vy jste tu proto, abyste dostála svému slovu.“ „Princezny“ hledají duchaplné odpovědi tak, aby zachovaly vznešenou, krásnou řeč. V rozhovoru od Chocholouše zazní tato věta: „Tatáž víla, co mi v den narození dala moc učinit duchaplnou tu osobu, která se mi bude líbit, dala zase moc vám učinit krásným toho, koho budete mít ráda a komu tu laskavost budete chtít prokázat.“ Diskuse: Přistoupila princezna na tuto informaci? Chtěla učinit Chocholouše krásným, a jak to mohlo probíhat?
Závěr – čtení „Sotva princezna pronesla tato slova, spatřila před sebou prince Chocholouše jako nejkrásnějšího, nejurostlejšího a nejroztomilejšího muže, jakého nikdy předtím neviděla. Někteří pohádkáři tvrdí, že to nezpůsobilo kouzlo víly, ale že původcem této proměny byla sama láska. Říkají, že princezna, přemýšlejíc o vytrvalosti svého nápadníka, o jeho skromnosti a o všech krásných vlastnostech jeho srdce a ducha, neviděla už, jak nehezky je rostlý a v tváři ošklivý. To, že má hrb, jí připadalo, jako že se nadnáší, a to, co předtím pokládala za strašlivé kulhání, že není nic jiného, než trochu strojená chůze, což ji okouzlovalo. A dále jeho šilhavé oči se jí prý zdály pro to šilhání ještě zářivější a jejich nepravidelnost v duchu měla za známku prudkého milostného zanícení, a konečně v jeho velkém červeném nose viděla prý cosi vojenského a rekovného.“ Diskuse: Co pro vás znamená krása? Znáte nějaké citáty nebo poučení, které se týkají vnitřní krásy člověka? Vysvětlete, co je myšleno v těchto větách – na lístečcích papíru si každý vybere jeden citát: Krása je relativní. Polovina lidí krásu hledá, část ji vidí, jiná část si myslí, že krása neexistuje a zbytek tvrdí, že krásní jsou všichni. Všichni se ale shodnou, že nejkrásnější lidé jsou ti, které milujeme… Správně vidíme jen srdcem, co je důležité, je očím neviditelné. Co je to krása, jen povrchní? Ne je hluboká, krásu má každý z nás. I když společnost má jiné parametry pro krásu. Tak krása proudí z našeho nitra a nedá se hodnotit slovy. Definuj ošklivost. Co činí prase ošklivým??? Štětiny? Tloušťka? Drsná kůže? Zápach? Obávám se, že je to pouze lidská hloupost. Krása je kletbou. Krása není všechno.
Reflexe
Jak se proměnila postava, do které se zapisovaly vlastnosti a charakterové rysy ošklivého člověka? Práce s pohádkou o Chocholoušovi se zdála nejnáročnější. Mnohem více než v předchozích příbězích se v ní prolínala realita a žáci si uvědomovali kontext. Mnohdy se ukázalo, že Chocholouše děti vnímají jako někoho, koho dobře znají nebo se v jeho situaci dokážou představit sami sebe. Vzhledem k tomu, že hodina byla časově nestandardní, bylo na vše více času, ale některé aktivity byly zbytečně dlouhé – např. rozhovor s Chocholoušem. Pro některé žáky (Nela, Adéla) je složité jasně a zřetelně formulovat své myšlenky. Po přestávce (pozdě večer) jsme se vrátili ještě ke všem probraným pohádkám. Žáci si přáli, aby se ještě jednou všechny přečetly v plném znění. Teď si začali ještě více uvědomovat všechny souvislosti, spojnice a odlišnosti. Měli jsme možnost mluvit o motivu narození atypického dítěte nejen jako posluchači, ale jako někdo zasvěcený, který si prošel s hlavními hrdiny kousíček jejich cesty. K dispozici jsem měla i velké množství pohádkových knížek, ve kterých jsme třeba jen podle názvu nebo přečtení prvních řádek hledali možnosti dalších podobných příběhů.

I. Dramatická výchova III.Člověk a jeho svět