Francouzština

Karolína Stellová (Stehlíková)

Určeno pro skupinu 10 – 15 účastníků ve věku od 12 let výše

Realizace: kvinta A, kvinta B, 15 a 12 studentů, volitelná francouzština

Rozsah: 8 lekcí á 45 minut, během 4 týdnů, navazují tematicky, ne vždy časově

Jazyková úroveň: od A2

Celý projekt probíhal výhradně ve francouzštině.

Předloha:

Jako předlohu pro tento projekt jsem si vybrala knihu Paris: Légendes & Mystères od francouzské autorky Julie Raison. Kniha vyšla v Paříži v roce 2012 v nakladatelství Graine2. Jedná se o původní francouzský text určený pro dětské čtenáře, což bylo také jedno z hlavních kritérií pro výběr předlohy. Konkrétně by se dala kniha doporučit čtenářům od deseti let, ovšem horní hranice zde, dle mého názoru, neexistuje. Kniha totiž představuje čtení, které snadno zaujme i dospělého.

Autorka knihy, Julia Raison, je mladá spisovatelka, která v současné době žije v Paříži. Toto město má podle svých slov[1] nesmírně ráda, stejně jako fantastickou literaturu a detektivní příběhy. V první fázi se zabývala legendami Paříže obecně, kdy porovnávala jejich různé verze. Následně podnikla přímo průzkum míst, jež konfrontovala s dobovými plány města. Výsledné příběhy jsou částečně dílem autorčiny invence a fantazie, částečně se opírají o příběhy, které se tradují. Tyto příběhy pak autorka spíše jen adaptuje a domýšlí.

Kniha obsahuje patnáct samostatných příběhů týkajících se Paříže, které autorka nazývá legendy[2], toto označení je však nepřesné. Povídky jsou totiž různého žánru. Jsou to tajemné příběhy, horory, detektivky a další. Zároveň by bylo možné mluvit o umělecko-naučné knize pro děti a mládež. Ke každému příběhu je totiž připojena dvoustrana doplňkových materiálů, které přinášejí informace o daném místě a postavách, časové (chronologické) upřesnění děje, a často také přesah do současnosti. Díky těmto informacím se čtenář může lépe zorientovat i v historickém (současném) kontextu příběhů, protože velmi přesně příběh lokalizují a upřesňují časově. To je výhodné nejen pro čtenáře obecně, ale i pro výuku francouzštiny a s ní související učení se reáliím. Důležité je ale dodat, že tyto dvoustrany neobsahují pouze faktografické informace, mísí se zde fikce se skutečností.

Konkrétně se každý z příběhů váže k určitému místu a často i k postavám, které v Paříži v minulosti žily, např. je to například katedrála Notre-Dame, jež inspirovala již mnoho tvůrců ke vzniku příběhů. Zde jde o legendu týkající se původu ohromujícího portálu. Dále můžeme v knize najít příběh vztahující se k Nesleské věži, jež je spjata s královnou Markétou Burgundskou nebo Tajemství železné masky (Le secret du masque de fer). Z části jsou tedy v knize příběhy, které se tradují. V těchto případech se tedy nejedná o původní příběhy autorky. Zajímavým prvkem knihy je místní rejstřík, který podává seznam všech míst, o nichž se v knize mluví společně s odkazy na konkrétní stránky knihy.

Legenda Le monstre des égouts, jejíž název by se volně dal přeložit jako Příšera ze stoky, se stala ústředním motivem pro projekt. Výběr byl podřízen účastníkům, kteří během první lekce vyjádřili zájem právě o tuto legendu (vedle všech ostatních příběhů z knihy). Stejně jako ostatní příběhy v knize je i tento dlouhý deset stran včetně doplňkových materiálů. Příběh se odehrává v Paříži na začátku 19. století, konkrétně v květnu roku 1806. Toto přesné časové určení dodává příběhu na autentičnosti. Zároveň si tím účastníci vytváří jasnější představu o místě, ději a také postavách. Tím se pro ně práce s příběhem stává snazší a zajímavější. Oproti jiným legendám je zde místo děje posunuto do další „dimenze“, neboť se odehrává v podzemí Paříže, ve stokách. Toto prostředí bylo pro účastníky projektu velmi přitažlivé, což, myslím, bylo jedním z hlavních faktorů pro jejich výběr textu.

Zároveň se jedná o prostředí běžných lidí dané doby. Postavami legendy jsou tedy jednak přímo čističi stok, jednak další obyvatelé Paříže. Ti nejsou v příběhu přímo určeni, což umožňuje kreativní práci při projektu. Účastníci si mohou sami vybrat postavy, za které budou v příběhu jednat, což umožňuje rozšíření slovní zásoby. Nedá se zde hovořit o jedné ústřední postavě, okolo které by se děj točil, pokud vynecháme příšeru. Příšera je v příběhu většinu doby spíše neurčitým nebezpečím a je zhmotněna až v závěru legendy. Dalo by se také říci, že neurčitost příšery vytváří v příběhu napětí, je určitým prvkem tajemství. Díky tomu je možné opět zapojit fantazii účastníků, kteří mohou příšeru postupně vymýšlet a konkretizovat. Zároveň zde může dojít k rozšiřování slovní zásoby. Tomuto pojetí odpovídá i výsledná práce studentů, kteří často ztvárnili příšeru spíše jako imaginární postavu nebo použili rekvizitu, jen v málo případech byla přímo zahrána. Konkrétně se hlavními postavami příběhu stávají odvážní muži (des hommes braves), kteří se rozhodnou sestoupit do stoky a s příšerou (příšerami) bojovat. Je to skupina deseti mužů, v jejímž čele je bývalý voják – plukovník. Dále mužstvo tvoří: dva mladí muži (věk 20 let) – Lulu a Marius, švec Richard, čistič stoky a další muži, kteří v legendě nejsou pojmenováni. V hlavní pasáži děje se nakonec ukáží jako nejdůležitější postavy Marius a plukovník. V závěru příběhu se znovu objevují blíže nespecifikované postavy na ulici (obyvatelé Paříže) a novináři.

Specifickou funkci vyjevovat čtenáři příběh ze svého hlediska má v syžetu vypravěč, který může k postavám zaujímat různý postoj a různý odstup. V případě tohoto příběhu se dá mluvit o vypravěči vševědoucím, který zná motivace jednání všech postav a jejich skryté myšlenky. Zároveň se vševědoucí vypravěč může vracet do minulosti postav a předjímat jejich budoucnost. Díky vševědoucmosti se čtenář dozvídá mnoho informací o postavách a jejich motivacích. To pak umožňuje snazší vstup do role a jednání za danou postavu. V tomto případě je vypravěč dokonce citově zabarvený. o čemž svědčí důraz na atmosféru příběhu, dramatičnost událostí nebo časté citace přímých řečí postav. Vybudovaná atmosféra a přímé řeči dodávají textu na živosti, která je nutná, pokud chceme žáky motivovat k aktivní práci. Zároveň je pro studenty velmi přitažlivá tajemná atmosféra, která vzbuzuje jejich přirozenou zvědavost a tím podporuje vnitřní motivaci. V neposlední řadě je tento typ vypravěče výhodný pro výuku jazyka, neboť s sebou nese živé větné konstrukce a pestrou slovní zásobu. Typ větných konstrukcí je důležitý pro vytváření situací a dialogů vycházejících z textu. Díky pestré slovní zásobě textu si čtenář (účastník projektu) rozšiřuje rejstřík především synonymních výrazů.

Děj tohoto příběhu je uspořádán chronologicky, jednotlivé události jsou tedy řazeny za sebou tak, jak se staly. Výjimku tvoří pouze retrospektivní vstupy vypravěče, jako je tomu např. v případě poodhalení plukovníkovy minulosti. Jiným příkladem retrospektivy je vzpomínka na zaplavení Paříže vodou z kanalizace v roce 1802.

Hlavní dějové události by mohly být ve zjednodušené podobě rekonstituovány následovně: Čistič stoky byl pokousán krokodýlem. Čističi se odmítají do kanalizace vrátit. Pařížané se rozhodnou vypravit do kanalizace skupinu zachránců (odvážných mužů). Mužstvo je utvořeno a vydává se do stoky. Potkává krokodýly a úspěšně je poráží. Skupina pokračuje v pátrání až do kruhového sálu. V sále spí bazilišek. Jeden z mužů na baziliška střílí a bazilišek se probouzí. Plukovník zkamení. Marius všechny zachraňuje tím, že zarazí svůj meč zvířeti do krku. Skupina se vrací na povrch, sebou má zkamenělinu svého velitele. Zkamenělina se stává sochou uprostřed náměstí.

Jazykový plán

Jedná se o text určený mladému (dětskému) čtenáři, čemuž autorka podřídila výběr jazykových prostředků. Na druhou stranu je to text adresovaný rodilým mluvčím, a tak není jazykově upravený pro potřeby výuky francouzštiny jako cizího jazyka (např. ve srovnání s texty učebnic pro výuku jazyků). Můžeme zde tedy nalézt téměř celou škálu časů a způsobů, které ve francouzštině existují. Co se týká minulosti, vyskytuje se v textu imperfektum, plusquamperfektum a minulý čas jednoduchý. Právě minulý čas jednoduchý by se mohl zdát jako problémový vzhledem k účastníkům projektu, kteří na dané úrovni ještě tento čas neznají. Nicméně se jedná o prostředek, který je ve francouzské literatuře nezbytný, a tak považuji setkání s ním pro studenty za velmi užitečné (bez nutnosti plného osvojení tohoto jevu).

Dále text pracuje s užitím budoucího času prostého a předbudoucího času. Ten by opět mohl být považován za problematický, ovšem vyskytuje se v celém textu pouze jednou, a tak jde o zanedbatelný jev. V neposlední řadě musíme ještě zmínit kondicionál přítomný a minulý a rozkazovací způsob. Zajímavým jevem z hlediska slovesných konstrukcí je také vazba faire + infinitif, která vyjadřuje působení nějakého činitele na činnost nebo stav někoho jiného. Opět se jedná o prvek, který účastníci nemohou znát, ale jeho vysvětlení je pouze ku prospěchu věci.

Z hlediska užitých útvarů jazyka, můžeme konstatovat, že je text napsán v registru spisovného jazyka (français standard). Můžeme však najít i slova, která spadají spíše do rejstříku jazyka hovorového (jsou to např. slova sous, gars nebo _caca[3]_). Tato slova jsou však velmi ojedinělá a ve většině případů použita v přímé řeči. Dokonce bychom mohli říci, že užití těchto slov v přímé řeči dodává na její autenticitě. V textu se ale nesetkáme s vulgarismy nebo se slovy výrazně vybočujícími z běžného rámce užití jazyka.S tím souvisí také užitá slovní zásoba. Ta by se dala charakterizovat jako přiměřená typu literatury a adresátovi. V textu se nenacházejí odborné výrazy ani složité figury nebo rafinovaná obrazná pojmenování. Jak již bylo řečeno, nenalezneme zde vulgarismy, argot nebo jiné stylistické roviny, které by pro studenty byly těžko srozumitelné. Slovní zásoba však není ani chudá, autorka používá výrazy s přesným významem – nevyužívá synonyma, která by byla sice snadno pochopitelná, ale v daném kontextu nepřesná. V popisu nešetří slovy citově zabarvenými a s výstižnými adjektivy. Všechny tyto prvky textu jsou, dle mého názoru, výhodné pro výuku jazyka. Zároveň se v textu vyskytuje poměrně dost přímých řečí, díky kterým příběh působí velmi živě. Současně je to prvek, jež konkretizuje komunikační situace vyskytující se v textu. To logicky nabízí práci na dialogu, což je opět velmi výhodné pro využití textu pro dramatické aktivity a výuku cizího jazyka zároveň.

Co se týká syntaktických prostředků, dá se říci, že převažují sice věty rozvité, které jsou ve vhodné kombinaci s větami jednoduchými, ale v porovnání s díly klasických francouzských autorů jsou použité větné konstrukce poměrně jednoduché, což opět odpovídá zvolenému publiku. Z hlediska využití textu pro projekt je to pak výhodné, protože, ačkoli se jedná o kvalitní literární text, není jeho stavba příliš složitá. Tím pádem je možné ho využít i bez větších (nebo dokonce žádných) úprav pro výuku cizímu jazyku.

Cíle projektu

Pedagogické:

seznámení s literárním dílem Paris: Légendes & Mystères (Julia Raison)
osvojení nové slovní zásoby vztahující se k příběhu Le monstre des égouts
seznámení s významnými památkami a místy Paříže

Osobnostně-sociální:

rozvoj kooperace, práce ve skupině
rozvoj schopnosti svobodně rozvíjet a uplatňovat nápady
možnost sebevyjádření prostřednictvím umění

Dramatické:

rozvoj fantazie
rozvoj vyjadřovacích schopností
rozvoj improvizovaného jednání

Popis plánu a průběhu projektu

LEKCE 1

Časová dotace: 45 min

Cíle:

Účastníci užívají přídavná jména vyjadřující vlastnosti a správně užívají shodu přídavného jména s podstatným.
Účastníci formulují své nápady v krátkém souvislém textu.
Účastníci spolupracují ve skupině při vymýšlení zápletky legendy.

1. Představení se účastníků navzájem

Každý z účastníků včetně učitele řekne své křestní jméno. Následně ke jménu přidá přídavné jméno začínající stejným písmenem jako jeho jméno. Pokud s tím některý z účastníků má problémy, vyzve učitel zbytek třídy, aby danému žákovi pomohl nalézt přídavné jméno.

Příklad: Bára – bonne, Petr – positif

2. Paříž – brainstorming

Učitel položí třídě otázku: „Co vás napadne, když se řekne Paříž? Můžete říct úplně cokoli – místa, věci, pocity…“ Žáci reagují jeden přes druhého bez nutnosti vyvolání, učitel vše zapisuje na tabuli.

Poznámka: Žáci mají už za sebou hodiny, na kterých byli seznámeni se základními informacemi týkajícími se Paříže – památky, správní dělení a další. V tomto kroku tedy učitel navazuje na předchozí znalosti.

3. Paříž a její vlastnosti

Učitel na volné místo ve třídě rozloží velký kus balicího papíru a vyzve účastníky, aby se u něj shromáždili. Následně doprostřed napíše Paris. Pokračuje motivací: „Nyní si zkusíme představit, že Paříž je osoba. Jaké jsou její vlastnosti?“ Účastníci vymýšlí vlastnosti Paříže a následně je zapisují různými barvami okolo nápisu Paris.

Během doby, kdy žáci zapisují vlastnosti Paříže, učitel rozmístí po třídě papíry, na kterých jsou názvy jednotlivých legend vztahujících se k Paříži.

Pro vypuknutí akce mohou ještě pomoci následující otázky: Est-ce que Paris est gentille/méchante, belle/moche, grande/petite, élegante etc. ? (Je Paříž hodná/zlá, krásná/ošklivá, velká/malá, elegantní atd.?)

4. Výběr legendy podle názvu

Po dokončení předchozího kroku učitel účastníky vyzve, aby se rozešli po třídě a přečetli si všechny papíry, které ve třídě rozmístil. Žáci mají za úkol si následně jeden název vybrat (ten, který je nějak zaujme) a postavit se vedle něj. Nevadí, pokud u jednoho názvu bude stát více žáků zároveň.

5. Příběhy jednotlivých legend

Účastníci se nyní rozdělí do skupin podle toho, kterou legendu si vybrali. Jejich úkolem je nyní zkusit podle názvu legendy a jejích hlavních postav (ty každé skupince sdělí učitel; viz příloha 1 Seznam názvů a hlavních postav legend), vymyslet, co se mezi postavami mohlo stát (zápletka). Zároveň kdy to podle nich mohlo být a kde v Paříži (pokud už místo není zahrnuto v názvu). Pokud se na to skupinka cítí, může vymyšlený děj popsat v pěti větách (jinak si pouze zapíší místo, čas a možnou zápletku). Následně skupinky přečtou děj/zápletku své legendy.

6. Mapa Paříže

Učitel: Měli byste vědět, že příběhy, se kterými jste právě pracovali, se každý váže k nějakému místu v Paříži. Proto nyní ještě nalepíme mapu Paříže na balicí papír. Tato mapa nám v následujících hodinách poslouží za dokumentační a orientační pro další práci.

Průběh lekce

Lekce proběhla v obou skupinách ve stejný den, první a druhou vyučovací hodinu. Již od prvního momentu obě skupiny velmi dobře reagovaly, ačkoli byla zřejmá jistá nesmělost. Obecně byli účastníci během celé první lekce zaskočení faktem, že jsem mluvila pouze ve francouzštině a odmítala jsem dotazy v češtině. Studenti měli proto sklon se otáčet na svou učitelku francouzštiny, aby jim v takovém případě pomohla s překladem. Ta mě ale velmi dobře podpořila tím, že studenty odkazovala zpět na mě a odmítala být prostředníkem. Účastníci byli tak již od začátku projektu nuceni se vyjadřovat pouze ve francouzštině. Zároveň mezi nimi vznikala jistá sounáležitost, protože si často navzájem vypomáhali s formulacemi ve francouzštině.

V prvním kroku, kdy měli účastníci používat přídavná jména začínající stejným písmenem jako jejich křestní jména, si vzájemně pomáhali, pokud bylo potřeba. V dalších hromadných aktivitách docházelo hlavně v kvintě A k upadání pozornosti. To bylo dle mého názoru způsobeno hlavně tím, že jsme byli v poměrně velkém počtu v malé učebně. Ve chvíli, kdy jsme se tedy potřebovali např. shromáždit okolo mapy, nebylo dost dobře možné, aby na ni opravdu všichni dobře viděli a cítili se u toho pohodlně.

Rozdělení do menších skupin proběhlo bezproblémově. Akčnější kvinta B pak bez potíží vymyslela a zformulovala děj jednotlivých vybraných legend, takže jsme stihli všechny naplánované kroky včetně posledního.

V kvintě A však jednotlivé kroky trvaly déle, a tak nám na poslední dva nezbylo tolik času. To bylo dle mého názoru způsobeno několika faktory. Předně bylo ve skupině poměrně hodně účastníků (14), takže pokud se mělo dostat na všechny, první kroky trvaly prostě déle. Dále byli studenti v této skupině obecně nesoustředěnější, a proto jsem zadání musela opakovat několikrát a někdy i různě přeformulovat, aby opravdu porozuměli. Studenti se tak rozdělili do skupin, ale už neměli dostatek času, aby mohli vymyslet a zformulovat zadané a následně prezentovat ostatním. Proto dokončení tohoto kroku dostali za domácí úkol.

Obecně se ale lekce vydařila tak, jak jsem ji naplánovala. Během průběhu jsem nemusela plán výrazně měnit. Bylo navíc zřejmé, že studenty téma zaujalo.

LEKCE 2

Časová dotace: 45 min

Cíle lekce:

Účastník zná základní památky Paříže a dokáže je najít na plánu města.
Účastník zná vazbu faire + infinitif.
Účastník vstupuje do role postavy z příběhu a jedná za ni.
Účastník při jednání za postavu používá francouzské repliky, které sám vytvořil.

1. Naladění

Abychom se společně opět naladili, zopakujeme teď svoje jména a pokud možno i přídavná jména, která začínají stejným písmenem jako naše křestní jméno. Pokud si někdo nepamatuje, jaké přídavné jméno použil minulou hodinu, nic se neděje. Klidně si může vybrat jiné, které ho napadne.

2. Co víme z minula

a) Skupina, která minulou hodinu nestihla odprezentovat poslední krok, ho dostala za domácí úkol. Nyní se tedy vrátíme k tématu prostřednictvím domácího úkolu. Skupinky měly za úkol nalézt odpovědi na otázky vázané k legendě, kterou si vybraly: Kdy? Kde? Co (zápletka)?

b) Skupina, která předposlední krok minulé hodiny stihla, tak jen rychle zopakuje – která skupinka měla kterou legendu. Následně každá skupinka přečte příběh, který vymyslela.

3. Legendy a mapa Paříže

Nyní se vrátíme k mapě Paříže, kterou jsme minulou hodinu nalepili na balicí papír. Skupinky postupně řeknou své legendy, učitel jim k tomu řekne místo, kde se legenda odehrála. Následně všichni dohromady najdeme dané místo na mapě Paříže a zapíšeme k danému místu název legendy.

4. Le monstre des égouts – úvod

Učitel od minulé hodiny vybral jednu legendu, které se nyní bude s žáky podrobněji zabývat. Než ale řekne její jméno, uvede tuto větu: „Il s’est fait attaquer par un monstre !“. Než přejde k další otázce, napíše větu ještě na tabuli a rozebere ji po jazykové stránce. Následně se třídy zeptá: „Když se řekne ‚příšera‘, co si představíte? Co by to mohlo být?“ Žáci ústně naházejí nápady. Dále je učitel vyzve, aby vymysleli a napsali si dvě vlastnosti (dvě přídavná jména), které je napadnou, když se řekne příšera.

5. Legenda – čtení

Nyní učitel účastníkům rozdá text první strany legendy, ale pouze po 16. řádek (text tedy bude končit větou „Chacun imaginait un animal plus gros et plus féroce.“). Uvede, že se jedná o původní text, resp. úryvek z legendy. Všichni společně si text přečtou. Učitel vyzývá účastníky k četbě a dbá na správnou výslovnost. Následně se ještě učitel dotazy týkající se obsahu textu ujistí, že všichni obsahu porozuměli.

6. Reakce lidí

Nyní se učitel zeptá: „Jaké by byly vaše reakce?“ Účastníci následně vyjádří spontánní reakce na danou situaci. Dále každý řekne větu, ve které vyjádří za použití připravených přídavných jmen, jaká je podle něho příšera.

7. Možná řešení

Představme si nyní, že jsme čističi stok a musíme se rozhodnout, co budeme v této situaci dělat. Účastníci se rozdělí do dvojic a připraví krátký dialog (každý řekne 2-3 repliky), ve kterém každý navrhne řešení nastalé situace. Před spuštěním aktivity dá případně učitel příklad, jak by věta mohla ve francouzštině vypadat (použití frází k vyjádření vlastního názoru jako je např. Moi, je pense que…, À mon avis… apod.). Následně účastníci své dialogy odprezentují ostatním.

8. Rozhodnutí

Dále se třída dohodne na jednom řešení, které přijme za své jako skupina. Žáci jsou stále v rolích čističů stok. (V nejlepším případě by mělo jít o rozhodnutí vydat se do stoky, viz Lekce 3. Učitel může žáky dovést k tomuto rozhodnutí vhodnými dotazy. Není ale dobré žákům toto rozhodnutí vnutit z pozice autority učitele.) Než se ale přistoupí k samotnému rozhodnutí, učitel ještě žáky vyzve, aby si každý jakožto čistič stoky ujasnil (pro sebe, nemusí říkat nahlas), jaká jeho postava je, např. mladý/starý, zkušený/nezkušený, dominantní/podřizuje se spíše ostatním, apod.

„Aby bylo rozhodnutí jednodušší, uděláme zde škálu. Na jednu stranu se postaví ti, kteří se kloní k prvnímu navrhnutému řešení, na druhou stranu ti, kteří se kloní k opačnému řešení. Samozřejmě pokud někdo není rozhodnutý, může zůstat stát někde mezi.“

Průběh lekce

Tato lekce opět proběhla bez větších komplikací. Ovšem v tomto případě již došlo k výraznější diferenciaci, co se týká jednotlivých skupin. Předně kvinta A, které jsem minulou hodinu zadala za domácí úkol dopracovat pátou aktivitu, přišla na hodinu nepřipravená. Studenti buď na úkol zapomněli, nebo ho prostě jen neudělali. Zároveň byla přítomná jen asi polovina žáků, takže skupinky, které vzniky minulou hodinu, nebyly zdaleka kompletní. První krok této lekce jsem tedy musela se skupinou udělat na místě a významně zjednodušit (studenti okamžitě odpovídali na dotazy: Kdo? Kde? Kdy?). Vzhledem k nastalé situaci si ale myslím, že jsem dobře zareagovala a nenechala se studenty vyvést z rovnováhy.

První dvě aktivity u obou skupin nakonec zabraly více času, než jsem předpokládala. U kvinty A jsem dokonce pozorovala, že u druhého kroku u části skupiny úplně opadla pozornost, musela jsem tuto část skupiny několikrát do aktivity znovu motivovat a zapojovat. Ačkoli jsme tentokrát hodinu měli ve větší třídě, a tak se všichni pohodlně vešli okolo balicího papíru, plán města, který jsem pro tento krok použila, byl pravděpodobně příliš malý, takže na něm mohlo hledat méně osob dohromady, než jsem předpokládala. Vylepšením by zde tedy mohlo být použití většího plánu nebo promítnutí plánu přes dataprojektor na interaktivní tabuli. K tomuto je ještě nutné dodat, že jsem se po realizaci lekce vlastně rozhodla, že napříště by bylo lepší tento krok z projektu vynechat. Velmi mě proto později překvapilo, když jeden ze studentů (studentka) z kvinty A jmenoval(a) tento moment jako jeden z nejzajímavějších z celého projektu (viz 3.3 Písemná reflexe účastníků).

Kvůli pomalejšímu průběhu prvních dvou kroků lekce, jsme nakonec v kvintě A nestihli poslední aktivitu. Dle mého názoru to ale nijak nenarušilo plynutí projektu jako celku.

LEKCE 3

Časová dotace: 45 min

Cíle:

Účastník aktivně užívá slovní zásobu týkající se příběhu.
Účastníci spolupracují pří přípravě etudy.
Účastník jedná v roli postavy příběhu ve francouzštině v připravené etudě.
Účastník správně čte a vyslovuje úryvek příběhu.

1. Aktivizace

Učitel mezi žáky rozdá lístečky, na kterých jsou napsaná klíčová slova z legendy: _un égoutier, un monstre, un égout, une bête, des sous, une place, souterrain, des eaux sales, une équipe, l’horreur (f), volontaire, une récompense, un rat, une foule, nettoyer, féroce[4]_. Následně každý francouzsky vysvětlí slovo, které má na papírku, aniž dané slovo vysloví. Zbytek třídy se pokusí uhodnout, co bylo na papírku. Pokud má někdo s významem nebo s vysvětlením potíže, učitel vyzve zbytek, aby mu ve francouzštině pomohl.

2. Svědectví

Než se skupina pustí do dalšího kroku, společně všichni dohromady zkusí zopakovat, co se událo v úryvku legendy, který četli minulou hodinu. Učitel má na vnitřní straně tabule připravený další úryvek z legendy, který nyní odkryje třídě:

_„Notre métier est devenu très dangereux ! Rendez-vous compte ! Maintenant, il faut se battre avec les crocodiles ! Imaginez ! Tous ces risques pour gagner quelques sous.“[5]_

Vše ještě uvede slovy, že se našel svědek celé události, který toto říká. Poté se třídy zeptá, zda nezměnila názor a stále si stojí za svým rozhodnutím z minulé hodiny. Případně mohou žáci uvést argumenty proč ano nebo ne. Než se účastníci rozhodnou, co opravdu udělají, dodá jim učitel ještě následující informaci, která v dané době visela na plakátech po Paříži:

„Hommes braves, Paris a besoin de vous! Venez participer à une grande chasse aux crocodiles dans les égouts, le 20 mai, à 10 heures.“[6]

3. Přípravy

Účastníci si nyní ve skupinách po třech až čtyřech členech připraví seznamy toho, co si musí vzít sebou na výpravu do stoky. Dále z toho vytvoří scénu, ve které každý řekne, co si sebou na výpravu přinese. Učitel opět diskusi ve skupinkách motivuje ještě příklady: Jaké oblečení si vezmete? Nějaké zbraně? Jídlo nebo amulet?

4. Čtení pokračování legendy

Nahlas si přečteme další úryvek z legendy – str. 149, od nadpisu Lundi 20 mai 1806, 10 heures do konce strany. Učitel opět dbá na správnou výslovnost.

5. Jak se seběhl souboj s krokodýly

Nyní se účastníci vrátí do skupinek, ve kterých si připravovali seznamy potřebného vybavení. Následně je učitel vyzve, aby si připravili rozhlasovou hru, ve které přehrají, jak se jejich skupinka vypořádala s krokodýly. Poté si tyto rozhlasové hry poslechneme.

Průběh lekce

U této lekce opět trvala úvodní aktivita o něco déle, než jsem předpokládala. Studenti nebyli zvyklí vysvětlovat něco ostatním ve francouzštině, a tak chvíli trvalo, než se osmělili. Nicméně protože považuji tuto zkušenost pro studenty za velmi cennou, nevadilo mi, že jsme tímto krokem strávili více času.

Druhý krok lekce částečně navazuje na poslední z lekce předchozí, který kvinta A nestihla. To zde ale nebylo na závadu. Třetí aktivita této lekce měla pro mě zajímavý výsledek. Ačkoli jsem několikrát zopakovala, že by se mělo jednat o scénu, v kvintě A si žáci pouze připravili seznam věcí, který následně přečetli. V kvintě B pouze polovina skupinek vytvořila velmi jednoduchou scénu, v níž každý v roli řekl, co si vezme sebou na výpravu. Zůstává zde proto pro mě otázkou, zda bylo mé zadání nesrozumitelné (nejasně řečené), nebo jestli byla aktivita pro žáky příliš složitá. Při nějaké další realizaci by proto bylo potřeba se určitě ještě zamyslet nad formulací zadání a možná i celkově nad tímto krokem.

Vzhledem k tomu, že úvodní aktivita trvala déle, bohužel jsme nestihli krok 4 a 5. „Souboj s krokodýly“ jsme si tedy nechali až na další hodinu. Čtení úryvku studenti dostali za domácí úkol.

LEKCE 4

Časová dotace: 45 min

Cíle:

Účastníci si upevní novou slovní zásobu z příběhu.
Účastníci jednají v roli postav příběhu v připravené etudě.
Účastník se souvisle vyjadřuje o příběhu, který zná z předchozí hodiny.

1. Aktivizace

Učitel píše na tabuli postupně slova, která žáci minulou lekci dostali na lístečcích, aby je vysvětlili. K nim přidá některá nová (z další části textu). Účastníci mají za úkol opět slova francouzsky vysvětlit – buď se sami hlásí, nebo je učitel vyvolává.

Slova: _un égoutier, un monstre, un égout, une bête, des sous, une place, souterrain, des eaux sales, une équipe, l’horreur (f), volontaire, une récompense, un rat, une foule, nettoyer, féroce, une troupe, se perdre.[7]_

2. Co se stalo v legendě dál

Třída si za pomoci otázek učitele zopakuje, co se dočetli v úryvku z legendy minulou hodinu.

3. Co se stalo ve stoce

Každá skupinka si nyní připraví krátkou scénu, ve které nám představí, co se stalo ve stoce (vychází z řešení, ke kterému se třída rozhodla předchozí lekci, může dodat/pozměnit podle textu z legendy). Scéna končí tak, jak se daná skupinka dohodne.

4. Zápis a zopakování

Učitel nyní vyzve účastníky, aby si zahrané scény zapsali. Následně společně ještě zopakují, co všechno do této chvíle vytvořili (reakce na zprávu o útoku, rozhodnutí, scény s přípravami) a to si případně ještě zapíší.

Domácí úkol: Žáci na doma dostanou texty z části La gazette des mystères.[8] Třída se rozdělí na půl, každá půlka dostane jiný text (jednu ze dvou stran).

5. Výběr další legendy podle seznamu

Na závěr si třída zvolí další legendu, se kterou bude pracovat v následujících hodinách (z legend, které obsahuje kniha a s nimiž jsme se letmo setkali v první hodině).

Průběh lekce

Tato lekce se nakonec stala jednou z nejzajímavějších pro mě jakožto učitele a to hned z několika důvodů. Předně jsem na základě zkušenosti z předchozí hodiny změnila svoji přípravu a místo zamýšlené rozhlasové hry jsem použila pro scény z podzemí techniku etudy. Toto rozhodnutí zpětně hodnotím jako správné, protože v obou skupinách byl tento krok přijat velmi pozitivně.

Dále v kvintě A chyběl velký počet studentů (bylo přítomno pouze osm studentů, zbytek chyběl kvůli přípravě na zmiňované vánoční vystoupení) a to převážně těch aktivnějších. Během celé lekce jsem proto musela lehce improvizovat (měnit zadání podle počtu přítomných), a zároveň hodně studenty motivovat. Zvolila jsem tedy více direktivní přístup, při kterém jsem oslovovala studenty konkrétně (nenechávala jsem dotazy volně pro celou skupinu).

V kvintě B také chybělo několik studentů, ovšem rozdíl v počtu nebyl tak markantní. Při realizaci lekce s kvintou B jsem však improvizovala ještě víc než v kvintě A. Úvodní aktivity jsme měli se skupinou velmi rychle zvládnuté a dokonce i příprava etudy šla studentům velmi rychle. Když jsem pak ale viděla, kolik času nám zbývá, dospěla jsem k závěru, že pouhé ústní zopakovaní toho, co jsme do této chvíle udělali, by bylo neadekvátní. Proto jsem přistoupila k bleskovému rozhodnutí zapojit techniku učitel v roli. Žáky jsem tedy upozornila, že v následující chvíli odejdu z učebny, a že bude jejich úkolem reagovat ve francouzštině na situaci, která zde vznikne, v roli postav z příběhu. Celá tato akce se nakonec podařila až neočekávaně dobře. Ačkoli jsem nebyla kostýmně vybavená, studenti velmi rychle pochopili, že jsem v roli svědka události (do třídy jsem přiběhla s větou „Il s’est fait attaquer par un monstre“) a začali jednat v rolích lidí, kteří se právě o neštěstí dozvěděli. Podařila se tak velmi pěkná simulace spontánní interakce v cizím jazyce (vlastně z pohledu učitele i žáka).

V návaznosti na popsaný průběh a vývoj hodiny jsem pak došla i k rozhodnutí úplně vynechat poslední krok. Během hodiny jsem se rozhodla, že bude vhodnější pokračovat v práci pouze na jednom příběhu, než se vrhat na další, na které by nebylo dostatek času.

LEKCE 5

Časová dotace: 45 min

Cíle:

Účastník reaguje spontánně ve francouzštině na téma legendy.
Účastník představí v souvislém vyjádření informace z textu.

1. Aktivizace

Učitel vyzve účastníky, aby každý řekl alespoň jedno slovo, které ho napadne, když se řekne legenda. Žáci reagují spontánně bez vyvolání.

2. Prezentace informací z textů « La gazette des mystères »

Účastníci se rozdělí do skupin po třech a připraví si, co řeknou ostatním o textu, který si četli za domácí úkol. Cílem je, aby ti, kteří danou část textu nečetli, porozuměli obsahu. Učitel případně doplní informace, které nezazněly. Učitel dbá na správnou výslovnost ve francouzštině.

3. Naleznutí vypravěče mini-představení

Učitel: Představme si nyní, že bychom legendu a práci, kterou jsme společně udělali v minulých hodinách, měli někomu prezentovat. Jak bychom mohli začít? Jakou větou?

Účastníci navrhují možnosti, následně společně s učitelem jednu vyberou. A dále se určí vypravěč, který danou větou „prezentaci“ otevře.

4. Rozdělení „rolí“ a závěr prezentace/legendy

Nyní se vrátíme k první hodině, kdy jsme na velký arch papíru psali přídavná jména popisující Paříž. Každý si vybere jedno, které následně použije při prezentaci.

Společně nalezneme konec legendy/prezentace. Co bude následovat potom, co se „odvážní muži“ vrátí z podzemí? Možná použijeme informace, které legendu uvádí na pravou míru?

5. Památky (zajímavá místa) Paříže

Účastníci se rozdělí do dvojic. Každá dvojice si vybere jedno zajímavé místo Paříže (památku) a řekne, proč si zvolila právě toto místo. Do příští hodiny si pak přinese vytištěnou/okopírovanou fotku/obrázek tohoto místa.

Průběh lekce

Vzhledem k tomu, že jsem při realizaci předchozí lekce dospěla k rozhodnutí, že bude lepší zůstat u jedné legendy, snažila jsem se další práci směřovat spíše k nalezení jednoduchého tvaru – něco jako prezentace/mini-představení. Cílem tohoto projektu sice nebylo nutně vytvořit celistvý výstup, ale již od začátku jsem ve škole (a vlastně trochu mezi studenty) cítila, že něco jako mini-výstup očekáván je. V nitru jsem nebyla úplně proti, protože tím pádem by naše společná práce měla výraznou tečku.

Ve všech následujících lekcích (počínaje touto) jsem se proto více zaměřila na opakování a čištění toho, co jsme již vytvořili, a zároveň na ujasnění rolí jednotlivých studentů v rámci výstupu. Z tohoto důvodu jsem zařadila i krok 3 – Naleznutí vypravěče. Chtěla jsem jím dosáhnout toho, aby ve skupinách takříkajíc vykrystalizoval jeden ze studentů, který by začátek výstupu otevřel a případně i propojoval jednotlivé scény. Ani v jedné skupině mi ale tato aktivita moc nevyšla. Pravděpodobně jsem nezvolila úplně správnou formulaci toho, co vlastně po studentech chci (bylo to příliš vágní a neurčité), rychle jsem proto změnila strategii. Tento krok jsem takříkajíc vynechala a přešla k dalšímu. Osobu pro otevření výstupu jsme pak určili až v další hodině. Zbytek hodiny už proběhl bez komplikací, studenti dobře reagovali.

LEKCE 6

Časová dotace: 45 min

Cíle:

Účastníci si upevní scénu « Il s’est fait attaquer par un monstre ».

1. Naladění

Učitel: Abychom se opět trošku naladili na francouzštinu, dáme si teď hru, která se jmenuje Asociace. (Učitel vysvětlí, co je to asociace.) Naše hra bude probíhat tak, že vždy ten, kdo řekne asociaci, vyzve dalšího, aby pokračoval. Takto nám vznikne řetězec z asociací.

2. Kontrola domácího úkolu

Přinesli všichni obrázky/fotky Paříže? Kdo ano, ukáže ostatním svůj obrázek/fotku a nechá je hádat, o které místo v Paříži se jedná. Pokud nikdo ze spolužáků nezná odpověď, vlastník fotografie ji řekne. [9]

Učitel následně obrázky/fotografie vybere.

Poznámka: V tomto kroku jde hlavně o to, aby studenti v dostatečném předstihu shromáždili materiály k výstupu, ke kterému směřují. Zároveň se tímto krokem účastníci vracejí k začátku projektu, kdy se věnovali Paříži a jejím památkám obecně.

3. Il s’est fait attaquer par un monstre

Nejdříve je třeba nalézt osobu, která bude představovat postavu, která přiběhne mezi ostatní s touto novinou. Buď se najde někdo, kdo bude chtít postavu představovat nebo učitel někoho vybere. Následně si třída vyzkouší scénu, ve které přiběhne postava s touto strašnou novinou. Ve scéně každý z hráčů představuje konkrétní postavu, za kterou jedná. Dále na zprávu všichni zareagují v roli své postavy (viz krok 6 Reakce lidí v lekci 2). Poté hráči postupně navrhují řešení, co dělat s nastalou situací (viz krok 7 Možná řešení v lekci 2) a za pomoci postavy, která s novinou přišla, se dohodnou na dalším jednání (vydají se do stoky).

4. V podzemí (pokud zbude čas)

Skupinky si znovu přehrají scény „Co se odehrálo ve stoce“, které vytvořili v lekci 4. Společně s učitelem a ostatními případně scény upřesní.

Průběh lekce

Začátek této lekce musím zhodnotit jako velmi zdařilý. Vzhledem k tomu, že již opadla prvotní nejistota studentů a zvykli si na jiný přístup k výuce, velmi rychle přistoupili na hru asociace a bylo vidět, že je bavila. V kvintě A bylo opět přítomno poměrně málo studentů a to především ti nesmělejší, ale i oni hráli hru s nadšením. Dobře se také osvědčilo, že se studenti vyvolávali navzájem. Byli tím pádem rovnoměrně zapojeni a vyvolávání přijímali s menším odporem, než když je vyvolává učitel.

Další pokračování hodiny, tj. krok 2, ale nehodnotím zpětně jako dobře naplánovaný. Jak píši v poznámce přímo v lekci, šlo mi hlavně o to shromáždit materiály pro pozdější prezentaci. Ovšem takhle uprostřed hodiny byla aktivita vlastně vytržená z kontextu a nezapadala do obecné koncepce. Bylo by proto napříště lepší ji zařadit až na konec hodiny a víc ji nezdůrazňovat, aby opravdu posloužila pouze k nashromáždění materiálů. Jinou možností by bylo přesunout tuto aktivitu do programu prvních dvou lekcí, které se věnují i obecně Paříži a dalším legendám. Zároveň by se v takovém případě dala aktivita propojit s mapou Paříže, kde by studenti mohli ukazovat, kde se daná památka (místo) v Paříži nachází. V kvintě B jsme ale nakonec díky fotografiím určili „vypravěče“ (osobu, která otevře společný výstup). Nikomu ze studentů se do toho příliš nechtělo. Nakonec jsem tedy vypravěče určila. Zvolila jsem studentku, která nebyla příliš plachá, ale nevěřila si natolik, aby se sama přihlásila. Myslím si, že to bylo správné rozhodnutí, protože se následně projevila jako velmi schopná a spíš jí jen chyběla odvaha.

Následně jsme tedy se studenty v kvintě B navázali úvodní scénu s « Il s’est fait attaquer par un monstre ». V kvintě B se role svědka události ujala dívka, kterou v charakterizaci skupiny popisuji jako „výrazně jazykově vybavenější“. Toto mě moc nepřekvapilo, protože dívka je obecně temperamentní a akční. Vlastně jsem i byla ráda, že tímto dostala během projektu příležitost se více projevit, aniž by tím upozadila ostatní. V kvintě B se této role nakonec také zhostila dívka, která je temperamentem trochu výraznější. Opět si myslím, že to byla dobrá příležitost k tomu, aby dostala prostor se projevit. Poslední plánovaný krok jsme, jak jsem předpokládala, nestihli.

LEKCE 7

Časová dotace: 45 min

Cíle:

Účastníci si upevní slovní zásobu týkající se příběhu Le monstre des égouts.
Účastníci spolupracují při práci na etudě.

1. Aktivizace – slova k vysvětlení

Učitel účastníkům rozdá prázdné lístečky, na které každý napíše jedno slovo, které se nějak vztahuje k legendě, se kterou skupina pracuje. Následně si učitel lístečky vybere a náhodně je opět rozdá. Účastníci mají pak za úkol vysvětlit slovo, které mají na lístečku ostatním, tak, aby uhodli, co je to za slovo. Pokud někdo dostane své slovo, tak si ho samozřejmě vymění s někým jiným.

Skupina A: Každý si nyní ještě vymyslí větu, kterou by mohla říci postava z legendy, než se vydá do podzemí bojovat proti krokodýlům, aby si dodala více odvahy.

2. Scény z podzemí

Skupinky si znovu přehrají scény „Co se odehrálo ve stoce“, které vytvořily v lekci 4. Společně s učitelem a ostatními případně scény upřesní.

3. Opakování

Nejdříve společně řekneme těm, kteří minulou hodinu chyběli, co jsme udělali a zapojíme je do vzniklého. Následně si zopakujeme důležité body toho, co jsme již udělali a řekneme si, jak to vlastně celé bude vypadat (naše mini-představení/prezentace). Případně i některé části ještě přehrajeme. Důležité body učitel zapíše na tabuli.

Průběh lekce

Na této hodině byl přítomný doc. Provazník. Studenty ale přítomnost další osoby nijak výrazně neovlivnila. Pravděpodobně také proto, že během celého projektu se postupně na hodinách střídali i další učitelé přímo z gymnázia. Obecně hodina proběhla v obou skupinách bez větších problémů.

V kvintě A byla lekce realizována opět v malé učebně, přítomni byli všichni studenti. Z tohoto důvodu bylo provedení druhého kroku poněkud složitější. Jednak jsem v zadání nezdůraznila, aby si studenti scénu vyzkoušeli fyzicky, jednak jsme byli v natolik stísněné učebně, že studenti ze zřejmých důvodů zůstávali sedět. Zároveň by se ještě určitě daly jednotlivé výstupy vylepšit (a toto platí pro obě skupiny), kdyby zadání bylo více ohraničené. Stávalo se totiž, že studenti, kteří neměli předchozí zkušenost s dramatickou výchovou, nevěděli, jak začít nebo jak scénu ukončit. Určitě by tedy stálo za to, scény ohraničit např. živým obrazem. Dále by bylo dobré umocnit nutnost určení prostředí a jeho představy, aby hráči snáze přecházeli do dialogu. Tyto poznámky samozřejmě platí i pro ostatní lekce, kde se na nějakých scénách pracovalo.

Dále při realizaci v kvintě A se udál jeden zajímavý a pro mě i cenný moment. Chlapec, který měl problém se soustředěním, se při hraní scény ujal role vypravěče, a tak toho řekl souvisle ve francouzštině tolik, jako jsem od něj do té doby ještě neslyšela. Pro mě osobně to bylo malé vítězství, protože bylo zřejmé, že chlapce zaujalo téma a způsob práce natolik, že mu najednou nečinilo problém formulovat celé věty v cizím jazyce (samozřejmě s přípravou).

LEKCE 8

Časová dotace: 45 min

Cíle:

Účastníci jednají ve francouzštině v roli postavy příběhu.
Účastníci přehrají samostatně krátký výstup, který během projektu vytvořili.

1. Aktivizace

Učitel: Jak se dnes cítíte? Unavení? Plní energie? Znázorněte teď každý množství své energie polohou svého těla – ti, kteří jsou plní energie, se postaví, ti kteří mají energii někde mezi, zůstanou sedět na židli a ti, kteří se cítí unavení, si sednou na zem.

Dále je učitel vyzve, aby se postavili nezávisle na množství energie. V hlavě si teď všichni projdou mini-představení. Následně si každý vybaví jednu větu, kterou v představení říká – tu řekne ostatním. Následně si může sednout.

2. Přehrání celé legendy

Třída nyní společně s učitelem opět v bodech zopakuje, co se v legendě stalo a které scény si třída připravila. Následně třída celé mini-představení přehraje. Učitel do průběhu nijak nezasahuje.

3. Reflexe

Učitel má pro třídu připravené krátké dotazníky, které ve třídě rozdá a požádá účastníky, aby dotazníky vyplnili. Dotazníky jsou anonymní a v češtině (viz příloha 3 Ukázka vyplněného dotazníku pro písemnou reflexi).

Následně se učitel ptá ještě ústně, zda mají žáci něco, co by mu před ukončením společné práce chtěli říci přímo ke společné práci nebo k něčemu jinému. Stále se mluví ve francouzštině.

Průběh lekce

Vzhledem k tomu, že se jednalo o závěrečnou hodinu celého projektu, panovala v obou skupinách velmi příjemná atmosféra. Časově nám vše vyšlo tak, abychom si před samotnou realizací mohli ještě zopakovat základní body výstupu. Na hodinu kvinty B dorazila dokonce i ředitelka gymnázia. Studenty to naštěstí opět nijak nerozhodilo. Paní ředitelka byla velmi spokojená a studenty za výstup pochválila.

Samotný průběh výstupu byl takříkajíc na jedničku. Obě skupiny ho zvládly, aniž bych musela zasáhnout. Byly v něm všechny důležité body, na kterých jsme pracovali. Studenti v kvintě B dokonce i zvládli prostorové uspořádání a orientaci, za což jsem byla nesmírně ráda (na tuto práci v projektu nebyl prostor). Na studentech bylo vidět, že mají z výsledku také radost. Vzhledem k tomu, že ústní reflexe probíhala ve francouzštině a až po tom, co studenti vyplnili dotazníky (o nich více v podkapitole 3.3 Písemná reflexe účastníků), byla jen velmi krátká.

Písemná reflexe účastníků

Na konci projektu proběhla písemná reflexe pomocí dotazníků. Dotazníky obsahovaly devět otázek. Sedm z nich byly otázky, které měly v odpovědi možnost výběru ze škály ano – spíše ano – něco mezi – spíše ne – ne. Poslední dvě otázky byly otevřené, žáci se v nich mohli rozepsat. Celkově dotazníky vyplnilo v kvintě A patnáct žáků, v kvintě B jedenáct.

Ve všech dotaznících se shodně opakovala pozitivní reakce na projekt celkově, tj. účastníky práce na projektu bavila, téma pro ně bylo zajímavé. Stejně tak se většina účastníků během projektu naučila novou slovní zásobu – jen tři studenti (z celkových 26) odpověděli na otázku ohledně slovní zásoby něco mezi.

Na otázku, zda se účastníci dozvěděli nějaké nové informace o Paříži a jejích památkách, se výrazně lišily odpovědi jedné skupiny od druhé. V kvintě B většina (8 z 11) odpověděla pozitivně, tedy ano nebo spíše ano. V kvintě A byly ale odpovědi poměrně různorodé. Čtyři studenti vyplnili pozitivní odpovědi, čtyři studenti pak negativní (spíše ne) a zbytek, tj. sedm, odpovědělo něco mezi. Tento výsledek může být způsoben tím, že v projektu je pracováno především se znalostmi o Paříži, které studenti znají již z předchozí výuky. Samozřejmě také nevím, jak intenzivní či detailní seznámení s Paříží a jejími památkami již u žáků proběhlo, případně kolik z nich např. již Paříž navštívilo.

Následující dvě otázky dotazníku se týkaly hlavně komunikativních kompetencí, tedy zda projekt představoval možnost mluvit v cizím jazyce a zda účastníkům pomohl pro překonání ostychu. Zatímco na obecnější otázku (5.) většina účastníků odpověděla pozitivně, na další konkrétnější otázku týkající se odvahy už se odpovědi dost lišily. Celkově téměř polovina studentů (10 z celkových 26) zvolila možnost něco mezi. Dále 8 účastníkům dle dotazníků projekt v překonání ostychu pomohl. Ovšem zbývajících 8 zvolilo možnost spíše ne nebo ne. Dva účastníci tuto možnost doplnili komentářem, že „žádný ostych ani nebyl“. Z tohoto se dá vyvodit, že pravděpodobně celkově bylo v obou skupinách více žáků, kteří se v cizím jazyce projevovat nebáli, a tedy pro ně v tomto ohledu neměl projekt velký význam. Odpovědi ale mohou stejně dobře poukazovat na fakt, že práce v projektu z tohoto hlediska nebyla dostatečná nebo zvolené metody žákům nevyhovovaly, a tak k překonání strachu ani nemohlo dojít.

Na poslední otázku naprostá většina studentů (22 z 26) odpověděla kladně. Toto svědčí snad jen o tom, že byl pro studenty projekt opravdu zajímavý a že podpořil jejich motivaci jak pro metody dramatické výchovy tak snad i pro učení se jazyku.

Na závěr zhodnocení ještě uvádím některé z komentářů v otevřených otázkách. Studenti pozitivně hodnotili fakt, že se při projektu mluvilo pouze ve francouzštině. Jeden komentář dokonce popisuje dění při přípravách etud: „Dokonce jsme se domlouvali ve FJ, což se moc často nestává.“ Nicméně v jednom z dotazníků se objevila i poznámka, že by „občasné slovo česky nebylo na škodu (při vysvětlování)“. Na druhou stranu žáci hodnotili jako pozitivní, že mi bylo ve francouzštině dobře rozumět.

V otázce na nejzajímavější (zapamatováníhodný) moment projektu se objevovaly opravdu různé odpovědi a vlastně obsáhly skoro celý projekt. To opět jen vypovídá o tom, že pro každého jedince je důležité něco jiného a také na každého z nás různé věci různě působí. Vícekrát se objevila práce na „scénkách“, která studenty, dle jejich slov, především bavila.

Velmi zajímavé pak bylo vyjádření dvou studentů, kteří ve svém dotazníku částečně pojmenovali cíle projektu (nebo hodiny/aktivity):

[Zajímavý moment projektu:] „Popisování monstra a toho, co s ním uděláme. Dovedlo mě to k hledání zajímavých slov, které si pamatuji.“

„Myslím, že mnohým z nás tento projekt pomohl v tom, že jsme si uvědomili, že i když něco napoprvé řekneme špatně, neznamená to, že nemáme mluvit. Určitě to mě pomohlo proti strachu mluvit.“

[1] Vzhledem k tomu, že informace o autorce knihy nejsou téměř k naleznutí, kontaktovala jsem autorku přímo emailem. Celý odstave“ týkající se její osoby a práce je tedy volná parafráze toho, co mi o sobě napsala.

[2] V některých jazycích „legenda“ znamená prakticky totéž, co v češtině pověst.

[3] Do češtiny by tato slova mohla být přeložena jako prachy/drobné, chlápek/týpek, kakání.

[4] Čistič stok, příšera, stoka, zvíře/dobytek, peníze, místo/náměstí, podzemní/podzemí, špinavá voda tekoucí stokou, mužstvo/skupina/tým, hrůza, dobrovolník, odměna, krysa, dav/shromáždění, čistit, divoký/zuřivý/krvežíznivý.

[5] Naše povolání se stalo velmi nebezpečným! Uvědomte si to! Nyní musíme zápasit s krokodýly! Pomyslete! Takové riziko pro pár drobných.

[6] Stateční muži, Paříž vás potřebuje! Zúčastněte se velkého lovu krokodýlů ve stokách 20. května v 10 hodin.

[7] Une troupe je synonymum slova une équipe. Se perdre znamená ztratit se.

[8] Dvoustrana s doplňkovými materiály.

[9] Učitel má samozřejmě připravenou celou sérii fotografií míst, které si účastníci v minulé hodině vybrali pro případ, že by někdo úkol nesplnil.

Angličtina Ruština