Reflexe: pocity nebo myšlenky?

Jak jste se cítili? se ptává učitelka (tu a tam i učitel) někdy i párkrát během jedné lekce. I to je důležité, i na emoce v průběhu reflexe někdy dojde. A konec konců, existují situace v životě skupiny pravidelně spolupracující, hlavně té dlouhodobě fungující, že je třeba dát citům a živým ještě zážitkům průchod. Ale v reflexi jde, stručně řečeno, hlavně o to, jak se cítily postavy, co z jejich jednání vyplynulo, jaké téma, pro zúčastněné hráče významné, aktivita přinesla. Tedy debata o tom co hráči z průběhu aktivit pochopili a promysleli, ale také co nedokázali pochopit, jaké mezery v chápání příběhu a chování jednotlivých postav jim jasné nebylo, a jaké informace je třeba doplnit. Prožitek do věcného učení patří, protože umožňuje na situace a jednání osob se podívat jakoby zevnitř. Angličané v této souvislosti říkají „vstoupit do bot druhého“, samozřejmě fiktivně, zkusit si, jak se v dané situaci chová a co asi přitom cítí. Jde o cestu k empatii a od ní k toleranci. Ale prožitkem je třeba dospět k poznání, k poznatkům.

Předchozí Následující