Návnada čili startovní bod

Jak začít je vždy důležité, kdosi to vyjádřil bonmotem, že pokud se nepodaří vzbudit u hráčů zájem v prvních čtyřech vteřinách, je lekce ztracena. V dramatice se startovní bod často nazývá „návnada“, tedy to, co má přitáhnout zájem a vyvolat napětí, co má žáky „chytit na udičku“. Ale nezkušený kantor to pochopí tak, jak se sám učil: začne důkladně vysvětlovat, čeho a jak je třeba dosáhnout a jak situaci řešit, nebo předčítá celý text, který má být východiskem a motivací aktivit. Poslouchat čtené je jeden ze způsobů, jak seznámit s literaturou a navodit zážitek téměř stejný jako čtenářský, který spočívá v přijímání sdělení a vybavování si z něho vyplývajících představ i myšlenek, spočívá tedy v procesech vnitřních. Ale v dramatice jde o aktivity, jednání, o samostatné rozhodování a řešení situací, o produkování. I v případě, že dramatické aktivity směřují k cílům literární výchovy, je smyslem tohoto počínání najít jinou než obvyklou čtenářskou cestu k dílu a nalézat přitom prvky, motivy, témata, která by nám při čtení na mysl nepřišla.

Návnada je něco dočista jiného než čtení literárního díla či výklad, co bude následovat. Je to způsob, jak vtáhnou hráče do hry ihned, aktivně, uvést je do prostředí a problematiky určitého námětu, vyprovokovat je k aktivitě. Návnadou může být vstup učitele do role, k tomuto účelu vytvořený fiktivní deník hlavní postavy, kronika, stará listina, dopis účastníkům nebo postavě, předmět navozující představy spojené s námětem, úryvek z rozhovoru či monolog postavy, fotografie, obrázek, hudba, píseň, hra s pravidly, mnohdy honička, obsahující motivaci postavami nebo situacemi. Může to ovšem být i úryvek textu, který ponechává určitou část informací skrytou, neboť zájem a napětí vyvolává tajemství neúplností informace, což iniciuje snahu dospět k řešení. Napětí se dá vyvolat něčím novým, neznámým, tlakem času, ale těžko tím, že hráč předem ví, jak to proběhne a jak to dopadne. V každém případě by to měl učitel vymyslet a vytvořit speciálně pro danou aktivitu.

Podrobněji u Radka Marušáka v knížce Literatura v akci a u Iriny Ulrychové v Dramatu a příběhu.