Už léta mi vrtá hlavou, proč si autoři televizních pohádek tak urputně a vytrvale vymýšlejí prince, kteří se nechtějí ženit, princezny trpící bulimií nebo obezitou a tak podobně, když existuje tolik skvělých a různorodých pohádek. Mám na mysli pohádky tradiční, lidové, či jejich autorská převyprávění a varianty. Ale asi za původní pohádku je vyšší honorář, než za dramatizaci a také „kdo se má vyznat v té hromadě knížek, a ještě ke všemu je číst.“
Během, úvah tohoto druhu mi z Kosmase přišla zásilka a vybalila jsem Rakouské pohádky a Pohádky z hor a na nočním stolku mi ležely Vladislavovy Proměny o stromech a květinách. Uvědomila jsme si, jaký různorodý původ a náměty pohádky mají a jaké sestavy se z nich dají vytvářet. Napadají mne kategorie – aspoň podle názvů:
o stromech a květinách, o horách
o čertech, o džinech, o želvách, o medvědovi, o skřítcích leprikónech..
Nekonečné množství postav, situací, vlastností dobrých i špatných, činů statečných i zbabělých, píle i lenosti, lásky a nenávisti Zkrátka pohádky jsou o životě a lidech, o tom nejdůležitějším a také nejpřitažlivějším, co vůbec existuje. A navíc pestrost motivů, tak různorodých, a přitom společných lidem z celé zeměkoule, co může být aktuálnější!
Ale marná sláva, má to jednu vadu: musí se číst a navíc ještě myslet. Ale bibliografii nepřipojím, hledejte, berte to jako hru na poklad.