Kam míří tento web

Dramatická výchova se zdárně vyvíjí a žije si celkem dobře. V současnosti má Katedra výchovné dramatiky na pražské DAMU na 250 absolventů, a i když někteří pracují v jiném oboru, jsou v zahraničí, momentálně na mateřské, je to celkem slušná skupina lidí, a ovšem jsou tu absolventi JAMU, učitelé, kteří prošli specializací DV na SPgŠ nebo na pedagogické fakultě, a početná skupinu těch, kteří absolvovali nebo navštěvují různé dílny, semináře a kursy, včetně celoživotního vzdělávání. Pracují nejen jako učitelé ve školách mateřských, základních, středních i vysokých, ale také jako lektoři a animátoři v domech dětí a mládeže, v galeriích muzeích, divadlech, i v domovech důchodců, nízkoprahových centrech, dramacentrech i leckde jinde. Přesto jakoby dramatická výchova byla pro příliš mnoho lidí, včetně těch, kteří s ní mají do jisté míry co do činění, cosi podivného, tajemného, neznámého a nepochopitelného. Na řadě škol (i na ZUŠ) je jen jeden učitel dramatické výchovy, a kolegové, a bohužel i ředitel, se na něj dívají v lepším případě jako na exota (jedna z těchto exotek použila termín „sám voják v poli“), v horším jako na škůdce, který jim ubírá hodiny, ale také oblibu u dětí. Je čas, abychom zbourali tuto zeď a aby o dramatické výchově, o její praxi a principech věděli i ti, kteří ji sami neprovozují a provozovat nehodlají. Snad se zde tuto zeď podaří aspoň trochu nabourat.