Afrika a drama

Probírám se historií Afriky, přesněji řečeno vztahem Evropanů k Africe a jejímu probádávání i k péči o ni, a narážím přitom na další zdroj nedramatičnosti. Když Afriku zkoumali s neobyčejnými, někdy až neuvěřitelnými potížemi pánové Livingstone, Stanley, který ho hledal, nebo Emil Holub, byly jejich cesty nabity poznáváním - rostlinstva, fauny, terénu, klimatu, lidí a jejich zvláštností a odlišností. Informovali Evropu a Ameriku, doplňovali mapy, Emil Holub sbíral exponáty, jimiž zásobil muzea v půlce Evropy… Byla to dramata – překonávání překážek, řešení konfliktů, poznávání něčeho tak úžasného, jako jsou Viktoriiny vodopády, katastrofy, když se převrhla kánoe a v Zambezi zmizely Holubovy přírodovědecké úlovky, zápisníky, přístroje; když Stanley byl vydírán místním papalášem, který chtěl, aby zaplatil za pozemek, na němž pohřbil uhynulého koně; když Holub čekal na další peníze ze sbírek… a tak dále a tak podobně. Člověk žasne, že to vůbec přežili a zvládli, bez telefonů a internetu, bez map, dokonce bez spacáků, jen s osly, buvoly táhnoucími vůz a houfem černých nosičů, s nimiž se těžko komunikovalo a na něž nebylo spolehnutí. Dramata jak hrom prožíval i Albert Schweitzer, když budoval sovu nemocnici doslova z ničeho – začínal ordinovat i operovat ve své chatě a zdravotnický materiál měl uložen v kůlně, a pacienti přicházeli téměř vždy pozdě, až když selhali šamani a bylinky.

Těšila jsme se, jak bude líp, až se dopracuji k Hanzelkovi a Zikmundovi. Líp asi Afričanům bylo, ale dramata? Tatra budila zájem, hlavně když se Afričani dozvěděli, že se nechladí vodou, ale vzduchem, řešení jak vyšité pro Afriku. Ale hlavním „dramatem“ je píchlá pneumatika (až po 7000 kilometrů!) a byrokrati na hranicích, telefonující, štemplující nebo přijímající telegramy. A hlavně silnice asfaltová dobrá, asfaltová zničená, bez asfaltu, pouhá cesta, poušť, písek, kamení, a zase asfalt… V městě šli do hotelu, mimo město vytáhli spacáky… Lidé, které potkávali, byli celníci a další úředníci, v městech tu a tam guvernér nebo náš velvyslanec… a zase silnice špatné, dobré…Floru a faunu vlastně ani neviděli, s běžnými lidmi sotva promluvili, natož aby s nimi spolupracovali!

I Holub měl potíže s přechodem z jedné oblasti do druhé (těžko mluvit o státech), ale rozhodoval o tom člověk. Jeden místní satrapa, obávaný a mocný, si Holuba oblíbil, umožnil mu cestu k Viktoriiným vodopádům – místo razítkování člověk, problematický, jak už tak lidé bývají, a proto dramatický. Malárie jako nemoc, která vážně kompiluje život a donutí postiženého na týdny či měsíce přerušit cestu, proti tomu chinin a ze záchvatu se do rána vyspíte - je to humánní, ale dramata se nekonají.

Zkrátka: technika, organizovanost, dostupné finance, moderní výbava – ale drama a napětí? Lidské jednání převálcované civilizací, co si s tím počít v dramatice! Jedinou naději na dramata nabízí Josef Vágner, který díky rozporuplnému osudu africké fauny vede rozporuplné úvahy a řeší rozporuplné situace.