Tři věty

Tři věty

K velmi kulatým narozeninám jsem dostala maily a dopisy, přišly telefonáty, ale i úžasné květiny. Chtěla bych za to poděkovat veřejně. Je štěstí vědět, že na mne pamatují i lidé, které jsem už dávno neviděla, jejichž dopisy svědčí o tom, že jsem něco udělala a jiným snad něco dala. Ale také to byla příležitost trochu přemýšlet, zvlášť když mi dopisy něco připomněly – jsou to tři věty, které k mým nepochopitelným narozeninám patří. První je věta Jana Wericha, kterou jsem si mnohokrát opakovala jako motto: „Stáří je bohužel jediný způsob, jak se dožít vysokého věku.“ Stáří bohužel opravdu v žádném případě nezní tak přívětivě, jako vysoký věk – za všechno se musí tak či onak zaplatit. Ujišťuji Vás všechny mladší, i když nejste všichni už docela mladí - není co závidět. Tu druhou větu, kterou jsem pronesla v kterési dávné debatě, mi připomněl Jakub Hulák: „Zatímco anglické děti hrají o první světové válce, naše o Kateřince a svetru, který kouše.“ To je ovšem z dost daleké minulosti, kdy dramatická výchova byla pro nás útočištěm, kam jsme se uchylovali před trapnou realitou. Dnes je všechno jinak. A že jsme svobodní, o tom svědčí fakt, že – v projektech a dílnách a určitě i v dětském divadle – se hraje o Chartě 77, o holocaustu i o táboru v Letech, o Platonovi, o cestě životem, o Tibetu, o Karlu IV. a sv. Anežce České i jejím bratrovi králi Václavu I., ba i o budování továrny, která zanikla proto, že v Indii je levnější pracovní síla. Náš svět se opravdu zgruntu změnil, a nic na tom nemění fakt, že se nám toho tolik nelíbí. A když jsem četla dopisy lidí, s nimiž jsem pracovala v minulosti jako pedagog, vybavila se mi věta, kterou pronesl kterýsi můj pedagog na katedře pedagogiky: „Nejlepší učitel je ten, jehož žáci jsou lepší než on.“ To není jen o schopnosti přijímat úspěchy druhých, ale i o vývoji oboru, o pokroku. Jsem vděčná, že za těch bezmála už šedesát let, co se dramatickou výchovou zabývám, tolik bývalých mých žáků je tak skvělých. Mezi nimi jsem neměla moc času na stáří a jeho zlozvyky, a díky tomu jsem se dožila i vysokého věku.

Předchozí